Ukrajinský deník – díl 2.

Pokračování zápisků z první ukrajinské cesty. Bojovat každý nemůže, pomáhat však ano.

16. ledna 2023

Spíme na hranicích a vstáváme brzy, ovšem řadíme se do fronty asi 50 aut. Je pět ráno hodín, na Ukrajině ale šest.

Procedura je dlouhá a vyčerpávajici, už po čtyřech hodinách můžeme odjet jenom proto, že mám ukrajinskou spolucestující, která vsechno dokola pořád vysvětluje.

Neděle dopoledne, všude mše a zpěv. Válku připomínají jenom kontrolní punkty, už však většinou opuštěné, a čerstvé hroby na hřbitovech kolem silnice zahalené žlutomodrými barvami. A pak  také – neznáme červenočerné vlajky, které hodně vidíme.

Silnice slušné, díry jenom nĕkde, kupodivu nejlepší úsek ten, před kterým nás naše jihlavská ukrajinka Natálka varovala, Ternopil – Chmelnickij, úplně nový! Hodně se staví, opravuje, ale dálnice žádné.

Oběd v bufetu u silnice, jídlo vynikající a levné. V přepočtu asi 140 Kč za boršč, soljanku, pelmeně a salát.  Dva lidé se královsky najedí. Elektřina nefunguje, vaří se na ohni, všude svíčky.

Největším zážitkem je návštěva rybí tržnice u cesty, to jsem ještě nikde neviděl,v takovém rozsahu. Tisíce většinou sušených a uzených ryb všech druhů, nekupuje ale skoro nikdo, peněz prý je málo. My však chceme uctit svátek návštěvy, tak kupujeme živého 5 kilového amura asi za 500 Kč. Bude na grilu.

Po 12 hodinách cesty jsme doma. Osmitisicové městečko Liteň nedaleko Vinicje.

Skromný, malý domek v ulici, kde je nemocnice, což je velice důležité, protože elektřina je zde skoro pořád. Málokdy vypadne. V ostatních částech města je tomu naopak, světlo je výjimkou. Dvě, čtyři nebo šest hodin… nikdo neví kdy a na jak dlouho. Zde v rodině je hlavní problém voda, čerpadla jsou odstavené, vodovod nefunguje. Šetří se proudem. Voda se bere ze studny. Nikdo neví, jaké kvality…

Vynosíme všechny věci, co laskaví lidé poskytli na pomoc  a v domě není k hnutí. Neuvěřitelné, co se do malého auta všechno vešlo. Dům je plný lidí. Ve čtyřech místnostech maminka Luba, babička Marina, bratr Bogdan, tříčlenná rodina uprchlíků z Krivego Rohu, teď ještě my dva…a zraněný voják na rehabilitaci. Rodinný přítel. Oleh.

To bylo zatím to nejsilnější. Neznal jsem ho předtím, nemohu posoudit jaká se s ním stala změna. Ale prý to byl veselý, halasný, silný chlapík. Vedle mne však seděla nešťastná, roztřesená troska. Došel v pořádku do Chersonu v první linii, pak byl raněný u Soledaru, dneska je po těle, zdá se, vyléčen, ale po duši… Proč?

Oleh nemluví, jenom občas upije naší slibovice, co jsem přivezl. Pije se překvapivě málo, z deseti lidí u stolu jenom čtyři mají chuť, ostatní abstinenti. Nejvíce se řeč točí kolem nepřetržitých díků nám, veliké touze uprchlíků vrátit se domů do osvobozené země, ale tam jsou teď okupanti, a obavy z budoucnosti. Ze čtyř ukrajinských mužů u stolu očekávají tři povolávací rozkazy a jeden se léčí z války… Proč?

Jsou tři hodiny ráno. Jako každý muž svého věku občas prostě musím… Ve vedlejším pokoji klečí na podlaze ty svaté ženy, matka s dcerou a pořád ještě pečlivě přebírají náš náklad. Seznam na zítřek je dlouhatánský.

18 Responses to “Ukrajinský deník – díl 2.”

  1. Svatopluk Beran napsal:

    https://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/amerika/usa-zakazaly-vojensky-vycvik-ukrajinskych-neonacistu_345872.html

    Americká Sněmovna reprezentantů schválila dodatek k zákonu o zahraniční vojenské pomoci, v němž zakazuje americkým instruktorům podílet se na výcviku příslušníků ukrajinského dobrovolnického praporu Azov. Příslušníci praporu Azov jsou v dodatku označeni za neonacisty a rasisty.

  2. Zdeněk Gryc napsal:

    PUTINŮV TROLL
    nepřekvapil,
    ale
    ani nezklamal.

  3. Svatopluk Beran napsal:

    ASPOŇ ŽE NÁM ZÁŘÍ INTELIGENCÍ ARCHITEKT SOCIALISMU A HÝKAJÍCÍ FAŠISTICKÝ AMERICKÝ OSEL Z VOLEVČIC 🙂 , TO JE HNED JINÁ RADOST ŽÍT. 🙂 🙂

  4. Zdeněk Gryc napsal:

    PRÁVĚ DNES
    Sledovat
    Katyň. K hrůznému nálezu obětí masakru došlo před 80 lety
    Příspěvek od: Lucie Žáková • před 1 h

    V noci z 12. na 13. dubna 1943 zazněla v německém rozhlasu zpráva o hrůzném objevení hromadných hrobů polských důstojníků v katyňském lese.
    Na veřejnost se tak dostala zpráva o masovém vraždění Poláků

    (konkrétně důstojníků a zástupců inteligence),

    které spáchalo vedení Sovětského svazu v dubnu roku 1940, tedy o tři roky dříve.
    Oběťmi byli váleční zajatci, polští vojáci zadrženi Sověty v rámci invaze do Polska na počátku druhé světové války, na podzim roku 1939.
    Poláci byli nejprve drženi v několika zajateckých táborech, později rozhodl Stalin o jejich zavraždění –

    považoval je totiž za nepřátele Sovětského svazu a odpůrce komunismu.

    Dle některých názorů se však vyvražděním především polské intelektuální elity
    Stalin mstil za porážku Rudé armády polským vojskem v roce 1920.
    Vraždění v dubnu roku 1940 vstoupilo do dějin pod označením katyňský masakr či katyňský zločin.
    Jak byl odhalen?
    Na přelomu ledna a února 1943 se narazilo na první lidské ostatky v polských důstojnických uniformách v katyňském lese, objevili je ruští zajatci nuceně pracující pro německou armádu.
    Později se našly tisíce dalších mrtvých! Plukovník Friedrich Ahrens podal o hrůzném nálezu hlášení prvního březnového dne téhož roku.
    Záhy se rozpoutalo vyšetřování s cílem identifikovat oběti a zjistit, kdo má hromadné vraždění na svědomí. Nacisté navíc celý případ využili ve své propagandistické kampani zaměřené proti komunismu a Sovětskému svazu. V tištěných médiích se objevovaly zprávy o masových vraždách spáchaných bolševickým režimem, stejné informace zaznívaly z rozhlasových stanic i filmových týdeníků vysílaných v kinech. Ačkoliv byla většina těchto zpráv výrazně ovlivněna nacistickou ideologií, přinášela zcela nepochybně pravdivou informaci o tom, že katyňský masakr je dílem stalinismu. Nacistický režim však v té době již napáchal také mnohá podobná zvěrstva, a proto většina lidí těmto zprávám nevěřila a vnímala je jako pouhý nástroj německé propagandy.
    Sovětský svaz z vraždění v katyňském lese naopak obviňoval nacisty, stejně tak komunisticky orientovaná periodika, například tehdy ilegální Rudé právo.
    Objev masového hrobu v katyňském lese tak rozpoutal válku i mimo bitevní pole – v médiích.

    Celou událost, která měla nemalý vliv na vývoj mezinárodních vztahů
    (zejména těch mezi Ruskem a Polskem) bylo potřeba prošetřit.
    Dne 15. dubna 1943 reagoval Sovětský svaz na děsivý objev
    obviněním nacistického Německa z masových vražd.
    O dva dny později se do sporu vložila polská exilová vláda s žádostí o řádné prověření celé situace.
    Vztahy mezi Sovětským svazem a Polskem byly rázem ještě více napjaté.
    Sovětský svaz neustále veškerá obvinění odmítal.

    Dne 20. dubna 1943 vyslalo německé ministerstvo propagandy do Katyně mezinárodní tým novinářů.

    V něm byl i český zástupce – František Kožík.
    Ten zaznamenal obsáhlé svědectví přímo z místa nálezu obětí masakru,
    které následně 30. dubna vysílal rozhlas a 5. května vyšlo tiskem v listu Národní politika:

    „Vyvrácené lebky civějí do nebe. Podivným dojmem působí ty drobné předměty,
    které jsou nalézány v šatech:
    dopisy, deníky, cvikr, tužka, všechno, co si důstojníci zachovali i v zajetí a co s nimi bylo pochováno.
    Všude poletují vysoké polské bankovky, které měli mrtví uschovány; doufali stále, že budou vyměněni. Obešli jsme celou smutnou prohlubeň a sladký zápach nám skoro nedovoluje vydechnout.
    Uchylujeme se spolu k ohni z větví a nastavujeme tvář raději štiplavému dýmu,
    abychom unikli ovzduší té sladkosti rozkladu.
    Pak už odjíždíme…S ulehčením dýcháme svěží vítr ruské roviny, když vyrážíme k odjezdu.
    Katynský les se nám vzdaluje.
    A s ním svědectví nepochopitelné nelidskosti,
    na jejíž příčinu snad ani nelze najít lidsky srozumitelnou odpověď.“

    Dalším Čechem vyslaným Němci z Protektorátu do katyňského lesa byl patolog František Hájek.
    Ten se stal členem odborné lékařské komise mající za úkol ohledání lidských ostatků.
    Skupina odborníků na místě tragédie pracovala ve dnech 28. až 30. dubna 1943.
    Lékaři z Protektorátu, Itálie, Slovenska, Chorvatska, Dánska, Nizozemska nebo třeba Švýcarska
    prováděli pitvu několika jedinců, aby zjistili jejich příčinu smrti i totožnost.
    Zároveň se snažili přijít na to, kdo je zavraždil.

    Potvrdilo se, že se jedná o osoby s polskými doklady, které byly usmrceny střelou do týlu.
    Od počátku nálezu masových hrobů v Katyni se za viníka masakru označovaly
    vůdčí osobnosti Sovětského svazu.
    Ten však obvinění popíral, a to až do roku 1990.
    Teprve tehdy Michail Gorbačov odhalil světu pravdu, že za katyňský zločin je zodpovědný Stalin.
    ————————–
    Dalším Čechem vyslaným Němci z Protektorátu do katyňského lesa byl patolog František Hájek. Ten se stal členem odborné lékařské komise mající za úkol ohledání lidských ostatků. Skupina odborníků na místě tragédie pracovala ve dnech 28. až 30. dubna 1943. Lékaři z Protektorátu.
    ————————-
    V době, kdy studovali v Brně na medicíně spolužáci z RG, včetně manželky.
    Pitvali SS zabité v prostoru nad Královým polem, naložené v suterénu v kádích s formaldehydem.
    Jejich examinátoř se přitom zmínil, jak byl odvezen na zmíněnou akci do Polska.

    Byli pod tlakem, snažili se to nějak „uhrát“ a konstatovat nějak obecně,
    „ že tam byla nějaká těla“.

  5. Zdeněk Gryc napsal:

    oprava:
    Jejich examinátor se přitom zmínil, jak byl odvezen na zmíněnou akci do Polska.

  6. Zdeněk Gryc napsal:

    OSVOBODIL PLZEŇ
    KDYBY MU NEZABRÁNILI
    TAK TO MOHLA BÝT TAKÉ
    JIHLAVA
    —————————
    Generál Patton

    Dnes20:00 › 22:50
    Vyhledat na Seznam.cz

    Film Patton je portrétem jednoho z nejgeniálnějších válečníků dvacátého století,
    který získal v roce 1970 celkem 7 Cen Akademie, včetně kategorie za nejlepší film.
    Jeden ze získaných Oscarů patřil také Georgovi C. Scottovi,
    a to za jeho triumfální ztvárnění George Pattona,
    jediného spojeneckého generála, kterého se nacisté skutečně obávali.

    Charismatický Patton, který sám navrhoval vlastní uniformy
    a nosil šestiranovku se slonovinovou rukojetí, věřil, že v minulých životech byl válečníkem.
    Vymanévroval Rommela v Africe
    a po operaci Den D vedl své jednotky v nezastavitelném tažení napříč Evropou.
    Jak byl brilantní, tak byl odbojný.
    Svými schopnostmi dokázal, že jeho nestálá osobnost byla jednou z největších zbraní,
    kterou nepřítel nedokázal nikdy porazit.

    PLZEŇ
    OSVOBODIL
    a
    ODEŠEL

    S RUSKÝMI GENELÁLY TO BYLO NAOPAK

  7. Zdeněk Gryc napsal:

    oprava:
    S RUSKÝMI GENERÁLY TO BYLO NAOPAK

  8. Svatopluk Beran napsal:

    NĚCO MÁLO O SOCIALISTICKÝCH ARCHTEKTECH – AMERICKÝCH HÝKAJÍCÍCH OSLECH – PENTAGONEM SPONZOROVANÉHO HOLYWOODU V ARMÁDNÍCH FILMECH USA. JIŽ ÚVODNÍ ČÁST FILMU PATTON A JEHO KOMPLETNÍ SPONZORING PENTAGONEM, PŘEDVÁDÍ TYPICKOU FAŠISTICKOKOMUNISTICKOU PROPAGANDU VÁLKY V PODÁNÍ AMERICKÉ FIMOVÉ ARMÁDNÍ PROPAGANDY.

    ZDENĚK GRYC, MALÝ, NAIVNÍ, DĚTSKÝ CHLAPEC HLUPÁK NEZNAJÍCÍ FILMOVÝ A SPONZORSKÝ SVĚT S JEHO MOŽNOSTI.

    Téma: Pentagon versus Hollywood

    https://filmserver.cz/clanek/2336/tema-pentagon-versus-hollywood/

    Dáváte přednost kruté pravdě nebo milosrdné lži? Chcete-li do svého filmu levně armádní techniku, je pro vás tato otázka zásadní. Nevěřili byste, jak moc (ne)kooperace filmařů s Pentagonem ovlivňuje konečnou podobu snímku. Ať už sháníte vybavení na mise možné, či nemožné.

    Americká armáda je pojem. Disponuje nejmodernější a nejmocnější technikou, obřími základnami, v jejích službách pracují největší světoví odborníci na všechno i elitní supervojáci. Ročně do ní putují peníze, o kterých se nezdá ani Kalouskovi v jeho nejvlhčejších snech. Mít US Army za kámoše je zkrátka terno. I pro filmaře. Ale není růže bez trní a jak už to tak bývá, chcete-li se bratříčkovat s někým, kdo má moc, musíte sklopit slechy a být mu po vůli ať už chce cokoliv. Třeba zcela překopat scénář, aby na vojsko a miliardy do něj investované nevrhal špatný stín.
    Natočit film o armádě bez pomoci armády je jako sám si upéct jeden rohlík – je to mnohem pracnější a vyjde to výrazně dráž. Výsledek je sice poctivý, osobitý a většině chutná víc, jenže stejně si téměř každý z nás ten rohlík koupí levně v krámě. Protože je to zkrátka levnější, jednodušší a účel to splní dostatečně. A podobně smýšlejí i hollywoodští filmoví producenti.

    Spolupráce Hollywoodu s Pentagonem se datuje minimálně od roku 1927, kdy armáda poskytla svou techniku při natáčení prvního oscarového snímku Wings. Tehdy se ještě jednalo o neformální výpomoc z dobré vůle. Pravá chvíle armády jakožto vlivného sponzora hollywoodských trháků přišla až po konci druhé světové války, kdy se s filmy s válečnou tématikou roztrhl pytel.
    S rostoucím počtem žádostí o poskytnutí podpory začala narůstat i touha po vlastním prospěchu. Washington se stále více staral o to, jak je ve filmech, na kterých se podílí, zobrazován, a pokud mu nějaký scénář dělal medvědí službu, armáda z natáčení vycouvala. U starších filmů odehrávajících se za druhé světové to nebylo třeba tak často, neboť zpravidla zobrazovali americké vojáky v dobrém světle (Patton, Nejdelší den, Tucet špinavců, Most u Remagenu), jenže ostatní války, do kterých v budoucnu USA vstoupilo, neměly tak jasný průběh a jednoznačné vyznění (spíše naopak). Realita nebyla lichotivá.

    Pravdivým scénářům se tak stále častěji dostávalo zamítnutí a snímky, které chtěly přinést nepřikrášlené pohledy na jednání amerických vojenských jednotek např. v Korei, Vietnamu či Iráku, neměly šanci. Podporu získávaly jen projekty zajišťující nové příděly válkychtivých rekrutů a pokud byl film na kritice armády přímo postaven, studio jej muselo natočit na „vlastní“ náklady (Četa, Dr. Divnoláska aneb Jak jsem se naučil nedělat si starosti a mít rád bombu), jestliže Washingtonu vadily jen určité pasáže, často je tvůrci s vidinou levné armádní techniky vypustili či upravili.

    Začaly tak vznikat směšně uhlazené propagandistické scénáře nepokrytě prahnoucí po podpoře, díky níž se za málo peněz dalo pořídit hodně akce (Nezvěstní v boji, Rambo II). Pokud přivedete Strýčkovi Samovi nové ovečky do služby, štědře se odvděčí. Není tajemstvím, že „realistický“ Top Gun, po jehož premiéře výrazně stoupl počet rekrutů do letectva, je Pentagonem milován a předváděn jako vzor ideálního armádního snímku.

    Washington má pro spolupráci s Hollywoodem určené vlastní zaměstnance, jejichž hlavní náplní práce je posuzování scénářů a jejich neškodnosti. Právě oni, momentálně v čele s chlapíkem jménem Phil Strub, mají na filmovou tvorbu větší vliv, než by si kdo dokázal představit. Jen dle jejich úsudku je vyřazena či předělána řada scén, jsou překopána historická fakta a stovky scénářů jen díky nim končí navěky v šuplíku.

    Strub dohlédne na to, že pokud si přejete podporu Pentagonu, neuvidíme ve vašem filmu nic, co by zavánělo válečným zločinem, oběťmi na civilistech, špatnými rozhodnutími, drogami, šikanou, rasismem, homosexualitou apod. Tedy samozřejmě na straně Amerických vojáků, u nepřátel to nevadí, tam je to spíše polehčující okolnost. Například vojenská komedie Lampasy s Billem Murrayem měla být dle scénáře ostrá satira plná marihuany, alkoholu a sexuálních narážek, ale po cenzorském zásahu dopadla jako neškodná proamerická legrácka osekaná o všechny nekorektní (a tedy nejzábavnější) vtipy.

    Strub a spol jdou v potírání „nekalostí“ tak daleko, že zamítají i všeobecně prokázaná historická fakta, doložená dobovými záběry. Nelíbila se mu například scéna z filmu Kód Navajo, ve které americký voják krade mrtvole japonského důstojníka zlaté zuby. A to navzdory tomu, že se autentický záběr stejného činu nachází v Národním Archívu. Strub to odůvodnil slovy, že u mrtvého Němce by to bývalo nevadilo, protože je běloch. U japonského vojáka takové jednání zavání nepřípustným rasismem. Také si ťukáte na čelo? Jak naivně a hloupě nakonec snímek Johna Woo dopadl si všichni pamatujeme. Jak moc velkou zásluhu na tom má touha po vojenské podpoře a s ní spojené ústupky se ale už asi nedozvíme.

    V některých případech armádní cenzury však dostává rozum ještě více na frak. V původním scénáři k bondovce Zlaté oko je řečeno, že vysoce postavený americký admirál vyzradil nepříteli důležité státní tajemství. Podporu armády však snímek získal až poté, co byl zrádce vyměněn za příslušníka francouzského námořnictva.
    Další úpravu ve scénáři musel James Bond prodělat ve svém následujícím dobrodružství Zítřek nikdy neumírá. Armádním hlavounům se totiž nezamlouvala scéna, ve které agent CIA varuje Bonda, aby se nenechal zajmout na území Vietnamu slovy „Víte co by se stalo. Zase by z toho byla válka. Ale možná bychom tentokrát vyhráli“. Pentagon velmi nerad neškodné vtípky upozorňující případné rekruty na to, že ne vždy byly jejich války úspěšné. V konečném sestřihu tato věta tedy nezazní.

    Než přišel washingtonský miláček Michael Bay s Transformers, bylo takřka pravidlem, že armáda nespolupracovala s filmy zaměřenými na invazi mimozemšťanů. Pentagon totiž nesnese, že armáda v podobných námětech většinou svými zbraněmi na vetřelce nestačí (Světová invaze prošla bez problémů). Na to doplatil například Tim Burton s Mars útočí!, neboť zjištění, že hudba je silnější než atomovka, je něco, co armáda neskousne.

    Spolupráce s tvůrci Dne nezávislosti zase ztroskotala na tom, že studio nechtělo ze snímku vypustit všechny zmínky o Oblasti 51, kde podle filmu vláda před veřejností schovává ufounskou loď. Vláda přeci svým občanům nic netají… A absurdní zásahy do scénářů kvůli poskytnutí podpory se nevztahují jen na velká plátna. Už v jedné epizodě seriálu Lassie mělo v lese havarovat armádní letadlo. Pentagon odmítl stroj zapůjčit s odůvodněním, že si nepřeje, aby si děti, budoucí rekruti, myslely, že armáda vyrábí nekvalitní letadla.

    Jak vůbec probíhá žádost o podporu? První, co musíte jako producent, který chce ušetřit a dostat do svého snímku levnou armádní techniku, udělat, je zaslat žádost, ve které jasně upřesňujete, co budete všechno potřebovat – základny, letadla, tanky, pěchotu, lokace, ponorky atd. A taky kde a kdy. Jsou-li vaše požadavky reálné, je třeba poslat do Pentagonu pět kopií scénáře, které si dále rozebere námořnictvo, letectvo, pozemní vojsko a pobřežní stráž. Potom čekáte, až si scénář všichni přečtou a dají vám vědět, jestli se jim líbí. Pokud ano, pomohou vám, ačkoliv budou mít určitě pár připomínek co a jak vylepšit.
    Ve chvíli, kdy začnete natáčet, vám bude na plac poslán vojenský technický dozor, neboli zelený mozek neustále dohlížející, jestli se držíte schváleného scénáře. Budete-li chtít ve scénáři cokoliv změnit, musíte to s tímhle člověkem důkladně prodiskutovat, přičemž „army-man“ má vždy poslední slovo. Major David Georgi, člověk živící se touto hodnotnou prací, v jednom rozhovoru pro novináře Davida Robba prohlásil: „Pokud to neudělají tak, jak jsem řekl, vezmu si svoje hračky a odcházím.“

    Když je daný snímek hotov, musíte jej ještě před premiérou promítnout armádním papalášům, kteří jej schválí. Kdyby se jim náhodou nějaké pasáže znelíbily, máte problém. Pro většinu režisérů (kromě Baye, který je sám zeleně smýšlející) je to nesmírně otravné, ponižující a deprimující, ale vysvětlete to producentům, kteří koukají především na výši rozpočtu.

    Nic zkrátka není zadarmo. Cenzura funguje na různých úrovních a jak vidno, točit osobitý snímek a snažit se přitom ušetřit náklady není zrovna jednoduchá záležitost. A pokud se Vám i tak podaří natočit vlastní Olověnou vestu, můžete se díky omezení promítání ve vojenských základnách rozloučit s velkou částí potenciálních diváků. Osobitý režisér tvrdej chleba má. A pak nemá kvést pšenka nájemným rutinérům.
    Na druhou stranu, samotný Pentagon se pak nikterak nechlubí tím, jak velký prospěch má z Hollywoodu. Kromě toho, že svět – respektive Spojené Státy – jsou pravidelně napadány mimozemšťany, superpadouchy a komunisty a investice do armády tak vypadají mnohem oprávněněji a hrnou se rekruti, tvoří představivost filmařů jeden z podstatných inspiračních zdrojů vládních vývojářů. Technologické špionážní vychytávky v nejnovějších Bondovkách či v sérii Mission Impossible mnohdy vypadají téměř neuvěřitelně, ale stačí se podívat na stejné frančízy do historie a mnohé z toho, u čeho jsme (nebo naši rodiče) tehdy nevěřícně kroutili hlavou, je dnes skutečností, nebo dokonce již překonanou a zastaralou minulostí.
    Málokdo z nás sice tuší, jaké technologie dokázali dobře financovaní vědci již vyvinout a co vše například Washington před veřejností tají, ale mnoho původních námětů pochází právě z filmů. Pak už to funguje asi jako ve většině jiných firem: „Hele, oni tam mají tohle, to chci taky, tak to vymyslete!.“ Filmaři to mají snazší. Jak říká Greg Smrz, trikový koordinátor nejnovější hi-tech lahůdky Mission: Impossible – Ghost Protocol: „My to máme jednoduché, vysníme si vlastní vynálezy a pak už jen koukáme, jak fungují na plátně.“

    Například právě v poslední Nesplnitelné misi na sebe asi největší pozornost strhla scéna, kdy Ethan Hunt s pomocí speciálních elektromagnetických rukavic zdolává nejvyšší budovu světa – mrakodrap Burdž Chalífa v Dubaii. Bývalý velitel Delta Force, nyní specialista na válečnou technologii Peter Blaber se o futuristickém gadgetu vyjádřil jako o šikovně vypadající věci, jejíž zjednodušená verze dovolující slézat dolů po ocelových konstrukcích je již nějaký čas realitou, ale doslova pavoučí lezení po skleněných stěnách je zajímavá výzva do budoucnosti – jinak řečeno „top secret“.
    Alain Robert, „mrakodrapolezec“ známý jako francouzský Spider-Man, se možná bude brzy divit, až ho při jeho cestě na vrchol výškové budovy budou policajti po zdi nahánět, namísto aby bezmocně čekali nahoře až se k nim vyškrábe…

  9. Svatopluk Beran napsal:

    DALŠÍ SVĚTOVÁ OBCHODNÍ VÁLKA USA, TENTOKRÁT S RUSKEM O RUSKÉ UHLÍKOVÉ KOMODITY PŘEPRAVOVANÉ DO EVROPY, VEDENÁ SPOJENÝMI STÁTY AMERICKÝMI NA UKRAJINĚ A VEDOUCÍ UKRAJINU JAKO SUVERENÍ STÁT K ROZKLADU A BÍDĚ A KTEROU ZAJIŠŤUJE PŘED SYMBOLEM ČESKÉ STÁTNOSTI, NÁRODNÍM MUZEEM, SAMOTNÁ OBROVSKÁ UKRAJINSKÁ VLAJKA SPOLU S ČESKOU POLICIÍ V PODOBĚ TĚŽKOODĚNCŮ A VOZOVÉ HRADBY, JE TATO SITUACE VÝSMĚCHEM TÉTO ČISTĚ VAZALSKÉ PROAMERICKÉ PĚTIKOALIČNÍ VLÁDY, ČESKÝM OBČANŮM. TATO AMERICKÁ PROXI VÁLKA V EVROPĚ S RUSKEM, PŘINÁŠÍ NEJEN ČESKÝM OBČANŮM, ALE I CELÉ EVROPĚ JEN BÍDU. PŘI PROTESTECH ČESKÝCH OBČANŮ PROTI TÉTO BÍDĚ, SE JIM ZE SYMBOLU NÁRODNÍHO MUZEA VYSMÍVÁ SFANATIZOVANÁ SKUPINKA ČECHŮ SPOLU, S DOUFEJME SITUACI VŮBEC NECHÁPAJÍCÍMI UKRAJINCI. POKUD VŠEAK I PŘES VZNIK UKRAJINSKÉHO NEUTRÁLNÍHO STÁTU, TOUŽÍ TITO UKRAJINCI PO VSTUPU DO ÚTOČNÉHO TRANSATLANTICKÉHO VOJENSKÉHO USKUPENÍ NATO, JE JEJICH VYSTUPOVÁNÍ PŘED ČESKÝM NÁRODNÍM MUZEEM HANEBNOSTÍ, POVOLENOU DNEŠNÍ VÁLKOU TOTÁLNĚ POSEDLOU ČESKOU VLÁDOU. JAK SPOČÍTAL JEDEN Z MLADÝ DEMONSTRANT PŘED ČESKÝM NÁRODNÍM MUZEEM ČESKÁ POLICIE OCHRAŇOVALA DESET SAMOSTATNÝCH VLAJEK UKRAJINY A ČTRNÁCT VLAJEK EU. NEBYLA TAM POVOLENA ČESKOU POLICIÍ A RAKUŠANEM ŽÁDNÁ ČESKÁ VLAJKA.

    60 VTEŘINA

    https://www.youtube.com/watch?v=cGLqEuwqzio

  10. Zdeněk Gryc napsal:

    Berane, Berane,
    to nemá chybu.
    Na topole podle skal

    Putin osobně zatleskal

  11. Zdeněk Gryc napsal:

    PRÁVĚ DNES, VÁLKA NA UKRAJINĚ
    a
    František Kriegel: Sám proti Moskvě

    Dnes21:40 › 22:40
    Dokument se vydává po stopách kontroverzní osobnosti MUDr. Františka Kriegla, který se narodil v židovské rodině v Haliči, studoval na Německé univerzitě v Praze, zachraňoval životy jako frontový lékař ve Španělsku, Číně, Barmě a Indii a po druhé světové válce se dal do služeb KSČ a Lidových milic. V roce 1968 se stal jedním z hlavních představitelů našeho státu a

    jako jediný člen unesené delegace si zachoval tvář a oficiálně neodsouhlasil „bratrskou pomoc“,

    což pro něj mělo citelné profesní i společenské následky.
    V roce 1977 podepsal Chartu 77 a byl hlídán policií až do své smrti v roce 1979. Dokument se zabývá otázkou po podstatě charakteru osobnosti Františka Kriegla, dějinném kontextu jeho života a sleduje také jako jednu z hlavních linií i vznik monografie o něm z pera historika médií Martina Gromana.
    Kromě Martina Gromana v dokumentu hovoří Petr Pithart, František Janouch a Riva Krieglová.

    TAKÉ JE TAM ZÁBĚR
    SE SETKÁMÍ
    S VÁCLAVEM HAVLEM

  12. Zdeněk Gryc napsal:

    Svatopluk Beran říká:
    Úterý, 18. 4. 2023 v 9:49
    …NEBYLA TAM POVOLENA ČESKOU POLICIÍ A RAKUŠANEM ŽÁDNÁ ČESKÁ VLAJKA.

    BERAN JAKO OBVYKLE V EMOCIONÁLNÍ NENÁVISTI KECÁ.

    Chce to podívat se na jím přiložený odkaz v modrém písmu a české vlajky spočítat!
    Že by česká policie povolovala použití české vlajky ?
    Kecání a lži by měly mít určitou hranici i u zasloužilého

    PUTINOVA TROL-LA

  13. Svatopluk Beran napsal:

    https://tydenikpolicie.cz/policiste-na-vaclavskem-namesti-v-praze-dohlizeli-na-dve-ohlasena-shromazdeni-i-na-nasledny-pochod-k-uradu-vlady/

    FOTO 11 BLÁZNIVÝ ŘEPORYJSKÝ STAROSTA NOVOTNÝ, ZABALENÝ V UKRAJINSKÉ VLAJCE, KTERÝ JEN TAK MIMOCHODEM TÉŽ PROHLAŠUJE VE SVÝCH EXTÁZÍCH, ŽE BY SE ČEŠTÍ OBČANÉ MĚLI STŘÍLET.

    FOTO 5 ČESKÁ VLAJKA VEDLE UKRAJINSKÉ NA STEJNÉ ŽERDI

    FOTO 6 ČESKÁ VLAJKA SKLONĚNÁN NAD TRANSPARENTEM PRASE

    FOTO 20 AŽ 40 ČEŠTÍ POLICISTÉ – TĚŽKOODĚNCI – ODDĚLUJÍCÍ S PUŠKAMI NA STŘÍLENÍ DĚLOBUCHŮ DO DEMONSTRANTŮ, ROZPROSTŘENÍ MEZI VOZOVOU HRADBOU POLICEJNÍCH AUT. TITO ČEŠTÍ POLICISTÉ ODDĚLUJÍ NĚKOLIK DESÍTEK UKRAJINSKÝCH I ČESKÝCH OBČANŮ, VYSMÍVAJÍCÍCH SE ČESKÝM OBČANŮM PROTESTUJÍCÍM PROTI BÍDĚ, ZPŮSOBENÉ AMERICKOU PROXI VÁLKOU S RUSKEM NA UKRAJINĚ.

    PŘEDEŠLÝ ODKAZ Z TÝDENÍKU POLICIE UKAZUJE SITUACI PŘED ZAČÁTKEM DEMONSTRACE, TEDY PŘED TÍM NEŽ BYLI Z MÍSTA PŘED NÁRODNÍM MUZEEM VYTLAČENI PROČEŠTÍ DEMONSTRANTI S ČESKÝMI VLAJKAMI A BYLA TÍM ZAJIŠTĚNA NAHLÁŠENÁ PROVOKACE NĚKOLIKA DESÍTEK UKRAJINCŮ A ČECHŮ – JEŠTĚ PRŠELO, NEBO BYLO TEPRVE KRÁTCE PO DEŠTI.

  14. Svatopluk Beran napsal:

    FOTO 6 ČESKÁ VLAJKA SKLONĚNÁN NAD TRANSPARENTEM V PRDE.I

Leave a Reply