Blog Jihlavských listů

Umění a krása povznášejí duši vzhůru. Ale pozor! Ne ledajaké umění a ledajaká krása. Musí splňovat vysoké kritérium čistoty a ušlechtilosti. Kde však najít takové umění? Žel, není ho mnoho, ale přece jen existuje.

Jedním z pozitivních příkladů je tvorba mého přítele Tomáše Lajmona, který se profesionálně věnuje zakázkové umělecké dřevořezbě. Odbor „řezbář a umělecké zpracování dřeva“ vystudoval ve svém rodišti na Oravě, kde má v současnosti zřízen malý ateliér.

O své práci se dřevem říká, že to pro něj není jen zdroj obživy, ale hlavně zdroj nesmírného vnitřního naplnění a rozvoje. Jako řezbář mohl ve svém životě poznat mnoho vzácných lidí a také pochopit, co znamená, když se člověku stane záliba povoláním. Plynutí času se tehdy zastaví a každý den, prožitý v práci, se stává vzácným darem. Darem, který léčí duši, tělo i vztahy.

V průběhu let našel mistr Lajmon své řezbářské potěšení v detailním a co nejvíce propracovaném stylu řezby, při kterém nepoužívá žádné kopírovací frézy, ani duplikátory. Myslí si totiž, že čím více práce udělá řezbář rukama, dlátem a svou bezprostřední představivostí, tím více svého nitra do díla vkládá. Právě tím je jeho dílo navenek i vnitřně hodnotnější.

Tato cesta je sice pro řezbáře časově náročnější, ale nejvíc odpovídá jeho povaze a jeho estetickému cítění. Rád se věnuje lidové i myslivecké tematice, ale v jistém smyslu je mu nejbližší tematika náboženská. Díky tomu je podstatnou částí jeho tvorby práce pro kostely.

O výtvarné tvorbě není třeba mnoho mluvit. Třeba ji vnímat. Ona nás sama osloví. Podívejte se na krátké video o tvorbě Tomáše Lajmona.

A když se chcete o jeho práci dozvědět víc, můžete zavítat na jeho web stránky. Stojí to opravdu zato.

http://rezbar-orava.sk/atelier/

https://www.umelecka-drevorezba.sk/

S nepochopením a smutkem hledí bytosti, které tkají náš osud, na neutěšený vnitřní stav lidstva, reprezentující jeho chtění. Na základě něj jsou totiž nuceni tkát lidem osud, plný neštěstí.

S nepochopením a smutkem hledí tkalci osudu na duchovní spánek lidstva a na jeho odtržení od harmonického života ve stvoření, žitého v souladu s přírodou a s přírodními bytostmi. Žitého v souladu s lidským svědomím a cítěním. Žitého v souladu s poznáním pravého smyslu života a v souladu s Vůlí Stvořitele.

Od tohoto všeho jsou dnešní lidé vnitřně i navenek na míle vzdáleni, a na základě tohoto jejich nesprávného vnitřního nastavení osobnosti pro ně tkalci osudu nemohou tkát nic jiného, než neštěstí. Již to formují v jemnější úrovni v okolí každého jednotlivce, aby se to nakonec projevilo i čistě fyzicky a hmotně.

Nebude před tím úniku! Ani kdyby se někdo chtěl skrýt až na kraji světa, v nějaké neobydlené oblasti, nebo kdyby zalezl do atomového krytu, úplně všude nás najde náš vlastní vnitřek, který se pro nás stane realitou a prožívanou skutečností. Co jsme si vnitřně nachystali, to na nás nakonec zvenčí dolehne.

Avšak za všechno to trpké, co je pod tlakem Světla již nachystáno a zanedlouho se projeví, budou lidé obviňovat druhé. Lidé nebudou chtít pochopit, že vnější prožívání, které se jich bude bolestně dotýkat, je důsledkem jejich vlastního vnitřního stavu, projevujícího se absolutním omylem v chápání smyslu života. Že je to zákonitým důsledkem jejich vlastního odklonu od Vůle Stvořitele i od svého citu a svědomí.

Neschopnost chápat tyto skutečnosti a jejich podceňování bude lidem přinášet stále těžší a těžší prožívání. Budou na nich stále více doléhat a v nepochopení, o co tu vlastně jde, to bude v lidech vzbuzovat hněv a hrubé jednání vůči jiným. Budou soudit, pronásledovat a obviňovat bližní, že oni za to mohou.

Lidé nebudou chtít za žádnou cenu pochopit, že jejich prožívání nespokojenosti, bolesti, zmaru a deziluze je jen důsledkem vnitřního stavu jejich samotných. Že tlak Světla a ruce tkalců osudu přinášejí do prožívání každého člověka zákonité zrcadlení jeho vlastního vnitřního stavu.

Tímto způsobem se miliony lidí dostanou do bludného kolotoče negativního myšlenkového stereotypu. Ten jim bude v zrcadlení jejich vlastního nitra přinášet stále těžší a těžší prožívání, což bude vyvolávat nárůst hněvu a obviňování jiných. Takovýto vnitřní postoj však bude přinášet další negativní prožívání a bludný kruh otáčející se negativity bude stále pokračovat. A to buď do té doby, dokud to osobnost člověka úplně nezničí, nebo do té doby, dokud se člověk nevzpamatuje, neuvědomí si tyto skutečnosti a nevystoupí ze smrtícího bludného kruhu negativity.

Pochopit, že jsme uvízli v pasti svého vlastního, nesprávného způsobu myšlení a nesprávného přístupu ke světu, a dostat se ven z této pasti nebude tak snadné, protože negativní myšlenková schémata se nás budou stále snažit stahovat k sobě. Kdo se bude chtít z toho vymanit, bude to od něj vyžadovat těžký vnitřní zápas. Bude to vyžadovat trvalou snahu o udržování čistých myšlenek a radostného, dobrotivého, vstřícného naladění vůči lidem i světu.

Nejsmutnější však je, že mnozí lidé jsou až tak duchovně vlažní a duchovně slabí, že prostě nedokážou vystoupit z tohoto bludného kolotoče a nedokáží se trvale vzchopit k čistšímu přístupu k životu. Miliony lidí budou muset vést opravdu těžký vnitřní zápas o sebe samých. Těžký zápas o přetržení řetězení negativity a o osvobození své osobnosti.

A přece, když se na celou věc podíváme z druhé, z té lepší stránky, není to všechno vůbec až tak těžké. Neboť ačkoli Světlo Boží, vyvolávající očistu, bude na jedné straně tísnit a zraňovat všechno nesprávně stojící ve stvoření, bude na druhé straně nebývalým způsobem pomáhat každému při jeho vážné snaze o vnitřní očistu.

Třeba pochopit, že pokud se v našem nitru nachází příčina všeho špatného, co nás bude v očistě deptat, nachází se tam i možnost změnit to. Nachází se tam možnost zmírnit, nebo dokonce zcela odklonit negativní úder, již zformovaný rukama tkalců osudu a připravený nás zasáhnout. Jedině my sami máme v rukou možnost vlastní záchrany, spočívající ve vnitřní změně k čistému a duchovně hodnotnému životu. Čím výraznější bude tato změna, tím výrazněji můžeme zeslabit nejtvrdší údery osudu, nebo můžeme dokonce způsobit pouze jeho symbolické rozuzlení.

Vystoupení z bludného kruhu negativity spočívá v obnovení duchovní vnímavosti. Spočívá v tom, že dáme prostor našemu duchovnímu nitru projevovat se ve všech chvílích dne. Že dáme v sobě prostor přirozené dětskosti ducha, projevující se čistou radostí z bytí. Že dáme v sobě prostor čisté, radostné dobrosrdečnosti a vstřícnosti vůči jiným. Že dáme v sobě prostor ctnostnému životu a důvěře v Boží Lásku a Spravedlnost, které řídí veškeré dění ve stvoření. Že v sobě probudíme odhodlání vždy dobrotivě jednat s jinými. Že dáme v sobě prostor rozvíjení poznání Vůle Stvořitele i poznání skutečného smyslu našeho bytí. Že se vždy přikloníme na stranu dobra, prostřednictvím svého ušlechtilého a čistého přístupu ke všemu, co nás denně potkává.

Říká se: „Pomoz si sám člověče, i Bůh ti pomůže.“ Moudrost tohoto úsloví spočívá v tom, že první krok sám v sobě a sám za sebe musí vždy udělat člověk samotný. Pouze naše vlastní, vážné odhodlání pro změnu k čistšímu a lepšímu nám může otevřít brány ke všem Božím pomocím, protože pomoc ze Světla nemůže nikdy přijít tam, kde k tomu člověk nedá prvotní podnět v sobě samém. Jen tehdy, když se začne v člověku jeho duch konečně správně hýbat, může k němu začít proudit požehnání ze Světla. A kdyby snad měl na své nově započaté cestě ke Světlu i tisíckrát padnout, Světlo mu vždy podá pomocnou ruku, pomůže mu znovu vstát a kráčet dál.

Na této naší cestě jsou nesmírně cenné i ty nejmenší a nejnenápadnější projevy pravého člověčenství, jako je povzbuzení jiných dobrým slovem, jako je podpora správného rozhodnutí bližního, jako je radost ze štěstí druhých a podobně. Toto všechno nejsou vůbec žádné maličkosti, ale nesmírně cenné projevy ducha na jeho cestě ke Světlu.

Toto je pravé duchovní bohatství! V tomto spočívá síla, schopná měnit svět k lepšímu, a to prostřednictvím změny jednotlivce. Protože změna společnosti a světa k lepšímu vede jedině skrze vnitřní zjasnění a zušlechtění jednotlivců.

Staňme se proto konečně duchovními! Čas k tomu dozrál, doba nás k tomu volá a nikdo by neměl přeslechnout její naléhavé volání. Volání a výzvu k tomu, abychom se všude tam, kde se nacházíme, stali nositeli lidské důstojnosti a čisté ušlechtilosti ve všech projevech a formách, které k tomu patří.

Otázka: „V dnešní době vidím velké riziko v podpoře kterékoli ze dvou bojujících stran válečného konfliktu, protože z duchovního hlediska si tím můžeme navázat vinu, nebo jinak řečeno, karmu.

Na obou stranách konfliktu bojují žoldnéři za peníze. Spolu s nimi násilím a proti své vůli zmobilizovaní muži. Kromě nich bojují na obou stranách také zločinci, kteří si tím zajistili odpuštění trestu. Obě strany dělají hrozné věci, protože válka je taková. Každý den dochází ke vzájemnému zabíjení a vezmeme-li si například pod drobnohled zmíněné zločince, budou s největší pravděpodobností i ve válce jednat zločinně.

Když za takovéto situace někdo podporuje jednu, nebo druhou stranu, podporuje tím zároveň i její zabíjení i její zločince, na základě čehož začnou být vlákna jeho karmy spojovány se vším tím děsivým, co se děje na frontové linii.

Moje otázka zní, co dělat za této situace, kdy nelze podporovat ani jednu stranu, aniž by nedošlo k navázání karmy? Co dělat, když ale na druhé straně člověk cítí, že nemůže zůstat naprosto lhostejný? Že by měl svým, minimálně vnitřním postojem, přece jen podpořit to, co je správné a co by vedlo k míru? Můžete mi nějak poradit v tomto dilematu?“

Odpověď: Děkuji za položení nesmírně závažných otázek, se kterými v poslední době zápasím i já sám. Co tedy udělat, když nemůžeme vnitřně podpořit vítězství jedné, nebo druhé strany válečného konfliktu, aniž bychom si nenavázali karmu a nebyli spojeni se vším vražděním a zvěrstvy? Koho podpořit? Podpořme vítězství třetí strany! Podpořme vítězství Světla!

Světlo Boží, které se v dnešní době očisty nachází ve zvýšené míře v blízkosti naší země, učiní pak samo přesně to, co je potřeba. Pomůže té straně konfliktu, která je toho hodná, je-li nějaká z nich vůbec hodna jeho pomoci, a vyvolá dění, se kterým bychom vůbec nepočítali, a které přivede všechno přesně tam, kam má.

My lidé vidíme věci vždy jen zjednodušeně. Nevidíme je a nemůžeme je vidět ve všech souvislostech. Světlo však vnímá i ty nejjemnější souvislosti, a proto může zasáhnout správným způsobem tak, jak by to člověk nikdy ani nepředpokládal.

Důvěřujme proto Světlu Nejvyššího! Důvěřujme jeho Všemoudrosti a jeho moudrému řízení všech věcí. Nepřejme si v současném válečném konfliktu vítězství jedné, nebo druhé strany, abychom se nezatížili karmou. Ve válce, která probíhá, si přejme vítězství Světla! Tímto způsobem podpoříme tu nejsprávnější stranu! Přání vítězství Světla ve válce je tím nejlepším, co vůbec můžeme udělat, protože všechno, co z toho vzejde, bude tím nejlepším řešením, jaké za dané situace může vůbec být, a k jakému by lidé samotní nikdy nedospěli.

Svým vnitřním posilováním té nejsprávnější strany, tedy vítězství Světla ve válce, zůstaneme zároveň ušetřeni karmy, kterou bychom si nutně navázali, kdybychom si přáli vítězství jedné, nebo druhé strany, a tímto způsobem se karmicky spojili se všemi zločiny, které námi podporovaná strana ve válce koná.

Člověk má při jakémkoli problému tendenci, vyřešit jej co nejlépe podle svých vlastních představ. Dokonce i když se modlí, modlí se tak, že má představu o tom, čeho by chtěl dosáhnout a pak prosí Stvořitele, aby mu splnil jeho přání. Proto však zůstává většina modliteb nevyslyšena. Neboť Nejvyšší nikdy neplní omezená přání lidí, ale ve svém všeobsáhlém poznání současnosti, minulosti a budoucnosti dává člověku vždy to, co je pro jeho nejniternější duchovní osobnost to nejlepší. Proto se většina našich modliteb nikdy neplní takovým způsobem, jakým chceme, ale takovým způsobem, jak je to pro nás vnímáno ze Světla, jako to nejlepší.

A tak je tomu i v současné válce. Podporování jedné, nebo druhé strany reprezentuje pouze náš vlastní, lidský názor na to, kdo by měl v konfliktu zvítězit. To ale nutně rozděluje společnost na dva protichůdné, nenávistné tábory, přičemž z emocí vzájemné nevraživosti a nenávisti nejvíce profituje temno. Uniknout z pasti temna, které rozdělováním společnosti lidi manipuluje k nenávisti a k navázání karmy je možné jen podporou třetí strany. Strany vítězství Světla!

Neboť skutečná Moudrost spočívá jedině ve Světle! Skutečná Moudrost spočívá jedině v důvěře v hodnoty Světla! Vítězství Světla a jeho hodnot je tím pravým, co máme vnitřně i navenek podporovat! Máme to podporovat ve všech věcech, a tedy i ve válce. Důvěřujme jedině Světlu a jedině jeho vítězství podporujme!

A Světlo najde samo správnou cestu, aby v souladu s Boží Vůlí přivedlo věci k tomu nejlepšímu výsledku, jaký je jen za dané situace možný. A to tak, jako by to nedokázal předvídat žádný člověk ve svém omezení chápavosti, nýbrž jen Světlo Boží ve své Všemoudrosti.

Říká se, že kde se dva perou, třetí vítězí. V bitvě dvou stran válečného konfliktu proto podporujme třetí, vítěznou stranu! Stranu Světla! Ať Světlo Boží přivede věci na zemi tam, kde mají být a přinese mír!

A všichni lidé, kteří to dokáží pochopit, se mohou stát svým vnitřním naladěním, svou vroucí a upřímnou touhou po vítězství Světla v současném hrozném válečném konfliktu masivně nápomocní k tomu, aby síly Světla skutečně zvítězily, a aby přivedly na zemi všechno tam, kde je to potřebné. Pokud budeme vnitřně podporovat vítězství té nejsprávnější strany, můžeme také my samotní výrazně přispět k dosažení tohoto vítězství.

Neboť žel, není jednoduše možné podporovat jednu ze dvou bojujících stran a zároveň se distancovat od jejího zabíjení a jejích zločinů, protože temný stín tohoto provinění proti přikázání „Nezabiješ“ bude na nás dopadat, ať již chceme, nebo nechceme.

Přeji proto všem, aby se v dnešní zlomové době zbytečně nezatěžovali karmou, kterou nemusí.

Ať Světlo Boží zvítězí na zemi!

PS. Prohlédněte si alespoň zběžně tato videa a zkuste se do nich vcítit. Toto přece nikdo z nás nechce! Nikdo nechce nesmyslné vzájemné zabíjení mladých lidí, kteří mají celý život před sebou. A nikdo za to nechce nést část viny, protože to podporoval ve formě podpory té, nebo oné strany.

Díváme se, ale nevidíme! Nevidíme a nechceme vidět, že okolní svět a dění v něm odráží to, jací my sami vnitřně jsme. Kdybychom viděli, vnímali a nebyli slepí, mohli bychom v přírodním dění i ve společenském dění poznat sami sebe. Mohli bychom v nich spatřit svou vlastní tvář. Mohli bychom v nich poznat pravdu o vlastní osobnosti. Pravdu bez falše, sebeklamu a sebe omlouvání.

A toto poznání by nás nasměrovalo ke změně. Ke změně sebe sama k lepšímu tak, aby následná pravda o nás samotných, věrně odrážená v přírodním a společenském dění, přinesla očividnou změnu k lepšímu. Toto je jediná možná cesta ke zlepšení toho, co se kolem nás děje, protože náš vnitřní stav a vnější události jsou spojeny nádoby.

A je tomu tak proto, že lidské chtění, lidská vůle, lidské hodnoty a lidský morální i duchovní stav je jako pečetidlo, jehož obraz vtlačujeme do měkkého vosku. Ale měkký vosk těchto jemnějších skutečností rychle ztuhne, ztvrdne a zmaterializuje se. A zmaterializovaný obraz našeho vlastního vnitřního stavu na nás začne tvrdě dopadat.

Tímto způsobem, prostřednictvím svého chtění, vůle, myšlenek, hodnot, morálního i duchovního stavu, formujeme vše kolem sebe na svůj vlastní obraz. My sami jsme totiž byli stvořeni k obrazu Božímu a na základě toho máme také my lidé schopnost formovat a utvářet vše kolem sebe k svému vlastnímu obrazu. A v tomto obraze, viditelném kolem nás v přírodním a společenském dění, máme možnost poznat pravdu o sobě samých a o tom, za co ve skutečnosti stojíme.

V přírodním dění plní funkci pravdivého zrcadlení obrazu naší osobnosti přírodní bytosti. Tyto vědomé, inteligentní bytosti řídí veškeré dění v přírodě podle toho, jaký jim my k tomu dáváme podnět.

O čem z tohoto úhlu pohledu vypovídají různá přírodní neštěstí, katastrofy, anomálie a armády nejrůznějších škůdců, se kterými musí zápasit zemědělci?

Vypovídají o naší vnitřní zkaženosti, nemravnosti, nečistotě, sobectví, materiální slepotě a duchovní lhostejnosti. Protože jsme špatní, formují pro nás bytosti přírody v přírodním dění zlo. Zlo, které se nás dotýká a snaží se nás přivést k pochopení. K pochopení toho, že my sami jsme jeho příčinou. Že se musíme změnit, chceme-li, aby bytosti přírody zastavily formování neštěstí. Aby zastavily armády škůdců, a aby pro nás naopak začaly formovat požehnání.

To, co se děje v přírodě a v nadcházející očistě se teprve bude dít, bude tlakem, vyvíjeným přírodními bytostmi na změnu naší osobnosti. Tlakem na změnu v člověka srdečného, nesobeckého, laskavého a duchovního. Tlakem na změnu v člověka, který začne svým dobrým chtěním a svými pravými hodnotami měnit okolní přírodní svět ke svému vlastnímu, novému obrazu. Tak zmizí přírodní neštěstí, nejrůznější škůdci a dosavadní nepřátelské působení přírody vůči lidskému rodu se změní na přátelské a všemožně lidi podporující.

Abychom se však nepohybovali jen v teoretické rovině, ukažme si konkrétní příklad.

Ve Španělsku bylo dne 28.4.2023 naměřeno 40 stupňů Celsia. Taková vedra v tomto období je něco výjimečného, co tam ještě nebylo. Nepřirozená vedra přinášejí extrémní sucho a nedostatek vláhy, spojený s trvalým vysušováním půdy. Vedra představují zároveň enormní zátěž na lidský organismus.

Co nám bytosti přírody zprostředkovávají tímto obrazem? Co se nám snaží říci a jakým způsobem se nás snaží změnit?

Bytosti přírody nám v reálném prožívání staví před oči obraz naší vlastní duchovní vyprahlosti. Duchovní lhostejnost, duchovní prázdnota a duchovní poušť, kterou nosíme v sobě, mění v poušť zemi, ve které žijeme. Neúnosnost vnitřního stavu lidí, spočívající v jejich odtržení od duchovního rozměru bytí, činí vnější poměry, ve kterých musí lidé žít neúnosnými. Tyto souvislosti máme pochopit a změnit se. Toto se nám snaží říci bytosti přírody. Ne však slovy, ale prostřednictvím přírodního dění, které jsme nuceni prožívat, a kterému nemůžeme ujít. Můžeme jej však změnit! A to tím, že změníme sebe samé!

No a zákonitost duchovního zrcadlení platí také ve společenském dění. Také v politice. Lidé to už dávno postřehli a vyjádřili to slovy: „Každý národ mě takovou vládu, jakou si zaslouží.“

Znamená to tedy, že zbytečně nadáváme na svou vlastní vládu i na politiky, působící ve vrcholové politice, protože oni jsou pouze odrazem a obrazem nás samotných. Jsou odrazem životních hodnot a duchovní úrovně většiny obyvatelstva.

Naše vlastní, materialisticky zdegenerované hodnoty, přivádějí do vrcholové politiky a do vlády osobnosti podobných zdegenerovaných hodnot. Ty se pak snaží prosazovat ve formě zákonů a celkového nastavení fungování společnosti. To ale zpětně negativně dopadá na nás samotné, protože si to zasluhujeme kvůli své vlastní, ubohé hodnotové orientaci.

Pokud si například národ zvolí špatnou vládu a po čase začne na sobě pociťovat negativní důsledky své volby, bývá zpravidla první reakcí snaha o svržení vlády. Lidé si však neuvědomují a nechtějí uvědomit, že vláda je jen odrazem hodnotové úrovně jejich samotných a oni by měli v první řadě usilovat o svržení starého, proti národního, povrchního, konzumního, materialistického a anti duchovního člověka v sobě samých. Ve svém vlastním nitru. Neboť právě takovýto hodnotově vnitřně pomýlený člověk volí špatné vlády, a pokud se on sám vnitřně nezmění, bude je volit i nadále.

On je skutečný viník! Jeho třeba svrhnout! A to může udělat jen každý sám v sobě. Lidé však žel odmítají podobnou sebe reflexi a raději vždy hledají vinu v někom jiném. Je to totiž mnohem pohodlnější, než začít pracovat na sobě samých. Než začít měnit k lepšímu sebe sama, a tím přispět ke zlepšení společenských poměrů. Neboť jedině lid, směřující k národním hodnotám, k vlastnímu uvažování a k duchovním hodnotám bytí může právem očekávat dobrou vládu, se kterou bude spokojen.

A do třetice se princip duchovního zrcadlení projevuje i v nemocech. Každá nemoc je narušením harmonie. K jejímu narušení dochází nejprve pouze psychicky a duševně. Tak, že člověk ve svém nitru vytváří a dlouhodobě živí něco neharmonického. Pokud tak ale činí delší dobu, jeho dlouhodobé vnitřní disharmonické naladění se nakonec promítne do podoby konkrétní nemoci.

Vzájemný vztah mezi nemocemi a jejich vnitřními příčinami je znám a je každému dostupný třeba na internetu, kde stačí zadat do vyhledávače slova: „duchovní příčiny nemocí.“ Znamená to tedy, že i nemoc je odrazem a obrazem toho, jací vnitřně jsme a jakou vnitřní chybu děláme. Skutečné vyléčení je možné jen tehdy, pochopíme-li tu souvislost. Poznáme-li vnitřní příčinu naší konkrétní nemoci a snažíme se ji odstranit tím, že se v dané věci začneme vnitřně měnit k lepšímu.

To samozřejmě nevylučuje návštěvu lékaře, který nám může pomoci na fyzické bázi, ale nikdy nás nemůže plně vyléčit, pokud my sami souběžně nepracujeme na odstranění duchovní příčiny nemoci.

Nemoc je tedy opět jen zrcadlo, ve kterém máme poznat sebe sama a chyby, které děláme. Nemoc je zároveň tlakem na nezbytnou změnu osobnosti, která nám přinese uzdravení.

Boží stvoření je tak zázračně uzpůsobeno, že kdekoli se podíváme, máme před očima sami sebe. Máme vždy před očima obraz naší skutečné vnitřní osobnosti a v něm zároveň impuls, pohnutku a návod ke změně sebe sama k lepšímu. Jedná se o zázračný princip duchovního zrcadlení. Ale my i přes toto vše zůstáváme slepí. Nevidíme to a nechceme to vidět. Zavíráme oči před pravdou a nechceme se změnit.

Avšak přichází velká očista a tlak duchovního zrcadlení na lidstvo bude tak masivní, že lidé nakonec tyto souvislosti pochopí, uvědomí si je a začnou se měnit k lepšímu. Nebo si to za žádnou cenu nebudou chtít uvědomit a očistný tlak duchovního zrcadlení jejich vlastní osobnosti, v podobě mnohostranného katastrofického materiálního dění, je nakonec definitivně zlomí a zničí.

Žijeme v mnohem zázračnějším stvoření, než si myslíme. Žijeme ve stvoření až pohádkově zázračném. Naši předkové měli vědomost o jeho prapůvodní zázračnosti. Jako poselství pro další generace ji vkládali do mytologií, bájí, pověstí a pohádek. Postupným rozvojem rozumové racionality se však toto zázračné poznání ztrácelo a ztratilo se až do takové míry, že my v současnosti považujeme všechny postavy dávných mytologií, bájí a pohádek za výmysl.

Začíná však nová doba, ve které pod tlakem Božího Světla začíná kolísat a hroutit se pýcha rozumu, která lidem zastírá výhled na prapůvodní krásu a až pohádkovou zázračnost stvoření. Za rachotu hroutících se zdí všeho, čeho dosáhla a vybudovala lidská rozumová pýcha, začíná být stále jasnější skutečná pravda bytí, která vždy byla a vždy zůstane pouze pravdou srdce, ducha, citu, svědomí a intuice. Aktivujme proto také nyní svůj cit a svou intuici, a seznamme se s existencí správců ctností, kteří žalují lidstvo.

V našem stvoření existuje vědomý osobní život i tam, kde bychom ho nečekali. Tak je tomu i v případě ctností, které lidé obecně považují jen za určité pojmy a určité kvality lidské osobnosti.

Ctnosti však žijí! Jsou zosobněny! Znamená to, že každá ctnost je reálnou živou bytostí. Bytostí, ztělesňující a zosobňující konkrétní ctnost. Naši předkové měli tuto znalost a abychom to my dnes pochopili, uveďme si ukázkový příklad z dávné minulosti.

Ve starověkém Řecku byla Pallas Athéna bohyní moudrosti. Nebo jinak vyjádřeno, byla správkyní ctnosti moudrosti. Byla živým zosobněním ctnosti moudrosti, kterou byli starověcí Řekové schopni vnímat.

A tuto živou ctnost, toto živé zosobnění konkrétní ctnosti v podobě reálné bytosti, nazvali bohyní. Bohyní Pallas Athénou. Bohyní ji nazvali proto, že pro ně v té době představovala to nejvyšší a nejvznešenější, co byli schopni vnímat. Ve skutečnosti však nejde o žádné „bohy“ a „bohyně“, ale o bytosti, které jsou živým zosobněním konkrétních ctností. A protože ctnosti jsou něco, co je krásné, vznešené a ušlechtilé, je samozřejmé, že bytosti, zosobňující ctnosti jsou mimořádně krásné a vznešené. A právě pro jejich nadpozemskou krásu byly starověkými Řeky nazvány „bohy.“

Víme, že v dávném Řecku existovalo mnoho filozofických škol, které se zabývaly základními otázkami bytí a hledáním moudrosti. A právě skrze vážné vnitřní hledání pravé moudrosti došlo k reálnému spojení s ctností moudrosti. Právě proto, že moudrost řecké filozofie byla inspirována přímo správkyní ctnosti moudrosti, dosáhla řecká filozofie těch výšek, kterých dosáhla.

A teď, když jsme seznámili s tím, jak to funguje, se vraťme opět do současnosti, protože tyto věci nikdy nepřestaly fungovat a fungují také dnes. A funguje to tak, že každý člověk, který intenzivně touží po něčem světlém a ušlechtilém, po nějaké ctnosti, každý takový člověk okamžitě nachází vnitřní spojení se správkyní, nebo správcem dané ctnosti. Svou touhou dospěje ke vzájemnému spojení a po vláknu tohoto spojení začne k němu okamžitě přicházet světlá síla, která jej posiluje v jeho probuzené intenzivní touze po něčem světlém, čistém a ušlechtilém. Člověk tak dostává sílu a pomoc k tomu, aby se v něm jeho čistá touha stále více rozvíjela, stále více sílila, až nakonec, aby se v člověku, v jeho duši a v jeho osobnosti rozhořela jako jasné světlo. Tak se člověk stává ctnostným a dosahuje ctností.

Lidé musí vědět, že usilují-li o věci čisté a světlé, okamžitě se s nimi spojují správci daných ctností a všemožně jim pomáhají, posilují je a inspirují je k tomu, aby nakonec těchto ctností dosáhli.

Je však třeba zdůraznit, že spojení se správci ctností nelze dosáhnout nějakou letmou myšlenkou. Musí to být hluboká vnitřní touha, která není jen něčím ojedinělým, ale je trvalá a opravdová

Do jaké míry trvalé a do jaké míry opravdové by to mělo být, mohou lidé snadno poznat podle svých materiálních tužeb a přání. Podle toho, jak například touží po novém chytrém telefonu, po atraktivní dovolené, po pěkném autě a po mnoha jiných materiálních věcech. Touží po nich vážně, dlouhodobě a trvale, až z nich nakonec některé také reálně získají.

A teď pozor! Kdybychom projevili stejnou intenzitu, stejnou vážnost, stejnou trvalost a stejnou snahu o dosažení nějaké ctnosti, přesně tak, jak to děláme u věcí materiálních, dosáhli bychom ji a stali bychom se ctnostnými. Správci ctností jen na to čekají! Čekají na opravdovou, vážnou a trvalou snahu lidí po dosažení ctností, aby jim na základě ní mohli začít intenzivně a všemožně pomáhat k tomu, aby zvolenou ctnost nakonec nabyli.

Žel, lidé si vybrali cestu dosahování materiálních hodnot a ne cestu dosahování hodnot věčných. Ne cestu rozvíjení a nabývání ctností, které se stanou trvalým duchovním pokladem duše a duše si je vezme s sebou i na druhý svět. Lidé se pachtí po materiálních hodnotách, z nichž si však ani jednu jedinou neseberou na druhý svět. Proto tam vlastní vinou odcházejí chudí, jako poslední žebráci. Neboť skutečné a pravé bohatství spočívá jen v ctnostech, které jsme nabyli. Ale protože je nechceme, nenabýváme a neusilujeme o ně, zůstáváme duchovně nesmírně chudí. A všichni správci a správkyně ctností se stávají živou obžalobou lidstva, které nevyužívá jejich potenciál, jejich pomoc a jejich sílu, schopnou katapultovat osobnost člověka do duchovních výšin. Blíží se však doba, kdy se budeme muset vnitřně otevřít všem požehnáním, přicházejícím z Výšin, protože v budoucnu budou moci na zemi i ve stvoření žít a přežít pouze lidé ctnostní.

Ctnosti lze rozdělit na ženské, mužské a univerzální.

Mezi ženské ctnosti patří například cudnost, půvab, plodnost, mateřství a podobně. Mezi mužské ctnosti patří síla, neohroženost, obratnost, pravé vůdcovství a jiné.

Mezi univerzální ctnosti patří spravedlnost, čestnost, čistota, činorodost, mírumilovnost, střídmost, srdečnost, pokora, láska k bližním, láska k Bohu, moudrost, péče, píle, naděje, přátelství, pravdivost a jiné.

Je však třeba zdůraznit, že absolutně žádná silná myšlenka a žádné silné chtění k dobrému, směřující k činu, nezůstává ve stvoření bez odezvy, opory, podpory a pomoci. Žádný člověk v tomto směru nezůstává nikdy osamocený. Ba dokonce lze říci, že za každým člověkem v jeho dobrém chtění stojí všechny síly vesmíru a všemožně jej v něm podporují.

A zcela na závěr ještě objasnění toho, jaká je souvislost mezi správci ctností a jediným Bohem. Stvořitel je zdrojem a pramenem všech ctností. V něm jsou obsaženy a z něj vycházejí. Vycházejí z něj jeho vyzařováním.

A toto vyzařování, klesající dolů, se postupně v jednotlivých úrovních stvoření ochlazuje a rozvětvuje. Vznikají z něho vysoké bytosti, zahrnující v sobě vysoké ctnosti. Úplně první takovou bytostí je například Královna Nebes, která je zosobněním ženství a zosobněním všech ženských ctností. Vyzařování Královny Nebes proudí dolů, kde se postupně větví na jednotlivé části, zosobněné konkrétními živými bytostmi. A takovýmto způsobem to proudí až zcela dolů, ke správkyním a správcům ctností, nacházejícím se v blízkosti pozemských lid.

Obrazně si to můžeme představit jako strom, obrácený směrem dolů. Kmen je Stvořitel, obsahující v sobě úplně všechno. Hlavní a nejhrubší větve jsou nejvyšší bytosti, které zosobňují souhrn nejzákladnějších ctností. A z těchto tlustých větví vyrůstají tenčí větve, z nich ještě tenčí a z nich úplně nejtenčí. V každé úrovni obrovského stvoření se základní ctnosti stále více rozvětvují, až do úplně nejmenších větviček jednotlivých správců a správkyň ctností, stojících v blízkosti lidí. Prostřednictvím nich může najít každý člověk na zemi i každá lidská duše v blízkosti země oporu a pomoc pro vše čisté a světlé, čeho chce dosáhnout, a o co usiluje. Pouze to musí být opravdu světlé a opravdu čisté, protože nic nečistého a nízkého nemůže najít žádné spojení se strážci ctností, a tedy ani žádnou podporu.

Všechny tyto skutečnosti jsou obrovskou obžalobou pozemských lidí, protože kdyby chtěli, kdyby jen trochu víc chtěli, mohli být už dávno světlí, čistí a ctnostní. A právě proto, že takoví nejsou a stále nechtějí být, přichází velká očista země a nehodného pozemského lidstva.