Blog Jihlavských listů

V minulých příspěvcích jsme se seznámili se sociálním bydlením a sociální izolací seniorů.

Dalším důležitým tématem je veřejná doprava. Tento rok radní města dosáhli významného kroku, kdy občané starší 65 let budou cestovat jihlavskou městskou dopravu zdarma. Dle mého názoru to bylo výborné rozhodnutí, ale také je potřeba vzpomenout na seniory, kteří již nejsou tak mobilní. Těm by město mohlo pomoci rozšířením již stávající služby Novodobé sanitky, což je služba, která klienta nejen dopraví k cíli, ale personál doprovodí pasažéra až na kýžené místo, třeba k lékaři, na úřad, nebo na nákup. V jiných městech je tato služba hojně využívaná a městem podporovaná. Příkladem mohou být Karlovy Vary, Praha, ale i města na Vysočině, jako například Světlá nad Sázavou, Náměšť nad Oslavou nebo Telč.

Veřejná doprava se ale netýká jen seniorů. Měla by být přátelská i pro ostatní obyvatele města. Jednou z cest, jak ulehčit obyvatelům, by byla MHD zdarma, bohužel je to finančně nad možnosti města. Reálnější variantou je zavedení možnosti platit v MHD platební kartou, kdy cestující nemusí mít u sebe Jihlavskou kartu, která se naneštěstí minula původní myšlence integrování nejen jízdenky MHD, ale i vstupenky do zoo, aquaparku Vodní ráj, průkazku do knihovny, či platby za parkování. V rámci Smart city se dozvídáme, že budeme mít v Jihlavě chytré zastávky, nebylo by tedy od věci mít i možnost chytré platby v dopravě. Výhodou by mohlo být, díky platbě kartou, levnější jízdné. Další možností je mobilní aplikace pro chytré telefony, která by občanům umožnila kupovat jízdenky kdykoliv a kdekoliv, informovala by o dopravní situaci ve městě, kulturních aktivitách a jiných důležitých událostech.

Jak jistě víme, město trápí řada věcí, nejenom bydlení, sociální izolace seniorů a doprava, ale například i pracovní podmínky zaměstnanců v městských firmách, ale o tom až příště.

V předešlém článku jsme si představili téma sociálního bydlení, jehož část byla zaměřena i na bydlení pro seniory. Ovšem jedním z největších problémů seniorů je, dle mého, samota.

Aktivizace a zapojení seniorské populace, která je v Jihlavě zastoupena v počtu více jak dvou desítek tisíc, do společenského života je dalším krokem PRO sociální město.

Město by pomocí své příspěvkové organizace, popřípadě spoluprací s neziskovými organizacemi v sociální oblasti mohlo seniory zapojit do různých aktivit. Tímto zapojením by senioři získali pocit potřebnosti a užitečnosti. Zároveň by se předešlo sociálnímu vyloučení a izolaci seniorů.

Myslím si, že ani město nemá přehled jak velký počet sociálně izolovaných seniorů v Jihlavě žije. V rámci aktivit by například sociální odbor města ve spolupráci se SMJ  mohly realizovat projekt jihlavská Plavenka. Smysl tohoto projektu by byl v plavání seniorů zdarma na bazéně v Rošického ulici, samozřejmě v předem stanovené dny. Tento projekt by nebyl užitečný jen v předcházení sociální izolace seniorů, ale přispěl by i ke zdravotní prevenci. Plavání je totiž jeden z mála sportů, který nemá skoro žádná omezení z hlediska věku, zdravotního stavu a výkonnosti.

Dalšími aktivitami mohou být organizované poznávací zájezdy po České republice, debaty a přednášky na témata blízká seniorům a různé vzdělávací akce. Vše by se realizovalo pomocí již zavedených neziskových organizací pod záštitou Svazu důchodců, kdy garantem by bylo město.

Každoročně dostávají neziskové organizace od města finanční podporu na svůj chod, ale takovýmto uceleným projektem pod názvem „Jihlava přátelská seniorům“, by mohlo dojít k propojení organizací a sjednocení nabízených volnočasových aktivit. K prezentaci by mohl posloužit měsíčník s vypsaným přehledem aktivit pro seniorskou část obyvatel města.

Město může udávat trend seniorské a rodinné politiky, ale je zapotřebí chtít. Jedním velkým projektem, který by pomohl propojit generace je mezigenerační centrum, ale o tom  a dalších sociálních problémech zase příště.

Bydlení pro mladé, malometrážní byty pro seniory, byty pro matky samoživitelky. To je jen malý výčet možných uživatelů sociálně dostupného bydlení. Myslím si, že se určitě shodneme na tom, že bydlení je pro každého základ. Jak chceme spokojeně žít, když nemáme kde bydlet. Jak chceme pracovat a odvádět kvalitní pracovní výkon, když nemáme, kde spát. Jak si můžeme užívat seniorského věku, když nemáme na základní lidské potřeby.

Zákon o sociálním bydlení, které připravovalo Ministerstvo práce a sociálních věcí společně s Ministerstvem pro místní rozvoj v minulém volebním období nedopadl. Věřím, že město jistě vyčkávalo na parametry tohoto zákona, aby mohlo samo jednat. Zákon není, ale město bytový fond má, i když již značně malý, jelikož většinu z fondu rozprodalo.  Stávající byty či domy jsou ve stavu, kdy vyžadují rekonstrukci. Tato rekonstrukce může být spolufinancována z ministerstev, které mají zřízené dotační programy na dostupné bydlení.

Dle Českého statistického úřadu si mladá generace, která je společností nazývána mileniány, na své bydlení nedosáhne. Většina mladých je tedy odkázána na pomoc rodiny a vzniká nám tzv. sandwich generation, kdy mladí dospělí žijí s rodiči většinu svého života, jelikož si nemohou dovolit své vlastní bydlení. Přitom řešení je vcelku jednoduché. Například v Třebíči, která je v Kraji Vysočina, mají startovací bydlení pro mladé páry a rodiny s jasně stanovenými podmínkami.

Na opačném pólu jsou senioři, kteří mají sice kde bydlet, ale velmi těžko, při velikosti starobního důchodu, zvládnou pokrýt nájem. Zde může také svou roli sehrát město a nabídnout seniorům bydlení v malometrážních, dotovaných bytech.

Pro město, které vlastní řadu bytů či celých domů, by to mohlo být velmi přínosné a vyslalo by tak společnosti zprávu, že se zajímá o lidi, kteří jsou v nouzi a potřebují pomoci.

Samostatnou kapitolou jsou osoby v nouzi, jako třeba matky samoživitelky, které si po zaplacení nájmů nemohou už dovolit koupit dítěti například pastelky či jiné věci pro rozvoj osobnosti dítěte. Místo toho, aby peníze od daňových poplatníků končily v kapse soukromníka, který vlastní ubytovny, kde poskytuje ubytování těmto matkám, by tyto peníze mohly končit v rozpočtu města. Tento rozpočet by byl obohacen a dané finance by se mohli použít na další smysluplné věci v sociální oblasti.

Je potřeba začít řešit i další sociální problémy města, ale o tom až příště.

Vstáváte brzo, chodíte spát pozdě. Měsíčně pracujete více jak 70 hodin přesčas. Na jídlo nemáte čas, a když už si najdete chvilku, tak snídáte, obědváte, i večeříte ve spěchu, bez pravidelného režimu. V zimě se klepete a v létě naopak potíte. Máte zodpovědnost za stovky životů, a to v pracovním prostředí, kde Vám ostatní akorát házejí klacky pod nohy. Jste první na ráně, neminou Vás tedy bezdomovci, polobezdomovci, alkoholici, ani lidi s chřipkou, či anginou. Jste ti, kteří do práce musí za každých okolností, kdo jiný by odvezl lidi do práce, do školy, k doktorovi, či na důležité schůzky a jednání? V neposlední řadě Vám při každodenním úklidu hrozí, že se píchnete o infikovanou jehlu, či pořežete o střep.

A to vše za 100 Kč na hodinu. To je realita řidičů MHD. Je jasné, že za takovéto peníze zájem o místo řidiče není. Tím pádem není možnost rozvíjet MHD ve městě, zavádět nové linky a další věci.

Mysleme tedy na vše výše zmíněné a nedivme se, že i našim milým řidičům MHD ujedou někdy nervy, a že nejsou zrovna příjemní. Važme si jich a povzbuďme město k jednání s odbory o navýšení platu a přiměřených benefitech pro řidiče MHD. Pokud tomu tak nebude, tak nemá smysl uvažovat o rozšíření MHD v Jihlavě, jelikož nebude nikdo, kdo by tyto trasy jezdil. Je to jednoduchá matematika. Spokojený zaměstnanec = spokojené město.

Existují neziskové organizace, které umí pomáhat. Žádají si přitom o dotace na provoz a při podání žádostí musejí doložit řadu dokumentů. S tím je spojená také řada kontrol. Vždy musí doložit potřebné, a to doslova každou korunu. Po všech těch kontrolách musí ještě vystavit výroční zprávu. V jejím obsahu se můžeme dočíst, kolik financí a od koho získaly. Kromě pomoci a papírování leccos ještě stihnou. Třeba pořádají tradiční a návštěvníky oblíbené akce. Nic však nejde hned. Za těmito organizacemi většinou stojí lidé, kteří mají nejenom praxi v oboru, ale hlavně se těší dobrému jménu.

Mince má ovšem dvě strany, a tak tu máme ještě hvězdnou nadaci, v Jihlavě jedinou. Pro tu však platí jiná pravidla. Ano, nezveřejňuje výroční zprávy, ano, nemá transparentní účet, ano, nedozvíme se, kam veškeré dary jdou a ne, nemáme nárok se to dozvědět.

Bohužel nám musí stačit věta, že veškeré finance jdou na pomoc potřebným. Hlavně moc neblábolit. Tečka.