Blog Jihlavských listů

Dnes se s Vámi podělím o událost, která se skutečně nedávno stala. Identifikaci místa a osob vynechám. Pro to, co bych rád sdělil a zároveň poprosil o zamyšlení, to totiž není vůbec důležité.

Jeden muž, říkejme mu běžec, ve volných chvílích rád vybíhá do okolí svého bydliště většinou na stále stejný běžecký okruh. Dělá to proto, protože běhá rád a při běhání si vlastně odpočine, pročistí hlavu a udělá něco pro své tělo. Trasa běžce vede pěknou krajinou a také několika obcemi. V jedné obci běžec běží mezi domy po asfaltové cestě nebo chodníku. Jedná se o klidnou část obce a na asfaltové cestě si často hrají děti, jezdí maminky s kočárky apod.

Nedávno při jednom z takových běhů běžec potkal právě na začátku této asfaltové cesty malého kluka na kolečkových bruslích. Malý kluk běžce slušně pozdravil a následně se společně s běžcem rozjel po asfaltové cestě ve stejném směru jako běžec. Malý kluk byl docela šikovný a za chvíli běžce předjel a postupně získal asi desetimetrový náskok. Právě v tu chvíli se docela rychle jedoucí kluk dostal zhruba na úroveň po stejné ulici se potulujícího černého chundelatého psa. Černý chundelatý pes začal štěkat a vyrazil proti jedoucímu klukovi, který se evidentně vylekal. Ve snaze uniknout kontaktu se štěkajícím a skákajícím psem najel zoufalý a vylekaný kluk z asfaltu na dlážděný chodník, ztratil rovnováhu a upadnul přímo na zadek na zem. Na zemi se po zadní části těla po pádu ještě chvíli ve smyku pohyboval. Na záda se naštěstí kluk nepoložil a hlavu nad chodníkem udržel. Mezitím mu již černý chundelatý pes štěkal přímo do obličeje a trauma kluka pokračovalo. V době pádu byl běžec již hodně blízko u kluka a křikem se mu podařilo upoutat pozornost psa, který si ihned přestal všímat kluka a soustředil svoji pozornost na běžce. Mezitím, co běžec poutal pozornost štěkajícího psa, kluk vstal a na popud běžce po ujištění, že není zraněný a může odjet, rychle s brekotem a na zadní části s totálně potrhanými krátkými kalhotami odjel po asfaltové silnici pryč do bezpečí.

Na běžci potom zůstalo se vypořádat se psem, který se stále více osměloval, štěkal a opakovaně přiskakoval k běžci. Pokračovat v běhu nebylo možné, neboť pes to zřejmě vnímal jako běžcovu zbabělost a odvážně se ihned snažil běžce popohnat a zezadu na něj naskočit. Nakonec vše vyřešilo opravdu hodně silné běžcovo zařvání DOMŮ!!! provázené gestikulací. Černý chundelatý pes totiž po zařvání přestal štěkat, stáhl ocas a vydal se domů. Běžec pokračoval v běhu a život šel dál.

Na závěr již jenom napíšu, že běžec v dané obci běžel po té asfaltové cestě již možná dvě stě padesátkrát a že se tedy již dvě stě padesátkrát nikdy nic takového nestalo. Stalo se to až po dvě stě padesáté první. To dodávám zejména pro ty, kteří si budou myslet, že přece u nich se nikdy nic takového nemůže stát.

Mimochodem toho kluka bylo běžci fakt líto. Možná se bojí psů, ale vypadalo to, že je slušný, šikovný a dobře vychovaný.

BRATRSKÁ POMOC SRPEN 1968

KRIMINÁLNÍK BEDŘICH ROZEHNAL

STÁTNÍ VYZNAMENÁNÍ ZÁŘÍ 1968

Telegram:  Ing arch Bedřich Rozehnal Květná 3. Brno

Ministerstvo kultury a informaci zve vás a vaši paní k slavnostnímu předání státního vyznamenání na

úterý dne 10. září 1968 do vévodských místností Valdštejnského paláce v Praze 1 Malá Strana Valdštejnské náměstí stop, prosíme o potvrzení účasti na telefon 533 772 sekretariát Ministerstva kultury a informaci

Doležalová Praha 1 Valdštejnská 10.

Naše škola škol, Univerzita Karlova, vyhodila ze dne na den ze svých řad profesora Tomáše Petráčka.

Toho, který se otevřeně postavil proti extremistické  Alianci  pro život a neodsuzoval manželství pro všechny jako většina ostatních katolických kněží.

Ale to samozřejmě nemá žádnou souvislost, že…

Je zajímavé, že ti, kdož ještě před pár týdny řičeli jak se vyhazuje z národohospodářské fakulty Ševčík  za názor, dnes hluboce mlčí. Žádné odsudky nikde nevidím. Tohle je totiž podle nich zřejmě  naprosto v pořádku. Ne, je to dvojí metr. 

A to Ševčík nedostal žádnou výpověď jako Petráček, tam se jedná pouze o pozici děkana, vše probíhá dlouhodobě a otevřeně , vyjadřují se k tomu komise, senáty – a hlavně – je pořád ve funkci. Prostě demokratický proces v akademickém světě co  trvá to už měsíce.

Petráček však dostal výpověď okamžitě, pro nadbytečnost, přitom jinde se zde nabírají noví lidé. Nebyl dodržen zákon v tom ohledu, že okamžitá výpověď se musí projednat s odbory. Prostě napilno, okamžitě, před začátkem školního roku. Studenti, které vedl u jejich doktorandských prací, osiřeli. Přitom je zcela evidentní, že za vyhazovem stojí tlak katolických biskupů. Není to totiž zdaleka   první případ – postupně museli z fakulty odejít pro své názory Tomáš Halík, Ivan Štampach a kvůli své sexuální orientaci Jaroslav Lorman …

Katolická církev ať si dělá co chce.

Ale tohle je VEŘEJNÁ VYSOKÁ ŠKOLA

z peněz daňových poplatníků financovaná a

Karlem IV. v matce měst založená.

Krok zcela nedůstojný poslání a tradicí!

Slavnostní vyhlášení letošního ročníku Vesnice roku bylo opět skvělou příležitostí pro setkání se a společné sdílení radosti nejen z oceněných obcí. Celý den také provázela v několika obměnách otázka, zda existuje recept na výhru soutěži Vesnice roku. Se starostkou vítězné Nové Vsi u Nového Města na Moravě paní Helenou Tučkovou jsme se jednoznačně shodly, že hlavní ingrediencí vítězného receptu jste vy. Obyvatelé našich obcí, aktivní občané, členové a členky spolků, organizátoři kulturních a sportovních akcí, ředitelé a učitelé místních škol, zkrátka všichni, kdo tu a tam přiložíte ruku k dílu, když je potřeba. A když se to potká s činorodým vedením obce, stačí se o úspěchy jen přihlásit. A nemusí to být jen v soutěži Vesnice roku. Nová Ves u Nového Města na Moravě totiž vykoukla už na jaře letošního roku v mapě kvality života Seznam Zpráv, kde se s indexem 88 bodů stala suverénně nejlepším místem k žití v Česku. Ukazuje tak, že bohatý spolkový život v obci, kdy spolu lidé mluví, společně zvelebují svoje okolí a mají možnost se přímo podílet na rozvoji své obce, dokáže i na vesnicích udržet mladé lidi a s nimi i život. Proto pak ani není divu, že když novoveští získali kromě zlaté stuhy také finanční odměnu, že si o jejím využití rozhodnou sami v anketě. Skvělá práce i inspirace, za kterou ještě jednou ze srdce gratuluji.   

Dvacátý první srpen 1968.

Ani v tom nejčernějším snu by mne nenapadlo, že 55 let po tom smutném datu našich dějin budeme mít za ministra spravedlnosti bezskrupulózního chlápka, co se veřejně, beztrestně, vytrvale a okázale paktuje s pátou kolonou těch, kteří jenom pokračují v imperiální tradici říše zla, co tehdy zardousila změny v naší zemi.

S těmi, kteří podporují ta zvěrstva, co ta říše dnes už se nazývající RF, činí na území svrchovaného sousedního státu, našeho spojence. A samozřejmě – za ohlušujícího ticha ze strany ANO a SPD – to je na tom to nejhorší. Pro ně je to totiž přesně to, co razí. Skrytě i otevřeně. Kolaborace s Velkým bratrem. Opět. Po 55 létech.

Tak bych se chtěl i já veřejně zeptat, milá ODS, co s tím provedete. Tedy jestli takovýto kolaborant bude ve vašich barvách nadále nejenom ministrem ale bude mít i poslanecký mandát. Protože pokud nic, tak všechny vaše proklamace, dosavadní podpora, nějaká Netrebko, nebo zákaz sportovcům, může jít do háje. 

A protože někam patřím, tak bych se chtěl v první řadě zeptat paní poslankyně za Vysočinu Eva Decroix .