Krom církevního obřadu proběhne i druhá odlehčenější část rozloučení. Tu si vzal na starost tým, který stál za Schwarzenbergovou neotřelou prezidentskou kampaní v roce 2013.
Článek
Podoba posledního rozloučení s bývalým vicepremiérem a ministrem zahraničí se začíná rýsovat. Den před nedožitými 86. narozeninami Schwarzenberga, tedy 9. prosince, se uskuteční v katedrále svatého Víta církevní obřad.
Odpoledne se v pražské Lucerně rozběhne koncert s názvem Karel žije dál – i v parafrázi slavného sloganu Punk’s Not Dead, který připomene ladění „knížecí“ prezidentské kampaně.
Dost jsem tu dobu sledoval. Nemyslím. Že bych umněl tu muziku tak zcela poslouchat. Ale byla to revolta na „Hradní kapely“.
Souvisí to s Plastic People a Havlovým pojetím slušností, bojovat za lidská práva, včetně práva na muziku. Režim nic jiného neuměl, řezat pankáče a zavřít Havla, viz Pravdivý příběh Plastic People.
————————————————
„Punk jako hudební směr byl samozřejmě pronásledovaný a nesměl se hrát.“
„Tu kapelu jsme brali poctivě a byl to určitý smysl našeho fungování. Mohli jsme se sami prezentovat… Zatímco většina punkových kapel zpívala o holkách a pivu, my jsme šli do toho společenského konfliktu.“
O tom je knížka asi nejvíc. Píšu to jen sám za sebe, nenazval bych tu knihu asi dokumentem, protože je to hodně emotivní a osobní záležitost.
————————————————-
Vzpomínám jak složitě, se značnými obavami jsme z Jugošky, dováželi gramofonové desky. Nebylo snadné získat devizový příslib.
Opravdu hezký článek včetně krásnejch „kluků“ na fotografii.
—————————————————————————————
Pankáči byli řezaný jako žito?
A to bylo dobře nebo špatně?
Ptám se z opatrnosti, ono v dnešní době člověk nikdy neví …
Sotva dospělý Kryštof žije na konci čtyřicátých let minulého století v mnišské komunitě v pohraničí, sdílí s bratry jejich svět a život v pravdě. Do kláštera chtěl utéct před světem, teď musí utíkat, aby si zachránil holý život.
Východiskem pro film Kryštof je Akce K z dubna 1950, během níž komunistický režim přepadl a obsadil mužské kláštery v tehdejším Československu.
Kryštof mezi mnichy uprchl nejen pro víru k Bohu,
ale i před konflikty s otcem a politickými poměry po únorovém puči.
Vedle mnišského života je také jedním z posledních článků řetězu,
který převádí pronásledované komunistickým režimem přes hranice do Německa.
Při jednom z nočních návratů z hranice je svědkem
brutálního zásahu policejních složek
proti skupince studentů
a téže noci je zlikvidováno i společenství mnichů, s nímž žije.
Místo, do něhož vkládal své naděje i víru, je zničené. Kryštofův zoufalý útěk od hranic je místopisem tehdejšího Československa, útěkem rozvrácenou „odsunutou“ krajinou i marným hledáním internovaných bratří. V situaci bezradného štvance se mu dostane pomoci ve statku Johany na okraji pošumavské vesnice. Její rodina odmítla kolektivizaci – otec spáchal sebevraždu, bratr byl poslán do dolů. Johana ukryje Kryštofa ve stodole, ale ve chvíli, kdy oba vnímají naději a vzájemnou blízkost, jsou svědky brutálního zabrání jejího hospodářství.
Mají poslední šanci, že přejdou přes ještě nezadrátovanou hranici…
„Kryštof je příběhem jednoho kluka, který ve špatnou dobu na špatném místě hledal své místo na světě“ říká režisér Zdeněk Jiráský, držitel Českého lva za film Poupata.
„Zároveň je připomínkou Akce K a neblahých 50. let, doby,
kdy začali být lidé v Československu vězni vlastní země.
blade říká: Sobota, 24. 8. 2019 v 20:59 Architekte myšleno elita z pohledu zázemí, zásobování, výstroje, vybavení a pomůcek při službě, zkrátka tehdy bylo jednoznačně lepší prožít léta vojny u PS
————————————————————————–
převzato:
Aleš Pěnčík a Matyášovi, spolužáci ZG
a pozdějšího prvního profesora ekologie Otakara Štěrby, z třídy reálného gymnázia Brno-Židenice.
Hoši se pokusili o útěk po únoru 1948. Ze třídy zmizeli, dlouho jsme o nich nevěděli. Po delším čase se do třídy vrátili. Moc nám to neřekli, pouze že je zmlátili nadvakrát,
jednou v lese a podruhé v kasárnách. Jejich zhmožděné obličeje nedovolily se vrátit
a tak tam museli delší dobu pobývat než se trochu zhojili.
Delší hoch Matyáš, byl syn evangelického kazatele.
Drobný Aleš Pěnčík byl synem zaměstnance Univerzitní knihovny v Brně.
Angažoval se v KSČ a v tomto směru měl se synem neshody.
Aleš byl velmi literárně nadán, jeho slohové úkoly nosila naše profesorka češtiny
po třídách a předčítá je tam jako vzorové práce. ——————
Kristus socha, která uctívá jejich památku a je věnována:
„ŠKOLSKÉ SESTRY
DE NOTRE DAME“
Nápis najdeme dole na pomníku autorem:
Akad. Soch. Roman Podrázský
Jsem rád, že Horácká galerie, z iniciativy jejího ředitele, pana doktora Chalupy, uspořádala výstavu jeho díla. Roman Podrázský se těšil na svobodu, demokracii, tedy opak nacismu a komunismu. Ve funkci starosty v Přibyslavi ukázal, že i v politice mohou být slušní lidé. Jeho práci starosty ukončilo předčasné úmrtí.
Jaroslav Šlezinger (29. dubna 1911, Jemnice – 2. srpna 1955, Vykmanov ) byl český akademický sochař, demokrat, aktivista druhého čsl. odboje, vězněný za druhé světové války a podruhé v 50. letech
CenyJožePlečnika byly uděleny dne 3.10.2019 ve Španělském sále na Pražském hradě. Ceny udělila osobně generální ředitelka Národního památkového ústavu paní Naděžda Goryczková všem laureátům.
ZB má společného vnuka Petra s Ing.Aspi Pithawalou,
„Prý téměř stejnou, jak to pro rok 1940 ukazují filmy přibližující
Bitvu o Británii za druhé světové války.“
Za šest set hodin letů nad Pobaltím dostali vojáci 120 vyznamenání
VČERA 21:16
/VIDEO, FOTOGALERIE/ Nejnáročnější mise, kterou v armádě poznal. Tak označil letošní nasazení letců z Čáslavi při ochraně vzdušného prostoru pobaltských zemí, sousedů Ruské federace válčící na Ukrajině, náčelník štábu úkolového uskupení Radoslav Jančev.
Slavnostní nástup příslušníků armády po návratu ze zahraniční operace Air Policing v Litvě. | Video: Deník/Radek Cihla
Čeští piloti tam zažili přes 40 takzvaných ostrých vzletů k letounům porušujícím pravidla leteckého provozu: k nekomunikujícím vojenským letounům Ruska – a to jak transportním, tak i bojovým strojům. První ohlásila siréna hned první den hotovosti české jednotky; během oběda. „Začaly padat židle, talíře a všichni utíkali k letadlům,“ přiblížil Jančev situaci.
Prý téměř stejnou, jak to pro rok 1940 ukazují filmy přibližující Bitvu o Británii za druhé světové války.
————————-
Prý téměř stejnou, jak to pro rok 1940 ukazují filmy přibližující Bitvu o Británii za druhé světové války.
…kdy se gesty nonverbálně domlouváme, jak to bude s rouškami.
Komunikace byla obtížná, suplovaná úsměvy a přikývnutím.
„Jde o zachycení jeho příběhu v podání jeho dcery Evy,
která vypráví a ukazuje drobnosti,
které si jako suvenýry donesl pan profesor z vězení.
Film prolínají záběry z událostí 21.srpna 1968 v Praze.
Také ukazuje záběry z vězení architektů.“
Na filmy Litevské televize upozornil profesor Šlapeta SMS:
V přilehlém dopise z Litvy máš linkyna jednotlivé televizní pořady o české architektuře, které na pokračování na jaře vysílala litevská televize.
Jeden z pořadů /ještě jsem ho sám neviděl, je s Evičkou a asi i s Tebou?
Tak se na to podívej, eventuálně zvažzda by to mohla vidět i Evička v Ivanovicích.
Oba Vás pozdravuje Šlápa
—————————–
MEDLÁNECKÝ ZPRAVODAJ č.5. 2022
Převzato:
Zemřela Ing. arch. Eva Rozehnalová
Dne 2. srpna 2022 zemřela ve věku 86 let Ing. arch. Eva Rozehnalová, dlouholetá členka Zastupitelstva a Rady MČ Brno-Medlánky a Komise výstavby RMČ Brno-Medlánky. Narodila se 3. března 1936 v Brně, v rodině Ing. Ludmily a prof. Ing. arch. Bedřicha Rozehnala, významného představitele funkcionalismu a dlouholetého spolupracovníka Ing. arch. Bohuslava Fuchse. Rodinné zázemí pravděpodobně ovlivnilo její budoucí profesní dráhu, studium Fakulty architektury VUT Brno v ateliéru urbanismu a pozemního stavitelství u prof. Bohuslava Fuchse ukončila v roce 1960.
Subject: Czech modernism
Dear ones,
Thank you for the opportunity to film in Prague, Brno and Zlin. We received great feedback.
Czech modernism was an interesting discovery for our team.
We are planning to translate these series into English.
We would like to ask you – should the series be translated into Czech as well?
We look forward for your feedback.
Special thanks for your time and effort. It was a pleasure to work with you. You and your country are amazing.
We attached links that can be shared.
Please reply if you received this email.
These series were broadcast on the Lithuanian national TV this spring (LRT):
Prague Part I. St. Vaclav Church, House at the Black Madonna, Prague Spring 1968, Baba district
V jejich erbu je modrý lev s červenou zbrojí. Jejich rodové heslo zní: FORTITUDINE ET CARITATE, tedy statečností a láskou. Mezi jejich předky patří i britská královna Viktorie. A přestože původem pocházejí z Francie, tady v Boskovicích se usadili už v předminulém století. Potomci rodu Mensdorff-Pouilly žili a žijí nejen u nás a v dalších zemích Evropy, ale také v Severní i Jižní Americe i v Asii…
…Vlastnictví takového statku teprve opravňovalo jeho majitele k účasti na zemském sněmu a možnosti zastávat zemské úřady. Inkolát se získával výslovným udělením zemského sněmu a později jen od panovníka, další členové rodu jej pak získali dědičně, za totality přežívali v potupných životních podmínkách. Je na čase tento dluh splatit.
Režie:A. Činčerová
30.9.1994. vyšel Jihlavských listech 30 9. 1994. článek:
„Neodsuzujme šlechtu“ s podpisem: Ing.arch.Zdeněk Gryc
Jeden 4 stránkový anonymní dopis, psaný strojem, který mi byl vhozen do poštovní schránky jsem oskenoval. Je to dokument dobové nenávisti k historickým artefaktům a šlechtě za totality. Vážím si Kinských, a také pozornosti, které se mi dostalo viz.
Obrázek 24, R. Podrázský, erb rodu Kinských nad vjezdem do vnitřního nádvoří hradu Heidenreichsteinu Obrázek 25, R. Podrázský, erb rodu Kinských nad vjezdem do vnitřního nádvoří hradu Heidenreichsteinu
Snad se dá pochopit, že než je předmětný erb osazen na nádvoří hradu, že to trvá několik let. Začalo to exkursemi s hrabětem Kinským po okolních zámcích a hradech a prohlídkou jejich erbů.
Pak následovalo vyhledání předlohy pro erb, náčrty a nakonec výsledné dílo, jak vidno na obrázku atelieru Podrázkého. Tedy kusu chodby pod schodištěm jak je vidět na: Obr. 27, R. Podrázský pracuje na střední části oltáře se svatostánkem pro kapli „Obětem zla“ v Plzni. Jednání a získání povolení s rakouskými památkáři nebylo jednoduché.
——————————————
Dost si vážím také Mensdorffů. Jistě nikdo z nás není tak hloupě naivní, aby slogan o modré krvi bral anatomicky. Modrá krev se ale dá brát, jak vidíme v televizním seriálu „Modrá krev II.“ geneticky. Jde zejména o zachování paměti národa, historické architektury a jejich interiérů. Symbol – aristokracie, šlechta a slovo ušlechtilý, jistě nemusíme brát podle barvy krve, ale podle skutků a jejich životního díla, které známe.
Na šlechtě je cenná kontinuita, snaha to co rodina zdědila zachovat a předat dál. Architekt, kterému PhDr. F.Hoffmann zadal první expozici na hradě Roštejně, kam také jezdil Václav Havel si toho velice vždy vážil. Dobové doklady jsou v jihlavském archivu.
Podrobněji se dočteme na str.170 František Hoffmann:
„Vzpomínky na Litomyšl, Jihlavu a Prahu“
Ve filmu je vidět nejenom zámek, ale také zřícenina hradu, od které měla komteska klíč a znala cestu zadem od zámku a přes plot.
V sutinách se daly nalézt barevné fragmenty kachlí. Kopat na hradě je jistě romantika, která přetrvá až do práce „volontéra“ v archeologickém ústavu v Brně při studiu na FA. kachle a keramika, nejlépe habánská v Etnografickém museu v Brně.
Rekonstrukci a interiéry navrhl autor jihlavské sokolovny profesor Fuchs. Jeho společná fotografie s ředitelem musea Ludvíkem Kuncem je na str.
48.„ Novokřtěnská, habánská fajáns v Moravském zemském museu“, od Aleny Kalinové, od které je také aktuální e-mail:
Dobrý den, pane Gryci,
moc děkuji za mail a zaslané fotograie. Reliéf je také pozoruhodný, i ta selka. Jinak skoro stejnou terrinku na tabák P. Fabiánka jsem viděla ve vídeňském národopisném muzeu v depozitáři (srov. ne moc povedené foto). Je to také moc pěkný kousek moravského původu. Pořád žasnu, jak jsou ty výrobky minulosti krásné. Moc zdravím a přeji všechno dobré. Alena Kalinová.
Asi vůbec nejlepším znalcem habánské keramiky byl dědeček Václava Havla Hugo Vavrečka, jak dokumentuje pozoruhodné dílo od Jany Kybalové KERAMICKÁ SBÍRKA Hugo Vavrečky.
U habánů nejde jenom o krásu a vkus, který podstatně ovlivnil pojetí našeho folkloru. Ale o jejich životní filosofii nevzít zbraň do ruky.
Habáni našli asyl u knížete Collalta v Brtnici.
Pak hnal osud ruskem do USA, kde byli i vězněni. Nakonec našli domov v Kanadě.
PhDr. František Hoffmann, ředitel Musea Jihlava a předseda aktivu okresní a městské památkové péče. V jiskře je zachována celá řada článků, které svědčí o této době tahanic a názorů na demolice.
A / Jaroslav Lavička: pracovník plánovacího odboru ONV, 21. června 1968. PAMÁTKY ZA KAŽDOU CENU. Nenasytné památkáře neuživí ani Ford.
B /PhDr. František Hoffmann Csc. Ředitel Musea, 12. Července 1968. O památkářích aneb o nepravých hromosvodech.
převzato:
„Tehdy mi Manfredo říkal, že bez polností a lesů zámek nemá smysl, a o koupi proto neuvažuje. Historicky z těch polností zámek žil, samotný zámek je přítěží. Viděl to z pozice šlechtice hospodáře,“ vybavil si Přibyl.
————————————————————————–
Místa svého někdejšího jihomoravského panství – Brtnici, Okříšky a Kněžice na pomezí Jihlavska a Třebíčska – po více než dvaceti letech navštívila výprava příslušníků severoitalského šlechtického rodu Collalto et San Salvatore. Chtějí pomoci zachránit už roky zchátralý zámek v Brtnici.
Na dvoudenní návštěvu přijela i princezna Isabella de Croy-Collalto se svým manželem Guillaumem a sestrami Giulianou a Mariou Trinidad s rodinami a dalším příbuzenstvem. Celkem přicestovalo kolem dvaceti zástupců významného langobardského rodu, jehož historie se píše od roku 959.
Tak početná návštěva Collaltů, kteří o svůj moravský majetek přišli po roce 1945 na základě uplatnění Benešových dekretů, byla v Brtnici na návštěvě naposledy v roce 1992.
„Jsme nadšeni, naši předkové tady žili 300 let, celá moje rodina to zde má velice ráda. Byla jsem tu kdysi ještě s rodiči a určitě znovu přijedeme,“ řekla Isabella Collalto.
Není velkou zkratkou napsat, že Collaltové přijeli, aby pomohli zachránit zámek v Brtnici, v letech 1622 až 1945 moravské sídlo rodu, který je v současnosti pro stagnující rekonstrukční práce nejvíce ohroženou památkou Vysočiny,
Princezna tváří rekonstrukce zámku
Návštěvu Collaltů v Brtnici zorganizoval v Praze žijící španělský houslista a muzikolog Eduardo García Salas, jenž je nyní předsedou Spolku Zámek Brtnice. Ten se snaží o kulturní znovuoživení zámku a hledá pro něj i kupce.
„Věřím, že zámek bude během tří až pěti let zachráněn, že se podaří sehnat investora i peníze na opravu. Navrhli jsme princezně Isabelle, aby byla tváří tohoto projektu po celém světě a ona to nadšeně přijala,“ řekl Salas.
„Věřím, že zde dojde k obnově některých věcí. Co se týče zámku, znám ho především z fotografií, ale viděla jsem jich tolik, že je po mě něčím jako dávným přítelem,“ podotkla Isabella Collalto.
Collaltové navštívili rovněž blízký zámek v Kněžicích a v Okříškách. Oba jsou již díky péči obcí obnoveny. V Okříškách šlo zřejmě o první oficiální návštěvu Collaltů od konce druhé světové války.
„Přivítali jsme je, provedli je zámkem, ukázali jim kulturní dům či hasičárnu. Isabella si zkusila kabinu zásahové hasičské tatry, byla nadšená,“ pravil s úsměvem okříšský starosta Zdeněk Ryšavý. „Byli bychom rádi, kdyby se návštěva mohla zopakovat a uskutečnit se třeba i setkání paní hraběnky s občany, uvidíme,“ dodal Ryšavý.
Přivítání chlebem a solí před radnicí
V Brtnici přijali Collalty na radnici členové městské rady. Před radnicí starostka Miroslava Švaříčková Isabellu symbolicky uvítala nabídnutím chleba a soli. Později došlo i na přípitek a štamprle slivovice. Po návštěvě radnice si v doprovodu starostky a radních prohlédli sousední rodný dům slavného architekta Josefa Hoffmanna.
„Návštěva byla velice příjemná, s paní Isabellou jsme si, myslím, padly do noty. Jsou to veselí a přátelští lidé. Naše spolupráce by se tímto mohla nastartovat a pokračovat. Jsme pozváni k nim do Itálie a my jsme jim sdělili, že je opět rádi uvidíme, a to i neplánovaně,“ uvedla Švaříčková.
Podle nyní dostupných informací sami Collaltové o koupi zámku zájem nemají. To je jejich postoj už od devadesátých let, kdy se na tuto věc při jeho návštěvě Brtnice ptal tenkrát ještě žijícího Manfreda Collalta, otce Isabelly, tehdejší brtnický starosta Josef Přibyl, jenž je dnes brtnickým radním.
Zámek jako místo setkávání rodu Collalto
Collaltové se na zámku v Brtnici účastnili koncertu Vivaldiho hudby, který pořádal zmíněný Spolek Zámek Brtnice. Isabella se také sešla se stávajícím majitelem zámku Olegem Rybnikářem, který šlechtickou návštěvu doprovázel do Sálu vjezdů.
To je nejcennější část zámku, kde se i dnes nachází jedenáct velkoformátových barokních obrazů s náměty příjezdů císařů do Brtnice. „S Isabellou, hraběnkou Collalto, jsme se setkali a podepsali dokument, kterým převzala zámek Brtnice,“ sdělil Rybnikář.
Převzetí zámku princeznou Collalto bylo však jenom symbolické a dočasné – po dobu konání slavnostní sobotní akce. Rybnikář Collaltům podle svých slov navrhl, že se zámek může stát místem setkávání jejich rozvětveného rodu.
„Už teď se jedná o možnosti vzniku nového festivalu věnovanému Antoniu Vivaldimu a rodu Collaltů, jehož první ročník by se zde mohl uskutečnit v červnu 2022,“ dodal García Salas.