Archív dle autora

Trápení pana šéfredaktora.

Miroslav Tomanec, Ing., MBA | Čtvrtek, 14. 5. 2020 v 22:09

Ve svém listě věnoval pan Klukan v poslední době spoustu prostoru k tomu aby skandalizoval občanský aktivismus jako takový, současné vedení města,  hnutí Fórum Jihlava  i moji osobu zvláště. Série rozhovorů, „publicistiky“ a komentářů vesměs s výstupy a závěry tak absurdními a zavádějícími že je opravdu zcela zbytečné více jednotlivosti rozebírat a vyvolávat tak zbytečný a nic neřešící řetězec dalších diskusí…. Marně vynaložený čas, podstatná část těchto vývodů se týká mé osoby a opravdu jsem nenarazil na nic, na co bych chtěl reagovat konkrétněji.

Z tohoto pohledu je obecný distanc vedení města, které se například od věcí, které zazněly v rozhovoru s bývalým náměstkem Petrem Laštovičkou, okamžitě rázně vymezilo, zcela odpovídající a postačující.

Dlouhodobá nervozita pana šéfredaktora ze současného složení vládnoucí koalice  tak bohužel pro něj bude pokračovat i nadále, protože i včerejší jednání zastupitelstva ukázalo  shodu   při všech hlasováních. Koalice je funkční a akceschopná a navzdory voláním  pana Klukana  normálně pokračuje dál.  Bez ohledu na to,  že názorová pestrost je opravdu velká a řada věcí se řeší opravdu „na krev“.

 

 

KRONOSPAN!

Miroslav Tomanec, Ing., MBA | Úterý, 17. 3. 2020 v 10:11

Bylo by asi nespravedlivé tvrdit, že využívají dnešní situace a snaží se v tichosti a závětří, pod rouškou krizové situace cosi prosadit, to asi ne.

Ovšem to na věci nic nemění. Stejně jako v listopadu 2018 (což se i díky odporu veřejnosti podařilo odvrátit) se právě teď snaží vyhnout důkladnému posouzení vlivu své činnosti na životní prostředí a pod zástěrkou ušlechtilých idejí (ekologizace výroby, snížení skleníkových plynů…) se snaží prosadit podstatně větší použití dřevotřiskového recyklátu jako prvotní suroviny pro svoji výrobu v těsné blízkosti obytné zástavby města.

A proto je třeba nyní příslušné instituci, kterou je krajský úřad, sdělit na to svůj názor. Já osobně třeba budu žádat důkladnou vstupní kontrolu recyklátu, podstatné omezení dovozu této suroviny ze zahraničí, přizpůsobení výroby standartům jako mají v zahraničí…

Ale to je jenom zlomek. Čím nás bude víc, tím náš hlas bude více slyšet. Odkazy na kompletní dokumentaci jsou na mém osobním fb profilu, vše je také na úřední desce našeho krajského úřadu a termín k podání je 31.3.2020. A také prosim šiřte a sdílejte.

Nejhorší je teď mlčet!

Exempla trahunt – příklady táhnou.

Miroslav Tomanec, Ing., MBA | Sobota, 8. 2. 2020 v 8:07

Minulý týden proběhla v gotické síní radnice  slavnostní a velice zajímavá konference.

750 let Jihlavského stavebního řádu, za panovníka Přemysla Otakara II. A skoro až symbolicky v době současného ne-řádu, tedy městské koaliční krize, za panovníka Miloše Zemana.

Po celý den defilovali před početným publikem fundovaní a výborně připravení přednášející s tématy vážící se k historii našeho města,  stejně jako k širším souvislostem té doby. Osobně mne nejvíce zaujal profesor Martin Wihoda, když ve svém vystoupení k „dlouhém 13. století“  poukázal na nejenom havířské kořeny německé kolonizace našeho prostoru a také docent Cikán z pražské Fakulty architektury druhou částí své přednášky. Ten  je totiž také autorem vítězného návrhu revitalizace Masarykova náměstí a velice zajímavě vysvětlil obecná i konkrétní místní východiska svého návrhu, který se nyní rozpracovává v dalších fázích projektové dokumentace.

Hrdost na své město, na jeho historii a příklady které mají dosah až do současnosti. Potěšení a pocta  sedět vedle pana arch. Gryce, chodící encyklopedii, který mně ukázal materiály z podobné akce před 50 léty, co se jí jako mladík účastnil.

Jenom těch náměstků tam bylo jaksi málo – ale to je teď obecný jev – je jich trochu nedostatek. Ještě že to Ing. arch. Martin Laštovička, náměstek primátorky za KDU-ČSL, po celý den skvěle zachraňoval. Díky!

Jihlavská voda.

Miroslav Tomanec, Ing., MBA | Čtvrtek, 23. 1. 2020 v 6:09

V rámci pokračování oteplování hodně narušených vztahů předchozími drsnými spory o majetek, provozování a peníze nám pracovníci jihlavské divize VAS a.s. umožnili prohlídku úpravnu vody v Hosově.

Je to velice moderní, nadčasové zařízení, díky kterému má Jihlava a okolí vodu nejvyšší kvality a výborných chuťových parametrů. Slouží od roku 1973 a přestože poslední velká modernizace za 170 milionů Kč proběhla už v roce 2001, stále není ve světě vodárenství nic progresivně technologicky lepšího a podobných moderních úpraven je v zemi jenom několik.

Základním zdrojem surové vody pro Jihlavu je vodní nádrž Hubenov, jsou zde však i přímé záložní možnosti zásobování z řeky Jihlavy a Pístovskych rybníků. Tyto zdroje jsou však dnes využívány pouze v optimální míře přes poměrně dramatická sucha posledních let. Dlouhodobě se také osvědčilo napojení na přivaděč z ÚV Nová Říše. Přesto jsou reálné současné úvahy propojení Jihlavské vodárenské soustavy s vodní nádrží Vranov a vodní nádrži Želivka.

Vysoká kvalita a dobrá chuť vody je dána především celým vícestupňovým systémem technologie úpravy vody a citlivým použitím šetrných chemikálii. Voda postupně prochází koagulací ( proces, během kterého se nejprve z vody vyloučí sraženiny nečistot za pomocí činidel), sedimentací, číštěním pískovými filtry, ozonizací a čištěním skrze aktivní uhlí. Namísto dříve běžného plynného chlóru pro dezinfekci vody se nyní používá chlordioxid ( oxid chloričitý – Cl O2) , při rozkladu kterého nevznikají žádné pachové vedlejší produkty . Měli jsme možnost na vlastní oči vidět velice atraktivní klíčový proces filtrace a praní vody v pískových filtrech, během kterého nám vznikala naše kvalitní pitná voda doslova před očima. Fotky celého procesu jsou na mém fb profilu.

V Jihlavě má vodárenství velice dlouhou tradici, vždyť jsou zaznamenány nálezy dřevěného potrubí, kterým byla voda přiváděna z pístovských vodárenských rybníků do vodárenské věže v prostoru dnešního parku Gustava Mahlera. A odtud byla vedena do obou kašen na náměstí, kde si ji už odebírali obavatelé města. Počátky tohoto systému se datují do 14. století – a proto je i kus tohoto potrubí symbolicky vystaven ve vestibulu hlavní budovy. Dnešní technologie a péče o tuto základní potřebu je důstojným pokračovánim těchto tradic.

Vodárenská akciová.

Miroslav Tomanec, Ing., MBA | Neděle, 29. 12. 2019 v 15:11

Podstatnou část jihlavského vodárenského majetku stále provozuje firma VAS a.s., divize Jihlava. A to přes nespornou vůli Jihlavy rozhodovat a spravovat si svůj majetek. Nejde to už sedm let – hlavně kvůli šikovným obstrukcím právníků protistrany. A tak se pořád musíme s tímto molochem zabývat a respektovat jej, aniž bychom si to přáli.

Na počátku všeho byla privatizace v divokých devadesátých letech. Tehdejší národní podnik Jihomoravské vodovody a kanalizace se sídlem v Brně tomu samozřejmě také neušel. Pokrýval území celého tehdejšího velkého Jihomoravského kraje a tak prvotní snaha byla zcela zřejmá – udržet vše jak bylo, přemalovat vývěsní štít a jet dál, jako by se nechumelilo….To se i částečně podařilo, trhlo se Město Brno a pak místa, které jednak byly dosti daleko od tohoto centra a nebo měly už tehdy velice prozíravé vedení… Hodonín, Břeclav, Uherské Hradiště, Zlín, Prostějov, Kroměříž. Tam všude jsou samostatné vodárny, vlastněné přímo městem a výnos z nich slouží v první řadě k obnově sítí, nikoliv ke zcela zbytečným režiím, jako je tomu u nás.

Právě příklad samotného Brna je velice zajímavý a ukazuje jednu z možných cest. Za velkých politických třenic se zde totiž do vodárenství navezla francouzská firma Suez. Za necelou čtvrt miliardu získala 46% akcií – město si ale udrželo majoritu – a je to tak dodnes. Vedle slušné počáteční investice, za kterou se společnost dovybavila, přinesla dramatický obrat především do ekonomiky podniku a osvícený přístup v nakládání se ziskem – tedy nebere si zdaleka tolik co jí náleží a nechává zde podstatnou část na další rozvoj společnosti. Což se jí v konečném důsledku bohatě vyplatí – celková hodnota společnosti mezitím nenápadně vzrostla ze dvou na čtyři miliardy…

Však také základní srovnání s naším vodárenským otesánkem, před  kterým se my v Jihlavě musíme pořád klanět, vyznívá pro naši VAS Brno a.s. více než tristně….VAS obsluhuje 514 tisíc obyvatel, Brněnské vodárny a kanalizace (BVK) jenom 411 tisíc obyvatel, přesto výkony mají zhruba stejné – kolem 2 mld…Jak to? Přitom vodné a stočné se od samého počátku drží v Brně na úrovni o 15 % nižší než u nás – nyní mají 85 Kč, my 100 Kč …Jak to ? Při stejných výkonech mají BVK každoročně  vyšší zisky ….Jak to ? Stejné výkony stihne u BVK obsloužit ani ne poloviční počet zaměstnanců – tam 500 lidí, u VAS 1.100….Jak to? Při stejných výkonech dokáže BVK vyrobit a prodat o 10 % více vody ( 22 versus 24 mil kubíků ) ….Jak to?

Ale zpět k našemu příběhu. Původní principy byly jako obvykle dobré – ale jak pravil sovětský klasik – všichni jsme to na počátku mysleli dobře a dopadlo to jak to dopadlo. Princip efektivního využití nejenom technických prostředků, solidarity měst a obcí a hlavně oddělení vlastnické a provozní struktury – jak se teprve po několika letech začalo řešit u plynu a elektřiny – to všechno se však už dnes rozplizlo a přežilo. Ale kupodivu to funguje dál – s bohatě futrovaným polštářem vodného a stočného, kde je přísun nekonečný a stabilní. VAS ročně prodá kolem 22 mil. kubíků vody a jenom nynější zdražení o 5 Kč znamená tedy 110 milionů… Tomuto molochu se tak stále daří držet na trhu  a to dokonce až tak, že se postupně stává číslem 6.na našem trhu, kde už dnes dominují cizinci (Veolia, Suez, Energie AG,…) nebo velká města.

Majitelé VASky jsou přitom vlastně v konečném důsledku občané, jejichž majetek tato firma spravuje – ale až přes tři ruce…Na začátku byla vize, že majitelé  se stanou v poměrném podílu jednotlivé dobrovolné svazky měst a obcí, které se právě vytvářely – a to na Jihlavsku, Žďársku, Třebíčsku, Znojemsku a Blanensku – a tak se také stalo – tyto svazky se staly každý za sebe v poměrném podílu majiteli VAS a.s. – celkem tedy cca 80 %. Na SVAK Jihlavsko připadlo 17%. Zbývajících cca 20 % do sta je v držení 10 menších akcionářů  – malých svazků (Ivančicko, Židlochovicko….) nebo měst a obcí ( Tišnov, Šlapanice, Bohdalov…).

Pak se však ještě mezi VAS a Svazky vsunula  nově vytvořená  společnost, respektive téměř prázdná  schránka SVKMO s.r.o. – tzv. Svaz vodovodů a kanalizací měst a obcí, kterou vlastní ty svazky a ta s.r.o. teprve vlastní tu VAS. Pitomost ? Jen zdánlivá a ve skutečnosti velká vychytralost. Protože  to teď  funguje tak, že „VALNÁ HROMADA“ – tedy ve skutečnosti tito jednatelé prázdné schránky SVKMO rozhodnou o naložení se ziskem VAS – většinou ho největší část zase vracejí do firmy aby na majitele zbylo co nejméně ( 2018 byla dividenda 21,7 mil z HV 81 mil, o rok dříve pak 26,6 z 82 mil….) a ta se ještě procedí o „náklady“ SVKMO, eseročka, které  žádnou jinou činnost nemá, je pouze „majitelem“ . A přesto “ zaměstnává “ tři lidi a platí tyto „jednatele“ – což jenom v roce 2018 znamenalo 6,4 milionů – takže ta dividenda, která má postupně dojít do obcí se rázem smrskne o 30 % ! Ovšem vše samozřejmě legální a podle zákona.

A tak to tedy funguje:  VAS inkasuje od spotřebitelů vodné a stočné – cca 2 mld Kč ročně. za to dává majitelům infrastruktury nájemné cca 600 mil Kč ročně. První velký otazník. Je výše toho nájemné OK ? To nájemné jde na svazky v poměru majetku Druhý velký otazník. Protože tam se zastavuje a rozhoduje se. Tyto peníze měly být určeny především na vytváření zákonného fondu oprav a dále na kofinancování k dotacím – to Jihlava úplně promrhala, protože za to období pod SVAKem se ve městě z peněz tohoto uskupení investovalo minimálně – při průměrném stáří našich kanalizací okolo 70 let a vodovodů 50 let. U nás se za tyto peníze za všechny ty roky pouze opravila ČOV  a rekonstruovala úpravna na Hosově – ale ta zdaleka neslouží jenom Jihlavě, ale širokému okolí… Pak je tady onen zisk z vysoce lukrativního provozování sítí – měl by být ve stamilionech, ovšem je stěží poloviční ( cca 4 % z výkonů ) – obrovská režie – třetí velký otazník , – a velký filtr SVKMO s.r.o. nakonec – jak bylo popsáno – čtvrtý velký otazník….. Malý zbyteček po tom všem, by měl skutečně doputovat na SVAK Jihlavsko – pátý velký otazník, včetně jejich velkých režií.

A o tom všem se v různých obměnách diskutovalo na zastupitelstvu v létech 2007 – 2012. Tak jsem jenom oprášil sešit z tehdejší doby a aktualizoval čísla na dnešní dobu..Podstata se nikterak nezměnila…

Jihlava  už v roce 2009 ze SVAZku vystoupila a chce si spravovat svůj majetek sama, třeba si rozhodovat o výši vodného a stočného. Okolní obce a města, které už dávno toto uskupení opustily nebo se naštěstí ani nestaly členy, ho mají 60 – 70 Kč za kubík. Průměr v zemi je 80 Kč. A my máme dnes …. rovnou stovku ! Což je pro průměrnou domácnost tak o 2 tisicovky  za rok víc, než je celostátní průměr.  A o tom to je !

 




© 2008 Parola s.r.o.