Blog Jihlavských listů

Petr Klukan
12- Narozen 2. 4. 1961 v Jihlavě, je absolventem Přírodovědecké fakulty UJEP Brno. Od roku 1993 je šéfredaktorem Jihlavských listů. Mezi jeho největší záliby patří fotografování.

První dojmy z náměstí? Chce se mi zařvat!

Petr Klukan | Pátek, 11. 6. 2021 v 11:03

Jaké je pocitově jedno z nejméně příjemných míst v Jihlavě? Prý Masarykovo náměstí. Pomiňme důvody – od jeho obrovské plochy, betonového Prioru, „černa“ – místní tím myslí buď nepřizpůsobivé nebo romskou komunitu, atd.

Autor těchto řádků se pokusil nahlédnout na náměstí očima turisty. Tedy očima člověka, který sem zavítá na pár minut a vše vidí poprvé. Není tedy raněn domácí slepotou.

Je sobota 5. června, za pár minut bude pět hodin odpoledne. Teplo a sluníčko pod mrakem přímo vyzývá k procházkám.

Přicházím na Masarykovo náměstí ze Znojemské ulice, od světelné křižovatky po nebezpečně uzoučkém chodníku. Na náměstí je poměrně prázdno, otevřen je pouze podivně tvarovaný stánek Asijské bistro a pak u obrovské betonové stavby stánek se zmrzlinou. Nad dolním parkovištěm jsou lavičky obsazené lidmi vypadajícími jako bezdomovci a romskou jednou nebo více rodinami. Nedělají nic, co by mohlo někoho pohoršovat. Sedí nebo stojí a mluví.

Jinak prázdné a pusté náměstí neláká. Lavičky na levé straně v horní části jsou volné, na některých naproti poště opět sedí jedna či několik rodin s dětmi.

Při cestě k morovému sloupu mne zastavuje slušně oblečený muž a se slovy: „Jsem na ulici,“ prosí o peníze.

V řadě zaparkovaných aut stojí vůz městské police se strážníky. Přes náměstí projede auto státní policie. Po pár minutách strávených na lavičce a koukání na náměstí, kde se nic neděje, kromě pár pobíhajících dětí, odcházím zpět dolů. Vůz strážníků odjel a dva lidé (možná bezdomovci) schází pár metrů po příjezdové rampě Prioru. Co tam jdou dělat? Oba se tam vymočí, pak vyjdou a pokračují v bloudění po náměstí.

Zastavím se u dolní kašny, do které kouká pár lidí. Je bez vody, na dně se povalují odpadky a pet lahve. Vedle kašny stojící koš je plný, špinavě nevábný s nalepenými žvýkačkami na víku. Chce se mi zařvat! Celkový dojem z pár minut na náměstí v sobotním odpoledni pohledem turisty? Čtyři minus.

Co dodat? Jako turista bych řekl, nevábné, špinavé náměstí, kde se močí v centru města. Opravené domy a nádherná architektura to nezachrání.

Třeba namítnete, že jsem tam byl ve špatný čas. Jindy je třeba náměstí plné života a lidé správně čurají jen v prostorách k tomu určených. Snad máte pravdu.

Plánuje se revitalizace náměstí. Za 100, 200, 500 milionů? Kdy? Za rok, dva, pět, deset? Možná by pro začátek stačilo jen málo, ale hlavně čisto.

3 komentářů k článku “První dojmy z náměstí? Chce se mi zařvat!”

  1. Zdeněk Gryc říká:

    „Co dodat? Jako turista bych řekl, nevábné, špinavé náměstí,“

    Dodat možno,

    SETRVALÝ SVAV

    Nebo raději se zeptat arch. Zdeňka Baueršími.
    Jak se zapotácel a co řekl jeho bratr Ivo,
    když po pádu totáče,
    navštívil Jihlavu, šel s námi na náměstí
    a uviděl Prior.

  2. Zdeněk Gryc říká:

    oprava:

    SETRVALÝ STAV
    —————————-
    a také zpackaná privatizace.

    S Ivem Baueršímou
    jsme tehdy šli na náměstí podívat se na Sklípek
    a interiér renesančního sálku v mezipatře,
    kde měla a také byla, svatební hostina Baueršímovy
    dcery a mého syna.

    podívejme se na něj dneska !

    PRIOR na jihlavském náměstí,
    je monument a pomník okupace 1968.

    Stav náměstí na Březinkách je ukázka privatizace.
    kdo znal jeho otevřenou architekturu,
    se zelenými plochami, vodní nádržkou
    a sochou Romana Podrázského,
    by snad také zaplakal.

    Ještě že magistrát neskočil na privatizaci budovy Stavoprojektu,
    akci posledního předsedy ZV KSČ.

    Zamítnutí asanačních návrhů náměstí od arch. Němce,
    zamítnutí návrhů na rekonstrukci jihlavské náměstí
    od, jak Němec říkal, „Růženky“ Žertové.

    Je nadmíru vše to pod tento blog lepiti.
    Rád bych se pokusil napsat k těmto peripetiím jihlavské architektury
    někde zvláště a obšírněji.

  3. blade říká:

    Doma míváme načančáno, ale venku jsme jako čuňátka.

    Metro.cz – 7. března 2021

    PsycholožkA Emilie Šípová:

    Stádnost funguje. Jedna ovce následuje tu před ní
    Když to dělají jiní, tak já taky přece můžu. Ono se to ztratí. To je podle psycholožky Emilie Šípové jedna z pohnutek, proč nemálo lidí kolem sebe všechno odhazuje. „Když vidí, že na místě, kde stojí, už nějaké odpadky jsou a nikomu se nic nestalo, udělají to také,“ říká Šípová. Přirovnává to ke stádnosti. Uvidíte-li posté lidi, jak si zkracují cestu k zastávce přes trávník a nejdou po cestě, uděláte to také. „Ovce jde tam, kam jde ta ovce před ní. Často také panuje takzvaná přenesená zodpovědnost, pokud jde o odpadky. Tedy něco jako: on to někdo uklidí,“ vysvětluje psycholožka.

    „U nás chybí větší smysl pro osobní zodpovědnost,“ míní psycholožka Šípová. Je to i tím, že už u dětí odmala funguje spíše systém trestů, příkazů a sankcí než výchova k osobní zodpovědnosti. „Proto i dospělý spíš odhodí nedopalek tam, kde trest nehrozí. Kdyby stál vedle něho policista, neudělá to, protože se řídí strachem,“ dodává Emilie Šípová. V epidemii může o to víc fungovat i „separační tendence“: mohu si dělat, co chci.

Zanechte komentář




© 2007 Parola s.r.o. - užití obsahu včetně převzetí článku bez písemného souhlasu Paroly spol s r. o. je zakázáno. edited by N.E.S.P.I