Blog Jihlavských listů

Archív dle autora

O očkování

Petr Klukan | Středa, 6. 1. 2021 v 14:23

Vyhráno je jen napůl. Očkovací látka je už vyrobena, ale je jí zatím málo. Nebo možná ne, ale očkování pro širokou veřejnost se u nás pořádně rozjede až někdy na jaře. Registrovat se bude možné od zimy.

Nemocniční JIP jsou opět plná covidových pacientů, a tak „promoření“ obyvatel je jedinou záchranou před nemocí. A do toho promoření spadá i očkování. Jen tak vrátíme nemocnicím dřívější činnost s řadou dnes odkládaných plánovaných operací.

Do tématu očkování se již zapojily týmy dezinformátorů z Ruska či Číny, kteří „západní“ vakcínu přinejmenším zpochybňují. A lidé, čtoucí přeposílané e-maily a konspirační weby, jim věří. Protože v konspiracích je tajemno, které je svým způsobem přitažlivé. Můžeme se tak dočíst třeba i to, že očkovaní dostávají čip, kterým jsou sledováni, nebo že jim látka změní mozek. Co na takové nesmysly říct? Snad jen zažertovat: Sledujme ředitele nemocnice a další naočkované, zda nezačnou například mňoukat. Nebo náhle vysílat: SM LOMOS…

Vyhráno je stále jen napůl, protože očkování je a bude dobrovolné. Čím víc lidí však imunitu získá, tím lépe pro všechny.

Od krajských voleb až k viru

Petr Klukan | Úterý, 13. 10. 2020 v 14:50

Vítězná vysočinská ANO s nejvyšší pravděpodobností odejde do opozice. Lídr ANO Martin Kukla „prohru“ neunesl a zasypal ostatní strany výtkami.

Nulový koaliční potenciál
Jsou prý neslušné, neseriozní a sáhl i do minulosti, když připomněl ODS devadesátá léta, v nichž se dělo mnoho nepěkného. Jedná se o spiknutí nenávisti, souzněl se svým předsedou ANO Andrejem Babišem.
Vysočinská poslankyně Monika Oborná se snažila Kuklovo vyjádření alespoň zmírnit. I ona ale hovoří o tom, že ANO mělo být v koalici, když je vítězné. Jenže hnutí ANO má nulový koaliční potenciál, neboť nedokázalo ostatní strany přesvědčit, ať jdou s ním.
Poslankyně uvádí, že se ke škodě věci přenáší vysoká politika do regionů a lidé dle toho volí. To má pravdu, ale na stejném principu získalo ANO výhru v mnoha krajích a dříve i v krajských městech včetně Jihlavy.
Co se jim dřív hodilo, nyní se nehodí. Tak to ale chodí, že činy těch nahoře do značné míru určují výsledky voleb tam dole.

Nejhorší ministryně financí
Předseda ANO Andrej Babiš je jednoznačně nejkontroverznější premiér od Listopadu 89. Jako obviněný odmítl rezignovat a dál ovládá, co se dá. Když usiloval v parlamentních volbách o co nejlepší výsledek, nestyděl se používat ani podpásové prostředky.
Příkladem je graf v jeho předvolebních novinách, kde sám sebe pasoval do pozice nejlepšího ministra financí „všech dob“, a kde tím nejhorším byl Miroslav Kalousek. A k nakresleným postavičkám přidal číslo z rozpočtu.
Že Kalousek řídil finance v době celosvětové krize? Nic z toho Babiš nebral v úvahu a věřil, že si takových „podružností“ nevšimnou ani jeho voliči. Nemýlil se.
Jak by vypadal stejný graf dnes? Ministryně financí Alena Schillerová by byla zcela beznadějně poslední, asi tak sto mil za Kalouskem. S takovým grafem by se dnes jistě Babiš nechlubil, a kdyby jej někdo použil proti němu, oprávněně by jej kritizoval.

Ryba smrdí od hlavy
Za koronavir vláda nemůže. Za to, jak se s ním vyrovnáváme, do jisté míry ano. Zatímco na jaře tvrdé omezení, které nás stálo stovky miliard, lidé přijali, po rozvolněném létě a protichůdných a nejasných prohlášení premiéra Babiše, vlády, lékařů… je to mnohem horší.
V průběhu měsíců se potvrdilo se, že ministr zdravotnictví Adam Vojtěch je pro Babiše velmi užitečný. Když bude nejhůř, hodí se na něj odpovědnost a vyhodí z vlády. To se stalo.
Co si lidé mají myslet, když po vyhlášení, ať se nejezdí do zahraničí, premiér jede na dovolenou k moři? Na jaře v televizním přenosu přebíral odpovědnost za rozhodnutí vlády, v průběhu měsíců své rozhodnutí změnil. Odpovědnost házel na ministry, zdravotníky, komisi… lze tak říci, že premiér Babiš přebírá odpovědnost jen za to, co se povede. Co se nepovede, na to najde viníka.
Že se toto všechno nepromítne do regionů? To je přece nemožné. A být to naopak, poslankyně Oborná by jistě volala po rezignaci Kalouska, Nečase, nebo třeba Fialy, kdyby byli premiéry. Tak to prostě chodí.

Chybí důvěryhodné autority
Český národ má blízko k švejkovství i cimrmanovství a nerado uznává autority. Jenže co v případě, když autority takřka chybí? Nebo když se vyjadřují zcela odlišně?
Premiér i prezident se již dříve stali nevěrohodnými figurami. Dle epidemiologů je situace víc než vážná a je třeba přitvrdit. Podle některých známých lékařů to není pravda. Exprezident Václav Klaus veřejně prohlásil, že roušku nenosí…
Komu věřit? V případě nemocí určitě odborníkům. Bohužel postoje lékařů se také různí a neznalý člověk si může vybrat z množství názorů… Vybírat by si ale neměl – ctít by měl rozhodnutí vlády, vyhlášená na doporučení epidemiologů. Protože tady nejde o premiéra, vládu nebo ministry, ale o zdraví každého z nás.

O jedné hře s účtenkami

Petr Klukan | Pondělí, 24. 8. 2020 v 11:51

Snaha města Jihlavy pomoci některým podnikatelům v době koronavirové je jistě chvályhodná. Taková je i akce Účty s gustem, kdy můžete vhodit do osudí své účtenky z restaurace nebo knihkupectví a „vyhrát“ sumu, která na účtenkách byla.
V praxi jsem to vyzkoušel. Protože plánujeme dovolenou v oblasti Mělníka, v jednom knihkupectví jsem si zakoupil dvě turistické mapy. A na obědy chodím do restaurace na Masarykově náměstí. Měl jsem tedy dvě účtenky, které celkově přesáhly 500 korun. Podmínky jsem splnil.
Trochu hledání mi dalo, než jsem na webu města objevil formulář, který je nutné vyplnit. Je skryt pod označením Volný čas. Pravdou je, že kdybych jej nenašel, nevadí to. V Turistickém informačním centru (TIC) na radnici by mi ten papír k vyplnění dali. Formulář je opravdu jednoduchý, za což je dobré město pochválit.
Pracovnice TIC si můj vyplněný formulář a účty důkladně prohlédla. „To jsou knihy?“ zeptala se mne poté. „Ne, mapy,“ odvětil jsem po pravdě. Paní se zadívala do pravidel hry a naznala, že na účtence mohou být jen knihy. „Tady píšou knihy. Bohužel, tento účet vám vzít nemohu,“ zaznělo.
Vyptávám se na restaurace. „Co kdybych si dal oběd a deset piv?“ Zavrtí hlavou. „Ne, to by nešlo.“ Tak devět piv? Osm? Kdo rozhodne, kolik piv k obědu lze na účtence mít? Paní pak řekne, že to rozhoduje ona. Dál ji už netrápím. Je jasné, že každý dobrý úmysl se dá zneužít. A někdo musí rozhodnout, že dvě piva ještě ano a tři už je moc.
S těmi mapami si ale jistý nejsem. Jestliže jde městu o podporu knihkupectví, jak je v pravidlech psáno, proč knihy ano a mapy ne? Ale možná se v tom jen moc šťourám.
Sehnat pro mne druhý účet není složité. Na oběd chodím každý den. Odjíždíme však na dovolenou a chci mít „účtenkovku“ vyřízenou. Jedu proto na náměstí autem. Na parkovišti musím zaplatit a peláším na radnici. Tentokrát je vše v pořádku a lístek je vhozen do urny k slosování.
Nepočítám, že vyhraji, i když pravděpodobnost výhry je nesrovnatelně vyšší než v jakékoliv Sportce, Sazce či v případě nějakého losu.
Celkové hodnocení účtenkovky? Jak jsem napsal v úvodu: Snaha města je chvályhodná. Realizace není jednoduchá a chce to hráče, kteří se v tom nebudou moc babrat. Nedejbože, kdyby se někdo vzepřel a chtěl se s městem soudit, že mu nevzali účtenku, když si zakoupil v knihkupectví třeba kalendář.
Nejtěžší mi ale připadne fakt, že účtenky musím odevzdat v TIC na radnici. Kdybych nebyl na náměstí každý den, bylo by pro mne ztrátou času, a v případě jízdy autem i peněz, jet s účtenkou za pětikilo na město. Účtenky s gustem jsou ale soutěží – hrou. Chceš hrát? Pak musíš něco obětovat.

Bohatost

Petr Klukan | Pátek, 3. 7. 2020 v 10:07

 

Tohle je rozsudek, který veřejnost bude asi dlouho rozdýchávat. Mladík s Audi u Vílance jel příliš rychle a střetl se s protijedoucím autem. Následky byly tragické – dva mrtví ze škodovky.

Soud tento týden rozhodl. Rychlý hoch do vězení nemusí. Dle všeho si pomohl tím, že poškozeným vyplatil dva miliony korun ze svého, které si půjčil. Sám obhájce mladíka uvedl, že přímé a kajícné doznání klienta možná bylo jen částečné. Chybějící sebereflexi však prý způsobila neschopnost popsat nehodu.

Obhájce zvolil úspěšnou taktiku a pominout nelze to, že se nejedná o chudou rodinu.

Rozsudek „jen“ o podmínce se jistě bude rodině zemřelých zdát nepochopitelný. Rozhodnutí o výši trestu je v rámci pravidel jen a jen na svědomí soudců.

Lze říci, že se mladíkovi vyplatilo být z vlivné rodiny. Možnostmi, přehledem, známostmi – a není to myšleno dehonestačně, ale jako prostý fakt, který vám v těžkostech pomůže.      

Městská akciovka před krachem

Petr Klukan | Středa, 24. 6. 2020 v 10:28

Tohle se prostě nepovedlo. Město Jihlava si před lety zřídilo vlastní společnost Jihlavské vodovody a kanalizace (JVAK). Oprávněně plánovalo, že firma převezme vodohospodářský majetek, neboť vystoupilo ze Svazku vodovodů a kanalizací (SVAK), a bude se o něj starat. Do vedení dosadilo „své“ lidi a čekalo, že vše půjde jako na drátkách. Jenže chyba lávky.

Předání majetku ze SVAKu na město se jaksi zadrhlo (kdo za to může? Podle SVAKu město, podle města SVAK) a městská společnost JVAK, která měla hospodařit s miliardovým majetkem, scházela na úbytě. Ukázalo se také, že lidé, kteří JVAK řídili, asi nebudou ti správní. JVAK začal časem projídat i své základní jmění.

Aby toho nebylo málo, zástupce města – zvolený předseda představenstva Jaromír Kalina se přestal řídit doporučeními valné hromady a dělal si, co uznal za vhodné. Spolu s ředitelem JVAKu Jiřím Benáčkem. Jen tak mohlo dojít k situaci, kdy si JVAK nárokoval peníze z města. Za práci, kterou asi nikdy neodvedl. Vše dospělo až k soudu.

Komunální volby po pár letech otočily kolem a na radnici přišli noví lidé. Byl vyhozen Benáček, odvolán Kalina a do funkce předsedy představenstva dosazen Miroslav Tomanec. Sice koaliční člen, ale jeden z největších rebelů uvnitř Fóra Jihlava. I proto se vyvrbily zvěsti, že odměna, kterou za předsednictví v JVAKu obdržel – asi 30 tisíc korun měsíčně, je vlastně za „zavření úst“.

A to JVAK bude muset ještě zaplatit nějakých 20 milionů Vodovodům a kanalizacím (VAS), neboť za ni dělala veřejnou službu a vlastně ji dělat neměla. Peníze na to samozřejmě nemá a mít nemůže.

Její krach je tedy vlastně neodvratitelný. Leda by město do ní nalilo peníze.

Zrození městské akciovky JVAK jistě bylo před deseti lety vedeno dobrým úmyslem. Konkrétní lidé v jejím vedení i osud v podobě nepřevzatého majetku od SVAKu však akciovku potopil.

Pokusit se ji nuceně oživovat, je trochu jako se nastěhovat do domu, ve kterém straší a poslední majitel zmizel neznámo kam.




© 2007 Parola s.r.o. - užití obsahu včetně převzetí článku bez písemného souhlasu Paroly spol s r. o. je zakázáno. edited by N.E.S.P.I