Author Archive

Téma: Horácký zimní stadion

Pátek, 30 listopadu, 2018

Před léty bývalý primátor za ODS pan Vymazal otevřeně neskrýval sympatie vůči Dukle ve snaze vrátit do Jihlavy velký hokej. Chápal jsem i jeho postoj  postavit nový hokejový stánek na stejném místě, neboť jak řekl, genius loci místa, kde slavná Dukla získala 12 titulů, má určitě opodstatnění. To však platilo v době, kdy Dukla po sestupu v r. 2005 zpět do I.ligy se jen hodně vzdáleně přibližovala postupu do extraligy. V té době by asi nebylo tak velkým problémem odstěhovat se na 1-2 sezóny do měst poblíž Jihlavy, neboť stadiony, ať už v Pelhřimovė nebo ve Žďáru nad Sáz. aj., by pro I.ligu postačily .

Doba se však výrazně změnila. Dukla se posunula a v současné době  patří k týmům, které se pohybují na hranici mezi ELH a Chance ligou a stále oprávněně věří vrátit se zpět do ELH.  Vždyť v minulé sezoně její působení  v ELH se  nedá srovnat se sezónou 2004/2005  a jen smůla  připravila tým  o pokračování  v nejvyšší soutěži.

S tím co přicházejí kolegové p.Vymazala se z tohoto pohledu jeví jednoznačně iracionální a škodlivé.  Nerad bych podezíral pana Lašťovičku a pana Beke z úmyslu Dukle potažmo  B.Ščerbanovi  škodit.  Jejich argument o  potřebné vizi na 50 let a ponechat tak  stranou současný významný  posun  v  kvalitě hokejové Dukly od  mládeže až zejména po A tým, je  zásadně  chybný a tyto pochybnosti vyvolává.  Při představě kolik  problémů bylo vyjádřeno při uvažovaném projektu výstavby nové sportovní haly  v místě  HZS v minulosti, je rozhodnutí nové  rady  Magistrátu města Jihlavy  vrácení  kauzy  o 13 let zpět nepochopitelné. Pan Beke (ODS) dosáhl svého a začne se architektonickou soutěží, o které snil po celé minulé volební období. A přesvědčil zřejmě i Fórum Jihlava. Nebrat v úvahu to zásadní,  že dvě  sezóny opustit  domácí prostředí by také mohl znamenat konec vrcholového hokeje v Jihlavě, je neodpustitelné. Veškeré úvahy o novém řešení letité kauzy se měly odvíjet od současné úrovně tradičnho sportu v Jihlavě, čímž je nesporně hokej.  Je to nebezpečné a vše co se v Dukle podařilo by se mohlo zhroutit jako domeček z karet.  Řešení nového hokejového, ale i  kulturního stánku na zelené louce je z mnoha důvodů jednoznačně nejvýhodnější.  Na  to by mělo slyšet i  hnutí Forum  Jihlava v čele s paní primátorkou, neboť výhodná geografická poloha Jihlavy je  výhodná nejen pro pořádání  sportovních akcí, ale i  akcí kulturních. Ale zřejmě neslyší a je pod vlivem ODS.

Do HZS  je  nezbytné investovat  především do nové střechy a postupně i technologií.  HZS se zimáčkem určitě bude výhodný pro  úspěšný projekt hokejové výchovy mládeže, krasobruslení,  pro výkonnostní hokej celého okresu Jihlava resp. kraje a v neposlední řadě  pro veřejnost(vždyť přírodní led je čím dál větší problém). A hlavně bude zajištěna kontinuita vzestupu  A týmu a nebude zatížen nejistou budoucností. Že 3 ledové plochy v Jihlavě neuživí je nadbytečná výmluva. To stačí mít  vizi maximálního  využití a to  v mimosezonním období. Je třeba  mít na mysli,  že právě takové odvážné projekty jsou pro rozvoj Jihlavy  žádoucí a v budoucnu přinesou tolik potřebné finance.

Jaké náklady by musely být vynaloženy minimálně  na dvě  sezóny hrát  vrcholový hokej  mimo Jihlavu!? Pro výstavbu moderní víceúčelové haly v krajském městě na zelené louce  je i důležitý příslib rozdělení profinancování stejným dílem mezi stát,  kraj a město.

Případné rozhodnutí postavit nový sportovní stánek v místě stávajícího HZS  lze tedy  v současné době chápat jako likvidaci něčeho, co Jihlavu v minulisti proslavilo i za hranicemi ČR. Nabízí se otázka  zda při zohlednění všech rizik výstavby nové haly v místě  HZS uedeným rozhodnutím nová rada Magistrátu města Jihlavy tímto směrem neuvažuje. Odvážná deklarace pana Laštovičky, že se to stihne v tomto volebním období, se jeví od začátku jako  plácnutí do vody. Voliči však určitě nezapomenou. A  pokud je pravda, že p. Beke a p. Laštovička  přesvědčili celou radu magistrátu a hlasování  bylo jednomyslné, neodpustí chybné rozhodnutí všem stranám koalice.

Řešení havarijního stavu HZS opět odloženo ….

Úterý, 23 května, 2017

V hlavních zprávách ČT byla dne 22.5.2017 opět zveřejněna bezvýsledná informace z mimořádného zasedání zastupitelstva města Jihlavy ohledně 10-ti leté story kolem HZS. Kolikátá taková informace byla poslaná do éteru a opět klasika? Osvícený finančník a řádný hospodář pan Mayer, jak se prezentuje svým projevem, věnoval veškerý svůj volný čas tomu, aby zpracoval možná úctyhodný dokument o potřebě investic v Jihlavě na 10 let. Nebo-li zpracoval vizi nutných investic v Jihlavě, aby nakonec došel k závěru předem prezentovanému, že na novou multifunkční halu je možno uvolnit max. 250 mil. Kč. Případné navýšení je dle jeho prezentace umožněno jen na úkor jiných potřebných investic. Pan Mayer sdělil, že tento dokument společně s pokračováním ve všech třech schválených variantach řešení problematiky HZS (generální rekonstrukce HZS, nová hala v místě HZS, nová hala na „zelené louce“), budou dobré podklady pro přesvědčení Kraje Vysočiny a státu na získání dotace na novou halu. Žádný termín však nebyl stanoven, podle paní Mayerové nebudou to roky ale měsíce….

Celé jednání zastupitelstva jsem sledoval, a i když práce pana Mayera vyvolává pocit racionálního postupu k systémovému rozvoji města, pak nerozumím tomu, že kolega dnešní náměstkyně paní Mayerové, pan náměstek Výborný v roce 2015 v lednu pronesl, že finance nejsou problém. Nemohu se zbavit dojmu, že nadále zastupitelstvo Jihlavy baví celý národ. Kdy už konečně zastupitelstvo přijde na veřejnost s definitivním výstupem a ukončí toto letité divadlo? Připomínám, že multifunkční arénu postavil Liberec na úvěr a dodnes jej splácí a nikdo v Liberci se nad tím nepozastavuje. Zdá se,  že ani postup Dukly do extraligy nevede k rychlému řešení. Vzhledem k tomuto neočekávanému velkému úspěchu Dukly, zakotvení v extralize a vyhnutí se po ekonomické ale především po sportovní stránce nevýhodné výluce, varianta postavení multifunkční haly na „zelené louce“ (nejlépe u přivaděče na D1 na Bedřichově) je jednoznačně nejlepší řešení, a to bez dalších zbytečných diskuzí. Pan Mayer naprosto nebere v úvahu geografickou polohu Jihlavy včetně výborné dopravní dostupnosti. Taková multifunkční hala uprostřed republiky přesahuje úzkostlivý pohled na jiné investiční priority Jihlavy. Jihlava by se mohla podílet na pořádání velkých tuzemských i zahraničních akcí ať už sportovních nebo kulturních. Příkladem je např. pořádání vzpomínky na historický úspěch českého hokeje na Nagano, v budoucnu možnost již diskutovaného uspořádání MS juniorů, v r. 2023 třeba i spolu pořadatelství velkého MS (Jihlava a hokej ve světě stále zní). A co víc si přát pro rozvoj a reklamu krajského města Vysočiny. Že by se na tom měl podílet Kraj Vysočina je nabíledni.

Brtnické kovadliny se po 15-ti letech neuskuteční na zámku.

Pondělí, 8 května, 2017

Před časem proběhla v regionálním tisku informace, že akce Brtnické kovadliny, která má již v kalendáři uměleckých kovářů svoje místo a to nejen tuzemských, se neuskuteční v prostorách místního zámku. Toto sdělení je zcela v rozporu s článkem  zveřejněném v Jihlavských listech dne 19.7.2016.  Již nadpis „Brtnický zámek není ruina, zadřel se mi za ty roky pod kůži“, vyvolal naděje, že vlastník zámku  (představitel Nadace Svébyt) Oleg Rybnikář našel vztah k tomuto historickému objektu Vysočiny. Podle sdělení v uvedeném článku má záměr co nejvíce zviditelnit zámek a počítá s pořádáním různých akcí. Popravdě řečeno po seznámení se s představami Olega Rybnikáře o budoucnosti zámku, jsem možná naivně nabyl naději, že při oproštění se od minulosti, přece jen pan Rybnikář se svými znalostmi, zkušenostmi a známostmi (mj. v minulosti místostarosta Prahy 14) je ten, který  je  schopen dohnat zbytečně promarněný čas nevyjasněnými vlastnickými vztahy. Čas, který způsobil pokračující devastaci zámku. Z blízkého okolí jsem byl varován, abych  po nechutné více jak  20-ti leté story si nesliboval, že bude něco jinak a že chování k radním v Brtnici, společenským spolkům a potažmo k občanům Brtnice se ze strany pana Rybnikáře změní. Možná se snaží naplnit základní představy vyřčené v uvedeném článku a dělá pro to co je v jeho silách, veřejně však není nic známo. Nová webová stránka zámku (nově ustanoveného Spolku zámek Brtnice) neexistuje. Na webové stránce Nadace Svébyt je jednou z několika různorodých  činností uvedeno  bodem C. Ochrana kulturního dědictví zámek Brtnice. Je smutné, že po téměř roce z úmyslů vlastníka je známý jediný výstup, a to že na zámku, údajně podle tisku v důsledku nedohody o pronájmu, se Brtnické kovadliny na zámku neuskuteční. Akce je tak připravována v klášterní zahradě a přilehlých prostorách. Tato vynucená změna nemůže nahradit pořádání akce na zámku, který i když je v neutěšeném stavu, možná i právě proto  je  pro tuto akci  velice vhodný.  Při náhodném setkání s p. Rybníkářem jsem se dozvěděl, že nedohoda spočívá v odmítnutí spolufinancování opěrné zdi na III. nádvoří Spolkem Brtnické kovadliny resp. městem. Aby havárie opěrné zdi byla způsobena resp. napomoženo k ní bylo tím, že jeden víkend za dva roky na uvedeném nádvoří předvádí svou práci umělečtí kováři, nemá nic společného s racionálním myšlením. Havárii zdi, která toho hodně pamatuje a je dávno za hranicí životnosti  jako mnohé jiné dílčí objekty zámku ((i když její povrchové zpevnění bylo v minulosti provedeno), svést na Brtnické kovadliny, je z odborného i laického hlediska nepochopitelné. Navíc k zborcení zdi došlo po roce a půl od poslední předmětné kovářské akce. Po vyjasnění vlastnických vztahů podílení se města na záchraně zámku v podobě nových střech v době soudního řízení přece nemůže být považováno jako precedent pro další nároky p. Rybnikáře u města. Tomu se říká vydírání. Obnovení spoluúčasti města na dotačních programech je jednoduché. Bezplatné převedení zámku panem Rybníkářem na město. Ale to je asi v současné době utopie.

Je zřejmé, že vzájemné animozity mezi představiteli města, resp. Spolkem Brtnických kovadlin a dalšími spolky působícími v Brtnici, a Olegem Rybníkářem nebyly obroušeny, natož aby byly, jak by bylo žádoucí pro obě strany, odstraněny. Je nesporné, že na tahu je jednoznačně nový vlastník zámku. Pokud pan Rybnikář začíná shánět peníze na svoje šlechetné představy o záchraně zámku vymáháním prostředků  tímto způsobem, tj. na akcích organizované městem resp. společenskými spolky v Brtnici, tak není něco v pořádku. Po zveřejnění informace o zhatění uvedené akce na zámku očividně ještě více pokračuje napětí mezi vlastníkem zámku a občany Brtnice, pro které je zámek neodmyslitelným panoramatem s  nádechem dávné historie a každou akci  na zámku vítají. A to již nejen občané Brtnice.

Co nastalo od zveřejnění ušlechtilých představ o budoucnosti zámku zveřejněných v Jihlavských listech v červenci v roce 2016­?

–         z web stránek  města zmizel odkaz na zámek coby nejvýznamnější historické památky, neboť ani nová web stránka k zámku neexistuje,

–         nejsou veřejně dostupné žádné informace o aktivitách pana Rybnikáře nastíněných v uvedeném článku v Jihlavských listech,

–         hmotná pomoc ze strany  Ministerstva kultury ČR  i nehmotné aktivity (např. přednášky ředitelky NPÚ ÚOP  Telč na zámku) jsou zřejmě minulostí,

–         ze strany  NPÚ ÚOP Telč již jsem nezaznamenal prosazování Brtnického zámku, jakož to národní kulturní památky,

–         nikde není žádná informace o opravě havarijního stavu opěrné zdi na třetím nádvoří kromě sdělení, že vlastník zámku požaduje po Spolku Brtnické kovadliny resp. městu podíl na  její opravě,

To je výsledek ukončení soudních sporů o zámek smírem institucí, na jejichž vzniku a činnosti se podílel dnešní vlastník zámku p. Rybnikář (Stavební družstvo Svébyt následně v likvidaci – záhadná změna správce konkursní podstaty  a tím  náhle dosaženo smíru s Nadace Svébyt) Je paradox, že v posledních letech v době probíhajících soudních pří, byly provedeny opravy střech, komínů, revitalizace parku aj., na zámku začínalo být nebývale živo (zásluhou Spolku zámek Brtnice) a dnes tak po „smíru“, je všechno zase jinak. Po očekávání, že pan Rybnikář je schopen pro zámek udělat hodně (a možná pro to vynakládá nemalé úsilí), musím, po odmítnutí pořádání  akce Brtnických kovadlin na zámku,  dát za pravdu okolí.

Kdyby  pan Rybnikář  na jaře v r. 1989  nečetl  inzerát o zbavení se přebytečného majetku státního podniku – Pal Magneton Kroměříž-  zveřejněném v Hospodářských novinách (uvádí v článku v Jihlavských listech z loňského roku jak se dostal k informaci o zámku), tak tento rozsáhlý historický objekt  nemohl dopadnout hůře. Každá akce, kterou organizuje město Brtnice a různé spolky v Brtnici by měla být pro p. Rybnikáře vítanou propagací pro  případné  využití prostor zámku ke komerčním účelům.  A byla by to i cesta k vzájemnému smíření se s  radními a  občany Brtnice.

 

Dávná historie a současnost města Brtnice a jeho dominanty Brtnického zámku.

Pondělí, 30 května, 2016

Sice 42 let žiji v Praze, pocházím však z Brtnice a jsem stálým pozorovatelem dění v tomto kouzelném městečku na Vysočině. Není mi lhostejné co se děje léta kolem dominanty města, renesančního zámku, přiléhavě nazývaném Moravskými Hradčany. Současná péče města o kulturní památky (cca 40) a pořádání různých akcí spojených s historií, vyústila ve významný úspěch. Brtnice se stala historickým městem Vysočiny za rok 2015 a postoupila tak do prestižního celostátního finále soutěže o historické město ČR konaného dne 19.4.2016 ve Španělském sále Pražského hradu.

Po cca 20-ti letech soudních řízení pravoplatným majitelem zámku se údajně stal pan Rybnikář, resp. Nadace Svébyt. Není mi lhostejné jak pan Rybnikář st. svým dlouhodobým jednáním, tj. soustavným odvoláváním se k rozhodnutí soudu, které bylo v jeho neprospěch, nakládá s historií Brtnice a jak projevuje po celou dobu neúctu k zájmům města Brtnice a jeho občanů. Očividně nesdílel obavy o devastaci zámku. Kdyby ano, tak by určitě jednal jinak. V této souvislosti je třeba kvitovat zájem a péči o Brtnici, potažmo Brtnický zámek ze strany NPÚ ÚOP v Telči a poděkovat ředitelce pí. PhDr. Martině Indrové za její úsilí údržby kulturního a historického bohatství v Brtnici. Zejména je pak třeba ocenit snahu získat pro zámek v Brtnici statut národní kulturní památky. Jsem přesvědčen, že tento rozsáhlý historický objekt si to zaslouží.

Bohužel tato majestátní stavba nad Brtnicí ( viz článek  v Horáckých novinách ze dne 29.3.2016 „Jak jsme se starali o zámky po roce 1948“)  se stala obětí jak 40-ti letého období bývalého režimu, tak bohužel i 25-ti leté  nové demokratické doby.

Bývalý režim se nezabýval příliš historii Brtnice, potažmo historii zámku. Zámek byl využíván ke skladování zboží nejmenovaného národního podniku. Na druhou stranu částečné obývání zámku místními občany možná poněkud zbrzdilo jeho devastaci. Kladem této doby je fakt, že se podařilo provést sanaci základů zámku (betonová injektáž) včetně opravy bašt a dílčí opravu střechy. Při provádění stabilizačních prací zámku však byly uvnitř provedeny necitlivé zásahy týkající se především porušení štukatérské výzdoby.

To, co však nastalo již v nové době po roce 1989, je těžko pochopitelné. Na místo toho, aby nastal zvrat k přístupu obnovy této významné kulturní památky, nastalo dlouhé období cca 20- ti let soudních řízení a zámek dál chátral. Vyvrcholení tohoto nekonečného soudního procesu bylo zborcení střechy levé části objektu na 1. nádvoří v r. 2013. Zámek se začal tedy bortit od střech. Zásluhou města Brtnice, NPÚ ÚOP v Telči a potažmo Ministerstva kultury ČR se podařilo poměrně v krátkém čase střechu obnovit. Je velkým úspěchem, že i v době pokračující soudního řízení mezi Stavebním družstvem Svébyt  a Nadací Svébyt  se podařilo postupně renovovat střechy, což je předpoklad k tomu, aby zámek byl zachráněn. Zde je třeba kriticky zhodnotit práci našeho soudnictví, neboť zdlouhavým nevyjasněním vlastnických vztahů výrazně napomohlo pokračujícímu chátrání zámku.

 

Jak již jsem se zmínil údajný nabyvatel zámku pan Rybnikář svými opakovaným odvoláváním k rozhodnutím soudu vynakládal nemalé úsilí, že pravda je na jeho straně. Neznám rozhodnutí soudu a nelze s ním ani polemizovat, ale pokud by byl pan Rybnikář dostatečně osvícený, měl vztah k Brtnici a tudíž měl jako prioritu záchranu zámku, tak by již dávno v zájmu dobré věci se stáhl. Jeho zájmy byly vždy však jiné  a  místní občané mají pocit, že tomu je stále a bude i v budoucnu.  Vždyť po jednom z rozhodnutí soudu a určení vlastníka – Stavební družstvo Svébyt v likvidaci(r.2010),  byl zámek pronajatý  OPUS MORAVIAE, o.p.s. Třebíč, zabývající se záchranou kulturních památek. Byl ustanoven i kastelán a byly zahájeny prohlídky pro veřejnost. Po jejich odchodu byla založena místními občany o.p.s. Zámek Brtnice, která navázala na činnost OPUS MORAVIAE,o.p.s.. Po konečném verdiktu soudu se snaha města Brtnice ve spolupráci NPÚ ÚOP Telč týkající se provedení prací vedoucí k záchraně zámku a snaha o zvelebení přiléhajícího parku, se údajně poněkud zabrzdila. Není divu, že pan Rybnikář je v Brtnici velice neoblíbený. V takovém prostředí se stal, resp. Nadace Svébyt v jejímž čele stojí jeho syn,  majitelem brtnické dominanty. Je nyní na něm jak po vyjasnění vlastnických vztahů dokáže komunikovat s městem Brtnice, NPÚ ÚOP v Telči a dalšími institucemi a předloží smysluplný plán obnovy této kulturní památky v konsenzu s uvedenými institucemi. Plán, který zaručí, že zámek bude sloužit široké veřejnosti a významně podpoří turistický ruch v Brtnici a v jejím okolí.  Až dosud pan Rybnikář vzkazoval, že nebude investovat a starat se o objekt, který není jeho. Tak nyní má možnost se prezentovat v jiném světle a získat tak třeba i přízeň brtnických občanů.

 

Pro podporu dobrých úmyslů naložení se zámkem panem Rybnikářem uvádím něco málo k některým zajímavostem historie Brtnice. Na internetové stránce Brtnice wikipedie (doporučuji se seznámit podrobně) jsou zajímavé záležitosti, kterými se nemohou pochlubit jiná, daleko větší města. V souvislosti s Brtnicí jsou zmiňované takové osobnosti historie jako byl král Václav I. (schválení listiny  z roku 1234 vydané markrabětem Přemyslem o předání Brtnice mnišskému řádu v Předkláštěří u Tišnova), bratr Karla IV. Jan Jindřich (vzal Brtnici, která byla v zástavě, do své ochrany)  nebo král Karel VI., který v Brtnici povolil  2 trhy  v roce.  Mimochodem zdařilá rekonstrukce z roku 2011 (opakovaná ještě jednou v roce 2014) na náměstí v Brtnici týkající se příjezdu krále Karla VI. do Brtnice i se svou, v té době ještě mladičkou dcerou Marií Terézii, byla pro Brtnici jistě významná událost (viz video na web. stránkách Brtnice).  Sál vjezdů na III. nádvoří zámku je  jedinečnou  zachovalou ilustrací příjezdu panovníků do Brtnice, a je důkazem toho, jak významným městečkem byla Brtnice na cestě z Prahy do Vídně. Dnešní silnice do Vídně, z Jihlavy na Znojmo, byla vybudována kvůli epidemii moru v Brtnici až později. Jsou zde i jiné zajímavosti jako např. že v době rozvoje měst v souvislosti s budováním železnic, o železnici městečko usilovalo a nabízelo zdarma pozemky a kámen, avšak údajně proti se postavil rod Collaltů z důvodu odlivu levné pracovní síly. Také je zajímavé, že původní hrad Zdeněk z Valdštejna v Brtnici postavil  proti vůli Jihlavy, po té co hrad Rokštejn byl rozbořen v husitských válkách a ponechán tak svému osudu.

To jen ve zkratce jsem chtěl připomenout, že i v dnešní době by se mělo jednat v historickém kontextu městečka Brtnice, ať je vlastník kdokoliv. Závěrem snad jedna otázka. Co by na to vše řekl významný rodák Brtnice, ve světě velice známý architekt Josef Hoffmann, který se tak rád do Brtnice vracel a jeho otec, který  byl významným starostou  Brtnice.