Mám tu smutnou povinnost Vám touto cestou sdělit, že dnes zemřel náš dlouholetý a významný člen BLOKU, architekt, skaut, politik, výjimečný a skvělý člověk, přítel a kamarád Standa Slávek Scamp Žalud.
Ještě v pátek minulý týden jsme spolu hovořili a dojednávali náležitosti naší společné pracovní cesty, která se měla uskutečnit následující víkend,.
Ještě v sobotu jsme byli v kontaktu prostřednoctvím Whatsup a vše vypadalo bezproblémově, velmi se Slávek těšil, že opět společně zavítáme na jeho milované Slovensko.
V pondělí mne nečekaně jeho dcera infomovala, že byl náhle se zdravotními komplikacemi převezen do nemocnice a že se cesty na Slovensko nebude moci účastnit.
Dnes v odpoledních hodinách pak přišla zpráva, že Slávek zemřel…
Hloboce mne to zasáhlo, obzvlášť proto, že jsme poslední dobou společně strávili nekonečné množství nezapomenutelných chvil.
Slávek byl skvělý hostitel, vypravěč a především bystrý myslitel, bez něhož by se mnoho věcí nejen v politice, ale ani v BLOKU, nepohnulo kupředu.
Podle informací jeho rodiny by poslední rozloučení mělo proběhnout koncem příštího týdne, budu se snažit Vás včas informovat.
Drahý Slávku, odpočívej v pokoji, budeš nám všem moc chybět!
Váš Zdeněk Trefil
——————-
Standa Žalud,
Posílám a zdravím
Nějak mi čím dál více vadí, že lidé přestali rozlišovat nárok, právo a výsadu.
Manželství je typická výsada. Je ceněno, je spojeno se závazky, nezískává se jen tak, je dáno mocí vyšší a lze je zrušit, právě pro nedodržení těch závazků. Není to tak dávno, kdy mělo i titul paní pro ženy. Než si ho přivlastnila kdejaká žena nad patnáct.
Nárok znamená, že něco dostanete. Právo je to, oč smíte usilovat, nemá vám v tom nikdo bránit, ale nemáte zdaleka zaručeno, že ho, byť s vynaložením všech svých schopností a prostředků dosáhnete. Máte právo na vzdělání, ale nemáte právo ho s úspěchem dokoncit a získat titul. To dokončené vzdělání s titulem je privilegiem a musíte splnit nároky a požadavky s tím spojené a ten titul vám udělí moc vyšší.
Máte nárok kdykoli odjet ze země, ale nemáte nárok vjet do jakékoli, to máte jen do země vlastní, pokud jste občanem. Být občanem je privilegium a kdysi bylo každému jasné, že to klade i jisté nároky. Ono to klade i dnes, ale tak nějak si je lidé i vlády čím dál méně uvědomují. A někdy mám pocit, že toto celé dávné pojetí institucí je mateno a rušeno schválně a úmyslně.
Zdá se mi, že cílem už není Báječný nový svět, ale Zmatený nový svět.
—————–
Díky Zdeňku,
znamenitá prezentace mi připomněla shodné útrapy,
které jsme zažívali při realizacích výtvarných děl v architektuře.
Je zajímavé, jak se to vše shodovalo a bylo to jak
“ přes kopírák „.
Zdraví: Scamp – Standa
V rubrice Kultura | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem SKAUT
Sotva dospělý Kryštof žije na konci čtyřicátých let minulého století v mnišské komunitě v pohraničí, sdílí s bratry jejich svět a život v pravdě. Do kláštera chtěl utéct před světem, teď musí utíkat, aby si zachránil holý život.
Východiskem pro film Kryštof je Akce K z dubna 1950, během níž komunistický režim přepadl a obsadil mužské kláštery v tehdejším Československu.
Kryštof mezi mnichy uprchl nejen pro víru k Bohu,
ale i před konflikty s otcem a politickými poměry po únorovém puči.
Vedle mnišského života je také jedním z posledních článků řetězu,
který převádí pronásledované komunistickým režimem přes hranice do Německa.
Při jednom z nočních návratů z hranice je svědkem
brutálního zásahu policejních složek
proti skupince studentů
a téže noci je zlikvidováno i společenství mnichů, s nímž žije.
Místo, do něhož vkládal své naděje i víru, je zničené. Kryštofův zoufalý útěk od hranic je místopisem tehdejšího Československa, útěkem rozvrácenou „odsunutou“ krajinou i marným hledáním internovaných bratří. V situaci bezradného štvance se mu dostane pomoci ve statku Johany na okraji pošumavské vesnice. Její rodina odmítla kolektivizaci – otec spáchal sebevraždu, bratr byl poslán do dolů. Johana ukryje Kryštofa ve stodole, ale ve chvíli, kdy oba vnímají naději a vzájemnou blízkost, jsou svědky brutálního zabrání jejího hospodářství.
Mají poslední šanci, že přejdou přes ještě nezadrátovanou hranici…
„Kryštof je příběhem jednoho kluka, který ve špatnou dobu na špatném místě hledal své místo na světě“ říká režisér Zdeněk Jiráský, držitel Českého lva za film Poupata.
„Zároveň je připomínkou Akce K a neblahých 50. let, doby,
kdy začali být lidé v Československu vězni vlastní země.
blade říká: Sobota, 24. 8. 2019 v 20:59 Architekte myšleno elita z pohledu zázemí, zásobování, výstroje, vybavení a pomůcek při službě, zkrátka tehdy bylo jednoznačně lepší prožít léta vojny u PS
————————————————————————–
převzato:
Aleš Pěnčík a Matyášovi, spolužáci ZG
a pozdějšího prvního profesora ekologie Otakara Štěrby, z třídy reálného gymnázia Brno-Židenice.
Hoši se pokusili o útěk po únoru 1948. Ze třídy zmizeli, dlouho jsme o nich nevěděli. Po delším čase se do třídy vrátili. Moc nám to neřekli, pouze že je zmlátili nadvakrát,
jednou v lese a podruhé v kasárnách. Jejich zhmožděné obličeje nedovolily se vrátit
a tak tam museli delší dobu pobývat než se trochu zhojili.
Delší hoch Matyáš, byl syn evangelického kazatele.
Drobný Aleš Pěnčík byl synem zaměstnance Univerzitní knihovny v Brně.
Angažoval se v KSČ a v tomto směru měl se synem neshody.
Aleš byl velmi literárně nadán, jeho slohové úkoly nosila naše profesorka češtiny
po třídách a předčítá je tam jako vzorové práce. ——————
Kristus socha, která uctívá jejich památku a je věnována:
„ŠKOLSKÉ SESTRY
DE NOTRE DAME“
Nápis najdeme dole na pomníku autorem:
Akad. Soch. Roman Podrázský
Jsem rád, že Horácká galerie, z iniciativy jejího ředitele, pana doktora Chalupy, uspořádala výstavu jeho díla. Roman Podrázský se těšil na svobodu, demokracii, tedy opak nacismu a komunismu. Ve funkci starosty v Přibyslavi ukázal, že i v politice mohou být slušní lidé. Jeho práci starosty ukončilo předčasné úmrtí.
Jaroslav Šlezinger (29. dubna 1911, Jemnice – 2. srpna 1955, Vykmanov ) byl český akademický sochař, demokrat, aktivista druhého čsl. odboje, vězněný za druhé světové války a podruhé v 50. letech
V rubrice Kultura | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem KRYŠTOF
CenyJožePlečnika byly uděleny dne 3.10.2019 ve Španělském sále na Pražském hradě. Ceny udělila osobně generální ředitelka Národního památkového ústavu paní Naděžda Goryczková všem laureátům.
ZB má společného vnuka Petra s Ing.Aspi Pithawalou,
Zdeněk Gryc | Neděle, 26. 11. 2023 v 12:12
