Blog Jihlavských listů

Archív dle autora

Madeleine Albrightová

Miloš Vystrčil | Středa, 4. 5. 2022 v 14:47

V minulém týdnu jsem měl tu čest zastupovat ve Washingtonu společně se svými kolegy senátory Jiřím Růžičkou a Pavlem Fischerem a ministrem zahraničních věcí Janem Lipavským Českou republiku na pohřbu Madeleine Albrightové.

Lepší než má slova o významu a přínosu této ženy pro svět a pro Českou republiku bude, když přímo ocituji alespoň některá slova z vystoupení současného amerického prezidenta Joe Bidena, bývalého amerického prezidenta Billa Clintona a bývalé ministryně zahraničních věcí Hillary Clintonové.

Z vystoupení Joe Bidena:

„Když zemřel její přítel Václav Havel, pamatuji si, jak na něj Madeleine vzpomínala. Vrhal světlo do míst nejhlubší temnoty a neustále nám připomínal naše závazky vůči sobě navzájem. Tato slova platí i pro Madeleine.“

Z vystoupení Billa Clintona:

„Její americký příběh začíná českým diplomatem (na mysli měl Bill Clinton otce Madeleine Albrightové), který přišel do Ameriky se svojí rodinou jako uprchlík. A jeho dcera se stala velvyslankyní a ministryní. Prožila plný život. Věděla, co hájí a proti čemu vystupuje.

Když jsme byli na pohřbu Václava Havla, mluvila jménem USA, v katedrále, kde byla zima, a mluvila česky. Pro publikum to bylo elektrizující. Mluvila celkem pěti jazyky. A já jsem si (tenkrát v Praze) říkal, že přesně tohle je Amerika. Aby se z pilné uprchlice stala ministryně zahraničí. Jednou řekla, nemůžeme být jen herci, musíme být autoři. A ona byla skvělá autorka. Je to autorka, kterou stojí číst a následovat.

Dnes na Ukrajině vidíme až příliš tragicky to, co Madeleine věděla – že svoboda není nikdy jistá a pokušení zneužít moc je velké.“

Z vystoupení Hillary Clinton:

„Prezidente Bidene, prezidente a paní Obamová, prezidente Clintone, viceprezidenti, členové vlád, kongresů a přátelé doslova z celého světa.

Shromáždili jsme se v tento slavný den v této nádherné katedrále, abychom oslavili mimořádný život a službu Madeleine Korbel Albrightové. Madeleinině milované rodině, jejímu bratrovi Johnovi a sestře Cathy, jejím dcerám Anne, Alice a Katy, jejím zeťům, jejím šesti vnoučatům: Děkujeme vám, že jste ji s námi po všechny ty roky sdíleli.

Madeleine a já jsme si rozuměly v mnoha věcech, ale v posledních letech jsme spolu sdílely hlavně radost z vnoučat. Nic ji nerozzářilo tolik jako to, když hovořila o vás všech anebo také, jak řekl Bill, nic ji neudělalo rozhodnější a odhodlanější než to, když mohla pomáhat tvořit lepší a bezpečnější svět.

To bylo poslání, které ji pohánělo celý život.

Ve svých posledních pamětech sdílela to, že rozhodně není nedostatek práce, kterou vždy stojí za to dělat a že ovšem není přebytek období, ve kterých bychom tu práci mohli dělat.

To jsou moudra ženy, která příliš brzy v životě zjistila, že život je křehký a že svobodu nemůžete brát za zaručenou, demokracii je třeba hájit, mír je třeba vyhrát a že není času nazbyt, když toho chceme dosáhnout.

Je to odhodlání uprchlice, která dvakrát uprchla před tyranií ve věku 11 let a je to odhodlání diplomatky, která znala válku a pracovala k jejímu ukončení.“

Na závěr již jenom napíši, že jsem si myslel, že docela dobře vím, jak významnou byla Madeleine Albrightová osobností a jakým přínosem byla pro náš vztah s USA.

Na jejím pohřbu jsem zjistil, že tomu tak nebylo. Respekt a úcta k Madeleine Albrightové a její zásluhy v boji za mír, svobodu a demokracii jsou ještě větší, než jsem myslel.

Její česká stopa v americké politice potom má pro nás a naši bezpečnost cenu zlata a je zavazující. Tak na to prosím nezapomínejme.

Za úsilí o nápravu věcí lidských

Miloš Vystrčil | Středa, 6. 4. 2022 v 9:31

V neděli 27. března jsem měl možnost se zúčastnit ve Vinohradském divadle slavnostního večera, který se konal u příležitosti udělení cen „Za úsilí o nápravu věcí lidských Pošli to dál“. Jedním z laureátů této ceny byl Marek Orko Vácha.

Marka Orko Váchu asi řada z Vás například z jeho knih a různých dalších vystoupení zná. To, že jsem se dnes o Marku Orko Váchovi a jemu udělené ceně rozhodl napsat, má dva hlavní důvody.

Tím prvním je, že mám v oblibě jeho knihu „Nevyžádané rady mládeži“, ze které mimo jiné usuzuji, že přezdívka Orko (Orlí oko) byla Marku Váchovi mým kamarádem Zdeňkem Papouškem přisouzena právem a přiléhavě. V této knize Marek Vácha totiž publikuje názory a rady, které dle mého názoru jsou dnes aktuální a užitečné nejen pro mládež.

Jeho věta, že lepší než hodiny tlachat o tom, jak je to na světě složité, je lepší se zvednout a jít něco dělat. Například studovat, sportovat, pomáhat, tvořit, pracovat, milovat se, zkrátka dělat něco, co dává smysl, nad čím člověk usilovně přemýšlí a co v sobě má alespoň špetku nějakého přesahu, je vlastně docela banální pravdou. Pravdou je však i to, že někdy máme problém si tuto pravdu přiznat a místo tlachání jít skutečně něco dělat.

Z každé stránky Váchových „rad mládeži“ je také zřejmé, že Vácha je zoufalý zejména z lidí, kteří už nic nechtějí. Nechtějí nic začít, nic změnit, nic napravit, nic zkusit, nikým být, nikam jít, nikoho milovat atd. Setkávat se a žít na Facebooku nestačí. Důležitý je reálný svět.

Myslím, že v dnešní době je dobré si tyto rady Marka Orka Váchy zopakovat a třeba je vzít jako motivaci a poučení pro dny příští.

Druhým důvodem proč jsem se rozhodl Marka Orko Váchu připomenout, je, že je učitelem, výborným učitelem. V pondělí 28. března jsme si připomínali 430.  výročí od narození Jana Ámose Komenského. V Česku si v tento den připomínáme Den učitelů. Popravdě jsem žádná velká nebo hlasitější připomenutí Dne učitelů letos nezaznamenal. Chápu, že asi všichni máme spoustu jiných starostí. Zároveň jsem však přesvědčen, že právě význam role učitelů a vychovatelů bude v období, které je před námi, narůstat, a i proto bylo vhodné si to na Den učitelů připomenout.

Role vzdělávání a výchovy je totiž naprosto zásadní pro zvýšení našich schopností dohledávat pravdivé a relevantní informace, chápat jejich souvislosti a odolávat tak lépe dezinformačním kampaním a odhalovat lživé informace. Rovněž bude velmi důležité, abychom i s pomocí učitelů zvládli příliv obyvatel Ukrajiny, především žen a dětí, kteří byli ze své vlasti vyhnáni agresorem, kterým je ruská armáda.

Tedy budou to také učitelé, kteří se svým přístupem, svojí výukou a výchovným působením, budou významně podílet na tom, abychom problémy, které budou přicházet, zvládli se ctí a abychom dokázali tu současnou nezištnou a velmi vstřícnou atmosféru alespoň zčásti udržet v našich školách a v běžném denním životě.

Nebude to jednoduché, držme palce učitelům a vůbec všem vychovatelům a dalším, a tím i sobě samotným a podle svých možností tomu počínaje svými rodinami napomáhejme.

Dezinformace

Miloš Vystrčil | Středa, 23. 3. 2022 v 8:15

V Česku jsme si všichni zvykli, že náš přístup k informacím je téměř neomezený. Jsme již více než 30 let zvyklí, že pokud nedochází k porušování zákona, tak náš přístup k informacím není jakkoliv omezován. Stát nám také ani nijak systematicky nesděluje, která informace je pravdivá a u které tomu tak není.

My v Česku, zejména potom starší generace, jsme totiž na filtrování informací velmi citliví až alergičtí. Pořád si ještě mnozí pamatujeme dobu, kdy existovala pouze jedna pravda sdělovaná státní komunistickou televizí a státním komunistickým rozhlasem. Poslouchat jiná vysílání, například rozhlasové stanice Svobodná Evropa nebo Hlas Ameriky bylo velkým rizikem.

Dodnes si pamatuji, jak můj otec, který rozuměl německy, si občas za socialismu tzv. pouštěl Vídeň a sledoval rakouské televizní zprávy. Před tím, než se tak stalo, jsme museli vždy zatáhnout rolety a otec si sedl asi metr před televizi, nastavil minimální hlasitost.

Když dnes poslouchám a pozoruji totalitními ruskými státními médii zpracované a dezinformované mnohé obyvatele Ruské federace, vrací se mi opět tyto vzpomínky na fungování komunistického československého rozhlasu a komunistické československé televize. Zároveň si však uvědomuji, že přes tu informační izolaci jsme v tehdejším socialistickém Československu přesto věděli, že spousta toho je jinak, než nám totalitní československá státní média sdělují, a že to byl možná jeden z důvodů úspěchu listopadové Sametové revoluce.

Jak je to dnes se skutečnou informovaností obyvatel v Rusku nevím, mohu si jenom přát, aby to neviditelné povědomí o skutečné pravdě o putinovském režimu bylo mnohem větší a rozmanitější, než to na první pohled vypadá. Jsem proto přesvědčen, že právě dostat v co největší míře k obyvatelům Ruska pravdivé informace jenom například o hrůzách, které Putinovi vojáci páchají na Ukrajině, je dnes velmi zásadní a důležitý úkol.

Za úkol málem stejně důležitý však začínám stále více považovat i nutnost zásadního zesílení schopnosti svobodného a demokratického světa bojovat s dezinformacemi uvnitř sama sebe. Svobodný a demokratický svět je totiž živnou půdou a rájem pro šiřitele dezinformací, kteří se s neuvěřitelným pokrytectvím zaštiťují svobodou slova a přitom lžou a lžou a lžou. Lžou a dezinformují často způsobem, který je velmi obtížně napadnutelný. Velmi často totiž své lži a polopravdy interpretují jako názor a argumentují, že přece ve svobodné a demokratické společnosti má každý právo na svůj názor. Velmi často také o svých lžích a polopravdách píší nebo říkají, že je slyšeli nebo že je to otázka, kterou je také nutné vyslovit, aby bylo názorové spektrum dostatečně široké a lidé se mohli v problému lépe „zorientovat“ a vytvořit si svůj vlastní názor.

Dalším typem polopravd, lží a nepravdivých názorů a skutečností jsou potom ty, které jsou součástí informační války, kterou vůči nám dlouhodobě vedou například některé dezinformační servery často podporované právě z totalitních zemí. V tomto smyslu jsme již vlastně několik let v informační válce, která bývá někdy také nazývaná válkou hybridní.

Jsem přesvědčen, že zejména v současné době, kdy kousek od nás zuří skutečná válka, kde se vraždí a zabíjí zbraněmi a umírají lidé, je nanejvýš nutné tomu přizpůsobit i náš boj proti dezinformacím a lžím.

Kromě ochrany proti dezinformacím ze strany prověřených státních, akademických i dalších transparentních autorit je proto nutné, abychom si nebezpečí dezinformací také jeden každý uvědomili a začali mnohem pečlivěji zkoumat, do jaké míry jsou naše zdroje informací důvěryhodné. Například pravdivost přímých emailů od osob a institucí, které neznáte a které nekomunikují a neodpovídají, bývá velmi pochybná. Prosím, mysleme na to více než doposud.

Sebevědomí a pokora

Miloš Vystrčil | Čtvrtek, 10. 3. 2022 v 8:28

„Češi s námi soucítí a pomáhají snad jako žádný jiný národ,“ to jsou slova mého kamaráda hejtmana Zakarpatské oblasti Ukrajiny Volodi Čubirka, která mi říkal v pátek do telefonu, aby mi následně poslal fotografie z rozbombardovaného Charkova.

Ta slova, kterými nás Čechy a Česko Voloďa ocenil, nespadla z nebe, je za nimi nejen naše člověčenství, nýbrž také naše zkušenost a naše historie. Například z roku 1968 a roků po něm následujících.

Na rozdíl od nás se Ukrajinci ruské agresi hrdinně brání. Ano, já vím, Ukrajinci jsou v jiné situaci, než jsme byli my v srpnu 1968. Ale ten kořistnický a děsivý scénář totalitní velmoci mi připadá stejný. Nechat se pozvat do cizí země, rychle obsadit, instalovat loutkovou vládu a dlouhodobě okupovat.

Ukrajina se však k překvapení Putina hrdinně brání a my cítíme a víme, že ji v tom nemůžeme nechat. Děkuji všem, kteří pomáháte. Ta spontánní podpora ukrajinského národa je obrovskou vzpruhou, posilou a nadějí pro Ukrajince i pro nás, pro naši budoucnost.

Když nyní přemýšlím o časech, které nás čekají, opět si vybavuji a dohledávám slova svatého Augustina, který před asi šestnácti sty léty okomentoval skutečnost, že lidé si často stěžují na zlou a obtížnou dobu následovně. Svatý Augustin pravil, že pokud budeme žít dobře, pak bude i naše doba dobrá a současně zdůraznil, že my jsme ta doba, a tedy jací jsme my, taková je doba.

Vzhledem k době, která je před námi a která nás čeká, bych rád poprosil, abychom tato slova vzali jako výzvu k posílení našeho sebevědomí.

Záleží totiž na našem sebevědomí a na našem přístupu, zda dokážeme i nadále udržet solidaritu a vzájemnou soudržnost, anebo zda začneme postupně podléhat těm, kteří již dnes zatím spíše slabě a nenápadně zasévají mezi nás první pochybnosti, zrnka nedůvěry, sobectví, závisti a třeba i nesnášenlivosti.

Jsem přesvědčen, že je před námi velká zkouška našeho sebevědomí a duchovní pokory.

V naprosté většině v sobě máme totiž podvědomě zakódovánu prvotní péči o svoji rodinu a své nejbližší. I proto se často snažíme zejména v tomto směru napínat své síly, svoji podporu, péči a dobrodiní. Teprve potom zpravidla přichází na řadu ti ostatní. Nejsme vychováni tak, abychom jednoduše a bez problémů byli schopni přijímat nepohodu nebo nepohodlí. Zvláště ne v případech, kdy by se mohlo zdát, že to celé způsobuje nebo způsobil někdo jiný a nikoliv my sami.

Tyto své vzorce chování a jednání dokážeme změnit v okamžiku, kdy je situace kritická, kdy někdo třeba i neznámý opravdu potřebuje naši pomoc, kdy jde o životy nebo o existenci. V těchto okamžicích aktuálního neštěstí si zpravidla vedeme velmi dobře. Platí to i dnes, kdy se ve velké většině k sobě navzájem i k ukrajinským uprchlým matkám a jejich dětem chováme báječně. Pomáháme, a to někdy i na úkor sebe, svých nejbližších a svých osobních zájmů a preferencí.

Pro naši budoucnost je velmi důležité, aby nám naše ochota pomáhat a snášet nepohodlí vydržela alespoň částečně i pro dny všední. Abychom dokázali, že na to máme dostatek sebevědomí a pokory.

Ochranný efekt

Miloš Vystrčil | Středa, 23. 2. 2022 v 8:37

V poslední době se zejména v souvislosti s očkováním mluví o ochranném efektu. Ochranný efekt se vyjadřuje v procentech.

Pokud například na úseku silnice dochází z důvodu střetu se zvěří v průměru k 10 nehodám za měsíc a po instalaci pachových ohradníků se průměrný měsíční počet nehod sníží na 6, znamená to, že ochranný efekt pachových ohradníků je 40%.

Jinými slovy ochranný efekt pachových ohradníků pro úsek silnice původně bez pachových ohradníků zachrání od havárie 4 z 10 řidičů.

Co se týká očkování, rozlišujeme ochranný efekt očkování pro různé situace.

Stručně popíši 2 základní ochranné efekty pro občany 65+, pro které je nákaza nemocí covid-19 obecně nejrizikovější a zároveň uvedu odborným šetřením zjištěné hodnoty.

1. Ochranný efekt dokončeného očkování bez posilující (s posilující dávkou) oproti neočkovaným pro případ nákazy je 32% (55%).

Příklad: Pokud by se tedy namísto 100 neočkovaných osob, které se na akci nakazily, zúčastnilo stejné akce 100 osob očkovaných dvěma dávkami (nebo dvěma dávkami a posilující dávkou) nakazilo by se z nich 68 (45). Zjednodušeně, očkování uchrání před nákazou osoby 65+ zhruba z poloviny, tedy asi každého druhého.

2. Ochranný efekt dokončeného očkování bez posilující (s posilující dávkou) oproti neočkovaným pro případ léčby na jednotce intenzivní péče (JIP) je 75% (90%).

Příklad: Pokud by se tedy namísto 100 neočkovaných osob, které se po akci nakazily a následně byly umístěny na JIP, zúčastnilo 100 osob očkovaných dvěma dávkami (nebo dvěma dávkami a posilovací dávkou) bylo by následně umístěno na JIP pouze 25 (10) osob.

Zjednodušeně, očkování uchrání osoby 65+ před umístěním na JIP u asi 8 lidí z 10.

Pokud jste dočetli až sem, vážím si toho. Zároveň velmi děkuji všem starším občanům nebo těm, kteří jsou zatíženi dalšími zdravotními problémy, kteří se nechali očkovat. Tito očkovaní starší a zdravotně zatížení občané svým přístupem významně snížili pravděpodobnost toho, že budou nuceni v případě nákazy nemocí covid-19 bojovat na JIP o život.

Zároveň také významně ve prospěch nás všech snížili zatížení našeho zdravotnictví, zejména lůžek nemocniční péče nebo umělé plicní ventilace.

Děkuji za Váš odpovědný přístup.




© 2007 Parola s.r.o. - užití obsahu včetně převzetí článku bez písemného souhlasu Paroly spol s r. o. je zakázáno. edited by N.E.S.P.I