Author Archive

ACTA zatím NE

Pátek, 17 února, 2012

Smlouva ACTA, která vyvolala řadu protestních akcí, se u nás zastavila. Premiér Nečas to vyhlásil veřejně, ale protestní akce to zatím nezastavilo. Zajímavá na tom je skutečnost, že se protestuje proti něčemu, co četl jen málokdo, protože smlouva byla donedávna tajná. Protestuje se tedy spíš na základě dohadů, než na základě znalostí a konkrétních argumentů.

Celá problematika je velmi nepřehledná, neboť základním pojmem, okolo kterého se vede diskuze, je duševní vlastnictví. Již sama definice toho, co je duševní vlastnictví a kde jsou hranice jeho ochrany je problémem. Dopady takové ochrany, či spíš jejích hranic, to je podle mne kámen úrazu.

Dohoda ACTA obsahuje některá ustanovení, která skutečně ohrožují osobní svobodu jednotlivce například kontrolou počítačů na hranicích. Činí tak také tím, že umožňuje osobní kontroly a odmítají presumpci neviny, když poskytovatelům internetu nařizují žalovat na podezřelé jen na základě stížnosti, tedy bez jakýchkoliv důkazů. Uvedené postihy mají znesnadnit pirátské stahování hudby, filmů či jiných tvůrčích počinů.

Potřebné je takové řešení, které zajistí autorům odpovídající finanční ocenění a na druhé straně umožní pro jejich šíření využít moderních technologií, tedy internetu.

Současná situace umožňuje zdarma získat něco, za co by se v normální společnosti mělo zaplatit. Netroufám si navrhovat, jak by se mělo dále postupovat. Změny však musí být zásadní na obou stranách.

Závěrem dvě skutečnosti, které smlouvu ACTA staví do trochu jiného světla.

Za prvé, ty země, ve kterých dochází k největšímu porušování autorských práv, se k dohodě asi nepřipojí.

A zadruhé, a to považuji za základní. Dokud se nenaučíme platit za to, co si bereme, tak všechny dohody budou jenom cárem papíru.

PaedDr. Ladislav Jirků, poslanec PSP ČR za TOP 09

Kam s nimi?

Úterý, 25 října, 2011

Od doby, kdy Jan Neruda napsal známý fejeton Kam s ním, uplynulo  hodně přes sto let. Problém kam s odpady ale přežívá a zdá se, že zbavit se každodenních zbytků našich činností s stává problémem celosvětovým. Není divu, vždyť po každém z nás zůstane za rok více jak 300 kg odpadů. A to jsme na tom ještě lépe, než je evropský průměr, který činí asi 500 kg na osobu a rok.

Odpady jsme začali třídit, recyklovat a vůbec podnikáme řadu dalších kroků, které mají zajistit, že co nejméně z nich budeme ukládat na skládky. To všechno stojí stále více peněz a tak jako rostou náklady na odpady by měly růst také poplatky, které občané za komunální odpad platí. Pět set korun za osobu ročně (tato částka se nezměnila devět let) již dávno nestačí a  tak se v mnoha obcích za svoz a likvidaci komunálního odpadu doplácí na tuto činnost statisícové až milionové částky.

Novela zákona o odpadech by měla umožnit, aby si obce mohly tuto částku navýšit až na 1000 Kč. Stejně jako dosud by se poplatek skládal ze dvou částí, roční poplatek za osobu by zůstal na stejné výši – 250 korun. Druhá část poplatku za svoz netříděného komunálního odpadu se má zvýšit až na 750 korun. Celkovou částku upraví vyhláškou vedení obce. Obec tedy rozhodne, zda a do jaké míry využije možnosti na zvýšení tohoto poplatku.

PaedDr. Ladislav Jirků, poslanec PS PČR za TOP 09

Střídat nebo nestřídat?

Středa, 14 září, 2011

Sněmovna parlamentu se rozdělila na dva tábory. Střídavá péče ano, nebo ne?  Novela zákona o rodině tak opět otevřela problém, který nemá dobré řešení. Jenom se vybírá to lepší ze špatných. Jádrem sporu je, zda po rozvodu rodičů svěřit péči o dítě jednomu z nich, u nás ve většině případů matce, nebo dát přednost takzvané střídavé péči.

Co vlastně je střídavá péče? V našem legislativním prostředí se střídavou péčí rozumí takové řešení, kdy dítě střídavě bydlí dva týdny u jednoho z rodičů a další dva týdny žije u druhého z rodičů. Stále se tedy stěhuje, ale s každým z rozvedených rodičů tráví stejnou dobu. Tedy v případě, že oba rodiče mají dobré podmínky pro výchovu dítěte a samozřejmě se chtějí na jeho výchově podílet.

Zajímavé je, že oba tábory argumentují stejným pojmem – prvořadý je zájem dítěte. Nikde ale není popsáno, co je v zájmu dítěte. Na některých kritériích se jistě shodneme, je ale v zájmu dítěte žít ve dvou neúplných rodinách? Je v zájmu dítěte prakticky nemít trvalé bydliště? A co případné střídání školy? Těch otázek je mnoho.

Na druhé straně je třeba říci, že návrh podporující střídavou péči pouze doporučuje, aby v případě, že jsou splněny určité podmínky, soudy častěji než dosud rozhodovaly ve prospěch střídavé péče. Zkrátka aby se častěji na výchově dítěte podílel jeho otec.

Které řešení je lepší, tím si nejsem jistý. Vím ale určitě, že dobré není ani jedno. V zájmu dítěte je, aby žilo v úplné rodině s oběma rodiči.

Ladislav Jirků, poslanec TOP09, PS PČR

13.9.2011

Rozpočtové určení daní – téma dne

Čtvrtek, 25 srpna, 2011

Ekonomická témata nejsou u veřejnosti příliš oblíbená, samozřejmě pokud nejde o „moje“ peníze. Jedno téma se však dotkne nás všech. Tím tématem je rozpočtové určení daní, jinak řečeno, kolik peněz z vybraných daní dostane obec od státu na jednoho občana.

V následujících měsících se o podobě novely zákona, který rozdělení daní upravuje – t. zv. sdílené daně – bude jistě hodně diskutovat. Současná situace je navzdory některým úpravám z posledních let stále nespravedlivá pro většinu obcí. Čtyři největší – Praha, Brno, Ostrava a Plzeň – dostávají z vybraných daní na jednoho občana až téměř pětkrát více, než malé obce. Těch ostatních obcí je ale v republice 6241.

Cílem připravovaných změn je snížit rozdíl v příjmu na jednoho občana mezi největší a nejmenší obcí na trojnásobek. To je poměr běžný ve vyspělých zemích EU. Současně s touto změnou se mění také kategorie, podle kterých se velikost daňového příjmu určuje. Uvedený přehled informuje o současné situaci a o podobě navrhovaných změn.

KATEGORIE                                                    DOSUD                      NOVELA

Kategorie velikosti obce                                   94%                             80%

Celková výměra obce                                        3%                               3%

Počet obyvatel                                                  3%                             10%

Počet žáků ve školách                                      –                                   7%

Při návrhu kategorií se diskutovalo o dalších kritériích, např. nadmořská výška obce, délka silniční sítě atd. Výše uvedený návrh je tedy kompromisem.

Problémem této novely zákona je, že uvedená čtyři města dostanou z celkové sumy sdílené daně méně. Vzhledem k tomu, že jde o města největší s více jak pětinou veškerých obyvatel ČR, dá se očekávat odpor proti uvedeným změnám.

Věřím ale, že potřebné změny v rozpočtovém určení daní budou schváleny a nastolí spravedlivější poměry v této citlivé oblasti.

PaedDr. Ladislav Jirků, poslanec PS PČR za TOP 09

DPH a knihy

Čtvrtek, 14 dubna, 2011

     Jednotná DPH ve výši 17,5 procenta od roku 2013 je jedním z reformních cílů vlády. Reakce podnikatelské veřejnosti je různá. Odborníci ji však považují za krok správným směrem. Dojde ke snížení daňových úniků a díky jednomu inkasnímu místu také ke zjednodušení administrace daně.

     Odstranění snížené sazby DPH však ostře kritizují nakladatelé. Jak to bude s knihami a se zájmem o kvalitní nakladatelské tituly? Přestane vycházet to, čemu říkáme kvalitní a odborná literatura?

Výsledné sedmiprocentní navýšení DPH u nakladatelských produktů by nemělo být nikterak dramatické. Ceny knih jsou již tak vysoké, že několik desítek korun, o které v průměru cena knihy vzroste, neovlivní jejich prodej. U odborné literatury, kde jsou ceny mnohdy ještě podstatně vyšší, než u beletrie, bude skutečný nárůst ceny také vyšší. Odbornou literaturu však kupujeme většinou jako součást svého odborného růstu a zvýšení ceny o několik desítek korun nám jistě v koupi nezabrání.

     Pokud jde o školní učebnice, je situace výrazně odlišná. Řadu titulů si studenti mohou stáhnout na internetu. A také to dělají.

Ostatně i beletrie se objevuje stále častěji na internetu a je díky rozvoji čtecích zařízení stále častěji dostupná elektronickou cestou. Můžeme namítat, že kniha v ruce je také otázkou určité estetické kvality. Spolu s klasikem s tím můžeme nesouhlasit, ale to je asi všechno, co s tím můžeme dělat. Pokrok nezastavíme, i když nám někdy nevoní.

 

Ladislav Jirků, poslanec PSP ČR za TOP09

 

V Jihlavě dne 10. dubna 2011