Narozen 2. 4. 1961 v Jihlavě, je absolventem Přírodovědecké fakulty UJEP Brno. Od roku 1993 je šéfredaktorem Jihlavských listů. Mezi jeho největší záliby patří fotografování.
http://www.jihlavske-listy.cz
Probuzení Tomance: Kolaborant Piáček
Petr Klukan | 16.06.2026 09:40
Dnes uvnitř listu zveřejňujeme celé kázání arcibiskupa Přibyla, které pronesl při mši svaté v aule vysoké školy v Jihlavě, u příležitosti blahořečení dvou vysočinských kněží, které komunisti popravili. Kázání to bylo velmi pěkné, k minulosti i současnosti. Mohu ho jen doporučit k přečtení.
Jednu větu z něho si vzal na Facebooku na paškál bývalý jihlavský zastupitel Miroslav Tomanec. Tu větu o kolaboraci se zlem, kterou arcibiskup vyslovil. Tomanec pak zmínil lidoveckého náměstka primátora Petra Piáčka, kterého nazval každodenním kolaborantem. Sedí přece na radnici, spolu se zástupci ANO, jejichž šéf je tím zlem, a kterého dle Tomance Piáček aktivně podporuje.
Bouřlivý Tomanec za svou politickou éru mnohé vybudoval, spojil, následně zbořil a rozešel se s mnohými, kterým „věřil“. Jeho vidění světa, jak žijí nebo mají žít ostatní, působí jako dvoubarevné – černá a bílá.
Přesto nelze jeho slova zahodit. Zda je premiér Babiš zlosyn, netuším, jeho kroky jsou ale jednoznačné, jde mu o vlastní prospěch, lidem vykládá, co chtějí slyšet a jeho politiku lze pojmenovat jako veskrze populistickou. Vychytralý manipulátor s obrovským střetem zájmů, kvůli kterému se dokonce měnily stanovy strany. To dokázal jen on a Okamura z SPD.
Nezapomeňme ale, že i vrcholný populista nebo člověk nízkých pohnutek může udělat dobrou věc. Spíš bychom se měli zamyslet, proč má hnutí ANO takovou podporu a jak tomu demokraticky zabránit. Házet všechny do jednoho pytle je cesta do pekel a za chvíli bychom skončili jen u otázky: Jsi Žid? Tak do transportu!
Piáček se velkou měrou zasloužil o důstojné připomenutí dvou kněží. Rozhodně není každodenním kolaborantem, a pokud ano, tak jsme to my všichni, kteří kdy s kýmkoliv z ANO promluvili, podali si ruku, nebo, nedejbože, si spolu popovídali u kafe. To neznamená, že rozumím pohnutkám lidí, kteří jsou u tohoto hnutí (ale i mnoha dalších stran a hnutí) a podporují kroky svého šéfa a předsedy, aby ho očistili od pomluv a umetli mu cestu k ještě většímu bohatství.
Jenže se vzpomínkou na mého jihlavského oblíbeného komunistu Milana Kučeru, se kterým bych kdykoliv zašel na pivo, aniž bych pochopil, jak může být u takové strany, se zdráhám vyslovovat soud nad každým, kdo nenese viditelně prapor v boji „za celosvětový mír“.
Pan Piáček jistě není každodenním kolaborantem, jak měl na mysli pan arcibiskup, stejně jako pan Tomanec není jediným spravedlivým na této Zemi a pan Babiš není největším zlem na světě.
Přesto jsou slova bývalého zastupitele Tomance, ač s nimi nesouhlasím, v éteru přínosná. Dokazují svobodu slova, nabádají k ostražitosti v našem každodenním chování a připomínají, že zlo se již dávno nevyskytuje jako zloduch se samopalem, ale třeba jako líbezný člověk v padnoucím obleku. Pan Tomanec vlastně říká to samé, jen, jak jsme si u něho zvykli, mnohem hřmotněji a potřebuje k tomu „nepřítele“. Odnesl to nebohý náměstek Piáček.
