Archive for the ‘Nezařazené’ Category

VÁNOCE 2023

Úterý, 5 prosince, 2023

Adventní věnec 

je v západních křesťanských církvích 

pomůcka k symbolickému odpočítávání čtyř týdnů adventu,

doby příprav na Vánoce.

 Obvykle má podobu věnce z jehličnatých větví se čtyřmi svícemi.

Každou adventní neděli se zapaluje další svíčka.

Svíček může být ale i více, v závislosti na zvyklostech a trendech.

Svíce mohou být různě vysoké, různých barev, symetricky nebo asymetricky rozmístěné.

Zdobené věnce bez svíček, které se někdy také nazývají

adventní věnce, jsou používány k ozdobení vchodových dveří.

Klasické adventní věnce se zavěšovaly na stuhách,

od počátku 21. století je nahrazují věnce,

které se kladou přímo na svátečně upravený stůl.

Advent má v křesťanské symbolice zvláštní význam,

zahajuje nový liturgický rok.

————————-

Chanuka

 (hebrejsky: חֲנֻכָּה‎, doslova „zasvěcení“), známá také jako Svátek světel,

je osmidenní židovský svátek,

 připomínající zázrak při opětovném vysvěcení 

druhého Chrámu v roce 165 př. n. l. 

po povstání Makabejských v 2. století př. n. l.[1] 

Chanuka se slaví po osm dní,
z hebrejského slova „vysvěcení“ nebo „zasvěcení“
připomíná opětovné vysvěcení druhého Chrámu poté,
co byl znesvěcen vojsky Antiocha IV.[1]
Chanuka rovněž připomíná „zázrak oleje“.
Podle Talmudu našli Židé po příchodu do Chrámu
pouze jednu nádobu s čistým olivovým olejem,
která stačila pro chrámovou menoru na jeden den.[1]
Zázrakem však olej hořel po osm dní, což stačilo, aby byl vylisován,
připraven a posvěcen nový olej.
Na paměť tohoto zázraku se zapalují svíce a jí se jídla připravená na oleji.

Ing.arch.MARUŠKA HOLOUBKOVIC
JAK JSME SE SEZNÁMILI:
Je popsáno stručně  v knize „  Z JIHLAVY „,  kapitole Stavoprojekt.
Tedy, když jsem  chodil  na  autorské  dozory, realizace svého prvního  sídliště, „  II. U  Nádraží „, 
tak jsem se seznámil s matkou Marušky.
Paní Judr. Holoubková byla zaměstnána v Pozemních stavbách Jihlava.
Účastnila se za  PS kontrolních dnů  na  sídlišti,  kde  také  sepisovala  zápis v němž bylo, co se splnilo, co ne a tak všelijak.

ZG projektant , ona,  příjemná paní.  Povídali jsme  si soukromě, mimo rámec předmětných jednání. Zmiňovala se,  že má dceru, která studuje  architekturu v Praze a  potřebovala by získat praxi.  To jsem pak  tlumočil svému šéfovi  architektu Řídkému, který nebyl  proti, aby  přišla do  atelieru.

O prázdninách nastoupila Maruška na  praxi do atelieru. Byla milá, hodná a  snaživá. V následujícím roce  promovala. Její matka se  později během dalších  jednání ptala, zda  by Maruška u nás nemohla nastoupit. Říkala, že se jí u nás  moc líbilo a byla  nadšená prací. Tím  jsem byl maličko  udiven, protože naše šolíchání mi zase tak moc extravagantní  nepřipadalo. No, ale když se jí  tady líbí, tak proč ne.  Maruška tedy začala dojíždět denně s matkou z Mírovky u  Havlíčkova Brodu do Jihlavy. Už nevím, v kterých skupinách a jak přesně seděla. Každopádně je jasné, že jsme mívali nepravidelný so-cialistický svátek tím, že přišel do knihovny časopis  HOUSE+ GARDEN. To je dlouhá historie, jak bylo nutno se v socialismu probojovat ke kapitalistickému časopisu. Získat valuty na jeho odběr a  neumožnit  soudruhům,  aby  to  znemožnili.

Zkrátka a dobře, číhal jsem vždycky v knihovně, kdy  časopis přijde a koukal ho vypůjčit,  než půjde tak zvaně do  oběhu. No a když  přišel,

tak  jsme si  z toho  udělali s Maruškou obřad. Ona uvařila kafe, sedli jsme si, většinou u mého  rýsovacího stolu k prolistování.  Také jsme se pokoušeli  společným  úsilím  o  luštění   anglických  textů.  Při  první prohlídce alespoň pod zajímavými obrázky. V této souvislosti dávám Marušce za vinu, že mne naučila chlastat kafe. Nejen, že ho uvařila, ale ještě mně ho donesla pod rypák. Sedíme  a listujeme. Zde už  bylo vidno,  že Maruška  je děsně  hodná, snaživá atd…,

ale „ SMOLDA „. V návalu nadšení  zvrhla, nutno zdůraznit, že oslazené  kafe, které  polilo zcela  panenský magazín. Maruška  chudák brečela,  společně jsme  pak opakovaně vytírali vlhkou hadrou jednotlivé stránky, aby  se neslepily. Pan Lorenc, který  měl časopisy na starosti  sice vrčel, no ale dobře…

Zkrátka a dobře, dost jsme s Maruškou nad časopisy povídali.

Odpoledne jsme jezdili s Tomem na výlety okolo Jihlavy a tak nás Maruška pozvala,  abychom se podívali  k nim na  Mírovku. Po práci  jsme tedy naložili  Marušku a jeli.  Uvítal nás její otec, pan ing. Holoubek, který chtěl otevřít  flašku whisky. To jsem mu rozmlouval, že já řídím, Liba jednak  nepije, jednak tomu nerozumí. Pravil, tak dobře a flašku schoval. Maruška udělala amolety v kuchyni a podávala je podávacím oknem z kuchyně do pokoje.

Vilka rodiny Holoubkovic byla postavena jako letní sídélko jejich babičkou, která v Brodě prodávala galantérii. Babička  byla židovka,  což byl  důvod pro Němce, aby její dcera, sestra pana Ing. Holoubka, byla  i s manželem a dětmi zplynována.

Zcela nahodile  jsme  uviděli  na  stole  v pokoji  nějaký ilustrovaný časopis, kde byla velká fotka, jak pan president Beneš přijímá 3 zástupce  odboje.  Západního,  východního  a Slovenského nár. povstání.

Jako prezentant povstání byl na fotce pan Ing. Holoubek. To jsme dost použasli. Maruška říkala, že on nebyl ani tak statečný, jako naštvaný a chtěl se Němcům pomstít za smrt rodiny. Holoubek pravil, že to bylo celkem na houby. Snažili  se dostat Němcům na kobylku, někde  u Lipt. Hrádku, ale moc  se jim to nedařilo. Holoubek  ocenil Němce jako dobré  profíky, měli dvě děla a 4  kulomety.  Povstalců  bylo  jako  much  a přesto neprošli. Pan Ing.  před, či za Protektorátu  budoval na Slovensku tunely a tak se dostal do povstání, jako vysoká šarže, snad poručík.

Paní doktorka byla v té době v porodnici, kde zřejmě, vlivem rozjitřené situace o své první dítě přišla. Pan Ing. pak působil v Dopravních stavbách  Olomouc,  kde  také  léta přes týden  žil.  Vyprojektoval mohutný žel. viadukt na trati Havl. Brod, realizovaný u Tišnova. Kdysi jsme ho při našich výletech  viděli, jeho mohutnost na nás udělala velký dojem. Holoubek viadukt nejenom vyprojektoval, ale  také postavil. Rodina  žila v těch letech na stavbě  v provisoriích, pod péčí  Maruščiny tetičky. Toho jsem se chytil, když se jí něco, třeba na cha-lupě nepovedlo a chtěl jsem  ji poškádlit, tak jsem  říkával : „ no jó, Maruško co můžem čekat, dyťs byla vychovávána  na stavbě mezi cikánama „. Maruška to brala jako lichotku a jenom se tomu smála.

V době, když seděla ve skupině Zdeňka Baueršími, tak se jí staly dvě příhody, které ukazovaly, jak byla Maruška hodná a jak to okolí dokázalo  zneužít. Jednou  přišla a  ukazovala, jak vypadá dánská stokoruna,  za  kterou  měla  něco  koupit v Tuzexu. Po  obědě ji  jí ukradla,  včetně peněženky,  nová  kreslička. Peněženka se později našla ve  splachovadle na WC. Mně to dalo asi dva roky práce, než jsem si byl jist, kdo peníze ukradl a donutil dotyčnou příjemnou a  sebejistou dámu peníze vrátit.

Ze  skupiny  od  Zdeňka  musela  Maruška později odejít. Stalo se to tak, že si mne pozval, můj  tehdy nadřízený vedoucí atelieru a spolužák Honza Sedlák,  kterému přátelství vůči řediteli Kavalcovi pomohlo, na rozdíl odemne, ve funkci vedoucího atelieru přežít. Honza pravil stroze, že další existence Zdeňka Baueršími a  Marušky  v jejich  skupině  není možná, neboť mají společné povahové rysy, což brání  řádnému plnění úkolů, zejména termínů.  Šlo v podstatě  o to, že  se nedokázali ubránit nereálnému množství práce, tedy  zakázek, které jim Sedlák zadal. 

Když už rozdali podklady  specialistům, tak nebylo v jejich silách si vynutit práci  specialistů včas zpět k vlastnímu dopracování.

Maruška na to  byla příliš dobrák, nechala  se snadno odbýt 

a Zdeněk jako  ved. skupiny na tom byl  podobně.

Takže pohovor Maruška buď přestěhuje do naší skupiny, nebo musí opustit podnik. Dost jsem  zíral,  ale souhlasil s tím, že Maruška bude přemístěna do naší skupiny. Zde pak vypracovala mimo  jiné, zakázku navíc, ke  které ji donutil Míča, – projekt na Pávovský camp, který Míča  dokázal zrealizovat. Když jedeme okolo,  tak  je  to  pro  mne zhmotnělá vzpomínka. Těch je  ale  víc.  Jejímu  okolí  bylo jasné, že Maruška je nadaná kreslířka a výtvarnice. Dokázala nakreslit, či  udělat výtvarné  věci z jedné vody  načisto.  Z drobných projevů  jsou zachovány  všechny její  PF v naší souborné knize. Když se tak kapku ohlédnu, tak na mé rýsovací lampě visí medailónky se zvířetníky, které vyrobila  jako dárečky k Vánocům za jeden večer, či noc.

Na chalupě máme na  půdě zavěšeného draka, jeho  zmenšenou kopii provedl jako věšák nad kamny Vanovský kovář  Pittauer.

Tohoto draka uviděla Maruška na půdě stavení, které už  boural buldozer. Dům byl na staveništi kulturního domu v Babicích,  který  jsme  vyprojektovali.„ Babičtí vrahové“. Dům  měl  být  inversně zvrhlou upomínku na provokaci  STB, jejíž  oběti trpěly  při výsleších  v objektu  nynějšího  Stavoprojektu, tehdejšího sídla STB.

Jezdili jsme občas k Holoubkům a brali také na  odpoledne Marušku na chalupu, kam jsme po práci, víc než často, jezdili. Tomáš vycítil, že si s ním umí Maruška pěkně hrát  a tak si ji koukal stáhnout pro sebe.

Ona se nebránila, myslím, že to měla ráda. Tak já jsem  různě pracoval a  oni chodili  po okolí,  do jeskyně  Peklo a  tam spřádali různé příběhy a dobrodružství.

U nás se nečetly po-hádky. Číst pohádku nám připadalo dost neosobní. Chtěl  jsem vždycky Tomáše zatáhnout do vyprávění, které na něco známého navazovalo. Tak jsem mu před  spaním,  až  málem  do  svatby, vyprávěl příběhy. Stalo se také, že mne občas budil, jak  to bylo dál,  

když jsem  usnul. Šťastnou protagonistkou  tohoto vyprávění, byla partnerka jeho  her, Maruška, ze které  jsme si při vymýšlení těchto příběhů dělali legraci. Je mi docela líto, že se nějaký z těch příběhů nedochoval. Některé byly i natočeny na magneťák a  omylem smazány.

Tomáše dost  bavily, jejich smyšlené legrační příběhy, částečně založené na  skutečnosti, na příklad nešikovnosti pana Holoubka, o které nám Maruška vyprávěla. Měl dost smůlu při zacházení s autem, legendární byla jízda rodiny  Holoubků k Balatonu.

Marušce  se na chalupě moc líbilo, brala si sebou kytaru a zpívala takové ty české country. Občas  zůstala i na weekend.

Na  Vánoce dostal od ní Tom dárek, knihu příběhů, strašidýlek, myšek 

a čarování z Volevčické chalupy. Ke knize ještě dostal soupravu čarodějnického nářadí, které taky někde Maruška vyčarovala.

Protože její povídání, kreslení  atd. považuji  za tak  nekonvenční projev , rád  bych  aspoň  úvodním  povídáním v této knížce zachoval její památku.

Maruška také říkala, že nemá vlastní dítě a tak že Tom  je její. Jak mohla, tak  se mu věnovala.  V knížce, kterou  pro něj napsala je obrovská síla dárku od srdce.

To je dáno pouze tomu, kdo nejde jenom do obchodu,

kde koupí pěknou knihu, nebo šikovnou hračku, ale sám pro dítě něco pěkného  stvoří.  Každý to nedovede, jednak  není ochoten věnovat čas,  jednak to neumí. Leč i  mezi architekty jsou  tři typy lidí.  První nejenom neumí udělat pěknou věc,  ale ani ji nepozná.  Druhý sám nic pořádného nevymyslí, ale pěknou věc pozná. Třetí  ji umí udělat. No a do té třetí kategorie patřila Maruška.  V této atmosféře  maličko  ironického  humoru  a  laskavého prostředí syn, alespoň pro nás, bezproblémově vyrůstal. 

Vše bylo děláno s láskou, péčí a odpovědností. Samozřejmě s tím, že když je tu dítě, tak je pro  všechny spíše radostí, než povinností udělat pro něj všechno co umíme.

Takže Tom měl TETIČKU, takovou, kterou měl málokdo!

————————————————————

ZÁVĚREM:

TEDY BOHUŽEL MĚL,ALE NEMÁ.

Maruščino poslední PF visí zaskleno na půdě ve v chalupě.

Maruška byla moc hodná, ale asi smolařka, jako můj bratr Jiří, skautské jméno „Smolda“  Ani její poslední čin, sebevražda skokem z okna se jí nepodařil. Ležela chudák jako kvadruplegik čtyři roky na chirurgii v Havl. Brodě. Tam jsme ji pravidelně  jezdili  navštěvovat.  Vozili  něco  dobrého, trochu vína a  časopisy, zejména HOUSE  + GARDEN.

Na  Vánoce jsme ji vždy dovezli  stromeček. 

Občas nás  doprovodili  i někteří spolupracovníci,  nejčastěji  paní  Růžičková.

Neměla jednu nohu, kterou ji ujel nešťastným pádem do kolejiště vlak.

Když jsme za ní přijeli 22. prosince 1986, už na její čtvrté Vánoce v nemocnici,

tak jsme byli v sestavě 2 Zdeňci,  Baueršíma, Gryc + 1 Tom. 

Den naší návštěvy byl ohlášen i hodina byla obvyklá a rovnala se konci pracovní doby

+ čas na dojetí do nemocnice.

Předtím ještě poslala zmíněné PF.

Dojeli jsme, vzali stromeček a šinuli se k ní na  separátní zešeřelý pokoj. 

Nic  neobvyklého  jsme  netušili.  Otevřeme dveře jejího pokoje,

Maruška ležela, chrčivě dýchala a věřím, že čekala na nás.

Ovšem na první pohled bylo vidět, že je zle.

Tom + Zdeněk Baueršíma zůstali, já letěl pro  doktora.

Když jsem ho sehnal, přišel asi  za 15 min., tak už  Maruška nebyla mezi náma.

I tyto Vánoce se nás dočkala, ale jak nás vnímala to ví jenom ona.

Věříme, že nějak ano, protože její odchod se uskutečnil až po našem příchodu.

Věříme, že na nás počkala, aby se s námi  mohla rozloučit.

Odešla tak tiše  za svou židovskou babičkou.

Bylo to vysvobození z nezměrného  a předlouhého utrpení.

Jakou roli v tomto načasování hrály Vánoce a minuty našeho příchodu ? Náhoda ?

Doufáme, že jestli tedy je nějaké nebe, nejlépe jakékoli,

nebylo by špatné tam mít někoho známého, který si spolehlivě všechno utrpení odbyl již na zemi. 

No a za nás hříšníky  by se mohl kapku přimluvit.

Moc rádi bychom si s Maruškou popovídali o  všem,

co  nás potkalo  po jejím  odchodu z tohoto slzavého údolí.

O politice, Tomášovi a Honzíkovi, který nyní podědil  kouzelnickou  knížku 

18o stránek textu a kresbiček

odkaz  jejího  pohádkového duchovna, které je, jak známo nesmrtelné.

PS: původní text je revidován 22.11.2000.,v naději, že v rámci 14.výročí její smrti * VÁNOC 2000.,

bude snad kniha VZPOMĺNEK samizdatem vydána, to se nepovedlo, je ale digitalizována.

PS. nenašel by se web ?


obsahuje 180 stránek formátu A
OLYMPUS DIGITAL CAMERA
architekti Maruška Holoubková a Jiří Jirmus na cestách kreslili,
Jiří výstavy měl, Maruška dosud nikoli. Třeba někdy a někde ?

ZLO

Pátek, 1 prosince, 2023

Autor:

Roman Podrázský – Wikipedie

https://cs.wikipedia.org/wiki/Roman_Podrázský

Meditační zahrada v Plzni –

Památník obětem zla

vznikla v Plzni-Doudlevcích díky politickému vězni panu Luboši Hruškovi 

(20. července 1927 – 30. června 2007),

který původně svou ovocnou zahradu přeměnil na okrasný park a později

na Památník obětem zla. 

V přírodním areálu s množstvím zahradních dřevin se nachází pískovcová 

křížová cesta od akademického sochaře 

Romana Podrázského (24. února 1943 – 2. dubna 2001)

a kaple Maxmiliána Kolbeho.

Současným vlastníkem památníku je biskupství plzeňské,

jemuž jej pan Hruška v roce 1995 daroval.

Po návratu z více než desetiletého komunistického vězení

v r. 1960 začal Luboš Hruška pracovat na ovocné zahradě

v Plzni-Doudlevcích, kterou dostal od svého otce Františka Hrušky,

a postupně ji proměnil v meditační areál.

Při této proměně šlo Luboši Hruškovi především

o realizaci nosné duchovní myšlenky,

která by vyjádřila trvalou připomínku utrpení těch lidí,

kteří se postavili 

totalitním režimům – ať již fašistickému nebo komunistickému.

Touto nosnou ideou se stalo utrpení Ježíše Krista,

který své utrpení přijal jako zástupnou oběť za lidstvo.

Po poradě s rodinným přítelem Hruškových, 

františkánem P. Michalem Pometlem,

se Luboš Hruška rozhodl tuto myšlenku nechat ztvárnit do podoby pískovcové 

křížové cesty.

Tento záměr ale nezůstal utajen,

a tak křížová cesta byla v letech 1987–1989 

realizována za stálého dozoru StB

Jejím autorem se stal Pometlův přítel,

akademický sochař Roman Podrázský z Přibyslavi.

Křížovou cestu vytvořil zdarma a dal jí podobu dvanácti unikátních pískovcových

plastik představujících čtrnáct zastavení křížové cesty.

Náklady na materiál a dovoz hradil Luboš Hruška ze svého platu.

Sochy byly na zahradě instalovány v letech 1987 – 1991

Jednotlivá zastavení je možné si prohlédnout

na stránkách Památníku obětem zla. 

Vybudovaná kaple byla zasvěcena svatému Maxmiliánu Kolbe.

Tento kněz, později svatořečený,

se obětoval za již určeného vězně, otce 3 dětí,

a podstoupil dobrovolně smrt popravou

nacistickém koncentračním táboře Osvětimi.

———————————-

Převzato a zkráceno:

„Musíme naše inženýry-architekty učit uctívat památku dělnické třídy

a komunistické strany.

A pokud některým z nich tyto myšlenky nejsou blízké,

ukládat jim v tomto smyslu konkrétní požadavky k odbornému ztvárnění.

Generace dnešní i příští ocení bezpochyby skutečnost,

jako je plánované postavení pomníku prezidentu Gottwaldovi

v sídle okresního města na památečním místě,

z něhož k občanům Jihlavska  promlouval“.

Dnes to lze ještě prostorově řešit. Za pět let bude pozdě. Tady – i jinde.“

Ještě štěstí, že v historii žádný plod přisluhování tomu,

co momentální představuje dobré bydlo,

v porovnání se skutečnými hodnotami neobstojí a že nás nic nenutí učit

„naše inženýry – architekty myslet a tvořit především ideově,

v úctě ke komunistické straně“

Josef Jelínek

Jihlavské listy 28. 6. 94

————————–

Svatopluk Beran říká:
Středa, 1. 2. 2023 v 18:17


PANE GRYC TAK UŽ KUPUJTE VNOUČATŮM MUNDURY A

KUPUJTE MÍSTA NA HŘBITOVĚ.

VELICE BRZO PŮJDOU.

Konspiračně duchovní pohled na pandemii

Pátek, 19 března, 2021

Proč je dnešní doba dobou zla? Dobou jeho vrcholného rozmachu? Protože v ní existuje ještě něco hroznější než pandemie a všechny problémy s ní spojené! Co je to? Je to fakt, že koronavirus byl vyroben uměle a laboratorně! Tuto skutečnost už potvrdilo několik nezávislých vědců. Vzpomeňme dva. Japonského profesora lékařské fyziologie, imunologa Dr. Tasuku Hondzo a molekulární bioložku Soňu Pekovou.

Dr. Hondzo tvrdí, že kdyby byl virus přirozený, neovlivnil by celý svět. Že přirozený virus by ovlivnil jen země se stejným klimatem, jako je Čína. Ale on se šíří také v zemi, jako je Švýcarsko, nebo v opuštěných oblastech. Takový virus je podle něj nepřirozený! Je plně umělý! Není to z netopýrů. Čína to prokázala.

Dr. Hondzo prohlásil, že na základě jeho znalostí a výzkumů může potvrdit se 100% jistotou, že koronavirus není přirozený. A pokud se to, co říká ukáže jako falešné, mohou mu sebrat jeho Nobelovu cenu. Někdo podle něj lže a skrývá pravdu.

Molekulární bioložka Soňa Peková vidí zase problém v údajných mutacích těchto virů, protože jsou si sice podobné, pocházejí ze stejné rodiny koronavirů, ale nevycházejí z kmene viru, který se objevil v Evropě na jaře roku 2020. Je to úplně jiný kmen! A taková změna nenastává přirozenou mutací v přírodě. To je zcela vyloučeno.

Vážení čtenáři, víte vůbec co to znamená, pokud domyslíme tyto věci do hloubky? Znamená to, že existuje někdo, kdo si objednal a financoval výrobu základního kmene koronaviru. A že tento někdo není spokojen s jeho efektivitou a během rozvinuté pandemie ho vylepšuje novými mutacemi tak, aby byl ještě nakažlivější.

Běžný člověk nedokáže připustit, že by byl někdo něčeho takového schopen stejně, jako se kdysi nevěřilo hrozným zprávám z koncentračních táborů. A zároveň si klade otázku, nač by to ten někdo dělal?

Cui bono? Komu to prospívá? Na internetu jsem zachytil informaci, že nejbohatší lidé světa během pandemie ještě více zbohatli. Spolu prý vydělali 565 miliard.

Ekonomiky jednotlivých států zaznamenávají obrovské ztráty, ale paradoxně, nejbohatší lidé stále bohatnou. Jim to prospívá! Do koho rukou asi tečou obrovské zisky z prodeje milionů testů na koronavirus? Do koho rukou tečou obrovské zisky z prodeje vakcín, určených k očkování téměř celé světové populace? Svět krvácí, ale světové elity stále bohatnou! Celá věc je ale ještě hrozivější, protože zde nejde jen o peníze, ale o mnohem více.

Pár let dozadu předpověděl „lidumil“ Bill Gates obrovskou pandemii, ve které budou umírat miliony lidí. Předpověděl, že státy budou ekonomicky kolabovat, že nebude fungovat elektrika, že bude omezen přístup k základním potravinám, a tak dále. Z informací zveřejňovaných zesměšňovanými konspiračními kruhy je již dlouho známo, že elita takzvaných vyvolených se rozhodla zabrat planetu Zemi pouze sama pro sebe. Rozhodla se zredukovat přemnožené lidstvo na zlatou miliardu, tvořící základní obslužnost a správu území všech států. Tímto způsobem chce elita zároveň vyřešit také všechny dosavadní ekologické problémy.

Země má tedy celá patřit pouze elitě vyvolených spolu s miliardou otroků, zabezpečujících její potřeby. A tento projekt byl odstartován v čínském Wuhanu. Tam byl do světa vypuštěn uměle vyrobený virus, který ve svých začátcích působil mnohem katastrofálněji, protože lidé doslova padali na ulicích. Cosi se však stalo, účinky viru se zeslábly a mnozí lidé ním nakažení jsou ho schopni překonat do dvou týdnů bez nějakých vážnějších důsledků. Proto vznikla potřeba nových, mnohem agresivnějších mutací.

Obyvatelstvo je testováno na koronavirus a na takzvaných odběrných místech jsou odebírány vzorky DNA, přičemž určité procento z nich je vyčleněno na další zkoumání. Na zkoumání toho, kde se stala chyba, a proč se mnozí jedinci stali proti viru rezistentní. Neúspěch viru je však suplován mediální hysterií, protože proces instalace Nového světového pořádku byl již zahájen. Již byla nastoupena cesta k zotročení lidstva a jeho zbavení všech dosavadních svobod.

Pod záminkou boje proti pandemii začíná obyvatelstvo pomalu akceptovat svoji nesvobodu a smiřuje se s ní. Ustavičné omezení a kontroly jsou na denním pořádku, nová realita lidem pomalu přechází do krve a stává se pro ně normou.

A za této situace přichází narychlo vyrobená vakcína, která sice pomáhá proti viru, ale o její dlouhodobých následcích se nic neví, protože jí chybí standardních dvanáct let testování na vedlejší účinky tak, jak se to dosud dělalo se všemi ostatními vakcínami. Očkováním si tedy lidé získávají o trochu větší svobodu, ale netuší, jak draze za ni budou muset svým zdravím v budoucnu zaplatit.

Na přání světové elity vyvolených náš starý svět skončil a my jsme se ani nenadáli, jak jsme se přehoupli do reality Nového světového řádu, se všemi jeho kontrolami, omezeními, šikanou, nátlakem, donucováním a nesvobodou. Světová elita vyvolených převzala moc na zemi a lidstvo tančí tak, jak mu píská. A aby vše probíhalo hladce, o to se starají takzvaní politici, čili loutky v rukou elity, uskutečňující její záměry v každém jednotlivém národě. A zdá se, že není síly, která by tomu dokázala vzdorovat a zabránit dalším plánovaným krokům elity na její cestě k úplnému zotročení lidstva. Přibližně taková je v současnosti situace na světě, co může v mnoha lidech vyvolat strach, depresi a rezignaci z toho, že zlo a temnota na zemi vítězí, a že se s tím již nedá vůbec nic dělat.

Tento text však vznikl hlavně proto, že tomu tak není! Že vše je a bude jinak, než si to připravila zvrácená elita vyvolených! Existuje totiž něco, s čím nepočítá a co jí zásadním způsobem zamíchá karty. Co je to?

Možná znáte rčení, že pokud chceme Stvořitele rozesmát, řekněme mu o svých plánech. Světové elity mají vše předem naplánováno. Za svým cílem kráčí systematicky již dlouhá desetiletí. Mají ve svých rukou banky a světovou ekonomiku. Mají ve svých rukou hlavní média a politické reprezentace téměř všech států na světě s výjimkou těch, které jsou označovány za takzvané totalitní režimy. Se vším počítaly a vše mají rozfázováno a připraveno. Chtějí si urvat celou planetu jen pro sebe, ale při tom zapomněly na skutečného Majitele Země a na jeho plány s ní.

A právě to se jim stane kamenem úrazu! Neuvědomily si totiž, že v Pánově stvoření je úplně každý bez výjimky podřízený jeho zákonům, v něm fungujícím. A tyto zákony nerozlišují mezi tím, kdo patří k elitě a kdo ne. Nerozlišují mezi těmi, kteří sami sebe považují za vyvolené a mezi těmi, kteří mají být z vůle vyvolených ze země vyhlazení. Zákony Páně nadělují každému stejně a bez rozdílu!

A mezi nimi je třeba zvlášť vyzdvihnout zákon zpětného účinku. Ten dává sklízet každému člověku osobně přesně to, co zaséval. Proto Syn Boží upozorňoval na to, že máme chtít pouze dobro, že máme lidem pomáhat a máme je milovat podobně, jako milujeme sebe sama. Pokud totiž takto děláme, v železném zákoně zpětného účinku neomylně sklidíme v podobě dobra a štěstí všechno to dobro a lásku, které jsme seli tím, že jsme je projevovali jiným.

Pokud bychom ale dělali opak, tentýž zákon zpětného účinku by nám nakonec neomylně vrátil naši nelásku a naše zlo, konané ve vztahu k jiným, protože je v něm skryto požehnání a štěstí pro každého, kdo koná dobro a pomáhá bližním, avšak zároveň neštěstí a zkáza pro každého, kdo koná zlo a bližním škodí. Na hlavu zla se proto jednou bude muset v smrtonosné žni zpětných účinků zákona zvratného působení sesypat ním samotným zaseto zlo a zničit ho, zatímco na hlavu dobra se vznese požehnání všeho ním rozsévaného dobra a povznese ho. A proto ti první, čili vyvolené elity se všemi jejich zvrácenými plány se stanou poslední, a ti poslední, čili všichni „naivní“ lidé s vírou v lásku a spravedlnost se stanou první. A proto železné zákony Páně, fungující v jeho stvoření nakonec zhatí plány těch, kteří se považovali za vyvolené a naopak, vyzvednou a povýší všechny, přechovávající v sobě dobro, spravedlnost a ochotu pomáhat jiným.

V nadcházející nelehké době budeme muset ještě pravděpodobně mnohé zažít a podstoupit, ale ať se již bude dít cokoliv, měli bychom si v sobě uchovat víru v dobro. Víru v dobro a v jeho vítězství! Víru v dobro, která se bude projevovat v našem životě konáním dobra za každé situace. Která se bude projevovat našim úsilím o spravedlnost a čistotu. Která se bude projevovat ve formě našeho nesobeckého dávání a pomáhání jiným, jakož také ve formě soucitu s utrpením druhých.

A dobro nakonec zvítězí! Zvítězí spolu se všemi, kdo v něj věřili a co ho žili. Proto za žádnou cenu v sobě nenechme zasypat víru v dobro a v jeho vítězství, i když tato víra v nás bude vnějším děním silně atakována.

Skutečnost, že se věci v současnosti daly takovým obrovským způsobem do pohybu však není vůbec náhodná, protože duchovně orientovaní lidé dobře vědí, že žijeme ve velmi výjimečné době. Že žijeme v době velkého duchovního evolučního kroku, který má lidstvo posunout na mnohem vyšší úroveň. Má dojít k očistě od všeho starého, nesprávného a pokřiveného, a vše se má stát novým, lepším a mnohem duchovnějším. Dojde k tomu na základě stupňovaného tlaku Hospodinova Světla, které již dává všechny věci do pohybu.

Není tedy vůbec náhoda, že světové elity zahájily rozhodující kroky k nastolení Nového světového pořádku právě v dnešní době. Jejich čin byl vynucen prvním dotykem paprsku Světla Páně, a ten způsobil, že všechno v lidech vnitřně skrývané a utajované se musí projevit i navenek, aby to ukázalo svou pravou tvář. Aby to ukázalo, jaké to ve skutečnosti je. A to se nestane jen u světovládných elit, ale u každého člověka. To znamená, že jednotlivci i národy budou muset na vlastní kůži prožít a prostřednictvím vnějšího dění poznat, jací vnitřně jsou a nakolik kvalitní hodnoty uznávají.

No a ve druhé fázi, kdy se tlak Světla Páně ještě výrazněji zesílí, budou všechny důsledky naší setby, ať již byly dobré nebo špatné, vrženy zákonem zpětného působení vůči nám samotným. Pokud jsme seli dobro, dostane se nám dobra, které nás oblaží a povznese. Pokud jsme ale seli zlo, dostane se nám zla, které nás zničí. Tak proběhne soud! Nebude nás tedy soudit Stvořitel, ale my sami se budeme soudit v účincích jeho železného zákona zpětného působení.

Co bylo dobré a k dobru usilující ještě více rozkvete a v budoucí požehnané době na zemi přinese nádherné ovoce. Co však bylo špatné, zlom nasáklé a zlu podléhající, co v sobě přechovávalo destruktivní a proti lidský způsob myšlení, to bude v samým sebou vytvořených zpětných účincích zla destruováno a zničeno. Zlo zmizí, aby se dobro mohlo na zemi konečně plně rozvinout.

Proto hlavy nahoru lidé dobrého srdce! Čím více budeme v sobě a kolem sebe podporovat dobro, tím spíše zvítězí a nám všem svitne nové ráno. Ať nás proto nedeprimuje nastávající tma, protože čím je hustší a neproniknutelnější, tím blíže je svítání.

Trochu jiný pohled na koronavirovou krizi

Pondělí, 5 října, 2020

Když v minulých dobách čelili naši předkové pandemiím velkého rozsahu, přistupovali k ním úplně jiným způsobem, než my dnes. Viděli v nich totiž v první řadě podnět k pokání. Viděli v nich výstražně zvednutý prst Boží, upozorňující je na to, že dělají něco špatně. Že žijí nesprávně a že to je třeba změnit.

Každé pokání však začíná sebereflexí. Sebereflexí ve vztahu k tomu, co děláme špatně z hlediska mravnosti, morálky a duchovních zákonitostí. Naši předkové se snažili v první řadě znát právě tohle! Právě v tomto se snažili zjednat nápravu! To bylo jejich „proti krizové“ opatření číslo jedna!

My se sice také ptáme, co jsme udělali špatně, ale ne z hlediska mravních a duchovních souvislostí, ale jen tak, jako vždy z hlediska materiálního. Mluví se například o čínských mokrých trzích a o katastrofální hygieně, která tam vládne, jako o možné příčině vzniku koronavíru Covid-19. Existují různé konspirační úvahy, které říkají že jde o uměle vyrobený virus, a samozřejmě, existují ještě mnohé další teorie.

Nicméně základní otázka, co děláme špatně z hlediska mravnosti, morálky a respektování duchovních zákonitostí, když jsme nuceni něco podobného prožívat, taková otázka nikde nezaznívá. Takovou otázku si lidé dneška vůbec nekladou. Taková otázka je pro ně bezpředmětná a nemá žádný význam. Z hlediska moderního člověka 21. století by bylo vysloveně směšné, kdyby něco podobného zaznělo na setkáních  krizového štábu.

Ale právě tato otázka a odpověď na ni je tím nejdůležitějším, co bychom měli vědět, a co by mělo všude zaznívat. Právě naše sebereflexe ve vztahu k tomu, co děláme špatně z hlediska mravnosti, morálky a respektování duchovních zákonitosti ve vztahu k příčinám vzniku koronavirové krize je ta nejzásadnější. Právě její pochopení a náprava těchto věcí je tím, k čemu jsme ve skutečnosti krizí tlačeni.

Neboť ve skutečnosti se za všemi možnými a potenciálními materiálními příčinami skrývá prvotní příčina, kterou je překračování mravních a duchovních zákonů Toho, bez něhož Vůle v našem univerzu ani jediný lísteček ze stromu nespadne.

No a my se nyní pokusme ze symboliky vnějšího dění, souvisejícího s koronavirovou krizí vydedukovat a poznat, k čemu konkrétnímu nás jejím prostřednictvím tlačí a usměrňuje Vůle Vyšší Moci.

Dříve ale, než začneme, bychom si měli uvědomit, že to, co se kolem nás děje, není vůbec náhodné. Je to vždy zákonité, podléhající zákonu příčiny a důsledku. A vždy to v sobě nese určitou symboliku.

No a právě řeč symboliky představuje hlubší rozměr, který zvenčí, na základě vnějších dějů a situací, proniká do nitra a poukazuje na vnitřní děje. Jeho cílem je upozornit na skryté, vnitřní a skutečné souvislosti vnějších dějů.

Neboť vše kolem nás má rozměr vnější a viditelný, jakož také rozměr vnitřní, neviditelný, ale zásadní. A právě skrytý vnitřní rozměr je tím klíčovým, co určuje charakter vnějších dějů a událostí. Jaký je tedy charakter a podstata toho vnitřního, takový je na základě něj charakter i podstata toho vnějšího.

Jak se to projevuje a co to znamená v souvislosti s koronavirem?

Koronavirus klade na nás všech z vnějšího hlediska zvýšené nároky na hygienu a čistou. A to ve formě zvýšené hygieny rukou, jakož také ve formě ochrany před zvenčí přicházejícím rizikem infekce prostřednictvím nošení ochranné roušky.

Čistota a ochrana! Pokud symbolicky zvnitřňíme tyto dva podněty, které na nás zvenčí klade koronavirus, dostaneme požadavek čistoty a ochrany našeho nitra. To vnější je totiž, jak jsme si řekli, odkazem na to vnitřní a je jeho symbolikou. Je odkazem a symbolikou toho vnitřního, o které jde především!

A právě to vnitřní máme držet v mnohem větší čistotě a ochraňovat to před všemi negativními vlivy. Právě k tomu nás ve skutečnosti zvenku směrem dovnitř tlačí koronavirus! To se nám snaží říct! To je záměrem a cílem Vyšší Moci, stojící za ním!

Lidská bytost se má konečně začít mnohem intenzivněji snažit o čistotu vlastního nitra a o jeho ochranu před všemi zlými, nečistými a negativními vnějšími vlivy. Máme se už konečně začít více snažit o čistotu své mysli, o čistou svých emocí, svých pohnutek, svého chtění, své vůle a svého srdce.

Tlak koronavirové krize nás směřuje k hygieně našeho vnitřního života a k ochraně této hygieny, protože za všemi jejími možnými potenciálními materiálními příčinami stojí jediná prvotní příčina, spočívající ve Vůli Vyšší Moci, která tlačí na lidstvo, aby se stalo mravnější, morálnější a duchovnější.

Vnější symbolika koronavirové krize nás směřuje k vnitřní práci na sobě! K životní nezbytnosti vnitřní práce na sobě, spočívající v zachovávání čistoty našeho nitra a v trvalé ochraně této čistoty! To se v současnosti stává základní podmínkou přežití ve stvoření!

Jedině ten, kdo toto pochopí a začne to v sobě také vnitřně realizovat, jedině ten bude v bezpečí během současné krize i během dalších událostí, které budou přicházet. Jen toto může lidem poskytnout záruku bezpečí! Jen tehdy, když se budeme snažit o čistou našeho nitra a o jeho ochranu před všemi nečistými a negativními vlivy, jen tehdy uděláme pro sebe maximum! K tomuto nás tlačí současné dění, o jehož nejvnitřnějším duchovním rozměru lidé nic nevědí a nechtějí nic vědět.

Protože všechna slova, vybízející lidi k duchovnímu obrození, čili k tomu, aby se stali lepšími, čistšími, spravedlivějšími a duchovnějšími se ukázala být jako kontraproduktivní, nadešel čas činů. Už ne slova, ale reálné dění nás bude bolestivě přesvědčovat a tlačit k tomu, abychom se stali v první řadě vnitřně, a potom i navenek lepšími, spravedlivějšími a duchovnějšími. A tento tlak událostí a vnějšího dění se bude stupňovat do takové míry, že lidé budou donuceni vstoupit do svého nitra a udělat si v něm konečně pořádek. Udělat si v něm pořádek, očistit ho a už potom trvale dbát o jeho čistotu a trvale ji ochraňovat.

Jedině takový lidé budou chráněni! Ostatní budou nechránění a vydání všemu zlému napospas, i kdyby měli roušku čtyřiadvacet hodin denně a úzkostlivě dodržovali všechny hygienické požadavky. Budou nechránění, protože nechtěli pochopit, že v konečném důsledku a v první řadě jde především o hygienu a čistotu jejich nitra a o její ochranu. Jde o čistou jejich mysli, čistotu jejich chtění, jejich vůle, jejich pohnutek, jejich přání, jejich emocí a jejich cítění. Pokud toto nemají jsou nečistí tak, jako kdyby si vůbec nikdy neumývali ruky a nenosili žádnou ochrannou roušku. A proto si je to nečisté nakonec najde a zničí je.

Jen ten, kdo usiluje o čistotu a ušlechtilost vlastního nitra a snaží se ji trvale chránit, jen ten může ochránit své bytí před zkázou. Kdo ale takové úsilí nevyvine, ten ve velkém začínajícím očistném procesu našeho stvoření své bytí nezachrání, protože jeho vnitřní nečistota ho nakonec dožene do neštěstí.

Aby k tomu nemuselo dojít, třeba mít nestále na paměti toto zásadní ponaučení: Udržujte krb svých myšlenek čistý, protože jedině to je cesta k míru a ke štěstí.

To ale znamená, že pokud krb svých myšlenek z jakýchkoliv důvodů čistý mít nebudeme, půjdeme cestou katastrof a neštěstí.

Pokud tedy koronavirovou krizi i její tlak směrem zvenku dovnitř správně pochopíme, a vnitřně zrealizujeme, může se nám stát cestou k míru a štěstí. Pokud však její tlak vnitřně správně nepochopíme a nezrealizujeme, stane se nám cestou k neštěstí a zkáze.

Závěr: Vedle všech hygienických opatření myslete také na čistotu vlastního nitra.

Současné pojetí emancipace je omyl, diskriminující ženu

Pondělí, 17 srpna, 2020

Žena není jen vzhledem, ale také podstatou svého vnitřního nastavení úplné jiná, než muž. Je jemnější a citlivější.

A právě v tom je její síla a velikost, protože prostřednictvím své jemnosti a citlivosti je schopna vnímat realitu mnohem jemnějšího charakteru, než dokáže muž.

A proto je také schopna mnohem intenzivněji vnímat i nejzásadnější sílu, která proudí univerzem. Sílu Páně, která celé univerzum udržuje, živí a pohání. A i když je proudění této síly lidem neviditelné, ve svém vše pronikajícím působení není síly zásadnější a podstatnější.

No a nejdůležitějším posláním žen je vejít do kontaktu s touto silou. Kvůli tomu obdržely od Stvořitele svou jemnost a citlivost. A pak, po dosažení kontaktu, mají přesně tak, jako síla Páně, nenápadně a neviditelně působit na vše kolem sebe a povznášet to nahoru.

Nebo jinak vyjádřeno, hlavním posláním ženy je spojování se Světlem. A pak, když sama stojí v síle Světla, má vše kolem sebe k Světlu povznášet. Ve stejné skrytosti, neviditelnosti a nenápadnosti, jako to dělá Světlá síla samotná. Toto je hlavním posláním ženy! To je její určení! Kvůli tomu byla obdarována! Pro to má všechny předpoklady! Vše ostatní v jejím životě má být až druhořadé!

O ženském pokolení se zvykne říkat, že je slabé. Pravdou však je, že ačkoliv jsou muži silnější fyzicky, ženy jsou silnější duševně! A to právě tím, že přes jemnost svého cítění jsou schopny získat kontakt se skrytou, neviditelnou a nenápadnou, ale s nejvyšší a nejpronikavěji působící silou, jaká ve stvoření vůbec existuje. Toto spojení dělá ženu velkou a silnou. Dělá ji duševně mnohem silnější, než je muž. A to jí dává právo usměrňovat vše stávající směrem ke Světlu. Dává jí to právo vést muže, rodinu a celou civilizaci.

Minulé generace tyto skutečnosti tušily a vyjádřily je například ve známém úsloví: „Muž je hlavou rodiny, ale žena je krkem, který hlavou otáčí“. Jde opravdu o výstižné vyjádření, protože mužský princip představuje to vnější a viditelné, v podobě hlavy, avšak ženský princip představuje to skryté a nenápadné, co hlavou otáčí a směřuje ji tam, kam třeba. Stejně nenápadně, jako působí v univerzu Boží síla, má tedy působit také žena. Nenápadně má směřovat všechno tam, kde je třeba. Čili ke Světlu a k Stvořiteli.

Správné pochopení emancipace spočívá v uznání ženského a mužského principu jako rovnocenných. Spočívá v uznání absolutní rovnosti mezi mužským, vnějším, viditelným, fyzickým a materiálním působením, a mezi ženským, nenápadným, jemným a pomáhajícím působením, směřujícím vše ke Světlu, k Dobru, k Harmonii a k Stvořiteli.

Správně pochopená emancipace má spočívat v pochopení, že žena, která je silnější duševně, má vést duševně, a muž, který je silnější tělesně, má vést fyzicky, materiálně a viditelně. Tímto způsobem se mají muži a ženy vzájemně doplňovat a vytvářet harmonii. Nikdo nemá být nadřazený a nikdo podřízený, protože každý má svůj vlastní okruh působení. Emancipace má tedy po správnosti znamenat uznání těchto dvou druhů působení, jako zcela rovnocenných.

Žel, vše bylo ale zkrouceno a pokřiveno, protože žena nedokázala ocenit velikost svého daru, který se jí zdál pro svou jemnost, nenápadnost a neviditelnost nedostatečným. Žena pošlapala po svém poslání být spojovacím článkem Světla a vše nenápadně usměrňovat ke Světlu. Namísto toho začala stále více sahat po viditelném, aktivním, vnějším a fyzickém druhu působení. Stále více vzrůstající materialismus totiž začal považovat pouze takovýto druh působení za jediný správný a společensky potřebný. V tomto smyslu bylo potom překrouceno také chápání emancipace. Emancipace v současnosti znamená, že žena má mít právo být ve všem takovou, jako je muž. Že jí mají být dostupné všechny druhy aktivních mužských činností a povolání, a že má pracovat a vydělávat stejně, jako muž.

To skutečné, pravé, ženské a jemné však bylo takovýmto pokřiveným vnímáním emancipace pošlapáno a diskriminováno. A tak se ideálem moderní emancipované ženy stala mužatka, neboli ženská bytost, ve všem se co nejvíce podobající muži. Toto však není emancipace, ale naopak, její výsměch! Je to negace pravého vnitřního založení ženy a jejího pravého působení. Současné chápání emancipace je proto cosi, co ve svém omylu nemůže přinést nic dobrého.

Žena má být ženou a muž mužem! Žena se má realizovat v typických ženských povoláních a muž zase v typicky mužských povoláních, protože každý z nich má k tomu své vlastní vnitřní předpoklady a schopnosti.

Materialismus však bez absolutního porozumění tuto přirozenost zcela přehlíží a vytváří něco absurdního a nepřirozeného. Něco, co katastrofálním způsobem deformuje vnitřní podstatu žen, které se snaží být moderním způsobem emancipované. Tímto způsobem totiž ztrácejí vnitřní oporu samé v sobě a neplní si své pravé ženské poslání. Ženy hrubnou a šlapou po jemnosti svých citů a své osobnosti. Tím se stále více ztrácí jejich schopnost spojování se silou Světla, a náš svět se stává stále více materialistickým. Hrubé, materialistické a ateistické ženy rodí a vychovávají materialistické a ateistické děti, a kvůli tomuto ženskému selhání se naše civilizace stává stále více dutou a prázdnou. Stává se molochem na hliněných nohách, kterému chybí pravá vnitřní hodnotová opora.

Vše, co v současnosti vytváříme, je proto jen povrchové a vnějškové. Je to mrtvé, protože je to bez ducha! Je to ubohé, neplnohodnotné, a proto odsouzeno k zániku! K zániku, který na naší planetě postihl již mnohé národy a civilizace. K zániku, který je prorokován také našemu modernímu světu. A to všechno proto, že v našem univerzu nelze dlouhodobě přežít bez spojení s jemnou, neviditelnou, ale vše pronikající a vše při životě udržující silou Nejvyššího. To, co toto spojení má, přežije a bude prosperovat. To však, co toto spojení nemá, bude vystavováno neustálým krizovým situacím, a nakonec dospěje k zániku. Takto jednoduše to funguje.

No a nejposvátnějším posláním ženského rodu je zabezpečovat toto životodárné spojení. Posláním ženského rodu je spojovat se s jemným prouděním síly Boží ve stvoření, a v podpoře této nejvznešenější síly vést vše stávající ke Světlu, k Výšinám, k Dobru a ke Stvořiteli.

Toto dokáže jedině žena! Aniž by musela řečnit, kázat, nebo nějak jinak viditelně působit. Dokáže to pouze svým tichým a nenápadným osobním vlivem, pokud je spojena se Světlem. Právě takovéto ženy potřebuje náš svět jako sůl! Naopak, současné moderní a emancipované ženy jsou jeho neštěstím, protože ho odřezávají od Světla, a tím ho směřují do záhuby.

***

Jedině nefalšované, nejčistší ženství může probudit a vést muže k velkým skutkům! Nic jiného.

ABD-RU-SHIN