Blog Jihlavských listů

Před pár týdny jsem se vrátil z Ukrajiny. Teď začínám plánovat druhou cestu. Protože už mne pár přátel, co nejsou na fb, požádalo abych zveřejnil své zážitky z té první cesty, tak si dovolím zneužít tohoto veřejného prostoru. Nebojte – bude to jenom pět dílů.  Pomáháme. Protože to může, na rozdíl od bojování, dělat každý. Kdo by se chtěl jakkoliv zapojit do pomoci těžce zkoušenému národu, pište na tom.projekt2@gmail.com. Něco vymyslíme.

5. leden 2023

Jedu na Ukrajinu. Hlavně tedy proto že pomáhat jiným v nouzi by mělo být to hlavní, co by nás životem provázeti mělo, ale také ze zvědavosti, se ví.

Na vánoce jsem se u nás v Jihlavě  sešel  se  třemi  generacemi  ženské části jedné ukrajinské rodiny. Tetiana na nic nečekala a hned na začátku války vzala tři své děti  a náklaďákem se dokodrcali 600 km na hranice.  Tam si je převzala kamarádka z dětství, co tady žije už 20 let. Manžel Ruslan zůstal. Je profesorem na vysoké škole, nechtěl svoji zemi v těžké chvíli opustit, přestože legálně mohl. K rodině se připojil až o prázdninách. Babička Luba přijela jenom na krátkou návštěvu, vrací se ke svému hospodářství, potěšena a posílena setkáním se svými blízkými. A doma mají ještě prababičku Marinu (87). A pro tu jedeme. Vůbec si nepřipouštěla, že by měla odjet, vazba na domovinu je příliš silná. Ale zima, tma, nedostatek všeho a rakety udělaly svoje. Elektřina hodinu denně. Těžko představitelné.

Samozřejmě chceme vytížit auto i tam a tak vezeme malou pomoc. Skromná výzva pro ty, co by se chtěli střídmě podílet a pomoci rovněž. Teplé oblečení (i obnošené), termo prádlo a ponožky (to raději nové…), baterky s bateriemi, čelovky, trvanlivé potraviny, zkrátka vše co by se mohlo hodit v této situaci. Vezeme i elektrocentrálu, kterou pořizujeme pro domácnost a hospodářství. Bude první ve vsi…Předání čehokoliv domluvíme individuálně prostřednictvím zprávy.

Nespěcháme zase příliš, jako penzista mám času přece dost. A tak se můžeme i zastavit po cestě a dovézt něco i jiné rodině co byste chtěli třebas poslat. Jedeme po trase Przemysl – Lvov – Chmelnyckyj – Vinnycja.

14. leden 2023.

Naloženo a vyrážíme!

Nakonec vezeme tři (TŘI! ) elektrocentrály! Jednu jsme koupili z peněz, co poslali laskaví dárci. Druhou věnoval štamgast naší kavárny. A třetí… etnický Rus z Doněcka, který už patnáct let žije a pracuje v našem městě. Moc díky všem hodným lidem, kteří přispěli. Jsme plní až po vrch zimním oblečením, baterkami a bateriemi, trvanlivým jídlem, hygienickými potřebami. Solidarita lidí je neuvěřitelná.

15. leden 2023

Tohle funguje perfektně. Ve Velkém Beranově najedete na dálnici a sjedete z ní až na ukrajinské hranici. V tomhle tedy Poláci pokročili neuvěřitelně. A všude dokonalé služby. Třeba speciální značku WC pro autobusové zájezdy jsem ještě nikde jinde neviděl. A první bigosz můj oblíbený a řízek se zelím.

No ale sjíždět musíte. Třeba do toho Brna, protože i tam je hodně lidí pomáhat ochotných a tak to přece musíte vyzvednout. Ještě jednou i zde díky všem a specielně Matěj Hollan za koordinační pomoc.

A nebo se chcete trochu protáhnout v nějakém polském městě, kde jste nikdy nebyli. Centrum Rzeszova, ještě ve vánočním, to je fakt paráda. První na co narazíte je … Česká hospoda. A zase ten Bernard.

A pak už je třeba se ubytovat. Protože na Ukrajině je pořád zákaz nočního vycházení a tak úplně přes noc se jet nedá. Apartmány Medyka na samotné hranici jsou sice v takovém logistickém areálu, ale zase je to slušné, čisté a docela komfortní a 300 zlatek za dvoupokojový apartmán se 4 postelemi zase tak moc není.A je tady klid. Takže doporučuji.

Zatím je to pěkný výlet. No uvidíme teď. Hranice. A ty včerejší rakety.

Mnozí dnes disponujeme mobilním telefonem a stále klesá počet lidí, kteří chodí platit složenky na poštu. Čím dál více používáme elektronické bankovnictví a postupně přibývá lidí, kteří mají kromě občanského průkazu také takzvanou elektronickou identitu.

Zdá se tedy, že by dnes při vyřizování různých žádostí a povolení mělo být díky elektronizaci a možnosti našeho propojení na dálku vše mnohem jednodušší. Za sebe se musím přiznat, že bohužel mi občas připadá, že opak je pravdou.

Přemýšlím, proč se docela často setkávám se situacemi, kdy se předávání informací, vysvětlování různých situací nebo popis a zdůvodňování řešení problémů s nastupující elektronizací spíše komplikuje nebo zpomaluje. Přitom by to mělo být naopak a využití elektronické komunikace by mělo vše zjednodušit a urychlit.

Důvodů, proč je tomu tak, je asi více. Osobně jsem přesvědčen, že jedním z nich je obrovský nárůst množství nám všem přístupných a poskytovaných informací. Zatímco dříve si každý musel pořádně rozmyslet, jak rozsáhlý formulář je nutné vyplnit nebo co napíše a pošle většinou formou dopisu v papírové podobě za informace nebo řekne do telefonu, dnes si s pomocí e-mailů, Messengerů, Viberů, Signálů, WhatsAppů a kdoví čeho ještě dalšího posíláme stovky stránek textu a fotografií aniž bychom přemýšleli o tom, jestli je vůbec v silách příjemce je přečíst nebo prohlédnout.

Podobné je to s elektronickými formuláři a dotazníky, které mají někdy i desítky stran. Důkladné promýšlení toho, zda jsou vyplňované údaje skutečně potřeba a je nutné je opravdu vyžadovat, často ustupuje do pozadí. Shromažďujeme čím dál častěji data a údaje, aniž by to v některých případech bylo v takovém množství potřeba, nebo aniž by byl čas a schopnost získané údaje přečíst, vyhodnotit a využít.
Dalším problémem v komunikaci je obrovský nárůst dezinformací, tedy nepravdivých, polopravdivých nebo neúplných údajů. Dezinformace zaplavují sociální sítě a emailovou komunikaci a často bývá velmi obtížné je rozeznat od seriosních zpráv a informací.

Do toho všeho v poslední době přichází možnosti umělé inteligence, která zaznamenává neuvěřitelně rychlý vývoj a exponenciálně roste zájem o její využití. Možná se již někomu z Vás stalo, že jste měli problém rozpoznat, zda po telefonu mluvíte s člověkem nebo automatem, který využívá umělé inteligence.

Je to zkrátka tak, žijeme v období, kdy disponujeme úžasnými nástroji, o kterých se našim předchůdcům ani nesnilo. Zároveň ale z toho paradoxně vůbec neplyne, že by náš život byl jednodušší nebo, že by bylo snadnější poznat, co je správné. Spíše je to minimálně v některých případech komplikovanější a zamotanější. Snažme se tedy nezapomínat a nepodceňovat osobní setkání a osobní komunikaci. Stále se ukazuje, že osobní jednání je nejlepší a nejúčinnější výměnou názorů a informací. I proto se těším na tradiční jarní osobní setkání na dnech senátora, která se budou konat postupně ve všech městech senátního obvodu.

Ten první Den senátora proběhne v Telči již v pondělí 3. dubna v 18.00 ve Švejk Restaurantu v dolní části náměstí Zachariáše z Hradce. Třeba se s některými čtenáři uvidíme.

Před pár dny tomu byly dvě léta co naprosto zbytečně zahynul nejbohatší Čech Petr Kellner. Letěl si zalyžovat na Aljašku a helikoptéra s ním spadla v těch horách.

Smrt každého člověka je v první řadě smutnou záležitostí. Takováto zbytečná pak obzvláště. A ty okolnosti! Aljaška, helikoptéra, lyžovačka… vypadá to dokonce tak, jako by ho zahubil jeho vlastní komfort…

Svět se za poslední léta hodně změnil a posunul. Až tak, že ho mnozí úplně přestávají chápat. Převrátily se hodnoty. Já osobně třeba dost dobře vůbec nepobírám, proč je tak velkou částí společnosti tento člověk stále vnímán naprosto nekriticky, jako fenomenální podnikatel, vizionář, hrdina a dělají z něho div ne nejlepšího českého byznysmena všech dob … Při vší úctě k mohutnému impériu co vybudoval, pro mne totiž vystupují do popředí i jiné věci :

*Poté, co prodal pojišťovnu, už je to byznys dominantně založený na Home creditu, tedy finanční negramotnosti, tedy hlouposti lidí.

*PPF byla až do roku 2022 firma se sídlem v Holandsku, i dnes tam sídlí hlavní akcionář.

*Podnikání v zemích jako Rusko a Čína nejde bez úzkého propojení se zdejšími totalitními režimy a mafiánskými strukturami.

*Velké paktování s vlastizrádcem Zemanem. Měl bych obavu z posledních parlamentních a prezidentských voleb, pokud by tu byl.

Tolik jenom pár faktů k těm kecům o české malosti a závisti jak čtu u jeho obdivovatelů v reakcích. Fakt nic není černobílé.

Jeden z největších zločinců (vedle Miloše Zemana a Andreje Babiše ) veřejného prostoru v polistopadové éře, Václav Klaus, se rozpovídal pro Lidové noviny:

„To, co se tady dělá, jsou debaty o dílčích parametrech důchodového systému, z nich nejsnazší a nejsrozumitelnější a pro každého nejvíce viditelný je věk odchodu do důchodu. Reformy vyžadují dnes a denně přicházet do televize i jinam. Dnes a denně ústy premiéra a odpovědných ministrů vysvětlovat, objasňovat, obhajovat, říkat lidem, že to je naprosto nezbytné. Když se to nedělá, tak to nemůže mít dobrý výsledek, veřejnost to nepochopí a nesmíří se s tím. Opozice bude hrát ze svého hlediska racionální politickou kartu, polemiku s vládou.

Důchodová reforma je oříšek pro všechny země světa. Nebylo možné, abychom ji udělali na začátku 90. let, když jsme „pouze“ reformovali komunismus v kapitalismus. Důchody mají své systémy uvnitř kapitalismu a je potřeba je reformovat. To je jiná otázka, jiná fáze. K tomu jsme nikdy, nikdy konsenzus na politické scéně nenašli, protože to je navýsost pravolevé téma.

Já  nevidím, necítím, neslyším žádnou snahu o strukturální řešení deficitu.To jsou volné věty jen tak vystřelované do vzduchu. Když vidíme, jak nejsou schopni škrtnout některé jednoduché věci už dneska, tak myšlenka, že by škrtli věci zásadní, se mně zdá nepředstavitelná. To musí přijít nový reformátor, nový někdo, kdo se přihlásí, použiju velmi sporný termín, k utahování opasků. Žili jsme si nad poměry a teď nastává éra utahování opasků. Než vláda začne prodávat myšlenku utahování opasků, tak jakékoliv změny, detailní na úrovni ministerstev, nestojí ani za řeč.

Samozřejmě že jsme si žili nad poměry. Vytvářeli jsme dlouhý, velký rozpočtový deficit v hodnotách, které pro mě byly naprosto nepředstavitelné. Já zodpovědně říkám, že jako předseda vlády a ministr financí jsem nedýchal v posledních dnech prosince, anebo když se dopočítávaly všechny opožděně přicházející platby v prvních dnech ledna. Nedýchali jsme, jestli budeme mít nulu, jestli opravdu budeme mít nulový deficit, a když nám to najednou nevyšlo o jednu miliardu, tak jsem se vztekal, že to je špatně. Teď jsou deficity 300 miliard, letos to bude čtvrtý rok po sobě.

Jestli mám už 18 měsíců vládnutí za sebou, tak to znamená, že jsem něco strašného zmeškal. Můj graf deficitů znáte? Považuji tenhle graf za sice triviální, ale hrůzostrašný. Graf vždycky řekne víc než spousta slov, je důležité, aby lidé dostávali tuto zprávu do očí.

Dneska se přece vláda vůbec nechová jako někdo, kdo chce za každou cenu vyrovnávat rozpočet. Žádnou takovou větu jsem od nich nikdy neslyšel. Samozřejmě že v rozpočtu je nějaká vata, která nebude znamenat říznutí do masa. Ale to není 300 miliard. Takže 300 miliard znamená říznutí do návyků, chování, do zvyklostí všech subjektů ekonomiky, včetně jednotlivých občanů. No a to vláda musí sdělit, že tahleta fáze nastává. Nesděluje zatím.

Neříkám, že vláda nebude dělat nic, ale to, že zmeškali tolik času, je prostě otřesná věc. To se nemělo v žádném případě stát. Osmnáct měsíců je 1,5 roku a je to třetina vládnutí. Třetina volebního období a víte dobře, že v poslední třetině, čtvrtině už se radši nic nedělá, aby se nenaštvali voliči. Šance udělat nějaké nemilosrdné škrty jsou vždycky na začátku, ale to oni se konsolidovali v nezkonsolidovatelné pětikoalici a nedělají nic. A já nevím, jestli ministři z těch menších stran problém vůbec doceňují.“

Nesouhlasím s Klausem a nevěřím mu. Snad jenom v tom, že největší slabinou současné vlády je ofenzivní vysvětlování reforem bych mu dal za pravdu.

V 90. letech tady byly obrovské zdroje veřejných statků, které se transformovaly, příležitost jaká se už nikdy nenaskytne a výnosů z toho byly nepředstavitelné. Kde jsou? Z toho se mělo žit do dneška. Klause společně později se Zemanem a bohužel i částečně s Václavem Havlem viním nejvíce z toho, že nepodložili privatizaci právně, co říkám – vlastně trestněprávně. Výsledkem pak byly obrovské škody na veřejném majetku, které hodně posléze zamázl svoji amnestií.

Nesouhlasím ani s názorem, že na to dělat důchodovou reformu v 90.letech nebyla politická kapacita. Pokud by Klaus byl ekonom a ještě navíc prognostik, tak by mu přece muselo být jasné že důchodový účet se brzy stane neudržitelný, protože se dlouhodobě nevybírá tolik,aby to pokrylo vše, co občané od státu vyžadují, aniž by byli ochotni na to adekvátně přispět. A to začalo už za něj, jenom se to asi umněji maskovalo a teď to vyhřezlo.

Když už se chce tento „ekonom“ pouštět do podobných úvah a vztahovat je na současnost, tak by mohl začít podrobným rozborem toho, jak veřejné finance rozvrátil Babiš a tyto hodnotné ekonomické argumenty by se mohly stát základem pro tu vysvětlovací kampaň, proč se tento třetí zločinec v řadě už NIKDY nesmí dostat k moci, což by byla další morová rána, srovnatelná s covidem nebo současnou inflací.

Protože na nápravu toho co eštébák napáchal nebude zdaleka stačit jenom ta avizovaná třetina volebního období, ale nejméně období tří. S Babišovymi hrůzami v ekonomice státu, s rozvratem morálky a uvrhnuti národa do pohodlí a lenivosti (jsem jenom malý živnostník, za covidu jsem vzhledem k té zcela mimořádné situaci čekal ztráty, pokles a čištění trhu – a ejhle – všechny náklady jsem měl pokryté a neměl jsem žádné starosti…tak jak to potom mohlo být ve velkém) se potýkáme každý den. Třeba i v nárůstu extremismu.

Klaus je prostě zlý a ješitný populista, který vytahuje jenom to, co se mu právě hodí.

A proto nelze sedat na lep jednomu z největších dacanů české polistopadové politiky, osnovateli současných potíží Česka ve světě, lháři o dohnání (a tedy vzápětí pak již předehnání) ostatních západnějších států střední Evropy „do deseti let“, strůjci opakovaného utahování opasků, jež ve skutečnosti znamenalo, že si zasvěcení na chvilku zhasli, rozkradli, co se dalo, jiným o tom neřekli, a když jim došel dech, tak následovalo „opoziční spojení“ s dacanem číslo dvě, se Zemanem… 

Nacismus, komunismus a fašismus – to byly tři formy totality, které ve 20. století rozvrátily Evropu.

Edvard Beneš už v roce 1935 všechny tyto tři formy charakterizoval jako „…revoltu vášně, instinktu a kolektivního mysticismu proti rozumu, která se vyznačuje kultem násilí, rasového a nacionálního titanismu a politického absolutismu“ ( to mu však vůbec nebránilo, aby ještě za války podpisem spojenecké smlouvy se Stalinem zahájil vydávání naší země jedné z těchto forem totality, které úspěšně dokončil přijetím demise v únoru 1948…).

Nacismus společně s fašismem však v osudovém válečném střetu dospěl k porážce a zdálo se, že i komunismus má na kahánku s koncem studené války a že totalita byla zásadně potlačen. To však byl krutý omyl, je tady reinkarnace.

Ideálním prostředím pro vznik nové epidemie totality je revizionistická mocnost, která není spokojená s aktuálním světovým řádem a proto ho chce destruovat. Takovou mocnosti je nyní Rusko. Nadčasové poselství Vítězslava Nezvala není nic, co by dnes překvapovalo:

Rusko je zlý osud, nejhorší co svět zakusil dosud…Rusko je sršeň, ni žádná včela… Rusko je střela, mířená do kostela… Rusko je lidský pláč a carský smích… Rusko je modla, věřit v ně je hřích… Rusko, ach Rusko, jsi eden kruťasů… Rusko to je puch zpod ďábla ocasu..

Demokratický svět je ve své svobodě, otevřenosti a snaze o zákonnost velice zranitelný a je třeba ho účinně bránit všemi možnými prostředky. Svoboda slova? Ano, samozřejmě – ovšem nikoliv svoboda lhát a sloužit agresivní nepřátelské mocnosti.

Základním kamenem odolnosti společnosti vůči vábeni totality, který na složité problémy dnešního světa nabízí jednoduchá řešení zpravidla vedoucí ke katastrofě, je však kulturně politický odolný jednotlivec a sebevědomý občan.

PS. : S využitím textu od Petra Hlaváčka, novináře, historika a filosofa. Podle mého názoru by se mělo hned začít vyučovat ve školách. Na začátek výuky dějepisu, nikoliv až na konci.