Že v současné době probíhá mistrovství světa ve fotbale v Kataru, jsme asi zaznamenali skoro všichni. Přiznávám, že patřím mezi fotbalové fanoušky, a pokud je to možné, snažím se alespoň některé zápasy sledovat. Poté, co jsem měl možnost o víkendu zhlédnout hned několik zápasů, mě zaujala jedna věc. Jako v podstatě nezaujatý divák jsem při sledování chování hráčů nabyl pocitu, že tiše tolerovanou součástí hry se stává stále častěji a silněji i snaha oklamat rozhodčího.

Jinými slovy:

Zdá se mi, že běžnou součástí hry zvané fotbal se na té nejvyšší úrovni paradoxně stává, že hráč tvrdí nebo gestikuluje, že nefauloval, i když je evidentní, že fauloval a on to musí vědět.

Zkrátka a dobře běžnou a v podstatě stále více akceptovanou součástí hry se stává snaha oklamat rozhodčího, tedy nepřiznávat pravdu, rozhodčímu přesvědčivě lhát, tvrdit opak a rozhodování mu maximálně ztěžovat.

Přiznávám, že mi tohle zařazení snahy oklamat rozhodčího jako v podstatě akceptované součásti fotbalového zápasu velmi vadí a tolerance k těmto snahám ve mně vzbuzuje velké rozpaky a obavy.

Když jsem trénoval v Telči mladší žáky, bylo normální, že vzájemný zápas dvou týmů pískal zpravidla jeden z trenérů. Přesto s férovým řízením zápasu nebyl problém. Mladí fotbalisté totiž považovali za normální, že se k faulu nebo poslední teči před zahráním míče do autu přiznávají. Vůbec by je nenapadlo, že snaha oklamat rozhodčího lhaním, simulováním, divokou gestikulací má být součástí hry.

Každý sport, tedy i fotbal, by přece měl být o fair play, o tom, že se k faulu nebo tečování míče přiznám nebo skutečnost akceptuji a ne že se snažím přesvědčit druhé, že tomu tak nebylo, i když vím, že to není pravda.

Osobně jsem přesvědčen, že tento typ chování začíná do naší společnosti bohužel ve všech možných oblastech včetně politiky stále více pronikat a zakořeňovat.

Teze, že není přirozenou povinností se při jednání, debatě, diskusi, soutěžení, soupeření, setkávání chovat čestně a poctivě a hrát fair play, ale že je vlastně povinností „rozhodčích“ naše případné klamavé snahy odhalit, se začíná pro mě nepochopitelně stále více stávat společensky tolerovaným principem.

Považuji to za nepřijatelné a dlouhodobě společensky nesmírně škodlivé. Jedním z okamžitých výstupů je nárůst nedůvěry a nutnost posílení kontroly a s tím souvisejícího nárůstu byrokracie, počtu pravidel a drahých kontrolních nástrojů.

Obecně se pak jedná o popření základního smyslu sportu a sportovního soutěžení s velmi nebezpečnými dopady do fungování celého lidského společenství a našeho hodnotového systému.

obětem vězněným totalitními režimy

Pamětní deska, reliéf

Hluboká 101/8, 586 01 Jihlava, Česko

Ukrajinská prokuratura objevila v Chersonu čtyři ruské mučírny.

Moskva válečné zločiny popírá

Ukrajinská prokuratura informuje o nálezu čtyř míst, kde podle ní ruské jednotky za okupace Chersonu brutálně mučily nezákonně zadržované lidi.

Mučírny zřídili v budovách vazebních věznic a policejních oddělení, uvedl ukrajinský úřad na svém webu.

Moskva navzdory mnoha svědectvím dlouhodobě popírá, že by se její vojáci dopouštěli na Ukrajině zločinů.

Cherson 19:05 21. 11. 2022 (Aktualizováno: 20:10 21. 11. 2022)Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu

—

blade říká:
Čtvrtek, 21. 1. 2021 v 11:26

Kniha Utajené dějiny Jihlavy 20. století >>> Četl knihu nick Gryc ?

—————————————————————————–

Na úvod je vhodné uvést, že tuto knihu mi daroval autor,                       

PhDr. Martin Herzán v souvislosti s naší spoluprací.

JIHLAVSKÁ MUČÍRNA 

GESTAPO

STB

Pamětní deska fasádě Hluboká 8.

Na straně 25 je článek tajná věznice v budově Jihlavské radnice.

Mohla by být také nadepsaná v budově Stavoprojektu. 

Podkladem byla také prohlídka budovy,  o kterou mě požádal autor publikace s tím, abych mu ukázal místnost,  

kde jeho strýc architekt Jiří Herzán působil

a několik let jsem tam s ním i seděl a rýsoval.

Hrůza teto budovy nikdy nevymizí,  její svědectví je ve vzdech zachováno. S Jiřím Jirmusem,  jsme vězeňské kobky bourali,

místo bylo pak využito pro pomocné provozy a planografii. 

Je na autentická nahrávce,  jak na to Jirmus vzpomíná,  

včetně toho jak zaměřoval popraviště a další kobky  v budově soudu Jihlava.pomáhala mu paní Božena Langrová a Vladimír Vébr.

Boženka žije, Vladimír nikoli.

Na stránce 28 je zmínka o jednom z personálu, Jihlavská mučící bestie. 

Zajímavý obličej,  který jsme ještě uličce Hluboké potkávali,

když naproti ještě STB krátce fungovalo, než budovu převzaly PS.

Na stránce 61 je zmínka o koncentračním táboře kněží v Želivě.

Úzce souvisí s opatem Tajovským  a Číhošťským farářem Toufarem.

Na stránce 64 jak STB v Jihlavě rušila zahraniční a rádiové vysílání a na straně 82 Smrtící Tajemství kopce u Jihlavy. 

Je to zajímavá problematika, která by si zasloužila pozornost v souvislosti s budovou PVT a jejím proti-atomovým krytem,  Faradayova klec.

Na straně 96 je fotografie sochy matky s dítětem,  autor Roman Podrázský,  který je také autorem sochy  faráře Toufara v Číhošti. V jihlavských listech najdete hodně zmínek  o pokusu  o její umístění na veřejně přístupném místě,  nikoli v oploceném „pasťáku“. Obě sochy jsou publikovány v publikaci: „Sochy a města Morava“

V Herzánově knize je toho hodně, opravdu by si zasloužila, aby vybraná část byla součástí dějepisu na gymnáziu Jihlavě.

—

Holandská televize:

 těsně po okupaci v srpnu 1968 do Stavoprojektu,  

aby natočila prostory areálu mučírny STB.  Dvora kde si měli vězni v rámci psycho-terorismu kopat hroby, pověstné schody, kde vězni se zavázanýma očima padali.

Litevská televize:

UKRAJINA A LITVA II.

Zdeněk Gryc | Čtvrtek, 22. 9. 2022 v 11:19

LITEVSKÁ TELEVIZE

v átriovém domku Jabloňová 23. na sídlišti Jabloňová,

natočila před rokem dokumentární film

o kriminálníku komunismu

profesoru Bedřichu Rozehnalovi 21.7.2021.

Hybridní  válka Ruska proti západnímu světu jede už dlouhou dobu. Je okolo nás už minimálně 8 let ve velké intenzitě a je to v první řadě  dokonalý MARKETING. Tohle totiž Kremlu fakt jde. Rusák prostě nestíhá vojensky, ekonomicky ani technologicky, surovinově také už nic moc, tak do nás valí své informační bomby a ty jsou sakra účinné – je to vidět doslova na každém kroku, jací v tom jsou naši bývalí bratři mistry.

Hlavni výhodou tohoto způsobu válčení  je, že je hrozně levné, je  to doslova  taková „socka“ válka, kterou může vest parta špinavců za pár korun, ale s obrovským efektem. Nejmenované  politické strany, tento typ kampaní využívaji v ČR také a jak se jim daří. Už 10 % !  Cena rakety do Javelinu je 4 000 000 korun. Pokud nasypu trollovi 50 tisíc  měsíčně, tak si můžu  koupit za jednu raketu do Javelinu 7 trolů na rok – a každý spravuje třeba 10 účtů na sociálních sítích ? A na naši zemi  malou  zemi stačí  s klidem třeba 50 až 100 trollů –  takže ty náklady na rok takové války jsou fakt sranda oproti tomu, co stoji jedna, jediná raketka.

Jejich cílem jsou

– koncepty zapadni společnosti –  demokracie, svoboda, lidská práva,  socialno, atd..

– zapadni ekonomika  –  velké nebo inovativni firmy či odvětvi

– zapadni persony  – vlivové osobnosti (Gates, Musk, královna, Soroš, Ursula, Biden…)

– neziskovky –  jakékoliv

Cílem pak je  vytvořit maximalně negativní obraz všemu, co nějak souvisí se západem. Ideálním nástrojem pak  je totalni diskreditace všech potencialně pozitivnich stranek cile. Logicky ale  má každá mince dvě strany. Cilem hybridní války ale je  nasvítit jen tu negativní stránku a zdiskreditovat jakákoliv pozitiva.

Co je municí pro tyto cíle  je velmi  komplikované . Munice totiž nejsou jenom NEpravdy. Munici je cokoliv – co je v danou dobu   opozični nebo kritické vůči tomu, co se děje na Západě.  Lide si často mysli, ze munici trolů jsou nějaké nepravdivé informace, ale není  tomu většinou  tak. V Lidské společnosti se VŽDY totiž budou dít negativní i pozitivní věci . Pro dokonalou destabilizaci společnosti je naopak žádoucí – sypat do lidi cokoliv, co je v daný moment opoziční názor. Což zákonitě  vede k nespokojenosti občanů  a hlavně –  pochybnostem. Kdy cil je, aby lide měli pocit, že všechno je špatně, že systém nezvládá  vůbec žádnou činnost a ideálně je potřeba jej kompletně nahradit něčím jiným . (A přitom – nemocnice  jedou, sociálka se vyplácí, auta se prodávají, soudy soudí, policie funguje,  dovolené se prodávají , plyn teče – ale všechno je k ničemu a před zhroucením. Mluva dezolátů ).

A to je ta hrůza momentu, v jakém se nyní nacházíme, protože to vytváří obrovskou toxicitu ve společnosti.  Pod vlivem této informační války je pak společnost polarizována. Ztrácí možnost zpětné vazby  a změny. Protože vše j špatně a nic nejde změnit – zůstává jenom snaha úplně vše co je teď negovat a posléze nastolit něco úplně jiného a nového – opačného – a o to jim jde .

Ale svět je tak složitý, že není prakticky v silách člověka chápat veškeré souvislosti a okolnosti které vedou k základním společenským procesům. Zjednodušeně – svět nelze kompletně a v plné šíři pochopit – už proto,že se na něm děje spousta nelogičností. Hromada věcí se děje náhodně, další věci nemají vůbec racionální pozadí, ale jsou vyloženě řízené emocemi. Proto také lide léta a léta  hledají  teze pro vysvětleni dějů

Naopak cílem hybridní války  je svět –  ZJEDNODUŠIT. Vytvořit jednoduchý, přehledný svět dobra a zla. Nalézt jednoduchá řešení.  Která dávají  zdánlivě logiku a hlavně – možnost poznáni a obsažení všeho   do jednoduchých tezi.

Máte někdy pocit, že už víte jak to všechno je? Pak jste s největší pravděpodobností nejdále od podstaty věci….a dost možná, že už  také oběti hybridní války.

Zajimavá je otázka, kdo jsou vojáky hybridní války, hlavně na sociálních sítích, kde je jedno z hlavních bojišť. Často jsou to  různé profily, kde opravdu nenajdete fotky hub, děti, moře, hor, zvířátek, jídla, kytiček….ale klidně i 10x denně vypustí nějaký status který je v souladu s výše popsaným. Pak jsou tam různí  strejcové  a tetky, co sedí každý den u počitače made in USA, ale  každý jeden  post nebo komentář, je světe div se – lehce protizápadní. Žádná objektivita. Vždy jen – my jsme ti  špatni. Protože jsme v NATO, EU, podporujeme Ukrajinu.  Od těchto lidi, pak zbytek nasává informace. Každý den desítky zprav. Nikdo neověřuje nic. Jen přijímá informace jako pravdivé. A pak šíří ten humus dál.

Jediná  možnost jak vybřednout ze současného marasmu   je  reforma a přenastaveni systému ve kterém žijeme. Je to dlouhá cesta pokud se to má dít demokraticky, ale bohužel asi opravdu  jediná. Ale  svět je dneska  rychlý, dá se to zvládnout dřive, než v dobách bez technologii. Ale chce to víru, naději, směr, odhodlání a pochopení u podstatné většiny. Třeba v tom, kdo a jak nás skutečně ohrožuje, kde je naše místo a že od státu můžeme očekávat jenom takové služby, na jaké si sami vybereme ( s využitím myšlenek pana  D. Charona) .

JE VÁLKA NA UKRAJINĚ
BUDE VOLBA PRESIDENTA

Putinovy trolové se aktivizují
Viz. komentáře a blog:

Jiný úhel pohledu na současné dění
Ján Lauko | Čtvrtek, 10. 11. 2022 v 14:47

Položme si hypotetickou otázku, zda by se líbilo USA, kdyby Rusko začalo s masivním shromažďováním nejrůznějších zbraňových systémů u jejich hranic?

blade říká:
Pondělí, 14. 11. 2022 v 23:49
Vrána k vráně sedá, president Miloš přítele-architekta si hledá

blade říká:
Úterý, 2. 11. 2021 v 11:59
Bohužel po dobrém to nejde > hele ty starej vole z Březinek či bůhví odkud…
…Takže SOUDRUHU a RUDÝCH POUHÝ SLOUHO nick Gryc > vyliž si prdel !

K OBSAHU A STYLU NENÍ CO DODAT

„blade“ PS ák 1. rota PS Černé jezero
byla ukázková rota tehdejší HSPSOSHČSSR, kam jezdili na prohlídku a návštěvu tehdejší různí papaláši režimu
…kterému Václav Havel, vězeň komunismu přestříhal dráty.

Vrána k vráně sedá, president Miloš přítele-architekta si hledá ?

Převzato:

„Cenu Vám uděluje mezinárodní festivalArchitectureWeek ve spolupráci s Obcí architektů, vydavatelstvím FOIBOS a na doporučení odborné komise.“
—————————————————————————————–
V Praze dne 23.8. 2018

Vážený pane architekte Gryci,
dne 1. 10. 2018 bude ve Španělském sále Pražského hradu uspořádán Slavnostní večer k 100. výročí vzniku Československa, věnovaný české a slovenské architektuře a stavitelství. Na večeru budou připomenuty a ilustrovány milníky naší architektury a stavitelství. Ve slavnostní atmosféře Španělského sálu Pražského hradu pak bude předáno neformální poděkování za celoživotní dílo vyjádřené symbolickou cenou prvního hradního architekta T. G. Masaryka Jože Plečnika těm, kteří se o českou architekturu nejvíce zasloužili. Spoluorganizátor této události je Správa Pražského hradu a hlavní mediální partner je Česká televize.
Cenu Vám uděluje mezinárodní festivalArchitectureWeek ve spolupráci s Obcí architektů, vydavatelstvím FOIBOS a na doporučení odborné komise.
Je naší milou povinností a zároveň velkou ctí a radostí Vám oznámit, že jste na tuto cenu byl nominován. Nesmírně si Vašeho přínosu v oblasti architektury a stavitelství vážíme a tak doufáme, že Cenu Jože Plečnika přijmete a přijdete s námi tuto ojedinělou příležitost v rámci zcela jedinečného výročí založení Československa oslavit do Španělského sálu Pražského hradu.
Večeru se,vedle naprostých špiček a legend naší a slovenské architektury a stavitelství, zúčastní také přední osobnosti současného politického a veřejného života. Kromě oficiální části, je v průběhu večera připraven zajímavý, zábavný a – jak se domníváme, i pro zasvěcené i méně zasvěcené, obsahově přínosný program, na kterém se podílí naší přední odborníci z oblasti architektury i řada mediálních osobností.
Očekávejte prosím proto oficiální pozvánku, která bude zároveň i Vaší vstupenkou na Slavnostní večer. Věnujte pozornost všem organizačním pokynům.
Těšíme se na Vás
Ing. Petr Ivanov
ředitel festivalu ArchitectureWeek
—
Cena architekta Plečnika také osobnostem z Vysočiny

JIHLAVSKÝ architekt Zdeněk Baueršíma, jeden z oceněných, u busty Jože Plečnika na Pražském hradě. Foto: Petr Baueršíma

6.10.2018 Aktuality/Komentáře (0), autor:
Jiří Varhaník
Také čtveřice osobností Vysočiny z oboru architektury a stavitelství byla tento týden oceněna cenou architekta Jože Plečnika.
Jihlavští architekti Zdeněk Baueršíma a Zdeněk Gryc, bývalý městský architekt Třebíče Lubomír Herzán a ing. Josef Podzimek, obnovitel třešťské rodinné firmy Podzimek & Synové, převzali architektonickou cenu Jože Plečnika za celoživotní dílo a přínos v oblasti architektury a stavitelství.
Cena byla předávána vybraným architektům z regionů ČR i Slovenska v pondělí (v mezinárodní den architektury) ve Španělském sále na Pražském hradě v rámci večera Pocta československé architektuře a stavitelství. Oceněné a jejich doprovod na něj pozvala Kancelář prezidenta republiky.
Na výběru oceněných se podílely státní instituce a profesní organizace v regionech. Ceny byly uděleny u příležitosti oslav stého výročí vzniku Československé republiky.
Např. jihlavský architekt Zdeněk Baueršíma má na kontě přes tisícovku architektonických realizací. „Taťka teprve po revoluci mohl začít opravdu projektovat, až doba po roce 1989 mu umožnila plně rozvíjet tu pravou architekturu. Bude mu 84 a dělá doteď,“ komentuje práci Z. Baueršímy jeho syn, pedagog Petr Baueršíma.
Firma Podzimek & synové se sídlem v Třešti a v Praze pracuje už více než 120 let. Získala řadu ocenění, je též mecenášem v oblasti kultury. Firmu založil městský stavitel a přísežný odhadce Josef Podzimek roku 1896. Firma pak přestála historické zvraty, v roce 1993 byla restituována a v čele s oceněným Josefem Podzimkem navázala na tradici stavební činnosti. Dnes v jejím čele stojí už pátá generace rodiny.
Architekt Zdeněk Gryc se mimo jiné významně podílel na projektech největšího jihlavského sídliště Březinovy sady nebo prakticky všech sídlišť v Telči.
„Nestačil jsem se divit, protože já už se navenek moc neprojevuji. Ale má to pro mě velký osobní význam a byl to velký zážitek,“ komentuje Gryc udělení ceny i její předání na Hradě, „ptali jsme se navzájem, kdo má na sobě červené trenky…“

Na 600 hostů
Pondělního večera, který pořádaly mezinárodní festival architektury a urbanismu Architecture Week Praha a Správa Pražského hradu, se účastnilo na 600 vybraných hostů. Ceny osobně předávali ministři kultury ČR a Slovenska či ministryně pro místní rozvoj ČR.
Cena Jože Plečnika je udělována Obcí architektů za celoživotní přínos architektuře a stavitelství významným architektům a stavitelům z České a Slovenské republiky.
• kraj Vysočina, odborný garant Mgr. Jiří Neubert a cenu předal MUDr. Jiří Běhounek – hejtman kraje Vysočina
o Ing. arch. Zdeněk Gryc
o Ing. arch. Lubor Herzán
o Ing. Josef Podzimek
o Ing. arch. Zdeněk Baueršíma

Kyjev, Charkov, Cherson…

Pokaždé si tak vychutnávám to ohlušující ticho linoucí se z řad dezolátů, kteří někde na hanbě v rohu roní slzy Putinovy…

A teď to přímo hřmělo, to ticho.

Ale jenom chvilku. Než z Moskvy přišly nové notičky.

Současná linie fronty na Dněpru je prý výsledkem posledních tajných dohod mezi američany a rusáky o rozdělení území…

Idioti. Ale ke kterým vzhlíží 20% národa. A posílá jim ve své chudobě peníze na jejich daně, už ne jenom na exekuce.

Můžeme padnout ještě hlouběji?