Blog Jihlavských listů

Archív dle autora

Veřejné lhaní exprimátora Vymazala pokračuje…

Pavel Paulát | Úterý, 10. 5. 2016 v 0:40

Nemám rád, když někdo zkresluje veřejně některé informace.“

To jsou slova bývalého primátora a současného náměstka primátora Vymazala na posledním zastupitelstvu města  Jihlavy ve spojitosti s obhajováním nesmyslného projektu letiště v Henčově za peníze daňových poplatníků.

Tento obratný manipulátor si snad už ani ve své „dokonalosti“ neuvědomuje, že jeho slova se týkají hlavně jeho osoby. On je právě tou personou, která veřejně zkresluje informace a ohýbá je ve svůj prospěch a vůbec si při tom neuvědomuje, že občané nejsou žadní prosťáčci a pokud mají zájem, věci si sami dohledají – jsou to skutečně jednoduché věci dohledat si, která krajská města mají či nemají letiště se zpevněnou plochou, když tento člověk veřejně argumentuje odpůrcům tohoto popravdě soukromého projektu tím, že Jihlava je poslední krajské město, které nedisponuje „betonovým“ letištěm.

Lhaní Vymazala nemá obdoby – tabulka níže je aktuální stav v České republice:

Skutečnost:

  Kraj Krajské město Letiště se zpevněnou dráhou
1 Středočeský Praha ANO
2 Jihočeský České Budějovice ANO (bývalé vojenské letiště)
3 Plzeňský Plzeň ANO (bývalé vojenské letiště)
4 Karlovarský Karlovy Vary ANO
5 Ústecký Ústí nad Labem NE
6 Liberecký Liberec NE
7 Královéhradecký Hradec Králové ANO (bývalé vojenské letiště)
8 Pardubický Pardubice ANO (bývalé vojenské letiště)
9 Vysočina Jihlava NE
10 Jihomoravský Brno ANO
11 Olomoucký Olomouc NE
12 Moravskoslezský Ostrava ANO
13 Zlínský Zlín NE

 

Zasedání zastupitelstva města Jihlavy 12. 4. 2016

5h 10 min =>      J. Vymazal =>    „Jsme jediné krajské město, které nemá letiště se zpevněnou plochou.“

5h 28 min =>      J. Vymazal =>    „Nemám rád, když někdo zkresluje veřejně některé informace.“

Nechtěl jsem znovu otevírat toto téma, ke kterému jsem se již jednou vyjádřil v blogu v JL,

http://www.jihlavske-listy.cz/blog/2015/05/13/nepravdy-zaznivajici-z-jihlavskeho-magistratu/

ale nemohu prostě pochopit, že takto vysoce postavený komunální politik (8 let primátor a nyní jeho zástupce), je schopný takto lhát a manipulovat s údaji, které se tak snadno dají ověřit – vypovídá to o tom, že náměstek Vymazal spoléhá na to, že si nikdo nebude ověřovat jeho veřejná tvrzení, je si sám se sebou tak jistý, že se ani on sám neobtěžuje zjistit skutečný stav věci, hlavně jde o to prosadit stavební nesmysly za veřejné peníze a uspokojit tak stavební lobby, tedy firmy přisáté na veřejné peníze statutárního města Jihlavy, protože se ukazuje, že už avizovaných 30 milionů korun určitě stačit nebude…

Krize eurozóny

Pavel Paulát | Pátek, 8. 4. 2016 v 23:40

Samotná krize eurozóny má dva důležité momenty – první, že ji sama Merkelová zmiňuje a srovnává řešení krize eura a migrační krizi. U obou shodně vidí jako řešení „více Evropy“. Obě situace podle ní ukázaly, že se EU dostatečně neintegrovala (viz Schengen zachrání jen přerozdělování migrantů, prohlásila Merkelová- Novinky,25.11.2015). A druhý, že krize eura, přestože se to tak nyní nemusí zdát, hrozí EU zničit stejně silně jako migrační krize.

Fiskální unie

V případě eurozony má Merkelová pravdu, že by ji zachránila větší integrace. Eurozóna by skutečně mohla být stabilnějším seskupením, kdyby se více integrovala a stanovil se fiskální mechanismus přerozdělování peněz od úspěšných států k těm neúspěšným. Bylo by to neefektivní, velmi nákladné a ještě více by to poštvalo jednotlivé národy proti sobě, ale fungovat by to do nějaké míry mohlo. Takové návrhy se čím dál častěji mezi evropskými politiky projednávají. Britský ministr financí George Osborne vzkázal Merkelové, ať souhlasí s britskými reformními návrhy. Výměnou Britové nebudou bránit další integraci eurozóny a tak bude moci přežít. Krize se zatím „řeší“ levnými penězi a novými dluhy, tedy ideálním receptem na vytvoření dalších finančních krizí.

Snaha Bruselu kontrolovat rozpočty členských států zesílila s touto krizí. Státy eurozóny se podpisem tzv. Fiskálního kompaktu zavázaly dodržovat určitá pravidla hospodaření. Pokud jejich deficity přesáhnou sjednané limity, může Evropská komise rozhodnout o sankcích, například uložit těmto státům pokutu. Evropská komise také vydá sadu návrhů, které by měly daný stav napravit. Stát, který hospodaří s příliš vysokým deficitem, bude muset tyto návrhy přijmout. Tento diktát z Bruselu prakticky znamená konec demokracie ve špatně hospodařících státech.

Úředníci Komise ale neví, co doopravdy jednotlivé státy potřebují, proto jejich univerzální návrhy reforem nefungují. To vidíme i na příkladu Řecka, které přijalo všechny nadiktované reformy a dostalo se ještě do hlubší krize.

Oddálený konec Řecka v EU ?

Během léta minulého roku bylo Řecko velmi blízko odchodu z eurozóny. Dokonce se s tím už smiřovali i mnozí jinak fanatičtí zastánci integrace za každou cenu. Byly připraveny i plány na zavedení drachmy, ale Řecko nakonec dostalo další půjčku a akutní fáze krize se tak posunula opět do budoucna. Jako už několikrát předtím.

Protože neexistuje mechanismus na legální odchod z eurozóny, spekulovalo se o konci Řecka v EU. Právě v tom je velký zádrhel pro budoucnost EU. Kdyby se zhroutilo euro, zhroutí se i EU. Až se znovu dostane hospodářský cyklus do klesající fáze či přijde nějaká náhlá krize, kdo by si vsadil na udržení eurozóny pohromadě, když sotva přežila první krizi ? Protože se neřešily příčiny a zadlužení států i firem dále narůstá, může být příští krize ještě bolestivější než ta poslední a znamenat skutečně rozpad EU.

Schůdné řešení  budoucnosti eurozóny

Eurozóna  by měla být dobrovolná a obousměrná. Když zkrátka nebude pro nějaký stát společná měna výhodná, tak ať z ní může zase vystoupit. Zároveň by se přijetím takové změny zrušila povinnost dalších členů EU včetně České republiky do eurozóny vstupovat. Lidé jako Juncker se ale obávají toho, že jakmile by se eurozóna začala drolit a ukázalo se, že se daným státům bez eura daří lépe, bude to znamenat postupný konec pro jejich vysněnou ideu sjednocené Evropy – Spojených států evropských.

Migrační krize

Pavel Paulát | Čtvrtek, 24. 3. 2016 v 23:12

Euro způsobuje hospodářské problémy, evropská byrokracie dusí a potlačuje podnikání, reguluje naše životy a omezuje naši svobodu. Lidé ale škodlivost Evropské unie pochopili až v souvislosti s přívalem masové migrace ohrožující nejen bezprostřední bezpečnost, ale i dlouhodobou a po staletí utvářenou podobu Evropy.

Masový příval migrantů představuje největší pohyb obyvatel v Evropě od roku 1945. Tato krize otevřela otázku smyslu existence otevřených hranic uvnitř Evropy a zároveň zažehla spory o rozdělování břemene.

Od začátku krize se vede v podstatě ontologický spor. Jedná se o uprchlíky nebo ekonomické migranty? Mohou se začlenit na pracovní trh a být přínosem? Přinášejí s sebou vlastní kulturu nepřátelskou k té naší? Lidé si na této otázky odpovídají různým způsobem, a proto existovaly ve společnosti různé náhledy na to, jak s přílivem migrantů naložit. Není úlohou tohoto příspěvku na všechny tyto otázky odpovědět. Několik odpovědí je ale podstatných pro pochopení, jak Evropská unie v této krizi selhává.

Uprchlíci? Ekonomičtí migranti

Drtivá většina migrantů jsou ekonomičtí migranti, kteří hledají naději na lepší život. Proto míří do států se štědrou sociální politikou v čele s Německem a Švédskem. Mnoho opravdových uprchlíků utíkajících ze Sýrie místo takovéto cesty zůstává v bezpečných zemích okolo Sýrie, jako jsou Libanon, Jordánsko a Turecko. V rámci Evropy pak existuje Dublinská dohoda, podle které by uprchlíci měli zůstávat v první bezpečné zemi, kde by jejich žádosti o azyl měly být vyřízeny. Angela Merkelová ale v létě  minulého roku Dublin porušila, když prohlásila, že všichni občané Sýrie jsou jako uprchlíci vítáni v Německu. Jednalo se o pozvání, které spustilo lavinu migrantů snažících se dostat přímo do Německa (za výrok o lavině byl kritizován významný německý ministr financí Wolfgang Schäube). Názor, že právě politika Německa je příčinou takto rozsáhlé krize, sdílí i německý eurokomisař Günter Oettinger.

Domácí i zahraniční kritika Merkelové sílí. Její spojenci naopak ubývají. Švédsko od politiky otevřených dveří ustupuje a rozhodlo se příliv zásadně omezit. Emotivně to oznámila vicepremiérka Švédska Asa Romsonová. Na konci projevu začala plakat.

Opravdovým spojencem Merkelové je po celou dobu předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker. Odtud plyne selhání Evropské unie. Za celou dobu krize EU nepřišla s žádným skutečným plánem řešení, který by se začal realizovat. Tady je nutno připomenou, že EU vsadila vše na jednu kartu, a to tureckou kartu, kdy považuje páteční dohodu z minulého týdne s Tureckem za průlomovou – neuvědomuje si ale, za jakých podmínek tuto smlouvu vyjednala, že se sama vmanévrovala do role prosebníka, a to státu, který není ani jejím členem a ze zoufalství nad kritikou, která se na ní valí ze všech stran se nechá vydírat řešením, které samo o sobě stojí na velmi vratkých základech – mimochodem  ústupky EU a tolerance vyděračské politiky Turecka odsoudilo 97% českých občanů na Novinkách.cz-nejpoužívanějším internetovém portálu „Seznam“.  Řešení přílivu migrantů není hledáno v jeho omezení či zastavení, ale v přerozdělení problémů, které přináší. Proto Evropská komise přišla s plánem povinných kvót. Merkelová i Juncker trvají na tom, aby se časem z povinných kvót stal stálý mechanismus přerozdělování migrantů. Řešením má být více solidarity a „více Evropy“.

Migranti a bezpečnost

Merkelová a další podobně smýšlející lidé říkají, že migranti jsou našimi spojenci, protože utíkají z konfliktních oblastí i před našimi nepřáteli. Prý se nemáme čeho bát. Jsou to lidé jako my, kteří chtějí jen v klidu žít. Média nám ukazují emotivní obrázky dětí, snažící se vyvolat náš soucit. Nejvýraznější byla v tomto směru fotografie mrtvého chlapce Ajlana ležícího na písečné pláži tureckého pobřeží.

Většina migrantů pravděpodobně skutečně je spíše mírumilovná. Ale je třeba si přiznat, že migranti jsou z větší části mladí muži, u kterých existují značná rizika. Podle šéfa německé kontrarozvědky Hanse-Georga Maassena jsou někteří běženci přicházející do Evropy radikálové, kteří mohou plánovat útoky. Podle něj tvoří mladí muži mezi 16 a 35 lety 70 – 80 % všech migrantů. Značná část těchto lidí, přicházejících ze Sýrie, Iráku nebo Afghánistánu, již přišla do styku s válkou. Někteří z nich mají válečné zkušenosti a hrozí u nich i budoucí radikalizace, pokud se nepovede je integrovat do společnosti.

Státy by kvůli těmto rizikům měly být při jejich přijímání velmi obezřetné. Německo v tomto naprosto  selhává, protože do něj proudí statisíce lidí, které nezvládá registrovat a kontrolovat. V minulém roce přišlo do Německa přes milion běženců.  Mnoho z nich bez jakékoliv kontroly úřadů.

Politická korektnost v EU brání řešení

Zmíněná fakta je samozřejmě politicky nekorektní říkat. V Evropské komisi by nic podobného ani nemohlo zaznít. Těžko můžeme očekávat realistická řešení krize, když se nedá realisticky o této krizi ani mluvit. Bez pojmenování věcí pravými jmény nelze nalézt řešení. Politická korektnost v EU nabrala až dekadentní podobu. Hrozí nám zničení, ale nesmíme o tom hovořit, protože bychom při tom museli o migrantech mluvit jako o hrozbě. Evropské elity se staly natolik tolerantními, že jsou ochotny tolerovat i zánik naší civilizace.

Povinné kvóty – počátek rozkladu EU?

Zlomovým momentem pro další životaschopnost EU se může stát 22.září 2015, kdy byla Česká republika, Slovensko, Maďarsko a Rumunsko přehlasováno ve věci povinných kvót na přerozdělení migrantů po Unii. EU si tím podráží nohy u veřejnosti nejen těchto států, ale i mnoha dalších, jejichž představitelé hlasovali sice pro toto opatření, ale jen pod nátlakem Německa. Pro mnoho občanů se jedná o tvrdé procitnutí ze sna o EU jako o idylické spolupráci evropských národů. Sami němečtí politici včetně předsedy Evropského parlamentu Schulze přilili olej do ohně, když otázku přerozdělování migrantů začali spojovat se strukturálními fondy EU. Schulz prohlásil, že není možné přijímat finance z EU a zároveň být nesolidární v otázce přijímání imigrantů. Tím otevřel otázku smyslu strukturálních fondů. Je jejich smyslem podplácet chudší státy, aby se nechaly poslušně Německem řídit?

Jsem proti unijnímu přerozdělování peněz. Reakce na podobné výhrůžky je jednoznačná – v žádném případě se nesmíme nechat vydírat dotacemi, protože dotace naší ekonomice stejně škodí.

Ze západoevropských států se Merkelová snaží vytvořit „koalici ochotných“, kteří si budou mezi sebou přerozdělovat migranty z tureckých táborů. Zdroje z Berlína hovoří o čísle 400 000 za rok. Tuto koalici se může Merkelová pokusit použít na vnucení stálého mechanismu přerozdělování migrantů zbytku členských států EU.

EU se v otázce povinných kvót rozdělila, prošly jen za cenu násilného většinového hlasování. Budou pokračovat tlaky na další povinné kvóty a na stálý mechanismus přerozdělování migrantů. V průběhu sporů o kvóty byla zpochybněna strukturální politika EU. Dále se ukázalo, že EU nedokáže chránit svoje vnější hranice. Iniciativu tak musely převzít národní státy a začít si chránit vlastní hranice i uvnitř EU. Migrační krize bude dále pokračovat a podle prognóz by měla být v dalších letech minimálně stejně silná. Lidí v pohybu jsou ve světě desítky miliónů. Pozvání k lepšímu životu v Evropě je tak silnou motivací pro značnou část z nich.

Existenční zápas Evropské unie

Pavel Paulát | Úterý, 15. 3. 2016 v 23:50

Především systematické odstranění politiky z rozhodovacích procesů a vzrůstající moc úředníků jsou popřením logického vývoje dějin Evropy. Vede to k pošlapání demokracie, plurality názorů a omezení svobody jednotlivce, který ztrácí možnost procesy ovlivňovat svým rozhodováním ve volbách.

Evropská unie není schopná nalézat řešení krizí, kterým čelí. Čím dál častěji se ozývají hlasy, že je nutná razantní změna nebo může nastat i rozpad EU.

Spěje Evropská unie k zániku ?

Evropské unii se přičítá k dobru bezpečí a prosperita, kterým se Evropa ještě donedávna těšila. Za sjednocení kontinentu EU dokonce v roce 2012 získala Nobelovu cenu míru. Prosperující si jistě příslušníci jižních (a i mnohých dalších) evropských národů nepřipadají. Výmluva na světovou ekonomickou krizi přestala fungovat. V bezpečí se pod tlakem masové migrace a ve stínu pařížských útoků může cítit málokdo. To samo o sobě přináší existenciální otázky smyslu Evropské unie v její dnešní podobě.

Čas ukazuje, že EU byla vystavěna na příliš idealistických základech a jen pro období klidu. Jakmile přijde krize, byrokratická EU se hroutí a řešení musí hledat představitelé států. Nyní sledujeme, jak se takřka v přímém přenosu evropský sen začíná pod tíhou reality postupně rozkládat. Mnoho evropských elit jím na rozdíl od běžných občanů ale stále žije. Věří, že řešením všeho je vybudování Spojených států evropských. Žijí utopií o nadnárodním státě s jednotnou měnou, hranicemi, prezidentem a vládou. Přesně tou vizí „sjednocené Evropy“, o níž Thatcherová prohlásila, že je pomníkem marnivosti intelektuálů a klasickou utopií odsouzenou ke krachu. Měla pravdu a my nyní žijeme v krachující Evropě. Symbolem tohoto krachu je i samotný Brusel. Z města plného unijních byrokratů a lobbistů se stalo zároveň hnízdo islámského terorismu.

Je Schengen mrtvý ?

Rozsáhlý teroristický útok v ulicích Paříže v pátek 13.listopadu loňského roku znamená faktický bankrot Schengenu, protože část atentátníků žila právě v Bruselu. Francie zareagovala očekávatelným způsobem. Zavedla kontrolu hranic na dobu neurčitou. V Evropě končí klidné časy, kdy mohly být mezi státy Schengenu otevřené hranice.

Schengen měl navíc nahnutou budoucnost ještě před útoky, a to kvůli migrační krizi. Některé země kvůli přílivu migrantů obnovily hraniční kontroly. Mezi některými dokonce začaly vznikat na hranicích nové zdi. Rakousko nejprve popíralo, že by na hranicích se Slovinskem stavělo plot proti migrantům a hovořilo o probíhajících „stavebních úpravách“. Zdi či ploty staví i další státy a je to samozřejmá reakce na vzniklou bezpečnostní situaci.

Rozplývá se sen o sjednocené Evropě

V Bruselu nastalou situaci a kroky jednotlivých států sledují s panikou. Sen o jednotné Evropě bez hranic se rozplývá. Předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker na to reagoval svou výzvou, že „musíme zachovat při životě ducha Schengenu“. Schengenský systém volného pohybu podle Junckera upadl po teroristických útocích a kvůli migrační krizi do kómatu, proto je potřeba ho znovu vzkřísit. Na plenárním zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku varoval, že pokud Schengen padne, přestane dávat jednotná Evropa smysl.

Evropská unie se zmítá v krizi, která může znamenat její zánik nebo radikální přeměnu. Dle mého soudu byla EU špatně už založena, a chyby jsou tak v jejích základech. Celky s absencí demokratické kontroly rozhodující o životech lidí mohou sice dlouhou dobu existovat, ale jednou vždy skončí. Zaniknou, jakmile se vyčerpá ideologie, která je pohání. Junckerova slova potvrzují, že europeismus se postupně vyčerpává a blíží se bodu, kdy přestane dávat smysl i množině jeho dosud zarytých stoupenců.

V této situaci přichází Velká Británie s požadavky na reformu svého vztahu s Unií. Mezi nimi nalezneme i symbolické vyvázání se z konceptu „stále těsnější Unie“, který je jádrem ideologie europeismu. Zastavení integrace a postupný či živelný rozpad EU je reálnou možností, se kterou  bychom měli počítat.

Nepravdy zaznívající z jihlavského magistrátu

Pavel Paulát | Středa, 13. 5. 2015 v 0:01

…tentokrát o letišti v Henčově, kde úzká skupina lidí se snaží za každou cenu prosadit svého „koníčka“ za peníze nás všech…

MF DNES 26.1.:

„Jelikož nemáme letiště, z něhož by mohlo startovat letadlo s hasičskými prvky, muselo vzlétnout z Prahy. A to jsou dvě hodiny zdržení,“ připomíná Výborný.

ČR nevlastní žádné letadlo určené k hašení lesních požárů, které by ke svým vzletům a přistáním potřebovalo zpevněnou vzletovou a přistávací dráhu.

Leteckou hasičskou službu v ČR zajišťují:

a)      Policie ČR – využívá vrtulníky 412 HP a EPEC 135 a Bö 105 s bambivaky, vrtulník samozřejmě žádnou dráhu nepotřebuje.

b)      Armáda ČR – využívá vrtulníky W-3A Sokol s bambivaky, ani tento vrtulník samozřejmě žádnou dráhu nepotřebuje.

c)       Soukromí provozovatelé – využívají letouny Antonov An-2PZL M-18 Dromader a Z-37T/137T Čmelák/Turbo Čmelák. Všechno jsou to typy, které odstartujíz poloviční travnaté dráhy, než jakou v současné době disponuje jihlavské letiště.

i.      Na jihlavském letišti po několik minulých sezón právě taková letecká hasičská stanice soukromého provozovatele (plzeňská firma Surmet) úspěšně působila, prováděla hlídkování a zásahy při hašení.

ii.      Ukázka hašení požárů z letounů An-2 a Čmelák patří mezi pravidelné ukázky na Horáckých leteckých dnech, pořádaných Aeroklubem Jihlava.

Jihlavský deník 24.3.:

„Podle primátora je Jihlava jediné krajské město, které nemá zpevněnou dráhu.“

Kromě Jihlavy nedisponují zpevněnou dráhou pro provoz větších letadel další 4 krajská města –  Ústí nad Labem, Liberec, Zlín a Olomouc. A jsou to dokonce města, jež mají bez mála dvakrát větší počet obyvatel, než kolik má Jihlava.

Nejvyšší představitelé našeho města, konkrétně náměstci primátora Vymazal a Výborný, lžou téměř v přímém přenosu a vůbec je nenapadne, že si tyto jejich veřejné výroky lze snadno ověřit.

Tyto fakta uveřejňuji na popud toho, kdy jsem se dočetl v dnešních Jihlavských listech na druhé stránce krátkou, nenápadnou zprávičku o tom, že snad v Diodu se bude konat již pozítří právě k tomuto tématu „kulatý stůl“. Asi právě na poslední chvíli proto, aby se tato investice města i kraje obešla bez nějaké výraznější medializace a odporu občanů k tomuto nesmyslnému utrácení peněz nás všech.

Já osobně se bohužel nemohu zúčastnit tohoto setkání právě proto, že toto bylo zveřejněno na poslední chvíli a budu mimo Jihlavu, takže apeluji na všechny občany na tomto setkání, aby se nenechaly „opít rohlíkem“ našimi komunálními politiky o tom, jak je tato investice z veřejného rozpočtu nevyhnutelná.

Další fakta – zpočátku 30 milionů, potom 60 milionů napůl s Krajem Vysočina, který to má jako investici bez dalších nákladů a konečně město Jihlava jako nejbohatší z nejbohatších zaplatí druhou půlku investic 30 milionů a hlavně každým rokem provoz – tedy režii celého letiště, což budou další miliony a miliony z městské kasy. Tvrzení města, že letiště po investici pronajmou soukromému subjektu je nesmysl, protože z hlediska ekonomiky letiště v Henčově by to byla ekonomická sebevražda.

No a vůbec poslední zpráva z úterních Jihlavských listů – ještě není ani prodiskutováno, natož schváleno a už jsme na sto milionech investic do letiště našeho provinčního městečka…

 

 




© 2007 Parola s.r.o. - užití obsahu včetně převzetí článku bez písemného souhlasu Paroly spol s r. o. je zakázáno. edited by N.E.S.P.I