Author Archive

Otřesená jihlavská radnice (opět) aneb vizitka jihlavské ODS

Čtvrtek, 30 ledna, 2020

O bývalém učiteli Petru Laštovičkovi a nynějším náměstkovi jihlavské primátorky na odchodu už se za poslední týden napsalo dost i v celoplošných médiích, takže pro připomenutí jenom základní fakta – pan náměstek si kdysi půjčil od občanky v Mnichovicích, kde tento působil před politickým angažmá v Jihlavě peníze, které jí dodnes nesplatil, ba co víc, nezaplatil z dvoumilionové částky ani korunu (smlouva byla na 3 roky). Nyní, po pěti letech se velmi diví rozhodnutí soudu (platební rozkaz) i podanému trestnímu oznámení dotyčné paní pro podvod, který na ní náměstek spáchal. Použiji slova věřitelky, paní Aleny Vlachové: „Celou dobu mě oblboval, až mi před půldruhým rokem došla trpělivost a vyvrcholilo to podáním žaloby.“ „Je to politik, který hlásá, že je pravdomluvný, ale přitom je to lhář. Podvedl mě a podvedl i občany.“ „Velmi jsem se v něm zklamala. Letos mi bude osmdesát let a pan Laštovička ví, že nemám příbuzenstvo ani žádného dědice. Splacení dluhu schválně protahuje, aby to takzvaně vyšumělo do ztracena.“ Paní to nechtěla říct natvrdo, tak já to řeknu za ní – pan náměstek hraje již dlouhé roky o čas a čeká, až umřu.

A nevěří mu ani advokát zastupující věřitelku. „Řval na mě do telefonu, že jsem si dovolil ho zažalovat. A vůbec nechtěl pochopit, že dluží staré paní a že ta se jeho splátky také nemusí dožít,“ říká právník svou zkušenost.

Toto již není pouhý sousedský nebo soukromý spor, jak tvrdí a bagatelizuje Laštovička, který si neuvědomuje anebo nechce připustit, že jako profesionální politik, který rozhoduje o stamilionech veřejných korun, musí splňovat i jiná kritéria, než ta pracovní či politická. Jakékoliv další vysvětlování pana náměstka, jako např. že je to kampaň, útok politické konkurence nebo nenávist k jeho osobě nebo jeho účelové pronásledování z politických důvodů v kontextu toho, co se stalo, nemůže obstát.

Komunální volby 2018:Lídr občanských demokratů Petr Laštovička je novou tváří strany v komunálních volbách. V Jihlavě se sice narodil, nicméně tady dlouhodobě nežije. Nemá ani zkušenost s komunální politikou. I tak ale tvrdí, že problémy města zná a má i recept na jejich řešení.

Ačkoliv pan Petr Laštovička deklaroval jako super nová tvář ODS v Jihlavě v předvolební komunální kampani v říjnu 2018 svou transparentnost, bezúhonnost jak trestní, tak mravní i morální, s odstupem pouhého jednoho roku se ukázalo, že nový kůň této strany zklamal ve všech směrech. A zklamal takovým způsobem, že byl nucen odstoupit ze všech veřejných i stranických funkcí a dokonce i ze strany, která ho na tento post vynesla. Kde se stala chyba? Není přeci možné, aby ODS v Jihlavě, která nominovala tohoto člověka na primátora (lídr kandidátky), se takto zmýlila ve svém výběru těch „nejkvalitnějších“ lidí, kterými disponovala – nebo že by byli všichni stejní, jako třeba již někteří profláknutí politici této partaje, kdy jeden z nich fanaticky prosazoval na úkor všeho ostatního prioritu cyklostezek, druhý „pravicově“ podporoval soukromý subjekt veřejnými penězi nebo třetí, který je vzhledem ke své funkci na magistrátu versus svému zaměstnání (podnikání) v neskutečném střetu zájmů? Neboli se smutným závěrem, že nadpoloviční většina zastupitelů se rozhodla „stádně“ hlasovat pro takováto „nejlepší a jediná možná“ řešení, která navrhla nebo mohutně prosazovala jihlavská ODS.

Petr Fiala, šéf této strany tento týden prohlásil bez připuštění jakéhokoliv kompromisu, že volby do parlamentu v r.2021 vyhraje ODS. Když pominu velkohubost tohoto prohlášení, tak se ptám – proboha, ale s kým budete vyhrávat volby? S těmito lidmi? Kteří něco jiného říkají a něco jiného dělají? S takovouto vizitkou politiky ODS v Jihlavě? Nebo v okrese? Nebo dokonce snad v kraji?

„Poděkování“

Úterý, 13 listopadu, 2018

Paní primátorko Koubová,

„děkuji“ vám za pietní vzpomínku na válečné veterány, které jste se poprvé v porevoluční jihlavské historii nezúčastnila osobně jako nejvyšší představitel města Jihlavy včetně vašich kolegů z nejvyššího vedení města a tímto pohrdavým způsobem jste zesměšnila tento světový svátek k uctění lidí, kteří neváhali položit život za svobodu a možnost svobodného projevu, tedy i vašeho projevu…

Pavel Paulát

válečný veterán

V Jihlavě se zřejmě máme na co těšit…

Středa, 31 října, 2018

Budoucí primátorka Karolína Koubová (Fórum Jihlava) omlouvá protizákonné jednání svého budoucího náměstka, lídra předvolební trojkoalice „Žijeme Jihlavou!“ a člena TOP09 Víta Zemana ohledně jeho černé stavby v ulici Fibichova v Jihlavě. Pan Zeman, který je lídrem politického uskupení TOP09-Zelení-Piráti se v komunální předvolební kampani mohutně oháněl profesionalitou a vysokou odborností, kterou dle jeho slov MUSÍ disponovat budoucí jihlavská vláda, sám a to ještě před nástupem do slibované funkce (vládnoucí koalice ještě není podepsána, dle informací má být podepsána dnes v 10 hodin dopoledne) pošlapává svojí odbornost a hlavně svůj morální kredit tím, že jaksi pozapomněl jednat se stavebním úřadem o začátku stavebních úprav svého domu, respektive nepočkal na konečný pravomocný verdikt tohoto úřadu. Začal údajně s rekonstrukcí havarijního stavu  střechy  svého domu, které bylo neodložitelné právě z důvodu havárie, aby se posléze ukázalo, že  porušil výškovou zonaci a přistavěl dům o 1 metr nahoru, což už není avizovaná rekonstrukce kvůli havarijnímu stavu střechy, ale čistokrevná přestavba, kterou začal realizovat bez stavebního povolení.

Nezmiňoval bych se vůbec o tomto přístupu pana Víta Zemana, kdyby tento nekandidoval v komunálních volbách do zastupitelstva s tím, že město musí vést pouze odborníci na slovo vzatí, tedy minimálně jeho kvalit. Co si ale má nyní myslet jeho volič, když takovýto odborník se sám neřídí zákonem (navíc Stavebním zákonem, který by měl tento profesionál mít v malíčku..) Co si má myslet jeho volič, a teď už ne jenom on o tom, že tento lídr trojuskupení, které podle výsledků voleb má mnoho voličů najednou zjistí, že pan Zeman něco sliboval a něco jiného dělá ještě předtím, než je stvrzena jeho funkce náměstka, tedy vysoce postaveného komunálního politika koaliční smlouvou.

Jak už jsem zmiňoval, korunu tomu všemu nasadila budoucí primátorka Jihlavy Karolína Koubová, když bagatelizovala toto porušení zákona a celou záležitost komentovala slovy, že počínání pana Zemana je, cituji:  „opodstatněné“ (rozuměj, je v pořádku, že můj budoucí náměstek porušuje zákony).

No a já se v této souvislosti a s těmito fakty obávám, jak tedy bude vypadat situace, kdy tito lidé, odborníci tedy na slovo vzatí, budou rozhodovat o daleko důležitějších věcech, kde finanční nároky na městský rozpočet budou dosahovat ne milionů, ale stamilionů korun, až půjde opravdu do tuhého a kde daňový poplatník bude spoléhat na sliby toho kterého politika, kterému dal svůj hlas..

Další promarněné šance ke zproštění povinnosti zavést euro v ČR

Pátek, 19 října, 2018

Zproštění povinnosti zavést v ČR společnou měnu euro dosud žádná česká vláda nenavrhla i přes to, že až si Evropská komise usmyslí, euro v ČR zavede i bez našeho souhlasu. V praxi chci doufat, že zatím k tomuto scénáři nedojde, avšak podle úmluv k tomuto může dojít kdykoliv i přes odpor občanů i našeho parlamentu. Lze ale vyjednat výjimku ve Smlouvě o fungování EU. Tuto smlouvu změnit lze, několikrát se tak i stalo. Ze strany ČR se příležitosti k prosazení této výjimky již v minulosti naskytly, ale byly bohužel promarněny ve jménu dobrovolného předávání našich dosavadních národních pravomocí do Brusele nevoleným byrokratům. O první promarněné příležitosti jsem se již zmínil v minulém blogu, a to při vlastním vstupu do EU při přístupových jednáních…

Druhá promarněná příležitost – Lisabonská smlouva

Další příležitostí, jak prosadit výjimku ze zavedení eura pro ČR byla „Lisabonská smlouva“. Ta změnila zásadním způsobem Smlouvu o Evropské unii. Lisabonskou smlouvu vyjednávala vláda Mirka Topolánka a hlavním Topolánkovým vyjednavačem byl Jan Zahradil. Česká republika se ve smlouvě vzdala práva veta v mnoha oblastech rozhodování Evropské unie, souhlasila se zmenšením váhy hlasu při rozhodování!!  Nic za to ČR nezískala. Ani výjimku ze zavedení eura nikdo neprosazoval. Silové prosazení Lisabonské smlouvy u nás zůstává velkou ostudou celé České republiky a zejména ODS a jejího tehdejšího premiéra Mirka Topolánka. Existuje málo případů v dějinách, kdy by se někdo dobrovolně vzdal svých práv, aniž by za to cokoliv získal.

Třetí promarněná příležitost – ESM

Třetí příležitost nastala, když německá kancléřka Merkelová připravila změnu Smlouvy o fungování EU, na jejímž základě by eurozóna mohla zřídit Záchranný fond eu-zóny.

Eurozóna se v roce 2010 dostala do velmi vážných potíží. Kombinace jednotné měny a předlužení jižních států eurozóny si vyžádala obrovské půjčky předluženým zemím.

Toho se obávali Němci už v r. 1992, kdy Evropská unie vznikala. Ochota k zavedení eura a opuštění spolehlivé německé marky byla tehdy mezi lidmi a mezi ekonomy hodně malá. Euro bylo spíš snem politiků, kteří byli posedlí evropským sjednocováním.

Němci ale v tomto roce 1992 do smlouvy o fungování EU prosadili několik ustanovení, která měla zabránit tomu, aby na zbytek eurozóny jednou finančně dopláceli. Němci souhlasili se zavedením společné měny, ale aby se zabránilo tomu, že by do budoucna byli nuceni neustále finančně pomáhat slabším členům eurozóny, přidaly se do smluv věty o tom, že Evropská centrální banka nesmí být zneužita k financování státních rozpočtů a že v EU nikdo neručí za dluhy druhých. EU tedy nemohla zřídit záchranný fond, skrze který by jedni platili dluhy druhých. Bránila tomu Smlouva o fungování EU. Ve smlouvě to bylo napsáno jasně právě proto, aby nebyli ostatní nuceni na slabé ekonomiky eurozóny doplácet. Politici ale chtěli záchranné fondy za každou cenu zavést a udržet euro při životě.

Německý ústavní soud konstatoval, že se buď musí skoncovat se zachraňováním zemí eurozóny z peněz daňových poplatníků ostatních zemí, což by byl nejspíš konec eura jako takového, nebo že se musí změnit smlouva. Kancléřka Angela Merkelová se rozhodla pro změnu smlouvy.

Merkelová na zasedání Evropské rady v březnu 2011 navrhla, aby se do Smlouvy o fungování EU přidal nový odstavec:

Členské státy, jejichž měnou je euro, mohou zavést mechanismus stability, který bude aktivován v případech, kdy to bude nezbytné k zajištění stability eurozóny jako celku. Poskytnutí jakékoli požadované finanční pomoci v rámci tohoto mechanismu bude podléhat přísné podmíněnosti.

Tento výše zmiňovaný odstavec měl umožnit zřízení finančního fondu na zachraňování zemí eurozóny. Když nemůže půjčovat zemím peníze Evropská unie nebo Evropská centrální banka nebo jednotlivé státy, zřídí země eurozóny nový fond – Evropský stabilizační mechanismus.

Se změnou smlouvy, aby byla platná, museli vyslovit souhlas premiéři všech členských států. Každý premiér tak měl právo veta. To byla skvělá příležitost pro vyjednávání.

Českým premiérem odpovědným za přijetí změny smlouvy byl tehdy Petr Nečas (ODS).

Prezident republiky i Česká národní banka tehdy premiéru Petru Nečasovi doporučovali, aby využil příležitosti a vyjednal pro Českou republiku výjimku ze zavedení eura.

Prezident republiky Václav Klaus 18. listopadu 2010 oslovil premiéra Petra Nečase dopisem:

Vážený pane předsedo vlády, od guvernéra České národní banky jsem dostal stanovisko ČNB k materiálu ´Východiska k připravovanému trvalému mechanismu krizového řízení pomoci pro eurozónu´, který má být projednán na vládě České republiky. Názor ČNB se mi zdá velmi rozumný a myšlenka podmínit souhlas České republiky s připravovanou změnou Lisabonské smlouvy a s ustavením permanentního krizového mechanismu požadavkem, aby byl České republice poskytnut opt out na zavedení eura, je vysoce potřebná. Velmi se za ni přimlouvám.

Prezident znovu apeloval na premiéra 27. ledna 2011

Přestože Česká republika dosud nepřijala euro a zmíněný mechanismus má platit pouze pro členské země eurozóny, otevírají se přijetím navrženého postupu do budoucnosti značná rizika ohledně dalšího směřování EU v hospodářské oblasti a schopnosti České republiky je ovlivnit a prosazovat své zájmy. Na tato rizika jsem Vás upozornil již ve svém dopise ze dne 18. listopadu 2010 a doporučil v souvislosti s připravovanou změnou Lisabonské smlouvy a ustavením permanentního krizového mechanismu nastolit požadavek na poskytnutí opt outu pro Českou republiku na zavedení eura, který by možná rizika pro nás omezil.

Premiér ale na tyto dopisy nedbal a v březnu 2011 se změnou smlouvy bez podmínek souhlasil.

Stačilo, aby premiér Nečas Merkelové sdělil, že podpoříme jí navrhovanou změnu smlouvy o fungování EU, ale jen když tam ještě přidají větu, že Česká republika nemusí přijmout euro, když nebude chtít.

Nic takového Petr Nečas neřekl. Změnu smlouvy podepsal a nic za to nechtěl. Nepřímo tak Českou republiku zavázal vstoupit nejen do eurozóny, ale i do záchranného fondu ESM. Až EU rozhodne o zavedení eura v ČR, budeme se muset přidat i do fondu ESM (lidově „trvalý euroval“), kam budeme muset přispívat miliardami korun na zachraňování krachujících států eurozóny (Slovensko, které přijalo euro na to doplácí dodnes a v budoucnosti při krachu dalších evropských ekonomik ještě doplácet bude..).

Čtvrtá promarněná příležitost – přístupová smlouva s Chorvatskem

Nečasova vláda promarnila ještě třetí příležitost. Smlouva o EU se měnila znovu, když k Evropské unii přistupoval její další člen – Chorvatsko. To byla opět příležitost pro nás, kdy se tato smlouva měnila.

České republice byla na jednání Rady EU slíbena výjimka v jiné věci – výjimka z uplatňování Charty základních práv EU. Bylo domluveno, že se taková výjimka (jakou si již během vyjednávání Lisabonské smlouvy sjednaly Polsko a Velká Británie) přidá do Smlouvy o přistoupení Chorvatska do EU. V roce 2009 se premiéři dohodli, že naše výjimka bude připojena ke Smlouvě o Evropské unii v okamžiku uzavření příští přístupové smlouvy. Bylo dojednáno i přesné znění textu, který se ke smlouvě měl připojit: „[Výjimka] o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie v Polsku a ve Spojeném království se použije na Českou republiku.

http://register.consilium.europa.eu/doc/srv?l=CS&t=PDF&gc=true&sc=false&f=ST%2015265%202009%20INIT

Do přístupové smlouvy s Chorvatskem se ale nepřidalo nic z toho, co bylo slíbeno. Nejenže česká vláda souhlasila nakonec s tím, že se výjimka pro nás z uplatňování Listiny základních práv EU do přístupové smlouvy s Chorvatskem nepřidá. Česká republika za své netrvání na této slíbené výjimce nezískala nic. Opět stačilo požadovat, aby se do Smlouvy o fungování EU přidala věta, že se na Českou republiku nevztahuje povinnost zavést euro. Naše vláda ale jako obvykle nepožadovala vůbec nic.

 

Euro je jednosměrná ulice

Pátek, 14 září, 2018

Smlouva o fungování EU je napsaná tak, že eurozóna je jednosměrnou ulicí. Dá se do ní vstoupit, ale už se nedá z ní vystoupit (všiměte si této stupidity-uzavřu smlouvu, která je výhodná pouze pro jednu stranu).

Tyto smlouvy zakazují státům, které jednou vstoupily do eurozóny znovu zavést vlastní měnu. Jde sice vypovědět samotnou Smlouvu o EU, tím by ale skončila nejen povinnost mít euro, ale skončilo by i celé členství země v Evropské unii.

Výjimku ze zavedení eura si vyjednat musíme

Dokud nebudeme mít sjednanou výjimku, která bude vepsána ve smlouvě, má Evropská unie bohužel právo kdykoliv rozhodnout o tom, že se v České republice zruší koruna a zavede euro.

Lez vyjednat výjimku? Ano, ale aby výjimka byla platná, musí být napsána ve Smlouvě o fungování EU. Tuto smlouvu měnit lze, už se i několikrát měnila. Změnu ale musí vždy schválit všechny členské státy. Změna smlouvy tedy není jednoduchá, není ale ani nemožná. Záleží tedy hlavně  na naší vládě, jestli návrh takové změny předloží.

Žádná česká vláda dosud v Bruselu požadavek na takovou změnu smlouvy nepředložila.

I když se několik unikátních příležitostí k prosazení této výjimky naskytlo.

První promarněná příležitost – Smlouva o přistoupení k EU

První příležitostí, kdy bylo možné vyjednat výjimku ze zavedení eura pro Českou republiku, bylo uzavření samotné Smlouvy o přistoupení České republiky k EU. Takto si třeba sjednala výjimku při sjednávání smlouvy o členství v EU  Velká Británie v roce 1992. Ke Smlouvě o fungování EU se přidal protokol č. 15 o Velké Británii, kde se říká:

„Pokud Spojené království Radě neoznámí, že má v úmyslu přijmout euro, není povinno tak učinit.“

Britové by vůbec nesouhlasili se smlouvou, kdyby jim ostatní odmítli tuto výjimku dát.

Druhou výjimku po Velké Británii má v Evropské unii Dánsko. Dánsko si prosadilo změnu smlouvy až dodatečně. Na rozdíl od britské vlády dánská vláda původně výjimku nepožadovala. Jenže v Dánsku rozhodovali o Smlouvě o Evropské unii lidé v referendu. Dánským voličům se ovšem nelíbilo, že by Dánsko muselo zrušit dánskou korunu a zavést euro. Proto v referendu 2. června 1992 smlouvu odmítli.

Dánská vláda pak dodatečně sjednala pro Dánsko stejnou výjimku, jakou měla Velká Británie. Do Smlouvy o EU se přidala věta:

„Postup uvedený v článku 140 Smlouvy o fungování Evropské unie umožňující zrušení výjimky ze zavedení eura může být zahájen jen na žádost Dánska.“

S touto výjimkou Dánové napodruhé Smlouvu o EU schválili.

Evropská unie nemůže v Dánsku zavést euro. Dánsko může zavést euro, jen když bude samo chtít.

Když vyjednávala v roce 2003 česká vláda pod vedením premiéra Vladimíra Špidly podmínky přistoupení České republiky k Evropské unii, byl hlavním Špidlovým vyjednavačem Pavel Telička. Špidlova vláda si ale nechala nadiktovat podmínky vstupu do EU od Evropské unie. Výjimku ze zavedení eura, takovou, jakou měla Velká Británie a Dánsko, ani Špidlova vláda nepožadovala. Vláda pak předložila Smlouvu o přistoupení České republiky k Evropské unii veřejnosti, a ta ji v referendu schválila.