Blog Jihlavských listů

Válka není zábava – je to hrůza a obchod (dnes hlavně business).
Další ukázka nemravnosti současné politiky, reprezentované neméně nemravnými lidmi, kteří našli místo v současné vládě a na pražském magistrátu, je vidět na pražské Letné. Někdo, kdo nemusí hledět na peníze a jakákoli morálka mu je vzdálena, se rozhodl instalovat na Letné morbidní výstavku zničené, údajně ruské, vojenské techniky. I když odhlédneme od faktu, že jen převoz techniky musel stát nejméně statisíce, je třeba si uvědomit, že pokud nejde o podvrh, v technice umírali lidé, a to za podmínek, které není třeba rozebírat. Jistě si nikdo tento osud dobrovolně nevolil.
Role našich politiků vítajících a schvalujících, je jen stěží omluvitelná. (Asi nepřekvapí, že jde o politiky považované za spodinu, spojovanou dnes i s organizovaným zločinem, ale přesto.)
Jsem rád, že se podobné nechutnosti nedály ani v nedávné historii, i když byla nejedna příležitost – například shořelé vozy, ve kterých uhořeli okupanti z Afghánistánu, Sýrie či Iráku. Či zbytky letadel, jejichž piloti zabíjeli lidi v Srbsku. Ale asi tehdy ještě nebyla naše politika v takovém stavu, jako je teď.
Republika je v situaci, kterou asi nemusíme popisovat – naši politici nedělají pro obyvatele v podstatě nic, jsou plně vytížení podobnými akcemi.
Domnívám se, že pokud budeme tolerovat politikům podobné jednání – je v podstatě nulová šance, že se jakkoli zlepší naše neradostná situace.

Válku na Ukrajině vnímám jako jeden z nejtragičtějších konfliktů, které jsem kdy zažil. Je absurdní, že proti sobě stojí dva národy, které léta koexistovaly vedle sebe, mluvily podobným jazykem a jsou navzájem tak silně propojeny.

Nejsem schopen analyzovat důvody, které vedly k dnešní tragédii a to už proto, že se mi nedostává relevantních – objektivních informací. Vnímám ale, že kromě velké solidarity, která se zvedla s civilisty i uprchlíky, se zvedá i vlna nenávisti proti všemu, co je (asi) ruské.

Byl jsem svědkem toho, jak se potetovaný mladík ptal prodavačky „ jestli ještě neprodává ruské zboží“, ta se bála, zaváhala a odpověděla „že určitě ne“. Je jasné, že rozdmýcháváním nenávisti k potřebnému míru či prosperitě jistě nedojdeme. Nelze paušalizovat a napadat kohokoli kdo je málo „protiruský“ a je iluzorní si myslet, že Evropa může Rusko ignorovat. Bude-li ignorována ruská kultura, historie a současnost poškodí to akorát nás a naše děti. (Čtenář si jistě vzpomene, jak nás média varovala před kolektivní vinou, především vůči německému obyvatelstvu)

To, že se někdo na dnešní krizi může snažit získávat politické body je nehorázné a využívat ji jako clonu pro to, aby se přestalo informovat i o jiných důležitých událostech je špatné.

Z hodiny na hodinu se vlastně přestalo informovat o covidové epidemie, energetické krizi, zdražování a v podstatě o čemkoli, vyjma krize na východě. Současně se vyostřila kampaň proto těm, kteří opravdu uvěřili ve svobodu slova. Situaci se začíná nepříjemně podobat té před 89, logicky je na řadě pronásledování lidí, kteří nebudou veřejně odsuzovat vše, co se musí. Konec konců už jsou odpojeny informační kanály, tak jako v Rusku, a platí, že „nevyšší forma kacířství je zdravý rozum“. (George Orwell.)

Fialův režim využil nestoudně této situace a krom jiného přestal i předstírat, že jej zajímá situace v České republice.

Mimochodem, Ukrajincům v naší republice bychom velmi pomohli, kdybychom je přestali vykořisťovat a platili jim normální mzdy, tím bychom asi měli začít. Tak uvidíme.

Bez rozhodnutí soudů, bez procesu, bez možnosti slyšení druhé strany i bez upozornění, jen na základě doporučení a „konzultací“ s dnešní vládou, bylo odpojeno několik informačních webů.
Weby byly označeny za weby dezinformační. Kdo a podle jakého zákona rozhodl o tom, jaký web je dezinformační? Kde je možnost bránit se a kde je opěvovaná svoboda slova?
Pokud vím, tak na některé z webů přispívali také:
prof. Jan Keller, CSc (ex-europoslanec), MUDr. David, PhD. (europoslanec),
PhDr. Jan Schneider (člen Charty 77),
prof. Kohák, PhD. (člen Charty 77, profesor university v Bostnu)
Dr. Lubomír Mann (bývalá reprezentant Československa),
PhDr. Vondruška (spisovatel), generál A. Šandor,
V. Dvořáka (dokumentarista)
mnoho bývalých ministrů, vědců i předních odborníků z mnoha oborů.
Mnohé z webů informovaly hlavně o podivném sponzorování stran ODS a STAN o nejasném hospodaření pražského zastupitelstva nebo o blízkých vztazích premiéra Fialy se sudetskými Němci. Byly tedy nepohodlné.
Jako apolitický občan, ale i jako člen celostátního studentského parlamentu z roku 1989, jsem se domníval a domnívám, že takový akt není v naší zemi možný. Je to něco, co tady od dob hlubokého temna nebylo.
Obávám se také, že pokud tento nezákonný akt projde, je důvodné podezření domnívat se, že začíná čas politického pronásledování, a to tvrdšího, než před rokem 89.
Ing. J. Žižka

Kdo ohrožuje naši bezpečnost



Opravdovým nebezpečím pro naši republiku není ani Čína ani Korea ani Rusko dokonce ani migrační krize.

Jsou jím lidé, kteří působí v naší domácí politice a hlava nehlava ženou naši zemí do pozice vazala určeného pro špinavou práci. Vazala, který slouží velkému bratrovi a to bez ohledu na zájem i na bezpečnost vlastní země i lidí.

Částečně jsou to tkzv. „všehoštonti“, které známe z dob minulých. Jednou se objeví na pozici ředitele televize, podruhé v pozici důstojníka, který přísahal oddanost hned dvěma znepřáteleným stranám a pak se hlásí o funkce atd…

Prostě jsou to lidé bez jakékoli morálky a hrdosti, kteří ale budou a jsou všudypřítomní. Jsou v každé společnosti a zemi, bez ohledu na řád či letopočet. Jsou odhodláni sloužit komukoli výměnou za vlastní výhody.

Pak jsou ale lidé, kteří byli přímo vyškoleni v zahraničí a teď plní své poslání. Jejich úkolem je nepřipustit klid v naší zemi a především zpracovávat veřejné mínění v neprospěch kohokoli, kdo je označen. Jsou to lidé, školeni pro diverzní práci. Mají kdykoli přístup do médií a v podstatě neomezené materiální i mediální možnosti. Jejich úkolem je jednak naši republiku definitivně rozeštvat s Ruskem a jinými nepohodlnými státy a jednak zajistit tok našich peněz do té velmoci, které zrovna slouží. (Dnes jde asi o dostavbu jaderných bloků.)

Tito lidé o sobě dali viditelně vědět během kolapsu p. prezidenta. Prezident Zeman je dnes jedinou pojistkou toho, aby v naší zemi nebyly umístěny jednotky cizí armády. Naše republika by tak ztratila i zbytky suverenity.

Pokud by zde byla umístěna základna cizí armády, je v podstatě jisté, že například volby už by nikdy nepřinesly neočekávaný výsledek a tento stav by byl v podstatě nevratný.

Pokud by se podařilo této páté koloně odstranit prezidenta, nestálo by jim nic v cestě. Současná vláda je složena i z lidí, jejichž jedinou kvalifikací byla často systematicky budovaná nenávist k A. Babišovi.

Jen těžko lze doufat, že někteří z těchto politiků pochopí, o co všechno se dnes hraje a kam nás jimi zvolený diskurz může zavést.

M inistryně obrany J. Černochová navrhla, abychom poskytli Ukrajině jako „dar“ dělostřeleckou munici.

Jako dar bych si představoval spíše (skutečně) humanitární pomoc či vybavení sloužící civilistům a ne munici k jejich zabíjení.

A i když tato munice, existuje-li vůbec, jistě nebude hrát rozhodující roli při možném konfliktu, je to ukázka vazalství naší vlády. Říká tím „my sice do věci nezasáhneme přímo, vždyť ani nevíme proč a jak, ale jsme připraveni alespoň trošku se vám zalíbit a zalichotit“ (bez ohledu na možné oběti, který tento „dar“ přinese civilnímu obyvatelstvu na Ukrajině i v Rusku).

A také bez ohledu na vlastní bezpečnost i ekonomický zájem našich lidí, kteří si nepřejí, abychom posílali zbraně kamkoli nám naznačí či nařídí.

Je jasné, že současní politici, kterým byla či bude jistě poskytnuta odpovídající péče a stipendia, se zasadí o to, abychom nemohli normalizovat vztahy s Ruskem a dalšími zeměmi.

Letošní volby ukázaly, že permanentní manipulace a propagandistické působení na masy se vyplácí.
Přiznávám, že jsem si nedovedl představit, že v dobách akcelerující inflace, v dobách, kdy se chystá další „důkladné“ zdražování a přicházejí ekonomické těžkosti, připustí voliči eliminaci levicových stran. Dalo se předpokládat, že se podaří sjednotit část společnosti proti současné politické reprezentaci, podněcováním typu: Babiš je příliš bohatý, má zámek atd. Mnozí na to slyší.

Neuvěřitelné pro mne bylo ale zveřejnění „Pandora Papers“ den před volbami. Je to něco, co by skutečně politicky vyspělé státy nikdy nepřipustily. Je to přímé ovlivnění voleb – další „Kubiceho šaráda“. Novináři o kauze věděli pravděpodobně několik měsíců, ale například Německo nedopustilo zveřejnění před volbami. (Česká televize informaci ráda zveřejnila.)

Zkrátka proti profesionální, několik let trvající kampani, neměl současný premiér příliš šancí.
Vyhrály koalice, které samy sebe nazývají demokratickými a slibují, že až odstraní premiéra, čekají jen samé světlé zítřky. Nemyslím si to, a naopak se domnívám, že voliči těchto koalic budou nepříjemně překvapeni. Pokud si slibují od nové vlády, že se bude angažovat ekonomicky alespoň tak, jak vláda současná, budou pravděpodobně vyvedeni z omylu a to rychle.

Babišova vláda byla velmi štědrá, sociální se schopnou a důvěryhodnou ministryní financí. Vítězné koalice se dušují, že nebudou zvedat daně, současně mluví ale o úsporách a současně o větší podpoře podnikatelům. To je neřešitelná rovnice, anebo by se také dalo říci populismus.

Doufám, že se nedočkáme toho, že se pod heslem „nezadlužíme naše praprapotomky“ opět začneme platit u obvoďáků, ale současně budeme miliardami masivně sanovat NATO nákupem zastaralé vojenské techniky, další privatizace (či rozkradení) té hrstky stále fungujících státních podniků a rozkradení zbytku zdravotnických zařízení.

Co se svobody slova týká, jistě nedojde ke zlepšení a ČT bude mít klid na práci. Budeme se dále z televizní obrazovky dozvídat pouze to, jak v naší zemi kují pikle vytrvale a pouze služby Číny a Ruska a i to, že se dva agenti pokusili před devadesáti pěti lety narušit euroatlantickou demokracii. Dál budeme poslouchat zkreslené zprávy o porušování lidských práv na Východě, ale jistě neuslyšíme o zločinech Západu (ani jméno Juliana Assange).

Nechci ale toto téma zlehčovat, protože dostanou-li se k moci lidé se „senátní“ morálkou, je možné, že se za čas budeme obávat o některých věcech mluvit nahlas. Dále se jistě bude upravovat historie a lhát o i o věcech, které jsme zažili.

Babiš vadil Evropské unii, ne proto, že byl bohatý, ale proto, že vybočoval – byl schopný a zvyklý razantně vyjednávat. Bral se za své a neposlouchal. Babiš, ať byl jakýkoli, se příliš nehrbil.

Nastupující vládní garnituru vidím jako garnituru mající služebnou náturu. Nemají ani schopnosti, ani sebevědomí prosadit se tak, jako Andrej Babiš. Jsou zvyklí poslouchat a sloužit. A slouhové bývají přisní páni.

To se sice v EU bude jistě líbit, ale naší zemi to neprospěje. Jsem zvědav, jaký bude například vývoj v kauze Turow.

Budeme svědky toho, že k rychlé politické kariéře bude stačit hlasitě nadávat na komunisty, Babiše či prezidenta. Je možné, že se změní i optika části soudní moci.

Vzhledem ke skutečnosti – že společně levicovými stranami se podařilo eliminovat i strany tradiční, národní, nic nestojí v cestě naší další „integrace“ do EU a NATO, a to není nadějná vyhlídka.