Blog Jihlavských listů

Archív dle autora

Zrádná čísla

Petr Klukan | Pátek, 27. 3. 2020 v 13:00

Nejen na stránkách internetových médií je jako první údaj počet testovaných lidí na koronavirus, počet nakažených, zemřelých, uzdravených. Ta čísla rostou, počty nakažených a zemřelých nám svírají duši – vyléčených je zatím tak málo! Ta čísla se podepisují na našem psychickém zdraví, chcete-li odolnosti, kterou potřebujeme jako sůl.

Proč jsou ale ta čísla zrádná? Protože jsou zavádějící. Číslo nakažených je pouze odvozeno z toho, kolik lidí bylo testováno. Takže reálně bude vyšší. S tím souvisí i to, že je mnohem vyšší počet uzdravených. Jen lidé nemuseli vědět, že absolvovali koronavirovou chřipku. Sledování rostoucího čísla zemřelých je pak spíše adrenalinovým zážitkem.

Václava Adámková, primářka antibiotického centra Všeobecné fakultní nemocnice v Praze k tomu říká, že prezentace koronaviru není vůči ostatním infekčním chorobám fér. Koronavirus má prostě skvělé píár.

Na tuberkulózu v roce 2018 na světě onemocnělo 10 milionů lidí a z toho 1,5 milionů zemřelo! Jednotlivá čísla zemřelých se u jiných nemocí takto v médiích neuvádějí. Víte, že na „obyčejnou“ chřipku letos zemřelo už 55 lidí?

Čísla bez kontextu jsou prostě zrádná. Dá se s nimi manipulovat, strašit i zlehčovat. Čísla nakažených, zemřelých a vyléčených na koronavir patří mezi ně. Proto bychom jim laicky neměli přikládat větší význam. A nestresovat se jimi. Nebo je raději úplně přeskočit. Spolu s důsledným dodržováním hygienických a vládních opatření tím uděláme pro své zdraví mnohem víc.

Logické chování

Petr Klukan | Úterý, 3. 3. 2020 v 8:50

Zvláště starším lidem se nelze divit, že si dělají zásoby. Zvláště, když dennodenně slyší o koronaviru a karanténě, která vás může uvěznit doma. Lidé vyrostlí v nedostatku, v době shánění banánů a mandarinek, toaletního papíru a vložek, stěračů atd. se prostě při první zmínce o možných problémech předzásobí. Lidé, kteří již vyrostli do supermarketů překypujícími zbožím, to nikdy nemohou pochopit. Ale možná i oni podlehnou té zbytečné panice, že něco nebude a schraňují trvanlivé potraviny. A ti na vesnicích si libují, že kdyby, nedejbože, virus postihl i elektrickou a plynovou síť, uvaří si na kamnech, protože díky kůrovci je dřeva dost. Smát se jim za jejich myšlení není moc na místě.
Na druhou stranu je jasné, že běžná chřipka je pro nás nebezpečnější. A přesto se proti ní očkuje minimum lidí. Běžně se chodí na koncerty, divadla a hokej a ruce si ve zvýšené míře nemyjeme. Takže obavy jsou spíše nejistotou z něčeho neznámého. Ta naše chřipka, která nás spolehlivě sklátí a mnohé zabije, tu s námi žije stovky let a my si na ni už zvykli. Petr Klukan

K volbě ombudsmana a o chlapech

Petr Klukan | Pondělí, 17. 2. 2020 v 14:57

Na další léta bude ombudsmanem, tedy veřejným ochráncem práv, právník Stanislav Křeček. Ten, který byl do této doby zástupcem ombudsmanky Anny Šabatové.

Pomiňme fakt, že někteří lidé včetně bývalého prezidenta Václava Klause i jeho syna považují funkci ombudsmana za nesmysl a instituci jako takovou by okamžitě zrušili.

Jen připomeňme, že úplně prvním ombudsmanem byl v roce 2000 snad všemi vrcholně respektovaný Otakar Motejl, který dříve vykonával funkci předsedy Nejvyššího soudu. Kromě jeho silného kuřáctví se mu nedalo vytknout vůbec nic. Předpokládejme proto, že by se na deset let neuvázal do instituce, kterou by považoval za nepotřebnou.

Současná volba ombudsmana opět rozevřela nůžky mezi stranami a rozvířila veřejnost. Opoziční strany ponejvíce vytýkají Stanislavu Křečkovi jeho minulost (citujme z jeho textu Občan a stát, 1986: „Právě ke všem uvedeným okolnostem jsou volby za socialismu nesrovnatelně demokratičtější než jakékoliv volby v podmínkách buržoazní společnosti“), šíření dezinformací i příklon k rétorice Okamurovy strany. Jak ten se může zastávat slabých a menšin, když má názory hraničící s diskriminací?, říkají.

Část veřejnosti a spolek Milion chvilek jsou z volby Křečka ombudsmanem poněkud zděšené a na 1. března je opět svolána demonstrace. Nejen kvůli Křečkovi, Babišovi, ale třeba i kvůli obsazování rad veřejnoprávních médií. Jak Milion chvilek říká: „Kontrolovat nezávislost veřejnoprávních médií chtějí lidé, kteří jsou přímo či nepřímo napojeni na politiky. Hrozí nám, že se veřejnoprávní televize a rozhlas postupně stanou hlásnou troubou vlády, jak se tomu již stalo v Maďarsku.“

Zcela jinak to vidí šéf vysočinských komunistů, poslanec Pavel Kováčik. „Milion chvilek se pokouší diktovat pomocí výhružek poslancům, vládě i prezidentovi a vnucovat všem své myšlenkové směry,“ tvrdí.

Na jeho i Klausovo pokárání, že Milion chvilek neuznává výsledky svobodných voleb, spolek reaguje jednoznačně: Uznáváme je a nikomu ani neříkáme, koho mají volit. A proč tedy pořád demonstrují? „Veřejným protestem nastavujeme hranice. Pokud by nikdo nahlas neupozorňoval na zneužívání moci, bylo by pro A. Babiše a další mnohem jednodušší moc zneužívat. Jak by vypadala politická situace bez statisícových protestů? Byl by ještě nejvyšší státní zástupce ve funkci? Nestala by se již veřejnoprávní média hlásnou troubou vlády? Rozmyslel by si prezident udělení abolice?“ říkají.

Stanislav Křeček byl zvolen svobodně a demokraticky. Získal nejvíce hlasů. Že sám neměl (stejně jako Helena Válková) o tuto funkci vůbec usilovat, je již věc druhá.

Když se v roce 1996 provalilo jeho neoprávněné užívání titulu JUDr., nijak to s ním neotřáslo. Na rozdíl od Jana Kalvody, bývalého ministra spravedlnosti, který chybu uznal a ze dne na den položil všechny své funkce bez toho, že by na něj musely na náměstí skandovat tisíce lidí.

Dnes je Křeček mnohými vynášený a Kalvoda stále zatracovaný. Slovy obyčejného traktoristy z družstva malé zapadlé vesničky pod Javořicí: „Kdo z těch dvou se dokázal zachovat jako chlap?“

Fraška za sto tisíc

Petr Klukan | Pátek, 7. 2. 2020 v 15:43

Poslední, pondělní, mimořádnou schůzi jihlavských zastupitelů radnice vyčíslila na 100 tisíc korun. Zastupitelům se refunduje mzda, musí zde sedět všichni možní úředníci, platí se technika… a to vše zaplatí město. Tedy z peněz, které získá a o kterých rozhoduje, co s nimi. Buď s nimi udělá kus chodníku, zaplatí vánoční rej na náměstí, zamete ulici, nebo dá dotaci lukostřeleckému oddílu. Anebo svolá schůzi, na které se nic nerozhodne.

A tak to vypadalo v pondělí. Opozice nebo spíš bývalý náměstek Jaromír Kalina požadoval po vedení města informace k vodohospodářskému sporu, který před tím dlouhá léta „řídil“. Odpovídali mu trochu dnes už exnáměstek Petr Laštovička, primátorka Karolína Koubová a nejvíce zastupitel Miroslav Tomanec.

Jak to dopadlo? Vůbec žádné rozhodnutí v celkem čtyřech hodinách zasedání nepadlo.

Kdyby měl takovou schůzi někdo platit ze svého, asi by si rozmyslel svolávat mimořádné zastupitelstvo. A informace by si získal rychleji, lehčeji a hlavně laciněji. Takto se zasedání stalo jen drahou fraškou.

Volba prezidenta Havla: Komunisté vyhrožovali komunistům

Petr Klukan | Úterý, 7. 1. 2020 v 14:27

Před necelým týdnem a 30 lety se dovršil konec vlády jedné strany (pro ty mladší: KSČ). Dne 29. prosince 1989 byl zvolen prezidentem Československé socialistické republiky Václav Havel. Zvolen byl jednomyslně, i když v poslaneckých lavicích Federálního shromáždění seděla většina komunistů.
Historik Michal Stehlík na svých vysočinských přednáškách uvádí jméno Mariána Čalfy, tehdejšího vlivného komunisty, který si vzal „parlament na starost“.
Že komunisté do jednoho hlasovali pro nedávného nepřítele státu Václava Havla, vysvětluje například Wikipedie slovy: „Kombinací všelidového nátlaku a vyjednávání v poslaneckých kruzích, v němž se osvědčil zejména Marián Čalfa, se podařilo přesvědčit i komunistické poslance k volbě jejich nedávného úhlavního nepřítele.“
Na webu Britské listy vedl minulý týden k tomuto tématu jeho šéfredaktor Jan Čulík rozhovor s historičkou Muriel Blaive. A Čulík při tom přečetl její slova, která napsala do článku k volbě prezidenta: „Historik Jiří Suk v něm cituje Jiřího Svobodu, pozdějšího předsedu KSČ, podle něhož někteří komunističtí poslanci pro Havla odmítli hlasovat. Mohorita (předseda komunistické mládeže SSM – pozn. red.) s Čalfou jim pak měli vyhrožovat, že budou trestně stíháni za své politické postoje, a že je pověsí na kandelábry.“
Komunistický parlament tedy Václava Havla zvolil i v důsledku nedemokratického vydírání, v němž se uplatnily až stalinistické praktiky.
Historička Blaive uvedla, že revoluce byla výborná, skvělá, ale nebyla perfektní. Asi žádná revoluce nemůže být perfektní, poznamenal Čulík.
Takže shrnuto, komunisté byli vydíráni komunisty. Jak příznačné.
Pokud jste nikdy o historičce Muriel Blaive neslyšeli, pak si dovolím pár údajů: Francouzská historička mluvící česky se profesně věnuje dějinám (post-)komunismu v tehdejší střední Evropě, zvláště v tehdejším Československu.
Na počátku tisíciletí působila na Karlově Univerzitě a v letech 2013-2014 byla místopředsedkyní Vědecké rady Ústavu pro studium totalitních režimů.
Nejvíce byla „mediálně proslavena“ před třemi lety, když jeden ze serverů překroutil její slova tak, že to vypadalo, že relativizuje zlo komunismu. Na sociálních sítích se poté strhla vůči ní takřka mediální kampaň. Za historičku se však tehdy postavil i celý Ústav.




© 2008 Parola s.r.o.