Archive for Březen, 2022

Návod jak se psychicky nerozsypat a zvládnout tlak událostí

Pondělí, 28 března, 2022

Události, které se na nás hrnou poslední roky, vyvíjejí velký tlak na naši psychiku. Nejdříve to byl covid a opatření proti němu. A teď je to válka na Ukrajině.

Každý se s tlakem událostí vypořádává po svém, přičemž mnozí jsou nuceni volat na linku důvěry, nebo využít pomoci psychologů, či psychiatrů.

V článku se zaměříme na dva extrémně protichůdné postoje, zajímané lidmi ve vztahu k současnému dění. Podrobněji si je popíšeme a ukážeme si, jaké by mohlo být ideální řešení.

Prvním základním postojem je postoj většiny lidí, kteří ve snaze být v obraze a mít přehled absorbují velké množství informací. Ale protože válka na Ukrajině je věc negativní, má ustavičný příliv negativních informací negativní dopad na jejich psychiku. A lidé ani nevědí jak a pomalu se přepadávají do deprese, strachu, úzkosti, obav, nebo hněvu, nevraživosti, či nenávisti.

Tyto negativní pocity a emoce nás vnitřně zatěžují a tlačí dolů, což se projevuje pocitem tíhy na duši. Vnější negativní dění nás je totiž schopno vtáhnout do sebe podobně, jako vtahuje černá díra do sebe vše, co se dostane do její blízkosti. Pokud nějaké objekty v blízkosti černé díry překročí určitou hranici, začnou jí být nasávány a už jim není pomoci. Černá díra je doslova spolkne.

A podobné je to také s neustálým přísunem negativních informací, které se dnes na nás valí. Překročíme-li v tom určitou hranici, doslova nás to spolkne a zamává to s naší osobností, na základě čehož se stáváme depresí trpícími pacienty v psychiatrických ambulancích, nebo lidmi, trpícími slepou nenávistí a pomstychtivostí.

Jako extrémní reakce na takovýto negativní dopad na naši psychiku se vyprofiloval postoj zcela opačný. Spočívá v odstřihnutí se a odříznutí se od současného negativního dění s cílem uchránit si svůj vnitřní klid a svou vnitřní harmonii. Takoví lidé neposlouchají rozhlas a nedívají se na televizi. Vědomě se snaží zůstat zaměřeni jen na věci dobré a pozitivní. V určitém slova smyslu se stávají jakýmisi novodobými poustevníky, kteří se vzdálili od vnějšího světa a zůstávají naladěni pouze směrem ke Světlu. V některých duchovně orientovaných skupinách na facebooku se to například projevilo tak, že tam během pandemie bylo zakázáno zveřejňovat příspěvky o covidu. A teď, během války na Ukrajině, je tam pravděpodobně zakázáno zveřejňovat příspěvky na toto téma, čehož účelem je vyhnout se negativitě a zůstat v pozitivním naladění.

Je ale takový přístup správný? Máme být opravdu jen jakýmisi skleníkovými rostlinami, důkladně oddělenými a chráněnými před všemi vnějšími povětrnostními vlivy? Nepřišili jsme snad na naši zemi proto, abychom prožívali všechno, co se na ní děje? Abychom k tomu byli nuceni zaujmout nějaký postoj, a aby se právě takovýmto způsobem formovala naše osobnost a dozrával náš duch?

Jak to tedy má být ve skutečnosti?

Je to snadné! Třeba se řídit pravidlem zlaté střední cesty. Umění života totiž spočívá v umění spojování se s vnějším světem a zároveň v odpojování se od něho.

Nemáme být skleníkové rostliny! Máme vědět, co se děje. Máme pátrat, která strana má blíže k pravdě a dobru. A tuto stranu máme podpořit. A máme také pátrat, na které straně je lež, nespravedlnost a pokrytectví, a vůči této straně se máme vyhranit.

Druhou stranou mince však je, že když cítíme, že všechno to vnější dění začíná na nás příliš doléhat a začíná narušovat naši vnitřní harmonii, je třeba se od burácení vnějších událostí dokázat včas odpojit, abychom se nedostali do jejich vleku. Aby nás s sebou nestrhli a do sebe doslova nevtáhly.

V první řadě je proto třeba dávat pozor na to, aby v našem nitru ustavičně vládla pohoda, mír, klid a harmonie. Můžeme ji najít a obnovit si ji například v přírodě.

Zadruhé je třeba dbát na to, abychom v sobě nesli radost. Radost z nejobyčejnějších věcí, které jsou zdarma. Radost z nového dne, z krásy přírody, z přítomnosti svých nejbližších, ze zdraví, nebo z chuti pracovat a něco tvořit.

Zatřetí je třeba v sobě pěstovat důvěru. Důvěru v dobro a v to, že všechno bude nakonec dobré. Důvěru ve Stvořitele a v jeho pomoc. Důvěru v to, že každý, kdo se ze všech sil snaží o dobro a ušlechtilost, bude nutně chráněn silou nejvyššího Dobra.

A ve čtvrté řadě je ještě třeba pěstovat vděčnost. Vděčnost za všechno, čeho se nám dostává. Vděčnost za život a celé naše bytí. Vděčnost, směrovanou vzhůru ke Stvořiteli, jako k dárci všeho, čeho se nám dostává.

Našemu světu a dokonce ani sobě samým nepomohou lidé, naplnění depresí, strachem, obavami a úzkostí. Ani lidé naplnění hněvem, nenávistí, zlobou, nevraživostí a pomstychtivostí, protože všechno toto jsou těžké negativní emoce, které budou nás samotné i náš svět pouze zatěžovat a tlačit dolů do ještě větší negativity.

Našemu světu i sobě samým pomohou jen lidé, naplnění harmonií, radostí, důvěrou a vděčností. Jedině s takovým vnitřním naladěním je možné zajímat správné postoje k problémům společnosti a následně je správným způsobem řešit. Takovým vnitřním naladěním zároveň tkáme neviditelné vlákno směrem ke Světlu, abychom jeho prostřednictvím mohli být my osobně, ale i celá naše země ke Světlu stále více přitahováni.

Nedejme se tedy strhnout událostmi a nedejme se pohltit jejich negativitou. Nesnažme se ale od nich ani natrvalo odříznout a izolovat, protože jsme zde proto, abychom prožívali vše, co se kolem nás děje, a tímto prožíváním má dozrávat naše osobnost.

Staňme se mistry života, schopnými pohybovat se ve středu mezi uvedenými dvěma extrémy, řídící se principem zlaté střední cesty, na které ať nás trvale doprovází pouze harmonie, radost, důvěra a vděčnost.

A pak se temnota začne ztrácet a Světlo začne na zemi stále více zářit.

Hrdost.

Čtvrtek, 24 března, 2022

Už zase jsem hrdý na to, že jsem Čech.

Jsem hrdý na to, že naše země má politiky jako je Jan Grolich , hejtman JMK. Jak ten dokáže pomáhat, jít příkladem, přemítat o věcech, formulovat myšlenky a dávat tak naději. Přečtěte si někde prosím, co píše, podívejte se, co říká – možná se vám uleví, jako mně. A přitom – co ho čekalo, když nastoupil? Samé chuťovky – covid, tornádo a teď druhá největší uprchlická vlna po Praze. Jenom obdiv a respekt za to jak to zvládá a jak mluví.

Jsem hrdý na naší vládu, jak se k této situaci v týlu války staví. Jak jasně a srozumitelně dává najevo své postoje, kterými nás vrací ke slušné západní civilizaci. Jak citelně pomáhá, jelikož si dobře uvědomuje, že Ukrajinci bojují i za nás, protože patří do stejné Evropy jako my. Jaký je to protiklad s jejich předchůdci, kteří při stejné hrůze v Sýrii 2015 řekli jenom – sem nesmí ani noha. Že se vláda nepropůjčí k populistickému rozhazování, protože dobře ví, že společné peníze fungují ve spojitých nádobách. Když se někde přidá, jinde se musí ubrat.

Jsem hrdý na své sousedy a všechny ostatní, kteří nezištně a bez publicity tolik pomáhají na úkor vlastního pohodlí. A jsem hrdý na to, že skutečných lidí nenávidících nešťastné Ukrajince a nepřejících sebemenší pomoci je tak málo – a až na výjímky jenom ti, u kterých jsem to víceméně očekával. Prostě – blbcem za covidu, blbcem za války.

V hluboké úctě – děkuji.

Dezinformace

Středa, 23 března, 2022

V Česku jsme si všichni zvykli, že náš přístup k informacím je téměř neomezený. Jsme již více než 30 let zvyklí, že pokud nedochází k porušování zákona, tak náš přístup k informacím není jakkoliv omezován. Stát nám také ani nijak systematicky nesděluje, která informace je pravdivá a u které tomu tak není.

My v Česku, zejména potom starší generace, jsme totiž na filtrování informací velmi citliví až alergičtí. Pořád si ještě mnozí pamatujeme dobu, kdy existovala pouze jedna pravda sdělovaná státní komunistickou televizí a státním komunistickým rozhlasem. Poslouchat jiná vysílání, například rozhlasové stanice Svobodná Evropa nebo Hlas Ameriky bylo velkým rizikem.

Dodnes si pamatuji, jak můj otec, který rozuměl německy, si občas za socialismu tzv. pouštěl Vídeň a sledoval rakouské televizní zprávy. Před tím, než se tak stalo, jsme museli vždy zatáhnout rolety a otec si sedl asi metr před televizi, nastavil minimální hlasitost.

Když dnes poslouchám a pozoruji totalitními ruskými státními médii zpracované a dezinformované mnohé obyvatele Ruské federace, vrací se mi opět tyto vzpomínky na fungování komunistického československého rozhlasu a komunistické československé televize. Zároveň si však uvědomuji, že přes tu informační izolaci jsme v tehdejším socialistickém Československu přesto věděli, že spousta toho je jinak, než nám totalitní československá státní média sdělují, a že to byl možná jeden z důvodů úspěchu listopadové Sametové revoluce.

Jak je to dnes se skutečnou informovaností obyvatel v Rusku nevím, mohu si jenom přát, aby to neviditelné povědomí o skutečné pravdě o putinovském režimu bylo mnohem větší a rozmanitější, než to na první pohled vypadá. Jsem proto přesvědčen, že právě dostat v co největší míře k obyvatelům Ruska pravdivé informace jenom například o hrůzách, které Putinovi vojáci páchají na Ukrajině, je dnes velmi zásadní a důležitý úkol.

Za úkol málem stejně důležitý však začínám stále více považovat i nutnost zásadního zesílení schopnosti svobodného a demokratického světa bojovat s dezinformacemi uvnitř sama sebe. Svobodný a demokratický svět je totiž živnou půdou a rájem pro šiřitele dezinformací, kteří se s neuvěřitelným pokrytectvím zaštiťují svobodou slova a přitom lžou a lžou a lžou. Lžou a dezinformují často způsobem, který je velmi obtížně napadnutelný. Velmi často totiž své lži a polopravdy interpretují jako názor a argumentují, že přece ve svobodné a demokratické společnosti má každý právo na svůj názor. Velmi často také o svých lžích a polopravdách píší nebo říkají, že je slyšeli nebo že je to otázka, kterou je také nutné vyslovit, aby bylo názorové spektrum dostatečně široké a lidé se mohli v problému lépe „zorientovat“ a vytvořit si svůj vlastní názor.

Dalším typem polopravd, lží a nepravdivých názorů a skutečností jsou potom ty, které jsou součástí informační války, kterou vůči nám dlouhodobě vedou například některé dezinformační servery často podporované právě z totalitních zemí. V tomto smyslu jsme již vlastně několik let v informační válce, která bývá někdy také nazývaná válkou hybridní.

Jsem přesvědčen, že zejména v současné době, kdy kousek od nás zuří skutečná válka, kde se vraždí a zabíjí zbraněmi a umírají lidé, je nanejvýš nutné tomu přizpůsobit i náš boj proti dezinformacím a lžím.

Kromě ochrany proti dezinformacím ze strany prověřených státních, akademických i dalších transparentních autorit je proto nutné, abychom si nebezpečí dezinformací také jeden každý uvědomili a začali mnohem pečlivěji zkoumat, do jaké míry jsou naše zdroje informací důvěryhodné. Například pravdivost přímých emailů od osob a institucí, které neznáte a které nekomunikují a neodpovídají, bývá velmi pochybná. Prosím, mysleme na to více než doposud.

Sbírka.

Pondělí, 14 března, 2022

To se to furt přispívá na uprchlíci a strkaj se peníze do kanále, ale kdo skutečně pamatuje především na nás? Čechy? Kdy bude konečně chleba, pivo a nafta levnější? Jedna kapsa vysypaná, druhá prázdná, a ještě se máme s někým dělit? Tůdle!

Dámy a pánové, dovolujeme si vám představit vůbec první sbírku, která je orientovaná především na ty, kteří ji potřebují nejvíce. Češi, co maj sami málo. Denně všude čteme ufňukané příběhy plné nepochopení, žalu a pocitu marnosti, které nejdou v žádném případě srovnávat s utrpením na Ukrajině či někým jiným, kdo si prochází skutečnými problémy. Jsme tu s vámi a jsme tu jenom pro vás!

Přinášíme vám vůbec první sbírku, která je určena pro případy, jako jste vy!

Přispějte na své ukňourané sebestředné spoluobčany, aby i oni měli pocit, že na ně někdo myslí! Každý haléř se počítá! Konto 0025511552/0300 je vedeno u organizace Člověk v tísni a výtěžek je určen na program Lepší škola pro všechny.

https://www.lepsiskolaprovsechny.cz/

Hodně, hodně jste totiž vzdělání zanedbali a toho se musí generace našich následovníků vyvarovat !

Tak, ale teď vážně :

Nesuď nikoho, pokud jsi neušel míli v jeho botách. A to jsem teda nešel. Jsou u nás lidi, kteří žijí z ruky do úst a pro které je inflace a zdražování noční můrou. Neví, jak vyjdou. Jsou lidi, kterých se nikdo nikdy nezastal. Jsou lidi, kterým se prostě nedaří dobře a poslední roky v pandemii na ně dolehly víc, než na ostatní. Mají pocit, že se na ně zapomnělo a zapomíná. Můžu je tak snadno odsoudit? Ne. A nemyslím, že byste to tak snadno měli dělat i vy. Je totiž ještě jedna vzácnější cesta. A po ní už jde obrovské množství lidí. Jsem hrdý na to, kolik lidí pomáhá, posílá peníze, pořádá sbírky, stávají se dobrovolníky. Těch lidí není málo a není to poprvé. Pomohli nám při tornádu a pomáhají teď. Bez větších řečí. Chci vám opravdu poděkovat. Nemusí vás být většina, stačí málo. Dobré věci, které uděláte pro druhého nezmizí. Dobro se nevypaří. Ale má sílu proměňovat lidi a vztahy kolem sebe. A naše společnost potřebuje proměnit. Dlouho se ji dařilo rozdělovat a některé lidi jsme nechali samotné. A prostě není dobře, aby byl člověk sám. Mám ale naději, že tohle dokážeme jednou překonat. Můžeme z téhle zkušenosti vyjít silnější. Díky těm, kteří pomáhají ✌️( Jan Grolich, hejtman JMK)

DEZINFORMACE

Pátek, 11 března, 2022

Dezinformace – Wikipedie

https://cs.wikipedia.org/wiki/Dezinformace

Dezinformace (z latiny: de = od, informare = vzdělávat, upravovat) je lživá, klamná, falešná informace, která má za cíl ovlivnit úsudek a názor jedince, více osob či celé společnosti, tak aby vyvolala zdání důvěryhodnosti a pravdivosti. Je v antagonistickém postavení k pravdivé zprávě.

Hitler založil svůj Kampf bojem proti světovému židovstvu

a Drang nach Osten.

Stalin vedl svůj Kampf opačným směrem.

Konec totality v CZ.

Nyní se Václavu Havlovi dostává od trolů jenom urážek.

Stádo beranů ve prospěch našeho okupanta vykládá světové dějiny a události inversně viz.

Hirošima a Nagasaki, srpen 1945

Poslední dosti za vlásky přitažené je Beranův výklad, že si Američané tak učinili sami.

Útoky z 11. září 2001 (v USA označované také jako 9/11) byly sérií koordinovaných teroristických útoků, které se uskutečnily 11. září 2001 ve Spojených státech amerických. Provedlo je 19 příslušníků militantní islamistické organizace al-Káida. 

Nyní už jenom chybí,  že komando USA  ve stylu výbuchu Vrbětice

Provedlo výbuch v Černobylu.

Stádo beranů je snaživé,  aktuální ukázka:

Svatopluk Beran říká:
Pátek, 11. 3. 2022 v 7:04

Něco od chytřejších lidí než jsem já, ale v podstatě to co tu říkám 20 let. Americká světová válka o plyn a přepravu plynu do Evropy.

JEŠTĚ HORŠÍ JE DIVERZE

ZEVNITŘ CZ.

Komentář: Cílené útoky na to nejnižší v lidském charakteru

BOB KARTOUS

Publicista, spisovatel, mluvčí Českých elfů, ředitel Pražského inovačního institutu

Už je to tu zase: slaměný panák z pocitu ohrožení a křivdy, vydávaný za hlas lidu.

Článek

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Agresivní válka Kremlu vůči Ukrajině zvedla v české společnosti velkou vlnu společných sympatií vůči napadené zemi a vůči lidem,

kteří před válkou utíkají do bezpečí.

Humanitární podpora individuálních dárců dosahuje miliardových hodnot,

idé jezdí na hranice s pomocí, vozí uprchlíky do Česka, ubytovávají, snaží se zajistit živobytí.

Právě teď šijeme roušky, dalo by se říct.

Právě teď, snad stále ještě, probíhá vlna empatie s postiženými.

Právě teď jsme lidé a humanitu sdílíme.

Kdyby to vydrželo, bylo by to pro českou společnost

něco jako energy drink vzájemnosti, nebo spíš její protein.

Je ale možné, že „šití ukrajinských roušek“ bude trvat mnohem kratší dobu než dlouhé týdny vzedmutí vlny pomoci na začátku pandemie.

Je možné, že jsme tentokrát dospěli do okamžiku zvratu mnohem rychleji.

Chování českých parlamentních populistů,

Babiše, Okamury a jejich loajálních politických zaměstnanců,

tomu plně nasvědčuje.

Dezinformačně populistický tandem už začal produkovat toxiny,

které v digitálním prostředí dokonale změní náladu takřka během hodin.

Začne to tím, že se někde v diskusích pod články a na sociálních sítích

objeví první „legitimní“ pochyby o potřebě pomáhat někomu,

kdo přijíždí z té údajné katastrofy s mobilním telefonem a ve značkovém oblečení.

To je dobře prověřená figura z dob, kdy se digitální dav učil vnímat svět očima dezinformační nenávisti.

Ta je budována nejen na strachu a obavách z cizího, na xenofobii, ale také na pocitu možné křivdy, na pocitu nespravedlnosti a příkoří, pocitu zvýhodnění na náš úkor. Proč bychom měli pomáhat někomu,

kdo vykazuje známky stejného, ne-li vyššího standardu než my?

Proč posílat peníze jiným, když jsme sami potřební?

Tyto cílené útoky na to nejnižší v lidském charakteru dokázaly i v minulosti, ve spojení se strachem, vyvolat silnou vlnu odporu vůči projevům ryzí lidskosti.

Dokázaly ji zesměšnit, deklasovat a postavit do protikladu se zdravým rozumem.

To se bude dít i nyní, v adaptaci na nové souvislosti ukrajinské krize.

Kremelská propaganda,

vystavěná na monstrózních lžích o fašistické a nebezpečné Ukrajině

i na vyhrožování vojenskou a ekonomickou odvetou,

se symbioticky spojí se žvaněním českých populistů,

kteří nejprve vytvoří slaměného panáka z pocitu ohrožení a křivdy,

aby ho následně identifikovali jako

„hlas lidu“.