Blog Jihlavských listů

Anna Netrebko je světovou operní hvězdou první velikosti.
V minulosti se hodně angažovala ve prospěch Vladimíra Putina a jeho režimu.
Což se nelíbilo mnoha operním scénám a když přišla válka, tak ji nechtěly.

Proto tato „zásadová“ dáma trochu otočila a válku veřejně odsoudila. Aby mohla dát po světě vystupovat. Sice ne moc tu válku odsoudila a hlavně tak aby se Vladimíra Vladimíroviče příliš nedotkla, ale mnohým scénám to stačilo a obnovily s ní s ulehčením kontakty. Přece jenom – je to pecka, slyšet ji zpívat a mít ji na svém pódiu. Taková Metropolitní opera v New Yorku však ve svém postoji vytrvává a nebylo jí líto ani dát 200 tisíc $ za neuskutečněné vystoupení.

Ovšem Putina i tento mírný její obrat trochu pozlobil a tak ji prohlásil za nepřítele státu, co nesmí do Ruska.
A teď babo raď. Co s tím. Když taková hvězda takových rozporů má vystoupit v Obecním domě?

Z mého pohledu však je rozhodující to, že náš spojenec Ukrajina ji zařadil na sankční seznam. A proto bychom neměli ani v tomto podrážet nohy zemi zoufale bojující o svoji existenci. Tím že ji za jásotu naší ruské páté kolony umožníme vystupovat v institucí zřízené a financované z peněz daňových poplatníků. Za co by potom stála naše zahraniční politika?

A že jinde jo a u nás ne? No tak to je přece jenom další doklad slabosti demokracie oproti totalitám, tam se to jednoduše nařídí a basta. Na naší straně civilizace je svoboda. Bohužel i v tomto. Protože v konečném důsledku je to i důvod, proč se proti těm ruským zvěrstvům nezakročí daleko důrazněji.

apokalypsa – (z řec. apokalypsis = zjevení, odhalení) – pojem, pod kterým bývá chápán konec tohoto světa, u křestanů soud Boží, zmrtvýchvstání (vzkříšení) vyvolených a věčná záhuba zatracených. Apokalypsa sv. Jana inspirovala mnoho umělců (např. H. Bosche, Dürera), ¨

Hieronymus Bosch

Hysterický křik se ozývá z plamenů, které zahalují domy a šlehají k nebi.

Občas z kouře vyběhnou zpola šílení lidé a uhání pryč –

ani se neohlédnou za nizozemským městem ‚s-Hertogenbosch.

Jen jeden malý chlapec zůstává stát a hledí na katastrofální požár.

A údajně nevidí jen obyčejný oheň, ale samotné peklo,

které má propuknout na Zemi při apokalypse.

Ani později hoch nezapomene na tragédii z roku 1463,

při níž lehlo popelem na 4000 domů

a podle zničeného města si dokonce volí svůj pseudonym – 

Hieronymus Bosch (1450–1516).

Srpen 1968 je inspirací k Apokalypse, vertikálnímu dřevořezu,  od Ak. mal. Jiřího Mareše vystavovanému v souborných výstavách jeho díla.

Je také inspirací k monumentálnímu plátnu Ak.mal. Míly Doleželové,

 v bytě Ing.arch. Evy Cikánkové, která umožnila PhDr. Ivanovi Žlůvovi uveřejnit obraz v jeho publikaci:  HLEDÁNÍ PRAVDY malířky Míly Doleželové.

————————

PRÁVĚ DNES

Pokud Ukrajinci uspějí, sáhneme po jaderné zbrani, hrozí opět Medvěděv

dnes 15:11

Eva Turečková

Ruský exprezident a expremiér Dmitrij Medvěděv, nyní zástupce šéfa ruské bezpečnostní rady, znovu zvedl jadernou kartu. Prohlásil, že pokud ukrajinská protiofenziva uspěje a ukrajinským silám se podaří získat zpět část „ruských území“,

„bude Moskva nucena sáhnout po jaderné zbrani.“

Informuje o tom ruská agentura RBK.

třeba ne tak úplně,

ale

“TAKY“ 

je motivována snahou,

udržet životní standart ruské oligarchie,

o Putinovic rodince nemluvě.

Empírové interiéry, postel s nebesy v carském stylu.

Přepychový život rodinky na západě,

ve funkcionalistické architektuře.

O Putinivic ex manželce ve Španěsku,

a příchodu na svět,  jeho ratolestí,  ve Švýcarsku,

„TAKY“

nemluvě.

„Češi by potřebovali válku. Vyhnat je v noci z baráku, zabít dítě, ženu, podříznout a barák zapálit. Aby pochopili, o čem je řeč“. Pavel Novotný, starosta

„Musíme těm dobytkům zarazit tipec. Vyneseme je za rypáky a nacházíme do řeky.“ Tomáš Čermák, pravomocně 5,5 roku vězení.

Jsem si myslel, že tenhle zásadní rozdíl je lehce k pochopení. Ale když to se zcela vážnou tváří dává do souvislosti i jeden úspěšný podnikatel, kterého si jinak považuji, bo je mimo jiné zastupitel a postavil si také svůj kostel, vidím že ne.

Pavel Novotný je svérázný borec, který nejde pro ostrý výraz a syrové expresní vyjádření daleko. Ovšem nenašel jsem dosud nic, v čem bych v podstatě jeho sdělení nesouhlasil. A zde reaguje na to, jak se dnes už docela velká část naší společnosti staví k nelidské, zbytečné, odporné válce už jenom pár set kiláčků od nás. Názorem, že vlastní zkušenost by tento náhled určitě změnila. A ta nemusí být zase tak vzdálená. Ano, možná bych volil trochu jiná slova, ale jinak – naprostý souhlas s meritem. A hlavně – vůbec nic nezákonného.

Tomáš Čermák veřejně vyzýval k násilí na těch lidech, kteří se „provinili“ jenom a jenom tím, že utekli před hrůzou co rusáci v jejich zemi rozpoutali. Před agresorem, který si umanul že jejich vlast vymaže z povrchu zemského a všechno cenné si vezme. Že všechno bude opět jeho. Prostě jenom byli v nesprávnou dobu na nesprávném místě a zachraňovali holé životy. Čermák by bezesporu zdrhal rovněž, být na jejich místě. Tedy otevřeně podněcoval ke stejnému, co tam Putin dělá. Proto je jeho jednání tak nebezpečné a došlo spravedlivého ocenění, byť jen u spodní hranice sazby. Někdy si říkám, jestli té tolerance vůči takovým už fakt není dost.

Protože důsledky takového počínání a na druhé straně zcela nepřiměřeně schovívavosti k němu už vidíme teď. Podněcující lži v Přerově. Pogrom v Brně. Sláva Putinovi v Krupce. Prostě platí že to jde rychle…názor – postoj – čin.
A proto je třeba tomu čelit a to podstatně razantněji než doteď.

„Žijme tak, jako bychom již dnes zemřít měli. Žijme pečlivě jako moudří a vykupujme si časem vezdejším život věčný.“

Tato slova Josefa Toufara jsem měl možnost si znovu připomenout v sobotu 15. července, neboť jsou napsána na kamenné desce umístěné v podlaze kostela Nanebevzetí Panny Marie v Číhošti. Pod touto kamennou deskou se nachází hrob s ostatky P. Josefa Toufara.

A právě v kostele Nanebevzetí Panny Marie se uplynulou sobotu konala mše svatá k připomenutí 121. výročí od narození P. Josefa Toufara.

Mši celebroval P. Marián Pospěch, farář s farnosti Dolní Lutyně. Po mši následovala beseda s P. Petrem Kubantem, proboštem v Poděbradech a biskupským delegátem, který je nejlépe obeznámen s probíhajícím procesem blahořečení P. Josefa Toufara.

Když jsem si při promluvě P. Mariána Pospěcha v hlavě promítal a připomínal životní osud Josefa Toufara, znovu jsem si uvědomil, jakou obrovskou duševní silou a odhodláním byl Josef Toufar obdařen a jak velkým utrpením během svého života prošel.

Jsem přesvědčen, že právě znalost životního osudu Josefa Toufara má zvláště v dnešní době obrovský význam. Připadá mi totiž, jako bychom v dnešní době někdy postupně ztráceli vůli, energii a odhodlání postavit se zlu. Máme tendenci se přizpůsobovat situaci a nástupu nespravedlnosti, relativizovat hodnoty a nezabývat se špatnými věcmi. Máme tendenci ustupovat, nezajímat se, nevidět, říkat si, že se nás to přece tak úplně ani netýká a zdánlivě tak chránit svůj klid, pohodlí a pohodu.

Že se však ve skutečnosti zlu ustupovat nesmí a nemůže a že pokud tak učiníme, dočkáme se pouze jeho dalšího šíření a rozpínání, toho je důkazem právě i osud Josefa Toufara.

Proto bych chtěl na závěr článku poděkovat všem, kteří si na 121. výročí narození P. Josefa Toufara nejen vzpomněli, ale také nám všem toto výročí a osud Josefa Toufara připomněli. Děkuji farníkům, že na svého kněze nezapomínají, děkuji všem kněžím a dalším zástupcům církví, kteří osud a život Josefa Toufara připomínají, děkuji všem poutníkům, kteří do Číhoště pravidelně přicházejí a děkuji číhošťským, že o památku Josefa Toufara pečují stejně tak, jak činí v jeho rodišti Arnolci.

Číhošť je totiž jedním z nejdůležitějších míst naší paměti, Číhošť a osud Josefa Toufara spojený s číhošťským zázrakem je jedním ze nejdůležitějších zdrojů naší síly, energie a pokory.