Blog Jihlavských listů

Ztráta svobody slova je pro část české společnosti stejně významná jako ekonomická krize.
Je zde konečně hodnověrný průzkum, který ukazuje, že lidé považují za největší dezinformátory politiky a hned po nich jsou to veřejnoprávní média. Tedy Česká televize a Český rozhlas.
Zdroj: http://www.sanep.cz/pruzkumy/svoboda-projevu-a-nove-formy-cenzury/

To asi není, 34 let po té „naší revoluci“ to, o co jsme tehdy usilovali. Dále se ukazuje, že se opět lidé bojí vyjádřit svůj názor. I to je myslím zásluhou našich médií. Lidé se bojí dehonestace a v poslední době i perzekucí tak, jako před 1989. Zkuste si udělat malý soukromý test:
Myslíte si, že Fialova vláda vládne ve prospěch České republiky?
A řeknete to veřejně?
Domníváte se, že ČT informuje objektivně o dění na Ukrajině?
A řeknete to veřejně?
Myslíte, že veřejnoprávní média v ČR vykonávají svoji funkce tak, jak mají?
A řekněte to veřejně?

Myslíte si, že naše země směřuje k prosperitě?
Šíři podle vás někdy Česká televize nenávist proti Rusku, Číně a jiným zemím?
Myslíte, že jsou lidé k sobě slušnější, než před „revolucí“?
Myslíte si, že Ústavní soud ČR rozhodne v kauze „okradení penzistů“ spravedlivě?
Myslíte si, že váš politický postoj může ohrozit např. vaše místo?
Dle uvedeného výzkumu to tedy nejsou neoficiální weby, které přinášejí dezinformace, jsou to častěji veřejnoprávní média, za které si ještě platíme. Po chystaném okradení důchodců vládou P. Fialy je na zvážení, zda je to únosné.

V přímém přenosu prosadila Fialova vláda – v čele s lidovci, nezákonné a ve stavu legislativní nouze vynucené snížení valorizace důchodů.
Nic nepomohlo, že dokonce ústavní právníci varovali před tímto postupem, nic nepomohlo, že mnoho poslanců tím jistě okradlo i svoje vlastní rodiče – ale jak říkávala jedna moudrá známá: „jestli existuje pánbůh – budou to mít lidovci těžké.“
Vláda současně změnila svoje programové prohlášení, a jako první vláda v ČR, posunula hranici nestoudnosti z celkem běžného porušování daných slibů, na porušování platného zákona a prog. prohlášení.
Celá tato „špinavá akce“ má několik zajímavých bodů, které mohou přinést pokračování:
Zatím pravděpodobně neprokazatelnější porušení ústavy – zneužití stavu legislativní nouze.
Co na to ústavní soud?
Osobně se domnívám, že by si Fialova parta nebyla tak jistá, kdyby nevěděla, jakou šanci bude mít stížnost u ústavního soudu – ale uvidíme.
Také jsme zvědav na to, jak se k věci postaví nově zvolený prezident. I tady se nemohu zbavit dojmu, že celá věc již byla Fialou „předjednána“. Ale uvidíme. Pokud snížení podepíše, tak se podezření, že Fialova parta tajila, celo věc s důchody do voleb, potvrdí.
(Nemálo lidí před volbami varovalo, že pokud tato vláda prosadí svého kandidáta, bude mít v rukou již všechny instituce.)
Pak je tady ještě vůle lidu. Chystá se demonstrace, společnost se dostává do neřešitelných ekonomických problémů, ale uvidíme.
Myslím, že pokud pokračování nebude, nestojí již vládní „partě“ v cestě nic, co by ji korigovalo, a posuďte sami, co to bude pro České země znamenat.
Ještě závěrem – peníze by byly, stačilo by zbrzdit nesmyslné akvizice na zbrojení a ohlídat ministerstva, ale o to asi nejde.
Peníze důchodcům by mohlo přinést i zrušení byť jediného dne volna.
Ale ani to nejde. Jde o to, aby pětikoalice ukázala, kdo je tady pánem. Že nás má v hrsti, zákon nezákon.

Asi si řeknete – typická lidovecká morálka. Ale ono má všechno svoje meze. Pokud budeme akceptovat to, aby političtí příživníci označovali důchody našich rodičů, kteří na rozdíl od nich opravdu pracovali, za ekonomické škody, tak daleko nedojdeme.

Připomeňme, že politici si bez mrknutí oka zvýšili platy na počátku tohoto roku o desítky tisíc. Tak nejsou spíše to ekonomické škody?

Katastrofální ekonomický vývoj v naší zemi nezpůsobili ti, kterým se teď chystají, a to v legislativní nouzi, krátit důchody, ale líní a neschopní politici Fialovy vlády a to s podporou svých poslanců.  

(Vůbec morálka našich poslanců je neuvěřitelná. Třeba takový Výborný vystudoval teologii.)

Vláda, která má m.j. na to, aby financovala válku v cizí zemi, prostě musí mít i na důchody svých vlastních lidí.

Pětikoalice možná vejde do historie jako vláda, která se chovala k obyvatelům vlastní země

vůbec nejhůře ze všech vlád, ale zatím rozhoduje o našich životech. 

Fialova vláda, po zvolení nového prezidenta, má rozvázané ruce a s vervou se vrhla do další likvidace doposud ucházející životní úrovně obyvatelstva. Je velmi nemorální (spíše sprosté), neustále poslouchat řeči, že není na výplatu důchodů z úst poslanců a senátorů, kteří se zmobilizovali k jednotné akci jenom ve chvíli, když si sami zvýšili příjmy.
Fialova vláda je okouzlena sama sebou, neboť obyvatelstvo stále „drží“. Je to zajímavý jev. Ve Francii, kde mají teprve začít projednávat vyšší věk odchodu do důchodu (časnější než ten český) demonstruje a stávkuje v podstatě celá země. Opakovaně, vytrvale – jednotně. V Čechách, které chudnou snad nejrychleji ze střední Evropy, je klid. Vláda podpořena „veřejnoprávními“ médii si může dělat opravdu, co chce. Povedlo se nevídané – starší generace se bojí, neboť si pamatuje dřívější časy a mladí jsou vyškoleni médii, že za socialismu byly fronty na banány.
Kromě toho mají dost starostí se splácením hypoték bankám, které jsou v rukou našich západních přátel. Povedlo se vychovat generaci s bodovým viděním, která je utvrzována v tom, že je svobodná, přičemž je méně svobodná než generace dnešních padesátníků. Nikdo se tedy neptá, jak je možné uzákonit odvod na armádu – rozumějme – povinný nákup především amerických zbraní, ve chvíli, kdy se údajně nedostává peněz na důchody, bydlení atd.?
Vláda, chce koupit americké stihačky za několik desítek miliard.
Jedna stojí dvě miliardy korun. Armáda přitom počítá s tím, že by se počet letadel z dnešních dvanácti rozšířil na čtyřiadvacet, což jsou dvě letky. Provozní náklady letounů by pak přišly Českou republiku na zhruba dvanáct miliard korun ročně. Zdroj: https://www.denik.cz/ekonomika/cesko-armada-f35-20220707.html
Je to částka, která je vyšší než „úspora“ na snížených důchodech. A to mluvíme jen o jedné z kapitol nákupů ministerstva obrany (Černochová). Je to cena, jakou platí národ, který dovolil, aby mu vládli „protektorátní politici“, kteří jsou skvělými slouhy, ale nesmlouvavými pány.

Myslím, že třicet let po politických změnách, nemá smysl dělit lidi na bývalé komunisty a nekomunisty a zdůrazňovat jejich politickou minulost. Vím, že např. na „chemii“, kterou jsem v době
„sametového listopadu“ studoval, byli lidé, kteří, ač stranící, byli znamenití vědci i pedagogové, a byli tam i nestraníci, kteří byli k ničemu. Byl to tak asi ve všech profesích.
Věřím, že pro mnoho lidí snažících se o vědeckou kariéru bylo členství důležité.
Ale je zásadní rozdíl, pokud někdo vstoupil do strany, aby mohl vykonávat svoji civilní práci a někdo jiný si členství ve straně a posluhu ideologii přímo vybral, coby své budoucí zaměstnání.
P. Pavel byl předsedou stranické organizace a pak se rozhodl pro práci komunistického rozvědčíka. To je ale rozdíl. Co je ale opravdu nepochopitelné je schopnost přísahat na svou „čest i svědomí“ jedné ideologii a pak obratem i druhé. Inu tak se asi chová hrdina. Prezidenta bych si ale představoval jinak.