Posts Tagged ‘hlubinné úložiště’

Postřehy z finského úložiště radioaktivních odpadů Onkalo

Pondělí, 5 února, 2024

V lednu jsem měla příležitost zúčastnit se mise pana ministra Síkely a Hospodářského výboru Poslanecké sněmovny do finského Olkiluota. V letošním roce by se tu mělo spustit první hlubinné úložiště pro radioaktivní odpady v Evropě (Onkalo). A protože se otázka takového úložiště i v Česku přenesla v posledních týdnech z lokální úrovně na půdu Sněmovny a Senátu, pokusím se shrnout několik postřehů z Finska.

Finsko má v provozu 2 jaderné elektrárny – Loviisa se dvěma reaktory VVER s původním výkonem 440 MW/ blok (po modernizaci jsou dnes na 531 MW/blok) a druhou na ostrově Olkiluoto – 2 starší reaktory BWR, každý o výkonu 890 MW a Olkiluoto 3 – aktuálně nejvýkonnější evropský reaktor 1,6 GW spuštěný v dubnu loňského roku. V bezprostřední blízkosti od této elektrárny (cca 3 km) finišuje výstavba hlubinného úložiště Onkalo. Na povrchu jej tvoří rozlehlý zabezpečený areál, jehož součástí je i tzv. encapsulation plant (zařízení, ve kterém bude docházet k přeložení použitého jaderného paliva z elektrárny do měděného obalu pro uložení pod zem). Samotné úložiště je vyhloubeno cca 450m pod zemí v granitové hornině, která je velmi podobná té, kterou pro vybudování úložiště hledá SÚRAO v Česku. Přístup do podzemí je možný výtahy nebo auty. My jsme z důvodu prací okolo výtahů využili dopravu elektroauty a sjeli do podzemí po čtyřkilometrové plošině/ cestě, která klesala až do hloubky zmíněných 450 metrů. Chodby či šachty jsou veliké, aby jimi projela i těžká technika, zdejší skála je opravdu podobná naší žule a zástupci SÚRAO nám zde potvrdili, že i pro české úložiště bude zvolena varianta vertikálního ukládání odpadu.

Tím ale většina podobností s Českem končí. Finsko totiž není na rozdíl od nás tak hustě osídleno a celý areál jaderné elektrárny i úložiště je poměrně odlehlý. Finsko má 5,6 milionů obyvatel, kteří žijí na ploše 4krát větší než má Česká republika. Celý „jaderný areál“ se nachází na ostrově v jihozápadní části Finska v Botnickém zálivu a do nejbližšího většího města (Eurajoki, 9,5 tis obyvatel) je to 20 kilometrů.

Rozhodnutí o způsobu ukončení palivového cyklu použitého jaderného paliva padlo ve Finsku už před více než 20 lety. Předcházel tomu proces hledání vhodné lokality pro hlubinné uložení od 80. let, kdy se zahájilo jednání se 66 obcemi, z důvodu odporu řady z nich zůstaly 4 lokality a z nich s postavením úložiště nejvíce souhlasily v Eurajoki a Loviise. Jako nejvhodnější byla nakonec vybrána lokalita Olkiluoto v regionu Eurojaki kvůli většímu prostoru pro úložiště a bezprostřední blízkosti stávající jaderné elektrárny (míra akceptace umístění jaderného zařízení zde byla 60%). Vláda se obrátila nejprve na region Eurojaki, který se rozhodl nevyužít svého práva veta a v roce 2000 si odhlasoval vybudování úložiště na svém území (20 dotčených obcí se vyslovilo pro výstavbu, 7 proti) a následně na Parlament, který rozhodnutí o výběru ratifikoval o rok později (159 ano, 3 ne, 37 omluveno). A jaké byly klíčové argumenty pro rozhodnutí o výstavbě?

  • Všeobecná shoda na způsobu ukončení palivového cyklu – uložení pod zem vyhodnoceno a přijato jako lepší řešení než dočasné skladování;
  • možnost opětovného vyzvednutí uloženého jaderného odpadu (a to i po uzavření úložiště po jeho naplnění);
  • velký důraz na místní komunity a odpovědnost vůči následujícím generacím.      

Důraz na místní komunitu a otevřený dialog s lidmi a obcemi, kterých se to dotýká, byl klíčovým pilířem široké společenské dohody a společného zájmu. Ve své prezentaci nám to shrnul i CEO společnosti Posiva Solutions (firma, která úložiště buduje a bude provozovat) Mika Pohjonen. Ten vyzdvihl důležitost důvěry a transparentnosti celého procesu – získat si důvěru trvá roky, ztratit ji můžete během minuty. Firma Posiva ani finská vláda nechtěla (a nechce) něco takového riskovat, proto je celý proces transparentní, přehledný, s jasně stanovenými odpovědnostmi a rolemi.  A také přínosy pro vybranou lokalitu. V případě Finska nedostávají samosprávy v místě žádné kompenzace, ale přínosy plynou z daňových příjmů.

Technické řešení samotného podzemního uložení je vyhloubeno v granitové hornině, v řadě kilometrových chodeb se budou ukládat měděné obalové válce s použitým palivem vertikálně do vrtaných „studní“, budou obloženy bentonitem, chodby budou zasypány bentonitovou směsí a uzavřeny plombou. Firma Posiva si vyvinula vlastní stroje a zařízení pro celý proces hlubinného ukládání, vytěžený materiál využila přímo v místě na stavbu silnic, zpevnění pobřeží a další infrastrukturu. Předpokládaná kapacita je zavážení 30 ukládacích souborů ročně po dobu sta let s tím, že v současné době není úložiště vyhloubené celé, ale další chodby pro ukládání budou raženy v průběhu času dle předpokládaných objemů odpadu. Další ražba se zde uvažuje cca za 4 roky.   

Více informací o technickém řešení úložiště v Onkalu najdete na stránkách společnosti Posiva https://www.posiva.fi/en/index/finaldisposal/researchandfinaldisposalfacilitiesatonkalo.html.

Srovnání českého a finského řešení problematiky hlubinného úložiště si můžete přečíst v diplomové práci Michaely Regéciové zde https://is.muni.cz/th/lkqzv/.

I když jsme měli jen velmi omezený čas a nestihli se potkat se zástupci obcí, děkuji za tu příležitost Onkalo navštívit, vidět, o jak velkém zařízení a areálu se bavíme a alespoň zprostředkovaně si poslechnout finský přístup k celému procesu.