Zastupitelstvo našeho města zítra svým hlasováním, samozřejmě rozhodujícími hlasy místních ODS a ANO, vyšle do čela svého finančního výboru paní

Karolínu Koubovou.

Nepoznal jsem za svůj život v lokální politice proradnější dámu. Pro ni samotnou je to konečně zasloužená odměna naší současné vládnoucí koalice za její výrazný podíl na naši dnešní městské vládě ODS/ANO. Odpovídající funkce.

Uvědomil jsem si to plně o sobotním večeru, když jsem po dlouhé době spatřil pana Milana Uhdeho. A připomněl jsem si, jak jsme ho společně poslouchali po naší zdejší radniční defenestraci panem Výborným iniciovanou, kterou se poprvé místní slouhové estébákova hnutí protlačili do čela naší radnice. Díky demokratickým stranám.

Pan Uhde tehdy vedl polemiku na téma… proč jenom naší ambiciózní politici na všech úrovních jsou tolik, tolik jenom vedení touhou opět uspět v dalších volbách, jenom vyhrávat. Za každou cenu.Proč alespoň částečně a někde nepřeváží to, kam chceme směřovat, co chceme v budoucnu dosáhnout, jaké chceme prosazovat hodnoty.

A to jsme si slíbili, že se takovými býti pokusíme. Ovšem stačilo pár let, přivonění k moci – a všechno, úplně všechno bylo jinak. Velkou šanci nasměrování od stranického k občanskému řízení města jsme společně promarnili i tím, že tato dáma pošlapala ve své funkci co mohla.

Proto považuji její zítřejší volbu za ostudu našeho královského města.

PS. : …ale co my víme, třebas se v ní samotné ještě pohne svědomí…

Proč šel

Svatopluk Beran říká:
Pondělí, 30. 10. 2023 v 19:00

Gastarbeitrovat do USA.

Proč nešel

Rabótať do SSSR

Ztracený projev prezidenta republiky Petra Pavla, který měl původně v sobotu přednést ve Vladislavském sále: 

„Vážení spoluobčané, vážení přítomní,

jsem duší voják a ač prezident, nechci si hrát na druhého Václava Havla.  Proto mi dovolte jen krátce říci: Nadále podporujme Ukrajinu a Izrael v jejich boji o holou existenci. Buďme rádi, že jsme v EU a NATO a nepyskujme pořád. A jak říkal otec mladému Bruci Waynovi ve filmu Batman, padáme proto, abychom se naučili znovu vstávat. Takže vstávejte a přestaňte fňukat. Máme se nejlépe, jak se v historii Češi vůbec kdy měli a komu se to nelíbí, může jet do Ruska, Koreje nebo Iránu.  Jo a dneska jsem tou vlajkou picnul vojáka do čepice schválně, aby byla sranda. Omlouvat se nebudu, protože chci být vtipný a ne směšný. 

Ted už se těším na vyznamenávání, výběr se mi fakt letos povedl. (potlesk)“ via Tomáš Cikrt.

Jak já jsem vděčný za tu delší, obyčejnou nudu po těch dvaceti letech nejprve nadutosti, arogance a povýšenectví a posléze zloby, sprostoty a urážek! A projev bude příště určitě lepší, každý nějak musí začít, ne? 

A opravdu vůbec, ani v nejmenším, jsem necítil žádné zadostiučinění když jsem viděl aktéra toho prvního se s kyselou tváří ošívat v první řadě a dávat bedlivý pozor, aby ani paní Livie netleskla, stejně jako on. Mohl by to být její poslední pohyb v životě…

Ani když hlava té předešlé vlastizrádné lůzy „slavila“ státní svátek na trucakci ve vybrané společnosti s Jiřím Paroubkem a Kateřinou Konečnou pod vedením novodobého mesiášského vůdce Rajcha. Jo, to je ten, jak mu jeho hlupáci horlivě poctivě posílají na nové Porsche, ač sami ve své bídě nemají co do huby… A to vše pod kontrolou jiného Jindřicha, Wassermanna Vodičky, bývalého pohraničníka a esenbáka, který už aspoň přestal znevažovat uniformu a vojenské hodnosti, kaprál jeden přerostlý…

A už vůbec ne, když jsem slyšel odporné zvratky toho slovenského eštebáckeho makaka o komunistické rozvědce a paní Martě Kubišové. Zrovna od něho! 

Naopak – bylo mně jich jenom docela obyčejně líto. Všech tří. 

Převzato:

80 let Stalinova paktu s Hitlerem, který neměl získat čas na obranu, ale na útok

MICHAEL ROMANCOVPodpis druhého tajného dodatku smlouvy o neútočení mezi Německem a Sovětským svazem, přezdívané pakt Molotov–Ribbentrop, v moskevském Kremlu 28. září 1939 (smlouva a první tajný dodatek rozdělující východní Evropu mezi Německo a SSSR byly podepsány 23. srpna 1939). Hitlerův ministr zahraničí Joachim von Ribbentrop stojí třetí zleva, vedle něj je Josif Vissarionovič Stalin. Sovětský ministr (lidový komisař) zahraničí Vjačeslav Molotov dokument podepisuje. Foto: autor neznámý, NARA.gov

Komentář: Přesně před 80 lety, 23. srpna 1939, podepsal v moskevském Kremlu komunistický Sovětský svaz s nacistickým Německem smlouvu, které se podle ministrů zahraničí říká pakt Molotov–Ribbentrop. Přesnější označení by však bylo pakt Stalin–Hitler. Jaké motivy k ní vedly Kreml, vysvětluje Michael Romancov.

Normalizace v československých dějinách je období od násilného potlačení pražského jara v roce 1968 armádami Varšavské smlouvy.

Potřeba „normalizace poměrů“ původně byla oficiálním zdůvodněním represivních opatření na počátku této epochy, jako byly čistky v komunistické straně, propouštění ze zaměstnání, obnovení cenzury, zrušení mnoha zájmových a politických sdružení a organizací a další. K postupnému znovuutužování komunistické moci došlo zejména v 70. letech, např. čistka v armádě proběhla v letech 1970–1974.^[1]

V 80. letech již komunistická propaganda používala výraz normalizace spíše pro vztahy mezi státy či pro vnitropolitickou zahraniční situaci, zejména v Polsku.^[2]

Název „normalizace“ se občas přenáší na celou éru, během níž už „normalizační proces“ sice neprobíhal, ale normalizační opatření zůstávala v platnosti, tj. až do listopadu 1989.

 Denacifikace by měla skutečně proběhnout. V Rusku

5. 8. 2023 autor: Karel Paták

 Pekka Kallioniemi, odborník na sociální sítě a na dezinformace, kterého na twitteru sleduji a který se zabývá osobami, skupinami a fenomény podporující současný ruský režim, vytvořil vlákno, v němž mapuje velmi početnou neofašistickou scénu v Ruska a její velmi úzké vazby na režim Vladimira Putina.n v Praze

Snažím se, ale nejde to – v kavárně neslyšet cizí rozhovory. Samozřejmě ovšem, že se nijak do hovoru nemíchám, když nejsem vyzván, přestože ty hosty dobře znám…Ovšem na tohle bych reagovat chtěl aspoň takto, třeba si to přečtou.

Řeč byla o dnešním svátečním dni. Prý proč pořád ještě slavit vznik něčeho, co už dávno není a nebude. Tedy Československého státu. Zvláště když dneska, ti novodobí jacísi Čechoslováci, kteří toho mají plnou hubu a je jich čím dál víc, to vám je taková pakáž…

Podle mého názoru se jedná o zásadní nepochopení. Já osobně totiž v tento den daleko více než na zrození samostatného Československa myslím na vznik nového státního útvaru obecně. Něčeho, co jsme dosud nikdy ve své historii neměli, co se osvědčilo a z čehož těžíme dodnes.

Demokratická republika.
Samozřejmě, že první republika nebyla bez chyb, ba právě naopak – chyb bylo tolik a neřešily se pořádně, proto náš stát ve své původní podobě nakonec zanikl. Ovšem bylo to v těch dvacátých a třicátých letech ve všech ohledech mnohem, mnohem lepší, než co následovalo, tedy fašistická diktatura a komunistická totalita. Proto pro mne tento den znamená na prvním místě uvědomění si toho daru, že už přes třicet let mohu žít ve svobodné, demokratické republice, která na tu první důstojně navazuje.

A pak je tu Tomáš Garrigue Masaryk, kterého mám s tímto dnem navždy spojeného. Toho totiž považuji za největšího Čecha všech dob. Protože věděl, uměl, sjednocoval a inspiroval. A jasně, že i on dělal chyby, vždyť kdo ne…třebas zrovna ta jeho idea národa československého. A dokázal i odejít v pravý čas – Mnichov by pro něj musel býti jako pro velkého vlastence ranou smrtelnou a podpis chráněnce Beneše v Moskvě stran jeho antibolševismu rovněž…

Pociťují vděk za to, že si mohu vážit dnešní vlády která jde v jeho šlépějích:
“ Vlastenectví je láska k vlastnímu národu, nikoliv nenávist k jiným.“

Z kavárny na Masarykově náměstí pěkné prožití dnešního dne svátečního úplně všem přeji.