Author Archive

Show skončila, banány budou

Úterý, 16 března, 2010

Kdo poslouchal hotové recepty ČSSD na řešení problémů naší společnosti, které zazněly na sobotní programové předvolební konferenci této strany, mohl snadno nabýt dojmu, že je tady strana, s níž se povede nám všem zaručeně dobře. A nejspíš hned po volbách, jako po mávnutí kouzelným proutkem.
Takováto slepá víra a důvěra není ovšem rozhodně na místě. Slova jako „hotové“, „snadno“ či „zaručeně“ jsou zrádná vždycky, zvláště když v duchu jejich významu mluví před volbami čeští politici, zejména pak ti, s nimiž už máme nějaké zkušenosti.
Reálné ekonomické ukazatele nám totiž říkají něco úplně jiného, než o čem mluví Jiří Paroubek a jeho nejbližší ze sociální demokracie. A my všichni si musíme velice rychle uvědomit, že konference v americkém střihu je spíš show než korektní dialog s voliči. Světla zhasla, show skončila, ale vyřčená slova s problémy nepohnula ani o píď.
Na sobotní sociálnědemokratické estrádě zazněla také řada užitečných slov i vzkazů. Například ten, že lídři ČSSD si nedovedou představit koalici s TOP 09. Takový vzkaz vítáme, ani v TOP 09 si podobné spojenectví představit nedokážeme. Sice bychom mohli v programových východiscích jistý dílčí průnik možná nalézt, ale dospět k němu by bylo možné pouze v případě takového kompromisu, jakého v současnosti není ČSSD rozhodně schopná. A pak je tady ta zjevná nabubřelost, která může krátkodobě někomu imponovat, ale nám je naprosto cizí.
Nebýt po volbách v koalici s ČSSD nebude v žádném případě společenským handicapem, případně výrazem slabosti. Nejeden volič si to určitě uvědomí a slova jako „hotové“, „snadno“ či „zaručeně“ logicky pochopí spíš jako varování. Právě takzvané hotové recepty mohou být ve svém důsledku hodně kontraproduktivní. Občan potřebuje totiž především svobodu a šanci, příležitost. Tyto hodnoty naplněné v praxi mu pak ve svém důsledku umožní lepší přístup i ke zdrojům vznikajícím například v rámci fungujícího systému mezigenerační solidarity.
ČSSD působila na své konferenci jako hospodář, který se snaží přesvědit veřejnost, že uspořádá dožínky již v červnu, přestože se potřebné obilí sklízí v našich podmínkách po staletí až v srpnu někdy i v září. Zatímco v tom červnu bývají spíš banány z dovozu. Občas se u nich objeví i cedulka: „Po přechodnou dobu sleva“.

Železničářské režijky a odborářští bosové

Úterý, 9 března, 2010

Nechte cestující na pokoji a radši si udělejte pořádek ve firmách.
Stávka dopravců za lepší benefity, za laciné rnezdaněné režijky pro celé rodiny se sice nekonala a celý humbuk okolo zatím zvolna vyšumněl, i když se poměrně zvidtelnil odborářský bos pan Dušek svými tóny nesnášenlivosti, přesto se to dobře hodilo jako předvolební téma. Zejména těm, kteří vsadili na hlasy zaměstnanců v dopravě, jichž se měl problém s méně tučnými benefity týkat. Vlády ze benefity bojuje mimořádnými prostředky a nyní ani neví kolik že nás to všechny bude stát. Pro populisty bylo ale skoro výhodnější, že se opravdová stávka neuskutečnila, neboť se nakonec mohlo ukázat, že spor není ani tak stranickopolitický, jako spíš systémový. Navíc odehrávající se mezi zaměstnanci a manažery státu, či veřejného sektoru, tedy svým způsobem uvnitř „firmy“.
Například zaměstnanci drah by měli totiž raději nechat cestující na pokoji, možná dbát o jejich lepší služby a pohodlí cestování a své volání po zachování výhod nasměrovat vysloveně na své šéfy. Protože právě tam někde je podstata celého sporu i jeho možné řešení. Pravda je, že ve státních a polostátních kolosech typu Český drah lze skrýt problém za takové to klasické povídání o tom, jak kapitalisti vykořisťují dělníky, ale tak to zvláště v tomto případě není.
Spor ukazuje, že hospodaření a podnikání pod hlavičkou eráru vůbec nereaguje na vývoj ekonomiky společnosti. Zlatými padáky a nesmyslnými a žádným výkonem nepodloženými manažerskými odměnami počínaje a zaměstnaneckými benefity konče. Odborářští šéfové či zástupci zaměstnanců (určitě sedí v představenstvech a dozorčích radách těchto společností) by měli usilovat o snížení počtu funkcí v managementu, o zlepšování produktivity a efektivity práce, a pak by bylo také na lepší (přesto reálné) platy řadových zaměstnanců. Když tohle všechno ještě umocní  zákon pro který dokonce hlasoval i sám nejvyšší odborářský bos s několika druhy příjmů a výhod, není se čemu divit, že jsou reakce takhle třaskavé, jako teď kolem benefitů. Ostaně tento bos s celým odborářským aparátem si toho všiml po více než dvou měsích, bystří chlapci ty odboráři, nebo jsou ty volby tak blízko? A řešení se pak hledá všude možně a viníci jsou ti, kteří dlouhodobě poukazují na nesystémovost některých až archaických výhod.
Přestože spor o benefity do ulic nepatří, populistům se právě takováto jeho prezentace náramně hodí. Olympiáda je minulostí, jaro a volby se blíží, je třeba připravit další munici. Co se touto municí stane příště, bude jistě zajímavé sledovat. Populisté mohou být zatím v klidu, témata jako třinácté důchody, zdravotnické poplatky či zaměstnanecké benefity se zatím nevyčerpala. A brzy se budou hodit další. Zrovna mě některá napadla. Napovídat populistům ale nehodlám.

Miliardy v Bruselu stojí za udržení CzechInvestu v regionu

Pondělí, 8 března, 2010

Nápad na omezování činností nebo dokonce zrušení regionálního pracoviště vládní agentury CzechInvest u nás na Vysočině není dobrý. Poradenská pobočka možná někomu může připadat jako zbytečný luxus, ale omezování její činnosti považuji za klasický příklad šetření na nesprávném místě. Teď vůbec nemluvím o případné optimalizaci její činnosti, což je určitě postup žádoucí.

Konzultační a administrativní činnosti CzechInvestu na Vysočině, o jejichž zrušení na ministerstvu průmyslu a ochodu začali uvažovat, jsou důležité pro získávání nejrůznějších investic. Často i těch menších, o nichž se veřejně příliš nemluví a ani mnoho neví. Jenže právě v současné době hospodářské krize jsou takovéto diverzifikované investice nesmírně významné. Zejména malí a střední podnikatelé jsou při získávání dotací z programů jako například Podnikání a inovace odkázáni na pomoc vládního poradenského pracoviště v regionu. Bez pomoci tohoto pracoviště se neobejdou, navíc budou reálně čelit hrozbě, že na granty nedosáhnou. Přitom v rámci zmíněného programu bylo pro Česko vyčleněno v Bruselu na roky 2007 až 2013 až 100 miliard korun, v jejichž čerpání stále máme rezervy.

Podpora zachování regionálního poradenského pracoviště nesmí být v žádném případě chápána jako administrativní nástroj namířený proti svobodě trhu, ba právě naopak. V programových zásadách TOP 09 naopak od samého počátku zdůrazňujeme, že nástrojem k prosperitě je svobodný trh, avšak vymezený jasnými a přehlednými pravidly. Vládní agenturu CzechInvest vnímáme jako příklad efektivně fungující instituce pracující ve službách státu. Samotný CzechInvest je pro nás vlastně investicí, nástrojem při vytváření bohatství, z něhož mohou mít užitek všichni.

Je dobře, že kraj Vysočina začal o zachování CzechInvestu v regionu v jeho dosavadní podobě bojovat, neboť v opačném případě nám reálně hrozí ztráta konkurenceschopnosti se všemi negativními doprovodnými jevy. Neméně důležité bude sledovat, jak efektivní v tomto úsilí současná krajská reprezentace bude a zda nezůstane pouze u slov, případně dopisů. Přeji upřímně nám všem, aby se to podařilo.

Zákaz Dělnické strany: Dobrá zpráva i řada důvodů k zamyšlení

Pondělí, 22 února, 2010

Je to v zásadě dobrá zpráva. Zákaz Dělnické strany, která má významné podhoubí i na Vysočině (Jihlava, Světlá nad Sázavou) se dal očekávat a vypovídá o schopnosti bránit se některým aktivitám a procesům, které většinová demokratická společnost na základě historické zkušenosti označuje za nedemokratické. Tyto aktivity vždy začínaly historicky velice nenápadně, odvolávaly se na vznešené cíle, ale končily nedobře.

Na druhé straně víme, že ani zákaz činnosti politické strany Nejvyšším správním soudem (NSS) automaticky žádný problém nevyřeší. A nejde jen o to, že protagonisté čerstvě zakázané partaje už ohlásili, že míní pokračovat třeba pod jinou značkou. S tím můžeme počítat, současně máme znovu šanci protiústavním politickým aktivitám oponovat a čelit.

Současně přinesl zmíněný soudní zákaz jedno riziko. A sice, že se ze zakázané politické strany může stát mučedník, jemuž rozhodnutí soudu přinese další sympatie i sílu. S tím je třeba počítat, ale taky nezůstat kvůli tomu stát se založenýma rukama. Dělnická strana sázela na populistická témata, o trumfy populisty připraví jedině pro veřejnost přijatelná alternativa se skutečnými řešeními. Nositelé takové alternativy určitě existují, jen zatím zůstávají zbytečně pasivní, možná i většinou médií přehlíženy.

U soudu zaznělo, že Dělnická strana je jednou z tváří současné společnosti, a tento názor je dobré přijmout. Zákaz Dělnické strany nesmí rozhodně být pro politickou konkurenci ani v nejmenším důvodem k oslavám a ke kopání do „mrtvoly“. Naopak musí být výzvou k zamyšlení a k hledání jiných způsobů řešení skutečných a velice palčivých problémů společnosti, než jaké přinášejí body populistům.

Zákaz Dělnické strany ukázal na ještě jednu důležitou skutečnost. Svým verdiktem NSS ukázal, že tady konečně začínají fungovat instituce, které dosud do kyselého jablka kousnout nechtěly a hledaly nedůstojné výmluvy pro svoji nečinnost, či váhání. Příště už by se rozhodnutí soudu nemuselo rodit tak klopotně.