Author Archive

Sněmovna schválila vládní návrh zákona o zásluhách Václava Havla

Středa, 1 února, 2012

V Poslanecké sněmovně PČR 1. února 2012 prošel zrychleným čtením vládní návrh zákona o zásluhách Václava Havla.

Jednalo se o spontánní akci, neboť vláda navrhla tento zákon 19. prosince 2011., tedy bezprostředně  po jeho úmrtí. Václav Havel se zasloužil zejména o svobodu a demokracii.

Václav Havel patří mezi velmi uznávané osobnosti, osobnosti  uznávané i v zahraničí. Osobně se o tom neustále přesvědčuji. Během prosince 2012 jsem obdržela od svých zahraničních kolegů poslanců, ale i např. z partnerských měst Havlíčkova Brodu soustrastné dopisy. Potěšila mě i  aktivita pana Kamerlinga z nizozemského města Brielle, který začátkem roku připravil powerpointovou  prezentaci pro širokou veřejnost na téma Česká republika a osobnost Václava Havla, jako prvního prezidenta České republiky. Je to jen  pro dokreslení situace, že právě Václav Havel byl tím důvodem,  kdy se naše republika opět dostala do širokého hledáčku na celém světě.

V naší historii byly přijaty zákony o zásluhách o stát – Tomáše Garriqua Masaryka – v roce 1930, dále zákon o zásluhách Milana Rastislava Štefánka z roku 1990 a z roku 2004 o zásluhách Edvarda Beneše. V případě osobnosti Václava Havla je toto  formulováno za zásluhy o svobodu  a demokracii.

Václav Havel patří  k nejvýznamnějším osobnostem  posledního půlstoletí a je dobře, že přijetím tohoto zákona dojde k jeho docenění.  Václav Havel je symbolem  novodobého českého státu.

Zdrženlivý postoj vlády k návrhům eurozóny je na místě

Čtvrtek, 15 prosince, 2011

Půjčit či nepůjčit? Tohle velmi horké celoevropské téma se tento týden dostalo i na neméně horkou půdu poslanecké sněmovny. Ta debatovala o možné půjčce ve výši 90 miliard korun Mezinárodnímu měnovému fondu (MMF), kterými by měla Česká republika přispět ke stabilizaci krizové ekonomické situace v eurozóně.

Jde o otázku natolik složitou, že jednoznačné stanovisko v této chvíli nelze zaujmout a okamžité rozhodnutí podle svého včerejšího stanoviska neočekává ani vláda v čele s premiérem Petrem Nečasem. Zúčastnit se „příspěvku“, který by měl výrazný dopad na české devizové rezervy České národní banky, odkud by finanční prostředky podle dosavadních informací plynuly, je třeba velmi pečlivě zvážit. Rozhodovat o našich společných penězích by neměli experti v Bruselu, které nikdo z nás nevolí, ale vláda a politici zvolení občany této země.

Navíc kolem „půjčky“ visí řada otazníků. Jedním z nich je například návratnost samotné půjčky, nebo její výše mj. vzhledem k počtu obyvatel Česka. Podíl každého občana by byl totiž v přepočtu víc než dvojnásobný oproti Polsku, které se spolu s námi jako jediné z „nových“ členských zemí může na finanční pomoci podílet.

Dalším velkým ALE je, zda by se Česku v případě potřeby a nutnosti hasit vlastní ekonomické problémy dostalo pomoci od evropské banky, jako se jí dostává státům platícím eurem, nebo zda by nakonec nebylo odkázáno opět k čerpání z vlastních rezerv. Proto dokud nebudou analyzovány všechny podmínky půjčky a nebude existovat něco více než jen bílý papír chystané dohody zemí eurozóny, jsou všechna prohlášení a výzvy vládě, aby nevybočovala z řady – zejména ze strany opozice – minimálně zbrklé a rizikové. Pochybnosti navíc nemáme sami. Podobný postoj zastává od samého začátku také Švédsko.

Jako právoplatný člen EU máme každopádně možnost vyjednávat o podmínkách, za jakých peníze půjčit a za jakých naopak nikoliv. Nesmíme při tom podlehnout mylnému dojmu, že se vyčkáváním naše země dostává stranou a že jedině půjčka je naší vstupenkou do „jádra Evropy“. Je dobře, že si Česko umí stát za svými postoji a nemění je ze dne na den. Je třeba tak jako v běžném životě nejprve použít selský rozum a seznámit se s následky, které by pro nás podpisy na tak zásadních smlouvách mohly mít.

Jana Fischerová

Děti ze Základní speciální školy U Trojice dostaly nové prostory

Pátek, 11 listopadu, 2011

 

Zhruba stovka dětí navštěvujících Základní školu a Speciálně pedagogické centrum U Trojice v Havlíčkově Brodě dostala ve čtvrtek trochu předčasný, ale o to hezčí dárek k Vánocům. Nové prostory, které vznikly přístavbou ke stávající budově bývalé Stefankovy vily, znamenají pro děti, jejich rodiče a učitele velký přínos.

Původní vila byla postavena roku 1895 brodským architektem Josefem Šupichem, pravděpodobně podle jeho návrhu a je zajímavá už svým majitelem. Tím byl zámožný vídeňský zlatník Ignácz Stefanek, který se sem přestěhoval na důchod z rušné Vídně.

Když jsem dříve navštěvovala tuto školu, viděla jsem stísněné prostory, které kapacitou zdaleka nedostačovaly nárokům dětí a jejich učitelů. Velký problém byl například s malými prostory šaten. Nevyhovující byly také dílny ve sklepních prostorách s nedostatkem světla a vlhkostí. Problémy byly v neposlední řadě i s nedostatkem místa pro tělesně postižené děti na vozíčku, které se jen obtížně přemísťovaly po budově bez výtahu.

Nyní na mě nová přístavba dýchla prosvětleným prostorem, který umocňuje prosklený vestibul, v němž našly místo nové prostorné šatny a zázemí a odkud vede schodiště a prostorný výtah do patra s barevnými učebnami. V nich jsem se setkala s radostnými pohledy dětí, které si očividně užívaly nové příjemné prostředí, a bylo na nich vidět, že se jim v nových prostorách moc líbí.

I když moderní přístavba za více než 21 milionů korun financovaná Krajem Vysočina a také Městem Havlíčkův Brod ve spojení s původní neorenesanční vilou může vyvolávat rozporuplné reakce, rozhodující je, že splňuje beze zbytku zamýšlený účel – nabídnout svým obyvatelům krásné a inspirativní prostředí. To v neposlední řadě splňuje také nároky na požární bezpečnost v případě zásahu Integrovaného záchranného systému kraje. Obdivuji vedení  i celý kolektiv školy, jak během výuky vše zvládli sladit ,tak  i dodavatele stavby, vše bylo zvládnuto v rekordním čase 10 měsíců.

Nezbývá než popřát, aby se tu současným obyvatelům, kteří se tu připravují na svůj často nelehký vstup do života, dařilo co nejlépe.

Jana Fischerová

Sněmovnou prošel návrh nového občanského zákoníku

Čtvrtek, 10 listopadu, 2011

znamená návrat k původním hodnotám a lepší právní ochranu občanů. Po nedávném schválení 1. čtení návrhu státního rozpočtu na příští rok prošel sněmovnou ve 3.čtení ve středu úspěšně další a možná nejdůležitější z  bodů – návrh nového občanského zákoníku. 

Pro přijetí rozsáhlého kodexu obsahujícího více než 3000 paragrafů hlasovalo 92 ze 154 přihlášených poslanců. Kromě toho, že se jedná o nejrozsáhlejší legislativní dílo v novodobé české historii, tak se také jedná o zákon, který nejvíce ovlivňuje lidský život každého z nás. Platit začne od roku 2014. Schválení na půdě parlamentu znamená úspěšné zúročení dlouholeté práce mnoha expertů v čele s profesorem Karlem Eliášem, u jehož zrodu stál v roce 2000 tehdejší ministr spravedlnosti Otakar Motejl.

Všechny postkomunistické země přijaly nebo přijímají nové občanské zákoníky a naše země byla pozadu, protože měla doposud verzi z roku 1964. Čekání se ale vyplatilo. Návrh zákoníku byl pečlivě připravován a věcná debata probíhala přes 10 let a setkávaly se expertní skupiny s tvůrci zákoníku. Ústavněprávní výbor probral nespočet nejrůznějších názorů a připomínek za účasti expertů a odborníků z různých oblastí než vydal své usnesení.

Vyspělé moderní evropské právo v praxi ukazuje, že je třeba provést změny. Bylo třeba přijmout zodpovědnost rozhodovat o velmi důležitém zákonu, který se projednává jednou za desítky let a ovlivňuje každodenní život víc než kterékoliv jiné zákony. Vše je upraveno civilním lidským právem, aniž bychom si to uvědomovali. Náš nový občanský zákoník bude, alespoň jsem o tom přesvědčena, lépe chránit práva občanů. Vrací například do vyspělosti osobnostní práva, jako to mají okolní státy. Je v něm ukotveno mj. i rodinné právo, které má být součástí civilního práva a směřuje k posílení principů demokratického státu. Jedná se o historický posun, nejrozsáhlejší úpravy za posledních 20 až 30 let.

Jsem proto velmi ráda, že jsem mohla v rámci odborné diskuze sama aktivně přispět k nové právní formulaci v díle zaměřeném na cestovní kanceláře. Těm se nelíbila původně navržená formulace Náhrada za ztrátu radosti z dovolené, která byla nahrazena zpřesňujícím, výstižnějším a méně zavádějícím termínem Náhrada újmy za narušení dovolené.

Obrátily se na mě obě tuzemské asociace cestovních kanceláří – ACK a AČCKA, že by se rády zapojily do přepracování tohoto oddílu, neboť mají velmi mnoho osobních zkušeností podložených stížnostmi klientů. Šlo jim zejména o ochranu spotřebitele, tedy aby se klienti  domohli svého práva. Přitom ale také jde o to, aby nebyly podávány stížnosti, které zahltí soudy například jen díky tomu, že jim během zájezdu po celou dobu pršelo. Nový občanský zákoník navíc klienty ochrání i v případě tzv. klamavé reklamy, což je nesmírně důležité. Klienti cestovních kanceláří tak budou mít větší šanci získat kompenzace za nemajetkové újmy na zájezdech, jako například horší ubytování, jídlo nebo špatné služby delegáta.

Potěšilo mě poděkování prezidia AČCKA, kterého se mi za zprostředkování setkání zástupců asociací na půdě parlamentu, dostalo a jsem ráda, že přeformulování pojmu „ztráta radosti ze zájezdu“ přestavuje přijatelný kompromis a úspěch při vzájemném jednání.

Občanský zákoník v nové podobě znamená návrat ke standardům evropské kontinentální právní kultury a tuzemských právních tradic, které byly po státním převratu v roce 1948 odmítnuty. Je to definitivní rozchod s totalitárním pojetím funkce občanského práva jako nástroje řízení společnosti.

Nová úprava občanského práva přinese větší svobodu jednotlivce při utváření vlastního právního postavení. Výrazně více respektuje vůli člověka. Zákoník umožní, aby se lidé v soukromoprávních situacích chovali přirozeně a zařídili se tak, jak skutečně chtějí. Na druhou stranu poskytuje rozumnou míru ochrany, protože počítá s přirozenou nerovností stran, a proto s určitou ochranou těch, kteří jsou v té či oné situaci slabší stranou.