Blog Jihlavských listů

Archív dle autora

Pravda o Ukrajině bude jiná, než tvrdí média. Naznačuje to Kristus!

Ján Lauko | Čtvrtek, 5. 5. 2022 v 14:34

I lidé nepříliš znalí Ježíšova učení znají známé podobenství o dvou cestách. O cestě široké, vedoucí do zatracení, po které kráčí většina, a o cestě úzké, vedoucí ke spáse, kterou nacházejí jen nemnozí.

Jak to souvisí s Ukrajinou? Nebo, přesněji vyjádřeno, jak souvisí toto podobenství s informováním médií o dění na Ukrajině?

Souvis je následující:

Kristus nám v podobenství o úzké a široké cestě ukázal, jaký je duchovní stav obyvatelstva naší planety.

To znamená, že věci neduchovné a pouze čistě materiální, a s nimi související lež, faleš, pokrytectví, podvod, přetvářka a mnoho jiných podobných negativ představuje širokou cestu, po které kráčí většina obyvatelstva.

A naopak, věci duchovní a s nimi související hodnoty, jako je spravedlnost, opravdovost, úcta k bližním a jiná pozitiva představuje úzkou cestu, po které jsou na naší planetě schopni kráčet jen nemnozí.

Ježíšovo podobenství o dvou cestách hovoří o existenci principu, na jehož základě je na naší zemi vždy to většinové vzdáleno od pravdy a jde nesprávným směrem. A naopak, jen v tom menšinovém je vidět přibližování se k pravdě a ke správnému životnímu směřování.

A tento klíčový princip, na který jsme byli upozorněni Kristem, platí bezvýhradně i ve vztahu k současné mediální kampani o Ukrajině. A platí o to zvlášť, že sympatizanti většinového názoru, reprezentovaného velkými médii, se zasloužili o to, aby byly všechny jiné, neboli úzké cesty zasypány a zablokovány. Aby masám obyvatelstva zůstala pouze jediná, a to široká cesta.

Zvykne se říkat, že většina má vždy pravdu. Z hlediska Ježíšova podobenství je to však lež, protože pravý opak je pravdou. Většina na naší zemi nikdy neměla pravdu!

Ale pozor! Lež, omyl a nepravdu však dokáže většina prosadit jako pravdu, protože má k tomu sílu většiny a všechny ostatní potřebné prostředky.

Tato skutečnost by ale neměla zmást žádného dobrého křesťana, vědomého si Ježíšových slov a jeho upozornění, kam vedou kroky po všech širokých cestách.

Žel, mnozí křesťané nevnímají slova Krista takto prakticky, a proto kráčejí jako stádo po široké cestě právě toho obrazu dění na Ukrajině, který je prezentován většinovými médii. Bezmyšlenkovitě spoléhají na pravdu většiny, ačkoli ve skutečnosti ji na naší zemi většina nikdy nemá a nikdy neměla. Neboť široká cesta většiny byla vždy, a stále je, vzdálená pravdě.

Taková je realita kolem nás a na tuto skutečnost nás upozornil Ježíš ve svém podobenství, abychom jí dbali a byli si jí vědomi.

Nemysleme si proto, že pokud jsou určité informace kolem dokola opakovány ze všech stran a ze všech médií, že jsou opravdu pravdivé. Naopak, právě proto by nám to mělo být podezřelé! Mělo by nám být podezřelé křečovité úsilí o blokování jakýchkoli jiných opozičních názorů.

Tyto skutečnosti znamenají, že všechno je jinak, než se oficiálně prezentuje. Není chtěno, aby pravda o tom, co se děje na Ukrajině pronikala na veřejnost byť jen úzkými pramínky.

Tuto skutečnost naznačil i papež svým výrokem, že každá mince má dvě strany, a že ve vztahu k válce na Ukrajině má svůj nezanedbatelný díl viny i západ, protože se prostřednictvím přijetí Ukrajiny do NATO plánoval natlačit až k hranicím Ruska, z čehož Rusko znervóznělo.

A proto já jako křesťan, vědomý si Ježíšova upozornění, jsem maximálně opatrný a rezervovaný k široké cestě toho společenského názoru, který nyní letí, a který se nyní mediálně podporuje. Neboť jako křesťan vím, že žádná ze širokých cest na naší zemi nevede nikdy správným směrem.

Kam ve skutečnosti vedou všechny široké cesty, o tom nám přece jasně říkají Ježíšova slova, zaznamenaná v evangeliích. Držme se proto v našem životě Pánových pokynů a prosévejme skrze ně vše, co se kolem nás děje, protože jinak se stáváme pouze stádem, hnaným médii po široké cestě do neštěstí.

Návod jak se psychicky nerozsypat a zvládnout tlak událostí

Ján Lauko | Pondělí, 28. 3. 2022 v 19:55

Události, které se na nás hrnou poslední roky, vyvíjejí velký tlak na naši psychiku. Nejdříve to byl covid a opatření proti němu. A teď je to válka na Ukrajině.

Každý se s tlakem událostí vypořádává po svém, přičemž mnozí jsou nuceni volat na linku důvěry, nebo využít pomoci psychologů, či psychiatrů.

V článku se zaměříme na dva extrémně protichůdné postoje, zajímané lidmi ve vztahu k současnému dění. Podrobněji si je popíšeme a ukážeme si, jaké by mohlo být ideální řešení.

Prvním základním postojem je postoj většiny lidí, kteří ve snaze být v obraze a mít přehled absorbují velké množství informací. Ale protože válka na Ukrajině je věc negativní, má ustavičný příliv negativních informací negativní dopad na jejich psychiku. A lidé ani nevědí jak a pomalu se přepadávají do deprese, strachu, úzkosti, obav, nebo hněvu, nevraživosti, či nenávisti.

Tyto negativní pocity a emoce nás vnitřně zatěžují a tlačí dolů, což se projevuje pocitem tíhy na duši. Vnější negativní dění nás je totiž schopno vtáhnout do sebe podobně, jako vtahuje černá díra do sebe vše, co se dostane do její blízkosti. Pokud nějaké objekty v blízkosti černé díry překročí určitou hranici, začnou jí být nasávány a už jim není pomoci. Černá díra je doslova spolkne.

A podobné je to také s neustálým přísunem negativních informací, které se dnes na nás valí. Překročíme-li v tom určitou hranici, doslova nás to spolkne a zamává to s naší osobností, na základě čehož se stáváme depresí trpícími pacienty v psychiatrických ambulancích, nebo lidmi, trpícími slepou nenávistí a pomstychtivostí.

Jako extrémní reakce na takovýto negativní dopad na naši psychiku se vyprofiloval postoj zcela opačný. Spočívá v odstřihnutí se a odříznutí se od současného negativního dění s cílem uchránit si svůj vnitřní klid a svou vnitřní harmonii. Takoví lidé neposlouchají rozhlas a nedívají se na televizi. Vědomě se snaží zůstat zaměřeni jen na věci dobré a pozitivní. V určitém slova smyslu se stávají jakýmisi novodobými poustevníky, kteří se vzdálili od vnějšího světa a zůstávají naladěni pouze směrem ke Světlu. V některých duchovně orientovaných skupinách na facebooku se to například projevilo tak, že tam během pandemie bylo zakázáno zveřejňovat příspěvky o covidu. A teď, během války na Ukrajině, je tam pravděpodobně zakázáno zveřejňovat příspěvky na toto téma, čehož účelem je vyhnout se negativitě a zůstat v pozitivním naladění.

Je ale takový přístup správný? Máme být opravdu jen jakýmisi skleníkovými rostlinami, důkladně oddělenými a chráněnými před všemi vnějšími povětrnostními vlivy? Nepřišili jsme snad na naši zemi proto, abychom prožívali všechno, co se na ní děje? Abychom k tomu byli nuceni zaujmout nějaký postoj, a aby se právě takovýmto způsobem formovala naše osobnost a dozrával náš duch?

Jak to tedy má být ve skutečnosti?

Je to snadné! Třeba se řídit pravidlem zlaté střední cesty. Umění života totiž spočívá v umění spojování se s vnějším světem a zároveň v odpojování se od něho.

Nemáme být skleníkové rostliny! Máme vědět, co se děje. Máme pátrat, která strana má blíže k pravdě a dobru. A tuto stranu máme podpořit. A máme také pátrat, na které straně je lež, nespravedlnost a pokrytectví, a vůči této straně se máme vyhranit.

Druhou stranou mince však je, že když cítíme, že všechno to vnější dění začíná na nás příliš doléhat a začíná narušovat naši vnitřní harmonii, je třeba se od burácení vnějších událostí dokázat včas odpojit, abychom se nedostali do jejich vleku. Aby nás s sebou nestrhli a do sebe doslova nevtáhly.

V první řadě je proto třeba dávat pozor na to, aby v našem nitru ustavičně vládla pohoda, mír, klid a harmonie. Můžeme ji najít a obnovit si ji například v přírodě.

Zadruhé je třeba dbát na to, abychom v sobě nesli radost. Radost z nejobyčejnějších věcí, které jsou zdarma. Radost z nového dne, z krásy přírody, z přítomnosti svých nejbližších, ze zdraví, nebo z chuti pracovat a něco tvořit.

Zatřetí je třeba v sobě pěstovat důvěru. Důvěru v dobro a v to, že všechno bude nakonec dobré. Důvěru ve Stvořitele a v jeho pomoc. Důvěru v to, že každý, kdo se ze všech sil snaží o dobro a ušlechtilost, bude nutně chráněn silou nejvyššího Dobra.

A ve čtvrté řadě je ještě třeba pěstovat vděčnost. Vděčnost za všechno, čeho se nám dostává. Vděčnost za život a celé naše bytí. Vděčnost, směrovanou vzhůru ke Stvořiteli, jako k dárci všeho, čeho se nám dostává.

Našemu světu a dokonce ani sobě samým nepomohou lidé, naplnění depresí, strachem, obavami a úzkostí. Ani lidé naplnění hněvem, nenávistí, zlobou, nevraživostí a pomstychtivostí, protože všechno toto jsou těžké negativní emoce, které budou nás samotné i náš svět pouze zatěžovat a tlačit dolů do ještě větší negativity.

Našemu světu i sobě samým pomohou jen lidé, naplnění harmonií, radostí, důvěrou a vděčností. Jedině s takovým vnitřním naladěním je možné zajímat správné postoje k problémům společnosti a následně je správným způsobem řešit. Takovým vnitřním naladěním zároveň tkáme neviditelné vlákno směrem ke Světlu, abychom jeho prostřednictvím mohli být my osobně, ale i celá naše země ke Světlu stále více přitahováni.

Nedejme se tedy strhnout událostmi a nedejme se pohltit jejich negativitou. Nesnažme se ale od nich ani natrvalo odříznout a izolovat, protože jsme zde proto, abychom prožívali vše, co se kolem nás děje, a tímto prožíváním má dozrávat naše osobnost.

Staňme se mistry života, schopnými pohybovat se ve středu mezi uvedenými dvěma extrémy, řídící se principem zlaté střední cesty, na které ať nás trvale doprovází pouze harmonie, radost, důvěra a vděčnost.

A pak se temnota začne ztrácet a Světlo začne na zemi stále více zářit.

Proč lituji očkovaných?

Ján Lauko | Pátek, 31. 12. 2021 v 19:43

Ve Velké Británii byl zveřejněn děsivý graf. Zobrazuje srovnání úmrtnosti mezi očkovanou a neočkovanou populací na jiné nemoci, než na covid. Vyplývá z něj, že kdo se dal očkovat, vystavil se zvýšenému riziku, že v brzké době zemře na nemoc, se kterou by si jeho imunitní systém hravě poradil, kdyby nebyl dezorientován očkováním. Za určitou imunitu proti covidu a za snazší průběh případné nákazy se tedy platí ztrátou imunity vůči jiným chorobám.

Proč je tomu tak a co se ve skutečnosti stane s naším organismem a jeho odolností, když se dáme očkovat?

Představme si hrad, jehož hradby jsou chráněny bojovníky, neboli imunitním systémem. Bojovníci stojí v pravidelném rozestupu po celém obvodu hradeb a dávají pozor, aby je nepřítel ze žádné strany nepřekonal.

Vakcína však vydá povel strážím na hradbách, aby se přednostně soustředily na jediný bod a na jediného nepřítele. Na covid. To ale zároveň znamená, že hradby na jiných místech zůstávají slabě chráněné a nepřátelé, čili jiné nemoci, je mohou poměrně snadno překonat. A proto je také překonají a nakonec dobijí hrad, což znamená smrt člověka. Toto je důvod, proč byla ve Velké Británii zaznamenána enormně zvýšená úmrtnost očkované populace.

Zdroj:
https://janatutkova.blog.pravda.sk/2021/11/24/nejnovsie-britske-data-zaockování-do-60-let-maju-2-krat-vyssí-umrtnost-jako-neockování/

Také údaje, které má k dispozici skotská organizace Public Health Scotland ukazují, že od poloviny května 2021 se ve Skotsku zvyšuje nadměrná úmrtnost, a to navzdory obrovskému poklesu úmrtí na Covid-19, přičemž u osob mladších 65 let došlo až k 40% nárůstu počtu úmrtí oproti pětiletému průměru.

V některých týdnech od května 2021 došlo až ke 118% nárůstu počtu kardiovaskulárních případů u osob ve věku 15-40 let a k 72% nárůstu počtu kardiovaskulárních případů u osob ve věku 45-64 let.

Ředitel pohřební služby John O’Looney z Anglie hovoří o své zkušenosti s nárůstem úmrtí lidí po infarktech, mrtvicích a dalších chorobách od začátku očkování. Říká, že tolik úmrtí na krevní sraženiny jako letos neviděl za posledních 14 let.

Důkazem toho, že se to děje také u nás, je smrt Miroslava Žbirky. Žbirka zemřel na zápal plic a jeho náhlá smrt byla pro všechny velkým překvapením, protože vypadal mladistvě a byl stále pracovně vytížen.

Co se stalo? Vždyť přece na zápal plic v dnešní době nikdo v dobré kondici neumírá? Umírají na něj většinou lidé nevládní a dlouhodobě připoutaní na lůžko.

Je známo, že Žbirka absolvoval očkování dvěma dávkami proti covidu, což z hlediska výše uvedených informací znamená, že jeho imunitní systém byl nastaven na zvýšenou ostražitost proti covidu, ale na úkor snížení ostražitosti vůči ostatním chorobám. A toto oslabení bylo příčinou zápalu plic a náhlé smrti. Kdyby nedošlo k očkování, imunitní systém by byl odolný a ochrana před zápalem plic by pro něj nepředstavovala žádný problém. Z tohoto hlediska proto můžeme považovat Miroslava Žbirku za oběť vakcinace přesně v tom smyslu, jak to naznačuje graf z Velké Británie.

To, co se děje je však velmi zvláštní, neboť všechny tyto skutečnosti musí být odborníkům dobře známy. Například z výzkumu doktora Petra Abiho, který realizoval v roce 1986 v Guineji Bissau očkování proti záškrtu, tetanu a černému kašli vakcínou s názvem DTP. Avšak vakcína se vzhledem k africkým poměrům a značnému rozptýlení populace nedostala ke všem dětem. Proto vznikly dvě kategorie dětí. Jedny očkované a druhé neočkované.

Doktora Petra Abiho však po třiceti letech napadlo ověřit si pozitivní přínos vakcinace a její blahodárné účinky prostřednictvím vzácné možnosti vzájemného srovnání zdravotního stavu očkované a neočkované populace.

Jeho zjištění však bylo šokující! Zjistil totiž, že očkovaní byli sice imunní vůči chorobám, proti nimž byli očkováni, ale v porovnání s kategorií neočkovaných byla u nich zaznamenána o deset procent vyšší úmrtnost na jiné nemoci. Vakcína tedy na jedné straně pomohla proti určitému konkrétnímu onemocnění, ale na druhé straně zasáhla do imunitního systému takovým způsobem, že nebyl schopen efektivně čelit jiným chorobám, se kterými by si byl jinak poradil. V konečném důsledku tedy právě kvůli vakcinaci zemřelo o deset procent obyvatelstva více z těch, kteří vakcinaci podstoupili.

A protože tyto skutečnosti musí být ve vědeckých odborných kruzích dobře známy, vyvstává znepokojivá otázka, proč se v současnosti opakuje stejná chyba? Stejná chyba, která má za následek zvýšenou úmrtnost očkované populace? Neměli bychom se snad ze svých chyb poučit a neopakovat je?

Když však k poučení nedochází a chyba se opakuje, zcela oprávněně vystává děsivá myšlenka, že jde o záměr. Že to není žádná nevědomost! Že se někdo skutečně poučil a tyto poznatky cíleně využil k tomu, aby dosáhl redukce světové populace.

V takzvaných konspiračních kruzích je přece dávno známo, že vysoké světové mocenské kruhy mají takovou ambici. Že chtějí takovýmto způsobem vyřešit ekologickou, surovinovou a populační krizi. Každému musí být přece nápadné, jak vehementně je obyvatelstvo nuceno do očkování. Nejprve jen pod všemožným nátlakem, ale jakože dobrovolně. Pokud však budou počty takzvaně dobrovolně očkovaných neuspokojivé, plánuje se násilné povinné očkování.

A to i přesto, že v Nizozemsku s jeho 85 procentní proočkovaností se stejně, jako u nás plnily nemocnice, uzavřela země a v tisících rostly počty infikovaných.

Vakcinace proti šíření covidu evidentně nefunguje. Celá hysterie kolem covidu je zde jen kvůli tomu, aby byli lidé donuceni k očkování, a aby se tím splnil plán řízené redukce světové populace. K ní bude docházet v průběhu následujících let a tato úmrtí nebudou spojování s vakcinací a jejími následky. Hle, až sem dospěl svět komerční prázdnoty s jeho konzumně, materialisticky a ateisticky orientovaným obyvatelstvem.

Všichni by chtěli, aby pandemie skončila a my jsme se vrátili do období a ke způsobu života před pandemií. Avšak tato doba s jejím stylem života byla ve skutečnosti nemocná, a proto nutně vyústila do toho, co dnes prožíváme. Ve zvrácenosti svých hodnot nutně vyústila do všeho toho, co se dnes děje. Do brutálního covid fašismu, který nás uvrhl do velkého vyhlazovacího koncentračního tábora, kde doktor Mengele s Pfizeru a jiných farmaceutických společností podává vězňům smrtící injekci.

Lidé vedli před pandemií neprávní způsob života a uznávali pomýlené hodnoty. Hodnoty nízké, bezduché a orientované pouze na matérii a pozemské požitky. A z podhoubí těchto všeobecně uznávaných zvrácených hodnot se zformovala zvrácená elita nejmocnějších, považují se za vládce, majitele a správce planety. A na přání a podle plánů těchto mocných bude žít na naší planetě jako ve velkém koncentráku pod ustavičnou kontrolou jen tolik lidí, kolik je podle nich optimální.

Odklon lidstva od hodnot ducha a děsivé důsledky, které to přinese, to vše bylo předpovězeno již dávno. A my nyní žijeme v době naplňování těchto proroctví. A apokalyptická proroctví se naplňují proto, abychom poznali a na vlastní kůži okusili důsledky toho, jak jsme žili. Jinak bychom totiž nikdy nebyli schopni pochopit, že život bez ducha a bez Boha je neštěstím, a proto směřuje k neštěstí. A že štěstí a harmonii lze začít budovat jen prostřednictvím hodnot ducha a jejich postavením na první místo. Těmito hodnotami je láska, spravedlnost, dobro, ušlechtilost a úcta ke Stvořiteli a k jeho Vůli.

V době před pandemií mělo dojít k masivnímu duchovnímu obrození naší civilizace. Všechna vyzařování vesmíru tomu napomáhala a mnozí lidé na to upozorňovali. Žel, masy to ignorovaly, a proto nastoupil covid fašismus s jeho plány na genocidu populace. Jde přesně o tutéž situaci, k jaké došlo ve třicátých letech 20. století. I tehdy mělo dojít k velkému duchovnímu obrození civilizace. Ale i tehdy došlo v tomto směru k obrovskému selhání, a proto nastoupil německý fašismus, uskutečňující a plánující masivní genocidu lidstva, nebo takzvaných méněcenných ras.

To však, co mohlo v minulosti zabránit nástupu fašismu, a co může zabránit jeho expanzi také v současnosti je duchovní probuzení. Je duchovní obrození. Je to cesta k pravému člověčenství, povznesenému nad nízkost konzumních hodnot a zaměřenému na duchovní hodnoty. Jedině v tom je progres a v tom je zároveň skryto i vítězství nad pandemií.

*

POZNÁMKA: Redakce Jihlavských listů upozorňuje, že diskusní příspěvek neodpovídá současným znalostem o viru covid-19. Kdo se podle něho bude řídit, musí počítat s velkou pravděpodobností, že bude ohrožen na zdraví a životě.

Jak souvisí Afghánistán s pandemií?

Ján Lauko | Čtvrtek, 9. 9. 2021 v 16:27

Existují události, které nám dokonale ukazují fungování vesmírných zákonitostí. A jednou z nich je i to, co se stalo v Afghánistánu, kde negramotní pastýři koz vyhnali ze své země vojáky nejmocnějších armád světa.

Pro USA to byla jedna z nejdražších válek. Stála dva biliony dolarů a ani po dvaceti letech nedokázaly zlomit odpor Talibanu. Válku však už nebyly schopni dále financovat a daly se na ústup. Taliban ovládl Afghánistán se závratnou rychlostí, protože Američany vycvičená, vyzbrojená a podporována vládní afghánská armáda se ze strachu úplně rozsypala a vzdala bez boje.

Když to viděl jeden z amerických válečných veteránů, který přišel v Afghánistánu o nohy trpce konstatoval, že smrt 2000 jeho spolubojovníků byla úplně zbytečná. A zbytečně byly promrhány i biliony, investovány USA do této války. Opět se tedy potvrdila pověstná slova o Afghánistánu, jako o hřbitově velmocí.

Jaké poučení však z toho plyne ve vztahu k současnému stupňování napětí ve společnosti mezi očkovanými a neočkovanými?

Poučení spočívá v odpovědi na otázku, jak bylo možné, že afghánští mudžahedíni dokázali vyhnat ze své země po zuby ozbrojené vojáky USA a NATO? V čem spočívala jejich převaha, před kterou musel západ nakonec přece jen kapitulovat?

Jejich převaha spočívala ve vnitřní síle přesvědčení! Afghánští povstalci bojovali v silném vnitřním přesvědčeni o oprávněnosti svého boje proti cizím okupantům a západní vojáci bojovali pro peníze. No a v přímém přenosu, před očima celého světa došlo k tomu, že síla přesvědčení zvítězila nad silou peněz. Došlo k tomu, že nepomohly ani peníze nejbohatších zemí světa a jejich vojáci, vyzbrojení nejmodernějšími zbraněmi museli nakonec utéci před přesvědčením bojovníků z jedné z nejchudších zemí.

Nechci v tomto článku nijak glorifikovat Taliban a ignorovat vše špatné, co ho doprovází. Chci pouze upozornit na všeplatný princip síly přesvědčení a na jeho obrovskou sílu, které není schopno téměř nic odolat, jak jsme se o tom měli možnost všichni přesvědčit.

Přesvědčení jako takové, v jeho čisté podobě, bez ohledu na všechno ostatní, je totiž něco, co pochází ze srdce. Co pochází z citu. Co má tedy podle míry své čistoty vždy určité spojení s duchem, čili s nejvnitřnější duchovní podstatou člověka.

A síla ducha je obrovská! Je tak obrovská, že před ní neobstojí ani vojska nejmodernějších armád světa.

Tolik Afghánistán, a nyní se z tohoto úhlu pohledu podívejme na současné rozdělení společnosti na očkované a neočkované, a s tím související a stále rostoucí polarizaci, přerůstající až do nenávisti. Přerůstající až do otevřeného přání smrti svým bližním tak, jak to surově vyjádřil známý slovenský komik Oliver Andrásy: „Ať zhebnou ti, co se nechtějí dát očkovat! Alespoň bude méně hlupáků!“

Neočkovaní jsou mnohými takzvanými osobnostmi nazýváni dezoláty, dobytkem, nebo hlupáky. V podobném duchu se nedávno vyjádřil také majitel „Sedity“, vyrábějící cukrářské výrobky, za co si od neočkovaných vysloužil bojkot svých výrobků.

Neočkovaní jsou na každém kroku omezování a štváni jako divá zvěř. V očkovacích centrech a u obvodních lékařů se množí návrhy o vydání potvrzení o očkování bez očkování. Lidé se z hloubky duše nechtějí dát očkovat, ale jsou k tomu hrubě tlačeni. A proto zoufale hledají nějaké východisko. Je to podobné, jako v padesátých letech minulého století, kdy komunistický státní aparát znepříjemňoval životy těm, kteří měli jiný názor. Avšak v takovémto obrovském měřítku, když se tak děje téměř vůči polovině národa, tomu nebylo ani v stalinském socialismu v padesátých letech.

Taková je tedy dnes situace a my se nyní zkusme podívat hluboko pod povrch, na nejvnitřnější pohnutky očkovaných a neočkovaných.

U očkovaných je to strach! Strach z covidu a strach z toho, že přijdou o práci, nebo o jiné výhody, když se nedají očkovat. Oni sice mluví o odpovědnosti a o tom, že jejich záměrem je chránit sebe a své blízké, ale ve skutečnosti je to jen strach o sebe a své blízké. Strach je hybnou silou očkování a očkovaných! A právě z panického a živočišného strachu vyrůstá nenávist vůči všem, kteří nesdílejí stejný strach jako oni. Kteří nejsou s nimi na jedné lodi a nevezou se na vlně ochromujícího strachu.

Také současná vládní mašinérie koná ze strachu. Ze strachu, že bude opět zavřena ekonomika i ze strachu, že budou opět zaplněny nemocnice. Ale samozřejmě, také pro peníze a zisk vládě blízkých lidí, kteří skvěle vydělávají na distribuci testů a vakcín. Za obrovské peníze od státu na reklamu, šíří všechna hlavní média ustavičně jen strach.

A je mimořádně smutné, že tomuto strachu podlehli také věřící. Kde je jejich víra, že Pán je ochrání? Samozřejmě, při vší rozumné opatrnosti. Kde je síla jejich vnitřního přesvědčení v Boží ochranu a pomoc? Nitro mnoha věřících je proniknuto strachem, a proto věří už jen takzvaným vědcům, odborníkům, politikům a jejich vakcíně, protože jejich důvěra v Stvořitele je pryč, nebo ji ani nikdy vůbec neměli.

A jak je to u neočkovaných?

Ke svému postoji mají různé důvody, ale to, co je u nich dominantní je přesvědčení. Jsou přesvědčeni, že dát se očkovat je nesprávné. A za své přesvědčení jsou ochotni snášet znevažování, útoky, omezení, pronásledování a znepříjemňování života. Navzdory tomu všemu se však se nechtějí zdát svého přesvědčení.

A proto se někteří, jak již bylo zmíněno, snaží získat potvrzení o očkování bez očkování, co je protizákonné. Zde je však třeba zdůraznit, že je absolutní obludností a přečinem proti základním zákonům lidskosti, když se státní mašinérie snaží lidi nátlakově donutit dělat něco, co se příčí jejich nejvnitřnějšímu přesvědčení. V první řadě tedy porušuje zákon a ústavu samotná vláda, a odpovědí na to je nezákonnost ze strany občanů. Tím se však společnost dostává do kritického bodu, kdy se mohou občané, vyprovokováni protiprávností státu pokusit vzít právo do vlastních rukou.

A tak tedy v naší společnosti momentálně stojí proti sobě strach očkovaných a přesvědčení neočkovaných podobně, jako stáli v Afghánistánu placení žoldáci z USA a NATO proti přesvědčení mudžahedínů. Ale jedině živé a silné přesvědčení nese v sobě sílu vítězství, protože pochází z citu. Cit pochází z ducha a duch je vždy silnější než cokoliv jiného, protože je všemu nadřazený. Takto to funguje v našem univerzu! Je to zákonitost, která v něm platí, a proti ní nic nezmůže žádná pozemská síla. Jde o vesmírný princip vítězství, stojící za každým, kdo má silné přesvědčení.

Názory a postoje stoupenců očkování jsou podporovány státní mašinérií, penězi, médii i represivním policejním aparátem. Nicméně jejich základní hybnou silou je strach.

Strach však spoutává lidskou duši tak, že oslabuje imunitu organismu. Pokud se člověk bojí, je výrazně oslabena jeho odolnost vůči chorobám, protože strachem přichází o vnitřní sílu jim čelit. Ba dokonce strach přitahuje to, čeho se bojíme! Strachem paralyzována osobnost se stává neschopná jakéhokoliv odporu, a ve vědomí své vnitřní slabosti pak hledá vnější pomoc už jen ve vakcíně.

A proti tomuto strachu stojí přesvědčení neočkovaných! Je podporuje samotné univerzum, a proto jsou to oni, kteří se nesou na vlně vítězství!

Nikdo samozřejmě netvrdí, že to bude vítězství snadné, nebo rychlé. Je však ale třeba vědět a být si toho neustále vědom, že nezlomnost přesvědčení vítězství nakonec přece jen přináší, i kdyby proti němu stála jakákoliv pozemská moc. Důkaz toho, že to opravdu funguje, jsme měli možnost vidět v Afghánistánu.

Ba dokonce lze svým vnitřním přesvědčením čelit i samotnému covidu, protože náš organismus tímto způsobem zmobilizuje vlastní vitální síly, aby nás před ním ochránil, přičemž samozřejmě není třeba zapomínat ani na rozumnou vnější opatrnost.

Vesmír stojí na straně neočkovaných! A stojí za nimi proto, že mají přesvědčení a nemají strach! Vesmír stojí na straně odvahy! Vesmír nestojí na straně strachu a všeho toho, co od něj pochází! Takovou moc má síla přesvědčení, pocházející ze srdce, citu a ducha! Kdo ho má zvítězí, i když to možná nebude vítězství jednoduché.

A zcela na závěr, když už mluvíme přesvědčení a jeho síle, je ještě třeba vědět toto:

Čím čistší a správnější je přesvědčení, tím větší síla za ním stojí. Svět viděl, co dokázalo přesvědčení bojovníků Talibanu, přestože nebylo ani zcela čisté, ani zcela správné. Bylo to však každopádně přesvědčení a jejich protivníci, kteří ho neměli, a kteří měli jen nejmodernější výzbroj a kopu peněz, mu nebyli schopni dlouhodobě čelit a museli před ním utéci.

Existují však na zemi lidé, snažící se vědomě využívat sílu přesvědčení tím nejčistším a nejsprávnějším způsobem. Jsou totiž přesvědčeni, že na naší planetě jednou zvítězí Láska, Spravedlnost a Čistota. Že tu jednou zvítězí Vůle Boží! Že i na zemi bude jednou podobná harmonie a mír, jako je v nebi.

A přes toto nejčistší a nejdokonalejší přesvědčení lidí může proudit k zemi nejvyšší síla, jaká existuje. Vítězná síla velkého všemohoucího Boha! A tato síla, za pomoci silného přesvědčení lidí, přivede k vítězství nejušlechtilejší principy Lásky, Spravedlnosti a Dobra.

Tyto principy by sice zvítězili i tak, ale protože náš svět je od nich vzdálen, muselo by to přinést obrovské zhroucení téměř všeho, co bylo lidmi vybudováno na falešných principech.

Pravé přesvědčení, projevující se nevyhnutelně snahou již nyní žít a myslet podle vyšších principů, však může vybudovat široký most přes propast zničení, aby po něm mohli přejít do bezpečí nové doby všichni lidé, kteří se budou utíkat k Hospodinu a budou se snažit změnit k lepšímu v souladu s jeho Vůlí.

Žité a neochvějné přesvědčení ve vítězství Světla na zemi nám tedy může přinést nezbytné vítězství Světla formou, která nebude pro náš svět až tak zničující. Chvála proto každému, kdo v sobě živí toto přesvědčení a snaží se podle něj už teď žít, protože miliony lidí mu jednou budou vděčné za to, že se mohli zachránit.


„Amen, pravím vám: Jestliže budete mít víru jako hořčičné zrnko a řeknete této hoře:“ Přejdi odsud tam! “ – projde. A nic vám nebude nemožné.“

Radikální změna klepe na dveře

Ján Lauko | Pondělí, 28. 6. 2021 v 19:41

V současnosti žijeme v době postupného bourání všeho starého a nesprávného. Kdo to vidět chce, ten to vidět musí. Musí vidět, jak starý systém uspořádání věcí vykazuje stále zřetelnější neschopnost a stále větší absenci životaschopnosti. A snahy napravovat to a zlepšovat to problémy ještě zhoršují, protože domnělé léky na nemoc jsou ještě horší, než nemoc samotná. Staré se hroutí, protože stálo na nesprávném základě a po jeho zhroucení bude třeba začít budovat na novém základě.

V čem ale spočívá nesprávný základ onoho starého a nemocného?

Spočívá v chybné domněnce, že rozum a racionalita jsou tím jediným, co je rozhodující, a o co máme opřít celé své bytí. Toto přesvědčení je základem, na kterém všechno kolem nás vzniklo. Na tomto základě byla vybudována celá naše civilizace. Téměř vše, co v současnosti existuje na zemi, se opírá o dominanci rozumu a racionality. Z tohoto hlediska je vše posuzováno a na tomto základě budujeme přítomnost a plánujeme budoucnost. Rozum a racionalita vládnou světu a kvůli tomu náš svět onemocněl. A onemocněl tak zásadně, že je ho třeba léčit, ale žel, také léčba se opírá jen o rozum a racionalitu, protože lidstvo již nic jiného nezná.

Žádná, ani ta nejupřímnější dobrá vůle, postavená na rozumu a racionalitě, nemůže zásadním způsobem pomoci světu a nemůže zachránit bortící se civilizaci, postavenou na základech vyzdvihování rozumu. Reforma a náprava není možná! Takové pokusy mohou přinést jen dočasné zlepšení, avšak po čase propuknou všechny problémy ještě intenzivněji. Zde nepomůže nic, o čem se domnívá současné lidstvo, že by mohlo pomoci.

Zde pomůže jen jediné! Ponechat to staré, nesprávné a nemocné svému osudu, a postavit vše své bytí a všechny své priority na zcela nový základ. Na základ dominance ne rozumu a racionality jako dosud, ale na základ dominance citu, srdce, svědomí a intuice. Toto je zdravá platforma, na níž má být nově všechno vybudováno! To je to od základu nové, co má perspektivu, na rozdíl od toho starého, dosavadního a neperspektivního, co je odsouzeno k zániku. K zániku bez jakékoliv možnosti reformy a nápravy, protože to od samých počátků stojí na nesprávném základě. Protože jde o něco, na čem jsme nikdy neměli vybudovat naši civilizaci. Co nikdy nebylo hodno toho, aby na tom lidé postavili své životy i všechny své hodnoty.

A přestože lidstvo bylo upozorněno, že pokud nepřestane kráčet svou falešnou cestou, dospěje nakonec k apokalyptickým hrůzám, naše nesprávné směrování jsme nepřehodnotili a slepě jsme v něm pokračovali. Až nakonec jsme to dopracovali do dnešní doby. Do doby pandemie dosud nevídaných rozměrů.

Ptáte se, jak může dominantní postavení rozumu a racionality za pandemii?

Oficiální kruhy to nepřiznávají, ale v neoficiálních kruzích se ví, že koronavirus vykazuje všechny znaky uměle a laboratorně vytvořeného viru. A tento virus byl neúmyslně, ale mnohem pravděpodobněji spíše úmyslně rozšířen po celém světě, ze všemi následky, které to přináší. Lidský rozum a jeho pýcha a velikášství způsobily, že bylo vůbec vyvíjeno a vytvářeno cosi takového, jako koronavirus! Lidský rozum a jeho obludné plány způsobily rozšíření koronaviru po celém světě!

Rozum vymyslel mnohé kontroverzní, a až šílená opatření proti šíření nákazy! Rozum a jeho spekulace chtějí obyvatelstvo světa na pozadí pandemie ovládat a připravit ho o jeho dosavadní práva a svobody! Rozum chce stanovit vládu svého „Nového světového pořádku“ na zemi a chce mít všechny lidi pod absolutní kontrolou! Rozum, jeho nadvláda a moci chtivost způsobují světové napětí a hrozí národům jadernou katastrofou! Rozum a jeho nenasytnost drancují planetu nad hranice její možností! Rozum a jeho čistě racionální snažení pouze za materiálním prospěchem a materiálním užíváním udělal z lidí konzumní živočichy, bez jakýchkoliv ambicí, přesahujících materii! Rozum dohnal civilizaci ke kolapsu a rozum ji chce zachránit, čímž kolaps ještě urychlí!

Rozum a racionalita se staly základním kamenem vnitřního, duševního života většiny lidí, a lidé se proto stali neschopní rozpoznávat čisté cítění vlastního ducha. Stali se neschopní naslouchat svému citu, svému srdci, svému svědomí a své intuici.

Nejhlubší lidská duchovní podstata, projevující se citem byla potlačena, a byla ji upřena možnost jejího blahodárného působení. Otěže převzal rozum a spolu s ním také kompetenci vládnout, ačkoli kompetence vládnout přísluší pouze duchu, čili pravé podstatě naší lidské osobnosti.

Tak se začalo budovat na nesprávném základě a tato jediná základní chyba, tato tragická záměna vlády ducha za vládu rozumu měla za následek všechny ostatní chyby. Měla za následek, že v současnosti jsme se přesně podle předpovědí proroků dostali do doby, v níž se na nás sesypou všechny nešťastné důsledky našeho předchozího chybného přístupu k životu. Avšak dříve, než celý starý systém padne, ukáže lidem svou nedostatečnost, neschopnost, ba až zvrácenost, které se stanou tak očividné, že opravdu jen slepý je bude moci prohlížet.

Všechno staré, postavené na preferování rozumu se začíná hroutit a nakonec zhroutí, aby uvolnilo cestu novému a správnému, postavenému na vládě ducha, citu, srdce a svědomí. Stará paradigma rozumu se zhroutí, aby na její troskách mohla povstat nová paradigma ducha.

To staré nelze nijak opravit, nijak vylepšit a nijak zásadně reformovat, protože je to v samotném základě falešné a nesprávné. To jediné správné, co můžeme v dané situaci udělat je, začít stavět celé své bytí i všechny své hodnoty na nový, správný základ. Na základ dominance ducha, citu a svědomí! To je tím, co má v člověku vládnout a rozum máme na to, aby sloužil duchu. Aby sloužil našemu citu a svědomí! Duch má v nás i v celé naší civilizaci vládnout, a rozum má hledat možnosti k realizaci vůle ducha v hmotnosti. Tak je to správné a tak to má být! To je to nové, na čem je třeba budovat, až to staré a nesprávně padne.

A abychom nemuseli padnout také my spolu s tím starým a nesprávným, měli bychom se po pochopení a uvědomění si těchto vážných skutečností začít ze všech sil orientovat na to nové. Měli bychom se stále vědoměji stávat lidmi ducha, citu a svědomí. Tím se staneme oázami nového v poušti starého. Staneme se tím, co přetrvá, protože je to nové a stojí to na novém a správném základě, zatímco všechno ostatní kolem, to staré, nesprávné a rozumové, se bude bolestně hroutit a v troskách pod sebou pohřbívat všechny, takovýmto způsobem nesprávně vnitřně nastavené lidi.

Všechno bude nové! Vše bude postaveno na novém základě! Pokud se také my sami v sobě staneme novými, obstojíme a naše bytí zůstane zachováno. Kdo však chce stále křečovitě setrvávat jen na tom starém, zhroutí se spolu s ním, protože doba starého končí a doba nového začíná. A pokud chceme do ní vstoupit, musíme se i my stát novými! Novými tím, že v sobě dáme prostor vlastnímu duchu! Že se probudíme ze spánku ducha, že se znovu zrodíme v duchu a že citové impulsy ducha, svědomí a citu budou mít v nás tu nejvyšší prioritu. Že duch v nás bude konečně vládnout a rozum bude jeho dobrým služebníkem.

Klíčovou otázkou zůstává, jakým způsobem se stát v sobě novými? Jak dosáhnout, abychom se stali mnohem vnímavějšími k citovým impulsům našeho ducha? Jak dosáhnout, abychom je vnímali čistě a jasně, a následně se jimi mohli řídit s důvěrou v moudrost našeho ducha?

Cesta k tomuto cíli je relativně jednoduchá. Stačí se pouze snažit o zachovávání čistoty a ušlechtilosti našeho nitra. Běžný člověk totiž o své nitro nedbá a v myšlenkách se vnitřně zabývá čímkoli. Vnitřně si klidně promítá o jakékoliv nečistotě. Často promítá i o věcech, o kterých by se dokonce styděl i mluvit. S takovým nečistým vnitřkem je však problém zachytit a jasně vnímat impulsy našeho ducha, projevující se čistými city.

Abychom byli toho schopni, musíme začít s očišťováním našeho nitra. Musím začít vědomě dbát o jeho čistotu a ušlechtilost. Musíme si začít dávat pozor na to, o čem vnitřně promítáme a čím se vnitřně zabýváme.

Pokud s tím začneme, naše nitro se začne čistit a čím bude čistší, tím jasněji budeme schopni vnímat čisté impulzy svého ducha. Tím jasněji budeme vnímat naše svědomí, jakož také vnuknutí naší intuice. Je to stejné, jako když se díváme do čisté vody nějakého potoka, nebo jezera a vidíme v ní až na dno. Jen v očištěném nitru můžeme vidět až na dno naší duše, až k našemu duchu, od kterého k nám proudí jeho impulzy. Stačí tedy jen dosáhnout přiměřené čistoty vnitřního života, a tím dosáhneme kontaktu s vlastním duchem.

Snažme se proto udržovat krb svých myšlenek čistý! Osvoboďme své cítění, neboť jedině tak se staneme schopni správně posuzovat všechny věci kolem nás. Jedině tak budeme schopni správným způsobem rozeznávat dobro od zla. Jedině tak se staneme novými! Novými a zdravými pevnými pilíři, které zůstanou stát i tehdy, když se vše, postavené na starém a nesprávném základě zhroutí.

Na těchto pilířích bude potom, po tragickém pádu starého, moci vzniknout zcela nová a mnohem vyšší kvalita života na zemi. Kvalita, opírající se o dominanci ducha a citu, a ne o dominanci rozumu a racionality, jak tomu bylo doposud.




© 2007 Parola s.r.o. - užití obsahu včetně převzetí článku bez písemného souhlasu Paroly spol s r. o. je zakázáno. edited by N.E.S.P.I