Archív dle autora

Audity jaké svět neviděl

Petr Laštovička | Čtvrtek, 2. 7. 2020 v 8:58

Jihlavské vodovody a kanalizace (JVAK) na posledním červnovém zastupitelstvu NEBYLY vybrány jako budoucí provozovatel jihlavských vodovodů a kanalizací. Stalo se to za okolností potupných – člen představenstva Patrik Priesol konstatoval, že společnost JVAK „vám nemůže dát jistotu, že to základní téma spravování vody se rozjede tak, jak to město očekává“. Za firmou JVAK se doslova potichu zavírá voda.

V JVAKu přitom stále probíhá forenzní audit a uvažovalo se o transformaci firmy v divizi Služeb města Jihlavy. Vyjádření primátorky Koubové bylo doslova hrozivé: „Audit sice ještě probíhá, každý forenzní audit něco najde, ale nad průběžnými výsledky nemůžu mávnout rukou.“

Forenzní audit je však jen další díl auditní ságy JVAKu. Jak připomněl Priesol, „najít někoho na audit 2018 bylo velmi komplikované.“ A přesto, že se auditní společnost našla, neudělila za rok 2018 výrok. Vedle toho již proběhl dílčí audit investiční akce Heroltice.

V předminulém díle jsem vyjádřil naději, že bych mohl z jihlavského Magistrátu obdržet jeho výsledky. Zároveň jsem slíbil, že tento díl napíšu i bez ohledu na to, kdyby mi snad úřad z nějakého důvodu tyto dokumenty, o něž jsem požádal na základě zákona o Svobodném přístupu k informacím, poskytnout odepřel…

Že mi nikdo nic nedá a namísto dokumentů, které by měly být uveřejnitelné a veřejnosti dostupné, dostanu paletu právnických klišé a kliček pokoušejících se mě přesvědčit, proč to zrovna nyní možné není, jsem tak trochu čekal. Čekal jsem to, neboť do značné míry vím, co ve zmiňovaném auditu bylo kontrolováno, a tedy vím, že lidé historicky se pohybující okolo společnosti JVAK si zoufale nepřejí, aby detaily z výroků auditora někdy někdo viděl, či přímo s někým sdílel – například s orgány činnými v trestním řízení.

Audit Heroltic byl jednou z posledních věcí, které jsem ve funkci náměstka primátorky inicioval. Stokrát popsanému trestnímu stíhání inženýrů Kaliny a Benáčka jsem zpočátku nevěřil. Neuměl jsem si představit, že v městem vlastněné a dotované společnosti, na kterou dohlíží věrohodní politici, se krade. Nebo ať jsem korektní, podvádí. Pak jsem ale dostal vodohospodářství na starost a zjistil jsem, jaká je to – oproti veřejně proklamovanému úspěšnému tažení – absolutní katastrofa. JVAK obviňuje městské úředníky z neschopnosti. Městští úředníci mající na starost tok peněz do JVAKu zase obviňují manažery JVAKu a jejich kamarády z nekalých praktik.

Po čtyřech měsících, kdy hledáte pravdu „někde uprostřed“, jsem jí našel na hranici trestní odpovědnosti pro JVAK. Totiž bývalý ředitel ing. Benáček s tím současným ing. Morkusem mi přinesli nevinně vyhlížející dokument „Návrh na řešení rekonstrukce jednotné kanalizace – Heroltice.“ Ten návrh ale nevinný nebyl v žádném případě.

Jaký byl kontext této investice? Město chtělo postavit novou kanalizaci a čistírnu odpadních vod v Herolticích. Na základě manažerské smlouvy oslovilo JVAK, aby nechal zpracovat projektovou dokumentaci. Z té se mělo zjistit, co se má přesně udělat a kolik to bude stát.

Projekt stanovil, že je nutné všechno postavit nové a bude to stát 34 milionů. Když město z projektu zjistilo, že peníze na stavbu má, začalo soutěžit dodavatele. Zadávací podmínky na soutěž pomáhal městu napsat JVAK. O tom, že předmětem díla by měla být i stará kanalizace v Herolticích ani slovo.

Soutěž vyhrála Eurovia a VHS stavby. JVAK najímá na stavbu za město dozor BOZP a TDI jako technický dozor investora. To obyčejně dělá samo město, ale budiž. Nějak si JVAK ty peníze zasloužit musí. O jiných firmách ani slovo. Eurovia a VHS pracují a i když se stavba prodražuje (na místě ČOV se objevila skládka), nic nenasvědčuje tomu, že by stavba neměla být dokončena.

V dubnu roku 2019 však přichází ing. Jiří Benáček na jednání představenstva s bodem „Návrh na řešení rekonstrukce jednotné kanalizace – Heroltice.“ Jde o to, že kromě vybudování nové kanalizace a čističky by se měla opravit i kanalizace stará. Přílohou je smlouva bez údajů na předmět díla. Bod jednání nakonec ředitel Benáček stahuje.

Úřad sjednává jednání u mne v kanceláři za účasti JVAKu, kde jeho zástupci prezentují dodatek ke smlouvě s Eurovií a snaží se přesvědčit mě i úředníky, že rekonstrukce staré kanalizace je nutná a bude stát 6 milionů korun. Eurovia oznamuje, že zastavuje stavbu kvůli nevhodným pokynům zadavatele. Prý nemůže pokračovat, protože není jisté, co se starou kanalizací a argumentuje stejně jako JVAK. Tedy, že není možné pokračovat, když se ze staré stávající kanalizace neudělá kanalizace nová. Dokládá to několik měsíců starou fotkou výkopu kdovíkde.

Volám si postupně všechny aktéry k vysvětlení. JVAK, zástupci zhotovitele, technický dozor (TDI), projektanta. Všichni mi tvrdí, že všechno funguje, všechno je v pořádku, jen potřebují těch 6 milionů do staré kanalizace.

A co se následně nedozvím z kamerových zkoušek? Práce na staré kanalizaci již byly z velké části provedeny a trubky, které si nikdo neobjednal, jsou už pod novým asfaltem! Projektová dokumentace na tyto nikým neobjednané práce byla hotová už několik let. Dozvídám se, že na stavbě pracuje firma KD stavby Ing. Dršaty (bývalý člen představenstva i zaměstnanec JVAKu), která není uvedena ve smlouvě, ale v mnoha případech jedná za zhotovitele.

Dozvídám se, že KD stavby i technický dozor pracovali pro JVAK za podezřele nízkou cenu opakovaně, a to i na jiných zakázkách. Dozvídám se, že ve stavebním deníku jsou bílá místa k pozdějšímu doplnění. Dozvídám se, že cena materiálu i prací, které nikdo neobjednal, je maximálně jeden milion korun namísto milionů šesti.

Nic jsem nepodepsal, šest milionů navíc jsem jim na opravu staré kanalizace nedal. A tak v Herolticích máme v zemi nové trubky, které si nikdo neobjednal a doposud snad ani nikdo nezaplatil. Není to ale zázrak, jen spekulace na to, že vícepráce se ex post papírově pokryjí.

Inicioval jsem vznik interního auditu na tuto zakázku, který je již hotový, ale který mi město dlouho odmítalo poskytnout. Audit této zakázky nemohl pro JVAK dopadnout dobře. Dopadl katastroficky(viz foto)
audit_jivak_zaver
JVAK byl garantem hladkého chodu zakázky, manažerem a odborným garantem dodržení ceny, kvality i termínu. Místo toho je stavba dražší a trvala déle. Jsem přesvědčen, že všechny „chyby“ při této zakázce byly úmyslné a důsledkem vytváření prostoru pro podvodné vylákání milionů z městské kasy za práce, které nebylo potřeba dělat.

Řetězec událostí v Herolticích se nemohl stát náhodou. Je to ale varování do budoucna. Vodohospodářství není vůbec jednoduchý byznys. Není náhoda, že velké vodohospodářské firmy kladou obrovský důraz na procesy, učení z chyb, certifikace. Každá chyba má obrovské konsekvence časové i finanční, nemluvě o případném ohrožení zdraví obyvatel. Z dnešního pohledu je možná dobře, že JVAK zůstal jen takovým cvičením. Mějme jeho výsledky na paměti, až začneme budovat JVAK 2.0 jako divizi Služeb města Jihlavy.

Jihlavská voda – díl 3. – Beznadějné zastavit

Petr Laštovička | Pondělí, 22. 6. 2020 v 16:41

„Beznadějné – zastavit.“ Tak zní přípis v oficiální magistrátní tabulce vodárenských sporů města Jihlavy. Do celého sporu se Jihlava vrhla plná sebevědomí. Proto je poučné položit si otázku, jak jsme se k tomuto stavu dopracovali? V úterý 23. června 2020 se prý také bude na Zastupitelstvu rozhodovat o tom, zda ve sporech máme pokračovat, nebo jejich velkou část jednou pro vždy ukončíme. V minulých týdnech a měsících ujednaná dohoda sice úplná očekávání obou stran nenaplňuje, městu Jihlava ovšem umožní jít si konečně vlastní cestou, navíc s docela rozumným odstupným.

Nástupce Novin jihlavské radnice, Jihlavské noviny, přišly v květnu s brilantní reportáží, která měla za cíl objasnit motivace jihlavských zastupitelů pro vystoupení ze SVAK Jihlavsko. Zcela seriózně se zabývala polemikou, jestli to nešlo udělat lépe, než aby si hráli na arbitra, který je po bitvě generálem. Ani já jsem si nikdy nedovolil soudit, zda bylo nebo nebylo rozhodnutí „vystoupit“ správné, ale rozhodně mohu směle říci, že celá tato anabáze určitě nebyla provedena správně. A to nemusím být ani tím „po bitvě generálem“.

Podle všech dostupných dokumentů se staly dvě zásadní chyby:

1)      Nikdo se opravdu seriózně nezabýval analýzou toho, co vystoupení ze SVAK znamená. Jaké jsou silné a slabé stránky tohoto procesu, jaké jsou příležitosti, ale v čem tkví skryté hrozby a rizika. Nikde jsem na takovou SWOTku nenarazil. Jen se dokola omílalo, že dostáváme málo na nájmu a vlastním provozováním to bude víc. Nevylučuji, že to tak mohlo být, ovšem žádná „MOŽNÁ“ ani „ASI“, by u takového velkého a zásadního kroku neměla být přípustná.

2)      Strategii vystoupení představil tehdejší právní zástupce města (jakož i řady několika dalších klíčových městských subjektů) JUDr. Ondruš tehdejšímu primátorovi a Městské radě asi takto:

mestovssvak01

Devadesát dnů uplynulo již velmi dávno, ale realita byla nakonec úplně jiná, než jak to pan Ondruš „vyprojektoval“. Posledních 10 let ukázalo, že vystoupení ze svazku se stalo tragédií pro všechny zúčastněné. V tomto stavu jsem soudní spor přebral a ti, kteří byli za vystoupení zodpovědní, na tomto ukazovali „padoušství“ protistrany:

mestovssvak02

 

Kladu si otázku, proč si nikdo nenechal zpracovat oponentní stanovisko jiné právní kanceláře? Dnes je již naprosto jasné, že by se rozhodně zjistilo, že celá tato – zpočátku velmi přímá cesta – skrývá mnoho „překvapivých“ zákoutí jak v právní, tak i ve správní rovině. Potýkáme se s nimi dodnes a celý spor se díky nim jeví jako nekonečný, anebo těžko ukončitelný.

Vodárenský spor má v současnosti devět (sic!) větví. Dovolím si je vyjmenovat, jen pro představu:

1. Majetek privatizovaný;

2. majetek nedělitelný;

3. majetek s právem hospodaření;

4. majetek vložený;

5. nájemné města vůči SVAK;

6. nájemné města vůči VAS;

7. podíl města na zůstatku;

8. deklaratorní řízení;

9. sporná řízení.

To vše na desítkách tisíc stran málo přehledných spisů.

Jednotlivé uzly čekají na rozpletení v těchto institucích: Krajský úřad, Městský soud v Brně, Krajský soud v Brně a dokonce na Ministerstvu vnitra ČR. Nejhorší ze všeho je však popis dalšího postupu: „Návrh odložen, rozhodnutí zrušeno, žaloba zamítnuta, věc vrácena. Nárok řešit v rámci komplexního vypořádání.“ Skvělý nápad!

Během těchto let Jihlava přichází každoročně o nájem z vodovodů a kanalizací, nemůže opravovat silnice a chodníky a platí právníky a úředníky, aby pravidelně zamotávali gordický uzel, který zas ti samí na straně jiné rozmotávají. Z vnějšího pohledu pakárna, ale uvnitř třeba i dobré živobytí pro právníky donekonečna točící své „hodiny“…

Asi nejbizarnější ze všeho jsou tzv. deklaratorní řízení. Je to část strategie bývalého právního zástupce JUDr. Ondruše, kterou posvětil náměstek Kalina i primátor Chloupek. V rámci této „strategie“ se před soudy a správní orgány přišlo s vážně se tvářícím tvrzením, že SVAK vlastně nikdy neexistoval a že Jihlava nikdy nebyla jeho členem. Ponechme stranou, že zpochybnění existence subjektu, který prokazatelně 30 let sdružuje obce, hospodaří s miliardovými majetky a čerpá dotace, je za hranou. Neuvěřitelnost rozpoutání celého soudního kolotoče, jakož i silné pochyby nad motivacemi tohoto kroku ze strany bývalých právníků města snad dobře ilustruje fakt, kdy na jedné straně tvrdíme, že SVAK neexistuje, ovšem na druhé straně se pokoušíme domáhat náhrady za dobu našeho členství v něm.

A TOTO BY MĚL SPRÁVNÍ ORGÁN ROZHODNOUT V JEDINÉM ŘÍZENÍ!!!!

Je to asi tak ujeté, jako kdyby manželka při rozvodu tvrdila, že nikdy vdaná nebyla, její manžel ani neexistuje a zároveň by po něm chtěla peníze za příkoří, která se jí během jejich manželství udála.

Tento rok může být přelomový. Jihlava se skutečně může dobrat „komplexního vypořádání,“ ke kterému nás nabádá krajský soud. Začít vybírat nájemné od provozní společnosti (80 – 90 milionů ročně, které Jihlavě sakra chybí), tvořit fond oprav vodovodů a kanalizací a konečně začít opravovat silnice a chodníky.

Anebo můžeme dalších sedm let vymýšlet umělé zakázky pro JVAK a trnout, jaké vícepráce se na účtech urodí tentokrát (slíbený článek popisující pokus o několikamilionový podvod ze strany vedení JVAK bude obsahem příštího dílu tohoto blogu). A hlavně u toho co nejhlasitěji nadávat na protistranu, která za to všechno může. Jako by neplatilo pořekadlo, že každý svého štěstí strůjcem. Mimochodem pravicové pořekadlo!

Jihlavská voda – díl 2. – Jihlavský Karlštejn

Petr Laštovička | Úterý, 16. 6. 2020 v 7:27

Druhý díl svého seriálu jsem původně chtěl věnovat počátkům a podstatě složitého soudního sporu o vodohospodářskou infrastrukturu v Jihlavě, který po mnoha letech rozehrávání desítek různých sporů musí pro běžného občana již zcela nepochopitelný. Po vydání úvodního dílu svého blogu se ovšem okamžitě ozvala jedna „potrefená husa“ (předseda představenstva JVAK Miroslav Tomanec), jehož příspěvek byl nejen zhruba trojnásobný než text můj, ale který mne vlastně ujistil o tom, že v celé věci nejde o střet paralelních názorů či různých koncepcí, ale že se vlastně může jedna o něco úplně jiného, minimálně ze strany JVAK. Vstup pana Tomance mě motivoval k tomu, abych se namísto pozadí právních sporů o jihlavskou vodu (které popíšu v některém z dalších dílů), v druhém a možná i ve třetím díle věnoval primárně společnosti JVAK. Jaké byly motivace jeho vzniku? Šlo skutečně o to, aby byla voda a kanalizace spravována jihlavskou firmou? Anebo spíše šlo o to, že si organizovaná skupinka dobře známých „osobností“ řekla, že mít vlastní vodárenskou firmu může znamenat potenciál spravovat namísto vody štědrý, zhruba čtvrtmiliardový roční rozpočet, v němž se schová ledacos, když je člověk šikovný a má okolo sebe kolegy, kteří jej přikryjí? 

Ve společnosti JVAK, která je stoprocentně vlastněna městem Jihlavou, nyní probíhá forenzní audit. Jedna z posledních věcí, již jsem inicioval (úřad odpustí), byl vznik interního auditu investiční akce Heroltice.  Protože vím, co se na této stavbě „manažerované“ JVAKem dělo, tak určitě nedopadl dobře (více v příštím článku). A za třetí: v nejbližších týdnech pak dojde k rozhodnutí soudu o (ne)oprávněnosti fakturací JVAKu vůči městu Jihlava v akci Zborná a spol.

Tyto skutečnosti naznačují, že se bohužel naplňují nejčernější obavy o stavu společnosti JVAK. V minulých 7 letech se město soudní cestou snažilo o získání vodohospodářského majetku a jeho provozování touto firmou. Jak je známo, tato strategie naprosto selhala. Při bližším pohledu na 7 let fungování JVAKu docházím k paradoxnímu závěru: možná je to tak lépe!

Větší investiční akce, které měl JVAK na starosti, se dají spočítat na prstech jedné ruky. Všechny tyto akce – jmenovitě kanalizace v Herolticích, splašková kanalizace Zborná, splašková kanalizace a ČOV Henčov, rekonstrukce kanalizace v ulici Havířská v Jihlavě a rekonstrukce kanalizace ve vnitrobloku ulic Jana Masaryka a Komenského v Jihlavě – provází těžký stín pochybností. Lidově tomu můžeme říkat naivita či „bordel v papírech.“

Vzhledem k „šajbám“, které měly tyto akce na starosti a u kterých si dovolím naivitu a omyl vyloučit, u mne převládá spíše podezření na podvodné praktiky a zpronevěry. Trestní stíhání „Zborné“ policie odložila pro nedostatek důkazů (neplést se zastavením trestního stíhání). U stavby kanalizace Heroltice mělo být porušení zákona o zadávání veřejných zakázek konstatováno dokonce auditorem.

V případě Zborné a spol. jde o to, že fakturované práce nejsou podloženy podklady na straně nákladů. Městská společnost a její vedení se pokusilo vytáhnout z města peníze za něco, co sama nezaplatila. Je to nesmírně trapné a ze strany JVAKu vrcholně cynické. Vždyť ten, kdo by na straně magistrátu podstrčené faktury podepsal, by se ocitl jednou nohou v kriminálu a nadosmrti by o tomto „šméčku“ musel mlčet jako hrob.

Systém manažerské smlouvy, ve které se město vzdává plné kontroly nad zakázkou i penězi ve prospěch JVAKu, a navíc si za to platí, byl posvěcen politiky. Přitom se tak stalo jen pro to, aby JVAK mohl ukázat, že vůbec něco dělá. Zástupci JVAKu tento dárek využili k tomu, aby udělali výstavbu kanálů ještě neprůhlednější, než je. S kanály a vodovody se to totiž má tak: Co nechcete, aby investor viděl, zahrabete pod zem. Důvodů pro zahrabání je milion (zima, déšť, doprava..). Šťouralovi ukážete fotku nějaké trubky v zemi a vše pro jistotu zahladíte novým asfaltem. Když je technický dozor, projektant i firma na stavbě kamarád, všechno jde. A kdo z politiků by kvůli trestnímu oznámení rozkopával novou silnici?

V roce 1931 se jistému Harrymu Jelínkovi podařilo přesvědčit americké manžele, aby od něj „odkoupili“ státní hrad Karlštejn. Manželé po zaplacení zálohy 30 tisíc dolarů Jelínka už nikdy neviděli. Nastávající vlastníci Karlštejna o tom, jak naletěli, raději nemluvili, aby nebyli za hlupáky.

O 85 let později se město Jihlava ocitlo ve stejné situaci. Městská společnost fakturuje městu za práce, které sama neplatila, nebo které nebyly schválené ani žádoucí. Díky (všeho)schopným manažerům a členům představenstev odevzdal JVAK městu Jihlava vizi ziskového provozování vodohospodářské infrastruktury. A to zcela bez jakékoli racionální rozvahy, kalkulací a návrhů smluv. Náš účet za toto zlaté vejce činí za 7 let existence JVAKu už desítky milionů korun.

O tom, kolik nás stálo umělé udržování JVAKu naživu, kde všude se sluncem prozářená očekávání nestřetla s realitou a hlavně kolik podmínek by muselo být splněno, aby JVAK mohl provozovat vodu v Jihlavě, napíšu v příštích pokračováních. V tom příštím díle se vám ovšem pokusím na jednom konkrétním případě přiblížit, proč si myslím, že motivace vzniku JVAK vůbec nebyla tak křišťálově čistá, jak jsme byli ujišťováni. Pokus vyvézt z města k lidem spřízněným s vedením JVAK ve výši zhruba šest milionů Korun se díky mě nepodařil. Přesto se domnívám, že se jednalo o ryzí podvod ve stádiu pokusu ve velmi velkém rozsahu. Lidé by to měli vědět. Ale to až v příštím díle – bez ohledu na to, zda úřad vyhoví mé žádosti podle zákona č. 106 o svobodném přístupu k informacím a poskytne mi klíčové dokumenty.

Jihlavská voda – díl 1. – Zpátky ve hře

Petr Laštovička | Pátek, 5. 6. 2020 v 9:18

Soudem posvěcený smír z 29. května je tečkou za tzv. kauzou Laštovička a jeho dluhem. Protistrana, která mne před několika týdny vláčela médii, nyní v tichosti přistoupila na smírné řešení, které jsem navrhoval již loni na podzim. Dokud jsem byl ve vedení města, nebyla dohoda možná a bylo potřeba zašlapat mě do země.  

Tato kauza byla rozdmýchána zvenku, pár měsíců po změně kurzu ve vedení vodohospodářského sporu. Pro vedení města, které v nastoleném kurzu pokračuje a směřuje k ukončení sporů dohodou mám jediný vzkaz: dejte si pozor, může se to stát i vám.

 

V červenci 2019 jsme na jihlavské radnici učinili důležité rozhodnutí. Dali jsme stranou emoce a položili si otázku, jaké řešení vleklého sporu se Svazkem vodovodů a kanalizací měst a obcí je nejlepší pro Jihlavu a její obyvatele.

 

Toto rozhodnutí mělo dva výsledky. Zaprvé, přivedli jsme protistranu k jednacímu stolu. Podepsali memorandum o neútočení a poprvé za mnoho let jsme mířili k uzavření dohody. Jedním z hmatatelných výsledků této změny mohlo být letošní dokončení několik let rozkopané ulice Jiřího z Poděbrad. Avšak jednoznačně největším přínosem memoranda byla dohoda, která ukončila spory o provozování majetku, který Jihlava vždy vlastnila. Bez soudů, bez dlouhých správních řízení, budeme tento majetek „s právem hospodaření“, provozovat od roku 2021 kým a jak chceme.

 

Byl jsem jedním z těch, kteří změnu kurzu iniciovali. Vedla mě k tomu osobní zkušenost s fungováním, lépe řečeno nefungováním, městské společnosti Jihlavské vodovody a kanalizace (JVAK). Do této společnosti se vkládaly velké naděje. JVAK se měl stát příkladem, jak může voda a odpad fungovat efektivně, když je budeme mít ve svých rukou.

 

Realita byla jiná – trestní stíhání za podvodné fakturace, manipulace s veřejnými zakázkami, klientelismus, dle mého záměrně neefektivní řízení stavebních prací. Ad-hoc uzavírané tzv. manažerské smlouvy, které měly JVAKu uměle zajistit práci, se staly potenciálním korupčním prostředím, ve kterém si město Jihlava jako vlastník udělal ze své společnosti naprosto zbytečného prostředníka při zadávání a kontrole veřejných zakázek. Ani tento doping nestačil městské společnosti k tomu, aby se dostala na trh v odborné práci vodohospodářství a po několika letech ve společnosti probíhá audit a na stole je varianta její úplné likvidace.

 

Druhý důsledek jsem pocítil v osobním životě. Poté, co jsme „řízli“ do ustálených poměrů zákopové války se Svazkem a VAS, jsem byl svědkem zásadní změny přístupu věřitele mého soukromého dluhu. Razantní postup a jednoznačně zbytečné a předčasné uvalení platebního rozkazu nastal na podzim a skončil – jaká náhoda – po mé rezignaci na politické funkce v únoru tohoto roku.

 

Tak skončilo moje setkání se způsobem politické činnosti všech nepřátel dohody o vodě. To setkání mě vrátilo o třicet let nazpět, do časů estébáckých metod a utahování smyčky v soukromém životě, s cílem přimět k poslušnosti v práci a politice.

 

Bohužel pro původce těchto tlaků, rezignace na politické funkce pro mě neznamená rezignaci na věci veřejné. Jsem pevně přesvědčený, že návrat „do zákopů“ by bylo výhodné pro pár jednotlivců spojených s JVAK. Bylo by však katastrofou pro město Jihlava.

 

Rozhodl jsem se proto, že formou osobního blogu na Jihlavských listech budu postupně odkrývat pozadí sporu o vodu veřejnosti. Současná situace je totiž výhodná jen pro právníky a klientelistické skupiny přisáté na JVAK. To musí skončit, anebo by o tom všem alespoň měla vědět veřejnost.

 

V příštím blogu se pokusím přiblížit skutečné motivace vzniku JVAK, aneb – co nám všem tvrdili, ale proč to ve skutečnosti bylo úplně jinak.

 




© 2008 Parola s.r.o.