Archive for Červen, 2022

Pokřivené hokejky 2.

Čtvrtek, 30 června, 2022

Pouhopouhý týden, tedy do prvního rozhovoru ve kterém se nový šéf českého hokeje vyjádřil k aktuálnímu dění, trvala naděje, že se v našem národním sportu něco změní. V tom základním – tedy v přístupu k výchově mladé generace k elementárním lidským hodnotám, kde by měl jako první muž udávat tón, když už ne jít sám příkladem. Ale aspoň tedy mlčet, namísto toho, aby rovnou přešel na druhou stranu.

Alois Hadamczik nejenom že dal zelenou prvnímu českému, zatím bezvýznamnému hokejistovi, co jsi jde do Ruska pro krvavé prachy. Ještě se veřejně podivuje nad tím, že Ukrajinci, namísto toho aby řádně bojovali ( i za nás, dodávám já….), se prohánějí po naši zemi v drahých autech. A vrchol všeho pak už je jeho vysmívání se kritikům Putinova slouhy Ovečkina. 

Velká škoda, pane Hadamcziku, že vás na tohle nikdo nezeptal před volbou… aspoň by se ukázalo, jak na tom ten český hokej skutečně v tomto ohledu je. Což už se asi nedozvíme. Možná že byste tam dneska nebyl – ale také byste třebas vyhrál ještě drtivěji. Protože přece ta POLITIKA DO SPORTU NEPATŘÍ, že. A už vůbec se to nesluší směšovat s masovým vražděním, ničením, znásilňováním, únosy, rabováním že… Hokejisté, ti mají přece jenom ty hokejky, žádné zbraně.

Velký omyl. Zvláště v Rusku JE hokej politika a nástroj jejich propagandy, kterou svá zvěrstva hájí. Zbývá jenom rozlousknout oříšek, u každého zvlášť, jestli ti, co se k tomu takto staví jako Hadamczik a Červený jsou opravdu jenom ti užiteční idioti a nebo – přesvědčení Putinovci, co tam mají to… srdíčko.

Poděkování

Středa, 29 června, 2022

Pokud chcete cokoliv řešit nebo hodnotit, cokoliv uspořádat, cokoliv zorganizovat nebo třeba jenom dosáhnout pochopení, je nutná výměna názorů, je nutná komunikace. Jinými slovy je tedy nutné se zpravidla před jakýmkoliv rozhodnutím nebo jednáním seznámit s názory druhých. Je také správné si problém dopředu nastudovat a případně se osobně potkat a věci si vysvětlit a probrat. Znalost argumentace, podkladů a výsledků práce je totiž důležitá a zásadní pro hodnocení a tvorbu názoru na dotčenou osobu nebo připravovaný projekt.

I proto považuji za jednu ze základních povinností politika se uceleně a pravidelně vyjadřovat k důležitým tématům a transparentně a přehledně informovat o svých názorech. Zároveň si však dovoluji zmínit, že nastávají i situace, kdy není v silách politika například odpovídat jednotlivě na stovky emailů nebo telefonátů. Znamenalo by to totiž, že by musel zcela rezignovat na jakoukoliv svoji další práci. Také proto bývá pro mě případná možnost reagovat na problém, událost či situaci komplexním článkem velmi vítaná.

Samozřejmě platí, že současná úroveň technologií dává politikovi možnost se široce prezentovat na sociálních sítích. Přesto osobně stále považuji klasická tištěná média za nenahraditelná. Nevím, jak to máte Vy, ale já, pokud pominu blogy, si totiž pořád myslím, že sociální sítě nejsou ideální platformou pro vyjádření názoru nebo sdělení ve formě delšího promyšleného a argumenty podloženého textu.

Na papíru napsaný text je mi pořád příjemnější a také mi zůstal asi ještě ze studií zvyk si v článcích podtrhávat, opakovaně se k nim vracet, nebo si na okraj připisovat poznámky nebo odkazy. Jsem proto vždy rád za možnost číst tištěné texty a také zároveň psát texty například ve formě komentářů či jiných vyjádření nebo poskytovat rozhovory, které následně vycházejí v tištěné podobě.

Napsat každých 14 dní do Jihlavských listů článek, který informuje o mé práci a mých názorech, proto pro mě je nebo dneškem počínaje vlastně byla příležitost, jak dostát svým povinnostem politika. Děkuji za ni a zároveň chápu, že v době předvolební – na konci září budou komunální a senátní volby – je nutné udělat vše proto, aby nikdo nebyl v možnosti prezentace v médiích zvýhodněn. Proto se nyní všem čtenářům mých pravidelných článků omlouvám, ale po dohodě s redakcí nyní pravidelné poskytování článků Jihlavským listům jako předseda Senátu přerušuji a budoucnost ukáže, zda se s nimi na stránkách Jihlavských listů třeba znovu setkáme.

Samozřejmě se sdělováním svých názorů a vyjádření nepřestanu. Kromě různých vyjádření v médiích a případné inzerce jsou dlouhodobými spolehlivými zdroji má webová stránka www.vystrcil.cz a facebookový profil @milosvystrcil.

Na závěr děkuji všem čtenářům za zájem a celou řadu reakcí, které jsem za dobu psaní mých pravidelných článků do Jihlavských listů obdržel. Naprostá většina reakcí čtenářek a čtenářů byla poučných a povzbudivých. Velmi si toho vážím.

Pokřivené hokejky.

Pátek, 17 června, 2022

Náš národní sport, stejně jako celá společnost, je ve velké a vleklé krizi. Ve společnosti se to nejvíce projevuje tím, kolik lidí je schopných dát svůj hlas ve volbách náckům a populistům, v hokeji hlavně výsledky a stavem mládeže.

Zítra si hokej volí nového šéfa po Královi. Ten nakonec odstupuje předčasně, i když mu po jeho poslední aféře přece jenom výkonný výbor dal důvěru. Nejpravděpodobnější vysvětlení je, že se tak stalo po tlaku sponzorů. Protože výkonný výbor nechce vidět, neslyší a hlavně chce jet úplně ve stejném módu dál. Jak jinak, když většina uchazečů o tohle prestižní křeslo je ze současného vedení. Prý ta kontinuita, že.

Kontinuita s čím? S výsledky let vlády tohoto vedení? Metodami a směry, které nic pozitivního nepřinesly? S tím že za éry tohoto vedení se nepostavil z veřejných peněz ani jeden, jediný obyčejný zimák? A namísto toho se i v dnešní době, která už je úplně jiná, plánují megalomanské víceúčelové haly v Brně a v Jihlavě za miliardy. Komplet z peněz daňových poplatníků. Kolik by se za ty prachy mohlo vybudovat sportovišť pro mládež?

Ani Šlégr ani Ščerban z této staré party ( dlouholetí členové výkonného výboru, který Král ovládal) nejsou lidé, kteří by příliš dbali na dodržování pravidel a nějaké hodnotové postoje, kterými by výchova mladých sportovců měla pořád začínat. Ostatně už to, že jsou věrní zastánci současného předsedy a nikdy dříve se mu v žádné volbě nepostavili, je hodně vypovídající. No proč by to přece dělali, vždyť všechno bylo OK, a teď je jenom šance posunout se o stupínek výš…Je tedy možné opravdu od nich očekávat tolik potřebné změny?

Ale o tom jak to bude dál, rozhodnou v sobotu účastníci voleb. Možná že budou mít opravdu chuť něco dělat jinak a všimnou si i hlasů fandů. Podle posledních průzkumů – Hadamczyk 80 %, Hašek 4 %, Šlégr a Ščerban po 3 %.

Myslím že by to změnu opravdu už chtělo.

Znovuzrození Lidic

Středa, 15 června, 2022

„Znovuzrození Lidic“ je název článku, který vyšel k 80. výročí vyhlazení Lidic v měsíčníku Hlasy národa. K článku jsem se dostal náhodou při pracovní cestě do USA, kdy jsme v rámci našeho setkávání s krajany také navštívili představitele České katolické misie na předměstí Chicaga v kostele sv. Vojtěcha a Metoděje. V kostele probíhají každý den české nebo slovenské bohoslužby. Misie pořádá řadu kulturních programů, provozuje školu češtiny pro děti a vydává jediný tištěný krajanský měsíčník v Chicagské oblasti Hlasy národa.
O článku „Znovuzrození Lidic“ jsem se rozhodl napsat proto, že právě uplynulý víkend byl ve znamení 80. výročí vyhlazení Lidic a my jsme si znovu připomínali, jaká zvěrstva nacisté v Lidicích napáchali a také i reakce na tuto událost.
A právě v souvislosti s 80. výročím vypálení Lidic jsem díky návštěvě USA v minulém týdnu měl možnost se poprvé podrobněji seznámit s tím, jakou obrovskou vlnu solidarity a podpory pro československé občany vyvolalo vyhlazení Lidic v USA. A přiznávám, že celá řada informací pro mě byla zcela nových.
Již 2 dny po vyhlazení Lidic, tedy 12. června 1942 navrhl americký občan Dominik Romano z Joliet, aby nová osada budovaná nedaleko Chicaga byla nazvána Lidice. Již o měsíc později 12. července 1942 byl požehnán původní pomník v širém obilném poli a bylo získáno vládní svolení k přejmenování nové osady z původního Stern Park Gardens na Lidice. Později byl pomník přemístěn a Lidicemi je nyní nazývána oblast města Crest Hill, kterou jsme s kolegy senátory Tomášem Czerninem a Pavlem Fischerem navštívili a k památníku položili květiny. Občané města Crest Hill velmi památník uctívají a při naší návštěvě přišel i starosta CresT Hillu Raymond R. Soliman (viz fotografie).
Nevím, kolika lidem u nás je známo, že na odhalení památníku k uctění lidických obětí a na podporu Československa přišly 12. července tisíce amerických občanů. Nevím, kolika lidem u nás je známo, že byl kromě projevů osobně přednesených také čten projev amerického prezidenta Franklina D. Roosevelta následujícího znění:
„Dne 10. června 1942 oznámila nacistická vláda, že sprovodila ze světa jméno LIDICE. Nejen, že byla tato československá vesnice zničena, nýbrž všichni muži v ní byli povražděni, jejich ženy a děti rozehnány, vrženy do vězení a snad také zabity. Jméno LIDICE mělo být vymazáno z historie a navždy zapomenuto. My však dobře víme, co se stalo, třebaže nacisti tak zpupně a hanebně se snažili Lidice zničit. Občanstvo malé osady ve Spojených Státech se nadchlo a přijalo název LIDICE. Na místo, aby byly Lidice navždy sprovozeny ze světa, jak si to nacisti přáli, Lidice se probudily k novému životu. V obrovském údolí mezi Velkými jezery a řekou Mississipi jméno osady Lidice nyní se stává věčnou upomínkou na to, co nacistická zloba nemohla zničit: Lidice americké stávají se památníkem lásky člověka ke svobodě a odhodlanosti si svobodu udržet!“
Následně byl přečten projev prezidenta Edvarda Beneše a telegram ministra zahraničních věcí Jana Masaryka. Oba vyjádřili vděčnost Americe, víru v porážku Hitlera a obnovu českých Lidic.
Takto ve stručnosti byla ve Spojených státech pravděpodobně jako v první zemi na světě pojmenována osada na počest vyhlazených Lidic. Takto ve stručnosti se udál příběh, kdy při jeho vyvrcholení 12. července 1942 přišly tisíce Američanů do malé dědiny – osady ve státu Illinois nedaleko Chicaga. Přivedla je tam touha zúčastnit se památné a velmi významné slavnosti „znovuzrození českých Lidic“.
Myslím, že je dobré to vědět a ve správných chvílích si to připomínat.

Stará budoucnost

Úterý, 14 června, 2022

Francouzský TGV na jihlavském nádraží přitáhl stovky, možná tisíce lidí. Tolik, že kdo přijel autem, neměl kde zaparkovat. Vlakové nádraží v krajském městě s parkováním totiž moc nepočítá.

Povinná fotka před jednou z lokomotiv (vlak má dvě, na každé straně jednu, ale jen jedna byla fotogenická, protože na druhé byl nevzhledný nákladní vagón, přes který se vlak táhl, neboť nemá oprávnění po českých kolejích sám jezdit) a průchod dvěma, třemi vagony.

Vystavený typ TGV kdysi brázdil Francii 300kilometrovou rychlostí, čtyřicetileté stáří je ale na něm znát. Přesto jsme ho chtěli všichni vidět. Ze všech důvodů mne pobavila nejvíce věta jednoho staršího muže, který potkal u TGV kamaráda: Přišel jsem se podívat na čtyřicet let starou budoucnost Českých drah.