Blog Jihlavských listů

Archív dle autora

Výsledky voleb na Vysočině

Miloš Vystrčil | Středa, 20. 10. 2021 v 9:25

Ne všichni sledovali výsledky voleb do Poslanecké sněmovny stejně pozorně a intenzivně. Co se týká výsledků voleb na Vysočině, v jihlavském okrese nebo v samotném krajském městě, možná stojí za to si udělat alespoň stručné porovnání s celostátními výsledky.

Začnu nejdříve tím, v čem se celostátní výsledky s těmi v našem kraji, okrese i krajském městě Jihlavě shodují. Ve všech čtyřech případech (celostátní výsledky, Kraj Vysočina, jihlavský okres, město Jihlava) je totiž pořadí prvních čtyř volebních subjektů stejné. Na prvním místě koalice SPOLU (ODS+KDU-ČSL+TOP 09), na druhém hnutí ANO, na třetím PIRÁTI a STAROSTOVÉ (Piráti+Starostové a nezávislí), na čtvrtém Svoboda a přímá demokracie (SPD).

Naopak zásadně odlišně dopadly volby v celé České republice oproti výsledkům, jak v Kraji Vysočina, tak v jihlavském okrese i krajském městě v případě výsledků dvou dalších subjektů a to ČSSD a Přísahy. Česká strana sociálně demokratická i Přísaha totiž získaly ve všech případech (Kraj Vysočina, jihlavský okres, město Jihlava) vždy více než 5% voličských hlasů. Znamená to, že pokud by například stejně jako na Vysočině dopadly volby i v celé České republice, tak potom by situace ohledně sestavování většiny v Poslanecké sněmovně, a tedy i při sestavování vlády, nebyla zdaleka tak přehledná, jak to nakonec na celostátní úrovni reálně dopadlo.

Samozřejmě je mi jasné, že výše provedené srovnání výsledků voleb do Poslanecké sněmovny se může jevit spíše jako zajímavost bez reálných dopadů. Přesto považuji za potřebné upozornit, že koalice SPOLU dokázala zvítězit i na Vysočině, a že tedy spojení středopravých konservativních a liberálních stran s důrazem na rodinu a proevropské směřování může mít na Vysočině i v budoucnu dobrou perspektivu. K tomu je dle mého názoru také pro objektivitu nutné připočítat i velké nasazení kandidátů koalice SPOLU v kampani, do kterého se pozitivně promítla i jejich zdravá a korektní soutěživost.

Rovněž je třeba poukázat na to, že ČSSD uspěla na Vysočině nejlépe ze všech krajů, a že tedy pravděpodobně se do jejích výsledků na Vysočině pozitivně stále propisuje kromě jiného i působení Jiřího Běhounka, jako hejtmana Kraje Vysočina.

Co se týká Přísahy Roberta Šlachty, i ona se dostala na Vysočině nad 5 %. Opět srozumitelná a důležitá zpráva o tom, že je na Vysočině určitě nezanedbatelný počet voličů, kteří nejsou s fungováním již zavedených stran a hnutí spokojeni.

Na závěr si tedy již jen dovolím napsat, že skutečná demokracie je taková, ve které jsou vítězové ochotni brát vážně i názory poražených a podle toho se chovat a případně i částečně upravit svoji politiku a své cíle. Jenom tak je šance, že se postupně bude dařit vládnout způsobem, který bude zároveň spíše spojovat než rozdělovat. A to je pro dobu, která je před námi, velmi důležité.

Mladí v Senátu

Miloš Vystrčil | Úterý, 5. 10. 2021 v 8:19

Po delší přestávce způsobené zákazem hromadných návštěv se to konečně podařilo a mohl jsem v Senátu ve čtvrtek přivítat studenty z Klvaňova gymnázia z Kyjova a v pátek potom studenty z Gymnázia Jihlava.

Přiznávám, že setkání se studenty je pro mě něco jako polití živou vodou. Je mi samozřejmě jasné, že asi ne všichni studenti jsou z návštěvy Senátu nadšeni a udrží celou dobu pozornost, ale musím říci, že mě zájem studentů ptát se a diskutovat vždy opětovně potěší.

Vidět a slyšet, jak studenti pozorně poslouchají popis projednávání zákonů ve vládě, v Poslanecké sněmovně a v Senátu, jak se ptají, proč si Poslanecká sněmovna nemůže z pozměňovacích návrhů Senátu vybrat jenom některé, jak se ptají, jaké podmínky a povinnosti má senátor a co je zejména jeho úkolem a jaká je vlastně role Senátu, je pro mě povzbuzující a inspirativní zároveň.

Příležitost podrobněji vysvětlit, že v Senátu stejně jako jinde, kde probíhá nějaký složitější proces, existuje dělba práce, že senátoři mají své role rozděleny a že není v silách žádného senátora rozumět z projednávané legislativy úplně všemu a vědět úplně o všem, je v případě osobní návštěvy Senátu unikátní a pro obě strany přínosné. Pro mě je to zároveň impuls si znovu uvědomit, že politici se někdy zbytečně a ke škodě věci chovají málo srozumitelně, a že málo některé věci vysvětlují.

Nejzajímavější potom bývají debaty o svobodném jednání a rozhodování senátora, tedy jak se senátor rozhoduje o tom, co bude nebo nebude dělat, čím se má či nemá zabývat, kde může nebo má a kde naopak nemůže nebo nemá intervenovat apod.

Zvláštní kategorií je potom debata o právu na soukromí a možnosti kontroly pracovního nasazení a plnění povinností. Názory na to bývají různé, počínaje těmi, které směřují až k tomu, že by každý senátor měl mít u sebe málem čip a kameru, aby bylo pořád zřejmé, kde je, co dělá a proč to dělá, až po opačný názor, že senátor je jednou zvolen a je výsostně na jeho vůli, čím se bude nebo nebude zabývat a je na voličích, aby mu to potom v dalších volbách spočítali. Pravda, jako obvykle, je někde uprostřed mezi těmito hraničními názory. Jsem přesvědčen, že politik by měl akceptovat ztrátu části svého osobního soukromí.

Jeden závěr bývá ale společný, a to, že je nutné politiky, a to co dělají, aktivně sledovat, a potom hlavně chodit volit a odpovědně před volbou vybírat, nejlépe ty, co se již osvědčili, tedy ty, kteří o sobě informují a je za nimi vidět kus práce a nemusí jít vždy o práci ryze politickou.

Na závěr snad již jen moje poděkování tentokrát do Kyjova a do Jihlavy za návštěvy a příjemné diskuse. Děkuji učitelům, kteří návštěvu zorganizovali, neboť vykládat o tom, jak Senát funguje přímo v Senátu, má totiž úplně jinou atmosféru, než o tom mluvit někde za katedrou.

A pokud někoho napadlo, že by se nejlépe ve skupině někdy rád do Senátu podíval, možné to samozřejmě je. Všechny informace jsou například na www.vystrcil.cz v části rychlá navigace.

Petr Nekoranec

Miloš Vystrčil | Úterý, 27. 7. 2021 v 14:59

Bude to asi již více než 20 let, kdy jsme s manželkou na tradičním předvánočním koncertě Polenského big bandu poprvé slyšeli zpívat mladého kluka vánoční písničky a byli jsme okouzleni jeho bezprostředností a zvonivým hlasem.

Ten kluk se jmenoval Petr Nekoranec a i mně, člověku hudby nepříliš znalému, bylo hned jasné, že Petr je mimořádný pěvecký talent. Petr Nekoranec potom vystupoval na mnoha dalších polenských vánočních koncertech, ale přiznám se, že jsem nejprve příliš pozorně nesledoval, jak se svým talentem nakládá.

Osobně jsem totiž jako učitel a nakonec i jako dlouholetý fotbalista potkal celou řadu talentovaných kluků – lidí, kteří se s přicházejícím věkem v tom lepším případě spokojili se svojí místní nadprůměrností a stali se oporami místních fotbalových týmů nebo schopnými matematiky či nadprůměrnými, ale nikoliv excelentními experty.

Také jsem potkal i několik takových, co svůj talent totálně promrhali nebo se dokonce stali jeho obětí. Když Vám totiž jde oproti okolí něco příliš lehce nebo snadno, může to být svůdné až opojné, a pokud své výjimečnosti podlehnete, potom může být důsledkem i negativní odraz v povaze a charakteru vedoucí třeba i ke zpackanému životu.

Jenom výjimečně se potom stává, že lidé obdaření talentem tento svůj „dar od Boha“ nevyužívají proto, aby snadněji a s menší zátěží procházeli životem, ale přistoupí ke svému talentu úplně naopak. Být obdařen vlastnostmi, kterými jiní nedisponují, berou tito lidé jako závazek, jako odpovědnost, jako příležitost, jako možnost odemykat dveře, které jiní odemykat nemohou, jako možnost objevovat, ukazovat a rozdávat to, co by bez nich bylo pro ostatní jen obtížně objevitelné, viditelné nebo přístupné.

Takovéto a podobné myšlenky mi běžely hlavou, když jsem v sobotu 24. července 2021 v zámku v Polné poslouchal koncert jednoho z nejnadějnějších mladých světových tenorů Petra Nekorance a jeho hostů.

K tomu všemu na závěr připisuji ještě jeden pro mě velmi silný dojem. Petr Nekoranec je výjimečně talentovaný mladík, který velmi tvrdě pracuje a snaží se svůj talent zúročit. Zároveň však nezapomíná na své kořeny, na to odkud vyšel, na to, kdo mu pomáhal a byl oporou na začátku jeho kariéry. Cítil jsem, že Petr uplynulou sobotu rád a s velkým respektem na svém koncertě v Polné také vlastně vracel část toho, co mu kdysi nezištně právě i z těchto míst bylo poskytnuto. Nebylo to poprvé a bylo to krásné.

Jsem přesvědčen, že být vděčný a nezapomínat, a když mohu, tak dávat nebo rozdávat, je přesně to, co nyní v naší zemi potřebujeme vidět a slyšet pokud možno co nejčastěji.

Stavební zákon – všichni senátoři pro zamítnutí

Miloš Vystrčil | Středa, 14. 7. 2021 v 15:10

Ve čtvrtek 1. července jsme v Senátu projednávali návrh nového stavebního zákona.

Zákon byl tak postoupen z Poslanecké sněmovny do Senátu po schválení ve sněmovně těsnou většinou 92 hlasů, když k přijetí zákona bylo potřeba minimálně 88 hlasů.

V Senátu jsme stavebnímu zákonu věnovali maximální pozornost. Již při jednání v senátních výborech bylo evidentní, že pro většinu senátorů bude nepřijatelná v zákoně obsažená postupná demontáž smíšeného modelu veřejné správy, která by ve svém důsledku přinesla další vzdálení služeb občanovi (zrušení desítek malých stavebních úřadů).

Také bylo zřejmé, že bude pro senátory nepřijatelné prodražení celého procesu o personální a provozní náklady v řádu miliard korun, snížení kompetencí samospráv v oblasti územního plánování, vodního hospodářství nebo péči o zeleň.

Za naprosto pochybný považuji i způsob projednávání celého zákona. Působí od vlády nekompetentně a nedůvěryhodně, když jsou zásadní změny do zákona vtěleny až při projednávání v Poslanecké sněmovně pozměňovacími návrhy.

Nedivím se proto, že se zákonem nesouhlasí jednomyslně kraje, obce, města a naprostá většina profesních organizací.

Senátoři jsou úzce spojeni s praktickým životem ve svých regionech a i proto vrátili zákon Poslanecké sněmovně s jednomyslným návrhem na zamítnutí.

Pravděpodobně již v tomto týdnu bude známo, jak na návrh na zamítnutí stavebního zákona reagovala Poslanecká sněmovna. Pokud sněmovna hlasy 101 a více poslanců Senát přehlasuje, dopustí se poslanci, kteří budou hlasovat pro přehlasování senátního veta, dle mého názoru zásadního pochybení. Bude totiž zřejmé, že byli ochotni se v tomto případě řídit jiným imperativem, než je zájem obcí, měst a krajů, a tím i většiny obyvatel.

Vzdělání jako cesta

Miloš Vystrčil | Středa, 23. 6. 2021 v 8:18

Na konci května navštívil Česko předseda Národního shromáždění Korejské republiky (pro nás Jižní Korea) Park Byeonseug. Ti zasvěcenější asi tuší, že jeden z důvodů větší aktivity Jihokorejců v České republice v poslední době je jejich zájem o účast v tendru na výstavbu náhradního jaderného bloku v Dukovanech. Témat k rozhovorům však bylo mnohem více.

Nevím, do jaké míry je například známo, že turisté z Jižní Koreje byli před covidem pro český turistický ruch velmi významnými klienty a samozřejmě je v našem zájmu, aby se opět návštěvy relativně movitých jihokorejských turistů obnovily. Ideální jsou samozřejmě delší pobyty s návštěvou mimo Prahu. Pana předsedu Parka jsem samozřejmě pozval k nám na Vysočinu a v žertu jsem ho i vyzkoušel z našich vysočinských památek UNESCO.

Pro mě však vůbec nejzajímavější byla diskuse o atmosféře, která panuje v Jižní Koreji v oblasti školství a vzdělávání vůbec. V Jižní Koreji je totiž dlouhodobě rozšířen a podporován tzv. „kult vzdělanosti“. Pokud se zeptáte, co tím mám na mysli, tak vše lze velmi zjednodušeně vysvětlit uvedením informace, že v Jižní Koreji se až 80% mladých lidí snaží vystudovat vysokou školu a že se jim to skutečně daří.

Osobně mě to velmi překvapilo, kromě jiného i proto, že u nás v poslední době zaznamenávám stále častěji názory, že začínáme mít příliš mnoho vysokoškoláků a že ubývá řemeslníků a že máme velký nedostatek dělnických profesí. A že za chvíli nebude nikoho, kdo by byl ochoten dělat tzv. rukama.

Nechci tato tvrzení nijak popírat, jenom mi to nějak s tím jihokorejským trendem důrazu na růst a péči o co nejvyšší vzdělání u co největšího počtu lidí nejde dohromady.

Když se potom podíváme v delším časovém horizontu na růst ekonomik Česka a Jižní Koreje, tak potom je naprosto zřejmé, že Jižní Korea se z chudé země stala jednou z ekonomicky nejvyspělejších zemí díky téměř raketovému hospodářskému růstu. A pokud jsem se zeptal na důvody, tak jako jednoznačně hlavní byl uveden právě důraz na vzdělání.

V souvislosti se vzdělaností a vůbec péčí o výchovu a vzdělávání mi také pan předseda Park Byeonseug několikrát zdůraznil, že jsou přesvědčeni, že právě velký pokrok v úrovni vzdělání Jihokorejců byl zásadní i pro demokratizaci Jižní Koreje a její jasné směřování k dodržování demokratických principů a zásad.

Je mi naprosto jasné, že Češi nejsou a nikdy nebudou jako Jihokorejci, přesto jsem přesvědčen, že právě přístup Jižní Koreje k podpoře vzdělanosti a moderního školství by pro nás mohl být inspirací a třeba i poučením. Důraz na vzdělání je totiž nejen dobrým východiskem pro ekonomickou prosperitu, ale i pro svobodný a spokojený život.




© 2007 Parola s.r.o. - užití obsahu včetně převzetí článku bez písemného souhlasu Paroly spol s r. o. je zakázáno. edited by N.E.S.P.I