Blog Jihlavských listů

Petr Klukan
12- Narozen 2. 4. 1961 v Jihlavě, je absolventem Přírodovědecké fakulty UJEP Brno. Od roku 1993 je šéfredaktorem Jihlavských listů. Mezi jeho největší záliby patří fotografování.

Zastavit, stát

Petr Klukan | Úterý, 7. 6. 2022 v 10:24

Před Domem zdraví v Jihlavě se podle značek nesmí zastavit. Řidiči zákaz porušují dennodenně, nadohled od budovy policie. Že manžel seniorky Stanislavy, který pro ni přijel, zaplatil pokutu, když na manželku čekal, až po fyzioterapii sejde se schodů, je správné. Stát tam neměl a basta.

Přesto mám pro jeho čin pochopení. Mohl zastavit na parkovišti o kus dál (pokud nebylo plno) a pár minut zdarma počkat. Chtěl ale být co nejblíž, aby bolavá manželka nemusela chodit daleko.

Otázkou je, zda je zákaz zastavení před Domem zdraví nutný, zda se nejedná o přežitek z doby, kdy sem jezdilo plno sanitek a auta tu překážela. Nestálo by to za přehodnocení?

Jeden argument proti mám hned v rukávu já sám. Čeští (moravští a slezští) řidiči rádi nedodržují to, co považují za hloupost. I proto jezdí rychleji, parkují, kde potřebují a stopku při dobrém a prázdném výhledu vnímají jako pomocnou značku. Takže kdyby se povolilo zastavení, mnozí by si to vysvětlili po svém: Když můžu zastavit, můžu i stát!

Miloš Vystrčil
24- Narozen v roce 1960. Od roku 2009 vysokoškolský učitel na VŠP v Jihlavě. Na podzim roku 2010 zvolen senátorem obvodu 52 - Jihlava. Od roku 2020 je předsedou Senátu ČR. www.vystrcil.cz

Čest a disciplína, chrabrost a věrnost

Miloš Vystrčil | Středa, 1. 6. 2022 v 10:31

Celoživotní motto Adolfa Opálky „Čest a disciplína, chrabrost a věrnost“ zaznělo v sobotu 28. 5. z úst starostky obce Rešice Petry Jílkové.

Rešice jsou rodištěm nadporučíka Adolfa Opálky a já jsem měl možnost se zúčastnit sobotní velmi důstojné vzpomínkové akce, kterou obec uspořádala při příležitosti 80. výročí operace Anthropoid, tedy při příležitosti 80. výročí od úspěšného smrtícího útoku na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, při příležitosti 80. výročí od hrdinného boje sedmi československých výsadkářů proti téměř tisícovce nacistů v Resslově ulici v chrámu Cyrila a Metoděje, při příležitosti vzpomínky na hrdiny a oběti druhé světové války.

Nejen tedy v budově Národního muzea v Praze, nýbrž i na mnoha dalších místech jsme si v České republice připomínali při příležitosti 80. výročí smrtícího útoku na Heydricha své hrdiny, svoji minulost a také poučení z naší minulosti plynoucí.

S velkým zájmem si nyní v neděli při psaní tohoto článku listuji a následně čtu v publikaci „Nikdy nezapomeneme“, kterou o hrdinech zahraničního odboje Adolfu Opálkovi a Františku Pospíšilovi vydali v Rešicích. Mimo jiné se dočítám, že Rešice jsou jedinou obcí, ze které pocházejí hned dva velitelé československých paravýsadků. Adolf Opálka byl velitelem paravýsadku OUT DISTANCE a František Pospíšil paraskupiny BIVOUAC.

Kde jinde než v jejich rodišti by tedy měli obyvatelé vzpomínat na své hrdiny. Zároveň, a nechci tuto skutečnost pominout, je obdivuhodné, že jsme schopni si jako obyvatelé, jako národ dnes uvědomit, že přestože se za hrdinské činy našich vojáků nacisté velmi tvrdě, brutálně a nemilosrdně mstili, jednalo se o hrdinské činy, které byly pro budoucnost naší země morálně nesmírně zásadní, posilující, upevňující nezlomnost našeho charakteru a zachování hrdosti, svébytnosti a také naší mezinárodní autority.

Nelze však zapomínat ani na to, že vraždění všech pomáhajících a blízkých či příbuzných hrdinů, vyhlazení Lidic a Ležáků a s tím spojená ohromná hrdá bolest, to vše je rovněž součástí naší historie.

Nevím a neví to asi nikdo a můžeme se pouze domnívat, co prožívali Adolf Opálka, František Pospíšil a všichni ostatní bojovníci za svobodu národa a naší vlasti.

Jsem však přesvědčen, že oběti statečných lidí, jejichž životy vyhasly v pražském kostele v Resslově ulici, na popravištích i v koncentračních táborech nesmí pro nás být pouze vzpomínkou, ale musí být pro nás především poselstvím. Poselstvím hrdosti, úcty, sebeobětování, poselstvím lásky k vlasti a k druhému člověku.

A také poselstvím, že rozhodovat o naší budoucnosti by neměl strach, ale naše víra, že má smysl bojovat proti útlaku, nespravedlnosti, že má smysl se nikdy nevzdávat, že má smysl podporovat ty, kteří bojují a pokládají své životy za svobodu a v boji proti útlaku a nespravedlnosti kdekoliv na světě.

Miloš Vystrčil
24- Narozen v roce 1960. Od roku 2009 vysokoškolský učitel na VŠP v Jihlavě. Na podzim roku 2010 zvolen senátorem obvodu 52 - Jihlava. Od roku 2020 je předsedou Senátu ČR. www.vystrcil.cz

Nejen Terezínská tryzna

Miloš Vystrčil | Středa, 18. 5. 2022 v 8:40

Právě o třetí květnové neděli roku 1945 se v Buchenwaldu, jednom z nejhorších koncentračních táborů nacistické Třetí říše, sešli krátce po jeho osvobození ti, kteří hrůzy tohoto místa přežili. Přísahali, že udělají vše pro to, aby varovali lidstvo před šílenstvím nacismu a fašismu a aby nedovolili zaniknout památce jeho obětí. Dohodli se také, že se zde takto budou scházet každý rok, vždy ve stejnou dobu, třetí neděli v květnu, a budou tak připomínat sobě i celému světu, jaké hrůzy se v těchto místech udály. Tato tradice se později přenesla na všechna významná pietní místa bývalých koncentračních táborů, včetně Terezína.

Uplynulá neděle byla tou třetí květnovou, a tak jsem měl tu čest a možnost se letošní Terezínské tryzny na Národním hřbitově v Terezíně zúčastnit a také tam krátce promluvit.

Protože Terezínské tryzně bývá věnována poměrně slušná mediální pozornost, dovolím si krátce napsat o události, která Terezínské tryzně, tedy velkému pietnímu shromáždění, které začíná tradičně v 10:00 hodin na Národním hřbitově, již 8 let zásluhou jedné paní středoškolské učitelky dějepisu a češtiny  předchází.

Z iniciativy paní Miroslavy Polákové, středoškolské učitelky na Gymnáziu Uherské Hradiště si studenti tohoto gymnázia s dalšími účastníky v den Terezínské tryzny současně pravidelně připomínají poslední popravu na Popravišti v Malé pevnosti v Terezíně. Malá pevnost se nachází v Terezíně v jednom areálu, tedy v blízkosti konání Terezínské tryzny.

V den dobytí Berlína sovětskými vojsky 2. května 1945, kdy byla porážka nacistického Německa nezvratná, totiž došlo v terezínské policejní věznici gestapa v Malé pevnosti k poslední a zároveň největší popravě v její historii. Šest dní před příchodem vojáků Rudé armády do Terezína zde z příkazu pražského gestapa přišlo o život 51 převážně mladých příslušníků odbojových organizací.

Celou nedělní pietní akci připomenutí poslední popravy moderovali sami studenti a byla velmi působivá. Připomínání a probírání historické události způsobem, že součástí je návštěva místa, kde se historická událost udála, a to včetně přípravy organizace pietního aktu, si zaslouží opravdu velké uznání. Když jsem na vlastní oči viděl a na vlastní uši slyšel, že studenti celou akci absolvují dobrovolně a rádi, a to přesto, že do autobusu nastupovali v Uherském Hradišti v neděli asi ve 4 hodiny ráno, tak mi doslova spadla brada a musel jsem paní učitelce složit velkou poklonu.

Neznám lepší způsob výuky a výchovy než takový, kdy dochází při výuce s přímou konfrontací se skutečností a reáliemi a je velmi dobře, pokud je to možné, když to naši učitelé dělají a když jim škola a společnost tyto možnosti poskytuje. Určitě se nám to všem jenom vyplatí.

Miroslav Tomanec, Ing., MBA
129- Stavební inženýr, restauratér, vinárník a pivovarník na penzi. Dnes už jenom kavárník a bývalý koaliční zastupitel, aktivně se snažící ovlivňovat chod našeho krásného města.

Ze života vládců Kremlu.

Miroslav Tomanec, Ing., MBA | Čtvrtek, 12. 5. 2022 v 10:33

Když zemřel Lenin, ukázalo se, že druhá osoba ve straně, soudruh Trocký, je zrádce. Soudruzi Kameněv, Zinovjev, Bucharin a Stalin soudruha Trockého svrhli, vyhnali z Ruska a později zavraždili.

Po několika letech se ukázalo, že soudruzi Kameněv, Zinovjev a Bucharin jsou také nepřátelé a škůdci. A tak je statečný soudruh Jagoda zatknul a nechal popravit.

O něco později Jagodu jako nepřátelského agenta zatknul a nechal popravit Ježov. Ovšem po několika letech se ukázalo, že Ježov nebyl soudruh, ale obyčejný zrádce a nepřátelský agent. Ježova tedy zatknul a nechal popravit Berija.

Po Stalinově smrti si všichni uvědomili, že Berija je také zrádce. A tak Žukov zatknul Beriju, kterého taky popravili. Brzy se ale Chruščov dozvěděl, že Žukov je spiklenec a nepřítel. Vyhnal tedy Žukova velet na periferie. A o něco později vyšlo najevo, že Stalin byl nepřítel, škůdce a zrádce. A s ním i většina politbyra. Tak mrtvého Stalina odstranili z mauzolea a čestní soudruzi vedeni Chruščovem rozehnali politbyro, včetně soudruha Šepilova, který se ke zrádcům a škůdcům taky přidal.

Uplynulo několik let a ukázalo se, že Chruščov byl podvodník, dobrodruh a nepřítel. A tak soudruh Brežněv poslal Chruščova do důchodu. Po smrti Brežněva se ukázalo, že i on byl škůdcem a příčinou stagnace.

Pak byli ještě dva (Andropov a Černěnko), které si nikdo nestihl zapamatovat, protože ve funkci jen zemřeli. Po nich se ovšem dostal k moci mladý energický Gorbačov a ukázalo se, že celá komunistická strana sice byla bandou nepřátel a škůdců, ale teď se konečně vše napraví. Tehdy se Sovětský svaz zhroutil.

Gorbačov se ukázal být nepřítelem, zrádcem a agentem Západu, stejně jako ten požitkář Jelcin co přišel po něm, po kterém zůstala jenom ta vodka (ale ten aspoň neválčil a za něj neměl nikdo chvilku z Ruska strach) – to tvrdí o obou nynější kremelský vládce, Vladimir Putin. S využitím textu od Pavla Kovaře.

Ján Lauko
38- Nejsem sice z tohoto regionu, ale moje filozoficko humanistické články, reflektující každodenní život kolem nás budou mít všeobecně platný a tedy nadregionální charakter. Budu se snažit, aby byly přínosné pro každého jednotlivce a to bez ohledu na to, kde žije.

Pravda o Ukrajině bude jiná, než tvrdí média. Naznačuje to Kristus!

Ján Lauko | Čtvrtek, 5. 5. 2022 v 14:34

I lidé nepříliš znalí Ježíšova učení znají známé podobenství o dvou cestách. O cestě široké, vedoucí do zatracení, po které kráčí většina, a o cestě úzké, vedoucí ke spáse, kterou nacházejí jen nemnozí.

Jak to souvisí s Ukrajinou? Nebo, přesněji vyjádřeno, jak souvisí toto podobenství s informováním médií o dění na Ukrajině?

Souvis je následující:

Kristus nám v podobenství o úzké a široké cestě ukázal, jaký je duchovní stav obyvatelstva naší planety.

To znamená, že věci neduchovné a pouze čistě materiální, a s nimi související lež, faleš, pokrytectví, podvod, přetvářka a mnoho jiných podobných negativ představuje širokou cestu, po které kráčí většina obyvatelstva.

A naopak, věci duchovní a s nimi související hodnoty, jako je spravedlnost, opravdovost, úcta k bližním a jiná pozitiva představuje úzkou cestu, po které jsou na naší planetě schopni kráčet jen nemnozí.

Ježíšovo podobenství o dvou cestách hovoří o existenci principu, na jehož základě je na naší zemi vždy to většinové vzdáleno od pravdy a jde nesprávným směrem. A naopak, jen v tom menšinovém je vidět přibližování se k pravdě a ke správnému životnímu směřování.

A tento klíčový princip, na který jsme byli upozorněni Kristem, platí bezvýhradně i ve vztahu k současné mediální kampani o Ukrajině. A platí o to zvlášť, že sympatizanti většinového názoru, reprezentovaného velkými médii, se zasloužili o to, aby byly všechny jiné, neboli úzké cesty zasypány a zablokovány. Aby masám obyvatelstva zůstala pouze jediná, a to široká cesta.

Zvykne se říkat, že většina má vždy pravdu. Z hlediska Ježíšova podobenství je to však lež, protože pravý opak je pravdou. Většina na naší zemi nikdy neměla pravdu!

Ale pozor! Lež, omyl a nepravdu však dokáže většina prosadit jako pravdu, protože má k tomu sílu většiny a všechny ostatní potřebné prostředky.

Tato skutečnost by ale neměla zmást žádného dobrého křesťana, vědomého si Ježíšových slov a jeho upozornění, kam vedou kroky po všech širokých cestách.

Žel, mnozí křesťané nevnímají slova Krista takto prakticky, a proto kráčejí jako stádo po široké cestě právě toho obrazu dění na Ukrajině, který je prezentován většinovými médii. Bezmyšlenkovitě spoléhají na pravdu většiny, ačkoli ve skutečnosti ji na naší zemi většina nikdy nemá a nikdy neměla. Neboť široká cesta většiny byla vždy, a stále je, vzdálená pravdě.

Taková je realita kolem nás a na tuto skutečnost nás upozornil Ježíš ve svém podobenství, abychom jí dbali a byli si jí vědomi.

Nemysleme si proto, že pokud jsou určité informace kolem dokola opakovány ze všech stran a ze všech médií, že jsou opravdu pravdivé. Naopak, právě proto by nám to mělo být podezřelé! Mělo by nám být podezřelé křečovité úsilí o blokování jakýchkoli jiných opozičních názorů.

Tyto skutečnosti znamenají, že všechno je jinak, než se oficiálně prezentuje. Není chtěno, aby pravda o tom, co se děje na Ukrajině pronikala na veřejnost byť jen úzkými pramínky.

Tuto skutečnost naznačil i papež svým výrokem, že každá mince má dvě strany, a že ve vztahu k válce na Ukrajině má svůj nezanedbatelný díl viny i západ, protože se prostřednictvím přijetí Ukrajiny do NATO plánoval natlačit až k hranicím Ruska, z čehož Rusko znervóznělo.

A proto já jako křesťan, vědomý si Ježíšova upozornění, jsem maximálně opatrný a rezervovaný k široké cestě toho společenského názoru, který nyní letí, a který se nyní mediálně podporuje. Neboť jako křesťan vím, že žádná ze širokých cest na naší zemi nevede nikdy správným směrem.

Kam ve skutečnosti vedou všechny široké cesty, o tom nám přece jasně říkají Ježíšova slova, zaznamenaná v evangeliích. Držme se proto v našem životě Pánových pokynů a prosévejme skrze ně vše, co se kolem nás děje, protože jinak se stáváme pouze stádem, hnaným médii po široké cestě do neštěstí.




© 2007 Parola s.r.o. - užití obsahu včetně převzetí článku bez písemného souhlasu Paroly spol s r. o. je zakázáno. edited by N.E.S.P.I