Nebreč Davide!

Vlna oprávněné kritiky ze všech stran, která se vzedmula kvůli pruhům na Tolstého, mně nechala úplně klidným. Hlavně protože je to přesně jak píšeš – nevděčná věc ta veřejná služba, kdo nic nedělá nic nezkazí a ještě bych dodal – po bitvě každý generálem.

Ale to jak jsi se k té kritice postavil,mne vybudilo z letargie. Bez náznaku pokory, sebereflexe, pohledu ke zpětné vazbě, nic. Vůbec se nechci pouštět do rozebírání jednotlivých problémů tam, kterých je spousta, ale zarážející je už to, že se to udělalo tak narychlo před zimou, bez oznámení veřejnosti předem a vysvětlení toho, proč se ty peníze raději nedaly do opravy těch největších hrůz na silnicích jinde. Pruhy nic neřeší, je to jenom Potěmkinova vesnice. To vše tě mohlo pohnout aspoň k prosté omluvě veřejnosti.

Ale ty nic. Za pruhy si stojíme. To je vše.

Velký úsměv pak budí to, jak píšeš že dovedeš uznat chybu. Protože je to přesně naopak. Nedovedeš. A nebo ještě lépe – otočíš to ve svoji ctnost.

Konkrétních příkladů mám ze společné práce bezpočet. Zde aspoň jeden. Několik měsíců jsi bohorovně odrážel mé argumenty na opravdu nehorázné působení advokátů z Prahy ve vodohospodářském sporu, které sem angažoval tvůj stranický kolega ihned poté, co jste odstranili AK Ondruš. Musel jsem vynaložit extrémní úsilí, by aby se ten tunel na veřejné peníze zastavil. A když se to konečně podařilo, podal jsi to jako svoji zásluhu! Čtyři miliony za pár měsíců pryč!

Pruhy jsou banalita, marginálie – maličkost která nic neřeší. Cypovina -‚po našem. Lidé si zvyknou a časem se na to zapomene. Pár nepřejícich předjímačů, zvláště těch, žijících v centru, se sice už dnes obává, co z tebe zase vypadne v souvislosti s novým parkovacím systémem, ale i to přežijem. Co je však daleko horší, je že člověk s takovouto „sebereflexí“ má v rukou největší investicí v dějinách města – Horáckou multifunkční arénu. A že nevidíš, neslyšíš, válka/neválka, krize/ nekrize, inflace/ neinflace – a usiluješ jenom bezohledně o svůj pomník a referenci. Namísto toho, aby se už dávno bouralo a připravovala se stavba normálního, střídmého zimáku. Miliarda sem, miliarda tam…po mně potopa.

Pruhy jsou jenom mementem.

PS. : A o kýblech špíny, na které si tak smutně stěžuješ, bych raději pomlčel. Jenom se ti vrací, čím svojí arogancí rovněž nešetříš – sám jsem si těch splašků od tebe užil dost – veřejně i neveřejně – stačilo mít jiný názor než ty.

Určeno pro : David Beke (ODS), radní města pro dopravu.

20 Responses to “Nebreč Davide!”

  1. blade napsal:

    Místní architekti jdou, bohužel pro Jihlavu, stále ve stopách Sklepka.

  2. Zdeněk Gryc napsal:

    PRIOR
    1968 NORMALIZACE

    PRCHALOVÉ ANTONÍN a KAREL

    Antonín Prchal (7. května 1923 Jihlava – 20. května 1996 Praha) byl příslušník Státní bezpečnosti, na přelomu let 1951 a 1952 krátce její velitel. StB zůstala v jeho působnosti jako náměstka ministra národní bezpečnosti (1952–1953) a prvního náměstka ministra vnitra (1953–1956). Podílel se na provokacích StB (akce Kámen) a vykonstruovaných procesech (proces se Slánským). V roce 1963 byl za svou účast na nezákonných praktikách StB odsouzen k šesti letům vězení, ale již následujícího roku propuštěn. Pod pseudonymem Ivan Gariš se v období normalizace prosadil jako autor špionážních a detektivních próz a filmových scénářů.

    STAROSTA KAREL PRCHAL
    „PO STARU SE ŽÍT NEDÁ“

    Se zasadil o likvidaci „GRECLU“
    O jehož rekonstrukci v rámci historického jádra
    Se snažil František Hoffmann
    Vyhnaný z Jihlavy

    ZPOLITIZOVANÁ KOMISE RUDÝCH ROZUMBRADŮ
    VYBRALA NÁVRH arch.SKLEPKA
    ————————–
    RÚŽENA ŽERTOVÁ

    Po několika letech strávených zejména v ateliéru profesora Bedřicha Rozehnala
    zde v roce 1957 absolvovala. /Zdeněk Gryc o rok později/.

    „Vedle těchto realizovaných staveb vyniká rovněž její neuskutečněná studie obchodního domu
    Prior v Jihlavě,“
    uvádí architekt a historik architektury Petr Klíma, editor a spoluautor publikace
    Růžena Žertová – architektka domů i věcí.

    Wikipedie
    Růžena Žertová
    Ve věku nedožitých 87 let zemřela v noci ze 4. na 5. října 2019 architektka a designérka Růžena Žertová. Veřejnost jí zná především jako autorku obchodních domů Prior v Košicích a Pardubicích a obchodního domu Labe v Ústí nad Labem. Růžena Žertová byla laureátkou Zlaté medaile VUT v Brně (2009), Ceny města Brna (2013) a Ceny Ministerstva kultury za dlouhodobé umělecké zásluhy v architektuře za rok 2018.
    Rodačka z Ostravy prožila dětství a mládí ve Frýdku-Místku. Po maturitě v roce 1951 započala studia architektury na ČVUT v Praze, po roce však odešla na brněnskou techniku. Po několika letech strávených zejména v ateliéru profesora Bedřicha Rozehnala zde v roce 1957 absolvovala. Téhož roku nastoupila do Potravinoprojektu, tři roky nato přešla do Státního projektového ústavu obchodu Brno. Během více než dvacetiletého působení v SPÚO navrhla v úvodu zmíněné obchodní domy i řadu interiérů.
    „Všechny tyto stavby, v jejichž projektech Růžena Žertová pomáhala formovat novou podobu tohoto typologického druhu, se výrazně vepsaly do obrazů zmíněných měst. Během uplynulého půlstoletí pak osvědčily své kvality, o čemž svědčí i nedávné snahy o prohlášení někdejšího košického a pardubického Prioru nemovitou kulturní památkou. Vedle těchto realizovaných staveb vyniká rovněž její neuskutečněná studie obchodního domu Prior v Jihlavě,“ uvádí architekt a historik architektury Petr Klíma, editor a spoluautor publikace Růžena Žertová – architektka domů i věcí.
    Za pozornost stojí i pozdní práce Růženy Žertové – na návrh a realizaci vlastního domu v Brně z přelomu sedmdesátých a osmdesátých let navázala Růžena Žertová v polistopadové době projekty rodinných domů a obytných souborů i urbanistickými studiemi. I v průběhu dlouhé nemoci rozvíjela studii komunitního obytného souboru v Brně-Kohoutovicích, určeného osamělým seniorům, handicapovaným či mladým rodinám.
    Růžena Žertová byla častým hostem akcí pořádaných Národním památkovým ústavem, Metodickým centrem moderní architektury v Brně. Její stavby jsou rovněž předmětem výzkumu, který NPÚ provádí v rámci projektu Analýza a prezentace hodnot moderní architektury 60. a 70. let 20. století jako součásti národní a kulturní identity ČR. Výstava věnovaná Růženě Žertové a jejímu dílu je aktuálně k vidění v Košicích, přímo v prostoru obchodního domu Prior.

    Ve věku nedožitých 87 let zemřela v noci ze 4. na 5. října 2019 architektka a designérka Růžena Žertová. Veřejnost jí zná především jako autorku obchodních domů Prior v Košicích a Pardubicích a obchodního domu Labe v Ústí nad Labem. Růžena Žertová byla laureátkou Zlaté medaile VUT v Brně (2009), Ceny města Brna (2013) a Ceny Ministerstva kultury za dlouhodobé umělecké zásluhy v architektuře za rok 2018.
    Rodačka z Ostravy prožila dětství a mládí ve Frýdku-Místku. Po maturitě v roce 1951 započala studia architektury na ČVUT v Praze, po roce však odešla na brněnskou techniku. Po několika letech strávených zejména v ateliéru profesora Bedřicha Rozehnala zde v roce 1957 absolvovala. Téhož roku nastoupila do Potravinoprojektu, tři roky nato přešla do Státního projektového ústavu obchodu Brno. Během více než dvacetiletého působení v SPÚO navrhla v úvodu zmíněné obchodní domy i řadu interiérů.
    „Všechny tyto stavby, v jejichž projektech Růžena Žertová pomáhala formovat novou podobu tohoto typologického druhu, se výrazně vepsaly do obrazů zmíněných měst. Během uplynulého půlstoletí pak osvědčily své kvality, o čemž svědčí i nedávné snahy o prohlášení někdejšího košického a pardubického Prioru nemovitou kulturní památkou.

    Vedle těchto realizovaných staveb vyniká rovněž její neuskutečněná studie obchodního domu Prior v Jihlavě,“ uvádí architekt a historik architektury Petr Klíma, editor a spoluautor publikace Růžena Žertová – architektka domů i věcí.

    Za pozornost stojí i pozdní práce Růženy Žertové – na návrh a realizaci vlastního domu v Brně z přelomu sedmdesátých a osmdesátých let navázala Růžena Žertová v polistopadové době projekty rodinných domů a obytných souborů i urbanistickými studiemi. I v průběhu dlouhé nemoci rozvíjela studii komunitního obytného souboru v Brně-Kohoutovicích, určeného osamělým seniorům, handicapovaným či mladým rodinám.
    Růžena Žertová byla častým hostem akcí pořádaných Národním památkovým ústavem,
    Metodickým centrem moderní architektury v Brně.
    Její stavby jsou rovněž předmětem výzkumu, který NPÚ provádí
    v rámci projektu Analýza a prezentace hodnot moderní architektury 60. a 70. let 20. století
    jako součásti národní a kulturní identity ČR.
    Výstava věnovaná Růženě Žertové a jejímu dílu je aktuálně k vidění v Košicích, přímo v prostoru obchodního domu Prior.

  3. Zdeněk Gryc napsal:

    omluva za 2x stejného vložení

  4. jihlavák napsal:

    Jihlava 2030. V zanedbaném městě vedeném rómským vajdou je dostavěna Rómská multifunkční aréna za 7 miliard.

    To skončí fakt blbě, pokud se na radnici okamžitě nevzpamatují. Ve všech směrech.

  5. blade napsal:

    Pořádné halúzky a seřezat jako zde, ta čmoudící bandaska je boží 🙂

    https://youtu.be/Jj4hG9rH64Q

  6. Svatopluk Beran napsal:

    Osobně jsem přesvědčen že něco podobného do ulic Čech, Moravy a tím i do Jihlavy, stejně tak jako HALLOUWIN, DĚDA MRÁZ či SANTA CLAUS, vůbec ale vůbec nepatří.

    Snad někam do kulturního střediska či televizního šotu o tom jak probíhají oslavy v jiných zemích.

  7. blade napsal:

    České čerty vytlačují děsiví Krampusové. Je v ohrožení i Ježíšek?

    https://www.blesk.cz/clanek/zpravy-udalosti/503601/ceske-certy-vytlacuji-desivi-krampusove-je-v-ohrozeni-i-jezisek.html

    Josef Lada – Mikuláš, anděl a čert – ://www.galerie-narodni.cz/predmety/2358/001.jpg

    Než Vánoce následovaných měsíci zimy, tak mám teď raději Velikonoce následovaných měsíci oteplování.

  8. Zdeněk Gryc napsal:

    a co

    DJADJA MARÓZ ?
    —-

    Dovoluji si vložit AUTENTICKOU VZPOMÍNKU:

    („Tímto činem, umožněným historickým vítězstvím Sovětského svazu ve druhé světové válce a osvobozením naší vlasti Sovětskou armádou, se stala skutkem vůle lidu, prosazovaná v bojích trvajících po celá desetiletí.
    28. říjen 1945 splnil tužby lidu a uskutečnil to, co po 28. říjnu 1918 vyrvala lidu buržoasie; v Československé republice se stal lid vládcem ve své vlasti a znárodněním učinil první rozhodný krok k socialismu.“) Zákon navíc umožňoval vládě pro jednotlivý rok přesunout den pracovního klidu připadající na 28. říjen na jiný den. (Oproti předchozí úpravě už tato možnost nadále neplatila pro ostatní volné dny.)

    Leč ve Stavoprojektu jsme byli politicky na výši.
    Vedení svolalo plenární schůzi. V objektu nebyl tak velký prostor, tak se šlo v hlídaném štrůdlu, aby nedejbože se někdo vytratil, do zasedačky Plynárny na Srázné.
    Vzadu jsme se loudali s arch. Jirmusem.
    Jak ten tam očekávaný návrh na zrušení Vánoc komentoval, by si možná mohl představit šéf redaktor Klukan, který o něm kdysi napsal přiléhavý medailonek.
    Tam byl předestřen návrh na zrušení Vánoc a Velikonoc.
    Manželka ved. Dopravního inspektorátu, soudružka Mikešová, si vzala slovo a vysvětlila, upřímně, soudružkám, že tradiční sváteční úklid je vlastně hromadná diskriminace soudružek.

    Obsah petice odeslané na OV KSČ nepamatuji. Spěchal jsem ujet své pravidelné metry, na kajaku, do loděnice Modety. Povinné schůze a školení po pracovní době v Agroprojektu i Stavoprojektu nás okrádaly o čas života.

    S pozdravem Zdeněk Gryc,

  9. Svatopluk Beran napsal:

    ŘEKL BYCH ŽE TOMU PANE GRYC ROZUMÍM A JE MI VÍCE A VÍCE JASNĚJŠÍ VAŠE NENÁVIST A NESCHOPNOST BÝT OBJEKTIVNÍ. NEMOŽNOST SEBOU SAMÝM NAPLNIT PODLE SEBE TU KRÁTKOU DOBU NA TÉTO PLANETĚ, JE POZADÍM NEJEN VAŠÍ NENÁVISTI, ALE I DALŠÍCH – VYSTRČIL, NĚMCOVÁ A POD. MYSLELI JSME SI ŽE TO HAVEL VIDĚL JINAK, ALE NE NEVIDĚL A ANI NECHTĚL VIDĚT. VY, NĚMCOVÁ, VYSTRČIL I DALŠÍ, JSTE JEHO SKUTEČNÁ NENÁVISTNÁ DUŠE K NOVÉMU NESOCIALISTICKÉMU SVĚTU.

  10. Zdeněk Gryc napsal:

    3 x NENÁVIST
    1 x SLUŠNOST
    ———————-
    Takovou kampaň jsem nezažil, hlásí z Jihlavy staronový senátor Vystrčil
    Slušnost zvítězila.
    Tak shrnul volby do Senátu Miloš Vystrčil z ODS,
    který porazil Janu Nagyovou kandidující za ANO.
    Kampaň jako byla tato, Vystrčil podle svých slov ještě nezažil.
    V ostře sledovaném volebním klání získal šedesát procent hlasů.
    Dosavadní předseda Senátu Miloš Vystrčil (ODS)
    oslavuje s manželkou Ivanou a spolustraníky v sídla ODS Vysočina vítězství v druhém kole voleb do třetiny Senátu v obvodu č. 52 – Jihlava. | Foto: ČTK

    „Jsem velmi vděčný voličům,
    že neuvěřili nenávistné a lživé kampani,

    která byla vedená proti nám zejména posledních čtrnáct dní a to zejména Andrejem Babišem.
    Chtěl bych poděkovat, že volili podle toho, jakou kdo odvádí práci,“ uvedl Vystrčil.
    Zdroj: https://jihlavsky.denik.cz/volby-2022-senat/vystrcil-zvitezil-v-jihlave-nad-nagyovou-tak-ostrou-kampan-jeste-nezazil-rika-20.html

  11. Zdeněk Gryc napsal:

    „NOVÉMU NESOCIALISTICKÉMU SVĚTU.“

    mapku NNS
    nejde do JL vložit

    „čtenář“ JL
    se spokojí s jejich výčtem.

  12. blade napsal:

    Jedno pozitivum to hašteření mělo > v senátním obvodu 52 se zvedla volební účast. Dosáhla na 38 %t, což je na druhé kolo senátních voleb u nás nevídané. Celorepublikový průměr byl poloviční než na Jihlavsku. Snad tomu bude i nadále a mnohonárodník z padesát dvojky i s vyděšenou pražskou Mirkou pak půjdou do politického kopru.

  13. Zdeněk Gryc napsal:

    PRÁVĚ DNES
    Most u Remagenu

    Dnes20:00 › 22:00

    Je březen 1945 a válka v Evropě se už pomalu chýlí ke svému konci.
    Spojenecká vojska při dobývání německých pozic potřebují získat důležitou kótu.
    Nezničený most u Remagenu
    jako poslední umožňuje vojskům obou nepřátelských stran dostat se přes řeku Rýn.
    Jeho dobytí může významně napomoci zcela ochromit německou armádu a porazit nacistickou hrůzovládu Adolfa Hitlera. Zatímco spojenci postupují vpřed malými, ale účinnými útoky, Němci mají připravený sebevražedný plán. Pod vedením majora Paula Krugera chtějí most zničit, i když představuje poslední ústupovou cestu pro obyvatele z města. Zvláštní jednotka pod velením nadporučíka Phila Hartmana dostává rozkaz dobýt most bez jeho poškození.
    Vše tak závisí na hrdinství několikačlenné skupiny amerických vojáků…

    Režisér John Guillermin svůj film natáčel v někdejším Československu
    (jednak na Barrandově,v Davli u Prahy, částečně v lokalitách města Mostu určených k destrukci)
    a po násilných politických událostech v roce 1968 a invazi vojsk Varšavské smlouvy jej dokončil v zahraničí.

    Úlohu důstojníka Phila Hartmana v jeho příběhu ztvárnil americký herec George Segal,
    známý z filmů Loď bláznů, Král Krysa, Kdo se bojí Virginie Woolfové?,
    Kdo zabíjí nejlepší evropské šéfkuchaře? a Na úrovni.
    Pro našince je též zajímavé, že se v mezinárodním obsazení setkáme s řadou českých herců
    (Vít Olmer, Jan Schánilec, Pavel Prokop, Rudolf Kalina, Rudolf Jelínek).
    Vedle přesvědčivých hereckých výkonů dodnes zůstávají působivé bitevní scény,
    které místy vytvářejí dojem dokumentární autenticity.
    Hudbu k Mostu u Remagenu napsal známý a vyhledávaný filmový skladatel Elmer Bernstein.
    Režie:J. Guillermin
    Hrají:G. Segal, B. Gazzara, R. Vaughn, B. Dillman, V. Olmer, R. Jelínek, R. Kalina, J. Schánilec
    USA, 1969, skryté titulky
    Most u Remagenu
    • The Bridge at Remagen (více)

    Válečný / Akční / Drama
    USA, 1969, 111 min
    Režie:
    John Guillermin
    Předloha:
    Roger O. Hirson (povídka)
    Scénář:
    Richard Yates, William Roberts
    Kamera:
    Stanley Cortez
    Hudba:
    Elmer Bernstein
    Hrají:
    George Segal, Ben Gazzara, Robert Vaughn, Bradford Dillman, Peter van Eyck, Hans Christian Blech, Heinz Reincke, Joachim Hansen, Sonja Ziemann (více)
    (další profese)
    Obsahy(1)
    1945: Spojenecká armáda podniká závěrečný postup na německé území. Jedinou překážkou je strategický most přes řeku Rýn, který je ještě v rukou nacistů. Obě strany mohou touto bitvou mnoho získat: Němci životy 50 000 vojáků, kteří jsou na špatné straně mostu, a Spojenci rychlé ukončení války a méně zmařených životů. I když budou obě armády bojovat statečně, pouze jediná může ve strhující bitvě o most u Remagenu zvítězit.

    RECENZE

    Přiznám se, že na film jsem se podíval až potom, co jsem se vrátil z Davle, kde jsem most u domnělého Remagenu viděl na vlastní oči. Natočeno je bezesporu dobře, zajímavě a na tehdejší dobu dost akčně. Americký patriotismus samozřejmě nesmí chybět, ale více mě pálí skutečnost, že americké producenty během natáčení spíše trápila skutečnost,

    aby film dotočili,
    než fakt,
    že naše země je okupovaná

    Výborný válečný film o jedné bitvě o strategický most, který jsem jako malý viděl v pražské „Alfě“. Ddodnes vzpomínám na divokou jízdu Jeepu polní cestou, která byla snímána „očima řidiče“. Nejenom mně se tenkrát udělalo nevolno 🙂 Film byl zajímavý také tím, že se jako jeden z mála „západních“ točil v naší tehdejší socialistické vlasti.

    Zajímavý film,
    skoro jako romantička anonymního

    blade říká:
    Sobota, 24. 8. 2019 v 14:06
    S. architekt nemá o službě na čáře ani páru,
    zřejmě má i modrou knížku nebo takový nemehla ke zbrani raději ani nepustili
    Potkat na čáře architekta,
    tak stačí v těch lesích tam na něj udělat bububu či cvaknout závěrem,
    tak se na místě zesere strachy :-).
    Vy kubo z jihlavských Nemanic

    Blade (4K ULTRA HD + …
    799 Kč
    DVD-Premiery.cz

    Z webu Mangolio

    Realms of Arkania – Blade
    339 Kč
    Alza.cz

    Z webu Shoptail

    Blade (4K Ultra HD) – UHD Blu- …
    899 Kč
    mall.cz

    Z webu Heureka

    Blade Runner 2019 Volume 1
    359 Kč
    Fantasyobchod….

    Z webu Srovnanicen.cz

    Blade: Trinity
    399 Kč
    Bontonland.cz

    Z webu Fercena.cz

    Blade 4: Marvel se prý násilného pokračování s Wesley …
    dokina.tiscali.cz › clanek › blade-4-marvel-se-pry-nasil…

    7. 3. 2019 — Blade se totiž dost možná vrátí s tváří Wesleyho Snipese, který se s upíry poprvé utkal již v roce 1998. Nový film by měl mít prý věkový rating R, …

    POUČENÍ OKUPANT TEHDY POUŽIL ZÁBĚRY
    DOKUMENTY FOTA USA TANKŮ
    ABY ZDŮVODNIL

    VSTUP RUSKÝCH VOJSK DO REPUBLIKY

    KDO SI TUHLE PROPAGANDU PAMATUEJ

    TEHDY USA TAKLE

    DNESKA BERAN TŮDLE

  14. blade napsal:

    Hoňimír z T06B se zase vycákal na monitor 🙂

  15. Zdeněk Gryc napsal:

    Československá socialistická republika (ČSSR)
    byl oficiální název Československa od 11. července 1960 do 29. března 1990.
    Dne 11. července 1960 byla přijata Ústava Československé socialistické republiky, nahrazující Ústavu 9. května z roku 1948. Název státu změnila z dosavadního Československá republika na Československá socialistická republika. Tento název již vydržel po zbylé trvání komunistického režimu v Československu a ještě několik měsíců poté, co režim padl následkem sametové revoluce zahájené 17. listopadu 1989. V důsledku porevolučního vývoje byl název státu změněn ústavním zákonem Federálního shromáždění ze dne 29. března 1990 „O změně názvu Československé socialistické republiky“ na Československá federativní republika.

    Berka kolaboroval s kapitalismem v USA
    Občan budoval v tuzemsku socialismus
    Pod kolonialismem SSSR

    Blade hlídal zadrátované hranice:

    1. blade říká:
    Sobota, 24. 8. 2019 v 20:59
    Architekte myšleno elita z pohledu zázemí, zásobování, výstroje, vybavení a pomůcek při službě,
    zkrátka tehdy bylo jednoznačně lepší prožít léta vojny u PS
    než někde zavřený v kasínu u bigošů tehdejší ČSLA. Navíc 1. rota PS Černé jezero byla ukázková rota tehdejší HSPSOSHČSSR, kam jezdili na prohlídku a návštěvu tehdejší různí papaláši režimu.

  16. blade napsal:

    Hoňmír z T06B na monitor cáká a cáká a cáká a cáká, proč ho tak láká, láká, proč ho to tak láká … 🙂

  17. Zdeněk Gryc napsal:

    „bububu či cvaknout závěrem“ ???

    ANONYMNĚ v Jihlavských listech,

    Horší to bylo na pohraniční rotě Černé jezero,
    prapor byl v Železné Rudě a brigáda v Sušicích.

    blade říká:
    Sobota, 24. 8. 2019 v 14:06
    S. architekt nemá o službě na čáře ani páru,
    zřejmě má i modrou knížku nebo takový nemehla ke zbrani raději ani nepustili
    Potkat na čáře architekta,
    tak stačí v těch lesích tam na něj udělat bububu či cvaknout závěrem,
    tak se na místě zesere strachy :-).
    Vy kubo z jihlavských Nemanic

    Václav Havel jim přestříhal dráty

    Jihlavské noviny prosinec 2021 XXVIII
    Skauti pohlídají lavičku.
    Lavička Václava Havla před kinem Dukla má de vyjádření magistrátu zůstat na místě i v zimním období. Patronát nad ni převzali od města skauti z druhého skautského střediska Jihlava. Kromě čistoty budou kontrolovat také její stav případné opravy zajistí město.
    —————————————
    Nacisté zakázali skauty jedenkrát
    Komunisté zakázali skauty dvakrát.

  18. blade napsal:

    Tunýlek jménem Lavička Václava Havla. Komentář Štěpána Chába.

    21.8.2019
    V Brně zahájili veřejnou sbírku na zbudování Lavičky Václava Havla. Suma 300 000,- za dvě židle a jeden stůl s dírou uprostřed. Nedalo mi a zeptal jsem se výborného truhláře a Ferdy mravence, práce všeho druhu, za kolik by byl schopen podobnou skulpturu udělat. Kritickým okem si inkriminovaný útvar prohlédl a pravil, ať mu dám na ruku 20 000,- a mám to doma.

    Zároveň ovšem dodal, že strom uprostřed stolu je trochu nepraktický. Jednak na sebe dva sedící a rozjímající nad odkazem Havla neuvidí a zároveň prý nejde pominout ani fakt, že strom poroste a v budoucnosti mu začne být díra ve stole malá. Ale proti Gustě žádný dišputát, dodal a mávl rukou.

    30 000,- za užití jména
    Cenu lavičky zvyšuje poplatek za užití jména Václav Havel. Ten si cení Nadace Dagmar a Václava Havlových Vize 97 na 30 000,-, suma nejde na nadaci, ale bere si ji na přilepšenou Knihovna Václava Havla. Proti tomu není co namítat. Je to svého druhu komický, ale legitimní požadavek Dagmar Havlové. Výroba lavičky a užití jména nám dohromady dává 50 000,-. K tomu připočítáme šlechetných 50 000,- za práci dělníka, který skulpturu připevní. Lavička ovšem stojí 300 000,-. Proč tolik?

    Umělecké dílo
    Červená lavička Ferdinanda Vaňka neboli alter ega bývalého prezidenta Václava Havla stojí před Národní technickou knihovnou v Praze. Její cena se vyšplhala na závratných 850 000,-, přičemž princip její stavby je nápaditý, ale zároveň dětinsky jednoduchý (dotaz na Ferdu mravence a jeho ohodnocení – stejnou lavičku by vyplodil za 15 000,- a ani by se nezapotil, přičemž by ji vylepšit tím, že by nebyly vidět nosné prvky lavičky). Ovšem Praha 6 argumentovala u ceny tím, že polovina sumy je za umělecké ztvárnění, druhá polovina za technické provedení. A jsme zase u toho, 425 000,-, tedy polovina uhrazené sumy, versus 15 000,-, tedy odhad od oka člověka, který by lavičku dokázal za jedno odpoledne vytvořit. Cenu za umělecký přínos na svůj bankovní účet připsali Lea Dostálová a Petr Pištěk.

    K ceně Laviček Václava Havla uvedla Dagmar Havlová pro deník Právo: „Lavičky jsou projekt Knihovny Václava Havla a hlavní část výtěžku z tohoto projektu plyne jeho autorovi, profesoru Bořku Šípkovi, další část knihovně a nadaci z projektu patří jen tři procenta.“ Takže jádro pudla je odhaleno. Drtivou část sumy si účtují pozůstalí po Bořku Šípkovi. Ale tady jde u ceny polemizovat. Ano, první lavička, která vyrostla ve Washingtonu byla svým způsobem uměleckým dílem a mohla si nárokovat takovou cenu za ‘uměleckou hodnotu‘. Ale už druhá lavička je duplikát, nemluvě o dalších a dalších. Cena by tedy měla jít dolu u každé další lavičky.

    V zahraničí a v ČR
    Nevidím zásadní problém v tom, aby Česká republika financovala nebo spolufinancovala vznik laviček v zahraničí. Přeci jenom odkaz Havla v zahraničí není nikterak rozviklaný kauzami a postoji, které o Havlovi máme v povědomí v České republice o prolamování Benešových dekretů, podpoře války v Jugoslávii nebo války v Iráku, vytvoření elitářské skupiny lidí a tak podobně. V zahraničí je Václav Havel jen konstruktem humanismu a odporu proti diktatuře. Nechť tedy slupka jeho jména reprezentuje republiku.

    Jinak je to v České republice, tedy na domácím hřišti. V Brně vyhlásili veřejnou sbírku na vybudování lavičky. Pokud si Brňané nasbírají do klobouku 300 000,-, ať si lavičku postaví. Správný přístup. Pokud ovšem vzniknou požadavky, aby se lavička platila z veřejných peněz, jsem hrubě nespokojen. Protože v České republice prostě víme, že Havel nebyl jen humanista a bojovník za demokracii, ale také pěkný vykuk a sígr.

    A máme u nás mnohem ryzejší charaktery, jejichž památku bychom si měli s úctou připomínat. Daleko hodnotnějším symbolem boje proti zlu je u nás Karel Kryl. Ten svým myšlením a filosofií spojuje znesvářené názorové tábory doposud, protože jeho odkaz je prostě univerzální. Havel rozděluje. Havel se stal jen modlou, ke které se někteří modlí, jiní po ní plivají. Jeho modla se postupem času stala jistou známkou elitářství. Havlova památka se dá vtělit do slova – věř. Krylova památka zase do slova – pochybuj. Troufám si tvrdit, že druhá památka nám je mnohem bližší.

    https://www.krajskelisty.cz/jihomoravsky-kraj/22497-tunylek-jmenem-lavicka-vaclava-havla-komentar-stepana-chaba.htm

  19. blade napsal:

    Krvelačná trojka (Madla, orál a ochlasta) – https://d39-a.sdn.cz/d_39/c_img_G_N/ZGYqr.jpeg

Leave a Reply