Protože :

*po Praze největší volební účast ze všech krajů,

*Spolu mnohem více a koblihy mnohem méně než jinde v zemí,

*nácků také méně než je celostátní výsledek,

*Jihlavsko má poprve v historii důstojnou a schopnou poslankyni v osobě Martiny Lisové, starostky Větrného Jeníkova, která poctivě „odsloužila“ 11 let v komunální politice.

A tak jedinou kaňkou je pro mne velice slabý výsledek PirStan (o více než dva procentní body méně než celkově, kde už to samo o sobě bylo mizerné). Což mně nijak netěší, ovšem je to podle mého názoru logické a spravedlivé. Ve STANu Lukáš Vlček na všechno sám v kampani nestačil, místní protagonisté na to úplně hodili bobek. Vůbec o nich nebylo a není slyšet. Zcela výmluvné bylo, jak do města přijel Vít Rakušan, pro mne téměř svátek, a oni jejích nanukárnu obcházeli obloukem. Jakoby se styděli, či co. O Pirátech ani nemluvě, tam se jenom odrazila jejich dlouhodobá zdrcující bída v krajském městě a je jenom dobře, že jejich šedý a nevýrazný poslanec, co ho bláhově dali na třetí flek, už pokračovat nebude.

Volby tedy sice z mého pohledu dopadly nejlépe jak dopadnout mohly, ale dobojováno zdaleka, zdaleka není. Demokracie = 2,3 mil hlasů, Temný blok (ostatní) = 2,9 mil hlasů. Za této konstelace je výsledek malým zázrakem a v podstatě rozhodlo to, že 900 tisíc hlasů propadlo ve prospěch nejsilnějších. Bude hodně záležet na tom, jak se budou koalice chovat při absenci levice, která je zapotřebí, jak najdou vyvážený balanc, kdo bude prezidentem a kudy se vydá socdem. To že mizí Hamáček je málo. Kmotřiků je tam pořád dost.

Tentokrát jsem si vypůjčil slovo z bulváru – ŠOK. Protože slovo PŘEKVAPENÍ by bylo tak nějak málo. Takže jaké šoky nás o volbách potkaly?

První šok: Andrej Babiš a jeho ANO nevyhrálo! Proti milionu a půl jeho příznivců se postavilo zhruba dva a půl milionu lidí, kteří ho opravdu nechtěli.

Druhý šok: Pro většinu národa milý – KSČM je mimo sněmovnu! 

Třetí šok: Do sněmovny se nedostala ani ČSSD! Ať už ji reprezentuje kdokoliv, je to špatná zpráva, zvlášť pro Vysočinu, kde byla silná. A seriozní levicová strana je ve volebním spektru potřeba. Snad se jí opět stane.

Čtvrtý šok: Voliči v koalici PirSTAN vykroužkovali Piráty! Ani vysočinská pirátská jednička paní Lednická neprošla. To může být nemilé nejen pro ně, ale i pro budoucí soudržnost předpokládané vládnoucí koalice se SPOLU.

Pátý šok: Souvisí také s volbami, neboť ten člověk patří mezi nejdůležitější osoby po volbách. Pan prezident je asi vážně nemocný! Sice to jeho suita celý týden popírala a patřila by proto vypráskat bičem, ale převoz záchrankou do nemocnice se konal.

Šestý šok: Ten teprve přijde, ale už klepe na dveře a bude nemilý pro celý národ. Státní finance jsou v rozkladu, přiznala ministryně financí Schillerová z hnutí ANO. Tak její slova v televizi prezentuje bývalý viceguvernér České národní banky. Máme se tedy na co těšit. 

Páteční Jihlavské listy (8. října 2021) placeným sdělením inzerovaly „Malý návrat velkého básníka“. Jedná se o představení podzimní části festivalu Hudba tisíců nesoucí název „Vzpomínka na jihlavského rodáka“. Festival tím veřejnosti nabízí večer lyrických veršů „Herbsteskommen“ (Když přichází podzim) s hudebním doprovodem. Je to na mahlerovském festivalu možná sice trochu nečekaná, přesto nikoliv nezajímavá příležitost připomenout si blíže jejich autora, Louise Fürnberga, který přišel na svět v roce 1909 v jihlavské německo-židovské rodině.
Aby však ona avizovaná vzpomínka, které poskytl záštitu předseda Senátu PČR Miloš Vystrčil a je podpořena Česko-německým fondem budoucnosti, byla plnější a zároveň plastičtěji vykreslila různá zákoutí Fürnbergova tvůrčího ducha, je vhodné nepominout vedle festivalem prezentované jemné poezie také básníkovu jinou polohu. Ta totiž v inzerátu vůbec zmíněna není.
Jde o autorovy vyhraněné politicko-angažované verše, jimiž oslavoval komunismus, leninismus a (dočasně) stalinismus. Jejich symbolem se pak stal jím zkomponovaný text oficiální hymny komunistické Jednotné socialistické strany Německa (SED), vládnoucí tvrdou rukou po desetiletí v NDR. Píseň o straně (popř. Píseň strany), kterou Fürnberg v roce 1949 napsal jako jeden z mnoha svých textů, mu sice otevřela cestu k oficiálnímu uznání v letech komunistického režimu v NDR, ovšem po změnách z let 1989-1990 výrazně zatížila jeho ostatní básnickou i prozaickou tvorbu.
Jistá dvoucestnost Fürnbergovy tvorby jako by se do jisté míry projevovala i v recepci, s níž se jeho jméno a dílo setkává v současném českém a německém prostředí. Zatímco u nás bývá častěji zmiňován především jeho smysl pro jemné vyjádření přírodní lyriky, němečtí publicisté si, zdá se, mnohem více všímají Fürnbergova podílu na angažovaně-politickém slovníku padesátých let a jeho zahalování do zdánlivě nevinného hávu lidové poezie. Peter Dittmar, dlouholetý vedoucí rubriky feuilletonů listu Die Welt, si nikoliv bez ironie všímá postupného „odstalinování“ a „ideologického pročišťování“ jeho veršů po odhalení stalinského kultu ve druhé polovině 50. let a počátkem 60. let (na příklad Píseň o Stalinovi se propříště měla nazývat Píseň o člověku, Tuto píseň věnuji Stalinovi… měla být nově známá jako Tuto píseň věnuji sovětům…). Obdobně na básníkovu osobnost a tvorbu nahlíží spisovatel a literární vědec Christoph Werner ve svém příspěvku na WeimarLese. Samostatnou kritickou studii pak rozboru Fürnbergovy stranické hymny SED věnoval dr. dr. Joachim Kahl v časopise Aufklärung und Kritik pod názvem Die Partei, Die Partei, die hat immer recht… (Strana má vždycky pravdu…). Tento autor v souvislosti s textem píše o „lyrické přepjatosti jedince a typicky stalinském vykolejení. Tvrdými slovy jej pak definuje jako „apoteózu a mytizaci strany“ a zřejmý doklad o „vlichocování se straně“ v němž je formulován „marxisticko-leninský stranický kult“. Konečně, i stručný úryvek ze samotného obsahu hymny vypovídá sám o sobě lépe než jakýkoliv komentář:
„Strana má vždycky pravdu…
Dala nám všechno, slunce a vítr, a neskrblí…
Co jsme, jsme díky ní.“
Festivalový večer v gotické síni radnice poskytne jihlavské veřejnosti možnost vyslechnout si (naštěstí) zcela odlišnou poetiku zdejšího rodáka Louise Fürnberga. Téma podzimu, s jeho barvami, proměnami a náladami, které básníka inspirovaly, slibuje být jako součást věčných přírodních cyklů trvalejší, než ona „strana – matka mas“, kterou autor celoživotně vzýval a velebil a jíž se zároveň – nikoliv bez příčiny – obával. „Co zpívám, zpívám soudruhům…,“ básnil v jednom ze svých děl. Jen on sám věděl, zda to platilo jen o jeho strofách angažovaných, zatímco zpěv veršů lyrických, osobních i přírodních, je určen i těm, kteří jeho přesvědčení nesdíleli.
Tyto řádky rozhodně nejsou vyjádřením názoru, že by díla „ideově neaktuálních“ autorů neměla být uváděna. Zcela naopak. Dosáhla-li v jisté části své tvorby originality či uměleckého nebo myšlenkového mistrovství, pak by jejich upozaďování bylo ochuzením veřejné scény. Vnímavý čtenář/divák/posluchač bezpochyby dokáže rozeznat kvalitní dílo a je schopen si jeho přínos vychutnat sám o sobě. Ostatně, nejeden z dnešních klasiků české literatury se ve svém raném poválečném mládí uchýlil k textům, které se dnes čtou přinejlepším s rozpaky, a přitom jejich pozdější tvorba patří k tomu nejlepšímu, co u nás kdy bylo napsáno.
Připomínáme-li si ovšem památku autora jako člověka; uvádíme-li výsledky jeho duševní tvorby na veřejnosti, je na místě minulost neselektovat a uvádět jej i jeho práci v kontextu. S ním spojenou skutečně uměleckou tvorbu tím nijak neumenšíme a připomínka někdy přepjatého ideově-politického angažmá může sloužit také jako podnět k zamyšlení o trvalosti a smyslu takových aktivit i nám ostatním.
Jak případně k tomu znějí slova básníka Františka Halase: „Sépie, sépie, ty prcháš ve svém inkoustu, můj mne neskryje…“.

Letečtí stíhači v boji II (14/14)

Dnes12:50 › 13:35

Vyhledat na Seznam.cz

Porážka Luftwaffe. Dokument USA (2006). Prožijte s válečnými piloty dramatické okamžiky bojového vypětí! Díky realistické animaci se ocitneme nad evropským bojištěm

1. ledna 1945,

kdy se Němci pokusili o mohutný letecký protiútok, který měl Spojence zastavit do chvíle, než budou k dispozici nové odvetné zbraně.

USA, 2006, skryté titulky

Rytíři Vysočiny

kniha od: Milada Vávrová

military druhý odboj Československý zahraniční odboj 

druhá světová válka (1939–1945) 

RAF – britské Královské vojenské letectvo českoslovenští letci v RAF

Publikace přibližuje životní osudy příslušníků západního zahraničního odboje z Jihlavska:

„Z nadšení srdcem“

Je Silvestr 1944 přešla půlnoc.

Letci slaví zazvoní telefon,  někdo od 311 k telefonu volá barman, nejblíž stojící pilot J.Osobě zvedá sluchátko.

 Není dobře rozumět,  jen závěr hovoru je jasný „všichni mrtví“.

J.Osolsobě si dává zprávu opakovat. Před půl hodinou havarovala, Čechům není do zpěvu, ani do tance. Posádka O. Bureše!  Matně si najednou vybavuji, všichni  před chvílí ještě veselicí,  večer a posádku zabalenou  do kožešin. Mráz 20 pod nulou,  potmě lezli do letadla,  stejně jistě v té chvíli zcela propocení,  aby nato vzápětí v letounu promrzlí.

 Už se nevrátí. Takhle tedy začíná rok 1945 !

Jedním z osmi letců Liberátoru PP-Y FL  949,  americké létající pevnosti Flying Fortres  byl i sgt. Ing. Jaroslav Zapletal.

Vážený pane starosto,

Pokusil jsem se včera Vás neohlášeně navštívit.

Poprosil jsem Vaši sekretářku o vyřízení pozdravu.

Přišel jsem v souvislosti s Vaší výstavou 70 let od osvobození, které mne stejně jako výstava v museu v Boskovicích věnovanou pilotům RAF, přiměla k tomu, abych navrhl umístění pamětní desky Jaroslava Zapletala, do loubí jeho rodného domu, „Zelený rožák“ vlevo od radnice. Myslím, že by památkáři neměli námitek proti skromné žulové desce s jednoduchým nápisem a datem narození a smrti.

V knihovně paní vedoucí laskavě našla knihu Rytíři Vysočiny s věnováním autorky paní Vávrové,  kde je článek: „Z nadšení srdce“ o tragické smrti letce-otce, jehož dítě se narodilo po jeho smrti.

Oskenovaný článek přikládám, zdravím a těším se na odpověď:

Ing. Arch. Zdeněk Gryc                    Jihlava pátek, 5. června 2015

Zpráva je připravena k odeslání s následujícími přílohami obsahujícími soubor nebo odkaz:

Zapletal_3

Zapletal_1-1

Zapletal_1-2

Zapletal_2-1

———————————————

PS.

Přišel jsem v souvislosti s Vaší výstavou 70 let od osvobození, které mne stejně jako výstava v museu v Boskovicích věnovanou pilotům RAF, přiměla k tomu, abych navrhl umístění pamětní desky Jaroslava Zapletala, do loubí jeho rodného domu, „Zelený rožák“ vlevo od radnice.

Jihlava 7.10.2021.

Je ještě nějaká naděje,  na realizaci pamětní desky pilota RAF ?

Jsem realista a tak zde jenom pár skromných přání. Budu spokojený, když aspoň pět, tedy větší polovina, vyjde.

1. Aby Zelení dosáhli na 1,5 % a tím pádem i na státní příspěvek a mohli dál vyvíjet činnost. I třeba přes tu jejich mizerii u nás na Vysočině si pořád myslím, že to je strana která je v dnešní době moc potřeba a že její doba ještě přijde.

2. Úplně opačně u Volného bloku. Bizár spojující „osobnosti“ typu exsocanka Volfová, hulvát a dezinformátor Volný, Dukova schovanka Lipovská, Bobo, potrhlá Čáková, by měl co nejdříve ze scény zmizet a ne se těšit ze stovky za každý hlas. Sestavu už jenom tak nějak výstižně doplňuje hlavní jejich tvář v našem městě, mladý komunistický exzastupitel.

3. Stejně tak to mám u Chcíplého psa. Po neúspěchu (pod 1,5%), který si přeji, by se měli rozpustit. Nemyslím si, že by něčemu prospělo mít tady nadále nějakou politickou sílu, která vše založila na boji proti pandemickým opatřením. Česko už za vás populisticky otevřel Bába, vždyť je přece před volbama, ne? Ale potěšilo mne, že na tohle nenaletěl nikdo z kolegů hospodských v našem městě.

4. Naopak u nahnědlého Trička SS bych si přál co nejvyšší výsledek do hranice 4,9 %. Tahle parta, co je tak hodná, že nám dává “ …právo žít“ plní totiž v současnosti velmi důležitou roli odebírání hlasů hlavnímu náckovi této země. Stejná ideologie, stejné cile, stejná hesla. Ale pevně doufám, že s překročením pětiprocentní hranice to neklapne a náš hloupý Honza z Vysočiny se nikam ani na entý pokus nedostane, protože takové zákonodárce bych opravdu nechtěl.

5. Podobně jako u Zelených mám za to, že strana jako sociální demokracie je potřeba. Ovšem nikoliv s těmi, co tam vládnou teď. Proto nyní šup do ozdravné kůry mimo parlament a vrátit se pouze tehdy, pokud dokážou najít schopné nové lidi namísto Hamáčka, Maláčové, Stropnického, Onderky, Haška… Myslím si že to už docela chápe i náš schopný exhejtman, co si ho tady postavili do čela a v kampani se proto ani moc neukazuje.

6. Komunisti by oproti tomu měli zmizet z parlamentu už navždy. Zbytečná relikvie. I u nás pomalu ale jistě vymírají.

7. V pozitivní, tedy max. 4,9% výsledek doufám i u fízlovské strany Bobyho Šlichty. Opravdu si nemyslím, že by bylo k něčemu dobré, aby po parlamentu chodili poslanci s hrozbou kolik toho ví na ostatní z policejní éry svého života. A tak nezbývá než doufat, že v takovéhoto mesiáše dost lidí už neuvěří. Po těch všech zkušenostech a planých řečech jiných už několikrát, jak zatočí s korupcí. Asi tak jako Babišova pravá ruka efko, že? Prostě jenom další, co se takto chtějí dostat k lizu. I zde je ale super, že z našeho města na kandidátku nikoho neulovili. Zato vedle v Kafkově a Schumpeterově Třešti budou mít asi silnou buňku.

8. Bohužel – xenofobů, homofobů a nácků je u nás pořád dost a tak zde si jenom přeji, aby dostali méně než minule a nahnědlé okamůry už dal nerostly. Přece jenom těch skalních tolik být nemůže a donekonečna se ty povídačky o té přímé demokracie komerčnímu náckovi věřit nedají. Ta hrozba téhle zvrácené ideologie tady ale pořád je a docela mně jde mráz po zádech vždycky když jedu přes ten Vojnův Městec.

9. Poslední a největší přání – aby demokratické koalice daly dohromady většinu a společně porazily estébáka. Toho, co se neštítí naprosto ničeho. Dokonce je schopen takových zvráceností, že kvůli svým podlým ekonomickým zájmům ubližuje i vlastnímu synovi. Jasně, bude to těžké vládnutí, zvláště v této složité době, ale pořád úplně všechno lepší než pod někým, kdo je ostudou civilizované Evropy a vidí se v Orbánovi. Jak si představuje tu demokracii, předvedl agent Bureš při „tvorbě“ SVÉ kandidátky u nás na Vysočině, když namísto schopného, mladého člověka, který si to odpracoval, nasadil v poslední chvíli do čela cizí leklou rybu, která neudělala nic a své další věrné dotlačil na kandidátku proti vůlí místních. A jeho poddané ovce zde – nic, jenom pokorně sklonily hlavu před velkým vůdcem. To i v té komunistické straně se chovají v tomto ohledu slušněji. Když místní řekli – Kovačíku dost, tak přes to v Praze nejel vlak. Naproti tomu čtyři z pěti lídrů koaličních stran u nás tady na Vysočině znám osobně a jsou to všechno slušní, pracovití a schopní lidé. A o té páté to slyším ze všech stran. A o to jde dnes nejvíce.

Tak srdce z kalhot a volit pro budoucnost! Co my seníci už…