Blog Jihlavských listů

Archív dle autora

DNES JE HEZKY,

Zdeněk Gryc | Sobota, 6. 3. 2021 v 9:19

ale i mrazivo

Vzpomínky nám zůstanou

od škol obecných po gymnásia a dále…

——————————————

Osobním ohlédnutím primánka,

který měl na pololetním vysvědčení němčinu.

Na závěrečném v roce 1945 ruštinu.  

VOLITELNÝ JAZYK NEEXISTOVAL

V indexu na FA je v první kolonce první stránky

První předmět: Zákl. marx-leninysmu.

——————————————-

PRÁVĚ DNES

Zdeněk Gryc | Čtvrtek, 25. 2. 2021 v 9:42

V úvodu článku “ Kvartal prověren“, píše redaktor Milan Dvořák:

. . . „Připomeneme zejména mladým lidem, poválečné generci, že vítězství ve Velké vlastenecké válce je neodlučitelně spjato se jménem Stalin“.

Textu: Generace dnešní i příští ocení bezpochyby skutečnost, jako je plánované postavení pomníku prezidentu Gottwaldovi v sídle okresního města na památečním místě, z něhož k občanům Jihlavska  promlouval“. Dnes to lze ještě prostorově řešit. Za pět let bude pozdě. Tady – i jinde.“

—————————————————————————————————————

V této hurá oslavě,  Vítězného Února 1948, v roce 1975,  je jediná invektiva, které si povšiml šéfredaktor Josef Jelínek  ve svém článku v Jihlavských listech 28. 6. 94.

„Musíme naše inženýry-architekty učit uctívat památku dělnické třídy a komunistické strany. A pokud některým z nich tyto myšlenky nejsou blízké, ukládat jim v tomto smyslu konkrétní požadavky k odbornému ztvárnění. Generace dnešní i příští ocení bezpochyby skutečnost, jako je plánované postavení pomníku prezidentu Gottwaldovi v sídle okresního města na památečním místě, z něhož k občanům Jihlavska  promlouval“. Dnes to lze ještě prostorově řešit. Za pět let bude pozdě. Tady – i jinde.“

———————————————————————————————————

ZÁKLADEM DEMOKRACIE JE VZDĚLANOST  A  PSYCHICKÉ ZDRAVÍ NÁRODA

Komunistům vadili nejenom architekti profesoři Fuchs a Rozehnal, ale také jejich žáci. Pro Jihlaváka Jana Sedláka si přišlo STB v noci před obhajobou státnice. Rozehnal byl odsouzen na 4 roky, Havel seděl 5 let.  Dopad žalářování na psychiku a život člověka ilustruje koronavirová současnost.

President Zeman kdysi hovořil o mentální úrovni národa, což souvisí s tím, kdo a jak se nechá ovlivnit propagandou, citoval z publikace:

Prof. MUDr. Cyril Höschl DrSc. FRCPsych. – Cyril Hoschl

www.hoschl.cz

Ředitel Národního ústavu duševního zdraví · Ředitel Psychiatrického centra Praha (do 2014)

Jeho články by si měli přečíst nejenom studenti.

Dneska pak pojednání :

Jak ovlivňuje strach z koronaviru naší psychiku? Odpovídá psychiatr prof. Cyril Höschl z 3. LF UK

——————————————————————————————————-


Velmi  zjednodušeně:

2. Světová válka začala tím, že si dvě totalitní velmoci chtěly rozdělit nadvládu nad demokratickou Evropou.

Na základě svých tajných smluv přepadly z východu i ze západu Polsko.

Dobyly celou Evropu a Anglie zůstala přístavem a letištěm a odkud byla Evropa osvobozována. Podíl našich letců RAF, nebude nikdy doceněn.

 Dva kohouti na jednom smetišti Evropy se  nesnesli.

Výsledek byl ten, že jedna totalita zvítězila, přijeli k nám 1945 ruské tanky.

 Ruské tanky jsme také viděli v roce 1968.

 Zdá se,  že na tato školení se v současnosti zapomíná.

—————————————————————-

Únorové události byly založeny na aktivitách Lidových milicí.

Sametová revoluce byla založena na aktivitách studentů a umělců.

Současná politická válka je ve svém dopadu ovlivněna úrovní vzdělání obyvatel.

Světová válka byla válkou mužů.

Byla však absolutně rozhodnuta produktivitou průmyslu.

V současné době  se snaží ovlivnit  vnitropolitickou situaci u nás Rusové i Číňané.

Jak politicky, tak ekonomicky.

2. Světová válka ukazuje, že  dva kohouti až pořádně vyrostou a zesílí,

mohou ztratit vzájemné sympatie, tak jako Hitler se Stalinem a rozdat si to.

Je zřejmé, že se obě velmoci snaží strategicky etablovat v našem průmyslu.

Využívají na šíření svého vlivu nejlépe cokoliv,  v současnosti koronavirus.

Je celkem zřejmé kdo jim vnitropoliticky nahrává.

—————————————————–

PRÁVĚ DNES,  

by se nemělo mluvit v ČT přes mnohé roušky.

Hoši a holky, by se měli v kuloáru třeba i poprat.

Leč na televizní obrazovku by měla vystoupit elegantní dáma.

Sdělit národu,  co je a bude

————————————————-

Z jedné vody na čisto a s omluvou za uzavření blogu. Invektivy a sprostoty už mají bohatou dokumentaci, jejich opakování nic nepřinese.

PRÁVĚ DNES

Zdeněk Gryc | Čtvrtek, 25. 2. 2021 v 9:42

Je čtvrtek 25. Února 2021.

V úterý 25. února 1975. vyšla JISKRA Orgán OV KSČ, nositel řádu práce, číslo 16. za 50 haléřů.

Za těchto pouhých padesát haléřů byli na první straně Jiskry občané jihlavského okresu obdařeni fotografií bdělých milicionářů s puškami na ramennou. Druhý zprava vypadá  zvlášť uvědoměle a rozhodně, ti ostatní nikoli.

Pod fotografií je tento nápis:

PŘÍSLUŠNÍCI LIDOVÝCH MILICÍ se stali v únorových dnech 1948 pevnou oporou lidové demokratické republiky a pomohli zmařit plány reakčních sil.

Pod nimi  je báseň Františka Branislava ÚNOR.

Pod hlavičkou Jiskry jsou uvedena  slova vedoucího tajemníka:

„Nemůžeme se spokojit s dosaženým“.

V úvodu článku “ Kvartal prověren“, píše redaktor Milan Dvořák:

. . . „Připomeneme zejména mladým lidem, poválečné generci, že vítězství ve Velké vlastenecké válce je neodlučitelně spjato se jménem Stalin“.

———————————————————————————–

Článek to byl ve své době pozoruhodný, po totáči si ho povšiml redaktor Jihlavských listů Josef Jelínek a napsal článek:

„Min uže nět“

A také už zřejmě nikdy nedojde k realizaci „avantgardní“ myšlenky, jejíž autor – někdejší redaktor jihlavské Jiskry Milan Dvořák – by nejraději osadil pamětními tabulkami všechny domy s podobnými nápisy v azbuce, jimiž sovětští vojáci v prvních dnech po válce označovali, že byl „kvartal prověren“

Trápila ho otázka, jaký že to vůbec máme vztah k „pokrokovým tradicím“, když sdělení gardového poručíka Rvalova „Kvartal prověren – min nět“ není zvěčněno pro příští generace podobnou pamětní tabulkou jako třeba to, že „V tomto domě bydlil v roce 1830-31 Karel Havlíček Borovský

. . .  „Historii píše život a je na nás, abychom naši dělnickou, pokrokovou tradici a její symboly lépe ochraňovali a zakládali. Nemohu než sáhnout v této souvislosti pro jiný příklad. Kdysi stál cestou na Kalvárii v Jihlavě starý most a na něm socha sv. Jána.  Starý most ustoupil novému, který se stal vstupem do budoucího moderního sídliště města. Samozřejmě že se nezapomnělo na renovaci sochy sv. Jána nákladem cca 15.000 korun i na příslušné místo na novém mostě, kam by měl být opět umístěn. Nestane se tak a je to moudré.

Projektant tu dbal pozorně památky, možná i umělecké. My bychom měli pamatovat na to, aby na ono prázdné místo (kam chtěl projektant sochu znovu umístit) vyplnila soch třeba sportovce“…

„Musíme naše inženýry-architekty učit uctívat památku dělnické třídy a komunistické strany. A pokud některým z nich tyto myšlenky nejsou blízké, ukládat jim v tomto smyslu konkrétní požadavky k odbornému ztvárnění. Generace dnešní i příští ocení bezpochyby skutečnost, jako je plánované postavení pomníku prezidentu Gottwaldovi v sídle okresního města na památečním místě, z něhož k občanům Jihlavska  promlouval“. Dnes to lze ještě prostorově řešit. Za pět let bude pozdě. Tady – i jinde.“

Ještě štěstí, že v historii žádný plod přisluhování tomu, co momentální představuje dobré bydlo, v porovnání se skutečnými hodnotami neobstojí a že nás nic nenutí učit „naše inženýry – architekty myslet a tvořit především ideově, v úctě ke komunistické straně“

Josef Jelínek  Jihlavské listy 28. 6. 94

——————————————————————

https://jihlavsky.denik.cz/zpravy_region/martin-herzan-napisu-pravdu-a-budu-kritizovan-20141206.html

————————————————————————————————————–

„… dědečka inženýra architekta Jiřího Herzána, který pracoval celý život jako architekt v jihlavském Stavoprojektu a celou dobu tam bojoval s tupohlavostí režimu a spoustou doslova zrůdných nápadů, které měly zničit krásu a podstatu Jihlavy. … “

Znal nick Gyc ing. architekta J. Herzána a pracoval s ním ve Stavoprojektu?

>>> Jak tam „bojoval“ nick Gryc? Jak tam „bojoval“ nick Gryc? Jak tam „bojoval“ nick Gryc? >>>

———————————————————-

Gryc byl ve Stavoprojektu podřízený vedoucímu architektonické skupiny architektu Jiřímu Herzánovi, který v rámci nomenklaturního postupu napsal kádrový posudek:

———————————————————-

Kádrová evidence III.

Stavoprojekt  Jihlava – atelier B

Doplnění kádrového materiálu Ing. arch. Zdeňka Gryce,

vedoucího projektanta za léta 1968 – 69.

————————————-

Jihlava 8. 8. 1970.

Posudek vypracoval : Ing. arch. Jiří Herzán podpis vl. rukou

                                                         Gryc podpis vl. rukou

Fotokopie odeslána čtenáři JL, který mi laskavě poskytl e-mail.  


Vzpomínky nám zůstanou

tedy někým. . .

a zatím. . .

od škol obecných po gymnásia.

Generálové (5/6)

ČT 2

3. březen21:40 › 22:

Radikální zvraty v životě řady generálů přinesl rok 1968. Téměř nedotknutelný komunistický generál Šejna se z chráněnce prezidenta Novotného změnil na spolupracovníka CIA. Z reformátora generála Prchlíka se stal asfaltér a z člena reformní vlády generála Dzúra normalizátor. Zdánlivě nepochopitelné proměny mužů v generálských uniformách v dokumentu režisérky Báry Kopecké

PRÁVĚ DNES

Zdeněk Gryc | Pondělí, 7. 12. 2020 v 8:39

 Dobrá rada:

…..roušky je maličkost…….horší Řešení bude, až nás budou chtít očkovat………nechápu, proč chtějí očkovat všechny……….nebo dvě třetiny populace……….ať se nechají naočkovat jenom ti, kteří by při nemoci mohli mít komplikace……..si vzpomínám, že při nějaké akci – snad v době ptačí chřipky- se nenechali očkovat na chřipku ani všichni zdravotníci………nakoupené vakcíny se musely za další peníze likvidovat………. km | 2020-12-07 07:29:39 |

————————————————————————————————

Ve druhé části rozhovoru, kterou Seznam Zprávy přinesou později, Martin Tolar hovoří o nadějném konci pandemie covidu-19 – totiž vakcíně.

Elitní český lékař v USA říká, čím se bránit covidu-19.

A berte zinek, radí 5. 12. 19:03 „Je důležité dostat se ven, na čistý vzduch, chodit, cvičit a běhat. Prostě pohyb. Nejhorší pro organismus je, když přestanete fungovat,“ říká český vědec působící v USA Martin Tolar.

V české lékařské komunitě lze narazit na názor, že jestli má někdo z Čechů v současnosti šanci dosáhnout na Nobelovu cenu, je to Martin Tolar.

Po sametové revoluci se vydal do Spojených států, kde svou lékařskou a badatelskou činnost zasvětil neurodegenerativním nemocem, zejména pak Alzheimerově chorobě. Od roku 2013 stojí v čele společnosti Alzheon, která je nyní ve světě zřejmě nejblíže k vývoji léku proti zákeřné Alzheimerově nemoci. Letos firma v USA získala grant ve výši 47 milionů dolarů (miliardu korun) na klíčovou fázi testování svého léku. Martin Tolar se detailně zabývá stárnutím lidí. V exkluzivním rozhovoru pro Seznam Zprávy mimo jiné říká, jak dospěl k poznání, že lidé se dožívají nejvyššího věku tam, kde jsou zvyklí budovat si silné sociální vazby, potkávat se a trávit čas venku. Tedy přesně to, co pandemie covidu-19 lidem komplikuje. . . . . .

Vy jste byl aktivním studentem při sametové revoluci. Jak jste teď 17. listopad prožíval na dálku, v kontextu pandemie? Neslavili jsme letos na Národní jako obvykle, ale na dálku. My jsme zažili komunismus, nemohli jsme cestovat, číst, co bychom chtěli. V době sametové revoluce mně a mým kamarádům bylo přes 20, byl jsem v páťáku na medicíně. Protestovali jsme proti režimu a nastartovali studentskou stávku. A najednou přišla obrovská změna, překvapení, že nejen studenti, ale postupně celá země už nechce komunisty.

Pak přijeli Američani, nevěřili, že to vše vedou studenti, a nabídli nám, jestli tam nechceme jít studovat a pracovat. Nechtěl jsem zůstat ve 20 letech politikem, a tak cesta za dobrodružstvím byla jasná. Ze situace, kdy jsme nic nemohli, jsme najednou mohli všechno, neuvěřitelný optimismus nám dal křídla, mysleli jsme si, že je všechno možné.

Mám trochu obavu, aby pandemie nezpůsobila u části společnosti, zejména u mladé generace, přesný opak a strach z budoucnosti. Možná v Evropě, která je konzervativnější a pomaleji reaguje na změny, ještě více než v Americe.

Ve druhé části rozhovoru, kterou Seznam Zprávy přinesou později, Martin Tolar hovoří o nadějném konci pandemie covidu-19 – totiž vakcíně.

PRIOR JIHLAVA

Zdeněk Gryc | Úterý, 24. 11. 2020 v 10:18


KDO JINÉMU JÁMU Rudolf Slánský
23. listopad20:00

Převzato:

„Celovečerní televizní dokument s využitím aktuálně nalezených audiovizuálních záznamů vypráví příběh vykonstruovaného politického procesu z listopadu 1952, příběh jeho obětí i strůjců. Na jeho konci bylo 11 popravených bývalých vysokých funkcionářů KSČ, straně oddaných komunistů, kteří před soudem na předem známé otázky žalobců a soudců mechanicky „recitovali“ naučená doznání a obvinění „spolupachatelů“, bývalých přátel a spolupracovníků.“

Do dokumentu jsou vloženy vícekrát  3 fotografie významných exponentů. Je mezi nimi fotografie hezkého 28 letého mladého muže Antonína Prchala.

Když se vrátíme do doby okupace v srpnu 1968 a snah o „asanaci“ jihlavského historického jádra, tak bychom se měli zajímat o to, co přátelství na věčné časy způsobilo a začínat tím blízkým, tedy Jihlavou

Převzato:
Karel Prchal
Karel Prchal byl v letech 1971–1976[9] předsedou městského národního výboru v Jihlavě. Nesl velký díl odpovědnosti za likvidaci Kreclu, bloku historických středověkých domů v centru Jihlavy.[10]
———————————————-
Antonín Prchal
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Antonín Prchal (7. května 1923 Jihlava – 20. května 1996 Praha) byl příslušník Státní bezpečnosti, v letech 1952–1953 náměstek ministra národní bezpečnosti, 1953–1956 první náměstek ministra vnitra. Podílel se na provokacích StB (akce Kámen) a vykonstruovaných procesech (proces se Slánským). V roce 1963 byl za svou účast na nezákonných praktikách StB odsouzen k šesti letům vězení, ale již následujícího roku propuštěn. Pod pseudonymem Ivan Gariš se v období normalizace prosadil jako autor špionážních a detektivních próz a filmových scénářů.

Mládí
Absolvoval dvouletou obchodní školu v Jihlavě, studium pelhřimovské obchodní akademie v letech 1941–1944 nedokončil. Do dubna 1945 byl totálně nasazen v pobočce BMW ve Starých Horách. Koncem druhé světové války se stal členem odbojové skupiny vedené Milanem Moučkou, pozdějším vyšetřovatelem StB. Skupina začala být aktivní až v době květnového povstání. V květnu 1945 se stal Prchal velitelem Revolučních gard v Jihlavě, 21. května vstoupil do komunistické strany.[1]
Podle Josefa Frolíka byl Prchal „mladík s podezřelou minulostí a rozsáhlým kriminálním rejstříkem“, o kterém „staří příslušníci kriminální služby vyprávěli, že byl ve válce pasákem a že profesionálně tančil v Lucerna baru“ a který „měl prý úzké kontakty k SS-Obersturmbannführerovi Wilhelmu Leimerovi“.[2] Frolíkova věrohodnost je však zpochybňována.[3] Podle Petra Placáka nebyla Prchalova činnost za okupace „nikdy objasněna“ a „o Prchalově protektorátním působení by mohla svědčit i jeho služební horlivost a poválečná aktivita, včetně terorizování bezbranných civilních obyvatel německé národnosti – starců, žen a dětí“.[4]

Kariéra v bezpečnostních složkách
ZOB II.
Od 6. června 1945 byl příslušníkem jihlavské oblastní zpravodajské pobočky Zemského odboru bezpečnosti II. (ZOB II.) v Brně, který byl ovládán komunisty. Působil ve zvláštní skupině, která vytvářela agenturní sítě v nekomunistických stranách Národní fronty. Používal krycí jméno Ivan Gariš.[1]

Státní bezpečnost
Počátkem února 1948 byl převelen na pražské ústředí Státní bezpečnosti. Na komunistickém převratu se podílel jako stranický instruktor pro okres Třebíč, za což byl vyznamenán Řádem 25. února. Stal se členem skupiny, která měla za úkol školit a kontrolovat oblastní úřadovny a krajské pobočky StB. Získal tak vliv na personální složení a způsoby práce StB. Jeho kariéra pokračovala ve IV. sektoru, který se zabýval sledováním, později i speciálními operacemi, jako např. provokační akcí Kámen. Prchal se stal zástupcem velitele sektoru, fakticky ho ale řídil sám.[1]
Jako velitel zvláštního útvaru „Modřín“, podřízeného přímo ministru národní bezpečnosti Ladislavu Kopřivovi, byl pověřen provedením čistky, při které bylo na konci ledna 1951 zatčeno prakticky celé dosavadní vedení Státní bezpečnosti: velitel Osvald Závodský, náměstek ministra národní bezpečnosti Josef Pavel a většina náčelníků sektorů. Novým velitelem StB se stal Jaroslav Hora. Prchal byl 5. února 1951 jmenován jeho I. zástupcem, na přelomu let 1951 a 1952 ho ve funkci nahradil.[1]
Náměstkem ministra

Dne 12. února 1952 byl Prchal jmenován náměstkem ministra národní bezpečnosti. Státní bezpečnost zůstala dále pod jeho kontrolou. Podílel se na přípravě vykonstruovaných procesů s nejvyššími státními a stranickými představiteli. Osobně se zúčastnil zatýkání (např. Otto Šlinga a Rudolfa Slánského[5]) a výslechů s použitím násilí. Za přípravu procesu se Slánským byl 24. dubna 1953 odměněn Řádem republiky.

Po sloučení ministerstev národní bezpečnosti a vnitra se stal Prchal 14. září 1953 I. náměstkem nového ministra vnitra Rudolfa Baráka. Ačkoliv šlo o formální povýšení, jeho moc byla omezena a ztratil kontrolu nad některými částmi StB. Barák postupně posiloval na ministerstvu svou pozici, což způsobilo spory s Prchalem. Ty nakonec vedly k Prchalovu odvolání z funkce na začátku dubna 1956. Dalším důvodem pro odvolání byla jeho účast na čistkách mezi představiteli KSČ.[1]
Hodnostní postup
údaje dle Securitas Imperii[6]
• do 1948 – smluvní bezpečnostní orgán
• 1948 – nadporučík
• 1949 – kapitán
• 1. ledna 1951 – štábní kapitán
• 1 .dubna 1951 – major
• 1. března 1952 – plukovník
Po odchodu do civilu
Na základě usnesení politbyra ÚV KSČ byl Prchal jmenován vedoucím bezpečnostního oddělení Spojených oceláren v Kladně. Roku 1962 byl zatčen a obviněn z trestných činů obecného ohrožení a porušování povinností veřejného činitele, kterých se měl v 50. letech dopustit při vyšetřování zatčených představitelů KSČ. Na zasedání ÚV KSČ, které se konalo ve dnech 3.–4. dubna 1963, byl z KSČ vyloučen, protože nesl „osobní odpovědnost za zavádění nezákonných metod do vyšetřovací a soudní praxe“.[7] V červenci 1963 Nejvyšší soud odsoudil Prchala k šesti letům vězení, ale již v roce 1964 byl předčasně propuštěn.
Krátce pracoval jako dělník,

pak byl reklamním pracovníkem Československých cirkusů
a v letech 1965–1969 vedoucím dopravy Drogerie Praha.
Od roku 1969 byl vedoucím odboru podniku zahraničního obchodu Škodaexport.
Do důchodu odešel v roce 1984.[

Rodina
Jeho bratr Karel Prchal,
byl v letech 1971–1976[9] předsedou městského národního výboru v Jihlavě.
Nesl velký díl odpovědnosti za likvidaci Kreclu,
bloku historických středověkých domů v centru Jihlavy.
S manželkou Miladou rozenou Šebestovou (* 1924) měl syna Antonína Prchala mladšího (* 1949), který také sloužil ve Státní bezpečnosti. Dosáhl hodnosti majora, stejně jako jeho manželka Eva.[11] V roce 1989 se podílel na zbití tehdejšího disidenta Petra Placáka, za což byl 24. února 2014 odsouzen k jednomu a půl roku vězení

PRÁVĚ DNES

Zdeněk Gryc | Neděle, 8. 11. 2020 v 14:01

UPLYNULO 400 LET OD BITVY NA BÍLÉ HOŘE (1620-2020)

Bitva na Bílé hoře v roce 1620 rozdělila český národ.

Její výročí nyní nabízí příležitost ke společnému symbolickému aktu smíření. Přinášíme program akcí spojených s oficiální připomínkou této události. Bitva na Bílé hoře definitivně potlačila povstání, při kterém se české stavy pokusily dosáhnout mimo jiné náboženské rovnoprávnosti mezi katolíky a protestanty.

Místo toho přišlo období nadvlády a útlaku, pro které se v dějinách vžil termín

„doba temna“.

Během násilné rekatolizace odešlo do exilu až půl milionu obyvatel,

včetně osobností světového významu,

jako byl např. Jan Amos Komenský.

Po čtyřech stoletích nám tato připomínka nabízí možnost vypořádat se s dávnými traumaty, historickými křivdami a vzájemným rozdělením mnoha generací.

Chce stavět na tom, co nás jako příslušníky různých církví spojuje, nikoli rozděluje. A tak zatímco církve jdou po společné cestě reálné ekumenické spolupráce už dlouho, v neděli 8. listopadu 2020, přesně po čtyřech stech letech, bude na Bílé hoře odhalen smírčí kříž jako trvalé symbolické znamení odpuštění a vzájemného porozumění.

HAVLŮV PACIFISMUS,

měl hlubší kořeny v jejich rodině, matka a její otec Hugo Vavrečka.

https://cs.wikipedia.org/wiki/hugo-vavrečka

Je jistě zajímavé co se píše dnes, ale mělo by se vycházet z toho, co vyšlo v minulém časoprostoru.

22. února 1940 v 60 letů Havlova dědečka vyšla ve Zlíně publikace:

LIDOVÁ KERAMIKA MORAVY A SLOVENSKA ze sbírky H. Vavrečky Tuto sbírku komunisté zcizili.

Převzato:

Svědkové zrady aneb měli jsme se bránit? Dokument o událostech, které provázely opuštění příhraničních vojenských pevností vojáky čs. armády v době Mnichovské dohody, od níž letos uplynulo 80 let. Režie J. Urban a D. Krzywoň Dokumentární film Josefa Urbana a Dana Krzywoně se vrací do období mnichovské zrady a bezprostředního ohrožení českého národa, tedy k událostem, jejichž 80. výročí si v těchto dnech připomínáme. . . Hovoří se zde nejenom o 5. Koloně tu-zemských Němců, ale také o ohrožení hranice Poláky a Maďary. Ještě předtím, tedy v roce 1919 se na jižní hranici s Maďarskem bojovalo. Je velkou zásluhou Havlova dědečka Hugo Vavrečky, že hranice byla, tam kde je. Jednání diplomata by se neměla omezovat na oficielní setkání na hodinu, či dvě. Je nutno získat osobní vztah, nejlépe formou přes společný zájem nebo „koníčka“. TGM dobře věděl koho vybrat. Vavrečka, byl osobností vybavenou šarmem a anglosaským humorem. Vyznal se v kunst-historií obou zemí. Své poslání zdárně dokončil. O jeho osobnost, bychom se měli, inspirováni 100letím republiky, zajímat. Miloval umění, zejména habánskou keramiku ze Slovensko-českého pomezí, která ovlivnila naše lidové artefakty.

Unikátní Vavrečkova sbírka keramiky byla rodině také zabavena.

Stát se artefakty honosil i na výstavách ve Švýcarsku.

Jana Kybalová po vrácení sbírky H. Vavrečky za přispění ŠVÝCARSKÉ NADACE, CERAMIKA STIFTUNG, BASEL vydala v roce 1995 knihu: KERAMICKÁ SBÍRKA HUGO VAVREČKY.

S rukopisně napsanou a srdíčkem ukončenou, předmluvou Václava Havla „Osobností, která spojuje oba první presidenty, je Hugo Vavrečka,

český novinář, národohospodář, politik a diplomat, ministr propagandy ČSR, dědeček Václava a Ivana Havla. Vavrečka je pozoruhodná osobnost.

Otevřít jeho jméno na wikipedii by neškodilo, stejně jako se hlouběji zajímat o kořeny rodiny Václava Havla.

ARCHEOLOGOVÉ ZKOUMAJÍ HISTORICKÉ UDÁLOSTI Z ARTEFAKTŮ

Stejně bychom si měli uvědomit, odkud pramenil pacifismus Václava a Ivana Havlových.

Nejkrásnější kusy lidové keramiky pochází od Pacifistů – Habánů.

Dneska vzpomínáme, co se stalo před 400 lety na Bílé hoře. Dá se říct, že to byli militantní boje o „pravé náboženství“? Ví někdo o víře Habánů, kteří vždy odmítli vzít zbraň do ruky.

Ne tak otec, jako spíše matka,

ALE URČITE DĚDEČEK OVLIVNIL JEHO VZDĚLÁNÍ:

Hugo Vavrečka – ztělesnění diplomacie, soudnosti a rozvahy

/najdeme někde na internetu/

Kdo to byli dnes zapomenutí Habáni, emigranti vyhnaní do Ruska,

USA, kde je zavírali, protože odmítli vzít do ruky zbraň. Proto se stala KANADA JEJICH DOMOVEM.

Převzato: Pronásledování Roku 1528 se konalo první vypovězení habánů z Čech a Moravy, avšak na Moravě nebylo respektováno. Roku 1535 byli vypovězeni i z Moravy, po roce se vrátili a následovalo desetiletí hospodářské prosperity. Když se situace zhoršila, část habánů odešla do bezpečí na západní Slovensko a do Dolních Rakous. Ti, kteří zůstali, se ukrývali v úkrytech (lochy). V roce 1589 měli habáni na Moravě 57 dvorů a počátkem 70. let byly na habány uvaleny daně, čímž byli habáni zároveň uznáni za zákonité obyvatele země. 

Po Bílé hoře ale doba tolerance končí.

V roce 1622 byli habáni ze země z náboženských důvodů v rámci protireformace vypovězeni, nebo přistoupili na náboženskou konverzi, kterou s dílčími úspěchy prováděli zejména jezuité. Exulanti museli bez majetku do jednoho měsíce Moravu opustit. Odcházejí na západní Slovensko (západ Horních Uher), do Sedmihradska, později do rumunského Valašska a na Ukrajinu. V 80. letech 17. století bylo zrušeno společné vlastnictví a zbylí habánští řemeslníci pokračovali ve vlastních dílnách. Za vlády Marie Terezie (1740–1780) je pak na habány vyvíjen silný rekatolizační nátlak jezuitů, přičemž později došlo k jejich hromadné emigraci do (dnešních) USA a Kanady.

JAK SE STÁVALO ZA KAŽDÉ TOTALITY




© 2007 Parola s.r.o. - užití obsahu včetně převzetí článku bez písemného souhlasu Paroly spol s r. o. je zakázáno. edited by N.E.S.P.I