„Co nás čeká?“ je častá a typická otázka. Na začátku roku se jedná o otázku ještě o trochu častější a typičtější. Protože nikdo z nás nemáme křišťálovou kouli a ani nadpřirozené prognostické schopnosti, nezbývá než při hledání odpovědi na tuto otázku přistoupit k osvědčené metodě, která začíná rekapitulací minulosti a pravdivým popisem stávajícího stavu.

Co se týká každého z nás, tak to máme celkem jednoduché. Co jsme v uplynulé době prožili a udělali nebo naopak neudělali a s jakými výsledky všichni víme. V jakém prostředí a situaci se nacházíme, víme rovněž. Zbývá tedy si to nějak v hlavě uspořádat a snažit se využít svých silných stránek a příležitostí. A naopak se vyvarovat toho, v čem nejsme dobří (slabé stránky) nebo toho, kde nám hrozí nějaké nebezpečí (ohrožení).

Pokud tedy například máme blízké ochotné příbuzné v zahraničí (silná stránka) a jsme mladí a nadaní na jazyky (příležitost), potom toho můžeme využít k výjezdu do zahraničí za účelem rychlého zvládnutí jazyka. Pokud zase například trpíme alergií na jarní pyly (slabá stránka) a hrozí nám kvůli zaměstnání dlouhodobý jarní pobyt v přírodě (ohrožení), potom by bylo dobré se snažit zaměstnání změnit nebo se dobře zásobit účinnými léky.

Omlouvám se za ty dosti primitivní příklady. Vím, že život a naše životní situace bývají mnohem složitější. V principu však skutečně platí, že naše budoucnost, tedy to, co nás čeká, hodně záleží na naší schopnosti správně odhadnout situaci, ve které se nacházíme, a znát schopnosti a možnosti, kterými disponujeme. Nevyplatí se ani přehnané sebevědomí, ani zbytečné sebepodceňování.

Abychom potom dokázali odhadnout, co nás čeká v našem městě nebo obci, ve které žijeme, tak potřebujeme vědět v podstatě to samé, jako v případě nás samotných. V čem je město (obec) silné, v čem je slabé, jaké má možnosti a jaké hrozí problémy.

V případě obce nebo města může být to získávání pravdivých informací složitější. Proto je nutné se o život ve městě nebo obci zajímat. Potom jsme schopni lépe odhadnout, zda se věci dějí správně a někdy je možné je i ovlivnit.

Největší vliv na budoucí dění v obci nebo městě má občan v době komunálních voleb. V letošním roce 2022 budou v obcích a městech komunální volby, proto doporučuji se o dění zajímat více než obvykle. V komunálních volbách se totiž nerozhoduje o ničem jiném než právě o tom, co nás v našich obcích a městech čeká.

Většinu ze čtenářů již asi napadlo, že by se obdobně dalo psát i o tom, co nás čeká v krajích nebo v celé České republice atd., to ale již není mým cílem. Mým cílem je na závěr zmínit ještě jinou věc.

Stává se a může se to týkat člověka, organizace, instituce, samosprávy apod., že kvůli minulosti a okolním podmínkám není výchozí situace a pozice příliš dobrá a nelze si na začátku moc vyskakovat. Přesto je možné žít a fungovat relativně spokojeně a ledacos dokázat. Neděje se tak však ze dne na den, je k tomu třeba často trpělivosti, odhodlání a pracovitosti, které nakonec zpravidla doprovodí i to štěstí. Tak na to prosím nezapomínejme.

Ivana Bartoše si velmi vážím a obdivuji ho. I včerejší rozhovor s nim mně utvrdil v tom, že těžko by se v současné době našel někdo v této zemi lepší na post, který ve vládě zastává. A když nedokáže on posunout zemi k tolik potřebné digitalizaci státní správy, o které předchozí vlády jenom mluvily, tak už to nedokáže nikdo.

Přesto si paradoxně nepřejí, aby dnes vyhrál. Tohle totiž zvládat dobře obojí, ten pirátský pytel blech i obrovský úkol v digitalizaci země je nadlidské břímě. Osobně se velmi divím, že je stávající předseda ještě vyčerpaný tak málo. Zvláště když chybí ta tolik potřebná euforie z oceněných výsledků své práce tím nejdůležitějším, volebním výsledkem.

Proto bych byl moc rád, aby se pirátského kormidla chopil některý z těch dalších dvou pánů kandidátů a přinesl do tohoto hnutí nový, čerstvý a silný vítr do plachet. Naopak si myslím, že čím větší bude podpora komunistické kandidátky, tím rychlejší bude cesta České pirátské strany do politického podpalubí, podobně jako třeba u Zelených, kde to považuji za špatné pro naši společnost. A tak by tomu bylo i zde, litoval bych toho.

Protože vzývat komunismus v dnešní době a být přitom kandidátkou na předsedkyni vládní strany této vlády považuji za naprostý antagonismus. A ještě horší pak pro mne bylo, když někteří Piráti a jejich příznivci, namísto střízlivého pohledu na dnešní společnost, zaměřili se na vysvětlování tohoto nesmyslu, ba dokonce obviňování oponentů, tedy také voličů, že neznají historii, že nerozumí rozdílům mezi bolševismem a demokratickým komunismem, nuancím mezi Marxem a Kautským.

vložený do blogu.

Vážený pane Beran,

Několikrát jsem zde napsal, že píši

podobně, jako píše profesor Šlapeta:

„ z mého pohledu“.

Váš pohled je jiný, ale to neznamená,  

že musíme  a nepoužíváme, politické technologie a

„lidové slovesnosti“na úrovni Berky, Blade + „čtenář“.

Česky řečeno, sprostot  a argumentace,

kterou čtenář Jihlavských listů bez uvozovek a souvislostí nepochopí,

a dá třeba i anonymu za pravdu. 

Což je smysl jeho očerňování autora – podle Slonkové:

„ Nic moc k tomu co autor napsal, pomluv nejlépe anonymně,  

jeho osobu“

Napíši o hrůzách při  osvobozování Tetčic.   

Berka si najede nějaký článek, jehož autor úvodem uvede že Rudá armáda při osvobozování v prostoru Tetčice – Rosice opravdu,

ale opravdu ne-znásilňovala.  Pak teprve začne technický popis bojů a událostí.

Berka nalistuje materiály STB a začne hanobit Oldřicha Háje.

Blade vytrhne věci z kontextu záměrně si určitých věcí nevšímá.                       

Napíše,  že v panelácích z katalogů, které jsme dostali jako podklady a mantinely  je možno poslouchat rádio  od sousedů.

Také tam vloží,  že ZG  v Agroprojektu  soukromým zemědělcům rekvíroval koně.

Jistě,  paní Drnková v bytě pod námi ráno, kdysi přišla a žádala, abych ztlumil televizi.

/ Souvisí to i s tím,  co napsala 4.1.2022. MuDr. Ivana Horáková do Ambulantní zprávy foniatrie/.

Ne nadarmo,  ale v souivislosti s diktátem technologa dodavatele PS,  

architekti označovali paneláky „Chruščovky“.          

Náš technický náměstek ve Stavoprojektu Brno, architekt Krejza,

při podobných debatách chvíli mlčel a pak řekl:

„Pochopte, já jsem z té Aurory nevystřelil“.

——————–

Rokle Garni, Arménie

V arménské provincii Kotajk se nachází rokle Garni, dramaticky tvarovaný horský sráz protkaný skalními čedičovými útvary, vodními toky a turistickými stezkami. Tato oblast, která vyniká svou přírodní krásou, přitahuje turisty, místní i geology. Krajinou vede celá řada značených turistických stezek, po nichž lze snadno sejít dolů k řece Goght, která touto roklí protéká.

Dneska ráno otevřeme  počítač a vidíme tam krásný obrázek viz.text shora.

Bývalí  sokolové,  skauti,  vodáci,   surfaři,  lyžaři, cyklisté, turisté a architekti,  

kteří se snaží krajinu  a architekturu zaznamenat nikoliv v blogu a na fotografii,

ale i v bloku,  za použití tužky a akvarelových barev.

Celý  produktivní život, „nás narozených v roce 1934“, jsme čekali na možnost cestovat a vidět.

Protektorát, matka pro modlila, za svého bratra, vězně Čeňka Janíka, 

pro kterého si hned po „osvobození“, přišlo komando NKVD. 

Popsal jsem to jinde, a vložil text kádrováka na moji matku:

„ náboženský fanatik“,

z mého posudku se „začerněným autorem“

uloženém tehdy na Vojenské správě v Jihlavě.

Naše vysvědčení z primy je za první pololetí v němčině. 

Náš index  na FA, má jako první dva předměty, marxismus-leninismus a ruštinu. 

Náš oblíbený šéf ateliéru, profesor Rozehnal byl odsouzen k čtyřletému žaláři.

Havel  od-seděl  pět let.

Kdysi přišel do Stavoprojektu gruzínský architekt,  památkář,

Thomas Gersamia,  který aspiroval na vysoký post, možná i ministra. Věnoval jsem se mu hodně, celé dny i po pracovní době.

On se mi pokusil vysvětlit, že není Rus.

S humorem se zmínil, že v době

„když jsme ještě viseli na stromech“,

 oni už měli křesťanskou  architekturu. 

Václav Havel,  nebyl možná ani tak ovlivněn svými rodiči,  

jako svým dědou Hugo Vavrečkem. 

Najdeme ho spolu s Corbisiérem,  Baťou a profesorem Fuchsem v knize, kterou nedávno vydal profesor Šlapeta o Zlínu.

Byl ovlivněn nejenom artefakty habánů,  ale i jejich náboženskou filozofií. 

Na mého dědu valašského voliče TGM,  dost zapůsobilo vnímání 

pánbíčka  očima TGM. 

Snad se dá pochopit, že architekt nedělá vše sám, bylo by to  fouňovství. 

Potřebuje nejen prkno, ale i atelier se specialisty.

Také je nutno pochopit,  že navrhnout sídliště, třeba Březinky, Královský vršek, nebo sídliště Kollárova,  trvalo léta a podílelo se na něm spousta kolaborantů.

Platí, že architektura je obrazem doby.

Také nějaký rok trvalo realizovat interiéry kostela v Dlouhé Brtnici a Pavlově. 

Faráři Hroznatovi-Opravilovi, jsem se na úvod přiznal, že s mou víru

„to za moc nestojí“.

On se jenom usmál, říkal počkejte, vy na to přijdete.

Zatím mi nebylo tak zle jako Grossovi.

K 80 výročí nemocnice Nové Město vyšla publikace,

kde se něco dovíme řádových sestrách.

Také o  nemocniční kapli a o tom jak bylo s jejími artefakty za totáče naloženo.

Sv. Ján na mostě Březinek nebyl „jedináček“.

Podobně bylo naloženo s monumentální malbou Procházky na právnické fakultě,  

na jejímž pozadí  jsme promovali. 

Týká se to také bust TGM,  stejně jako sokolů  a skautů.

Úpěli jsme jako národ za Rakouska-Uherska? 

Karla Havlíčka Borovského  odvezli do Brixenu, aby ho umlčeli.

S Havlem si poradili za totáče jinak.

Nedávno navštívila Litevská televize dceru profesora Rozehnala

a natočila jeho Story. 

Dneska, tak jako včera, to není  lehké pro Finy, Poláky a Ukrajince,  

mít za souseda pokračovatele idejí  Lenina a Stalina.

Nás se to týkalo na anektované Podkarpatské Ukrajině.

Včera jsme viděli v telce: Světové války (1/6)

Nová generace vůdců. Dokumentární cyklus USA.Opakování 12.1./ČT2.

Osobnosti, které směrovaly dějiny v období od první do druhé světové války.

Jistě to není pohled pana Berana, ale spíše ZG.

Byl to skvělý trik od Němců,  zabalit Lenina do vlaku a poslat do Ruska.

Vykrýt si záda a vrhnout se s plnou silou na Západní Evropu.

Hitlerovi se podařil obdobný trik, zahnat Angličany

za vodní,  hradební příkop Evropy.

Pak se s takto vykrytými zády na západě,  se obrátit na východ.

Generál Patton je symbolická postava nejenom pro  USA,

které se zdráhaly vstoupit do 1 i 2. světové války.

Kdyby lišák Stalin neoklamal západ, tak jeho tanky nemusely být jenom v Plzni,

ale možná i v Jihlavě.

Bohužel to dopadlo tak, že Zdeněk Gryc,

koukal ze svého bytu v panelovém domě,

navrženém žákem profesora Rozehnala,

jmenovcem a spolužákem Zdeňkem Petrů,  

v srpnu 1968 na ruské tanky na poli pod Pístovem.

—————————————

Pozn. Na fotografii z ‎úterý ‎28. ‎prosince ‎2021, ‏‎16:05:56

je v interiéru átriáku Evy Rozehnalové návštěva,

žena architekta Zdeňka Petů,

která přinesla ukázat nedávno vydanou knihu s věnováním svého bratra Kodeta .

Cyril Vojtěch Kodet OCarm Th.D. (* 20. května 1956, Malý Beranov) je český římskokatolický kněz, teolog, generální delegát Karmelitánského řádu v České republice. Po absolvování sedmiletého gymnázia v Jihlavě vystudoval teologii a roku 1982 byl vysvěcen na kněze.

——————————

Ať již tak nebo tak, važme si dnešního,  studeného, leč krásného dne.

Myslím, že nikdo mimo pana Berana nebude číst paměti primánka

s česko-německým vysvědčením.

Myslím,  že nikdo neuvěří co to bylo, když položil na rýsovací prkno krejon,

aby jste zvedl telefon, přepnutý telefonistkou ve Stavoprojektu.

Anonym požádal, aby jste přišel do horního patra jihlavské policie,

kde byly kanceláře STB.

Také těžko pochopí blekotání, kterým jste se snažil odmítnout nabídku na spolupráci,

stejně jako nabídku ředitele projednanou na  ZV KSČ na vstup do KSČ.

Paní, která mi ho presentovala Mafková – Stelzigová je stále dosti elegantní. Podobně jak architekt Zdeněk Baueršíma,

který měl stejného JuDr. na STB a hodně pamatuje.

S pozdravem a omluvou za Text-šprechy Zdeněk Gryc.

Asi to jako přesvědčený odpůrce Babišistánu od podobně smýšlejících slíznu, ale co už!

Mně zase ten bývalý ministr zdravotnictví až tak špatný nepřipadal. Když neměl vedle sebe „taťku“, tak mluvil klidně, sebevědomě, rozumně a srozumitelně a s řadou jeho názorů jsem problém neměl. A také o něm bez despektu mluví ta část odborné veřejnosti, které důvěřuji. Jenomže ta bezmezná servilita k estébákovi bohužel úplně všechno přebila. Pokorný slouha a vykonavatel vůle politické divize Agrofertu na prvním místě.

Proto pevně věřím, že nová vláda v této další zkoušce obstojí a Adam Vojtěch trafiku ve Finsku nedostane. Bylo by to totiž jenom potvrzení zvěstí o jakýchsi těch klientelistických dohodách a žádný rozdíl s předchozí garniturou. Že o oddaného „synka“ se postarat dokážeme i v nové situaci. Že si to ti tam nahoře stejně pečou společně, volby/nevolby. To ať tam jde raději někdo od školství a omrkne tam dlouhodobě, proč jsou tam v tom vzdělávání tak dobří. Dlouhodobě.

Naproti tomu mně velice potěšila zpráva, že Marek Orko Vácha se stal novým poradcem ministra zdravotnictví a doufám, že ten se jeho radami říditi bude. Ještě by to chtělo takového Zbygniewa Czendlika na poradce k česko – polským vztahům. Ten Kaczynski tam také nebude věčně a dobré sousedství je zapotřebí.