Blog Jihlavských listů

Archív dle autora

KOMENTÁŘ

Zdeněk Gryc | Pátek, 7. 1. 2022 v 13:37

vložený do blogu.

Vážený pane Beran,

Několikrát jsem zde napsal, že píši

podobně, jako píše profesor Šlapeta:

„ z mého pohledu“.

Váš pohled je jiný, ale to neznamená,  

že musíme  a nepoužíváme, politické technologie a

„lidové slovesnosti“na úrovni Berky, Blade + „čtenář“.

Česky řečeno, sprostot  a argumentace,

kterou čtenář Jihlavských listů bez uvozovek a souvislostí nepochopí,

a dá třeba i anonymu za pravdu. 

Což je smysl jeho očerňování autora – podle Slonkové:

„ Nic moc k tomu co autor napsal, pomluv nejlépe anonymně,  

jeho osobu“

Napíši o hrůzách při  osvobozování Tetčic.   

Berka si najede nějaký článek, jehož autor úvodem uvede že Rudá armáda při osvobozování v prostoru Tetčice – Rosice opravdu,

ale opravdu ne-znásilňovala.  Pak teprve začne technický popis bojů a událostí.

Berka nalistuje materiály STB a začne hanobit Oldřicha Háje.

Blade vytrhne věci z kontextu záměrně si určitých věcí nevšímá.                       

Napíše,  že v panelácích z katalogů, které jsme dostali jako podklady a mantinely  je možno poslouchat rádio  od sousedů.

Také tam vloží,  že ZG  v Agroprojektu  soukromým zemědělcům rekvíroval koně.

Jistě,  paní Drnková v bytě pod námi ráno, kdysi přišla a žádala, abych ztlumil televizi.

/ Souvisí to i s tím,  co napsala 4.1.2022. MuDr. Ivana Horáková do Ambulantní zprávy foniatrie/.

Ne nadarmo,  ale v souivislosti s diktátem technologa dodavatele PS,  

architekti označovali paneláky „Chruščovky“.          

Náš technický náměstek ve Stavoprojektu Brno, architekt Krejza,

při podobných debatách chvíli mlčel a pak řekl:

„Pochopte, já jsem z té Aurory nevystřelil“.

——————–

Rokle Garni, Arménie

V arménské provincii Kotajk se nachází rokle Garni, dramaticky tvarovaný horský sráz protkaný skalními čedičovými útvary, vodními toky a turistickými stezkami. Tato oblast, která vyniká svou přírodní krásou, přitahuje turisty, místní i geology. Krajinou vede celá řada značených turistických stezek, po nichž lze snadno sejít dolů k řece Goght, která touto roklí protéká.

Dneska ráno otevřeme  počítač a vidíme tam krásný obrázek viz.text shora.

Bývalí  sokolové,  skauti,  vodáci,   surfaři,  lyžaři, cyklisté, turisté a architekti,  

kteří se snaží krajinu  a architekturu zaznamenat nikoliv v blogu a na fotografii,

ale i v bloku,  za použití tužky a akvarelových barev.

Celý  produktivní život, „nás narozených v roce 1934“, jsme čekali na možnost cestovat a vidět.

Protektorát, matka pro modlila, za svého bratra, vězně Čeňka Janíka, 

pro kterého si hned po „osvobození“, přišlo komando NKVD. 

Popsal jsem to jinde, a vložil text kádrováka na moji matku:

„ náboženský fanatik“,

z mého posudku se „začerněným autorem“

uloženém tehdy na Vojenské správě v Jihlavě.

Naše vysvědčení z primy je za první pololetí v němčině. 

Náš index  na FA, má jako první dva předměty, marxismus-leninismus a ruštinu. 

Náš oblíbený šéf ateliéru, profesor Rozehnal byl odsouzen k čtyřletému žaláři.

Havel  od-seděl  pět let.

Kdysi přišel do Stavoprojektu gruzínský architekt,  památkář,

Thomas Gersamia,  který aspiroval na vysoký post, možná i ministra. Věnoval jsem se mu hodně, celé dny i po pracovní době.

On se mi pokusil vysvětlit, že není Rus.

S humorem se zmínil, že v době

„když jsme ještě viseli na stromech“,

 oni už měli křesťanskou  architekturu. 

Václav Havel,  nebyl možná ani tak ovlivněn svými rodiči,  

jako svým dědou Hugo Vavrečkem. 

Najdeme ho spolu s Corbisiérem,  Baťou a profesorem Fuchsem v knize, kterou nedávno vydal profesor Šlapeta o Zlínu.

Byl ovlivněn nejenom artefakty habánů,  ale i jejich náboženskou filozofií. 

Na mého dědu valašského voliče TGM,  dost zapůsobilo vnímání 

pánbíčka  očima TGM. 

Snad se dá pochopit, že architekt nedělá vše sám, bylo by to  fouňovství. 

Potřebuje nejen prkno, ale i atelier se specialisty.

Také je nutno pochopit,  že navrhnout sídliště, třeba Březinky, Královský vršek, nebo sídliště Kollárova,  trvalo léta a podílelo se na něm spousta kolaborantů.

Platí, že architektura je obrazem doby.

Také nějaký rok trvalo realizovat interiéry kostela v Dlouhé Brtnici a Pavlově. 

Faráři Hroznatovi-Opravilovi, jsem se na úvod přiznal, že s mou víru

„to za moc nestojí“.

On se jenom usmál, říkal počkejte, vy na to přijdete.

Zatím mi nebylo tak zle jako Grossovi.

K 80 výročí nemocnice Nové Město vyšla publikace,

kde se něco dovíme řádových sestrách.

Také o  nemocniční kapli a o tom jak bylo s jejími artefakty za totáče naloženo.

Sv. Ján na mostě Březinek nebyl „jedináček“.

Podobně bylo naloženo s monumentální malbou Procházky na právnické fakultě,  

na jejímž pozadí  jsme promovali. 

Týká se to také bust TGM,  stejně jako sokolů  a skautů.

Úpěli jsme jako národ za Rakouska-Uherska? 

Karla Havlíčka Borovského  odvezli do Brixenu, aby ho umlčeli.

S Havlem si poradili za totáče jinak.

Nedávno navštívila Litevská televize dceru profesora Rozehnala

a natočila jeho Story. 

Dneska, tak jako včera, to není  lehké pro Finy, Poláky a Ukrajince,  

mít za souseda pokračovatele idejí  Lenina a Stalina.

Nás se to týkalo na anektované Podkarpatské Ukrajině.

Včera jsme viděli v telce: Světové války (1/6)

Nová generace vůdců. Dokumentární cyklus USA.Opakování 12.1./ČT2.

Osobnosti, které směrovaly dějiny v období od první do druhé světové války.

Jistě to není pohled pana Berana, ale spíše ZG.

Byl to skvělý trik od Němců,  zabalit Lenina do vlaku a poslat do Ruska.

Vykrýt si záda a vrhnout se s plnou silou na Západní Evropu.

Hitlerovi se podařil obdobný trik, zahnat Angličany

za vodní,  hradební příkop Evropy.

Pak se s takto vykrytými zády na západě,  se obrátit na východ.

Generál Patton je symbolická postava nejenom pro  USA,

které se zdráhaly vstoupit do 1 i 2. světové války.

Kdyby lišák Stalin neoklamal západ, tak jeho tanky nemusely být jenom v Plzni,

ale možná i v Jihlavě.

Bohužel to dopadlo tak, že Zdeněk Gryc,

koukal ze svého bytu v panelovém domě,

navrženém žákem profesora Rozehnala,

jmenovcem a spolužákem Zdeňkem Petrů,  

v srpnu 1968 na ruské tanky na poli pod Pístovem.

—————————————

Pozn. Na fotografii z ‎úterý ‎28. ‎prosince ‎2021, ‏‎16:05:56

je v interiéru átriáku Evy Rozehnalové návštěva,

žena architekta Zdeňka Petů,

která přinesla ukázat nedávno vydanou knihu s věnováním svého bratra Kodeta .

Cyril Vojtěch Kodet OCarm Th.D. (* 20. května 1956Malý Beranov) je český římskokatolický knězteolog, generální delegát Karmelitánského řádu v České republice. Po absolvování sedmiletého gymnázia v Jihlavě vystudoval teologii a roku 1982 byl vysvěcen na kněze.

——————————

Ať již tak nebo tak, važme si dnešního,  studeného, leč krásného dne.

Myslím, že nikdo mimo pana Berana nebude číst paměti primánka

s česko-německým vysvědčením.

Myslím,  že nikdo neuvěří co to bylo, když položil na rýsovací prkno krejon,

aby jste zvedl telefon, přepnutý telefonistkou ve Stavoprojektu.

Anonym požádal, aby jste přišel do horního patra jihlavské policie,

kde byly kanceláře STB.

Také těžko pochopí blekotání, kterým jste se snažil odmítnout nabídku na spolupráci,

stejně jako nabídku ředitele projednanou na  ZV KSČ na vstup do KSČ.

Paní, která mi ho presentovala Mafková – Stelzigová je stále dosti elegantní. Podobně jak architekt Zdeněk Baueršíma,

který měl stejného JuDr. na STB a hodně pamatuje.

S pozdravem a omluvou za Text-šprechy Zdeněk Gryc.

KÁDROVÁK

Zdeněk Gryc | Pondělí, 20. 12. 2021 v 14:56

KÁDROVÁK

1959

2021

Okresní výbor KSČ Brno IV.16,  březen 1959.

Požadovaný posudek na p.Gryec,  otec pochází z úřednické rodiny matka je náboženský fanatik,  otec pracoval celou dobu jako obchodní cestujíc,  oba mají nevyjasněné poměr k našemu státnímu zřízení.

V tomto duchu byl vychován jejich syn Ing Zdeněk.

Jeho chování,  postoj ke společnosti,  atd. neskýtá záruku,

že bude přínosem pro naši lidovou armádu.

Na znečitelněném razítku je pouze Brno VI. řemeslnické potřeby.

KÁDROVÁK

2021

blade říká:
Pátek, 17. 12. 2021 v 18:10

„Jeho chování ke společnosti a tak dále, neskýtá záruku že bude přínosem“ > podle Gryc kopírovací onanie zde na blogu JL ten NE-přínos společnosti trvá dodnes. Takže, se v diagnóze nespletli.

Jedna možnost veldr.PS-áka, anonyma je lhát.

Druhá,  jak vidno shora, vytrhnout něco z kontextu.

Třetí,  utopit fakta v kolekci fatálních sprostot.

————————————-

Okresní vojenská správa

Náčelník plukovník Ing. E. Raždík

Před nástupem na vojenskou službu, u které si každý přeje zkrácení je nutná předcházející průprava, která jí umožní snadněji překonat. Tato začíná v rodině přes školu a významně se na ní podíleli spolky, které mimo těla, formovaly vlastenectví zejména Sokol a skaut.

V životopisech našich vojáků působících v 2. Světové válce, vidíme, kolik z nich touto průpravou prošlo. Lze říci, že právě občané, kteří těmito organizacemi prošli, projevili obrovské úsilí osvobodit svoji vlast od nacismu. Jeden z prvních kroků nacistů byl, organizace zakázat. Komunistická totalita to udělala dvakrát za sebou, pohnutky byly stejné. Režim věnoval velké úsilí, aby lidé, kteří v těchto organizacích pracovali, byli odstraňováni. Represe pak měly široké spektrum až po dědičný hřích dětí, které měly potíže se studiem.

Kádrový hřích se promítal do armády, která byla rozdělena na pravověrné, normální a nespolehlivé a to včetně uniformy.

1/běžná uniforma normální útvary.

2/ uniforma Pohraničníků ze psem.

3/ černé výložky ironicky nazvaných černých baronů

 Vojákem se v těchto třech rovinách dostalo odpovídajícímu výcviku.

 Existuje typ řidiče, který by málem na silnici ohrozil sám sebe, aby nepřejel myšku nebo zajíce. Jaké to asi bylo třídní školení k tomu, aby zastřelil občana, který se chce rámci Charty lidských práv vyvázat režimu a žít jinde. Roubovat tuto myšlenku na člověka vyžadovalo už určitě kádrové předpoklady

Psychika strážce-lovce emigranta štípená expertem mladému člověku může poznamenat natrvalo. Jeho životní filozofie zvláště podíleli  se aktivně na činnosti pohraničníka, není v současné době jednoduchá.

Na druhé straně zase existoval ve zbytku armády organizovaný systém deptání občanské statečnosti. Zacházení s černými barony a jejich výcvik je všeobecně znám. Šikanování je specifický fenomén, který postihoval pochopitelně nejcitlivější. Po tomto lámání charakteru už nebyl problém dosáhnout v občanském životě poslušnosti, od účasti u volební urny, až po nejlépe k čemukoli. Vzdorovat šikaně u běžné jednotky bylo asi velmi nesnadné, chci však upozornit na ty, kterým se to nepodařilo. Při výkonu vojenské služby zemřeli. Ptám se, kolik jich bylo. Kolik z nich bylo jasně čitelných, náhlých či nešťastných příhod. Kolik však bylo sebevražd či podivných úmrtí.

Podávám touto cestou podnět, aby sebevraždy vojáků a neobvyklá úmrtí spadající pod jejich evidenci Okresní vojenské správy byly odpovídajícím orgánem prošetřeny.

 Abych byl poněkud konkrétnější, slyšel jsem toho mnoho od přátel hocha jménem Rejtárek člena tělovýchovné Jednoty Blesk. Dále zde bylo podivné úmrtí syna vězněného jihlavského důstojníka Kastnera. Myslím, že armáda a její důstojnický sbor je povinován zjistit pravdu o synu jednoho ze svých příslušníků. Doporučuji, aby se tak stalo maximálně diskrétně bez vědomí jejich rodin.

 PS závěrem požaduji, aby mi byly vydány originály, nebo dokufa mých kádrových materiálů. Zejména ty, které psali kádrováci a uliční výbory KSČ na mne a na mé rodiče.

 Jihlava 20. 2. 94.  Ing. arch. Zdeněk Gryc

Ministerstvo obrany ČR

Vážená paní ministryně,

dne 20. 2. 1994.  jsem požádal Okr. voj správu v Jihlavě o vydání originálů, nebo kopií mých kádrových materiálů. Zejména těch, které psali kádrováci a uliční výbory na mne a mé rodiče. V podání byla také žádost o prošetření náhlých úmrtí pana Kastnera a pana Rejtárka, která nastala údajně v rámci jejich vojenské služby. Dne 21. 2. 1995. , kdy byla ukončena  moje branná povinnost jsem předal své podání přímo do rukou  náčelníka Okr. Voj. Správy plukovníka E. Raždíka.  Na jeho písemné pozvání z 28. 2. 1995 jsem ho dne 2. 3. 1995 ve 14 hodin navštívil a podal  v této věci vysvětlení a nahlédnutí do kádrových materiálů, na mne a mé rodiče.

——————————————-

Po dosti rozpačité rozpravě přikázal plukovník Raždík mne s těmito materiály seznámit  prostřednictvím přítomného poručíka a to takto:

ZG. se posadí na židli u velkého pracovního stolu. Poručík si vyzvedne materiály z archivu, vejde dveřmi v protilehlé stěně a písemnosti přečte, tak aby ZG nemohl do dokumentů nahlédnout.     Takto jsem byl seznámen s jejich obsahem a pokoušel se bezvýsledně získat jejich fotokopie.

Protože se ve věci nic nedělo,  požádal jsem znovu dne 28. 11. 1995. MO ČR,  ministra Viléma Holáně. Ke své žádosti jsem přiložil původní text který jsem předal při svém vyřazení plukovníku Raždíkovi. Kancelář MO ČR mi 4. 12. 1995 pod č. j.  : 81 427 – 1,  potvrdila doručení žádosti s tím, že ji předává k řešení Generálnímu štábu AČR.

Náčelník gen. Štábu generálporučík Ing. Jiří Nekvasil mi 7. 2. 1996 pod č. j. : 30001/9 odpověděl takto:

Pane inženýre,

ministerstvem obrany mi byla postoupena k přímému vyřízení Vaše žádost z 28. listopadu 1995 se kterou jste se obrátil na ministra obrany ČR.            V příloze zasílám kopii vámi požadovaných dokumentů poskytnutých kopiích posudku.

————————-

Jména zpracovatelů jsou  znečitelněna,  aby nedošlo k porušení článku 10.  odstavec 3.  listiny základních práv a svobod.

 generálporučík Ing Jiří Nekvasil. v. r.

MINISTERSTVO OBRANY ČR

Odbor komunikačních strategií                                   

                                                                                  V Praze dne 27. února 2008

              Vážený pane Gryci,

            dovolte mi reagovat jménem Ministerstva obrany na Vaší žádost ze dne 18. února 2008 ve věci vydání osobních dokumentů.

            Na základě Vaší žádosti jsme zaslali požadavek na Vojenský ústřední archiv v Praze a jemu podřízený Správní archiv AČR v Olomouci k prozkoumání. Po prověření všech údajů Vám musíme sdělit, že personální spis vedený na jméno Zdeněk Gryc (narozený 15.5.1934) byl v souladu s platnými předpisy spolu s požadovanými dokumenty v roce 1998 skartován u tehdejší Okresní vojenské správy (OVS) Jihlava. Důvodem skartace bylo uplynutí nařízené doby 3 let pro uložení personálního spisu u OVS. Tato doba uplynula po ukončení Vaší branné povinnosti, proto byl spis trvale vyřazen z evidence OVS. Rovněž záznamy o provedené skartaci personálních spisů byly po uplynutí skartační lhůty skartovány.

            Vážený pane Gryci, jiná další dokumentace, která by obsahovala Vámi požadované dokumenty, se ve Správním archivu AČR v Olomouci ani u právního nástupce OVS Jihlava, kterým je Krajské vojenské velitelství Jihlava, nenachází.

             S pozdravem  Jindřiška Verešová, tisková a informační služba MO

Vážená paní Verešová,

děkuji Vám za sdělení ve věci kádrových materiálů, které anonymně hanobily naši rodinu, jmenovitě mé rodiče. Pokud byly materiály skartovány, tak se zajisté nedá nic dělat. Kádrové materiály, které byly v rukou mého zaměstnavatele Stavoprojektu Jihlava mi byly koncem roku 1989 vydány. Ministerstvo udělalo vše,  aby přes mé žádosti o vydání dokumentů,  zůstali autoři těchto pomlouvačných pamfletů v anonymitě.

Šlo přitom o porušování občanských a lidských práv mých a naší rodiny. Jmenovitě byla hanobena moje matka.  V dokladu, který jsem získal po dlouhém dohadování,   jehož podpisy byly úředně znečitelněny,  je uvedeno:

Zde byla vložena fotokopie

Považuji za špatné likvidovat obdobné materiály, které ukazují, jak se s občanem zacházelo a jak byl posuzován. Je všeobecně známo, že tyto posudky ovlivňovaly nejenom vojenské hodnosti, ale také přes soustrojí stranických aparátů zařazení v práci a výši platu, což má pochopitelně vliv i na výši důchodu. Zkrátka a dobře,   seznamte  prosím paní ministryni s mým podáním. Doufám, že v souvislosti s politickou stranou, která ji do funkce uvedla  a odborností právníka,  má  na podobnou šikanu občana zvláštní citlivost. Na závěr požaduji, pokud mé kádrové materiály jsou zničeny, aby ministerstvo nalezlo cestu, jak uchovat obdobné dokumenty jiných občanů. Neničilo je, ale  předalo  do archivů, které dobu zla, pro paměť národa zachovají a ilustrují. S pozdravem:

Jihlava čtvrtek, 28. února 2008.                                     Zdeněk Gryc

From: Tisková a informační služba MO

1/Celý životní příběh pana architekta Zdeňka Baueršímy se začíná psát 21. 3. 1934.

                           architekta Zdeňka Gryce 15.5.1934

                          2/mají stejné jméno

3/mají stejného vnuka

4/měli stejného zaměstnavatele Stavoprojekt

5/jsou spoluautory budovy Magistrátu v Tolstého ulici.

6/byla jim v rámci 100 letí republiky udělena Cena Jože Plečnika.

7/měli společného přítele JuDr. STB, na jehož jednání si nestěžují,                                      plnil přece svoji povinnost, že ?

8/ byli společně předvoláni na Vojenskou správu k vyřazení.

9/společně podepsali žádost o vyšetření 2 podezřelých úmrtí vojáků.

PS. vojenské kádrové materiály  20. února 1994.  – 28. února 2008. 

blade říká:
Pátek, 17. 12. 2021 v 18:10

„Jeho chování ke společnosti a tak dále, neskýtá záruku že bude přínosem“ > podle Gryc kopírovací onanie zde na blogu JL ten NE-přínos společnosti trvá dodnes. Takže, se v diagnóze nespletli.

HISTORICKÁ ARCHITEKTURA

Zdeněk Gryc | Úterý, 7. 12. 2021 v 11:34

Historická architektura

+

Modrá krev II

ČT 2

6. prosinec20:00 › 21:00

V jejich erbu je modrý lev s červenou zbrojí. Jejich rodové heslo zní: FORTITUDINE ET CARITATE, tedy statečností a láskou. Mezi jejich předky patří i britská královna Viktorie. A přestože původem pocházejí z Francie, tady v Boskovicích se usadili už v předminulém století. Potomci rodu Mensdorff-Pouilly žili a žijí nejen u nás a v dalších zemích Evropy, ale také v Severní i Jižní Americe i v Asii…

…Vlastnictví takového statku teprve opravňovalo jeho majitele k účasti na zemském sněmu a možnosti zastávat zemské úřady. Inkolát se získával výslovným udělením zemského sněmu a později jen od panovníka, další členové rodu jej pak získali dědičně, za totality přežívali v potupných životních podmínkách. Je na čase tento dluh splatit.

Režie:A. Činčerová

30.9.1994. vyšel Jihlavských listech 30 9. 1994. článek:

„Neodsuzujme šlechtu“ s podpisem: Ing.arch.Zdeněk Gryc

Jeden 4 stránkový anonymní dopis,
psaný strojem, který mi byl vhozen do poštovní schránky jsem oskenoval.
Je to dokument dobové nenávisti k historickým artefaktům a šlechtě za totality.
Vážím si Kinských, a také pozornosti, které se mi dostalo viz.

Mgr. Marcel Fišer, Ph. D.ředitel / director of GAVU Cheb
http://www.socharstvi.info/zdenek-gryc-vytvarna-dila-v-architekture/


Obrázek 24, R. Podrázský, erb rodu Kinských nad vjezdem do vnitřního nádvoří hradu Heidenreichsteinu
Obrázek 25, R. Podrázský, erb rodu Kinských nad vjezdem do vnitřního nádvoří hradu Heidenreichsteinu

Snad se dá pochopit, že než je předmětný erb osazen na nádvoří hradu, že to trvá několik let. Začalo to exkursemi s hrabětem Kinským po okolních zámcích a hradech a prohlídkou jejich erbů.

Pak následovalo vyhledání předlohy pro erb, náčrty a nakonec výsledné dílo, jak vidno na obrázku atelieru Podrázkého. Tedy kusu chodby pod schodištěm jak je vidět na: Obr. 27, R. Podrázský pracuje na střední části oltáře se svatostánkem pro kapli „Obětem zla“ v Plzni. Jednání a získání povolení s rakouskými památkáři nebylo jednoduché.


——————————————

Dost si vážím také Mensdorffů.
Jistě nikdo z nás není tak hloupě naivní, aby slogan o modré krvi bral anatomicky. Modrá krev se ale dá brát, jak vidíme v televizním seriálu „Modrá krev II.“ geneticky. Jde zejména o zachování paměti národa, historické architektury a jejich interiérů. Symbol – aristokracie, šlechta a slovo ušlechtilý, jistě nemusíme brát podle barvy krve,
ale podle skutků a jejich životního díla, které známe.

Na šlechtě je cenná kontinuita, snaha to co rodina zdědila zachovat a předat dál. Architekt, kterému PhDr. F.Hoffmann zadal první expozici na hradě Roštejně, kam také jezdil Václav Havel si toho velice vždy vážil. Dobové doklady jsou v jihlavském archivu.

Podrobněji se dočteme na str.170 František Hoffmann:

„Vzpomínky na Litomyšl, Jihlavu a Prahu“

Ve filmu je vidět nejenom zámek, ale také zřícenina hradu, od které měla komteska klíč a znala cestu zadem od zámku a přes plot.

V sutinách se daly nalézt barevné fragmenty kachlí. Kopat na hradě je jistě romantika, která přetrvá až do práce „volontéra“ v archeologickém ústavu v Brně při studiu na FA. kachle a keramika, nejlépe habánská v Etnografickém museu v Brně.

Rekonstrukci a interiéry navrhl autor jihlavské sokolovny profesor Fuchs. Jeho společná fotografie s ředitelem musea Ludvíkem Kuncem je na str.

48.„ Novokřtěnská, habánská fajáns v Moravském zemském museu“, od Aleny Kalinové,  od které je také aktuální e-mail:

Dobrý den, pane Gryci,

moc děkuji za mail a zaslané fotograie. Reliéf je také pozoruhodný, i ta selka. Jinak skoro stejnou terrinku na tabák P. Fabiánka jsem viděla ve vídeňském národopisném muzeu v depozitáři (srov. ne moc povedené foto). Je to také moc pěkný kousek moravského původu. Pořád žasnu, jak jsou ty výrobky minulosti krásné. Moc zdravím a přeji všechno dobré. Alena Kalinová.

Asi vůbec nejlepším znalcem habánské keramiky byl dědeček Václava Havla Hugo Vavrečka,  jak dokumentuje pozoruhodné dílo od Jany Kybalové KERAMICKÁ SBÍRKA Hugo Vavrečky.

U habánů nejde jenom o krásu a vkus, který podstatně ovlivnil pojetí našeho folkloru. Ale o jejich životní filosofii nevzít zbraň do ruky.

Habáni našli asyl u knížete  Collalta v Brtnici.

Pak hnal osud ruskem do USA, kde byli i vězněni. Nakonec našli domov v Kanadě.

Zámek je pro mě dávným přítelem, říká o Brtnici princezna …

https://www.idnes.cz/jihlava/zpravy/zamek-brtnice…

HISTORICKÉ JÁDRO JIHLAVY ZLOMOVÝ ROK 1968

PhDr. František Hoffmann,  ředitel Musea Jihlava a předseda aktivu okresní a městské památkové péče.
 V jiskře je zachována celá řada článků, které svědčí o této době tahanic a názorů na demolice.


A / Jaroslav Lavička: pracovník plánovacího odboru ONV, 21. června 1968. PAMÁTKY ZA KAŽDOU CENU.
Nenasytné památkáře neuživí ani Ford.


B /PhDr.  František Hoffmann Csc.  Ředitel Musea, 12. Července 1968. O památkářích aneb o nepravých hromosvodech.

převzato:

„Tehdy mi Manfredo říkal, že bez polností a lesů zámek nemá smysl, a o koupi proto neuvažuje. Historicky z těch polností zámek žil, samotný zámek je přítěží. Viděl to z pozice šlechtice hospodáře,“ vybavil si Přibyl.

————————————————————————–

Místa svého někdejšího jihomoravského panství – Brtnici, Okříšky a Kněžice na pomezí Jihlavska a Třebíčska – po více než dvaceti letech navštívila výprava příslušníků severoitalského šlechtického rodu Collalto et San Salvatore. Chtějí pomoci zachránit už roky zchátralý zámek v Brtnici.

Na dvoudenní návštěvu přijela i princezna Isabella de Croy-Collalto se svým manželem Guillaumem a sestrami Giulianou a Mariou Trinidad s rodinami a dalším příbuzenstvem. Celkem přicestovalo kolem dvaceti zástupců významného langobardského rodu, jehož historie se píše od roku 959.

Tak početná návštěva Collaltů, kteří o svůj moravský majetek přišli po roce 1945 na základě uplatnění Benešových dekretů, byla v Brtnici na návštěvě naposledy v roce 1992.

„Jsme nadšeni, naši předkové tady žili 300 let, celá moje rodina to zde má velice ráda. Byla jsem tu kdysi ještě s rodiči a určitě znovu přijedeme,“ řekla Isabella Collalto.

Není velkou zkratkou napsat, že Collaltové přijeli, aby pomohli zachránit zámek v Brtnici, v letech 1622 až 1945 moravské sídlo rodu, který je v současnosti pro stagnující rekonstrukční práce nejvíce ohroženou památkou Vysočiny,

Princezna tváří rekonstrukce zámku

Návštěvu Collaltů v Brtnici zorganizoval v Praze žijící španělský houslista a muzikolog Eduardo García Salas, jenž je nyní předsedou Spolku Zámek Brtnice. Ten se snaží o kulturní znovuoživení zámku a hledá pro něj i kupce.

„Věřím, že zámek bude během tří až pěti let zachráněn, že se podaří sehnat investora i peníze na opravu. Navrhli jsme princezně Isabelle, aby byla tváří tohoto projektu po celém světě a ona to nadšeně přijala,“ řekl Salas.

„Věřím, že zde dojde k obnově některých věcí. Co se týče zámku, znám ho především z fotografií, ale viděla jsem jich tolik, že je po mě něčím jako dávným přítelem,“ podotkla Isabella Collalto.

Collaltové navštívili rovněž blízký zámek v Kněžicích a v Okříškách. Oba jsou již díky péči obcí obnoveny. V Okříškách šlo zřejmě o první oficiální návštěvu Collaltů od konce druhé světové války.

„Přivítali jsme je, provedli je zámkem, ukázali jim kulturní dům či hasičárnu. Isabella si zkusila kabinu zásahové hasičské tatry, byla nadšená,“ pravil s úsměvem okříšský starosta Zdeněk Ryšavý. „Byli bychom rádi, kdyby se návštěva mohla zopakovat a uskutečnit se třeba i setkání paní hraběnky s občany, uvidíme,“ dodal Ryšavý.

Přivítání chlebem a solí před radnicí

V Brtnici přijali Collalty na radnici členové městské rady. Před radnicí starostka Miroslava Švaříčková Isabellu symbolicky uvítala nabídnutím chleba a soli. Později došlo i na přípitek a štamprle slivovice. Po návštěvě radnice si v doprovodu starostky a radních prohlédli sousední rodný dům slavného architekta Josefa Hoffmanna.

„Návštěva byla velice příjemná, s paní Isabellou jsme si, myslím, padly do noty. Jsou to veselí a přátelští lidé. Naše spolupráce by se tímto mohla nastartovat a pokračovat. Jsme pozváni k nim do Itálie a my jsme jim sdělili, že je opět rádi uvidíme, a to i neplánovaně,“ uvedla Švaříčková.

Podle nyní dostupných informací sami Collaltové o koupi zámku zájem nemají. To je jejich postoj už od devadesátých let, kdy se na tuto věc při jeho návštěvě Brtnice ptal tenkrát ještě žijícího Manfreda Collalta, otce Isabelly, tehdejší brtnický starosta Josef Přibyl, jenž je dnes brtnickým radním.

Zámek jako místo setkávání rodu Collalto

Collaltové se na zámku v Brtnici účastnili koncertu Vivaldiho hudby, který pořádal zmíněný Spolek Zámek Brtnice. Isabella se také sešla se stávajícím majitelem zámku Olegem Rybnikářem, který šlechtickou návštěvu doprovázel do Sálu vjezdů.

To je nejcennější část zámku, kde se i dnes nachází jedenáct velkoformátových barokních obrazů s náměty příjezdů císařů do Brtnice. „S Isabellou, hraběnkou Collalto, jsme se setkali a podepsali dokument, kterým převzala zámek Brtnice,“ sdělil Rybnikář.

Převzetí zámku princeznou Collalto bylo však jenom symbolické a dočasné – po dobu konání slavnostní sobotní akce. Rybnikář Collaltům podle svých slov navrhl, že se zámek může stát místem setkávání jejich rozvětveného rodu.

„Už teď se jedná o možnosti vzniku nového festivalu věnovanému Antoniu Vivaldimu a rodu Collaltů, jehož první ročník by se zde mohl uskutečnit v červnu 2022,“ dodal García Salas.

Teror anonymity — Jiří Pehe

Zdeněk Gryc | Pondělí, 6. 12. 2021 v 15:04

Kulturnost nebo,

řečeno trochu nadneseně,

civilizační vyspělost toho kterého společenství, včetně národů, se pozná i podle toho, jak se příslušníci takového společenství vztahují k anonymitě. Tedy jak často a kdy mají tendenci se schovávat za anonymitu i v případech, kdy to není nezbytné, a jak se chovají, když jsou anonymní.

 Česká společnost na tom není v tomto ohledu dobře. Stačí se podívat na převažující vzorce chování lidí v situacích, kdy se mohou za anonymitu částečně nebo úplně schovat: řidiči na českých silnicích, posluchači volající do různých rozhlasových pořadů, diskutující v internetových médiích, fotbaloví fanoušci. Rychle zjistíme, že agresivita, vulgarita a porušování pravidel slušného chování, nebo i zákonů mají v takových prostředích navrch.

 Zároveň je to vše doprovázeno neochotou z anonymity vystoupit i v případech, kdy se takový člověk nemusí nutně bát nějakého postihu. Neochota jít s kůží na trh není přitom nezbytně vždy zbabělost; často je to prostě vypočítavost a nemorálnost. V našem případě jistě i neblahý pozůstatek bývalé éry. Z pozice anonyma prostě můžu beztrestně urážet, kopat kolem sebe. „Nandat“ to těm, na něž útočím, aniž bych musel tváří v tvář oponentovi svoje názory obhajovat.

Občanská společnost je totiž adresná. Lidi se v ní neschovávají; naopak pod svými jmény obhajují svoje názory.

——————————————————

Totalita první i druhá měla tlampače svých doktrín
Totalita první i druhá měla také rušičky.

Tahle doba má ANONYMY,  TLAMPAČE a RUŠIČKy

Snad rozumíme češtině:


„kdybys o něm držel hubu a psal o stavbách,
nikdo by tě nehanobil“

XXXXX říká:
Neděle, 22. 7. 2018 v 12:42
Zhanobil ses sám oslavováním ochlasty a kurevníka a kdybys o něm držel hubu a psal o stavbách,
nikdo by tě nehanobil

XXXXX říká:
Čtvrtek, 17. 12. 2015 v 21:27
ani to nečtu a jak jsem řek VŮL.
Hele architekte mel si svou, já už to nebudu dál komentovat. Meleš, meleš a meleš ale vo hovně. Na tvý úvahy každej sere lidi mají narozdíl od tebe starosti jak existovat a ne jak prudit s havlem.
„Faktem je , že to nejspíš dlouho nevydržíš. Díky Bohu.
A kdybys to chtěl urychlit stačí skočit z šityparku s lanem kolem krku, jak to před léty předvedl jinej magor tvýho ražení.“

XXXXX říká:
Sobota, 30. 1. 2016 v 13:34
Tak já myslel, že už je od tebe klid na věky a zas ne. Proč to tu vlastně visí? Ty nechápeš, že dokud budeš prudit nedáme ti pokoj? Celý Jihlavě (podle mě) je u prdele Gryc, Rozehnal a Havel. Lidi mají jiný starosti. Po většině existenční. Neříkám že si za to opět většinově nemůžou sami, ale kecy o nějakým Rozehnalovi koho to zajímá? Dobře, nakreslil jsi Březinky, komoušům pentagon, někde nějakej most, co já vím co ještě, dobrý všechno to stojí, lidi to užívají, tudíž tvé práci čest.
Ale koho to kurva dneska zajímá?

17 LISTOPAD II.

Zdeněk Gryc | Sobota, 20. 11. 2021 v 13:17

17. LISTOPAD II.

„až nám zase primátorka vyvěsí vlajku..“

Česká vlajka na radnici nevadí

Vlajka EU tam patří také.

Vlajka Tibetu by také něco řekla.

——————————————————

Co vadí je neúcta a nedostatek vkusu,

který by dokázal důstojně začlenit do prostoru:

„POMNÍK 17.LISTOPADU 1989

Díky všem slušným lidem, kteří dokázali

17.11.1989 vrátit této zemi demokracii.“

Spolek pro navrácení sochy TGM do Jihlavy

Autor pomníku: Radomír Dvořák

Materiál: lipnická žula“

Co vadí je nevkus, neúcta k památníku a dílu sochaře.

Při úvahách o jeho umístění jsem udělal fotomontáž na jeho umístění, stejně jako na Podrázského sochu matka s dítětem, nyní bez soklu plesknutou do zahrady Děcáku.

Převzato:

17.  LISTOPAD 1989.

Včera 17. listopadu, byla odhalena na jihlavském nábřeží socha Klíče. Vícekrát jsem vložil do JL dopisy na magistrát, kde navrhuji, aby nábřeží bylo pojmenováno po Václavu Havlovi, který na nábřeží v Praze bydlel.

Včera 17. listopadu byl na ČT 2 uveden Galavečer k 70. výročí konce 2. světové války ve Státní opeře Praha. Přímý přenos udělení Cen Paměti národa čtyřem laureátům – statečným lidem a pamětníkům 2. světové války z Česka a Slovenska.

Po něm následoval detektivní příběh:

Mrtvolu sprovoďte ze světa

Dokument. Měl být navždy zapomenut, lidskou paměť však nelze zničit. Dokumentární svědectví o pátrání po ostatcích umučeného číhošťského faráře Josefa Toufara připravili M. Doležal a R. Vávra 
Farář Josef Toufar byl v lednu 1950 obviněn Státní bezpečností ze zinscenování tzv. číhošťského zázraku. Po zatčení byl ve Valdické věznici krutě mučen a 25. února 1950 byl převezen v kritickém zdravotním stavu do pražského státního sanatoria, kde zemřel. Těla nepohodlného, ovšem lidmi milovaného a uznávaného kněze, se komunisté chtěli zbavit, aby nebyla možná identifikace místa, kde je pohřbený. Proto byl pohřben v hromadném hrobě na hřbitově v Praze-Ďáblicích pod falešným jménem Josef Zouhal. Příbuzným byla jeho smrt oznámena až po čtyřech letech. Vedoucí vyšetřovatelského týmu, který Toufara umučil k smrti, Ladislav Mácha, byl v roce 1998 odsouzen k pěti letům odnětí svobody, o rok později odvolací soud změnil trest na dva roky. Mácha trest nastoupil v roce 2002, po roce byl podmíněně propuštěn . Ostatky Josefa Toufara byly z ďáblického hromadného hrobu vyzvednuty v listopadu minulého roku a zkoumání profilu DNA určilo, že patří skutečně Josefu Toufarovi. Dokument nabízí exkluzivní materiál z okamžiků exhumace, následného genetického a antropologického výzkumu ostatků a jejich pohřbení v Číhošti na Českomoravské vrchovině. V dokumentu hovoří pamětníci, přímí iniciátoři a účastníci exhumace i Toufarova rodina.

——————————————–

Po sametové revoluci, jsem požádal svého přítele Ak. soch. Romana Podrázského o návrh na pomník k uctění památky Jana Palacha. Začal na návrhu hned pracovat. Předal mi ho těsně před výročím upálení J. P. začátkem ledna 1990. Foto pomníku je publikováno v JL v dopisech čtenářů v článku: Jan Palach – 19. LEDNA 1969.

Vztah Václava Havla a Romana Podrázského, ukazuje ilustrační foto v dopisech čtenářů JL Absurdní drama – život Václava Havla

Sochu u kostela v Číhošti, k uctění památky na faráře Toufara vlastní rukou vysekal Roman Podrázský.

Ilustrační foto vložil spoluautor Zdeněk Gryc

NENÁVIST a SPROSTOTA  JE JEDNOTÍCÍ PRVEK

ANONYMŮ V JIHLAVSKÝCH LISTECH

„chrchel alias chobotnice.“

Převzato:

Zřejmě by tam bylo lepší umístit Klíče-kýče.

A což teprve replika „Trdlující barabizny“, eufemisticky zvané „Tančící dům“. Ale vůbec nejlepší by se tam vyjímal Kaplického chrchel alias chobotnice. A to vše by se mohlo nazývat „Dinopark Václava Havla“. 

čtenář | 2015-07-28 12:03:48 | Reagovat

————————————————————–

převzato:

Mezi přítomnými byl i Petr Kubíček, jeden z polistopadových aktérů. Co jej po 32 letech od roku 1989 nejvíce štve? „Populismus, nesnášenlivost…, že pravda, slušnost a poctivost přestaly být hodnotou,“ sdělil JL. Na druhé straně však věří, že po parlamentních volbách máme šanci se vrátit zpět na tu správnou cestu. A věří, že skončí „estébácké manýry ve vládě, agrofertace státu a rozpad společenských hodnot“.

Mezi přítomnými byl i Petr Kubíček, jeho díla a osobnosti si velmi váží Ing.arch.Zdeněk Gryc

My jsme ta doba. Jací jsme
my, taková je doba.

Miloš Vystrčil | Úterý, 16. 11. 2021 v 14:34




© 2007 Parola s.r.o. - užití obsahu včetně převzetí článku bez písemného souhlasu Paroly spol s r. o. je zakázáno. edited by N.E.S.P.I