Archív dle autora

PRÁVĚ DNES

Zdeněk Gryc | Čtvrtek, 17. 9. 2020 v 17:33

JE AKTUÁLNÍ VÝZVA PŘEDSEDY SENÁTU
KTERÁ UKAZUJE NA JEHO DŮLEŽITOST,
V DOBĚ, KDYŽ VLÁDA USNULA NA RŮŽÍCH
———————————–

Miloš Vystrčil, předseda Senátu, na svém webu publikoval příspěvek, v němž se obrací na občany ČR. V celém znění jej přetiskujeme:

Vážení spoluobčané, milé děti,

vzhledem k tomu, že nám hrozí nákaza koronavirem a rozšíření epidemie mám k Vám 4 prosby:

První je – prosím, noste, používejte roušku. Snížte tím riziko vlastní nákazy a zejména potom snížíte riziko toho, že nakazíte ostatní.

Druhá prosba, pokud můžete, prosím, nenavštěvujte zdravotnická zařízení. Umožníte tím zdravotnímu personálu zabývat se vážnějšími případy a také se vyhnete místům, kde je nejvíce nemocí.

Třetí mojí prosbou je, zůstávejte doma. Zbytečně se nikde neshromažďujte, a pokud někde jste, tak se dívejte, jestli všichni okolo Vás také mají roušku.

A ta poslední prosba, prosím, žijte zdravě, buďte na čerstvém vzduchu, jezte ovoce a zeleninu a zejména dodržujte hygienická pravidla. Pokud toto uděláte, uděláte nejvíce pro sebe i pro ostatní a snížíte pravděpodobnost nákazy na minimum.

Děkuju Vám.

Držme se.

DEN ZLOMU V BITVĚ O BRITÁNII

Zdeněk Gryc | Úterý, 15. 9. 2020 v 10:40

Před 80 lety pomohli českoslovenští sokoli zachránit Albion
Dnes je 15. září 2020.
DEN ZLOMU V BITVĚ O BRITÁNII

Nacistická Luftwaffe se pokusila zničit Královské letectvo před 80 lety.
V řadách RAF startovala také téměř stovka československých pilotů a jejich počet neustále narůstal.
Letci tzv. Třetí říše měli za úkol zničit britské letectvo, ovládnout vzdušný prostor nad kanálem a jižní Anglií a připravit podmínky pro invazi na ostrovy. V nejtemnější hodince pomohli Velké Británii také českoslovenští piloti a mechanici.
Cesta našich letců do Spojeného království nebyla jednoduchá. Okleštěné torzo republiky v březnu 1939 definitivně zabrali nacisté a České země se rázem ocitly v srdci Třetí říše. Ti, kteří chtěli otevřeně bojovat proti nacistické obludě, museli odejít.
Cesty vedly přes Polsko, cizineckou legii a francouzské letectvo, přes Rumunsko a Bejrút nebo přes Sovětský svaz, Řecko, Turecko a kolem Afriky. Po obsazení Polska se naši letci dostávali na západ přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii a Blízký východ.
Dne 10. července 1940 začíná bitva o Británii a ve stejný den vzniká také 310. československá stíhací peruť. Jejím prvním velitelem se stal zkušený československý důstojník Alexander Hess. Peruť byla nasazena do bitvy 17. srpna. Od té doby byli letci v neustálé pohotovosti. Naši piloti nelétali jen v československých perutích. Například slavné letecké eso Josef František bojoval ve 303. polské stíhací peruti.
Vlast se odměnila kriminálem
29. července 1940 byla založena 311. bombardovací peruť. Československé posádky britských bombardérů se do boje zapojily v září.
Velký úspěch zaznamenaly začátkem července 1941, kdy se jim podařilo vyřadit z provozu německý těžký křižník Princ Evžen asi pět hodin před jeho vyplutím. Ke konci bitvy o Británii, začátkem října, se k československým perutím přidala 312. stíhací. Se zhoršujícím se počasím museli němečtí velitelé přiznat porážku a invazi na Britské ostrovy odložit.
Ke konci války chtěli českoslovenští letci operovat blíž svojí vlasti. Podle generála Karla Mrázka velení jejich žádost odmítlo a vrátit domů se mohli až v srpnu. Po únoru 1948 se jim vlast odvděčila degradací, vyhazovem a kriminálem. Mnoho z nich muselo svou zemi znovu opustit a často už navždy.

NEJLEŠÍ ILUSTRACÍ JE PŘÍBĚH:

Zdeněk Gryc | Středa, 9. 9. 2020 v 22:21

Jiřina Šiklová:

NEJLEŠÍ ILUSTRACÍ JE PŘÍBĚH:

1/ aktuálně
Narodil se v roce 1938 v Praze jako syn spisovatele a scenáristy Josefa Menzela. V roce 1962 ukončil studium režie u Otakara Vávry na FAMU v Praze. V šedesátých letech 20. století byl spoluzakladatelem filmové československé nové vlny. Jeho první celovečerní film Ostře sledované vlaky podle literární předlohy jeho oblíbeného autora – Bohumila Hrabala – z roku 1966 získal Oscara za nejlepší zahraniční film. Další z jeho filmů Vesničko má středisková byl na Oscara nominován v roce 1985. Trezorový film Skřivánci na niti obdržel v roce 1990 cenu Zlatý medvěd na Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně, on sám pak roku 1996 získal Českého lva za dlouholetý umělecký přínos českému filmu.

2/ právě dnes:
Červená
Dnes20:15

ČR (2016). Opakování 13.9./ČTart. Životní příběh a umělecká kariéra vynikající české pěvkyně Soni Červené, která se dnes dožívá 95 let.
Režie:O. Sommerová Soňa Červená v roce 2013
Soňa Červená (* 9. září 1925 Praha) je česká herečka a operní pěvkyně, mezzosopranistka a altistka,[1] dcera známého českého spisovatele a kabaretiéra[2] Jiřího Červeného a Žofie roz. Bergerové provd. 2. Veselíkové (1896–1948); pravnučka známého královéhradeckého výrobce a vynálezce žesťových hudebních nástrojů Václava Františka Červeného[3].
Život
První divadelní zkušenosti získala v muzikálu Divotvorný hrnec. Hrála rovněž ve filmu, například v komedii Poslední mohykán (1947). Následně se rozhodla věnovat opeře, v letech 1952–1958 působila ve Státním divadle v Brně.[1] Poté v roce 1958[4] přešla do Berlína, do opery Unter den Linden. Zde zpívala role v operách Claudia Monteverdiho, Georga Friedricha Händela a Christopha Willibalda Glucka. Za tyto role obdržela poprvé v roce 1961 čestný titul „komorní pěvkyně“ (Kammersängerin). Famózní úspěch jí přinesla role Carmen v inscenaci dirigenta Herberta Kegela. Toto provedení bylo v roce 1960 úspěšně nahráno na gramofonové desky. Roli Carmen pak zpívala na nejpřednějších světových scénách 156krát.
V této době se ji ke spolupráci marně a bezvýsledně snažila získat východoněmecká Stasi i československá StB, která na ni vedla osobní svazek č. 10324 již od roku 1951. Emigrovala posledním otevřeným přechodem z východního Berlína 4. ledna 1962.[5]
Po emigraci zpívala v operách v Západním Berlíně, Kolíně nad Rýnem, Hamburku, Dortmundu, Mnichově, Wiesbadenu, Frankfurt nad Mohanemu, Norimberku, Stuttgartu, Vídni a San Franciscu. Druhý titul „komorní pěvkyně“ jí byl udělen ve Frankfurtu nad Mohanem. Vedle legendární Carmen se proslavila i v rolích verdiovských (Azucena v opeře Trubadúr, Ulrika v opeře Maškarní ples, Amneris v opeře Aida), wagnerovských (Brangäne v opeře Tristan a Isolda) a straussovských (Herodias v opeře Salome a Klytaimnéstra v opeře Elektra). Významnou složkou byly role v operách Leoše Janáčka Její pastorkyňa, Káťa Kabanová a cyklus písní Zápisník zmizelého. Vystoupila i v řadě dalších rolí skladatelů 20. století, jako byli Alban Berg, Igor Stravinskij, Benjamin Britten, Hans Werner Henze, Gian Carlo Menotti, Luigi Nono a György Ligeti. Po ukončení operní kariéry působila jako herečka v divadle Thalia v Hamburku. Zde spolupracovala mimo jiné s osobnostmi jako režisér Robert Wilson nebo hudebníci Tom Waits a Lou Reed.
Po několika desítkách let strávených v emigraci se vrátila zpět do vlasti a dodnes stále aktivně vystupuje. Mimořádný ohlas měla opera Aleše Březiny a Jiřího Nekvasila Zítra se bude… (premiéra 8. dubna 2008), kde hrála postavu Milady Horákové.[6] Filmový záznam opery byl pořízen režisérem Janem Hřebejkem.
————————————————————————————-
Komentáře zasloužilých anonymů vítány,
tedy v případě, že by narovnali páteř a dokázali se podepsat jménem,
které mají na řidičáku,
jinak,
tedy jak jinak, že?
Jak končil
Václav Havel,
jim přeje dobrou noc
Ing. arch Zdeněk Gryc

PODĚKOVÁNÍ – NEUVĚŘITELNĚ KRÁSNÝM DĚDKŮM

Zdeněk Gryc | Úterý, 4. 8. 2020 v 23:03

Vzlety a pády (1/2)

ČT artDnes21:45 › 22:40
Vyhledat na Seznam.cz

Dokumentární snímek Vzlety a pády zachycuje setkání třech výjimečných tvůrčích osobností s dvacátým stoletím.
Prostřednictvím životních a uměleckých pohledů významných českých fotografů
Václava Chocholy,
Karla Ludwiga,
Zdeňka Tmeje,
a svědectví jejich příbuzných, milenek a přátel, se ocitáme v epicentru intenzivního prožívání, které dokázalo navzdory době anebo právě díky ní přesahovat existenční limity. Pro trojici tvůrců je společné, že se neidentifikovali s politickými ani estetickými režimy, stejně tak jako s idylicky umrtvujícími mezilidskými vztahy,

což svojí výpovědí potvrzuje i režisérka filmu Věra Chytilová.
Ta do filmu, stejně tak jako kdysi do života Karla Ludwiga, vstupuje a umocňuje tak přesvědčivost otevřeného a bezelstného způsobu vyprávění společného příběhu, v němž spolu s lidmi vystupují fotoaparáty, fotografie, filmy, předměty, byty, domy, ulice, města či krajiny, aby se tak mohl zrodit spontánní filmový organismus.
Zdeněk Tmeje (*5. 7. 1920 – †22. 7. 2004) patřil ke špičkám české reportážní a dokumentární fotografie. Prosazoval se nadčasově působícími fotografiemi osobností z umělecké sféry, jedinečné svědectví poskytl fotografickými sériemi z totálního nasazení během války a zničeného poválečného Německa.
Po únoru 1948 se zaměřoval především na zachycování světa divadla a baletu.

Ocitl se však v nemilosti režimu a ten ho na osm let uvěznil.

I v normalizační éře byl v nemilosti – musel se vypořádat s neustálým dohledem StB,

ztratil své trvalé profesní zázemí v Souboru písní a tanců a dokumentoval demolice v pražských Vysočanech.
Jeho fotografický archiv však vyvolával zájem veřejnosti a v 90. letech díky jeho zpracování mohl Tmej spolupracovat s řadou domácích i zahraničních galeristů a kurátorů.

VÝZNAM KRIMIÁLNÍKŮ PRO NAŠE ZDRAVOTNICTVÍ

Zdeněk Gryc | Pondělí, 13. 7. 2020 v 12:26

Převzato:
„Ústav s názvem Masarykova léčebna „Dům útěchy“, postavený architektem Bedřichem Rozehnalem, byl slavnostně otevřen 13. ledna 1935 a provoz zde byl zahájen o týden později – 21. ledna. Od té doby se ústav, který během let několikrát měnil svůj název i zřizovatele, zabývá výhradně léčbou solidních nádorů.“

V roce 1960 byl ve vykonstruovaném procesu (spolu s Ing. Alexandrem Grimmem, Ing. Karlem Weingartem a Ing. Milošem Kočím) odsouzen ke čtyřem letům odnětí svobody za údajné rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví (honorářové a daňové nesrovnalosti). Během pobytu ve vězení v Praze v Pankrácké věznici pracoval v tzv. „Basaprojektu“. Dva projekty z tohoto období byly realizovány. V roce 1962 se podařilo Rozehnalovým přátelům – mj. hudebníkům Josefu Páleníčkovi a Miloši Sádlovi – prosadit, že byl na základě dekretu prezidenta republiky Antonína Novotného propuštěn z vězení. V roce 1968 byl rehabilitován a v roce 1970 Nejvyšší soud zrušil původní soudní proces z roku 1960 jako nezákonný.

Po návratu z vězení nastoupil jako vědecký pracovník na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Brně. V roce 1965 absolvoval přednáškové turné po Německé demokratické republice, v roce 1966 pak studijní cestu do Spolkové republiky Německo a do Velké Británie. Tam se setkal s Arnoštem Wiesnerem, významným brněnským architektem meziválečného období. Téhož roku se stal vedoucím Kabinetu tvorby životního prostředí Univerzity J. E. Purkyně v Brně. V roce 1967 byla v Brně uspořádána výstava životního díla k 65. narozeninám. Výstava byla zopakována v roce 1968 v Liverpoolu a roku 1969 v Praze.

Lékař Jan Žaloudík,

bývalý ředitel Masarykova onkologického ústavu v Brně

Ve strachu z koronaviru si libujeme. Boj s ním je sebezničující, míní lékař
DANIELA BRODCOVÁ
Foto: Profimedia.cz
Medicína není jen covid a oněch jaksi registrovaných 350 mrtvých za čtvrt roku je třeba vnímat také úhlem mezitím 25 000 zemřelých na jiné nemoci, upozorňuje profesor Žaloudík.

a to právě dnes… 11:59

Lékař Jan Žaloudík, bývalý ředitel Masarykova onkologického ústavu v Brně a senátor za ČSSD pro Seznam Zpráv popsal, jak se covid-19 může odrazit na zdraví populace a jak si stojí v porovnání s jinými nemocemi.
Během koronavirové krize se utlumily preventivní programy v rámci onkologických oddělení, včetně screeningů rakoviny prsu. Může mít výpadek z dlouhodobého hlediska za následek například nárůst nádorových onemocnění?
Problém už vůbec není provozní. Screeningová a další preventivní vyšetření se jistě doženou během dalších pár týdnů či měsíců, pokud se ovšem nebudou lidé obávat na preventivní vyšetření do zdravotnických zařízení chodit a celkově neomezí svůj zájem na onkologické prevenci z důvodu jiných virtuálních hrozeb. Ostatně upozornil jsem už 16. dubna, že medicína není jen covid a oněch jaksi registrovaných 350 mrtvých za čtvrt roku je třeba vnímat také úhlem mezitím 25 000 zemřelých na jiné nemoci, ať již s postupujícím věkem, nebo také na různé, i preventabilní, jiné nemoci. Třeba na onu rakovinu za čtvrt roku zemřelo nejméně 7000 pacientů, u mnohých jistě mohlo být onemocnění zachyceno časněji a léčba by bývala úspěšnější. Jen nezůstat trvale zacovidovaní!
Máte přehled o tom, jak onkologická prevence funguje nyní? Daří se lidi do nemocnic znovu dostávat, nebo u části stále převládají obavy z nákazy?
Během koronavirové krize se utlumily preventivní programy v rámci onkologických oddělení, včetně screeningů rakoviny prsu. Může mít výpadek z dlouhodobého hlediska za následek například nárůst nádorových onemocnění?




© 2008 Parola s.r.o.