Blog Jihlavských listů

Miroslav Tomanec, Ing., MBA
129- Stavební inženýr, restauratér, vinárník a pivovarník na penzi. Dnes už jenom kavárník a bývalý koaliční zastupitel, aktivně se snažící ovlivňovat chod našeho krásného města.

Válka nám nesmí zevšednět.

Miroslav Tomanec, Ing., MBA | Úterý, 26. 7. 2022 v 5:38

Které největší světodějné události se za našich životů – třeba během posledních 50 let – udály? Vždycky jsem na první místo kladl rozpad bolševického impéria a bipolárního světa kolem roku 1989, a pak dlouho nic. Ale ruská válka proti Ukrajině je událost, která už nyní je jasně druhá nejvýznamnější. A jak s neztenčenou silou pokračuje, její význam postupně roste. Není to ledajaký válečný či vojenský konflikt (kterých ostatně za posledních padesát let bylo napočítáno několik stovek!). Je to válka, kterou vede jaderná velmoc č. 2, jedna z pěti, která má být garantem světového míru (!), která má právě proto veto v Radě Bezpečnosti OSN, tedy jedna z pěti zemí, která je oprávněna vetovat opatření OSN proti sobě samé.
A není to ledajaká válka: v důležitých měřítcích (počty tanků, děl) země s největší armádou na planetě se vrhla na svého souseda, aby si jej podmanila a zotročila, aby rozšířila území, které ovládá.

Toto je tragédie dějin, která se děje vůbec poprvé: Rusko dostalo svou pravomoc a zodpovědnost být jedním z garantů světového míru po druhé světové válce jako jeden z jejích vítězů – s tím, že to bude právě velikost její armády, která bude bránit různým šíleným diktátůrkům, kteří dostanou chuť na souseda.
(Pro srovnání: útočící Rusko má tolik tanků jako USA, Čína a Indie DOHROMADY, podobně u děl. Ano, kvalita je naštěstí bídná, ale ty počty jsou šílené – útočí země, která má nejvíc „železa a ekrazitu“ na planetě, a útočí s plnou silou kterou je schopna dát do kupy).
Pokud by se stalo, že by Rusko zvítězilo v jakémsi blitzkriegu, kdy by rychle a bezbolestně dobylo klíčová města a vyměnilo vládu, bylo by to samozřejmě zlé a hnusné. Bylo by to jednoznačné vítězství Zla, ale asi bychom nehovořili o válce a malý počet obětí a škod by tomu dal jiný charakter. Jenomže se to nepodařilo (dodávám: naštěstí). Rusko bohužel neuznalo neúspěch a rozhodlo se pokračovat v “all-in” válce, kdy do toho vrhá všechny síly, které má, kdy srovnává malá i velká města zcela nesmyslně se zemí. Na Ukrajinu vrhá takové kvanta munice srovnatelné s druhou světovou válkou, kdy vlastně už spálilo za sebou všechny mosty a jenom ničí a zabíjí.
Rusko z této války už nemá žádnou “exit strategy” poté, co na Ukrajině provedlo. Už je to jen šílené, nesmyslné běsnění zanechávající spálenou zemi a hromady mrtvol.
Já vím že to všechno víte, ale musel jsem to napsat. Protože – pardon že to takto říkám – nás tato vlekoucí se válka “otravuje”. Stále žádosti o podporu, stále nová zvěrstva, stále nové ničení a zabíjení, “pokrok” na frontě žádný, uprchlíci přetrvávají, i naše ekonomika je vlastně částečně válečnou ekonomikou s nemalými dopady. Není příjemné číst a poslouchat znovu a znovu o umírajících ženách a dětech, nechceme to.Ano, prudí nás a otravuje nás, že musíme pořád a znovu číst, jak na Ukrajince dopadají rakety a zabíjejí je ve spánku.
Ukrajince pak prudí a otravuje to, že na ně znovu a znovu dopadají rakety a zabíjejí je ve spánku.
Takže moc prosím: tahle válka nám nesmí zevšednět. Je to možná už největší událost našich životů, musíme ji vzít i za svou, musíme nést naše břemeno – nesrovnatelné s tím jaké nesou Ukrajinci. Je to pořád malá cena za svobodný svět kolem nás.

Často slýchávám diskuse a nastolené otázky, zda Rusové, když/pokud dobydou Ukrajinu, budou postupovat dál. Jakkoli žádnou nenosím, otvírá se mně kudla v kapse.
Takže prosím pěkně: diskutovat něco takového je stejné, jako když skupina lidí pozoruje chlapa, který znásilňuje ženu a říká si – no a co si hoši myslíte, bude pokračovat dál, uškrtí ji nebo ji rovnou podřízne? Nebo ji nechá? Co myslíte? Pojďme o tom vést diskusi!
Takové úvahy jsou hanebné – jako kdybychom jimi naznačovali, že naše kroky budou JINÉ v případě, když se Putin zastaví v Užhorodě, a jiné v případě, kdy bude pokračovat dál. Jako bychom mu říkali: “dejme mu Ukrajinu, ať máme pokoj”. Nechme útočníkovi tu znásilňovanou ženu podříznout, a hlavně si pak zabezpečme naše ženy.
Chápu, že je pro demokratický svět těžké až nemožné zasahovat u každého zla, které se na planetě stane. Tento případ je ale jiný, jak ukazuji u prvního tématu a svět musí pomáhat bez ohledu na úvahy, zda Rusko dál půjde nebo nepůjde. Mimo jiné též proto, že právě na takovéto úvahy Rusko čeká.

Před nějakou dobu jsem psal, že Ukrajina konflikt otáčí ke svému vítěznému a musím přiznat, že to bylo ještě trochu předčasné. Dnes bych upřesnil: jsem si jistý, že Rusko tuhle válku prohraje, ale není jisté, jestli ji Ukrajina vyhraje. Rusko trpí obrovské ztráty na všech úrovních (nejen vojenských), mocensky-územně nic pořádného nedosáhlo, sankce postupně posouvají tuto zemí zpět proti proudu času, a její armáda taje jako sníh na slunci. (Odhady tvrdí, že dostat se na předválečnou vojenskou úroveň bude Rusku trvat deset let, a to v případě, že by nebyly sankce. A to se konflikt vleče “jen” pět měsíců”.)
Co bude zítra, za měsíc a za rok fakt nevím. Ale jsem si jistý jednou věcí. POKUD demokratický svět vytrvá v podpoře Ukrajiny v celé šíři (vojensky, obnovou, vršením sankcí proti Rusku), pak ji Ukrajina vyhraje, tedy obnoví suverenitu na územích před invazí. Vypráská z nich Rusy a časem dovede ruskou armádu do stavu komické nebojeschopnosti, a tamější režim k pádu. Demokratický svět má osud této války – a myslím že jí lze začít říkat “Malá světová válka”, zdůvodnění je v prvních odstavcích – ve svých rukou.

Často je slyšet, že by se mělo jednat o míru – zní to srozumitelně, přece kdo by nechtěl mír, kdo by nesouhlasil s tím, aby se o mír usilovalo? Navíc, pokud si vzpomínáte, tak relativně brzo po vypuknutí ruské agrese se obě strany několikrát sešly a jednaly spolu. Pak se přestalo. Proč?
Sedíme na gauči, pijeme kafe a říkáme Ukrajině – jednejte přece o míru! O jakém? Po zvěrstvech a masakrech v Irpini, Buči, Mariupolu, na tisících dalších místech, v situaci, kdy Rusko vybombardovává každé město, každou vesnici do placata, “jednat o míru”?
Rozsah zvěrstev, válečných zločinů, škod a úmrtí je tak velký, že jednat o míru – tedy spíš o nějakém “klidu zbraní”, něco jako “tak a teď prosím na sebe hezky přestaneme střílet” není možné. Dokonce i kdyby se Rusko sebralo a odtáhlo zpět, je těžké se s tím bez dalšího smířit, “tak, a teď navážeme normální vztahy a budeme dál pokračovat, obchodovat, jako kdyby se nic nestalo”.
Zkusme vstát z toho křesla a podívat se na to očima Ukrajinců – ne nutně vlády, ale prostých lidí, jejichž země je systematicky ničena. Oni rozhodnou, o čem se bude jednat nebo ne. Dnes není o čem: zmizte z naší země. A to můžete udělat i bez jednání.

Je to prosté: na celé planetě je dnes jen jedna supermilitarizovaná a zcela militantní velmoc, zblázněná do své vlastní “velikosti”, adorující ze všeho nejvíc armádu a zbraně, nežijící ničím jiný, neustále roztahující svoje území, napadající jednoho souseda za druhým. Na světě je spousta zločinných států, ale jen jeden je opravdu nebezpečný a agresivní, a tím je Rusko. A je to země s obrovskou armádou – v „železu“ první, v „celkové palebné síle“ druhé za Amerikou.
Pro jakoukoli evropskou zemi dnes existuje jen jedna hrozba, a tou je Rusko – kdyby jej nebylo, bylo by skoro na místě se ptát, proč armády, proč zbraně. Samozřejmě, situace se může změnit a je dobré být připraven, ale pokud se podíváme na mapu Evropy a blízkého okolí, kromě Ruska tam hrozba není, ani jedna. Je horká půda na Blízkém východě, jsou další bláznivé režimy daleko jako např. Severní Korea, je tu těžko odhadnutelný gigant Čína, ale nesnese to srovnání s Ruskem. Jen Rusko nahlas vykřikuje o tom, které země ještě dobude, jen Rusko vyhrožuje a země Evropy napadá hybridními operacemi.
Zbraně, které dáme Ukrajině, pomohou Rusko porazit – zbavit nás této hrozby. Čím jich bude více a čím bude vojenská i ekonomická porážka Ruska silnější, tím méně je budeme pak potřebovat. Nebojme se je tedy Ukrajně předávat – je to nejlepší forma NAŠÍ vlastní ochrany před agresivním státem.

Nakonec s dovolením rýpnu trochu do živého. Jak tomu je u salónních diskutérů (těch, kteří nic nemuseli nikdy sami řešit, což jim umožňuje mít na vše názor) často zvykem, hustě se odsuzuje činnost USA během studené války, kdy vojensky zasahovali na řadě míst.
Výčitky k vietnamské válce, k zásahům v Latinské Americe na podporu pofidérních vůdců s argumenty “je to gauner, ale je to náš gauner”, v novodobých dějinách pak např. invaze do Iráku, to všechno jsou věci, které se dají kritizovat velmi snadno a které si docela často kritiku taky zaslouží.
Jenomže těmto hodnocením individuálních zásahů chybí kontext a už ZCELA chybí úvaha „a co kdyby nebyly?“ Po šílené druhé světové válce s jejími hekatombami mrtvých se z ruin vynořila jen jedna jediná relevantní velmoc, kterou byly USA.
Doba, která pak nastala, se označuje jako Pax Americana. Americký mír: mír z vůle USA, mír vytvářený a udržovaný USA, v postupně se formující bipolárním světě pak mír coby “hráz vůči expanzi bolševismu” – ze zpětného zrcátka někdy zjevně oprávněná a jasná, jindy méně nebo vůbec. Ale ze zpětného zrcátka je všechno jasné, že?
Základní otázka zní: jak bránit násilí ve světě? Jak zabránit militantním otesánkům, aby si hladově nezačali ukusovat ve svém sousedství, území po území, stát po státu? Jestli si někdo myslí, že lze bránit násilí BEZ použití násilí, ať si prosím nafackuje a sleze z hrušky na zem. (Tohle jistě nevyvrací důležitost diplomacie a jiných mírových prostředků, pochopitelně, a diplomacie taky koná). Násilníka ale bez násilí obvykle zastavit nelze, a i policajti nemají zbraně na okrasu. Pokud se někdo rozhořčuje, že ten kdo se snaží zastavit násilí, se sám dopouští násilí (včetně nevinných obětí a ničení, bohužel), by si měl uvědomit, že to jinak nejde. Násilník se nebojí ničeho jiného, než že sám dostane po hubě, a někdy ani toho ne – takže je nutné, aby po hubě opravdu dostal.
Takže on ten světový četník má docela smysl. Způsobí utrpení – viz ten padesátiletý Pax Americana – ale věřím, že zabrání desateronásobnému. Je schopný držet autokraty a šílence, kteří budou růst a množit, co svět světem bude, přiměřeně na uzdě. Jsem přesvědčený, že po této válce se úvahy o světovém četníkovi (ať je to kdokoli, země nebo uskupení) a o pravidlech jeho působení – protože dnes, kdyby opravdu fungoval, ukončí válku v Rusku do týdne do jejího vypuknutí – opět dostanou na jednací stoly. Převzato od Jiřího Hlavenky

14 komentářů k článku “Válka nám nesmí zevšednět.”

  1. jihlavák říká:

    „Obdivuji“ proamerické pravdolaskare, kteří jsou schopni rozhodnout koho zamordovat a v jakém počtu.

  2. blade říká:

    Převzato z Aktualne.cz:

    Svědci: Ukrajinská armáda je jako dobyvatel. Pálí i do škol.

    V souvislosti s ruskou invazí na Ukrajině na jaře 2022 znovu vzrostl čtenářský zájem o tento text. Redakce Aktuálně.cz upozorňuje, že vznikl v roce 2014 na základě tehdejších výpovědí.

    Doněck připomíná válečný Stalingrad. Mezi jeho obyvateli je stále více těch, kteří nenávidí vládu v Kyjevě. Aktuálně.cz vylíčili proč. Nechceme žít v zemi, která nás zabíjí, říkají.

    Doněck, Praha (13. 8. 2014) – Ještě před několika měsíci sympatizovali s Majdanem nebo se alespoň snažili pochopit tehdejší protirežimní demonstrace v Kyjevě. Dnes ale vládu Ukrajiny – a zejména prezidenta Petra Porošenka – proklínají a obviňují ho z genocidy ukrajinského národa.

    Aktuálně.cz oslovilo pedagožku Natalii Karájevovou, účetní Viktorii Vjačenkovou, lékařku Niněl Sergejevnu a programátora Alexandra Lytovčenka. Čtyři lidi, kteří se navzájem neznají, ale všichni žijí v ukrajinskou armádou ostřelovaném Doněcku nebo kousek od něj.

    Ukrajinská armáda a zvláště jednotky domobrany se podle nich chovají na východě Ukrajiny jako dobyvatelé. Rabují obchody i sklady s potravinami. Například ukrajinskou armádou obklíčený Luhansk se podle Lytovčenka podobá vybombardovanému a vypálenému městu Stalingrad za druhé světové války.

    Svědectví čtveřice Ukrajinců se možná mnohým budou zdát příliš jednostranná. Vypovídají ale o tom, jak rozporuplná a složitá situace na východě jejich země je. Proto vám jejich vyprávění předkládáme.

    S názorem, že může být někdy ošidné obviňovat jen Rusko a idealizovat si kroky kyjevské vlády, souhlasí i bývalý náčelník generálního štábu Jiří Šedivý.

    Také podle něj se ukrajinská armáda chová ve vlastní zemi jako bezohledný dobyvatel, který ničí celé městské čtvrti. „Do lidí se tím zasévá nesmiřitelná nenávist na celá desetiletí,“ varuje generál.

    „Jenomže Stalingrad srovnal se zemí německý wehrmacht, zatímco Luhansk – a nyní i ostřelovaný Doněck – ničí naše vlastní armáda. Jak třeba chápat to, že si ukrajinští tankisté jen tak pro zábavu či rozptýlení vybírají za cíle obchody a pálí do nich ze svých kanónů? Jak zdůvodnit rozstřílenou elektrárnu či vodárnu? Tohle na Ukrajině páchají jednotky, které si říkají ukrajinská armáda,“ protestuje Lytovčenko, sám někdejší expert protivzdušné obrany.

    Fakt, že armádní jednotky střílejí v bojích s proruskými separatisty bez rozmyslu salvami na vše, co se jen pohne, s obrovským rozptylem dopadajících střel, granátů a raket, Lytovčenko vysvětluje až zoufalou nevycvičeností. A jednotky domobrany jsou na tom prý ještě hůře. Zejména ony vynikají v rabování uzavřených obchodů.

    Natalia: Budeme se mít kam vrátit?

    „Naši vesnici Pridorožnoje na kraji Doněcka celou rozbombardovali. Jedna z ulic lehla popelem – kompletně vyhořela. Palbu na nás zahájili bez jakéhokoliv varování. Jen těžko popsat změť prchajících lidí, dobytka, hus či slepic… lidé nakonec nechali všeho a prchli, jen aby si zachránili holý život. A pálili na nás z těžkých raketometů Grad, jejichž střely doslova zorají zem, na niž dopadnou. Z některých raket se přitom uvolnily podivné koule, z nichž unikal velmi nepříjemně páchnoucí dým. Prý střílejí na separatisty! Ale jaký já jsem separatista?“ ptá se profesorka střední školy Natalia Karájevová.

    A dodává: „Střílejí na nás, obyčejné lidi. Našim mužům nakonec nezbylo nic jiného, než aby nás začali bránit. Ženy tedy sedí doma, děti a vnoučata ve sklepech a muži buď bojují, anebo chodí do práce do centra Doněcka, kde se zatím nebojuje – pokud ještě nějaká práce je. Avšak do toho boje byli vtaženi, chrání nás, nemohou přece jinak, třebaže se původně od separatistů distancovali.“

    Potíž je podle profesorky Karájevové v tom, že i důležitá centra města, na nichž závisí chod průmyslové aglomerace, jsou v posledních dnech bombardována. A Karájevová se proto opět ptá: „Co tu zbyde, až válka skončí? Silnice, železniční tratě i fabriky jsou rozbity… rozpadá se infrastruktura… kdo se sem bude mít chuť vrátit? A to nemluvím o tom, že v obchodech je stále méně důležitých potravin. Čekají nás velké problémy… a nejspíše humanitární krize jako v jiných válečných oblastech, což jsme až dosud viděli jen v televizi.“

    Mnoho známých rodiny Karájevových už uteklo anebo odjelo do Ruska. A oni? „My zatím zůstáváme. Milujeme svou vesnici, ale i blízký Doněck. Já jsem Ukrajinka, manžel Gruzínec a má skvělá snacha je čistokrevná Ruska.“

    Jejich sousedé jsou podobně promícháni. Nikdo prý v Doněcku nechápe, proč jsou zabíjeni i civilisté, proč jsou vyháněni z domovů po předcích. „Jediné, co chceme, je život v míru,“ ujišťuje Karájevová.

    Stále častěji se proto lidé na východě Ukrajiny ptají: co je to za prezidenta, který pošle armádu na svůj národ?

    „Tahle válka v lidech jen zesílila touhu po samostatnosti Doněcka a jeho připojení k Rusku. Změnili jsme názor při bombardování škol, mateřských školek či nemocnic a nechceme už být součástí Ukrajiny. Doufáme, že nám Rusko pomůže a zachrání nás. Všem ostatním jsme lhostejní, ale my jsme přece také lidé, kteří mají své představy o životě. Kyjev na nás kašle,“ svěřuje se středoškolská profesorka.

    Separatisté se prý k lidem v Doněcku chovají dobře. Většinu z nich místní znají.

    „Jsou to normální lidé. Jde o muže kolem třiceti a výš. Mladé si chráníme, protože budoucnost je jejich,“ vysvětluje Karájevová. Proruské separatisty charakterizuje jako ty, kteří ztratili s vládou Kyjeva trpělivost a k nimž se pod vlivem ostřelování přiklání stále více místních lidí. Ti údajně stále doufají, že je Rusko přece jen ochrání před útoky ukrajinské armády.

    Nejvíce ze všeho by si prý Natalia přála, aby se Evropa začala dívat na východní Ukrajinu poněkud jinýma očima a ne pod vlivem nejrůzněji orientované propagandy – ať už té kyjevské, či moskevské. „Hynou tu mírumilovní lidé. Pomozte! Jinak nás tu vybijí, zničí… nebudeme se mít kam vrátit. Tento kraj hyne den ode dne.“

    Nový školní rok v Doněcku nezačne. Žáci jsou zatím soustředěni v letních táborech v přírodě. Mnohé ze škol jsou navíc střelbou vážně poškozeny po zásazích dělostřeleckými granáty. „Nejspíše odvezeme děti do Ruska, aby začaly školní rok tam. Vrátíme je sem, až bude v Doněcku bezpečno,“ uzavírá profesorka Karájevová.

    Palbu na nás zahájili bez jakéhokoliv varování. Jen těžko popsat změť prchajících lidí, dobytka, hus či slepic… lidé nakonec nechali všeho a prchli, jen aby si zachránili holý život.

    Viktorie: Separatisté? Místní horníci a dělníci.

    Humanitární krize je v Doněcku na spadnutí. „Polovina obchodů zeje prázdnotou. A ty zbývající jsou stále častěji zavřeny, zoufale vázne zásobování,“ svěřuje se účetní Viktorie Vjačenková.

    Z milionového Doněcka už hodně lidí uteklo. Někteří do Ruska, jiní na Ukrajinu – zpravidla za příbuznými. Ale i podle toho, kde mohou sehnat práci.

    „Nechceme toho zase tolik. Vlastně jen málo: aby nás nemusely probouzet výbuchy dělostřeleckých granátů. V mém okolí neznám nikoho, kdo by v této válce fandil Kyjevu či Moskvě. Vnímáme jen to, že nás společně označují za teroristy či proruské separatisty. A tohle prostě nechápeme.“

    K separatistům se podle Vjačenkové přidalo a přidává hodně místních horníků a dělníků, jejichž rodiny již dlouho strádají nedostatkem základních životních prostředků.

    „Proto usilujeme o federalizaci Ukrajiny, abychom mohli rozhodovat o svých životech. Tuhle legitimní šanci nám ale dosud nikdo nedal. Nejsme tedy žádní teroristé,“ ohrazuje se Vjačenková. Rovněž ona se ale domnívá, že válka přispívá mezi lidmi na východní Ukrajině vlastně jen k tomu, že se stále více přiklánějí k Rusku. „Dokážeme si proto stále konkrétněji představit svou federativní Doněckou republiku v rámci Ruska. Uživili bychom se tam,“ nepochybuje Vjačenková.

    „Ukrajinská armáda s národní gardou si zde vedou doslova odporně. Rabují obchody měst, která obsadí. Všude je po nich jako vymeteno. A to vše bez ohledu na staré lidi, kteří tak zůstávají o hladu… Jak říkám – vedou si víc než odporně. A lidé podle toho přirozeně posuzují politiku Kyjeva, kterou spojují se zmíněným bezohledným rabováním měst. Říkají, že nás osvobozují od separatistů, ale nejvíce tím trpí a hynou normální lidé.“

    A plánovaná humanitární pomoc Ruska? „Už aby tu byla. Nikdo se jí tu nezřekne, pokud se dostane k potřebným,“ tvrdí.

    Alexandr: Nejlepší přítel stál na druhé straně.

    Programátoru Alexandru Lytovčenkovi se nemluví lehce a při zmínce o politice Kyjeva vůči východní Ukrajině se mu místy až zlostí chvěje hlas.

    „Je to prosté a není co vysvětlovat. Stát poslal armádu na své občany, zabíjí je… bojuje se svým národem. Sám se tím v našich očích postavil mimo zákon. V které civilizované zemi je tohle možné?! Respektoval jsem požadavky Majdanu. Ale když chceme i my rozhodnout o své budoucnosti, tak na nás pošlou armádu.“

    Lytovčenkův nejlepší kamarád, major výsadkář 95. elitní brigády, stál přitom „na druhé straně“. Byl v kritických chvílích na Krymu, pak pod Slavjanskem a stejně tak při bombardování doněckého letiště.

    „Volali jsme si každý den a já mu strašně nadával, často jsme se do krve pohádali. A on mě stále přesto oslovoval „bratře, příteli“. A že na mě prý za žádných okolností nevystřelí. Ale na mého souseda už ano. Zakřičel jsem na něj: Tak to je tedy čin! Ušetříš mě, ale jiní mě zajmou jako teroristu. Mého přítele pak přivezli domů v plastikovém pytli a jeho ostatky hýbali červi. Jestli se ukrajinská armáda chová ke svým důstojníkům takhle, tak co asi čeká nás, až vtrhne do Doněcka?!“ ptá se Lytovčenko.

    Při operacích kyjevské armády nevychází Alexandr jako bývalý důstojník protivzdušné obrany z údivu. „Jejich vycvičenost je přímo zoufalá. Střílí po všem a salvami. Bez ohledu na to, koho mají před hlavněmi tanků či kulometů. Vrcholem všeho je, že se tihle strašpytlové baví tím, že střílejí do obchodů, aby si zřejmě upevnili sebevědomí a nás zastrašili. Co je tohle za válku? Nechceme žít v zemi, která nás zabíjí.“

    V zoufalství a strádání přibývá v Doněcku lidí, kteří začínají sympatizovat s Moskvou a doufají v její pomoc. Pokud s tímhle ruský prezident Vladimir Putin (s nechtěným přispěním Kyjeva) počítal, tak mu tento scénář podle generála Jiřího Šedivého vychází přímo dokonale.

    Niněl Sergejevna: O genocidě Evropa dosud neví
    Lékařka Niněl Sergejevna mluvila v úterý bez obalu.

    „Kyjev se Doněcké oblasti vysláním své armády jednou provždy zřekl. Na hranicích stojí přes dvě stě padesát kamiónů s ruskou humanitární pomocí a nemohou dál, dokud pomoc nebude přeložena na kamióny Mezinárodního Červeného kříže (podle informací ze středečního rána konvoj dorazil do Voroněže, která je asi 150 kilometrů od ukrajinských hranic – pozn. red.). Ale my tu pomoc potřebujeme teď,“ zlobí se Niněl Sergejevna.

    dodává: „Neděláme si iluze, že ruská humanitární pomoc nebude po jejím přeložení směrována úmyslně k nám, ale kamsi jinam – jako revanš za naše postoje. Pokoušeli jsme se nemocné a raněné převézt do jiných, neválečných oblastí Ukrajiny. A víte, co nám řekli? Že vzbouřence z Doněcka neléčí.“

    Léky nejsou, nemocnice už dávno kvůli jejich nedostatku neplní svůj účel, upozorňuje doněcká lékařka. „Špičková chirurgická centra jsou rozbombardována, místní vyhlášená porodnice rovněž… včetně elektrárny a vodárny. Takhle nás osvobozují od separatistů? A na nás se teď chce, abychom žili pod vládou Kyjeva. Ani za nic! Zdá se, že Evropě stále nedochází, že na její půdě se odehrává regulérní genocida.“

    Vzdělaná žena jde ve svém rozhořčení dokonce ještě dál. Jediný, kdo prý Doněcku pomáhá, je Rusko.
    To Rusové přijímají ve svých nemocnicích raněné a nemocné, ale i uprchlíky, co utíkají před operacemi ukrajinské armády, argumentuje.

    Rovněž Niněl Sergejevnu tedy válka na Ukrajině vrhla paradoxně do „náruče“ Moskvy. Lidí, jako je ona, je na východě Ukrajiny čím dál víc.

    Tahle válka v lidech jen zesílila touhu po samostatnosti Doněcka a jeho připojení k Rusku. Změnili jsme názor při bombardování škol, mateřských školek či nemocnic a nechceme už být součástí Ukrajiny. Doufáme, že nám Rusko pomůže a zachrání nás.

    https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/doneck-pripomina-valecny-stalingrad-svedectvi/r~4b03e01a222c11e4bce90025900fea04/

    (autor Jan Gazdík)

  3. Dvořák říká:

    Děkuji autorovi,že mi umožnil prohlédnout. Úplně se mi zježily chlupy při představě, že bych třeba v Jihlavě potkal nějakého zákeřného vietnamce,nebo že by se tu vylodilo nějaký komando z latinské ameriky. Dále bych mu rád poděkoval, že otevřeně přiznává,že již 50 let svět musí fungovat,jak si přejí v USA a ten,kdo by se chtěl vymykat,je „umravněn“.

  4. Svatopluk Beran říká:

    Tolik informačních a historických fabulací snad může sepsat jen právě podnikatel a investor INFORMAČNÍCH TECHNOLOGÍ, pirát JIŘÍ HAVELKA. Typická oběť naší dnešní západní JEDNOSTRANÉ PUBLIC RELATIONS a byznisu přes IT s těmito nesmysly, vedené proti početně šestinásobnému světu. Tyto manipulace ze skutečnostmi se šíří hybridně dál hlavně díky občanům s jednostranným černobílým viděním světa. AŤ ŽIJE PROSTOMYSLNOST.

  5. Svatopluk Beran říká:

    A ještě dodatek. Úžasné je, jak si pan Havelka spolu s panem Tomancem a všemi vládami USA samopřidělují právo na rozhodování o spravedlivém policejním a vojenském vraždění po celém světě. To je poučné číst tyto HAVLISTICKÉ PRAVDY, po třicetiletém časovém odstupu.

    Možná by si pan IT technolog Havelka a jeho hybridní množitelé mohli přečíst něco o GEOPOLITICE USA A CO TATO GEOPOLITIKA PŘINÁŠÍ PO NABÍDCE RUSKA, SKONČIT S VOJENSKÝMI PAKTY

    VLASTNÍ BOŽSKÁ PŘEDURČENOST USA PODLE PANA HAVELKY, HAVLA A MNOHÝCH DALŠÍCH PAK NEZNAMENÁ PRO DNEŠNÍ KAPITALISTICKÝ SVĚT NIC JINÉHO NEŽ TO CO PŘESNĚ POPSAL MARX O KAPITALISMU UŽ VE SVÉ – KAPITÁLU –

    KAPITALISMUS A JEHO DNEŠNÍ AMERICKÁ NEOLIBERÁLNÍ FINANČNÍ PODOBA NEMŮŽE BEZ VÁLEK A PO NICH NÁSLEDUJÍCÍCH HOSPODÁŘSKÝCH RUJNOVÁNÍCH KONKURENTA EXISTOVAT A BÝT VŮBEC FUNKČNÍ. PŘED TŘICETI LETY VÁLKA NA BALKÁNĚ PRO KASPICKOU OBLAST UHLÍKOVÝCH ENERGETICKÝCH ZÁSOB A PRÁVO JEJICH TRANSPORTU DO EVROPY A, AMERIKY I CELÉHO SVĚTA. A KDYŽ SE JIM TO NE AŽ TAK POVEDLO PODLE TUŽEB, TAK NÁSLEDOVAL ZBĚSILÝ ÚTĚK Z DVACET LET DEVASTOVANÉHO ARABSKÉHO SVĚTA S MILIONY MRTVÝCH A VÁLEČNÝCH VYHNANCŮ NA DNEŠNÍ AMERICKOU PROXI VÁLKU Z RUSKEM O UHLÍKOVÉ ZÁSOBY A JEJICH PŘEPRAVU DO EVROPY, ZE SIBIŘE.

    MOC SI PŘEJI ABY NEDOŠLO K JAKÉKOLIV VÁLCE, AŤ JIŽ PŘÍMÉ NEBO PROXI, TENTOKRÁT VŠAK VEDENÉ ZE STRANY RUSKA S ČÍNY, O AMERICKÉ UHLÍKOVÉ ZÁSOBY A JEJICH PŘEPRAVU DO CELÉHO SVĚTA, Z ALJAŠKY.

    SPOJENÉ STÁTY AMERICKÉ JSOU NEJVĚTŠÍ SVĚTOVÉ ZLO A PLNĚ TOTO SVÉ BOŽSKÉ ZLO DÍKY MILITARISMU A VÝDAJI O OBJEMU 850 DOLARŮ NA JEDNOHO SVÉHO OBČANA, UPATŇUJÍ. (jen tak pro příklad, druhá zem v pořadí nejvyšších vojenských výdajů na jednoho občana je Norsko s počtem 455 dolarů na občana)

  6. blade říká:

    Odborná debata na téma Energetická krize – její příčiny a způsoby řešení:

    https://www.facebook.com/stranaPRO/videos/odborn%C3%A1-debata-na-t%C3%A9ma-energetick%C3%A1-krize-jej%C3%AD-p%C5%99%C3%AD%C4%8Diny-a-zp%C5%AFsoby-%C5%99e%C5%A1en%C3%AD/694907171762776/

    (řeč začne po pár vteřinách, zapnout zvuk u videa)

  7. Svatopluk Beran říká:

    TAK, TAK ASI O AMERICKÉM OBCHODU, LIDSKÝCH PRÁVECH VE SVĚTĚ A SPOJENÝCH STÁTECH AMERICKÝCH

    🙂

    A po nedostatku uhlíkových surovin, na kterých jsou DEMOKRATICKÉ SPOJENÉ STÁTY životně závislé.

    Ťuknutí pěstí s „vyvrhelem“

    Před Saúdskou Arábií navštívil americký prezident palestinská území a Izrael, kdy bylo cílem jeho cesty také posílit spolupráci Izraele s některými arabskými státy. Jeho jednání v Džiddě s korunním princem a faktickým vládcem země bin Salmánem (s churavějícím králem Salmánem se Biden setkal jen krátce) ale provázelo podstatně větší napětí.

    Biden s princem po nástupu do Bílého domu odmítal mluvit a sliboval, že ze Saúdské Arábie učiní „vyvrhele“ poté, co americké tajné služby došly k závěru, že bin Salmán je přímo zodpovědný za brutální vraždu novináře Džamála Chášukdžího na konzulátu v Istanbulu. Svůj nesmlouvavý postoj k Rijádu, nejvýznamnějšímu dovozci ropy do USA, však musel i v důsledku konfliktu na Ukrajině přehodnotit. Po příletu do Džiddy se dokonce s bin Salmánem přivítali jako staří kamarádi, když si namísto podání ruky familiárně ťukli pěstmi.

    https://www.novinky.cz/zahranicni/amerika/clanek/saudove-po-otocce-usa-slibuji-zvysit-tezbu-

  8. Svatopluk Beran říká:

    AMERICKÉ VÁLKY A PODPORA S CÍLENOU NEPODPOROU LIDSKÝCH PRÁV PO CELÉM SVĚTĚ V ZÁVISLOSTI NA UHLÍKOVÝCH ZÁSOBÁCH V TÉ KTERÉ ZEMI DŮLEŽITÝCH PRO PROVOZUCHOPNOSTI RÁDOBY AMERICKÉ DEMOKRACIE, NÁM NESMÍ ZEVŠEDNĚT.

  9. FL říká:

    Soudruh Beran pro neschopnost vyhoštěný z USA nevšedně bojuje pomocí CapsLock proti státu, kde se chtěl usadit a vydělávat tam. No možná má od Volodi z KGB pravidelné platby.

  10. FL říká:

    Svatopluk Beran říká ,,byznisu“
    Pak napíše: ,,AŤ ŽIJE PROSTOMYSLNOST“

    Takže se vyhodnotil Svatopluk dobře.

    Byznys, nikoli biznis ani byznis (pravopis)

  11. Svatopluk Beran říká:

    Pro FL. I průměrný člověk s chybami v pravopise jako já, se může a má právo se účastnit debaty. Nebo podle vás ne? Tak to už jste v pořadí několikátý, jemuž to vadí. Měl by jste si v demokracii zvyknout argumentovat svým NÁZOREM, ne komentovat co má člověk na sobě nebo vyzobávat gramatické chyby. 🙂

    Soudruh Beran pro neschopnost vyhoštěný z USA nevšedně bojuje pomocí CapsLock proti státu, kde se chtěl usadit a vydělávat tam.

    Potvrzuji že jsem měl dle argumentů Václava Havla a naše disentu vámi publokované touhy. Ovšem jen do té doby než jsem zjistil, že ono bohatství USA nepochází jen z poctivé a tvrdé práce a vynikajících myšlenek. ALE JEHO VELKÁ ČÁST PŘEDEVŠÍM Z KRÁDEŽÍ PŮDY, KRÁDEŽÍ KOMODIT, OBRACENÍM ZÁKONŮ NA RUBY, VRAŽDĚNÍ JAK V USA TAK I PO CELÉM SVĚTĚ A BEZVÝHRADNÉM ZISKU Z VÁLEK PO CELÉM SVĚTĚ. To se mi prostě začalo eklovat.

  12. Svatopluk Beran říká:

    NĚCO MÁLO O DŮSLEDCÍCH PO ŘÁDĚNÍ MILIONU CHVILEK PRO DEMOKRACII (otázka zní pro čí demokraciii), KDY DO EVROPY ALE I K NÁM, PŘIŠLA KONEČNĚ ,,ZMĚNA,,

    https://www.youtube.com/watch?v=GuPoLoaF0sE

  13. blade říká:

    Ukrajina: Ukrajinská bojová taktika ohrožuje civilisty !

    -Vojenské základny zřízené v obytných oblastech včetně škol a nemocnic
    -Útoky zahájené z obydlených civilních oblastí
    -Takové porušování v žádném případě neospravedlňuje nevybíravé ruské útoky, které zabily a zranily bezpočet civilistů.

    Ukrajinské síly vystavily civilisty nebezpečí tím, že zřídily základny a provozovaly zbraňové systémy v obydlených obytných oblastech, včetně škol a nemocnic, když odrazily ruskou invazi, která začala v únoru, uvedla dnes Amnesty International.

    Taková taktika porušuje mezinárodní humanitární právo a ohrožuje civilisty, protože mění civilní objekty na vojenské cíle. Následné ruské údery v obydlených oblastech zabily civilisty a zničily civilní infrastrukturu.

    -Zdokumentovali jsme vzorec, kdy ukrajinské síly ohrožují civilisty a porušují válečné zákony, když operují v obydlených oblastech,“ řekla Agnès Callamardová, generální tajemnice Amnesty International.

    -Být v obranné pozici nezbavuje ukrajinskou armádu povinnosti respektovat mezinárodní humanitární právo.“

    Ne každý ruský útok zdokumentovaný Amnesty International se však řídil tímto vzorcem. Na některých dalších místech, kde Amnesty International dospěla k závěru, že Rusko spáchalo válečné zločiny, včetně některých oblastí města Charkov, organizace nenalezla důkazy o ukrajinských silách umístěných v civilních oblastech, které se nezákonně zaměřily na ruskou armádu.

    https://www.amnesty.org/en/latest/news/2022/08/ukraine-ukrainian-fighting-tactics-endanger-civilians/

  14. Svatopluk Beran říká:

    Pro drtivou většinu běžných přispěvatelů na různých sociálních sítích v Čechách, by bylo dobré si před tím než se začnou vyjadřovat k nynější válce či proběhlých amerických válečných vměšování do suverénních států nezbytné, sehnat si, nejspíš v nějakém antikvariátě a když ne prostudovat tak aspoň přečíst drobnou knížečku od Oskara Krejčího, vydanou nakladatelstvím Profesional Publishing – VÁLKA -. K prvnímu vydání došlo v roce 2010, od té doby jí mám i já. Jsem přesvědčen, že by téměř vymizely hlouposti z jejich myslí, které jim čeští novináři tlačí manipulativně do hlavy a oni následně nevědomí o právních válečných aspektech, píší v zcela pod tlakem osobních emocí.

    https://www.obranaastrategie.cz/cs/aktualni-cislo-2-2012/recenze/krejci-oskar-valka.html

    Toto není v žádném případě reakce na Blada, ale reakce na příspěvky většiny občanů a jejich příspěvky v českých internetových mediích.

Zanechte komentář




© 2007 Parola s.r.o. - užití obsahu včetně převzetí článku bez písemného souhlasu Paroly spol s r. o. je zakázáno. edited by N.E.S.P.I