Blog Jihlavských listů

Archív dle autora

Jak se správně zachovat při umírání a smrti?

Ján Lauko | Čtvrtek, 2. 2. 2023 v 19:48

Jak se v této situaci duchovně správně zachovat? Duchovně, tedy ve vztahu k duši, odcházející z fyzického těla a vstupující do nového rozměru bytí?

Vědět to je nesmírně důležité, protože svým nesprávným postojem můžeme odcházející duši uškodit a ztížit jí to, nebo naopak, svým správným postojem jí můžeme pomoci, podpořit ji a posílit ji v jejím novém prostředí a na její nové cestě.

Každý člověk, který má své nejbližší rád, by měl mít tuto elementární znalost, aby ji mohl využít když přijde čas, a tímto způsobem být svým blízkým nápomocný i po jejich fyzické smrti.

Pojďme tedy postupně krok za krokem a ukažme si, jak je třeba se správně zachovat při umírání a smrti našich nejbližších.

Úplně první věc je, pokud je to jen trošku možné, dopřát svým nejbližším zemřít v teple rodinného krbu. Je to velmi důležité, protože i když se zdá, že člověk už nic nevnímá, protože je například dlouhodobě ležící, on přece jen stejně vnímá. Velmi jasně vnímá to, zda se nachází doma v rodinném kruhu, nebo je odložen ve studené a chladné instituci, kde někde v koutě čeká na smrt. Už jen toto je první obrovská pozitivní věc, kterou můžeme udělat pro své nejbližší, co je však žel v dnešní době přepych. Proto mnozí lidé umírají v cizím, chladném prostředí zcela sami a zcela opuštění.

Pokud se však v tom lepším případě nacházíme osobně při umírajícím a jsme svědky jeho posledního výdechu, je důležité ovládat se a nepropuknout v pláč. V tomto momentě totiž duše vystupuje z těla do jiné úrovně bytí, i když na druhé straně je stále výrazně spojena také se svým fyzickým tělem.

Duše duchovně zralejších jedinců stojí například odpoutané od svého těla už před samotným umíráním, proto už nevnímají případné bolesti umírajícího těla.

Pokud ale příbuzní po posledním výdechu propuknou v pláč, může dojít k tomu, že už částečně od těla odpoutaná duše se s ním opět spojí ve snaze utěšit pozůstalé a dát jim najevo, že nemusí truchlit, protože ona žije dál.

Takovýmto aktem chtění duše se její spojení s tělem prohloubí, a to už i po jeho smrti. Definitivní odpoutání duše od těla bývá pak mnohem obtížnější a dlouhodobější. Z hlediska skutečného duchovního prospěchu umírajícího by proto měli být všichni, kteří nedokáží ovládat svůj žal, vyvedeni z místnosti. A to dokonce i násilím, protože svým sobeckým, duchovně nevědomým žalem mohou ublížit duši zesnulého a způsobit její nesmyslné připoutání k již mrtvému fyzickému tělu.

Ze všeho co bylo zmíněno vidět, jaké negativní bývají důsledky všeobecné duchovní nevědomosti, která se projevuje prostřednictvím chybných postojů v zásadních a klíčových momentech života.

Pokud jsme někoho měli velmi rádi, byli jsme zvyklí na jeho dennodenní přítomnost a on nám navždy odejde, truchlíme. Naše vnitřek je plný žalu. Náš smutek se stále aktivuje tím, že vidíme doma věci, které nám připomínají zemřelého. Stále nostalgicky myslíme na všechno krásné, společně prožité a je nám smutno z toho, že je to nenávratně ztraceno.

Je však třeba vědět, že citové pouto, které nás váže s naším zemřelým blízkým až za hrob, má za následek, že jeho duše cítí naši bolest, náš smutek, náš žal a naši nostalgii. Protože se však nejedná o emoce pozitivní, ale negativní, je to jen opět něco, co má negativní vliv na duši zemřelého v novém prostředí. Je to něco, co jí určitě nepomáhá na její cestě vpřed a vzhůru, ale naopak, strhává ji dolů a poutá její pozornost stále k zemi. A to není zrovna tím, co by duše našich nejbližších potřebovaly.

Duše našich blízkých potřebují něco jiné. Potřebují být podporovány našimi pozitivními emocemi. Potřebují vnímat vnitřní jas naší radosti, lásky a podpory.

Určitou přiměřenou dobu je samozřejmě smutek naprosto přirozený, protože člověk by musel být z kamene, kdyby ho necítil. Důležité však je, aby to nepřetrvávalo neúměrně dlouho a nepůsobilo by to paralyzujícím způsobem na nás samotné i na duši našeho blízkého zemřelého.

Pokud byl například člověk nemocný a starý, smrt bývá často pro duši vykoupením. Smrt bývá v takovém případě pro duši odhozením obrovského břemene fyzického těla a spolu s ním zároveň velkého množství karmy. Je to pro ni moment osvobození, uvolnění a radosti. Je to nabytí volnosti, podobající se schopnosti létat. Pro dlouhodobě tělesně trpící je to stejný pocit, jako znovuzrození. Je to zrození duše do volnější, krásnější a svobodnější reality, než je ta naše materiální a fyzická. Lze to také připodobnit narození dítěte na náš svět, což je samozřejmě věc radostná. A naprosto stejně radostné je to také s narozením a vstupem duše do nové dimenze bytí po fyzické smrti.

Toho všeho by si měli být pozůstalí vědomi a kvůli tomuto by měli přestat truchlit. Naopak! Měli by se radovat z vědomí svobody a zbavení se tíhy nemocného fyzického těla, kterou cítí duše zesnulého. Neboť právě to je tím, co duše potřebuje. Potřebuje naši radost a naši podporu. Potřebuje světlý jas naší osobnosti, který se k ní dostává prostřednictvím vzájemného citového pouta, pokračujícího až za hrob.

A nejvíc ze všeho potřebuje duše Světlo. Usilujeme-li my sami ke Světlu a k Bohu, je naše přání Světla a Pánovy pomoci, směrované k duši zemřelého ten největší dar, který jí můžeme darovat. Je to drahocenný dar, který ji bude posouvat na jejích cestách záhrobím směrem ke Světlu a ke Stvořiteli.

Vnitřní jas, radost, čistá mysl a důvěra v pomoc Páně! To je něco, co když v sobě máme živé, můžeme tím neuvěřitelně pomáhat našim zesnulým. Ale ne jen jim! Takovýmto vyzařováním své osobnosti můžeme pomáhat celému světu, protože do něj vysíláme pozitivní a budující záření. Nemluvě o tom, že tím pomáháme i sami sobě, protože se tím stáváme osobnostmi, stojícími ve stvoření na správných pozicích vnitřního jasu, čisté mysli, vzájemné lásky a hluboké důvěry v pomoc a ochranu Boží. Lidi takového vnitřního naladění lze považovat za dobrodince, šířící pozitivitu a Světlo na všechny strany. Do celého stvoření, které nezná žádný rozdíl mezi tímto a tamtím světem.

A úplně na závěr si ještě dejme odpověď na otázku, která zajímá mnohé pozůstalé, a která jim často hlodá v jejich nitru. Ta otázka zní: „Jak se asi má a kde se teď nachází můj blízký?“

Odpověď je prostá a jednoduchá. Nachází se přesně tam, kde to odpovídá jeho duchovní zralosti a má se přesně tak, jak to odpovídá jeho duchovní zralosti. Tato odpověď, aniž bychom museli vědět všechny konkrétnosti, je dokonalou odpovědí, zahrnující v sobě láskyplné a neomylně spravedlivé Boží řízení všech věcí ve stvoření. Plně mu důvěřujme, protože je předem vyloučena jakákoli neláska a jakákoli nespravedlnost.

Jiný úhel pohledu na současné dění

Ján Lauko | Čtvrtek, 10. 11. 2022 v 14:47

Položme si hypotetickou otázku, zda by se líbilo USA, kdyby Rusko začalo s masivním shromažďováním nejrůznějších zbraňových systémů u jejich hranic? Třeba v Mexiku, nebo na Kubě? Určitě by se jim to nelíbilo! Přesně tak, jak se jim to nelíbilo v padesátých letech 20. století na Kubě, kvůli čemuž vznikla kubánská krize a svět se ocitl na pokraji jaderné konfrontace mocností.

Ale to, co by se nelíbilo USA ony sami dělají Rusku! Ignorovaly dohodu s Gorbačovem, že po rozpadu východního bloku se vojenský pakt NATO nebude rozšiřovat dále na východ. Dospělo to až k tomu, že po Majdanu Američané enormním způsobem zvýšili svou přítomnost na Ukrajině a začali tam masivně shromažďovat nejrůznější zbraňové systémy, s perspektivou přijetí Ukrajiny do NATO. USA tedy systematicky dělaly Rusku to, co by si nepřály, aby někdo jiný dělal jim samotným.

Nikdy nedělejte jiným to, co nechcete, aby jiní dělali vám!

Tato slova Krista definují základní vesmírný zákon, platný pro všechny vědomé bytosti našeho stvoření. Jeho dodržování vede k harmonii a jeho nedodržování vede k tragédii. A právě pro jeho nedodržování v současnosti prožíváme tragédii válečného konfliktu se všemi jeho negativními důsledky, které se dotýkají také nás.

A protože žijeme v době očisty země, předpovídané dávnými proroky, každé porušení zákonů Stvořitele se stává stále zjevnějším a očividnějším. Stává se do takové míry viditelným, aby to lidstvu nebylo možné přehlížet, a aby na vlastní kůži a na vlastním bolestném prožívání pochopilo, že porušování elementárních zákonů Stvořitele přináší neštěstí, a že štěstí a mír spočívá pouze v jejich respektování a dodržování.

V našem konkrétním případě to znamená pochopení, že není možné beztrestně dělat jiným to, co nechceme, aby jiní dělali nám. Pochopme to konečně a začněme se tím řídit ve svém životě. Začněme se tím řídit jako jednotlivci i jako celé národy.

Před Ministerstvem vnitra České republiky visí dvě vlajky. Česká a Ukrajinská. Jsou rozděleny černým pásem, představujícím vak na mrtvoly. Vak je zipem zapnut až k vrchu, k hlavě Vladimíra Putina. Jde o morbidnost, která nemá obdoby, a vůči které bylo podáno již několik trestních oznámení. Tato morbidnost se opírá o otevřené přání smrti Vladimíru Putinovi, které je velmi rozšířené v České republice.

Přát smrt jinému člověku a toto přání vizuálně ztvárnit vakem na mrtvoly, ve kterém se dotyčný člověk nachází! Jak si něco takového stojí ve světle zákonů Stvořitele?

Již jednou bylo zmíněno, že žijeme v době očisty země, předpovídané dávnými proroky. Očista je vynucena stupňováním záře blížícího se Božího Světla a začne se projevovat tak, že za každý vykonaný čin, vyslovené slovo, nebo myšlenou myšlenku se nám stále rychleji začnou vracet zpět jejich důsledky. Za pozitivní činy, pozitivní slova a pozitivní myšlenky se nám vrátí ve zrychleném čase jejich pozitivní důsledky v podobě požehnání. A za naše negativní činy, negativní slova a negativní myšlenky se nám vrátí jejich negativní důsledky v podobě zkázy.

A pokud dosud trval zpětný návrat od činu až k důsledku celé roky, ba až desetiletí, v záři paprsku Pánova Světla se nám to začne vracet téměř bezprostředně. Vrátí se nám to ve formě bezprostředního a okamžitého prožívání důsledků všech našich činů, slov a myšlenek. Bude to něco neuvěřitelné, co lidstvo zaskočí, a co na něj bude mít tvrdý výchovný účinek.

Tento tvrdý výchovný účinek bude mít za následek, že si konečně začneme uvědomovat to, co jsme si měli uvědomit již dávno. A sice, že se nemůžeme vyhnout zodpovědnosti za vše, co z nás vychází v podobě našich slov, činů a myšlenek, protože tuto zodpovědnost budeme donuceni převzít okamžitě a bezprostředně. Pokud vůbec budeme chtít přežít a obstát v záři paprsku Pánova Světla, budou muset být naše slova, činy a myšlenky pouze dobré, čisté a krásné. Všechno ostatní nám přinese v rychlém zpětném účinku nenapravitelnou škodu, nebo nás to úplně zničí. Takto tvrdým způsobem se konečně naučíme, že není možné ubližovat jiným a špinit je ani jen v myšlenkách. Naučíme se, že svou mysl musíme udržovat pouze čistou, ušlechtilou a přející dobro jiným.

A teď, v tomto kontextu, si zkusme dát odpověď na otázku, co může očekávat ten, kdo byť jen v myšlenkách přeje smrt jinému člověku?

Blízká budoucnost mu přinese bezprostřední smrt, protože ho v mohutné záři paprsku Pánova Světla zabije okamžitý důsledek jeho vlastní myšlenky. Všechny negativní, nenávistné a vražedné myšlenky, směrované k nějakému člověku, k nějakým lidem, nebo k nějakým národům se budou v blízké budoucnosti rovnat sebevraždě!

Ale pozor, milí přátelé! Ony se rovnají sebevraždě již dnes! Již dnes představují těžkou karmu, která se v oblouku vrací ke každému, kdo se snaží negativně obmýšlet jiné. Pouze s tím rozdílem, že v současnosti to ještě nějakou dobu trvá, ale ve stále větším zesilování Boží přítomnosti na zemi v podobě ustavičně zesilované záře Pánova Světla se bude tento čas stále více zkracovat, až do bodu okamžitého a bezprostředního návratu karmy.

Mnozí lidé, dokonce i materialisté vnímají, že se blíží kolaps dosavadního fungování světa, a v rámci svého materialistického vnímání reality se na to snaží připravit především materiálně. Shromažďují zásoby a učí se jak přežít bez vymožeností moderní civilizace.

Nejen jim, ale naprosto všem lidem však musí být řečeno: „Můžeme být po materiální stránce připraveni na 120 procent, avšak bez znalosti základních duchovních zákonitostí nám to nebude k ničemu platné, protože se může snadno stát, že fyzicky bychom možná i přežili, ale nakonec nás zabije naše vlastní myšlenka. Nakonec nás zabije náš vlastní negativní způsob myšlení, kterým jsme se snažili obmýšlet jiné“.

Tímto nemá být řečeno, že materiální zabezpečení a materiální příprava na krizové situace je něco špatného. Není to špatné, pokud se zároveň zabezpečíme a připravíme i duchovně. Tuto důležitou informaci byste však marně hledali na všech stránkách na internetu a ve všech knihách, věnujících se problematice přežití po kolapsu systému. Pravda je však taková, že kdo se zároveň nepřipraví také duchovně, nepřežije!

Jak se ale máme připravit duchovně? Jakým způsobem máme mluvit, myslet a jednat, abychom přežili v záři přicházejícího paprsku Pánova Světla?

Zcela jasně se o tom hovoří v Desateru přikázání, v Ježíšově učení a v novodobé podobě v Poselství Grálu. Takto máme myslet, takto máme mluvit a takto máme jednat, abychom bez jakékoli újmy obstáli v záři paprsku Pánova Světla. V seznamování se s těmito duchovními pravdami a v přetváření sebe sama do podoby, jakou nám ukazují, spočívá zodpovědná duchovní příprava na to, co přichází, a co nelze nijak jinak zvládnout.

Končí doba duchovní vlažnosti

Ján Lauko | Pátek, 29. 7. 2022 v 17:49

Máme léto a s ním letní odpočinek, doprovázený úplným vypnutím a letní nevázaností. Po delší době se zdá být vše v naprostém pořádku. Zdá se to být takové, jaké bylo dříve.

Měli bychom se však rychle vzbudit z této iluze, protože nic není v pořádku a nic už nebude tak, jako předtím. Dění se totiž dalo do pohybu a už ho nic nezastaví. Zdánlivé období uvolnění, které momentálně prožíváme, je jen krátká přestávka v železném řetězení budoucích událostí. Přestávka, daná nám z milosti k tomu, aby byla správně využita a ne totálně promrhána tak, jako vždy dosud.

Aby byla využita k pochopení skutečné podstaty toho, co přichází, a hlavně k uskutečnění výrazného osobního duchovního posunu vpřed, logicky vyplývajícího z tohoto pochopení. Jakákoli povrchnost a ignorování těchto skutečností přinese jen další, až do maxima stupňované zhoršování situace. A naopak, pochopení podstaty toho, co se děje, a zahájení osobního duchovního vzestupu co největšího počtu jednotlivců, může způsobit značné zmírnění toho, co přichází.

A co přichází?

Přichází to, co bylo předpovězeno a před čím jsme byli varováni dávnými proroky. Přichází očista země! Očista od starého, špatného, nesprávného, falešného, pokryteckého, nečistého, nespravedlivého, nepoctivého, bezohledného a bezcharakterního.

V Písmu je psáno, že čas velké očisty bude možné poznat podle více znaků. Jedním z nich bude například to, že šelma bude nutit všechny lidi, malé i velké, bohaté i chudé, aby přijali znak šelmy na svou ruku. Neboť bez tohoto znaku nebudou moci ani kupovat, ani prodávat, ani cestovat, ani chodit do restaurací, nebo k lékaři.

Kdo není slepý a hluchý ke znamením času, musí přece jasně vidět, že to, co bylo předpovídáno před staletími, se reálně událo v dnešní době. Podle tohoto jediného znamení se dá přece poznat, že doba velké očisty země nastala! Na lidi byli vypuštěni apokalyptičtí jezdci pandemie, války, nedostatku a hladu.

Živly země bijí Evropu suchem a katastrofálním dlouhodobým deficitem vláhy v půdě, což při vysokých cenách potravin, způsobených inflací, povede k jejich dalšímu zdražování a nedostatku. Všechno toto, a mnohé jiné kolem nás se děje proto, aby hluší začali konečně slyšet, aby se slepým otevřely oči, a aby si nevědomí konečně uvědomili, v jaké nesmírně vážné době žijeme.

Uvědomění si vážnosti doby a její rozpoznání je prvním zásadním krokem, který má být uskutečněn dosud nevědomými jednotlivci. A z tohoto prvního kroku pak nevyhnutelně a logicky vyplyne krok druhý, spočívající v hledání odpovědi na otázku, jak čas očisty přežít a jak jej bez újmy přestát.

Všechno to negativní, co na nás začalo v poslední době dopadat, jako když se roztrhne pytel, však není žádný trest Hospodina. Stvořitel nás netrestá! Trestáme se my sami, protože to, co prožíváme, je nevyhnutelný důsledek toho, jak jsme žili! Je to důsledek naší vlastní nečestnosti, nespravedlnosti, nečistoty, bezohlednosti, chamtivosti, duchovní vlažnosti a mnohého jiného.

Dožili jsme se doby, ve které na nás začínají dopadat všechny důsledky našeho špatného a nesprávného jednání. Dopadají na nás prostřednictvím pandemie a všech opatření, která ji doprovázejí. Dopadají na nás prostřednictvím války, sankcí, inflace, chudoby a mnoha jiných ran, které nás teprve čekají. To vše jsou důsledky našeho povrchního a mělkého přístupu k životu, žitého bez poznání skutečného smyslu našeho bytí.

Avšak i přesto, že jsme dennodenně atakováni negativním děním, přestože mnozí propadají depresi a strachu z budoucnosti, lidé nechtějí pochopit, že nadešel čas očisty země, a že to, co se děje, je třeba vnímat jako silný impuls k vlastní přeměně.

Silný impuls k vlastní přeměně! Toto je tím, k čemu nás chtějí události a veškeré vnější dění dotlačit. Chtějí nás dotlačit k přeměně současného, starého, materialistického a rozumového člověka, jehož svět se hroutí, na nového, duchovního člověka, který má na nových základech začít budovat nový svět. Nový svět, postavený na hodnotách ducha, jako na něčem, co je prvořadé, a co je nadřazeno hodnotám materie a rozumové racionality.

Kdo v dnešní vážné době vykročí na cestu duchovní přeměny a duchovního obrození vlastní osobnosti, jde v souladu s tím, co od nás vyžaduje duch času. Kdo takto činí, dostává se do harmonie a do souladu se silami Světla, obklopujícími naši zemi. Takový člověk bude ve svém správném úsilí všemožně podporován a dostane se mu všech pomocí, potřebných k tomu, aby úspěšně zvládl přechod dobou očisty země. Takový člověk bude totiž ve svém správném snažení o vlastní duchovní obrodu stát tak, jak chce Stvořitel, a proto bude Stvořitelem a jeho Světlem podporován. Bude podporován jeho mocí a silou. Proto je v životním zájmu každého člověka na naší planetě, aby se správně postavil do souladu s Vůlí Nejvyššího a do souladu s jeho svatým chtěním. Protože právě toto je to nové, co přichází!

To staré, spočívající v odtržení od Stvořitele a jeho Vůle, v odtržení od hodnot Ducha, v připoutání k matérii a k rozumu již nemá v dnešní době žádnou podporu Světla, a proto směřuje k zániku. Bude to zničeno jako zdroj ustavičného neštěstí a nahrazeno novým způsobem života, přinášejícím štěstí a harmonii.

Staňme se proto novými! K tomu nás vyzývá dnešní doba! K tomu jsme dnešní dobou tlačení a k tomu jí budeme tlačeni stále více a více!

Staneme se v ní svědky kolapsu starého a zároveň zázračného zrození nového, které povstane z ruin, a kterému budou poskytnuty velké pomoci ze Světla, aby mohlo zakořenit, zesílit, vyrůst a přinést bohatou úrodu.

Doba chladně, racionálně uvažujícího, rozumového, materialistického a anti duchovního člověka definitivně končí a začíná nová doba člověka citového, srdečného, dobrotivého, čistého, spravedlivého a duchovního. Všechno, co se bude dít v následujících dnech, měsících a letech nás bude navigovat tímto směrem a my budeme mít příležitost prožívat na vlastní kůži důsledky toho, na jaké straně stojíme. Zda na straně starého, směřujícího do neštěstí a ke zkáze, nebo na straně nového, směřujícího ke Světlu a stojícího pod ochranou Boží.

Doba volá ke změně! Volá a vyzývá k duchovní přeměně osobnosti! Budoucnost bude patřit pouze těm, kteří jsou vnímaví k hlasu doby a začnou usilovat o to, co od nás všech žádá.

Pravda o Ukrajině bude jiná, než tvrdí média. Naznačuje to Kristus!

Ján Lauko | Čtvrtek, 5. 5. 2022 v 14:34

I lidé nepříliš znalí Ježíšova učení znají známé podobenství o dvou cestách. O cestě široké, vedoucí do zatracení, po které kráčí většina, a o cestě úzké, vedoucí ke spáse, kterou nacházejí jen nemnozí.

Jak to souvisí s Ukrajinou? Nebo, přesněji vyjádřeno, jak souvisí toto podobenství s informováním médií o dění na Ukrajině?

Souvis je následující:

Kristus nám v podobenství o úzké a široké cestě ukázal, jaký je duchovní stav obyvatelstva naší planety.

To znamená, že věci neduchovné a pouze čistě materiální, a s nimi související lež, faleš, pokrytectví, podvod, přetvářka a mnoho jiných podobných negativ představuje širokou cestu, po které kráčí většina obyvatelstva.

A naopak, věci duchovní a s nimi související hodnoty, jako je spravedlnost, opravdovost, úcta k bližním a jiná pozitiva představuje úzkou cestu, po které jsou na naší planetě schopni kráčet jen nemnozí.

Ježíšovo podobenství o dvou cestách hovoří o existenci principu, na jehož základě je na naší zemi vždy to většinové vzdáleno od pravdy a jde nesprávným směrem. A naopak, jen v tom menšinovém je vidět přibližování se k pravdě a ke správnému životnímu směřování.

A tento klíčový princip, na který jsme byli upozorněni Kristem, platí bezvýhradně i ve vztahu k současné mediální kampani o Ukrajině. A platí o to zvlášť, že sympatizanti většinového názoru, reprezentovaného velkými médii, se zasloužili o to, aby byly všechny jiné, neboli úzké cesty zasypány a zablokovány. Aby masám obyvatelstva zůstala pouze jediná, a to široká cesta.

Zvykne se říkat, že většina má vždy pravdu. Z hlediska Ježíšova podobenství je to však lež, protože pravý opak je pravdou. Většina na naší zemi nikdy neměla pravdu!

Ale pozor! Lež, omyl a nepravdu však dokáže většina prosadit jako pravdu, protože má k tomu sílu většiny a všechny ostatní potřebné prostředky.

Tato skutečnost by ale neměla zmást žádného dobrého křesťana, vědomého si Ježíšových slov a jeho upozornění, kam vedou kroky po všech širokých cestách.

Žel, mnozí křesťané nevnímají slova Krista takto prakticky, a proto kráčejí jako stádo po široké cestě právě toho obrazu dění na Ukrajině, který je prezentován většinovými médii. Bezmyšlenkovitě spoléhají na pravdu většiny, ačkoli ve skutečnosti ji na naší zemi většina nikdy nemá a nikdy neměla. Neboť široká cesta většiny byla vždy, a stále je, vzdálená pravdě.

Taková je realita kolem nás a na tuto skutečnost nás upozornil Ježíš ve svém podobenství, abychom jí dbali a byli si jí vědomi.

Nemysleme si proto, že pokud jsou určité informace kolem dokola opakovány ze všech stran a ze všech médií, že jsou opravdu pravdivé. Naopak, právě proto by nám to mělo být podezřelé! Mělo by nám být podezřelé křečovité úsilí o blokování jakýchkoli jiných opozičních názorů.

Tyto skutečnosti znamenají, že všechno je jinak, než se oficiálně prezentuje. Není chtěno, aby pravda o tom, co se děje na Ukrajině pronikala na veřejnost byť jen úzkými pramínky.

Tuto skutečnost naznačil i papež svým výrokem, že každá mince má dvě strany, a že ve vztahu k válce na Ukrajině má svůj nezanedbatelný díl viny i západ, protože se prostřednictvím přijetí Ukrajiny do NATO plánoval natlačit až k hranicím Ruska, z čehož Rusko znervóznělo.

A proto já jako křesťan, vědomý si Ježíšova upozornění, jsem maximálně opatrný a rezervovaný k široké cestě toho společenského názoru, který nyní letí, a který se nyní mediálně podporuje. Neboť jako křesťan vím, že žádná ze širokých cest na naší zemi nevede nikdy správným směrem.

Kam ve skutečnosti vedou všechny široké cesty, o tom nám přece jasně říkají Ježíšova slova, zaznamenaná v evangeliích. Držme se proto v našem životě Pánových pokynů a prosévejme skrze ně vše, co se kolem nás děje, protože jinak se stáváme pouze stádem, hnaným médii po široké cestě do neštěstí.

Návod jak se psychicky nerozsypat a zvládnout tlak událostí

Ján Lauko | Pondělí, 28. 3. 2022 v 19:55

Události, které se na nás hrnou poslední roky, vyvíjejí velký tlak na naši psychiku. Nejdříve to byl covid a opatření proti němu. A teď je to válka na Ukrajině.

Každý se s tlakem událostí vypořádává po svém, přičemž mnozí jsou nuceni volat na linku důvěry, nebo využít pomoci psychologů, či psychiatrů.

V článku se zaměříme na dva extrémně protichůdné postoje, zajímané lidmi ve vztahu k současnému dění. Podrobněji si je popíšeme a ukážeme si, jaké by mohlo být ideální řešení.

Prvním základním postojem je postoj většiny lidí, kteří ve snaze být v obraze a mít přehled absorbují velké množství informací. Ale protože válka na Ukrajině je věc negativní, má ustavičný příliv negativních informací negativní dopad na jejich psychiku. A lidé ani nevědí jak a pomalu se přepadávají do deprese, strachu, úzkosti, obav, nebo hněvu, nevraživosti, či nenávisti.

Tyto negativní pocity a emoce nás vnitřně zatěžují a tlačí dolů, což se projevuje pocitem tíhy na duši. Vnější negativní dění nás je totiž schopno vtáhnout do sebe podobně, jako vtahuje černá díra do sebe vše, co se dostane do její blízkosti. Pokud nějaké objekty v blízkosti černé díry překročí určitou hranici, začnou jí být nasávány a už jim není pomoci. Černá díra je doslova spolkne.

A podobné je to také s neustálým přísunem negativních informací, které se dnes na nás valí. Překročíme-li v tom určitou hranici, doslova nás to spolkne a zamává to s naší osobností, na základě čehož se stáváme depresí trpícími pacienty v psychiatrických ambulancích, nebo lidmi, trpícími slepou nenávistí a pomstychtivostí.

Jako extrémní reakce na takovýto negativní dopad na naši psychiku se vyprofiloval postoj zcela opačný. Spočívá v odstřihnutí se a odříznutí se od současného negativního dění s cílem uchránit si svůj vnitřní klid a svou vnitřní harmonii. Takoví lidé neposlouchají rozhlas a nedívají se na televizi. Vědomě se snaží zůstat zaměřeni jen na věci dobré a pozitivní. V určitém slova smyslu se stávají jakýmisi novodobými poustevníky, kteří se vzdálili od vnějšího světa a zůstávají naladěni pouze směrem ke Světlu. V některých duchovně orientovaných skupinách na facebooku se to například projevilo tak, že tam během pandemie bylo zakázáno zveřejňovat příspěvky o covidu. A teď, během války na Ukrajině, je tam pravděpodobně zakázáno zveřejňovat příspěvky na toto téma, čehož účelem je vyhnout se negativitě a zůstat v pozitivním naladění.

Je ale takový přístup správný? Máme být opravdu jen jakýmisi skleníkovými rostlinami, důkladně oddělenými a chráněnými před všemi vnějšími povětrnostními vlivy? Nepřišili jsme snad na naši zemi proto, abychom prožívali všechno, co se na ní děje? Abychom k tomu byli nuceni zaujmout nějaký postoj, a aby se právě takovýmto způsobem formovala naše osobnost a dozrával náš duch?

Jak to tedy má být ve skutečnosti?

Je to snadné! Třeba se řídit pravidlem zlaté střední cesty. Umění života totiž spočívá v umění spojování se s vnějším světem a zároveň v odpojování se od něho.

Nemáme být skleníkové rostliny! Máme vědět, co se děje. Máme pátrat, která strana má blíže k pravdě a dobru. A tuto stranu máme podpořit. A máme také pátrat, na které straně je lež, nespravedlnost a pokrytectví, a vůči této straně se máme vyhranit.

Druhou stranou mince však je, že když cítíme, že všechno to vnější dění začíná na nás příliš doléhat a začíná narušovat naši vnitřní harmonii, je třeba se od burácení vnějších událostí dokázat včas odpojit, abychom se nedostali do jejich vleku. Aby nás s sebou nestrhli a do sebe doslova nevtáhly.

V první řadě je proto třeba dávat pozor na to, aby v našem nitru ustavičně vládla pohoda, mír, klid a harmonie. Můžeme ji najít a obnovit si ji například v přírodě.

Zadruhé je třeba dbát na to, abychom v sobě nesli radost. Radost z nejobyčejnějších věcí, které jsou zdarma. Radost z nového dne, z krásy přírody, z přítomnosti svých nejbližších, ze zdraví, nebo z chuti pracovat a něco tvořit.

Zatřetí je třeba v sobě pěstovat důvěru. Důvěru v dobro a v to, že všechno bude nakonec dobré. Důvěru ve Stvořitele a v jeho pomoc. Důvěru v to, že každý, kdo se ze všech sil snaží o dobro a ušlechtilost, bude nutně chráněn silou nejvyššího Dobra.

A ve čtvrté řadě je ještě třeba pěstovat vděčnost. Vděčnost za všechno, čeho se nám dostává. Vděčnost za život a celé naše bytí. Vděčnost, směrovanou vzhůru ke Stvořiteli, jako k dárci všeho, čeho se nám dostává.

Našemu světu a dokonce ani sobě samým nepomohou lidé, naplnění depresí, strachem, obavami a úzkostí. Ani lidé naplnění hněvem, nenávistí, zlobou, nevraživostí a pomstychtivostí, protože všechno toto jsou těžké negativní emoce, které budou nás samotné i náš svět pouze zatěžovat a tlačit dolů do ještě větší negativity.

Našemu světu i sobě samým pomohou jen lidé, naplnění harmonií, radostí, důvěrou a vděčností. Jedině s takovým vnitřním naladěním je možné zajímat správné postoje k problémům společnosti a následně je správným způsobem řešit. Takovým vnitřním naladěním zároveň tkáme neviditelné vlákno směrem ke Světlu, abychom jeho prostřednictvím mohli být my osobně, ale i celá naše země ke Světlu stále více přitahováni.

Nedejme se tedy strhnout událostmi a nedejme se pohltit jejich negativitou. Nesnažme se ale od nich ani natrvalo odříznout a izolovat, protože jsme zde proto, abychom prožívali vše, co se kolem nás děje, a tímto prožíváním má dozrávat naše osobnost.

Staňme se mistry života, schopnými pohybovat se ve středu mezi uvedenými dvěma extrémy, řídící se principem zlaté střední cesty, na které ať nás trvale doprovází pouze harmonie, radost, důvěra a vděčnost.

A pak se temnota začne ztrácet a Světlo začne na zemi stále více zářit.




© 2007 Parola s.r.o. - užití obsahu včetně převzetí článku bez písemného souhlasu Paroly spol s r. o. je zakázáno. edited by N.E.S.P.I