Blog Jihlavských listů

Archív dle autora

„Olympijáda“

Petr Klukan | Pátek, 23. 7. 2021 v 9:34

Nejen počasí, ale i letošní olympiáda je výjimečná. Koná se o rok později, než byla naplánovaná, bude bez diváků, mnozí sportovci na ni sice odjeli, ale není jasné, zda vůbec budou soutěžit, protože kdekdo po cestě nebo tam chytl covida. Některé státy prý své delegace dokonce odvolaly zpět domů, a tak není jisté, zda v době, kdy tento sloupek čtete, byla olympiáda vůbec zahájena a koná se.

Nic už není jako dřív, řekla by moje babička. A měla by pravdu. Vše se stále mění a vyvíjí, ale v posledních letech mnohem víc turbulentněji, než bychom očekávali nebo si i přáli. Vir objevený v čínském Wu-chanu jakoby všechno náhle změnil. Třeba i tu „olympijádu“.

První dojmy z náměstí? Chce se mi zařvat!

Petr Klukan | Pátek, 11. 6. 2021 v 11:03

Jaké je pocitově jedno z nejméně příjemných míst v Jihlavě? Prý Masarykovo náměstí. Pomiňme důvody – od jeho obrovské plochy, betonového Prioru, „černa“ – místní tím myslí buď nepřizpůsobivé nebo romskou komunitu, atd.

Autor těchto řádků se pokusil nahlédnout na náměstí očima turisty. Tedy očima člověka, který sem zavítá na pár minut a vše vidí poprvé. Není tedy raněn domácí slepotou.

Je sobota 5. června, za pár minut bude pět hodin odpoledne. Teplo a sluníčko pod mrakem přímo vyzývá k procházkám.

Přicházím na Masarykovo náměstí ze Znojemské ulice, od světelné křižovatky po nebezpečně uzoučkém chodníku. Na náměstí je poměrně prázdno, otevřen je pouze podivně tvarovaný stánek Asijské bistro a pak u obrovské betonové stavby stánek se zmrzlinou. Nad dolním parkovištěm jsou lavičky obsazené lidmi vypadajícími jako bezdomovci a romskou jednou nebo více rodinami. Nedělají nic, co by mohlo někoho pohoršovat. Sedí nebo stojí a mluví.

Jinak prázdné a pusté náměstí neláká. Lavičky na levé straně v horní části jsou volné, na některých naproti poště opět sedí jedna či několik rodin s dětmi.

Při cestě k morovému sloupu mne zastavuje slušně oblečený muž a se slovy: „Jsem na ulici,“ prosí o peníze.

V řadě zaparkovaných aut stojí vůz městské police se strážníky. Přes náměstí projede auto státní policie. Po pár minutách strávených na lavičce a koukání na náměstí, kde se nic neděje, kromě pár pobíhajících dětí, odcházím zpět dolů. Vůz strážníků odjel a dva lidé (možná bezdomovci) schází pár metrů po příjezdové rampě Prioru. Co tam jdou dělat? Oba se tam vymočí, pak vyjdou a pokračují v bloudění po náměstí.

Zastavím se u dolní kašny, do které kouká pár lidí. Je bez vody, na dně se povalují odpadky a pet lahve. Vedle kašny stojící koš je plný, špinavě nevábný s nalepenými žvýkačkami na víku. Chce se mi zařvat! Celkový dojem z pár minut na náměstí v sobotním odpoledni pohledem turisty? Čtyři minus.

Co dodat? Jako turista bych řekl, nevábné, špinavé náměstí, kde se močí v centru města. Opravené domy a nádherná architektura to nezachrání.

Třeba namítnete, že jsem tam byl ve špatný čas. Jindy je třeba náměstí plné života a lidé správně čurají jen v prostorách k tomu určených. Snad máte pravdu.

Plánuje se revitalizace náměstí. Za 100, 200, 500 milionů? Kdy? Za rok, dva, pět, deset? Možná by pro začátek stačilo jen málo, ale hlavně čisto.

Masarykovo náměstí opět otevřeli aneb Koho by to napadlo

Petr Klukan | Úterý, 6. 4. 2021 v 11:47

Minulý čtvrtek jsme ve sloupku napsali, kterak rázným opatřením kvůli pandemii paní primátorka uzavřela Masarykovo náměstí v Jihlavě pro všechny, již nemají platný PCR test. A byly vyčleněny objízdné trasy pro motoristy a obchodné trasy pro pěší. Můžeme radostně ohlásit, že Masarykovo náměstí je opět otevřené pro všechny!

Ale teď vážně, jistě jste ve čtvrtek pochopili, že se jednalo o aprílový žert. Paní primátorka žádné takové opatření nevydala a po Masarykově náměstí se samozřejmě může chodit, jak se komu zlíbí.

Kdo byl napálen a „zprávě“ uvěřil, nelze se mu až tolik divit. Proč? Protože se zdá, že dnes už je možné úplně všechno.

Koho by před dvěma roky napadlo, že budeme po vzoru nachlazených Japonců chodit s rouškami po ulicích, zavřou se divadla, kina, hokej, obchody? A koho by napadlo, že nemocnice přestanou operovat kyčle, protože mají všechna oddělení zaplněna nemocnými virem z Číny? A koho by napadlo, že to potrvá ne týden nebo měsíc, ale už víc než rok? A koho by napadlo, že německé vydavatelství v dětské knížce, která píše o covidu, muselo vypustit větu, že vir pochází z Číny, protože Čína vydavatelství pohrozila žalobou? A koho by napadlo, že se děti budou učit bez fyzické přítomnosti učitelů, ale jen z počítačových obrazovek? A koho by napadlo, že skotský spisovatel Petr May napsal před 15 lety knihu Karanténa, ale nikdo mu ji tehdy nevydal, protože to bylo „moc přitažené za vlasy“, jak mu oznámili?

Koho by to napadlo, když na internetu je milion blábolů, nesmyslů, dezinformací a legrácek, že se už takřka nedá vyznat v tom, co je a co není pravda? Ale ono se v tom vyznat dá! Jen je k tomu potřeba zapojit mozek a vynaložit trochu úsilí.

Proto jsou aprílové žerty dobré. Ukazují, jak na tom jsme. Zda jsme schopni uvěřit každé hovadině, nebo jsme si ještě zachovali kritický pohled na svět, kterému někdo říká zdravý rozum.

Smutná parodie v předvolebním čase

Petr Klukan | Pátek, 26. 2. 2021 v 8:08

Roušky jsou třeba, řeklo se na jaře. Vznikly rouškovníky, na které lidé věšeli doma ušité roušky pro ostatní. Zavedly se i hodiny pro seniory v obchodech a povinné tu byly i rukavice.

V létě premiér oznámil, že roušek netřeba, nebudeme přece terorizovat lidi. Ať si každý nosí, co chce. Rozvolnění přineslo nárůst nemocných. Pořád jen koronavir, rozčílil se dokonce premiér Babiš na opozici.

Na podzim bylo střídavě oblačno. Roušky zase ano a radši zůstaňme doma.
Přišly Vánoce. Je třeba nakoupit, proto máme mnohem volněji než v jiných zemích. Zdravotníci si zoufají, počty nakažených rostou.

Letošní rok: Roušky? Tak určitě! A nejlépe respirátory. Vlastně bez respirátoru do obchodu nelez. Nebo dvě roušky!

Ještě vzpomenete, jak si premiér vzal boj proti pandemii za svůj? Až do doby, kdy se přestalo dařit a vše hodil na odborníky – já nic, já jen premiér.

Bezkoncepčnost, opožděná příprava očkování včetně registrace, protichůdné názory vládnoucích a příkazy seďte doma a nikam nechoďte. Leda byste měli miliony a zaletěli si do Dubaje, nebo hroší kůži, abyste mohli říct jako odborník a exministr Prymula, že přece nebudete furt doma. Vždyť ani tu dovolenou neměl!

Počty nakažených stouply. Některé nemocnice už nemají sílu si zoufat.

Máme zůstat doma, ale nejlépe venku na čerstvém vzduchu. Švejkovští odpírači roušek se srocují na náměstích, v čele s exprezidentem Klausem.

Jemu přece nebude nikdo nic nakazovat. Ani teď, když už není prezidentem.
Parodie. Na roušky, na systém boje proti pandemii, na vysvětlování svých kroků, na elementární soudnost, na věrohodnost svých rozhodnutí. Asi s vědomím, že si lidé přece nějak poradí.

A pak vyšleme premiérův PR tým, který v troskách nalezne zrnka dobrého a přetvoří to v úspěch vlády. Vlastně ne vlády, ale premiéra-zachránce, protože ČSSD si Babiš namaže na chleba.

Ministr Blatný zklamaně naznal, že lidé přestali poslouchat. Ano, část lidí, ale až poté, kdy politici přestali poslouchat odborníky. A ti rezignovali: Koordinátoři testování, očkování, kapacity, kteří k epidemii měli co říct. Politika převážila. Aby ne, když prezident Zeman vyhlásil předvolební kampaň – snad v pohybu mysli tři čtvrtě roku před volbami. Třeba už v létě vyhlásí i ty další za čtyři roky.

Vláda se v tom plácá a opozice jí moc nepomáhá, když jí neschválila nouzový stav, se kterým jediným vláda „umí“ pracovat.

Tvrdá opatření jsou nutná a vláda to teď říká. Jenže k respektu je třeba důvěry a o důvěru vládě v průběhu epidemie se nedá opřít ani kolo.

Důvěryhodná autorita s obličejem člověka chybí. Ke škodě věci, protože opatření, ač je říká chvástal nebo podivín, jsou a budou nutná.

Za týden za dva možná nebude stačit jeden respirátor a budou muset být na obličeji dva. Nebo tři roušky. Či raději čtyři. „Nakažený“ vzduch se k vám pak nedostane. I když možná ani ten nenakažený…

Očkovací centrum

Petr Klukan | Pátek, 5. 2. 2021 v 14:34

Kraj představil své plánované jihlavské očkovací centrum pro tisíce lidí. Bude v Hruškových Dvorech v bývalém vědeckotechnickém parku. Po té ostudě, která s parkem byla – jen vzpomeňme, že za půl miliardy a se stamiliony z Evropské unie se postavilo něco, co nikdy nefungovalo – se objektu konečně ujal někdo, kdo to myslí vážně. A kraji nabídl, že zde může očkovací centrum vytvořit. Nájem? Jedna koruna. Kdyby si majitel řekl o sto tisíc, asi by je dostal. On však takto vydělat nechtěl. Takže to je druhá pěkná zpráva. Tou první je fakt, že areál zkrachovalého parku žije.




© 2007 Parola s.r.o. - užití obsahu včetně převzetí článku bez písemného souhlasu Paroly spol s r. o. je zakázáno. edited by N.E.S.P.I