Ukrajinský deník – díl 7.

V Berdyčivu jsme zažili letecký poplach.
Bylo to děsivé. Hlasité sirény několikrát za sebou a ze všech mobilů hlášení…uvaga, uvaga…a pořád dokola, neuniknete tomu. Nedá se to vypnout. Tak jsme se odebrali do krytu, ale byli jsme tam úplně sami. Po chvilce nás to přestalo bavit a elektrotaxikem ( jiné tady už nejsou…) jsme odjeli domů. Taxikář povídá, že už to tady berou jako součást života a nikdo to nerespektuje, zvykli si… smutné.

Přitom druhý den jsme v poli viděli zdálky hořící zbytky raket. Nedá se to prý uhasit, musí to úplně vyhořet. Několik dnů. Fosfor. Zakázané zbraně… svinstvo.. Tak blízko. Působí to tísnivě, to ano – ostatně to je hlavním cílem russáků – zlomit i takto odhodlání obyvatelstva – ovšem zde se přepočítali – jenom to zvyšuje vztek lidí na ně a vůli ubránit se. Co vám naše pole udělala?

Místní se dlouho neobávali i proto, že zde je posvátné místo židů a Putin si to prý nechtěl tak úplně rozházet s Izraelem, proto se tady bombardovalo méně než jinde. Jenomže pak přišla tragédie v Umani – a ta má u židovských poutníků stejně výsadní postavení.

Ti tady před válkou putovali po tisících. Zdejší obrovský hřbitov – mnoho hektarů, kam až oko dohlédne, má totiž pro Židy velký význam – je tady hrob cadika, tedy jakéhosi putovního svatého může, který šíří víru a je autoritou pro rabíny. Zaujmou zvláštní, „stanové“ náhrobky a dlouhá lávka k ošklivému místu modlitby uprostřed – kdybych nevěděl oč se jedná, tak bych to zdálky považoval za veřejné záchodky.
Berdyčiv je staré židovské město, před druhou světovou válkou jich zde žilo na 40 tisíc a bylo tady 60 synagog. Přežila jediná. Po Lvově a Umani tady byla třetí největší židovská komunita na Ukrajině.

Člověk se pořád učí a získává nové zkušenosti a poznatky. Mně tady nejvíce zklamali ti Izraelci svoji „humánností“. Mají tady vybudovanou uzavřenou, velkou, prázdnou kolonii dřevěných jednoduchých domků – pro případ, že by se tam doma dělo něco opravdu vážného, tak aby měli kam utéct…A když se přes město před rokem valily uprchlické vlny z východu, nedovolili ani dočasné přístřeší těm nešťastným lidem… z důvodu víry. To katolíci si s tímhle hlavou nelámou. Kryt kde jsme byli, byl pod kostelem kláštera cisterciáků a víru zde při vstupu nekontrolovali. Je přece válka. Ale je pravdou, že oni to nedělají ani jindy a jinde.

Z Berdyčiva jsme jeli do Rivna. Velký kontrast. Ze zajímavého historického města do sídla plného starých ošklivých paneláků i pěkné moderní zástavby. Široké bulváry a spousta zeleně. Museli jsme navštívili Aničku, statečnou a pečlivou maminku a její hudební rodinu. Vychovává sama 5 (pět) děti, manžel (čelavěk, ukr.) vydělává na živobytí u nás a doma se objeví jenom občas. Jako ti námořníci…

Rodina žije v překrásném, pečlivě udržovaném, sice malém (100m2) ale pětipokojovém bytě – každý má svoje soukromí. Ten kontrast exteriéru a interiéru už z Ukrajiny znám – sovětské stísněné sídliště s fasádou a zateplením jenom někde, hodně nevábné společné prostory, dvoje ocelové bytelné dveře – a za nimi – čistá, útulná nádhera. Manžel je určitě pyšný na svoji ženu (družena, ukr.) za takto vedenou domácnost.

Anička by také chtěla v těžké válečné době pomáhat – ale jak, když na prvním místě je pro ní každodenní starost o pět dětí, tomu nejmladšímu Makarovi budou teprve tři…No tak se rozhodla, že si osvojí ještě další dítě, sirotu po padlých ve válce. Pět nebo šest, budu je mít všechny stejně ráda říká s úsměvem… Neuvěřitelné. Tak tady jsem se neudržel a podpořil jsem ji okamžitě hotovými penězi, bylo to na celé cestě jediné místo, kde jsem tak učinil…

Udělal jsem dobře?

15 Responses to “Ukrajinský deník – díl 7.”

  1. Zdeněk Gryc napsal:

    VODA JAKO ZBRAŇ

    Sověti už dříve zničili přehradu na Dněpru,
    sabotáže ale páchali i Britové
    před 9 h
    Voda jako zbraň. Sověti už dříve zničili přehradu na Dněpru, sabotáže ale páchali i Britové© Poskytovatel: CNN Prima NEWS
    Prolomení Kachovské přehrady proměnilo část Ukrajiny v bažinu.
    Voda se rozlila po proudu Dněpru až k Chersonské oblasti a krajinu bude máčet nejméně několik dní. Ukrajinci viní ze sabotáže Rusy, Rusové zase Ukrajince.
    Rozsah katastrofy se tím ale nijak nemění.
    I když by se mohlo zdát, že jde o válečný zločin –
    a podle ženevských konvencí skutečně jde oficiálně o válečný zločin –
    který v historii nemá obdoby, opak je pravdou.
    Státy ve válečném stavu v minulosti páchaly sabotáže strategických přehrad často.
    A ne vždy byl viníkem útočník. Informoval o tom americký časopis Foreign Policy.

    Voda jako zbraň

    Už v 16. století během nizozemské války za nezávislost (zvané též osmdesátiletá válka)
    napadlo Nizozemce, že by mohli zaplavit vlastní rovinaté území,
    a vytvořit tak přírodní vodní linii, kterou posléze doplnili reálnými opevněními.
    I díky tomuto triku se Nizozemcům podařilo ve válce získat nezávislost na Španělsku.

    K sabotážím přehrad docházelo i během druhé světové války.
    Když Sovětský svaz v roce 1941 pochopil,

    že se z Třetí říše nevyklubal právě

    ideální spojenec,

    začali se sovětští vojáci přesouvat na východ.
    Při ústupu vojsk přes území dnešní Ukrajiny se Moskva rozhodla
    nacistickou ofenzivu zbrzdit.
    A to právě sabotáží přehrady na Dněpru.
    ————————————————————
    Na stejné řece, kde teď došlo k dalšímu prolomení hráze.
    ————————————————————-
    „Zničení Dněperské přehrady,
    která napájela nejvýkonnější vodní elektrárnu v Evropě a jejíž stavba trvala osm let,
    je nejokázalejším počinem destrukce v Rusku od vypálení Moskvy v roce 1812.
    Přehrada zásobovala energií rozsáhlé zemědělské a průmyslové oblasti na obou stranách Dněpru
    a stala se významným symbolem sovětské průmyslové civilizace,“ uvedl list The Guardian.
    Po druhé světové válce se Dněperská přehrada obnovila.
    Dnes je na místě největší vodní elektrárna na Ukrajině.

    Vzpomínka:
    Brněnská přehrada

    Brněnská přehrada je vodní dílo na řece Svratce
    Betonová gravitační hráz dokončená v roce 1940 vytváří 7 km dlouhé jezero
    sloužící zejména k rekreaci a regulaci toku řeky.
    V prvních letech války nová přehrada fungovala bez závažnějších problémů,
    nicméně v roce 1941 bylo v hrázi zhotoveno minové potrubí,
    které mělo umožnit odstřel přehrady a zaplavení města.

    Prolomení hráze, ať již odstřelem nebo vlivem bombardování,
    a následné záplavy představovaly od roku 1944 pro Brno značné nebezpečí.

    Ve městě byly některé budovy označeny světlemodrými pruhy a šipkami
    podle očekávané výšky a směru záplavové vlny,
    nicméně k bombardování ani odstřelu přehrady nikdy nedošlo.

    Nebezpečí představovala až ustupující německá armáda,
    která od 13. dubna 1945 prováděla práce na podminování vozovky
    na hrázi za účelem zabránění průjezdu sovětských tanků.

    Po osvobození Brna 26. dubna 1945 Němci za dramatických okolností zaminovali hráz
    a obsadili s kulomety pozice na levém břehu řeky, kde čekali na sovětskou armádu.

    V elektrárně pod generátorem a v tělese hráze se ukrývali obyvatelé z Kníniček,
    nad jejichž hlavami ve dnech 27. až 29. dubna zuřily vzájemné boje.

    Během bojů se pokusilo několik mužů včetně hrázného Františka Šikuly a Ladislava Dolníčka
    upozornit na nebezpečí sovětské vojáky v Bystrci.
    František Šikula byl německými vojáky vážně postřelen do zad a dva dny čekal na ošetření rumunským armádním lékařem v útrobách hráze.
    Ladislav Dolníček se nicméně proplížil zpět do Bystrce a spojil se se sovětskou armádou.
    Vzhledem k tomu, že Němci zaminovali hráz a zničili rovněž nový most (dokončen 1940)
    přes přehradu pod hradem Veveří a prakticky všechny mosty v Brně,

    byla štola v přehradní zdi jedinou možností, jak bezpečně překročit řeku,
    což se po dělostřeleckém ostřelování německých pozic dne 29. dubna povedlo sovětským vojákům.
    Ti pak zlikvidovali německá postavení na levém břehu.

    U nás v Černovicích byly budovy označeny světlemodrými pruhy ve výšce asi 1,5 m
    podle očekávané záplavové vlny.

  2. Svatopluk Beran napsal:

    TEZE ZDĚŇKA GRYCE STUPIDNĚ PŘEVZATÉ ZE CNN

    Zdeněk Gryc říká:
    Čtvrtek, 8. 6. 2023 v 15:02
    VODA JAKO ZBRAŇ

    Sověti už dříve zničili přehradu na Dněpru,
    sabotáže ale páchali i Britové
    před 9 h
    Voda jako zbraň. Sověti už dříve zničili přehradu na Dněpru, sabotáže ale páchali i Britové© Poskytovatel: CNN Prima NEWS
    Prolomení Kachovské přehrady proměnilo část Ukrajiny v bažinu.

    ———————————————————————————————

    A SKUTEČNOST O BRITSKÝCH VÁLEČNÝCH ZLOČINECH, KTERÉ ZDĚNDA GRYC OPOMĚL HISTORICKY NA TOMTO BLOGU ZAZNAMENAT.

    Unikátní skákající bomba dokonale zaskočila nacisty. Podívejte se, jak hopsala po hladině.
    Jako když se hází žabky. Přesně tak chtěli Britové za druhé světové války rozbít napadrť německé přehrady. Pomoci jim k tomu měly unikátní skákací bomby, které se odrážely od hladiny.
    Ze skotské základny Lossiemouth dnes se svými letouny Tornado GR4 létá 617. peruť královského britského letectva. Její historie začala v druhé světové válce kvůli jedné speciální operaci a od té doby se jí přezdívá peruť bořitelů hrází – „Dambusters“.

    NIČITELÉ HRÁZÍ.

    Britské nejtěžší letecké bomby na začátku druhé světové války vážily pouhých 500 lb (tedy nějakých 250 kg), bombardéry královského letectva tedy neměly zrovna účinný prostředek na ničení německé válečné mašinérie. Toho si byl vědom konstruktér Barnes Wallis, mimo jiné tvůrce slavného bombardéru Vickers Wellington. Po útoku na Polsko začal uvažovat, jak v případě války s Německem co nejúčinněji oslabit jeho válečnou výrobu.

    Došel k závěru, že nejlepší bude zničit energetické zdroje. Ideálně se k tomu hodily přehrady v Porúří. Při jejich zničení by navíc byly zaplaveny rozsáhlé oblasti a továrny by přišly o vodu. Přehrada Möhne ke všemu regulovala hladinu vody v Mittellandském kanále, což byla důležitá dopravní tepna Německa. Wallis uvažoval, že pokud by byly zničeny přehrady Möhne, Eder a Sorpe, německý válečný kolotoč by to významně narušilo.

    Ztráty překvapily všechny.

    Přehrada Sorpe dopadla z hlediska Němců nejlépe. Mlha ji dlouho velmi dobře skrývala, přesto na ni lancastery 617. perutě podnikly několik útoků. Hráz nicméně vydržela. Jeden letoun zaútočil i na hráz přehrady Schwelme, ale ta zkáze rovněž nepodlehla.

    Z 19 lancasterů „Dambusters“ po misi na své domovské základně přistálo jen 12, na jejich křídlech se ze 133 letců vrátilo je 84 a pouze 3 byli ze sestřelených letounů zajati. Dva letouny se musely předčasně vrátit kvůli technickým potížím, takže suma sumárum peruť během operace Chastise utrpěla velké ztráty. Na druhou stranu však voda z hrází zaplavila obrovské plochy, a to až do vzdálenosti 80 km od hrází.

    Voda zničila dopravní infrastrukturu v Porúří a na 125 továren, výroba v dalších byla přerušena na několik měsíců.

    Bohužel následkem operace Chastise BĚHEM ZÁPLAV ZAHYNULO 1 294 LIDÍ, z čehož byla více než polovina válečných zajatců a totálně nasazených lidí z okupovaných zemí.

  3. Svatopluk Beran napsal:

    ODKAZ NA VÁLEČNÝ BRITSKÝ ZLOČIN V 2SV.

    https://zoom.iprima.cz/valky/skakajici-bomby-92950

  4. Zdeněk Gryc napsal:

    BOMBARDOVÁNÍ
    Zdeněk Gryc | Pátek, 2. 12. 2022 v 10:15
    PRÁVĚ DNES
    NA UKRAJINĚ
    —————————————–
    Bombardování Brna byla série náletů amerického a sovětského letectva od 25. srpna 1944 do 26. dubna 1945. Při amerických náletech byly použity letouny B-24 Liberator a Boeing B-17. Dohromady si nálety vyžádaly okolo 700 obětí. Většinu se jich nepodařilo identifikovat. V dobových dokumentech je jmenovitě zaznamenáno 330 obětí.[p 1] Americké nálety byly plošné z výšky 4–6 km a způsobily větší materiální škody. Sověti neměli těžké bombardéry, bomby shazovali z lehčích letounů; zásahy byly přesnější a zasahovaly spíše živé cíle.[4]
    Obsah
    • 1Americké nálety
    o 1.1Nálet 25. srpna 1944
    o 1.2Nálet 20. listopadu 1944
    o 1.3Nálet 19. prosince 1944
    • 2Sovětské nálety
    o 2.1Nálet 8. dubna 1945
    o 2.2Nálety od 12. dubna 1945
    Nálet 25. srpna 1944[editovat | editovat zdroj]
    Pomník 38 obětem na židenickém hřbitově
    Cílem desítek amerických letounů v pátek 25. srpna 1944 bylo poškození německého zbrojního průmyslu, především továrna na výrobu leteckých motorů Flugmotoren Werke Glöckner-Ostmark v Líšni, Zbrojovka a černovické letiště. Při kobercovém náletu však bylo zasaženo i okolí těchto míst.
    Nálet začal před polednem za slunečného počasí. Při prvním bombardování města nebyli obyvatelé ostražití, neboť od dubna toho roku sirény ohlašovaly poplach asi dvakrát týdně.[5] Zahynulo okolo 200 lidí. Poblíž vchodu židenického hřbitova se nachází pomník 38 židenických obětí.
    Dalším cílem byla i pobočka Zbrojovky na severním okraji Kuřimi, kam byla z Hamburku přesunuta výroba leteckých motorů Klöckner–Flugmotorenbau. Celkem 85 letounů zde ve třech vlnách svrhlo okolo 800 bomb a zahynulo zde 40 lidí.[6][7]

    „ Ve čtyřiačtyřicátém roce zvykli jsme si v Brně už na to, že skoro pravidelně o čtvrt na jedenáct dopoledne se rozhoukaly protiletecké poplachové sirény. Opouštěla se pracoviště, lidé se uchylovali do krytů, v obytných domech do sklepů. Veřejné i soukromé budovy byly pomalovány nápisy a šipkami ukazujícími ke krytům, ale také k volným prostranstvím a parkům; tam totiž se zřizovaly vodní nádrže k hasičským účelům… Bylo nádherné letní odpoledne, po zahoukání sirén vyšli jsme [z kuřimské zbrojovky] na okraj nejbližšího lesa… Za chvíli se ozval temný hukot a vysoko na obloze se objevil – jako už dříve několikrát – svaz amerických bombardovacích letadel, lesknoucích se jako stříbrní ptáci. Letadla směřovala tentokrát přímo nad tovární komplex; nad ním se však obrátila a odlétla. Nepochopili jsme dobře, že je to od amerických pilotů ohleduplné varovné gesto; dali nám dobře čtvrt hodiny času. Pak se vrátili; už daleko níž a v doprovodu stíhaček. Jenže těch nebylo třeba; protiletecká obrana o sobě vůbec nedala vědět. A pak začala se pod námi otřásat a kymácet země; teprve v tu chvíli jsme pochopili, že ti nad námi tentokrát míní svoji dosud neškodnou hru vážně. Kdo to zažil poprvé jako tehdy já, musel mít pocit, že se samo peklo otevřelo… Brzo následovala vlna druhá a třetí. “
    — Dušan Jeřábek[8]

    Nálet 20. listopadu 1944[editovat | editovat zdroj]
    Pamětní deska pracovníkům Nejvyššího soudu na Paláci Morava
    V pondělí 20. listopadu 1944 vzlétlo 476 amerických bombardérů B-24 Liberator a Boeing B-17 z letecké základny v italském Bari. Jejich úkolem mělo být zničení rafinérie na výrobu syntetického benzinu v Blechhammeru (Blachownia) v jižním Polsku. Kvůli přízemní mlze a oblačnosti však dva útočné svazy (přes 280 letounů) dostaly rozkaz zaútočit na náhradní cíle.[9] Nejprve byla zasažena Opava, kde zahynuli 4 lidé.
    Nad Brno zamířilo 149 letadel, která při kobercovém náletu svrhla především na centrum a některá předměstí okolo 2 500 pum. Jednotlivé pumy vážily 50–500 kg a některé byly časované. Kromě pum bylo také svrženo 351 balíků s protiněmeckými letáky.[10] V tento den byl v Brně na inspekční cestě Karl Hermann Frank. Měl zde poradu s vojenskými veliteli a při vyhlášení poplachu se ukryl ve Starobrněnském klášteře.[11] Nálet probíhal ve třech vlnách: v 11.43, 11.48 a 12.05 hodin. Provedla jej 97. bombardovací skupina 5. bombardovacího křídla U.S. Army Air Forces. Po skončení druhé světové války se Američané za nálet omluvili.
    Při náletu zemřelo 578 lidí. Zničeno bylo okolo 200 domů a další byly poškozeny. Asi 6 000 obyvatel přišlo o své domovy.[10] Jiné prameny hovoří o asi 530 lidech bez přístřeší.[12] Zahynulo i 16 pracovníků Nejvyššího soudu, kteří mají pamětní desku na Paláci Morava na Malinovského náměstí. Ve škole na Mendlově náměstí zemřelo v krytu 40 dětí, když je zaplavila voda z parního potrubí.[13]
    Útok proběhl také na Přerov a Kroměříž. V Hodoníně si vyžádal 179 obětí, v Břeclavi 60 obětí a ve Zlíně 24 obětí.[14][15]
    Nálet 19. prosince 1944[editovat | editovat zdroj]
    Při posledním americkém krátkém náletu bylo svrženo z jediného, snad zbloudilého letadla, několik bomb a nezpůsobil žádné úmrtí. Mohlo jít o odlehčovací shoz. Čtyři bomby zasáhly náměstí Svobody (tehdy Viktoria-Platz) a tři Denisovy sady.[16]
    Sovětské nálety[editovat | editovat zdroj]
    Nálet 8. dubna 1945[editovat | editovat zdroj]
    Na Brno poprvé zaútočily sovětské bombardéry. V nedělním odpoledni byly za pěkného počasí stovky obyvatel v parcích a ulicích. Krátce po třetí hodině bez varování sirén začaly sovětské letouny shazovat více než 100 tříštivých bomb. Ty způsobily jen malé materiální škody, ale zabily desítky lidí, především v parku Koliště. Sirény se spustily až několik minut po útoku.[17]
    Nálety od 12. dubna 1945[editovat | editovat zdroj]
    Druhý sovětský nálet začal v 9 hodin ráno. Bombardéry přilétly od jihovýchodu a opět nebyly ohlášeny sirénami. Desítky tříštivých bomb zasáhly především hlavní nádraží, Křenovou ulici, Cejl, náměstí Svobody, Zelný trh, Husovu, Veselou i Jánskou. Na Joštově ulici dostala zásah plně obsazená tramvaj. Náletem utrpěly i předměstí Komárov a Židenice. Druhý den brněnské školy přerušily výuku až do konce války.[17]
    Sovětské bombardování trvalo do 26. dubna, kdy město osvobodila Rudá armáda. Zahynulo při něm 274 obyvatel a 333 jich bylo zraněno.[4]

    „Bylo to opravdu to nejhorší, co jsem v životě prožil a co jsem jako dítě asi prožít neměl. Kolem mě pořád umírali lidé,“ řekl Moutelík.
    Několikaměsíční bombardování města teď mapuje nová výstava Letecká válka – cíl Brno, kterou Muzeum města Brna otevřelo na Špilberku. Expozice připomíná následky útoků prostřednictvím dobových fotografií, videozáznamů i předmětů. Autentický zážitek pak návštěvníkům přinese vstup do makety protileteckého krytu. V něm uslyší reálné zvuky leteckého náletu a bombardování.
    Tento článek byl publikován dne 2. 12. 2022 (Pátek) v 10:15 v rubrice Politika. Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál. Můžete zanechat komentář nebo trackback z vašeho webu.

    ———–
    První komentář,
    obvyklé kecy Svatopluka Berana,
    Putinova trolla,
    takže byl otevřený blog smazán.

  5. Svatopluk Beran napsal:

    KECY AMERICKÉHO VLEZDOPRDELOVÉHO OSLA, ARCHITEKTA SOCIALISMU GRYCE Z TETČIC A POROVNÁNÍ SE SKUTEČNÝM BARBARSTVÍM NEJVĚTŠÍCH ZLOČINCŮ SVĚTA AMERICKÝCH VOJÁKŮ, KDY SPOJENÉ STÁTY AMERICKÉ V UNIKÁTNĚ MINIMÁLNÍM ČASE, DOKÁZALY UPÁLIT 100 000 CIVILISTŮ.

    Sovětské bombardování trvalo do 26. dubna, kdy město osvobodila Rudá armáda. Zahynulo při něm 274 obyvatel a 333 jich bylo zraněno.

    „Bylo to opravdu to nejhorší, co jsem v životě prožil a co jsem jako dítě asi prožít neměl. Kolem mě pořád umírali lidé,“ řekl Moutelík.

    ———————————————————————————————-

    Přes 100 000 mrtvých po 3 hodinách bombardování. Podívejte se na nejsmrtonosnější nálet všech dob.

    Ke sklonku druhé světové války bylo nutné zlomit silného nepřítele. Aby Japonsko ustalo ve válečných snahách, uchýlily se Spojené státy k brutálnímu masakru civilistů.

    https://zoom.iprima.cz/valky/nejsmrtelnejsi-bombardovani-video-207431

    KTERÝ JINÝ NÁROD DOKÁZAL BÝT TAK BESTIÁLNĚ KRUTÝ VEDLE HITLEROVSKÉHO FAŠISMU K CIVILISTŮM, KDYŽ POTŘEBOVAL PORAZIT JINOU ARMÁDU.

    ANI TO JIM ALE NESTAČILO A TAK JEŠTĚ DVAKRÁT ZA SEBOU TATO AMERICKÁ ZVĚŘ NECHALA Z POVRCHU ZEMSKÉHO VYPAŘIT VŽDY PO TÉMĚŘ 70 000 CIVILISTŮ. TO DOKÁŽÍ SKUTEČNŠ JEN FAŠISTI A AMERIČANÉ.

  6. Zdeněk Gryc napsal:

    Putinův troll
    už obdobu napsal vícekráte.
    ——————————–

    Tokio – Teprve kapitulací Japonska definitivně skončila druhá světová válka.
    Japonský císař Hirohito ji vyhlásil před 70 lety, 15. srpna 1945.
    Přiměly jej k tomu až děsivé následky amerických jaderných bomb
    svržených na Hirošimu a Nagasaki.15. 8. 2015

    Před 70 lety kapitulací Japonska skončila druhá světová válka

  7. Dvořák napsal:

    Pokud měl Hirohito z něčeho strach,pak že sovětské armády. Ta se ,podle dohod,přesunula za tři měsíce z Evropy až do Mandžuska. Boje trvaly až do 20.srpna. Atomové bomby byly jen ukázkou pro ostatní,kam až je amerika schopná zajít.

  8. Jan P napsal:

    Tohle by v Čechách vyjít nemohlo. Takové nebezpečné závěry se venkovanům v koloniích překládat nesmějí. Protože jestli bylo možné současnému střetu s Ruskem předejít otevřenou politikou a přijetím Ruska do evropských bezpečnostních struktur, tak proč vlastně posílat svý děti do mlýnku na maso na východní frontě. Aspoň to si z toho beru já. Nemá cenu krvavě platit za chyby politiků jímž se dalo vyhnout.
    https://www.theguardian.com/commentisfree/2017/mar/31/putinism-russia-1989-world-order-rejected?fbclid=IwAR2A5H9TSr8e55e26kefuHV-Z2H1f8gmKSvtvJMKCrO5zAkhdkMRMGjI5Kk

  9. jihlavák napsal:

    https://www.novinky.cz/clanek/domaci-odsuzuji-sikanu-pavel-se-setkal-s-ukrajinskou-divkou-ktere-ceske-deti-plivly-do-tvare-40434338#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&source=hp&seq_no=8&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz

    Soudruh prezident Pavel snad na Hrad pozve i dlouhodobě šikanované děti z jihlavské školy nesoucí jméno soudruha zakladatele Masaryka. Ty děti totiž zažívaly úplně stejné pocity jako děvče z Ukrajiny a zaslouží si stejnou pozornost. Nebo Ukrajina nade vše?

  10. Svatopluk Beran napsal:

    Zdeněk Gryc říká:
    Neděle, 11. 6. 2023 v 8:22
    Putinův troll
    už obdobu napsal vícekráte.
    ——————————–

    Tokio – Teprve kapitulací Japonska definitivně skončila druhá světová válka.
    Japonský císař Hirohito ji vyhlásil před 70 lety, 15. srpna 1945.
    Přiměly jej k tomu až děsivé následky amerických jaderných bomb
    svržených na Hirošimu a Nagasaki.15. 8. 2015

    ———————————————————————————————-

    V sedmnáctém století, OPAKUJI PRO SYMPATIZANTA FAŠISMU A ARCHITEKTA SOCIALISMU GRYCE, v sedmnáctém století po třicetileté válce mezi katolíky a protestanty, byla součástí MÍROVÉ smlouvy tzv. Vestfálského míru, pokládány první předpoklady do budoucnosti k znemožňování toho, ŽE BY CÍLENÉ VRAŽDĚNÍ CIVILNÍHO OBYVATELSTVA ( to je obyvatelstva které není vyzbrojeno, vycvičeno a zapojeno do bojů), MOHLO BÝT ZNEUŽÍVÁNO K VOJENSKÝM CÍLŮM KTERÉKOLIV Z ARMÁD, ČI BOJUJÍCÍCH ZÁJMOVÝCH STRAN.

    KECY VÁLEČNÝCH ZLOČINCŮ – SPOJENÝCH STÁTŮ AMERICKÝCH – O JEJICH NEJVĚTŠÍCH SVĚTOVÝCH JEDNORÁZOVÝCH VYVRAŽĎOVACÍCH METODÁCH CIVILISTŮ, KDY JSOU CIVILISTÉ V POČTU KOLEM – STO TISÍC – NARÁZ ZAVRAŽDĚNI A POUŽITI NECHUTNÝM BESTIÁLNÍM ZPŮSOBEM K VÁLEČNÉMU CÍLI, KDY JSOU BĚHEM NĚKOLIKA PÁR HODIN UPÁLENI ČI JAKKOLIV JINAK VYVRAŽDĚNI, NESLUČITELNÉ S JAKOUKOLIV VÁLEČNOU MORÁLKOU. TO SE VZTAHUJE V PRVÉ ŘADĚ K VOJÁKŮM A VOJSKŮM, JEJICHŽ ÚZEMÍ A CIVILISTÉ NEBYLI VŮBEC DODČENI VÁLKOU. PÁCHÁNÍ VRAŽDÍCÍ BESTAIALITY A GENOCIDIA SPOJENÝCH STÁTŮ AMERICKÝCH PROTI JAKÉMUKOLIV CIVILNÍMU OBYVATELSTVU A NÁRODU, JE TÍM POSUNUTO OSTANÍM SVĚTEM ZCELA MIMO LIDSKÉ CHÁPÁNÍ A JASNĚ UKAZUJE NA SKUTEČNÉ SVĚTOVÉ CÍLE SPOJENÝCH STÁTŮ AMERICKÝCH.

    V MOMENTĚ KDY PŘESTANE PLATIT NEPSANÉ PRAVIDLO O TOM ŽE VÍTĚZ MÁ VŽDY PRAVDU, SE BUDOU MUST SPOJENÉ STÁTY AMERICKÉ Z TÉTO SVÉ VÁLEČNÉ BESTIALITY A PÁCHÁNÍ SVĚTOVÉHO GENOCIDIA ZODPOVÍDAT PŘED CELÝM SVĚTEM A BUDE K NIM NÁSLEDNĚ I CELÝM SVĚTEM DLOUHO PŘISTUPOVÁNO, JAKO K NEJOTŘESNĚJŠÍM VÁLEČNÝM ZLOČINCŮM, ZHODNÝM S FAŠISTICKÝM HITLEROVSKÝM NĚMECKEM, ČI JAPONSKÝM VÁLEČNÝM MILITARISMEM.

  11. jihlavák napsal:

    Dobrý článek. Ulhane USA vzor lháře a podvodníka Fialy a celé jeho vlády. Horší vláda než Babiš a to jsem si myslel, že to je dno a úroveň musí jít konečně nahoru. Ještě do toho soudruh prezident a tajwanec předseda senátu.

  12. Jan P napsal:

    Viva la libertad la Autonomía del pueblo Ucraniano

    Objevte Nestora Machna, symbolickou postavu ukrajinské revoluce. Ukrajina, začátek 20. století. Mladý Néstor Majnó, narozený do velmi chudé rolnické rodiny a adoptovaný buržoazní rodinou, nenachází své místo v nelítostném světě ovládaném bohatými. Toto je beletrizovaný příběh největšího ukrajinského anarchisty, který navzdory bolševikům a Němcům prožil půl století nepokojů a revolucí.
    Souborné vydání, které obsahuje dva díly, které vyprávějí příběh tohoto ukrajinského hrdiny.
    https://traficantes.net/libros/vientos-de-libertad?fbclid=IwAR0JfP1d97_CRJMR1rlGc810I5h_OT9_rIq1AksxrtRNcYpGjdWn5fvXyh4

  13. Zdeněk Gryc napsal:

    SUPPER INFORMÁTOR
    TRAMPOVÉ KRITIZUJÍ SKAUTY
    ——————————–
    Jan P říká:
    Sobota, 10. 6. 2023 v 17:49
    Pane Gryci, není zač.
    Ano, nesocialističtí i socialističtí skauti zažívali na vlastním kůži represi jak ze strany nacistických okupantů, tak ze strany stalinistické diktatury. To je fakt.
    Faktem taky ale je, že prvorepublikovej Junák, kterej v současný době je vykreslován jako vzor a ideál,

    byl současníky, např. trampy, kritizován za disciplinaci mládeže, šiřitel nacionalismu a militarismu.
    —-
    SKAUTI
    NACIONALISMUS
    MILITARISMU
    CUI BOBO ?
    Jan P
    „fachčí“

    Lepí se na blog starý 5 let,

  14. Svatopluk Beran napsal:

    Typický NEOLIBERÁLNÍ dnešní komentátor.

    Piráti, konečná, vystupovat!
    21. 6. 2023 / Karel Dolejší

    Fialova vláda se jeví jako v řadě ohledů nepoučitelná, ve druhém válečném roce stále nekoncepčně vrší chybu na chybu a v předchozích omylech zatvrzele pokračuje.

    POVŠIMNĚMĚ SI DALŠÍ NOVÉ VARIANTY NOVINÁŘSKÉHO NEOLIBERALISMU V KOMENTOVÁNÍ UDÁLOSTÍ O TOM ŽE VLÁDA VYNIKAJÍCÍ VĚC KTEROU PROVEDLA, NEDOKÁŽE BLBÉMU PLEBSU PRODAT

    Pokud se jí něco opravdu podaří, jako třeba ,,odstřižení od ruského zemního plynu,, nedokáže to veřejnosti náležitě prodat.

    JAK JE MOŽNÉ, ŽE TAK JASNOU VĚC, JAKO JE TO ŽE NEOLIBERALISMUS KTERÝ JE DRAHÝ A TĚŽKO UNESITELNÝ PRO VĚTŠINU OBYVATELSTVA, NEDOKÁŽE VLÁDA PLEBSU PRODAT?

    JAK JE MOŽNÉ ŽE TEN BLBEJ PLEBS NENÍ SCHOPEN POCHOPIT, ŽE DRAHÉ SUROVINY JSOU PRO NĚJ LEPŠÍ NEŽ LEVNÉ SUROVINY. JAK JE MOŽNÉ, ŽE TEN BLBEJ PLEBS NENÍ SCHOPEN POCHOPIT, ŽE JSME V JEHO ZÁJMU DOKONCE ROZPOUTALI I VÁLKU V JEHO BLÍZKOSTI NA KTERÉ VYDĚLÁVÁME A BUDEME VYDĚLÁVAT – (USA) – VÁLEČNOU KONJUNKTUROU A VY JEŠTĚ BUDETE MOCI POUŽÍVAT NÁŠE DRAHÉ SUROVINY? NAPLNÍME VÁM ZÁSOBNÍKY, POSTAVÍME VÁM A BUDEME MÍT POD VLASTNÍ KONTROLOU VAŠE ATOMOVÉ ELEKTRÁRNY. JAK JE MOŽNÉ ŽE JSOU V EVROPĚ, OBČANÉ KTEŘÍ NÁS AMERIČANY A JEJICH POTŘEBU CIZOPASIT NA JINÝCH NÁRODECH NECHÁPOU? SLOVY ROMANA Z KAMENE VE FILMU TANKOVÝ PRAPOR – JAK JE TO MOŽNÉ? – 🙂

Leave a Reply