Blog Jihlavských listů

Archív dle autora

Kdo ohrožuje naši bezpečnost

Jan Žižka | Úterý, 25. 1. 2022 v 15:35

Kdo ohrožuje naši bezpečnost



Opravdovým nebezpečím pro naši republiku není ani Čína ani Korea ani Rusko dokonce ani migrační krize.

Jsou jím lidé, kteří působí v naší domácí politice a hlava nehlava ženou naši zemí do pozice vazala určeného pro špinavou práci. Vazala, který slouží velkému bratrovi a to bez ohledu na zájem i na bezpečnost vlastní země i lidí.

Částečně jsou to tkzv. „všehoštonti“, které známe z dob minulých. Jednou se objeví na pozici ředitele televize, podruhé v pozici důstojníka, který přísahal oddanost hned dvěma znepřáteleným stranám a pak se hlásí o funkce atd…

Prostě jsou to lidé bez jakékoli morálky a hrdosti, kteří ale budou a jsou všudypřítomní. Jsou v každé společnosti a zemi, bez ohledu na řád či letopočet. Jsou odhodláni sloužit komukoli výměnou za vlastní výhody.

Pak jsou ale lidé, kteří byli přímo vyškoleni v zahraničí a teď plní své poslání. Jejich úkolem je nepřipustit klid v naší zemi a především zpracovávat veřejné mínění v neprospěch kohokoli, kdo je označen. Jsou to lidé, školeni pro diverzní práci. Mají kdykoli přístup do médií a v podstatě neomezené materiální i mediální možnosti. Jejich úkolem je jednak naši republiku definitivně rozeštvat s Ruskem a jinými nepohodlnými státy a jednak zajistit tok našich peněz do té velmoci, které zrovna slouží. (Dnes jde asi o dostavbu jaderných bloků.)

Tito lidé o sobě dali viditelně vědět během kolapsu p. prezidenta. Prezident Zeman je dnes jedinou pojistkou toho, aby v naší zemi nebyly umístěny jednotky cizí armády. Naše republika by tak ztratila i zbytky suverenity.

Pokud by zde byla umístěna základna cizí armády, je v podstatě jisté, že například volby už by nikdy nepřinesly neočekávaný výsledek a tento stav by byl v podstatě nevratný.

Pokud by se podařilo této páté koloně odstranit prezidenta, nestálo by jim nic v cestě. Současná vláda je složena i z lidí, jejichž jedinou kvalifikací byla často systematicky budovaná nenávist k A. Babišovi.

Jen těžko lze doufat, že někteří z těchto politiků pochopí, o co všechno se dnes hraje a kam nás jimi zvolený diskurz může zavést.

M inistryně obrany J. Černochová navrhla, abychom poskytli Ukrajině jako „dar“ dělostřeleckou munici.

Jako dar bych si představoval spíše (skutečně) humanitární pomoc či vybavení sloužící civilistům a ne munici k jejich zabíjení.

A i když tato munice, existuje-li vůbec, jistě nebude hrát rozhodující roli při možném konfliktu, je to ukázka vazalství naší vlády. Říká tím „my sice do věci nezasáhneme přímo, vždyť ani nevíme proč a jak, ale jsme připraveni alespoň trošku se vám zalíbit a zalichotit“ (bez ohledu na možné oběti, který tento „dar“ přinese civilnímu obyvatelstvu na Ukrajině i v Rusku).

A také bez ohledu na vlastní bezpečnost i ekonomický zájem našich lidí, kteří si nepřejí, abychom posílali zbraně kamkoli nám naznačí či nařídí.

Je jasné, že současní politici, kterým byla či bude jistě poskytnuta odpovídající péče a stipendia, se zasadí o to, abychom nemohli normalizovat vztahy s Ruskem a dalšími zeměmi.


Ještě k minulým volbám

Jan Žižka | Úterý, 19. 10. 2021 v 23:09

Letošní volby ukázaly, že permanentní manipulace a propagandistické působení na masy se vyplácí.
Přiznávám, že jsem si nedovedl představit, že v dobách akcelerující inflace, v dobách, kdy se chystá další „důkladné“ zdražování a přicházejí ekonomické těžkosti, připustí voliči eliminaci levicových stran. Dalo se předpokládat, že se podaří sjednotit část společnosti proti současné politické reprezentaci, podněcováním typu: Babiš je příliš bohatý, má zámek atd. Mnozí na to slyší.

Neuvěřitelné pro mne bylo ale zveřejnění „Pandora Papers“ den před volbami. Je to něco, co by skutečně politicky vyspělé státy nikdy nepřipustily. Je to přímé ovlivnění voleb – další „Kubiceho šaráda“. Novináři o kauze věděli pravděpodobně několik měsíců, ale například Německo nedopustilo zveřejnění před volbami. (Česká televize informaci ráda zveřejnila.)

Zkrátka proti profesionální, několik let trvající kampani, neměl současný premiér příliš šancí.
Vyhrály koalice, které samy sebe nazývají demokratickými a slibují, že až odstraní premiéra, čekají jen samé světlé zítřky. Nemyslím si to, a naopak se domnívám, že voliči těchto koalic budou nepříjemně překvapeni. Pokud si slibují od nové vlády, že se bude angažovat ekonomicky alespoň tak, jak vláda současná, budou pravděpodobně vyvedeni z omylu a to rychle.

Babišova vláda byla velmi štědrá, sociální se schopnou a důvěryhodnou ministryní financí. Vítězné koalice se dušují, že nebudou zvedat daně, současně mluví ale o úsporách a současně o větší podpoře podnikatelům. To je neřešitelná rovnice, anebo by se také dalo říci populismus.

Doufám, že se nedočkáme toho, že se pod heslem „nezadlužíme naše praprapotomky“ opět začneme platit u obvoďáků, ale současně budeme miliardami masivně sanovat NATO nákupem zastaralé vojenské techniky, další privatizace (či rozkradení) té hrstky stále fungujících státních podniků a rozkradení zbytku zdravotnických zařízení.

Co se svobody slova týká, jistě nedojde ke zlepšení a ČT bude mít klid na práci. Budeme se dále z televizní obrazovky dozvídat pouze to, jak v naší zemi kují pikle vytrvale a pouze služby Číny a Ruska a i to, že se dva agenti pokusili před devadesáti pěti lety narušit euroatlantickou demokracii. Dál budeme poslouchat zkreslené zprávy o porušování lidských práv na Východě, ale jistě neuslyšíme o zločinech Západu (ani jméno Juliana Assange).

Nechci ale toto téma zlehčovat, protože dostanou-li se k moci lidé se „senátní“ morálkou, je možné, že se za čas budeme obávat o některých věcech mluvit nahlas. Dále se jistě bude upravovat historie a lhát o i o věcech, které jsme zažili.

Babiš vadil Evropské unii, ne proto, že byl bohatý, ale proto, že vybočoval – byl schopný a zvyklý razantně vyjednávat. Bral se za své a neposlouchal. Babiš, ať byl jakýkoli, se příliš nehrbil.

Nastupující vládní garnituru vidím jako garnituru mající služebnou náturu. Nemají ani schopnosti, ani sebevědomí prosadit se tak, jako Andrej Babiš. Jsou zvyklí poslouchat a sloužit. A slouhové bývají přisní páni.

To se sice v EU bude jistě líbit, ale naší zemi to neprospěje. Jsem zvědav, jaký bude například vývoj v kauze Turow.

Budeme svědky toho, že k rychlé politické kariéře bude stačit hlasitě nadávat na komunisty, Babiše či prezidenta. Je možné, že se změní i optika části soudní moci.

Vzhledem ke skutečnosti – že společně levicovými stranami se podařilo eliminovat i strany tradiční, národní, nic nestojí v cestě naší další „integrace“ do EU a NATO, a to není nadějná vyhlídka.

Začne to Koněvem?

Jan Žižka | Sobota, 14. 9. 2019 v 11:58

 

Odhlasování odstranění sochy Koněva vnímám jako první „hmatatelný“ důkaz možného příklonu některých politiků k fašizaci společnosti.

Tento trend je patrný už od dob pravicových vlád, které se kromě naprosté servility k tomu co je americké a německé, vyznačovaly i opovržlivým postojem k naší republice a primitivní animozitou k Rusku.

Veřejnoprávní sdělovací prostředky většinou neinformují objektivně, ale neustále rozeštvávají společnost. Jen způsob jakým informují o osobě prezidenta je hanebný a navozuje pocit, že si každý ve vztahu k prezidentovi může dovolit cokoli.

Ač nejsem obdivovatele Havla, myslím, že i on by byl zděšen tím, jak skupinka morálně nedostatečných likviduje historii.

Vůbec nepochybuji o tom, že kdyby žil K. Čapek (nota bene na P-6) měl by opět často rozbitá okna.

Nevím, jestli se dočkáme doby, kdy pologramotné skupinky začnou instalovat vysvětlující destičky na k pomníků Wericha (byl komunista) nebo J. Žižky (bojoval na straně Čechů) nebo J. Lennona (poukazoval na sociální bezpráví).

Jediné, co nás odlišuje od totalitárního režimu, je zatím nestrannost policie a soudu.

Kolik toho máme společného s první republikou?

Jan Žižka | Pátek, 2. 11. 2018 v 0:37

Kolik toho máme společného s první republikou?

Je asi nemožné, udělat objektivní srovnání toho, v čem jsme na tom byli lépe za první republiky a v čem jsme na tom lépe dnes. Jistě musíme zaprvé definovat – kdo je to „my“ – tedy my, řekněme Česká republika s ohledem na architekturu, ekonomiku a vlastní politiku.

Zkusme položit otázky, týkající se několika oborů, a srovnávat alespoň to, co srovnat jde.

Když vyjíždím z Prahy po D1, po několik desítek kilometrů je dálnice obklopena nevzhlednými budovami (velko)skladů, garáží a montoven. Jedná se budovy bez jakékoli ambice architektonické a především, je na první pohled znát, že jde o stavby na jedno, a to krátké použití. Nejsem pragocentristou a jsem přesvědčen, že situace je stejná kolem většiny českých měst.

Srovnejme provorepublikové stavby průmyslových objektů – jenom třeba ČKD, Baťovy závody, Kooh-i-nor i desítky menších firem po celé republice, které stavěly velmi reprezentativní i utilitární budovy.

Proč tehdy byly stavěny budovy, které vydržely dodnes a jsou povětšinou dodnes reprezentativní? Není to tím, že tehdejší průmyslníci byli především Češi a brali své továrny jako vlastní vizitku, která zde bude i dlouho po nich?

Pokud srovnáme bytové domy, obávám se, že je to podobné.

Tady, domnívám se, je na rozdílech v architektuře vidět i rozdílná filozofie současného a tehdejšího přístupu k budování průmyslu v naší republice.

Nejsem ekonomem, ale dovolím si tvrdit, že pokud přestaneme být soběstačnými v zemědělském zásobování, kde jsme za první republiky soběstační byli, a většina průmyslu je v cizích rukou, není to v pořádku. Nechápu horečnatou snahu prodat vše, co zde bylo, cizím kupcům,

Politika s tím úzce souvisí. Nemyslím, že bychom za první republiky byli tak silným státem, abychom mohli dělat naprosto nezávislou politiku, ale nemyslím si ani, že jsme tehdy byli přímo podřízeni nějaké cizí instituci, která by nám nařizovala například: kolik můžeme vypěstovat jablek, kolik můžeme vyrobit cukru, na jaké ploše smíme pěstovat vinou révu, nebo kam narukují naši vojáci.

Otázkou jinou, neměřitelnou, je společenská úroveň politiků i veřejně činných osobností.

Dovede si čtenář představit, jak by se vyjímali ti dnešní v tehdejším prostředí?

Byl Kalousek skutečně otráven novičokem?

Jan Žižka | Neděle, 3. 6. 2018 v 1:43

Byli jsme v poslední svědky hned dvou bezmála zázraků. Skripal přežil útok jedem, který nikdo jiný ještě nepřežil, a novinář Babčenko ožil okamžitě po oficiálním oznámení, že byl zabit.

Jak se říká: bylo by to k smíchu, kdyby to nebylo tak trapné a nebezpečné.

Jen pár lidí – naštěstí včetně prezidenta – si trouflo postavit se k těmto podivným kauzám čelem a ptát se po důkazech. Okamžitě byli obviněni ze všech zločinů, co si jen člověk dokáže představit.

Do kampaně proti M. Zemanovi se, jako obvykle, zapojil univerzální a břitký rétor ing. Kalousek. Po shlédnutí jeho vystoupení v ČT jsem si uvědomil, že i on se možná stal obětí útoku nervově paralytickými jedy.

Posuďte sami po shlédnutí jeho vystoupení. Naprostá neschopnost věcně odpovídat, třes rukou, rudé tváře, neustále grimasy. Vzhledem k tomu, že se u ing. Kalouska nedá předpokládat, že by byl opilý, i vzhledem k tomu, že jsme podle jeho slov obklopeni agenty, se mi zdá celkem pravděpodobné, že i on se stal terčem útoku. Důkazy sice nemám, ale prosím vás, k čemu důkazy.




© 2007 Parola s.r.o. - užití obsahu včetně převzetí článku bez písemného souhlasu Paroly spol s r. o. je zakázáno. edited by N.E.S.P.I