Archive for Prosinec, 2023

Podej čertovi ruku, peklem se ti odvděčí.

Pátek, 29 prosince, 2023

Také jste si všimli, že Rusko ve svých propagandistických výtvorech velice často a rádo obviňuje takzvaný “Západ” z proradnosti, vrážení dýk do zad a podpory jeho nepřátel, kvůli čemuž musí ruský mírumilovný člověk povstat a jít do boje, který nechce? Zde je na místě upozornit že, Rusko je v této problematice naprosto bez viny a dokonale čisté, neboť jak pravil klasik, Rusové nikdy ve své velkolepé historii nikoho nenapadli – Za posledních 105 let Rusko pouze odráží agrese (sovětsko-polská válka), bere pod ochranu slabší sousedy (Estonsko, Lotyšsko, Litva), přichází na pomoc pokrevním bratrům uvězněným v nepřítelem ilegálně anektovaných oblastech (Východní Polsko), reaguje na provokace (Zimní válka s Finskem), převádí území pod svou správu kvůli zachování míru (rumunská Besarábie a Bukovina), zajišťuje bezpečnost zásobovacích tras Spojenců a omezuje vliv nacistů (Írán), osvobozuje od fašismu (východní a střední Evropa) – to byl ostatně JEDINÝ přínos tohoto národa lidské civilizaci v tomto ohledu – poskytuje bratrskou pomoc (Východní Německo, Maďarsko, Československo), na žádost přátelských režimů přichází potlačovat kontrarevoluce (Afghánistán), zajišťuje vlastní územní celistvost (Čečensko, Dagestán) nebo zabraňuje genocidě (Gruzie) a konečně demilitarizuje a denacifikuje (Ukrajina). Zdaleka to není vše, ale chápeme již, že Ruská říše nikdy nedává první ránu. Většina těchto nedobrovolných a vnucených akcí je pak pouze reakcí na činnost imperialistů a fašistů, kteří vždy hledají záminku, jak zničit nebo zotročit slovanstvo, které ruský svět představuje a jedině Rusko dokáže ochránit.

Ale dost bylo ironických oficiálních důvodu k invazím. V moderní historii jsou zajímavější momenty, které vám nikdo z Kremlu připomínat nebude. Momenty, kdy naopak Rusku (Sovětskému svazu) skutečně teklo do bot a snad s jedinou výjimkou mu byla pomoc západních kapitalistů vždycky dobrá. Začneme hned na začátku celého příběhu o boji ruského člověka proti fašismu, Wall Streetu, Washingtonu nebo kolektivnímu Západu, jak libo, a budeme pokračovat až do současnosti.

Pomoc USA po bolševické revoluci (1919-1923)

American Relief Administration (ARA) byla americká mise do Evropy a pozdějšího revolučního Ruska po 1. světové válce. Bezprostředním předchůdcem ARA byla významná mise United States Food Administration v čele s H. Hooverem, který se později stal prezidentem USA. Hoover a někteří jeho spolupracovníci už dříve v Evropě pracovali a během mise v Belgii získali užitečné zkušenosti při řízení “Komise pro pomoc”, která během první světové války živila sedm milionů Belgičanů a dva miliony Francouzů.ARA byla oficiálně založena Kongresem Spojených států 24. února 1919 s rozpočtem 100 milionů dolarů (1 563 000 000 $ v roce 2023). Její rozpočet byl navíc posílen soukromými dary, které přinesly dalších 100 milionů dolarů. Bezprostředně po válce dodala ARA více než čtyři miliony tun humanitární pomoci do třiadvaceti válkou zničených evropských zemí. ARA ukončila své evropské aktivity v roce 1922; v Rusku pak působila do roku 1923.V době svého vrcholu ARA v Rusku zaměstnávala 300 Američanů, více než 120 000 Rusů a denně živila 10,5 milionu lidí. Její ruské operace vedl plukovník William N. Haskell. Lékařská divize ARA fungovala od listopadu 1921 do června 1923 a pomohla překonat epidemii tyfu, která tehdy pustošila Rusko. Operace ARA na pomoc při ruském hladomoru probíhaly paralelně s menšími mennonitskými, židovskými a kvakerskými misemi. Provoz ARA v Rusku byl ukončen 15. června 1923 poté, co se zjistilo, že Sovětský svaz obnovil vývoz obilí.

Holodomor (1932-1933)

Během uměle vyvolaného hladomoru na Ukrajině, Kubáni a v Kazachstánu zemřely miliony lidí. Sovětský svaz však v tuto chvíli pomoc svých “nepřátel” odmítl. SSSR tehdy podle většiny současných historiků zabíjel dvě mouchy jednou ranou – na jednu stranu mu bezohledný vývoz obilí z Ukrajiny pomáhal financovat masivní industrializaci země, na stranu druhou ukazoval neomezenou moc nad životy svých obyvatel, zejména nežádoucím ukrajinským nacionalistům. Tento hladomor, který nesl známky genocidy, měl za následek rozsáhlé úmrtí populace a masové hroby po celém regionu. Oficiální záznamy neposkytovaly úplné informace o tom, co se vlastně dělo – úmrtí často zůstávala neevidována, příčina smrti chyběla, aby se zatajila skutečná situace.Na vrcholu hladomoru v červnu 1933 umíralo kolem 28 000 lidí denně. Mrtvá těla ležela na ulicích a docházelo ke kanibalismu, i v rámci rodin. Za dobu trvání této pohromy zemřelo přibližně 3,9 milionu Ukrajinců (jak bylo zjištěno ve studii z roku 2015 týmem demografů z Ukrajinského institutu demografických a sociálních studií a University of North Carolina-Chapel Hill).Zatímco Ukrajinci umírali, sovětský stát v roce 1932 vyvezl z Ukrajiny přibližně 4,27 milionu tun obilí, což je dost na to, aby se uživilo nejméně 12 milionů lidí po celý rok. Sovětské záznamy navíc ukazují, že v lednu 1933 byly v SSSR dostatečné zásoby obilí, aby nasytily více než 10 milionů lidí. Vláda mohla zorganizovat pomoc při hladomoru a navíc mohla přijmout mezinárodní humanitární mise. K ani jednomu však nedošlo, Moskva zahraniční nabídky odmítla a obvinila ty, kdo je nabízeli z vměšování.

US dodávky materiálu v rámci Zákonu o Půjčce a pronájmu a britská pomoc SSSR (1941-1945)

Zákon o Půjčce a pronájmu (Lend-lease Act) z roku 1941 byl ze strany amerického prezidenta Roosevelta praktickým krokem jak na jednu stranu nezapojit Spojené státy do války a zároveň pomáhat spřáteleným zemím. I když se defacto jednalo porušení americké politiky neutrality a nevměšování, původním předpokladem bylo, že vyzbrojování nepřátel amerických nepřátel umožní USA vyhnout se přímé konfrontaci na bitevních polích. Tato premisa byla nicméně mylná, neboť už o necelý rok později byly Spojené státy napadeny Japonskem a zároveň jim, poněkud neuváženě, vyhlásilo válku i Německo. Sovětský svaz se po Velké Británii stal druhým největším příjemcem americké pomoci. Do SSSR od ledna 1942 do druhé poloviny srpna 1945 putoval materiál v hodnotě 11 miliard dolarů (~151 miliard v roce 2023), který zahrnoval například přes 420 000 jeepů a nákladních vozidel, 35 000 motocyklů, 7000 tanků, 5000 ostatních obrněných vozidel, 11 400 letadel, 1900 lokomotiv, 9900 vagonů, 2,6 milionů tun PHM, 1,75 milionů tun potravin a také třeba celou gumárnu Fordu. Přestože se sovětský premiér Nikita Chruščov i generál Georgij Žukov oba shodli, že Lend-lease umožnil Sovětskému svazu zvládnout vývoj bojů na západní (pro nás východní) frontě a porazit nacistické Německo, Sovětský svaz nesplatil bezprostředně po porážce Osy ze své „půjčky“ prakticky nic. Podle prohlášení prezidenta, i ze zákona měly být po válce bezúročné půjčky splaceny, nicméně americký kongres obecně nepředpokládal, že Sověti uhradí plnou hodnotu pomoci, kterou USA poskytly. Ještě v rámci “zpětného lend-leasu” se Američanům vrátily asi 2 miliony dolarů, zejména v podobě servisování a dotankování trasportních letadel na území SSSR. Avšak když po skončení bojů druhé světové války požádali Američané o zaplacení 1,3 miliardy dolarů (~10 % pomoci), Sověti odmítli a nabídli pouhých 170 milionů dolarů. Spor tak zůstal u ledu a nebyl vyřešen až do roku 1972, kdy Sověti prohlásili, že zaplatí 722 milionů dolarů za dodané obilí, s čímž Američané, zřejmě vědomi si faktu, že lepší nabídku už nedostanou, souhlasili. Pro srovnání, válkou zkoušená Velká Británie splatila nakonec plnou výši pomoci (31 miliard tehdejších dolarů) od USA v roce 2006. Navíc pak byla ještě schopna Sovětskému svazu za války poskytnout vojenský materiál, potraviny a zdravotnický materiál v hodnotě asi půl miliardy liber (25 miliard liber v roce 2023). Přes 7000 letadel, 27 lodí, 5200 tanků, 5000 protitankových kanónů, 4000 nákladních vozidel, letecké motory, radary, radiostanice, sonary a 15 milionů párů bot bylo Sovětům darováno a Angličané za ně nikdy nic nežádali zpět.

UNRRA pomoc Ukrajinské SSR po druhé světové válce (1945-1947)

Organizace Správa Spojených národů pro pomoc a obnovu se sídlem v USA, po druhé světové válce poskytla Sovětskému svazu, respektive válkou zničené Ukrajinské SSR 18240 tun sazenic (zeleniny a trávy či jetele pro dobytek) a 1500 traktorů. Do března 1947 bylo dodáno i množství v Sovětském svazu nedostupného zdravotnického materiálu: léky, chemikálie, vybavení polních nemocnic, rentgenové a stomatologické vybavení a hlavní komponenty pro penicilinovou továrnu.UNRRA za tuto pomoc chtěla veřejné uznání svého příspěvku k rekonstrukci Ukrajiny, což však Sověti odmítli. Vzhledem k tomu, že v dohodě nebylo učiněno žádné ustanovení o uznání, s výjimkou klauzule týkající se štítků UNRRA na zboží, bylo tehdy úsilí UNRRA o pomoc v Ukrajinské SSR věnováno jen málo pozornosti a dnes je velmi obtížné o ní nalézt více informací.

Pomoc Ruské federaci po rozpadu SSSR (1992-1994)

Když se 25. prosince 1991 rozpadl Sovětský svaz, zdálo se, že Západ konečně dostal to, co vždy chtěl – příležitost zavést rychlou, všezahrnující ekonomickou reformu, která by přeměnila Rusko v demokratickou zemi a spolehlivého partnera. Hlavním příjemcem výhod z těchto plánů však byla malá klika politických a ekonomických prostředníků, kteří se na sebe v novém Rusku snažili strhnout moc. Mocenské boje, všeobecná korupce, nefunkční státní aparát a deziluze z porevolučního vývoje pak vedla až téměř k občanské válce a hladomoru. Operace Provide Hope, přezdívaná “potravinový letecký most”, byla humanitární operace vedená americkým letectvem s cílem poskytnout potraviny a lékařské vybavení bývalým sovětským republikám během jejich přerodu od plánovaného hospodářství ke kapitalismu. Operace byla oznámena ministrem zahraničí Jamesem A. Bakerem 22. ledna 1992 a první dodávka zásob byla odeslána 10. února 1992. V počáteční fázi bylo uskutečněno šedesát pět misí nákladních letadel C-5 a C-141, které urychleně přepravily 2144 tun nouzových potravin a zdravotnického materiálu na 24 míst v post-sovětském “Společenství nezávislých států”.Po této dodávce začala druhá fáze operace, sestávající z pokračující podpory bývalých sovětských republik. Potraviny a lékařské potřeby byly dopravovány po moři, po zemi i vzduchem. Celkem bylo do 33 měst bývalého Sovětského svazu odesláno téměř 23000 tun potravin a léků. Poslední fází operace bylo vybudování a výcvik personálu nemocnic v celém bývalém Sovětském svazu. Humanitární pomoc, ke které se připojila i Evropská unie, Japonsko, Německo, Jižní Korea, Argentina i další země byla ukončena v září 1994.

Tento „malý“ výčet zevrubně ukazuje, že Rusko naprosto katastrofálně nezvládá krizové situace, do kterých se ale naprosto vždy, přímo či nepřímo, uvrhne samo. Žel tradiční neúcta k lidskému životu, jež je v ruské kultuře hluboce zakořeněná způsobuje, že na rozhodnutí Moskvy jen málokdy mají počty mrtvých vliv. Navíc si tento „kulturní rys“, který v ruském světě funguje už po staletí, vždy dokáže poradit s lidmi, kteří by chtěli během těchto kritických let něco systematicky změnit “k lepšímu”. V sovětských gulazích a ruských věznicích kvůli tomu pak bohužel trpěli a zemřeli tisíce a tisíce „odpůrců režimu“. Je naprosto zřejmé, že se Rusko v tuto chvíli opět z vlastní vůle vrhá do propasti. Nejedná se však o nějaké impulzivní rozhodnutí jednoho muže, ale o systematicky připravovaný plán, který však kvůli mnoha faktorům naštěstí nevyšel. Proto se lze oprávněně domnívat, že Rusové budou opět potřebovat pomoc svých nepřátel k tomu, aby přežili. Dojde-li na scénář, kdy bude Rusko opět odkázáno na pomoc (nejen) Západu, na nás bude, abychom ji byli schopni podmínit takovým způsobem, aby Rusové, podobně jako například Němci, již nikdy nebyli schopni vést útočné války, porušovat lidská práva nebo vyhrožovat světu jaderným holocaustem. Protože jinak to bude opět stejné; Dej žebrákovi najíst a vydělá se ti na dvorku.

Zdroj : Válka online

Růže.

Neděle, 24 prosince, 2023

18 bílých růži včera v katedrále sv. Víta.Sedmnáct za zcela nevinné, zbytečně zemřelé a jedna za vraha, který tu nesmírnou bolest kolem sebe  úmyslně způsobil. A výzvy ke smíření, milosrdenství, pokoře a odpuštění od hlavního celebranta mše Jana Graubnera, který to posléze halili do všeobecné formulky…aby to zlo nezvítězilo.


Podle mého názoru to nebylo křesťanské ani za mák. Bylo to jenom odpovídající katolické církvi v Čechách, jak si ji uzpůsobili Duka, Graubner a jím věrní.Naprostá bezohlednost k pozůstalým a další doklad toho, že tato, naštěstí u nás stále se zmenšující instituce,  zamrzla někde v 16. století. Mrzí mne, že u toho byl prezident a to tomu dodalo  oficiální punc.

Propastný rozdíl s promluvou Tomáše Halíka minulý týden, i když samozřejmě – události jsou to zcela nesrovnatelné. Karel dobře věděl, proč chtěl právě jeho a nepochybují, že Halík by se i tohoto úkolu zhostil daleko důstojněji a s větší empatií, než tento papaláš.

Ale ve skutečnosti je to jenom moje nepochopení toho včerejšího setkání v katedrále. Protože já tam čekal především pietu, soucit, oporu, sounáležitost.

A tam – růže pro vraha, stejná jako pro oběti. Která mně osobně vše překřičela.

Ale jak říká řadová sestra, služebnice boží, která se v těchto dnech nejvíce modlí za vraha – je to složité. Ano je. A já jsem docela rád, že takovýmto jejích složitostem nerozumím.

Jaká nás čeká budoucnost? Podívejme se pravdě do tváře

Pátek, 22 prosince, 2023

Existuje několik pohledů na to, co nás čeká v budoucnosti. Správný pohled je však jen jeden jediný. Všechny ostatní jsou postaveny jen na lidských domněnkách a představách, nezakládajících se na pravdě. Jsou to klamavé vize, vzdálené od skutečnosti, které vyvolávají strach a deziluzi.

Co nás tedy opravdu čeká? Ale dříve, než se dostaneme k jedinému pravdivému pohledu na budoucnost, podívejme se na dvě, nejvíce rozšířené nepravdivé vize budoucnosti.

První z nich je vize materialistická. Je to vize budoucnosti toho, co pro lidstvo nachystal chladný, rozumově racionální materialismus. Tato budoucnost je postavena na digitalizaci a umělé inteligenci.

Jen se podívejme na dnešní mladé lidi v jejich volném čase. Ať již doma, během přestávek ve škole, nebo třeba když někde cestují. Jejich pozornost je odvrácena od normální reality a zaměřena na realitu virtuální. Neustále se dívají do svých chytrých telefonů, nebo do počítačů. Telefonem platí, vybírají si peníze, nakupují a dělají jím spoustu dalších věcí.

Avšak skutečným účelem záměrně vytvářené závislosti obyvatelstva na digitalizaci je totální kontrola. Budou sledovány naše názory na internetu, naše finanční prostředky, naše nákupy, náš pohyb, náš zdravotní stav, náš očkovací status a mnohé jiné věci.

V případě systémově nekorektního smýšlení jedince dojde k sankcím. K omezení přístupu na internet, k omezení možnosti výběru peněz z účtu, k omezení pohybu a podobně. Cílem bude vynucení absolutní poslušnosti obyvatelstva, rovnající se velkému digitálnímu koncentráku.

Umělá inteligence zase lidi připraví o zaměstnání. Nebude třeba tolik prodavačů, řidičů, pracovníků v montážních halách a mnoha jiných profesí. Člověk a jeho práce se stanou nadbytečné. Přesně tak, jak to jasnozřivě vyjádřil Dalibor Janda ve své písni: „Lidi jsou už nadbyteční, vstávejme z postelí, než nás robot vystřelí v noci na Mars.“

Armády nadbytečných lidí však nikdo na Mars nevystřelí. Dostanou nepodmíněný příjem, ze kterého si budou moci dovolit jen nejzákladnější potřeby a potraviny z mletých cvrčků, kobylek a červíků.

Taková je vize budoucnosti světa, postavená na rozumovém materialismu. Na slepém uctívání rozumové složky osobnosti člověka, která vymyslela umělou inteligenci a lidským rozumem vymyšlená umělá inteligence následně odsoudí tisíce lidí k odpisu. Odsoudí je na nedůstojnou existenci pod ustavičnou kontrolou a digitálním terorem, který bude důsledkem zvrácenosti rozumově materialistické koncepce světa.

A teď se podívejme na jinou vizi budoucnosti. Na vizi citlivých lidí, kteří vnímají, že rozum a materie není všechno, co existuje. Že nad tím je přece jen něco vyšší. A sice, duchovní rozměr bytí, podléhající duchovním zákonitostem.

A jednou z těchto zákonitostí je karma. Je karmický, neboli zpětný návrat všeho, co činíme. Znamená to, že vše co nás v životě potká, ať již je to špatné, nebo dobré, je vždy důsledkem našeho předchozího jednání. Je nezbytnou sklizní, kterou jsme zaseli prostřednictvím svých citů, myšlenek, slov a činů. Všechno toto se k nám jednou vrátí a my za to budeme muset zaplatit do posledního haléře. Za utrpení a bolest, kterou jsme v minulosti způsobovali jiným, budeme muset zaplatit vlastním utrpením a bolestí.

A protože lidé během své dlouhé historie jednali vždy v přesvědčení, že za své city, myšlenky, slova a činy neponesou žádnou odpovědnost před zákony vesmíru, konečné zúčtování, které se z tohoto důvodu k lidstvu blíží, má podobu katastrofy. Má podobu tak velké katastrofy, že mnozí vnímaví lidé mluví o destrukci celé naší planety. Otevřeně je třeba říci, že v této vizi se nachází velké množství pravdy, ale ve skutečnosti k žádnému zničení planety nedojde.

Proč? Protože karma lidstva patří lidstvu a ne celé naší planetě. Neboť na zemi žijí kromě lidí ještě také jiné živé bytosti. Zvířata, rostliny a celá příroda. A kromě ní i vědomé přírodní bytosti, které přírodní svět řídí a spravují. Tito všichni se přece ničím neprovinili! Svět přírody stál vždy správně ve Vůli Stvořitele tak, jak v ní měl stát i člověk. Člověk však ignoroval Vůli Nejvyššího a ve své nelásce a neúctě k jiným všechno kolem sebe jen zraňoval a ničil. Druhé lidi, zvířata, rostliny i přírodu.

Svět přírody je obětí člověka! Nemá žádnou vinu a nenavázal si žádnou karmu! A proto podle Božích Zákonů nemůže být zničen. Přibližující se zničení, vnímané citlivými lidmi, se proto netýká celé naší planety, ale pouze lidí samotných. Neboť zničen a bolestně zasažen karmou nemůže být nikdo, kdo si to nezaslouží.

Ale i když se těžká karma přibližuje k lidstvu, aby se na něm rozuzlila, do té doby, než naplno udeří, je možné ještě mnohé zachránit.

Do té doby je ještě možné se změnit, duchovně se obrodit a nasměrovat své chtění k čistému a dobrému.

Do té doby je ještě možné probudit v sobě pomáhající lásku a úctu k lidem.

Do té doby je ještě možné usilovat o stále dokonalejší poznání a naplňování Vůle Stvořitele.

A v té míře, jak to dokážeme, můžeme ve vztahu k sobě samým otupit hrot přicházející karmy. Můžeme ji zeslabit, nebo dokonce dosáhnout toho, že se na nás projeví jenom symbolicky.

Co tedy ve skutečnosti opravdu čeká naši planetu a lidi na ní? Jaká je pravda o nadcházejícím dění?

V brzké době dojde k tomu, že příroda, posílená očistným paprskem Božího Světla a řízená přírodními bytostmi, se vzepře proti lidem za všechna příkoří, která jí po celá staletí způsobovali.

Účelem vzpoury přírody však nebude zničení naší planety, ale její přetvoření. Její transformace do nové, očištěné podoby. Země bude očištěna tak, jak ještě nikdy nebyla. A to nejen co se týká samotné přírody, ale především jemných úrovní citových a myšlenkových forem, nacházejících se v okolí naší planety, ze kterých bude vyhlazeno všechno citově a myšlenkově nízké a nečisté, co lidstvo dosud vyprodukovalo. Vznikne nový, očištěný prostor, určený už jen pro čisté citové a myšlenkové tvoření.

V lidech, kteří budou schopni prožít vzpouru živlů a bytostí přírody, v lidech, kteří se budou schopni psychicky vypořádat s radikální očistou citových a myšlenkových světů, v těchto lidech vzplane po dokončení očisty hluboká vděčnost Stvořiteli, proudící z jejich duchovně znovuzrozeného nitra. Budou to noví lidé nového věku na nové zemi, kteří začnou spolupracovat s bytostmi přírody a obdrží od nich takové pomoci, jaké současné lidstvo ve své citové a myšlenkové nečistotě, jakož také ve svém odtržení od Stvořitele a jeho Vůle nemůže vůbec očekávat.

Dojde k radostné vzájemné spolupráci! Ať již lidi z lidmi, lidi s přírodními bytostmi, s duchovními pomocníky, nebo se světlými citovými a myšlenkovými formami.

Toto všechno budou mít lidé k dispozici ke svému radostnému tvoření, které se stane trvalým, živým a každodenním velebením nejvznešenějšího Boha.

Takováto budoucnost čeká naši planetu! Všichni, kteří říkají něco jiného se mýlí, protože se na budoucnost země dívají z klamavé lidské perspektivy a ne z pohledu toho, jakou budoucnost připravil pro naši zemi Stvořitel.

Znalost této budoucnosti ať je proto posílením pro všechny již v dnešní době, aby navzdory tomu, co se děje a co se bude dít, neochvějně kráčeli cestou dobra, čistoty a lásky k bližním, jakož také cestou poznávání a naplňování Vůle Stvořitele. Neboť pevná důvěra ve světlou budoucnost naší země má v sobě schopnost převést každého člověka tím starým a nesprávným, co navždy končí a zaniká. Tato důvěra nás má posilovat, abychom nezakolísali a nestrachovali se z toho, co přijde.

Neustále je třeba mít na paměti, že to, co bude nejzásadnějším způsobem určovat náš osud, je naše snaha o zachovávání čistoty vnitra a naše snaha o čisté, láskyplné jednání s druhými lidmi každý den a ve všech minutách dne.

Země a život na ní zůstane zachován! Ale ve zcela jiné podobě, než je tomu dnes. Pouze na nás samotných záleží, zda jej skrze vlastní úsilí o čistotu budeme moci být účastní.

A kdyby snad naše vnitřní čistota a čisté jednání s jinými lidmi nedosáhly potřebné míry k tomu, abychom přežili blížící se vzpouru živlů i velkou očistu citových a myšlenkových světů, naše vážná a upřímná snaha v tomto směru nezůstane Světlem nepovšimnuta. Bude nám milostivě dopřáno, abychom se mohli narodit na novou, očištěnou zemi, abychom na ní duchovně dozráli a pak mohli vejít do království nebeského.

Světlá a šťastná budoucnost země se nezadržitelně blíží! Toto mějme neustále na paměti! Toto ať nás hřeje u srdce! Z tohoto čerpejme sílu! Toto vědomí ať v nás neustále živí jasný plamen naděje, radosti a odvahy, ať se děje cokoli.

Co se do adventního projevu nevešlo

Čtvrtek, 21 prosince, 2023

Pravidelný článek do úterních Jihlavských listů musím odevzdat vždy nejpozději v pondělí ráno.


Se svým prvním adventním projevem jsem přitom před televizními kamerami vystoupil až v pondělí večer, tedy po napsání tohoto článku. Rozhodování o tom, zda napsat nebo nenapsat článek s tímto názvem a obsahem proto nebylo úplně jednoduché.


Nakonec jsem se rozhodl, že článek napíši, neboť mi to umožní alespoň některá témata podrobněji vysvětlit nebo na ně více upozornit.


Možná již z mého včerejšího projevu někteří víte, že včera tomu bylo přesně 27 let, kdy se konala první schůze českých senátorek a senátorů. Český Senát se totiž na své první schůzi sešel 18. prosince 1996. Přítomni byli všichni tehdejší nejvyšší ústavní činitelé, prezident Václav Havel, předseda vlády Václav Klaus a předseda Poslanecké sněmovny Miloš Zeman. Předsedou Senátu byl na první schůzi Senátu zvolen Petr Pithart.

Podle některých politologů a ústavních právníků se právě zřízením Senátu stal náš ústavní systém odolnějším a méně náchylným k ovládnutí populisty či autoritáři nebo autokraty.


Ovládnutí obou komor našeho českého Parlamentu jedinou stranou se tím totiž stalo méně pravděpodobné ne-li nemožné. Do jaké míry se to daří, můžeme dnes porovnávat například se Slovenskem nebo s Maďarskem, kde mají parlamenty jednokomorové.

Obecně je vůbec zajímavé, že v adventním čase se událo poměrně hodně zásadních věcí, které potom měly vliv na formování české státnosti. V předvánočním čase roku 1918 se vrátil do vlasti Tomáš Garrigue Masaryk. V předvánočním čase roku 1938 se rozešly obě komory Národního shromáždění, aby se už nikdy nesešly.


V předvánočním čase roku 1992 byla přijata česká Ústava. A nyní si připomínáme, že v předvánočním čase roku 1996 se uskutečnila ustavující schůze českého Senátu.


Zdá se, že naše dějiny nevyhrazují čas adventu pouze zklidnění a rozjímání, ale v některých dobách i poměrně silným společenským a politickým aktivitám.


Pokud bych se tedy nyní před poslední čtvrtou adventní nedělí chtěl navrátit ke zklidnění a přemýšlení, potom bych především rád poděkoval. Často mi píšete a často se na mě obracíte. Někdy se spolu snažíme vyřešit nějaký problém nebo nedostatek.


Ne vždy je v mých silách pomoci, býváme však i úspěšní a to mě těší. Někdy se na mě obracíte s kritickými připomínkami a stížnostmi. Celá řada z Vás nerozumí a nemá ráda hádky politiků, neslušné chování a neplnění slibů. Ano, je to špatně a snižuje to důvěru v politiky a politiku.

Zároveň k tomu však dodávám, že politici jsou odrazem společnosti, lidí, kteří je volí. A proto prosím, abychom se někdy při vší třeba i oprávněné kritice také všichni zamysleli nad sebou a nad svým chováním. Jestli třeba také někdy nepřiléváme zbytečně oleje do ohně.


Kritika je každému nepříjemná, k životu ale patří a přijetí kritiky je velmi důležité a podstatné a dobrý politik a nejen politik by měl umět oprávněnou kritiku přijmout a měl by si takové kritiky i vážit.

Na závěr děkuji za všechna vyjádření podpory. Podpora a povzbuzení jsou ty nejhezčí dárky, které člověk může na Vánoce dostat, a proto prosím jimi nešetřete a zejména nezapomeňte na své nejbližší. Buďte ve chvále, podpoře a pomoci štědří nejen na Štědrý den, nýbrž klidně po celý rok.
Krásný Štědrý den a šťastný nový rok všem.

Smrk z Okružní

Pátek, 8 prosince, 2023

Vánočním stromem,

krajského města,

bude smrk omorika starý asi 30 let,

vysoký 12 metrů.