Reklama
Dnes je sobota 20.07.2024      svátek má Ilja
Zpět
zdenek gryc

Architekt - důchodce - autor sídliště Březinovy sady, žák profesora Rozehnala, který si váží osobnosti PhDr. F. Hoffmanna a Václava Havla

DENACIFIKACE + NORMALIZACE

zdenek gryc | 02.07.2024 11:15

Temný Mádl povstal: Srpnová invaze 1968 je ve Vlnách hollywoodským akčňákem

KAMIL FILA

Filmový kritik

----------------------------------

V blogu JL je  už mnoho

 

„ CHUDÓŽNIKOV“

+

PUTINÓŽNIKOV

v azbuce,

zkusme češtinu:

--------------------------------------------

Foto: Kviff.com

V Karlových Varech byl uveden film Jiřího Mádla Vlny.

10:15

Drama Vlny je třetím režijním počinem 37letého Jiřího Mádla, kterého má většina lidí zafixovaného jako komediálního herce. Jeho režisérské ambice jsou ale mnohem větší než snowboardovat nebo přemlouvat bábu.

Článek

Vlny,

které mají masivních 131 minut,

vyprávějí o uvolňování politické situace během pražského jara

a následné srpnové invazi v roce 1968. 

 

Za hlavní postavu si volí polofiktivního mladého technika Tomáše,

který pomohl udržovat rozhlasové vysílání i dlouho poté, co byla budova Českého rozhlasu odříznuta od signálu a dorazily k ní tanky.

 

Nejedná se ale o film s jedním hrdinou, ale spíše kolektivní portrét celé tehdejší zahraniční redakce, v níž figurovaly osobnosti

jako Milan Weiner, Vlasta Šťovíčková, Jan Petránek,

Luboš Dobrovský či Jiří Dienstbier.

Je to onen audiovizuálně nikdy neodvyprávěný velký příběh obyčejného hrdinství lidí, kteří – pakliže přežili – přešli následně do disentu

a až po roce 1989 se dočkali satisfakce.

 

Je na historicích a historičkách žurnalistiky,

 

aby posoudili věrohodnost celého děje či jeho jednotlivých detailů,

ale na první dobrou z filmu nic netrčí

a i pamětníci a pamětnice se již vyjadřují souhlasně:

že

„takto nějak to bylo“.

------------------------------

 

Za hlavní postavu si volí

 

technika

 

Petra  Janíka

 

který pomohl udržovat rozhlasové vysílání i dlouho poté,  

co byla budova Českého rozhlasu

 

v Bratislavě

 

odříznuta od signálu a dorazily k ní tanky.

 

--------------------------------------------------------------

Rok 1968 a ja – pre bratránka Zdeňka

Úvod.

Úvodom k úvodnej časti si dovolím poznamenať, že moja už postaršia pamäť popisuje súvislosti od vstupu „spojeneckých“ armád (do toho času bez úvodzoviek), ktorých som bol účastníkom ako pracovník techniky Československého rozhlasu v Bratislave. Ide od opustenia (nie dobrovoľného)  budovy rozhlasu na vtedajšom Leninovom (teraz a pred tým Jakubovom námestí), až po návrat začiatkom septembrových dní v súvislosti s augustovými udalostmi. Potom až po dávkach trávime „internacionálnu pomoc“ Sovietskeho zväzu a prospechárstvo „našich nosičov vodky“ ktorí ešte po „nežnej“ leštili (možno zameniť za prézent) v pohode červené jabĺčka na svojich haciendách. V to ráno. 21.augusta 1968 som prišiel s prvou hodinou tohto dňa na privát, pretože sme v noci točili niečo pre televíziu. Spal som iba málo, pretože už o štvrtej hodine prišla moja pani domáca, Marková ku mne do izby a vzrušene (ani neviem, či tato pobožná pani použila vulgárny slovník) kričí: „Pán inžinier, pán inžinier, Rusi sú v Prahe a zajali Dubčeka, zapnite si rádio. Nuž áno, rozhorčený, ale zas nie až tak prekvapený, som počúval vzrušené výzvy z pražského rozhlasu. Situácia bola vážna. Bolo jasné, že ako rozhlasák, nemôžem byť na konci vysielacieho reťazca - sedieť pri rádiu, ale na začiatku – v blízkosti mikrofónov nahrávacieho štúdia, v réžii za mixážnym pultom, ako obvykle. Už som bol oblečený, keď pribehol môj výborný priateľ a kolega Janko Backstuber a zlomeným hlasom, takmer plačlivo hovorí: -„Peter, Peter, to nie je možné – čo to bude s našimi deťmi, v akej spoločnosti to budú vyrastať, neváhajme, musíme niečo urobiť“! Ja som bol v tom čase ešte slobodný, ale tu samozrejme nebolo o čom rozmýšľať. Rýchlo medzi našich do budovy rozhlasu na Leninku, medzi historický názov námestia – a dnešný - Jakubovo, bol („na večné časy“?)  implantovaný názov Leninovo. Tam bola už dlho sústredená umelecká hudobná a slovesná realizácia, na rozdiel od Zochovej, kde hlavnou náplňou bolo spravodajstvo, aktuality a publicistika.

V miestnosti rozhlasovej techniky už bolo niekoľko kolegov a stále ďalší prichádzali spolu s chlapským hromžením a zaťatými päsťami (literárne vyjadrené). Čakali sme, ako sa situácia vyvinie. Budova na Zochovej už bola obsadená a po krátkych  pokusoch o vysielanie nášho rozhlasu z priestorov starého vysielača z Vajnôr a Kapucínskeho kláštora  došlo k prerušeniu šírenia – hrozilo tu totiž skoré odhalenie,  a tak sa vysielacie štáby radšej stiahli. Dokonca aj sporé technické zariadenie, ktorá sa ešte pred obsadením podarilo vyniesť oknom z budovy na Zochovej už bolo mimo dosah. Začína zhánka po reportážnych magnetofónoch medzi redaktormi. Vedenie našej techniky dostáva správu od vedúceho vysielania Dr. Štefana Horského, že sa rysuje možnosť vstúpiť do štafetového vysielania linkovým spojením z novo vybudovanej a práve skolaudovanej budovy telekomunikačného prepojovača na kopci Ahoj (bratislavská časť Briežky) na svahu Malých Karpát. Vtedajší Hlavný inžinier, Zdenko Jedlička, ktorého aktivita bola nie iba vysoko odborná (neskôr samozrejme suspendovaný na inú funkciu) sa dohodol o  možnosti využiť toto pracovisko, ktoré bolo prepojené linkami s krajskými  mestami (aj inými) v celej republike. Obracajú sa na nás aj mnohí redaktori a spravodajcovia so žiadosťou o pomoc. Netreba čakať na odpoveď. Tak ako sme tam sústredení – majstri zvuku od slova i hudby spolu s technikmi sa tlačíme, aby sme boli medzi prvými. No ale – z čoho vysielať? Prenosná technika je strážená „návštevníkmi“ na Zochovej, možno už aj zničená. V Experimentálnom štúdiu, ktoré bolo mojim materským pracoviskom sme mali z Prenosového oddelenia požičaný malý mixážny batériový pultik TESLA, veľký asi ako kufríkový písací stroj a k dispozícii dynamický mikrofón AKG D202 rakúskej výroby, ktorého tvar pripomínal maličký  „pancerfaust“ – to bola naša prvá účinná „zbraň“ proti okupantom. K tomu z počiatku ešte jedny slúchadlá a šli sme do toho. Áno, iba tak jednoduché vybavenie a napojenie sa na telefonické linky stačilo na zabezpečenie správ, šírených v tom čase funkčnými – i keď iba niektorými – vysielačmi. Zariadenie, spolu s vlastníctvom motorky rozhodlo, že som zobral na tandem kolegu Petra Štolca, obloženého zariadením a išli sme. . Nevieme, či sa nám podarí prihlásiť sa spoluobčanom a čo nás čaká v nasledujúcich dňoch – ale predovšetkým, hodinách.

 

            Medzitým vedenie rozhlasu komunikovalo s ostatnými stanicami a muselo často meniť svoje zasadacie posty, pretože tu bola obava z vyzradenia. Stačili niekedy i neoverené správy, o možnosti vyzradení, alebo o pohybe vojsk, hľadajúcich „kontrarevolucionárov“ a nasledoval presun na iné miesto. Organizačná práca bola stále ohrozená.  Naša práca spočívala aj prevzatím prvých písaných správ – poznávacie znamenie pre nenápadnosť stretnutia  so dôveryhodnými spravodajcami bol na príklad peceň chleba pod pazuchou. Po príchode na Ahoj do budovy prepojovača stačilo sa napojiť na káblové spojenie so ostatnými centrami v mnohých miestach republiky. Veľmi zručný a šikovný pán inžinier od spojov – bohužiaľ,  meno sme si nezapamätali. Možno to bolo aj ku prospechu vo všeobecnosti - nás informoval o spojení. Môžem teraz menovať redaktorov, čo prichádzali a zaujali funkciu moderátorov, ale obávam sa, že by ich menoslov nebol úplný. Takže, prosím o prepáčenie. Podrobne o priebehu a činnosti spravodajstva, ako i o záveroch jednotlivých jednaní píše vo svojej knihe „Rozhlas nesmie mlčať“, jeden z hlavných organizátorov rozhlasového spravodajstva Mgr. Štefan Horský. Tieto moje informácie sú ale z druhého brehu. Pracovalo sa s rôznymi informáciami, zatiaľ v textovej podobe, čítané na mikrofón.

V tom okamžiku sme sa stali súčasťou rozhlasovej štafety, ktorej koordinátorom bola Praha a z rôznych miest v republike sa spravodajcovia prihlasovali národu. Bola to veľmi dôležitá činnosť pre informáciu o situácii pre našich občanov s pokynmi, ako sa zachovať. Naši reportéri boli z počiatku výhradne rozhlasáci zo Zochovej. Chodili medzi ľud, nosili vyhlásenia a deklarácie predstaviteľov vedenia, odborov, ako i zamestnancov rôznych závodov i jednotlivých občanov tvrdo odsudzujúce vpád agresorov. Stieral sa rozdiel medzi straníkmi a radovými občanmi. Ako to bolo úprimné sa vtedy neuvažovalo. Samozrejme sme nevedeli, čo sa v bude diať v nasledujúcich okamihoch. Dochádzali kuvičie hlasy, že už aj o nás vedia.

 Takto sa rozbehlo vysielanie legálnej Bratislavskej stanice „Mesto na Dunaji“. O pár dní v tej istej miestnosti sa zrodilo aj „Mesto obilia“ (názov vymyslel náš kolega Ali Janeček): - Komárno. Samozrejme, že hlásatelia z Maďarského vysielania sedeli vedľa nás. Trocha sme fixľovali. Neviem, nik to nahlas nepriznal, ale myslím, že strach som nemal iba ja. Našťastie „zvuky tankov“, ktorý nás spočiatku v tichu noci zneistil, boli posunovacie dieselelektrické lokomotívy z neďalekej trate. Uf!

            Do celoštátneho vysielania sme vstupovali po celú noc. Išlo tu aj o informáciu, vieru a pokoj našich občanov, s uchom na rádiu. či už nie sú niektoré stanice obsadené. Stalo sa, že nad  ránom, kedy sme boli už poriadne – predovšetkým psychicky - uťahaní nás Praha vyzvala do komentátorského vstupu. Podávam mikrofón prítomným kolegom, ale nik nevedel, čo nového povedať. Hlásateľka z Prahy po opakovanej výzve a chvíľke nášho mlčania prepla štafetu. Po krátkom čase sa opäť prihlásila. Keď sa situácia opakovala, už som to nevydržal a zapojil sa do vysielania správičkou: „ Tu je Mesto na Dunaji, všetko je v poriadku. Zatiaľ nás neobjavili. Naši redaktori sú v teréne, aby prišli s čerstvými informáciami. Preto sa k vám prihovára technická obsluha. Neskôr sa prihlásime“. Cítil som, totiž, že dochádza ku kritickej situácii, pretože Praha a poslucháči boli po našom prvom mlčaní vystavení zlej predtuche – do čerta, tak tých už vyhmatli. Našťastie tomu tak nebolo. Z Ahoja sa vysielalo asi týždeň. Naše vedenie vytvorilo technické štáby, ktoré sa pravidelne striedali. Postupne sa dopĺňa naša technika – vysielajú sa reportážne zábery, poriadené aj amatérskymi magnetofónmi   Do vysielania sa odmietali ľahko identifikovateľné hlasy – našich umelcov, pre možnosť rizika spojeného s nebezpečnými následkami možno aj pre ich rodiny. Pri tom záujem je značný a mnohí sa cítia neprávom opomenutí.  Ale napr. zvučný barytón Ondreja Nemčoka z Rozhlasového súboru, sme po normalizácii už z vysielania nepočuli.                                                     Môj jeden z najbližších,  kamarát a skvelý odborník – majster zvuku Vlado Marko a ja máme postupne za úlohu sústreďovať správy a magnetofónové záznamy, ktoré vozíme na Ahoj. Mesto je obsadené hliadkami ruských vojakov a my využívame toho, že pod dvojsedlom motocyklov (kývačiek) je priestor, ktorý je skvelým úkrytom na náš „kontraband“. Aj som si to zopárkrát overil pri prezeraní – nie mnou - obsahu mojich vačkov a tašiek.  Vždy to začalo údivom,  že náš O.P. je pre nich zakódovaný. Ale kto vie, že by aj v azbuke vedeli niečo čítať.                                                         

Vlado Marko, môj skvelý priateľ doma v kúpeľni strihá reportážne záznamy, ktoré tak idú do vysielania už v uhladenej, profesionálnej  podobe. Nemyslím tým obsah, ten je stále silne emočný a odsudzujúci, na čom nesú veľkú vinu aj naši stranícki zradcovia. Keď mal Vlado v budove ÚV na Hlbokej točiť pani Dr. Zorou Dagmar Kločkovou dohovorený príhovor prvého tajomníka slovenskej KS Gustáva Husáka k situácii , očakával podobné vyjadrenie v zmysle zachovania pokoja a rozvahy ako u vyjadrení ostatných štátnikov. Husák ho ale odbil slovami: -„Vaše vysielanie je považované za štvavé, nemám vám čo povedať“. Tak sme boli ,zrejme medzi prvými, okrem súdruhov, čo s nim práve zasadali informovaní z prvej ruky o tom, ako to všetko skončí. Alebo začne? Báli sme sa, nie nadarmo, toho druhého viac.

Stále sa veľa záujemcov hlasí do vysielania. Technické možnosti sú ale značne obmedzené, pretože stále vysielame z Ahoja. Žiaľ, už dochádza, napriek úsiliu našich legálne zvolených predstaviteľov k situácii, v ktorej nám nik z vonka nemôže pomôcť. Naopak, už pod vedomím toho, že postupne dochádza k zmene v politickej orientácii tých, ktorí vedení človekom, ktorý sa správa ako ranená zver, čo už vždy bude žiť iba v strachu, ktorý mu režim, čo teraz začína obhajovať v nedávnej minulosti,  pripravil. Tak sa stáva, že  ti, ktorí vždy boli zvyknutí otáčať sa ako „korúhvička“ vo vetre narúšajú jednotu vo výbore legálneho vysielania, a ti ktorí sa, ani nie tak z presvedčenia, ale zo zbabelosti nezaradili do obrodného procesu si medlia ruky, ako ľahko budú zametať cestu  starej ideológii svojou poníženeckou a prospechárskou aktivitou. To u nás funguje pravidelne. Semä normalizácie je zasadené. Humusu na jeho vzklíčenie dostatok. Ale vráťme sa – i keď už až tak nie je k čomu podstatnému. Je zrejme, že vysielanie staníc Mesto na Dunaji a Mesto obilia dlho nevydrží i keď sa menia názvy na Dunaj I a Dunaj II. V tejto – už neradostnej situácii (kedyže aj bola radostnou?) sa sťahujeme z Ahoja do priestorov Bratislavského konzervatória na Kostolnú ulicu. To je na konci augusta. Ing. Jedlička vybavil tuto možnosť. Réžia je technicky dobre zariadená (je tomu tak pre potreby študentov školy) a i keď je v centre Bratislavy , je vcelku utajená. Problém bol v tom, že reportážne záznamy sme mohli zhrávať zasa iba s komerčným posuvom pásku – štúdiové magnetofóny v réžii stavané na profesionálnu zhrávaciu rýchlosť nepomohly. Kolega Jožko Kubík doniesol komerčný Sonet s nahrávkou Sládkovičovho Detvana. – Bol to prvý umelecký program v našom vysielaní. Rozrastá sa počet zainteresovaných. No ale nálada vysielacích štábov je už pod vplyvom veci budúcich. Hlas našich moderátov sa dá skôr nazvať labuťou piesňou ako hlasom burácajúcim za slobodu. Asi o dva dni vysielanie legálneho slovenského  rozhlasu končí. -Áno, s nechuťou a pocitom krivdy, na príkaz „staronových súdruhov“ to chlapci balia a postupne sa vraciame do rozhlasových štúdii. Pretože pracujem na „leninke“, idem tam. Všade veľký neporiadok. Už pri vchode ma víta kolega Jožko Federl a ukazuje mi čierny chlieb, stvrdnutý na kameň v tenkom pergamenovom obale s dátumom výroby 1955, čo tam zanechali ruskí vojaci – ľutujem ich, aj keď hladom, ako vidno, netrpeli. Kultúrnu potravu zasa našli v skriňách hudobnej redakcie Mikrofórum. Musel to byť pre nich šokujúci zážitok, pretože i u nás sa v tom čase iba ťažko zháňali juhoslovanské časopisy  z oblasti filmu a modernej hudby, nehovoriac o niektorých západných na kriedovom papieri. Obrázkovými stránkami mali doslova vystlané celé  nahrávacie činoherné štúdio, kde nocovali. V našom, Experimentálnom štúdiu (neskôr Elektroakustickom – po zásahu nového vedenia, akéže experimenty potrebuje socialistický človek za socializmu?, no dobre) máme k dispozícii režijný mixážny pult z prvej Bratislavskej lýry. Všetky kontaktové spoje nachádzame povyhadzované a čím sa dalo točiť a posúvať, tak sa aj stalo. To nám s Jankom Backstuberom neprekážalo uviesť do pôvodného stavu, ale – i tak bol stôl stále nemý. Hľadáme podľa technického algoritmu, ale nedarí sa. Vliezol som za prepojovací panel a pri mechanickej kontrole prepojovacích trsov mi náhle jeden ostal v ruke. Mnoho pramenný kábel v priemere asi päť centimetrov bol prestrihnutý čistým rezom, akoby žiletkou a vsunutý späť. Okom nič zbadateľné.  Chlapci z montážnej čaty ho opravovali niekoľko dní. Stratili sa mne niektoré veci osobnej potreby, ako košeľa, kravata, sako, holiaci strojček a voľajaké drobnosti (všetko pre prípad akútneho vysielania napr. koncertov zo Slovenskej filharmónie, ak vysielanie programu bolo dohodnuté až v poslednom momente ). Chýbajúce predmety sa úradne zaevidovali s tým, že nám budú uhradené. Asi po roku prišiel zodpovedný pracovník justície (?) s vôbec neprekvapivou informáciou, keď nám odporučil radšej to nechať tak, že by sme ťažko niečo vysúdili a nakoniec aj to, čo povedia tie naše nemé veci, by bolo použité proti nám. Tak nejako to poznáme.  Ale predsa, prišla jeseň a my sme boli odmenení. Tým, ktorí sa zapojili do vysielania v čase augustových udalostí ponúkli za odmenu týždennú rekreáciu v zotavovni SNP v Jánskej doline zdarma, akože vtom čase. Súdruhovia z NDR totiž urobili chybu a zo strachu z kontrarevolúcie dovolenku v našich horách radšej oľutovali. Tak fajn, takže sme išli my. Príjemný pobyt. Ale naši súdruhovia „chybu“ neurobili! Približne po roku si niekto aktívny spomenul, že to musíme uhradiť. Strhávali nám približne pol roka po 500,- Kčs z platu. Pretože po návrate z Jasnej stále nie je jasno, či nebudeme ešte inak „odmenení“, tak nás, niektorých, napadlo vyfotiť sa na pamiatku. Ak by mala byť rozlúčková, tak potom pred ceduľou firmy. Nuž tu je! Keď sme zaujali neviazanú polohu, tak mal cestu do rozhlasu majster Jozef Kroner. Po svojej otázke a našej odpovedi zvolal: -„Tak to ste boli vy, kto v auguste vysielal? Chlapci, to sa musím s vami odfotiť, môžem?“ Bolo nám cťou. Našťastie my, pracovníci so zvukom sme v rozhlase nemali pri osobných previerkach až taký problém. Veď keby niečo, rozhlas si ani nemohol dovoliť prepustiť majstrov zvuku z umeleckej realizácie. Udiali sa samozrejme až úsmevné paradoxy, keď vedúcim normalizačných previerok bol u nás ten, čo tiež rozdeľoval pracovné vysielacie dvojice v čase augustových udalosti . Veľa ale bolo takých, čo sa dočkali, za svoje návrhy a stanoviska na rôznych aktívoch a zjazdoch, normalizačné vylučovaní tými, čo tie návrhy pred augustom bez pripomienok akceptovali a za ne hlasovali. A o tých, čo boli preradení na iné miesta, prišli o  zamestnanie, boli vystavení rôznemu  šikanovaniu často spolu s rodinou. To už boli dôsledky špinavej politiky. 

            Čo na záver. V sedemdesiatom roku sa vo Vysokých tatrách konali majstrovstvá sveta v klasických lyžiarskych disciplínach. Medzi naším obyvateľstvom stále panovala averzia aj k „dočasnému pobytu“ Sovietskych vojsk“. Naše pracovisko predstavovalo centrum miestneho rozhlasu a rozhlasového i TV audio signálu na Štrbskom plese.  Organizačný výbor po nás požadoval, mixovať pri skokoch sovietskych skokanov do vysielania potlesk a aspoň čiastočne maskovať piskot publika. To sme ale jednoznačne odmietli. Spomínam to hlavne preto, že už pri príprave na toto podujatie som si nachystal  ten istý mikrofón, o ktorom hovorím ako o jednom článku nášho vybavenia vo vysielaní z Ahoja, Chcel som tomuto mikrofónu preukázať ďalšiu česť a to, aby do neho prehovoril prezident Ludvík Svoboda pri zahajovacom prejave majstrovstiev, ako i predstavitelia svetovej lyžiarskej federácie na čele s Marcom Holderom.. K tomu aj došlo. Žiaľ, ten mikrofón som neustrážil, ani už vyradený starší pultík a tak sa mi stratil po čase z dohľadu. Usilovný kolega ho odovzdal do šrotu v akcii poriadku na pracovisku (vraj). Prehľadal som celý technický sklad niekoľkorazy. 

            Náš rozhlas totiž nemal (a isto ani dodnes nemá) zavedený technický archív, takže i po častých intervenciách z našej strany išla vyradená aparatúra do šrotu – výnimočne do hudobných škôl, ako tomu bolo v spomínanom Hudobnom konzervatóriu. Ak by ste ale predsa niekto stretli ten mikrofón - AKG 202 inventárneho čísla ...............,

no a to je ozaj koniec môjho príbehu.

Blog Jihlavské listy

Úvod blogu
Podmínky užívání blogu

Autoři

Archiv


Poslední příspěvky

Mezinárodní ostuda. 14.07.2024
Vlastizrádci europoslanci? 05.07.2024
DENACIFIKACE + NORMALIZACE 02.07.2024
Soukromá fakulta veřejné vysoké školy. 27.06.2024
Invazi v Normandii podporovali ze vzduchu i českoslovenští piloti Dnes 5. 6., 5:00 K pobřeží Francie dorazila brzo ráno ohromná flotila plavidel, kdy válečné lodě doprovázely vyloďovací čluny. Před osmdesáti lety, 6. června 1944, se vylodili v Norm 05.06.2024

Poslední komentáře

Svatopluk Beran: DENACIFIKACE + NORMALIZACE
Svatopluk Beran: Mezinárodní ostuda.
Spam: Invazi v Normandii podporovali ze vzduchu i českoslovenští piloti Dnes 5. 6., 5:00 K pobřeží Francie dorazila brzo ráno ohromná flotila plavidel, kdy válečné lodě doprovázely vyloďovací čluny. Před osmdesáti lety, 6. června 1944, se vylodili v Norm
Rosalind: Invazi v Normandii podporovali ze vzduchu i českoslovenští piloti Dnes 5. 6., 5:00 K pobřeží Francie dorazila brzo ráno ohromná flotila plavidel, kdy válečné lodě doprovázely vyloďovací čluny. Před osmdesáti lety, 6. června 1944, se vylodili v Norm
BryanRoors: Hořké víno.

Můj Blog

Přihlášení do blogu
Registrace na blog
Reklama

25 komentářů

Přidat Komentář

  • zdenek gryc  | 02.07.2024 11:34  | Reagovat
    Nacismus + komunismus. Petr Janík a Zdeněk Gryc mají společného dědečka Čeňka Janíka, který uvítal jako jeho volič TGM po návratu do vlasti. Článek v čítance: Převzato: 100letí, 21. prosinec 1918 – 2018 Zdeněk Gryc | Pátek, 21. 12. 2018 v 10:04 RUD PERNICKÝ : Dr. TOMÁŠ G. MASARYK. Když v den sv. Tomáše 21. prosince 1918 vjížděl slavnostně do Prahy první občan svobodného státu Dr. T. G. Masaryk, bylo mnoho uvítacích řečí, krásných proslovů a mezi nimi i srdečně zahovořil k panu presidentu prostý, tvrdý Valach, Masarykův volič z Valašska, Čeněk Janík. „Tatíčku náš milý, náš pane presidente! Došli jsme z chudobného horského kraje z Tvého volebního okresu, abychom Tě přivítali. Jednou prý Valaši putovali o vánocích k božskému děťátku, aby uvítali vykupitele: my dnes o vánocích jdeme k Tobě, k druhému otci národa, po prvním Palackém, který se též narodil v našem kraji, abychom v Tobě uvítali našeho osvoboditele. Neměj za zlé, ale vem si první od nás v naší zlaté Praze chléb a sůl podle starého našeho zvyku. Tobě i nám pro štěstí!“ A bylo opravdu pro štěstí. Kéž by dlouho nám byl živ, abychom ve zdravé, silné a kvetoucí republice mohli se dočkat spolu s ním trvalého štěstí naší milé vlasti a spokojenosti našeho národa. Buď zdráv, buď zdráv, presidente buď nám zdráv ! ——————————————————— Prvorepublikové čítanky s tímto článkem o TGM, byly po okupaci nacisty a komunisty zlikvidovány. Čítanky s tímto textem vydaná v roce 1946 byly rovněž zlikvidovány, podobně jako pomníky TGM.
    • Buenaventura Durruti  | 02.07.2024 15:07  | Reagovat
      Kde jsou ty osobní vzpomínky v komentáři na rok 1968 ? 😁 Celkem zajímavej článek šéfredaktora BL Jana Čulíka nad filmem Jiřího Mádla Vlny a diskuze pod článkem. "Já si nejsem jist, zda obraz komunistického útlaku z podzimu 1967 a tak silné aktivity StB ještě v té liberální době je přesvědčivý. Samozřejmě těžko o tom mohu svědčit, bylo mi patnáct, ale v rodině jsem měl tři oběti komunistického režimu z padesátých let, rodina byla nekomunistická a nezdálo se, že by se od poloviny šedesátých let bála veřejně vyjadřovat své názory. Vždyť jen pomyslete na to množství antikomunistických filmů, které v Československu vznikly tak od roku 1963." Link:https://www.blisty.cz/art/119883-madlovy-vlny.html
  • zdenek gryc  | 02.07.2024 11:44  | Reagovat
    Požádat anonymy azbuky a gastarbeitery, aby arbajtovali v tuzemsku a napsali své osobní vzpomínky na rok 68, je patrně málo platné, že ? jak říkal Václav Havel
  • Buenaventura Durruti  | 02.07.2024 12:37  | Reagovat
    Znám riziko totality, proto jsme sociální anarchista. 🚩🏴 Nedávný pád stalinismu není ospravedlněním kapitalismu, ani důkazem selhání „marxistického komunismu“. Každý, kdo se někdy obtěžoval číst Marxe (kritici nacistických srovnání zjevně ne), ví, že leninismus představuje vážné překroucení Marxova myšlení a že stalinismus je jeho naprostá parodie. Ani vládní vlastnictví nemá nic společného s komunismem v jeho autentickém smyslu pro společné, komunální vlastnictví; je to pouze jiný typ kapitalismu, ve kterém státně-byrokratické vlastnictví nahrazuje (nebo se slučuje s) soukromé-korporační vlastnictví. Většině revolucí předcházela období, kdy se všichni vysmívali myšlence, že se věci mohou někdy změnit. Mnoho lidových revolt ve 20. století se již samovolně vydalo správným směrem. Nemám na mysli „úspěšné“ revoluce, které jsou bez výjimky podvody, ale méně známé, radikálnější snahy. Některé z nejpozoruhodnějších příkladů jsou Rusko 1905, Německo 1918–1919, Itálie 1920, Asturie 1934, Španělsko 1936–37, Maďarsko 1956, Francie 1968, Československo 1968, Portugalsko 1974–75 a Polsko 1980–81; mnoho dalších hnutí, od mexické revoluce v roce 1910 až po nedávný boj proti apartheidu v Jižní Africe, také obsahovalo ukázkové momenty lidového experimentování, než se dostaly pod byrokratickou kontrolu.
    • Zdeněk Gryc  | 02.07.2024 13:55  | Reagovat
      Požádat anonymy azbuky a gastarbeitery, aby arbajtovali v tuzemsku a napsali své osobní vzpomínky na rok 68, je patrně málo platné, že ? jak říkal Václav Havel
    • Zdeněk Gryc  | 02.07.2024 16:15  | Reagovat
      Buenaventura Durruti | 02.07.2024 15:07 | Reagovat Kde jsou ty osobní vzpomínky v komentáři na rok 1968 ? 😁 ---------------------------------------------------------------------------------- ale v rodině jsem měl tři oběti komunistického režimu z padesátých let, ----------- Konkrétně a podrobněji prosím ? S pozdravem Zdeněk Gryc, který je už zde v JL popsal své vzpomínky na rok 68, v rámci mých výslechů na STB měli jsme tam stejného JUDr. existuje autentický doklad, předaný mi v archivu STB v Kanicích u Brna s mým švagrem Zdeňkem Baueršímou. „Kde jsou ty osobní vzpomínky v komentáři na rok 1968 ? „ Ano na STB jsem chodil. Byl jsem předvolán, abych podal vysvětlení, proč jsem hlásil pohyby ruských vojsk a tanků a udělal fotografie /jsou v jihlavském archivu/. protilehlé stráně svého bydliště Leninova, nyní U hřbitova pod Pístovem. STB to udal tehdejší „obráce jihlavského“ rozhlasu redaktorJiskry Milan Dvořák. Znali jsme se s jeho reportáží, které uveřejňoval v Jiskře, třeba o výstavbě Jitřenky. Tam o ZG v Jiskře napsal „brňák kabrňák“, zaujal ho brněnský „hantec“ --- O „chcimíru“ v dalším komentáři k Churchillovi
      • Buenaventura Durruti  | 02.07.2024 19:42  | Reagovat
        🤣🤣🤣🤣
        • ZG  | 02.07.2024 20:03  | Reagovat
          PRAVDA ----------------------------------------------------------------------- Buenaventura Durruti | 02.07.2024 19:42 | Reagovat 🤣🤣🤣🤣 ---------------------------------------------------------------------- VÍTĚZÍ
      • ZG  | 02.07.2024 20:00  | Reagovat
        VÁLEČNÝ ŠTVÁČ a ALKOHOLIK Sir Winston Leonard Spencer-Churchill [ˈwɪnstən ˈtʃɜrtʃɪl] byl britský politik, státník, premiér Spojeného království v letech 1940–1945 a 1951–1955. Působil také jako žurnalista, spisovatel, historik, voják, malíř a zákonodárce. Na Západě je považován za jednoho z nejvýznamnějších státníků 20. století, bojovníka proti fašismu a obránce liberální demokracie. Na Západě je považován za jednoho z nejvýznamnějších státníků 20. století, bojovníka proti fašismu a obránce liberální demokracie. Od samého počátku odmítal Mnichovskou dohodu a další ústupky Hitlerovi. Stál v čele vlády Spojeného království během bitvy o Británii a jako jeden z hlavních představitelů spojeneckých států během druhé světové války přispěl k porážce nacistického Německa. Po válce byl stoupencem evropské integrace a z jeho podnětu byla založena Rada Evropy. Jeho citát platí pro „chcimíry“ právě dnes: Anglie měla na vybranou mezi válkou a hanbou; zvolila hanbu a bude mít válku. Churchill v reakci na Mnichovskou dohodu Co se týče Churchillovy politické činnosti, lze druhou světovou válku rozdělit do tří etap. První trvala od května 1940 do prosince 1941, kdy Británie stála osamocena proti Německu a Itálii. ------------------------------------- RAF Liškutín a Nedoma. 05.06.2024 zdenek gryc Invazi v Normandii podporovali ze vzduchu i českoslovenští piloti Dnes 5. 6., 5:00 ------------------------------ Spojené státy ještě do války nevstoupily, Sovětský svaz uzavřel Pakt o neútočení a ostatní státy již stály mimo hru.
        • Buenaventura Durruti  | 02.07.2024 20:34  | Reagovat
          Churchill sice měl lví podíl na porážce Třetí říše, ale bojoval proti ní ani kvůli tomu, že by na nacismu viděl něco špatného (to byly jen takové marketingové kecy, aby doma prodal válku), jako proto, aby se Velká Británie zůstala velká a nemusela se dělit o kolonie.
          • ZG  | 03.07.2024 16:30  | Reagovat
            DĚDEČEK ? José Buenaventura Durruti Domínguez (14. července 1896, León – 20. listopadu 1936, Madrid) byl čelný představitel španělských anarchistů. Proslavil se zejména v průběhu občanské války ve Španělsku. Během jejích bojů také zahynul. Buenaventura Durruti | 02.07.2024 15:07 | Reagovat Kde jsou ty osobní vzpomínky v komentáři na rok 1968 ? 😁 Celkem zajímavej článek šéfredaktora BL Jana Čulíka nad filmem Jiřího Mádla Vlny a diskuze pod článkem. " Já si nejsem jist, zda obraz komunistického útlaku z podzimu 1967 a tak silné aktivity StB ještě v té liberální době je přesvědčivý. Samozřejmě těžko o tom mohu svědčit, bylo mi patnáct, ale v rodině jsem měl tři oběti komunistického režimu z padesátých let, rodina byla nekomunistická a nezdálo se, že by se od poloviny šedesátých let bála veřejně vyjadřovat své názory. --------------------- Nyní je polovina roku 2024-07-03 JL …dříve „čtenář“ nyní „km“ Podobná branže PUTIN – milů, CHCIMÍRŮ že ? Proč se dospělý chlap nedokáže podepsat, jako třeba: Zdeněk Gryc
        • Svatopluk Beran  | 03.07.2024 20:04  | Reagovat
          ZDENEK GRYC - OBDIVOVATEL DNEŠNÍHO AMERICKÉHO DEMOKRATICKÉHO HOSPODÁŘSKÉHO A CELOSVĚTOVĚ VYVRAŽĎUJÍCÍHO MILITARISMU. TĚŽÍCÍHO DODNES Z JEDINENČNÉHO - V POROVNÁNÍ K OSTATNÍM ZEMÍM - A NIKDY JIŽ OPAKOVATELNÉHO HOSPODÁŘSKÉHO ÚSPĚCHU USA VE 2sv, PO VHODNĚ NAČASOVANÉM FYZICKÉM VSTUPU USA DO 2SV, PO LOGISTICKY VELICE ÚSPĚŠNÉM ZAFINANCOVÁNÍ VZÁJEMNĚ VÁLČÍCÍCH STRAN. Spojené státy ještě do války nevstoupily, Sovětský svaz uzavřel Pakt o neútočení ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- NEZKRÁCENĚ A BEZ UTAJOVÁNÍ VE ZKRATKÁCH, CELÉ JMÉNO - Svatopluk Beran Spojené Státy SKUTEČNĚ DO VÁLKY, KDY SSSR UZAVŘEL S NĚMECKEM PAKT O NEUTOČENÍ, nevstoupili. BYLY TOTIŽ SAMY FAŠISMEM SVOBODNĚ PRODCHNUTÉ. A Nebyl důvod ničit vynikající ekonomicko-hospodářské vztahy amerických firem s Fašistickým Německem, ale i svobodné demokratické vztahy amerických fašistů V USA S HITLEROVSKÝMI FAŠISTY V NĚMECKU. Spojené Státy Americké a jejich soukromé bankovnictví, pod zajišťováním polostátní centrální bankou FED, tak byly hlavní finanční jistotou pro vznik NĚMECKÉHO HITLEROVSKÉHO FAŠISMU. https://www.theatlantic.com/video/index/542499/marshall-curry-nazi-rally-madison-square-garden-1939 2. světová válka Stav v roce 1943 Během plánování invaze do Československa a Polska, IG Farben úzce spolupracoval s nacistickým vedením na plánu zabavení a předání chemických závodů přímo IG Farbenu. Dále v roce 1941 odhalilo vyšetřování „sňatkový“ kartel mezi John D. Rockefellerovou firmou z USA Standard Oil Co. a IG Farben. Následně po celou dobu války plynuly do dceřiných finančnícj institucí v USA zisky z mateřských německých závodů a to nejen z výroby Cyklonu B, používaného na usmrcení statisíců vězněných občanů Evropy, především Slovanů, v nezanedbatelném množství i židů. Stejně tak jako z Plzeňské zbrojovky plynuly dividendy ze zbraní vyrobených pro fašistické Německo do USA a používaných proti všem spojeneckým vojskům. Asi tak nejméně destruující bylo sledovat vojáky Hitlerovského wehrmachtu při postupu českou krajinou, oblečených do uniforem z americké bavlny. V roce 1925 se šest předních německých chemických společností spojilo v kartelu, aby ochránilo své podnikání před rostoucí mezinárodní konkurencí. O dvacet let později se režiséři ocitli před soudem v Norimberku, obviněni z toho, že byli „kouzelníky, kteří uskutečnili fantazie Mein Kampfu“. Jak se z jedné z předních světových společností, jejíž znalosti a odborné znalosti svět záviděl, stala Hitlerova stvůra, přímo zapojená do holocaustu se svým experimentálním závodem I. G. Monowitz v Osvětimi? V této brilantně prozkoumané a poutavé knize vrhá Diarmuid Jeffreys jasné světlo na faustovský pakt I. G Farbena s Třetí říší, aby v šokujících detailech odhalil příběh původního vojensko-průmyslového komplexu.
  • ZG  | 03.07.2024 17:23  | Reagovat
    DE - NACIFIKACE NIC NOVÉHO pod HÁKOVÝM KŘÍŽEM a SRPEM S KLADIVEM ------------------------------- Rusko se dojímá nad básněmi o Putinovi, je to ale překlad ód na Hitlera Taťána Voců 105 Dnes 2. 7., 19:05 Vlastenecká poezie Gennadije Rakitina si v Rusku za uplynulý rok získala dost obdivovatelů. Jeho ódy na ruského prezidenta Vladimira Putina a emotivní verše na podporu ruské války na Ukrajině sklízely obdiv na sociálních sítích, ba dokonce získávaly čestná uznání v soutěžích „za kvalitní rukou poezii“. Portrét neexistujícího básníka Gennadije Rakitina vytvořený umělou inteligencí Článek Má to ale jeden háček: Rakitin neexistuje a 18 básní publikovaných pod jeho jménem byly ve skutečnosti překlady nacistických veršů, které vznikly ve 30. a 40 letech 20. století v Německu na oslavu nacismu, fašismu a na počest Adolfa Hitlera. Prozradila to o víkendu skupina, která za „zrozením“ básníka Rakitina stojí. Jedna z básní nazvaná Vůdce a vydaná s fotografií Vladimira Putina se původně jmenovala Führer a napsal ji v roce 1938 na počest Adolfa Hitlera německý nacistický spisovatel, dramatik a antisemita Eberhard Möller. „Je to zahradník, jenž sklízí plody tvrdé práce, je milován svým lidem a jeho nesmrtelnost roste,“ stojí v jednom z jejích veršů původně v němčině. Další dílo, v originále óda na nacistické polovojenské oddíly SA, bylo v ruštině přepracováno na poctu wagnerovcům. „Naposledy šeptá drahému synovi, že umírá za mír na Donbasu,“ zní ukázka z tohoto díla „z pera“ Gennadije Raktitina. Rakitina podle listu The Guardian vymyslela skupina anonymních prankerů, kteří chtěli demonstrovat, že „propaganda Z“, pojmenovaná podle symbolu ruské války na Ukrajině, a tvorba prokremelské části ruské kulturní scény se nápadně podobají fašismu. Dvě zveřejněné fotografie Rakitina, na nichž má husté obočí, stříbrné vlasy a bradku, vytvořila umělá inteligencí, sdělili „tvůrci“. Písmeno Z na ruské vojenské technice „Četli jsme sbírky ‚ poezie Z‘ a viděli jsme v nich ten přímočarý nacismus. Měli jsme podezření, že v nacistickém Německu pravděpodobně napsali úplně stejné věci, a ukázalo se, že jsme měli pravdu,“ uvedla skupina v písemných odpovědích na dotazy listu The Guardian s tím, že z bezpečnostních důvodů chtějí její členové zůstat v anonymitě. Sto příznivců mezi poslanci „Politicky to ukazuje, že myšlenky nacistického Německa jsou blízké myšlenkám moderního Ruska, i když Rusko tvrdí, že bojuje proti nacismu. Kulturně to ukazuje, že nedochází k renesanci ruské kultury, jak tvrdí úřady, ale pouze k její degradaci,“ uvedli autoři. Ruský novinář Andrej Zacharov, který jako první veřejně odhalil, že Rakitin ve skutečnosti neexistuje, spočítal, že téměř stovka ruských poslanců sledovala „básníkův“ účet na sociální síti VKontakte. Postupně se k nim přidaly tři desítky senátorů a několik proválečných kulturních osobností. Sdíleli a kopírovali Rakitinovy „básně“ na další proválečné účty, což podle The Guardian naznačuje, že tón přeložené nacistické poezie souzní se současnou vlasteneckou náladou podporovanou ruskými úřady. Jedna z básní neexistujícího tvůrce, ve skutečnosti ruský překlad oslavné nacistické poezie, se minulý měsíc dokonce dostala do semifinále soutěže pořádané pobočkou svazu ruských spisovatelů na téma „válka a obránci vlasti“. Lidé stojící za Rakitinovým účtem uvedli, že měli v úmyslu ukázat příznivcům Putina a války „nechutnou povahu jejich hnací ideologie“. O víkendu ale život neexistujícího básníka ukončili. „Jsme unavení. Bylo morálně vyčerpávající být v nekonečně ponurém světě Z“, vysvětlili. A tak se na Rakitinově účtu na sociální síti objevila ryze současná poezie: „Gennadij se vám na svém kanále dlouho vysmíval.
  • ZG  | 03.07.2024 18:55  | Reagovat
    ZLODĚJ VOLÁ: CHYŤTE ZLODĚJE Převzato: „někdo, kdo sám páchá něco odsouzeníhodného, se snaží odvést pozornost tím, že z téhož obviňuje někoho jiného“ praktická ukázka: ------------------------------------------------ ANONYMNÍ RUDÝ NOK JL Dříve „čtenář“ pozorovatel a nyní „km“ --- ..........ještě, že nepřijel řečnit rudý nok z Hradu..................ten až odtáhne, tak se tam bude dlouho předlouho větrat.............bolševický smrad......... km | 2024-07-02 18:45:56 | Reagovat --- P. Václavu Drbolovi odhalili v létě 2013 v Babicích bustu. Autor: Pavel Bajer Aktuality : 20.01.2016 OdhlásitNový komentář Komentáře (27) Komentáře Má to tak někdo starosti ! Ale proč by měli mít ausgerechnet kněží nějaká privilegia? Těch umučených nelidskými režimy, inkvizicí, nacisty, komunisty, islámem, režimy navenek se tvářícími jako demokracií bylo tolik, že by slavná biskupská kurie měla práci na staletí. Všichni jsme si rovni (nebo někteří jsou snad rovnější?) - ergo kanonizováni by tedy měli být všichni nevinně umučení a zavraždění bez ohledu na jejich zaměstnání, náboženství, či politickou příslušnost. čtenář | 2016-01-20 11:12:41 | Reagovat ------------------ Školáci odhalili památník popraveným 17.5.2024 Videa JL/Komentáře (1), autor: Jiří Varhaník ............a kdo sedí na Hradě, kdo mu na Hrad pomohl???.........,35 let od sametového podvodu...........jak mohli doufat, že s bolševikem přijde na Hrad slušnost???.......... km | 2024-05-17 06:20:04 | Reagovat
    • Svatopluk Beran  | 03.07.2024 20:29  | Reagovat
      JEDINÝ STÁT NA SVĚTĚ KTERÝ, UMOŽŇUJE DÝCHAT CELOSVĚTOVÉMU NACISMU V DNEŠNÍM INTERNETOVÉM, JSOU CELÝ SVĚT DEMOKRATICKY VYVRAŽĎUVACÍ, ROZDĚLUJÍCÍ A DESTABILIZUJÍCÍ - SPOJENÉ STÁTY AMERICKÉ - ZÁKLADNÍ ZLO DNEŠNÍHO SVĚTA PŘICHÁZÍ JEN A JEN Z DNEŠNÍCH SPOJENÝCH STÁTŮ AMERICKÝCH. ŽE JEJ VEDE SENILNÍ OSOBA, KTERÁ JE DENNĚ PŘI VĚDOMÍ MAXIMÁLNĚ ŠEST HODIN, NIKOHO ZE ZDEJŠÍCH PROAMERICKÝCH ŠVÁBŮ A DESOLÁTŮ VŮBEC NEZAJÍMÁ. Nacistické webové stránky fungují dál. PRAHA Policie a soudy jsou bezbranné. Tedy alespoň v případě internetového neonacistického časopisu Poslední generace, který nepokrytě propaguje nenávist k Židům a popírá holokaust. Za autorství článků a překlady dalších textů byli ve čtvrtek odsouzeni Erik Sedláček a Libor Budík k nepodmíněným několikaletým trestům. Z internetu ale jejich časopis, umístěný na stránkách Nacionálně socialistického výchovného centra, jen tak nezmizí. „Stránky jsou registrovány ve Spojených státech, stejně jako server. USA mají jiný přístup ke svobodě projevu a jiné zákony,“ sdělil včera LN Pavel Hanták z Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, jehož detektivové případ Sedláčka s Budíkem vyšetřovali. Pátrání komplikují americké zákony „Požádali jsme americkou stranu již v průběhu vyšetřování o přístup k těmto stránkách, aby se dalo dohledat, kdo se na nich z Česka podílí. Ani nám neodpověděli. Situace je právně složitá. Nemáme, jak bychom ty stránky mohli stáhnout z webu,“ připustil Hanták. Zdroj: https://www.lidovky.cz/domov/nacisticke-webove-stranky-funguji-dal.A080927_000019_ln_noviny_sko
      • ZG  | 03.07.2024 22:30  | Reagovat
        Pane Beran. Proč jste vlezl na můj blog. Nemůžete gast-arbeitrovat jinde ? Založit si vlastní Pro Putin blog ??? --------------------------------------------- Když už tak, proč neřeknete něco k mému bratránkovi? Rok 1968 a ja – pre bratránka Zdeňka Úvod. Úvodom k úvodnej časti si dovolím poznamenať, že moja už postaršia pamäť popisuje súvislosti od vstupu „spojeneckých“ armád (do toho času bez úvodzoviek), ktorých som bol účastníkom ako pracovník techniky Československého rozhlasu v Bratislave.
  • Svatopluk Beran  | 03.07.2024 20:58  | Reagovat
    KOLABORANT zkusme češtinu SPOLUPRACOVNÍK Možná že se Mádl podívá i do ještě socialistické Jihlavy a vytvoří pro Jihlavský Dokumentární Festival oslavnou skeč o návrhu a výstavbě jihlavského komunistického Kremlu. I Albertu Speerovi se například dařilo stavět vynikající stavby pro zázemí fašistického Německa. Proč by tedy vlastně nemohl kterýkoliv architekt vytvářet i stavby pro komunistické zázemí v bývalém socialistickém Československu? a i pamětníci a pamětnice se pak třeba zasvěceně vyjádří: že „takto nějak to bylo“.
  • ZG  | 03.07.2024 21:59  | Reagovat
    Svatopluk Beran říká: Pondělí, 20. 11. 2023 v 8:52 DNEŠNÍ ŽIDOVSKÉ BARBARSTVÍ NA CIVILISTECH V MODERNÍM DEMOKRATICKÉM ZÁPADNÍM SVĚTĚ SROVNATELNÉ S AMERICKÝM A FAŠISTICKÝM VYVRAŽĎOVÁNÍM CIVILISTŮ VE 2SV V POROVNÁNÍ S AMERICKO-RUSKOU VÁLKOU O RUSKÉ SUROVINOVÉ UHLÍKOVÉ ZDROJE DENES NA UKRAJINĚ. ———————————————————————————————- „Organizace, kterou zastupuji,… …Za prvé, ano, chápu, že civilní oběti jsou realitou války… --------------------------------------------------------------------- „Vím to. Osobně jsem po sebevražedném atentátu v roce 2010 dával roztrhané, rozbité a ohořelé civilní mrtvoly do pytlů,“
  • ZG  | 03.07.2024 22:01  | Reagovat
    Ruská propaganda (také Kremelská propaganda nebo Putinova + Beranova propaganda), označuje propagandistickou činnost zájmů ruské vlády. Cílem domácí propagandy uvnitř Ruska je primárně udržovat a upevňovat moc Vladimira Putina a současného ruského establishmentu, skrze kult osobnosti, nacionalismu a imperialismu. Propaganda v zahraničí má zase ovlivnit veřejné mínění a politické reprezentace cílových zemí ve prospěch rozšíření nebo udržení ruského mocenského vlivu. Prokremelské dezinformační kampaně zaměřené zejména na Západní svět mají však za cíl především destabilizaci společnosti, podněcují nedemokratické, protisystémové a extrémistické postoje a nedůvěru ke státním a společenským institucím jako jsou vlády, soudy, volby, mainstreamová média apod. Současná ruská propaganda má své počátky již v sovětské propagandě, její narativy se v průběhu času a vývoje domácích i světových událostí mění a přizpůsobují. Hlavní prostředky šíření propagandy tvoří zejména internetová média, ať už ruskou vládou vlastněná, spřízněná nebo financovaná. Dalším pilířem je rozsáhlá síť proruských veřejných osobností a politiků, často podporovaných nebo přímo spojených s ruskými vládními institucemi. Názory na míru účinnosti ruské propagandy se liší, její projevy ale lze zpozorovat zejména v zemích bývalého Sovětského svazu a východního bloku. Ruská propagandistická mašinérie v zahraničí je proto někdy označována jako forma hybridní války. Podle šéfredaktorky Sabiny Slonkové investigativního webu Neovlivní.cz není cílem přesvědčit čtenáře o správnosti kremelského pohledu, nýbrž zahltit západní mediální prostor chaosem rozličných teorií, aby celkově vytvářely dojem „Bůhví jak to bylo“.
  • ZG  | 03.07.2024 23:59  | Reagovat
    bolševický smrad......... km | 2024-07-02 18:45:56 | Reagovat co NA-TO ?
    • Svatopluk Beran  | 04.07.2024 08:38  | Reagovat
      Svatopluk Beran versus občan ukrývající své jméno za nějakou zkratku. Historie americké propagandy, která se po sto letech šíření do celého světa, dostává konečně po sto letech i do Ruska. A pak že se Putin není schopen se učit z AMERICKÉHO PROPAGANDISTICKÉHO SVĚTA Již přes STO LET vedenou HYBRIDNÍ AMERICKOU propagandou, VYTVOŘENOU ŽIDOVSKO-AMERICKÝM PSYHOANALITIKEM E.L Bernysem , kterou byl ve svém životě vedle Jihlavskíého architekta zasažen například i nacista Gebls, je smutným vyústěním dnešních pokusů o ovládnutí mozků neznalých a nevědoucích, v prospěch a rozšíření amerického obchodního VYVRAŽĎOVACÍHO ŠÍLENSTVÍ A AMERICKÉ POTŘEBY OVLÁDAT PRO VLASTNÍ CÍLE CELÝ SVĚT a to třeba i za pomoci loutky, jenž vnímá okolí již několik let, pouze pár hodin denně. STO LET STARÁ AMERICKÁ PUBLIC RELATIONS A SNAHA O FORMOVÁNÍ OBČANSKÉHO SOUHLASU SE DNES TVRDĚ PODEPISUJE NA HLOUPOSTI MNOHÝCH ČESKÝCH OBČANŮ, NEJEN ARCHITEKTŮ. STOLET STRÁ AMERICKÁ PUBLIC RELATIONS ANEB KDO A JAK ŘÍDÍ GRYCOVY OSUDY S JEHO SOUHLASEM. Ojedinělá publikace uznávaného českého autora seznamuje se základními otázkami i technikami mocenské a politické praxe při řízení celospolečenských záležitostí v prostředí moderní, masové společnosti. Mocenské elity reprezentované zejména představiteli politické a hospodářské moci potřebují pro svou vládu souhlas, pochopení a spolupráci veřejnosti, která politiky zmocňuje k řízení veřejných záležitostí. Veřejnost na ně svou volbou do značné míry přenáší i vlastní osudy, jež jsou s politickým řízením celospolečenských procesů úzce spojeny. Vztah mezi mocenskou elitou a veřejností je v rozvinutých, liberálně demokratických státech velmi sofistikovaně pěstován prostřednictvím nástrojů a technik vztahů s veřejností - public relations. Kdo ovládá tyto mechanismy, je slovy Edwarda L. Bernayse, otce zakladatele současného public relations, skutečným vládcem naší země. https://www.knihydobrovsky.cz/kniha/public-relations-a-politika-9904
      • Svatopluk Beran  | 04.07.2024 08:44  | Reagovat
        https://cs.wikipedia.org/wiki/Edward_L._Bernays Edward Louis Bernays (22. listopadu 1891 – 9. dubna 1995) byl americký zakladatel moderních public relations. Narodil se ve Vídni v židovské rodině jako synovec psychiatra Sigmunda Freuda, ale již po roce se jeho rodiče přestěhovali do Ameriky, kde Edward vyrůstal. Jeho první prací byl post redaktora pro Medical Review of Reviews. Během první světové války působil v Creelově komisi pro informování veřejnosti, což byl propagandistický orgán americké vlády. Krátce poté, když mu strýc Sigmund Freud z Evropy poslal materiály pro svou novou knihu (v níž se stavěl skepticky k podstatě lidské civilizovanosti a kterou uzavřel tím, že člověk je de facto smýkán svým libidem a nízkými pudy, jeho status ve společnosti určuje jen nakolik jim dokáže odolávat), pojmul Edward myšlenku, že je potřeba zastoupit úlohu subjektu, který „lidem řekne, co chtějí“, přičemž tímto subjektem by pak měl podle daného modelu být buďto stát, nebo trh. Tuto myšlenku začal rozvíjet, dal jí jméno (vztahy s veřejností, public relations, PR), později pro ni založil ústav, založil na ní celou svoji kariéru a stal se pionýrem v této oblasti (resp. v její novodobé podobě). Některé z Bernaysových zakázek Jeden z prvních účinků, které Bernays na americkou společnost 20. let 20. století měl, byla změna zažité představy, že zboží se kupuje pouze pro účel, ke kterému je určeno a pouze tehdy, kdy je potřeba (kdy předchozí např. pračka doslouží, košile se obnosí, automobil zreziví a je už neekonomické jej opravovat). Bernaysovi je připisována změna pohledu na nakupování z „toho, co si člověk potřebuje koupit“ na „to, co si člověk chce koupit“. Angažoval některé tehdejší celebrity, které šířily myšlenku, že koupením a používáním například různých šatů a oděvů mohou lidé lépe vyjádřit, jak se cítí a lépe to dát svému okolí najevo. Adam Curtis ve svém dokumentu Century of the Self tuto změnu konce 20. let popisuje jako přerod amerického občana na amerického konzumenta a dodává, že trvá dodnes. V roce 1929 získal Bernays zakázku od tabákových firem na změnu veřejného mínění ohledně kouření žen na veřejnosti (které do té doby bylo považováno za nevhodné). Bernays tento úkol vyřešil spojením možnosti kouření cigaret ženami na veřejnosti s představou (image) samostatné, cílevědomé ženy, bojovnice za svá práva. Konkrétně, do slavnostního průvodu na den nezávislosti v New Yorku najal několik feministek, které si ve smluvený okamžik cigarety zapálily a před zraky médií (která se na tuto událost „chytila“ a věnovala se jí v několika novinových článcích) pak feministky o zapálené cigaretě referovaly jako o „pochodni svobody“ (torch of freedom), což v daném okamžiku vyvolalo přirozenou spojitost se (zapálenou) pochodní newyorské sochy Svobody i okolností oslav dne nezávislosti (a tedy i svobody). Kouření žen v Americe se od dnů následujících po této události stalo módou, poptávka se zvedla o desítky procent a tabákové firmy tak získaly cílovou skupinu žen (dříve konvencemi zapovězenou). V roce 1933 pomohl prezidentu Franklinu D. Rooseveltovi s veřejným vnímáním jeho rozsáhlého programu New Deal. Kariéra Během své dlouholeté kariéry poskytoval Bernays rady politikům (včetně prezidenta Hoovera), hercům a velkým korporacím o tom, jak změnit, ovlivnit nebo využít veřejné mínění ve svůj prospěch. Postupně získal obrovské jmění (část svých peněz neváhal použít na pomoc Freudovi, jehož o majetek připravila hyperinflace v tehdejší Výmarské republice), dále společenskou prestiž a jedinečné renomé (byť jen v odborných kruzích – široce a mediálně známý nebyl). Zažil ale i doby, kdy jeho reputace utržila šrámy – tím bylo období Velké hospodářské krize. Jeho spolupracovníci a známí Bernayse popisovali jako člověka s nevýrazným vyjadřováním a skeptickým pohledem na společnost, který se nicméně v průběhu let stal mistrem odhadu na to, co společnost chce nebo jak se v té či oné situaci zachová. Bernays se oficiálně odebral do penze v roce 1962, ale na poli PR působil dál. Zasazoval se o státní udělování licencí public relations poradcům, jeho návrh zákona o registraci a licencování public relations byl v roce 1992 zamítnut.
        • Svatopluk Beran  | 19.07.2024 10:08  | Reagovat
          JAK VYPADAJÍ HYBRIDNÍ DESINFORMACE ČESKÝCH MEDIÍ A ČESKÉ VLÁDY NA PODKLADĚ UŽÍVÁNÍ AMERICKÉ P.R., O DNEŠNÍ GENOCIDĚ PROVÁDĚNÉ SIONISTICKO ŽIDOVSKÝM ANTISEMITSKÝM CHOVÁNÍM V PALESTINSKÉ GAZE A PALESTINSKÉM ZÁPADNÍM BŘEHU JORDÁNU. P.R. ČESKÝCH MEDÍÍ O DĚNÍ V GAZE A NA UKRAJINĚ JE DOSLOVA ŠÍLENOSTÍ S MANIPULOVÁNÍM A PODÁVÁNÍM POUZE ČÁSTEČNÝCH INFORMACÍ JENŽ Z TĚCH POUZE STUPIDNĚ NASLOUCHAJÍCÍCH, DĚLAJÍ STEJNÉ AGRESORY, JAKÉ NAŠE DESOLÁTNÍ VLÁDA SPOLU S HYBRIDNÍMI ZPRÁVAMI ČESKÝCH MEDIÍ, KREJE. SVĚT NENÍ ČERNOBÍLÝ, JAK TVRDÍ ČESKÁ VEŘEJNOPRÁVNÍ MEDIA. https://www.voxpot.cz/vsechno-co-jste-chteli-vedet-o-7-rijnu-ale-bali-jste-se-zeptat/ KDY UŽ SI EVROPSKÁ POPULACE UVĚDOMÍ, JAK NÁS SPOJENÉ STÁTY AMERICKÉ ZNEUŽÍVAJÍ KE SVÉ SVĚTOVÉ HOSPODÁŘSKÉ DOMINANCI PODPOROVANÉ OBCHODNÍM MILITARISMEM?
  • Ing. arch. Zdeněk Gryc  | 04.07.2024 10:33  | Reagovat
    Rok 1968 a ja – pre bratránka Zdeňka Úvod. Úvodom k úvodnej časti si dovolím poznamenať, že moja už postaršia pamäť popisuje súvislosti od vstupu „spojeneckých“ armád (do toho času bez úvodzoviek), ktorých som bol účastníkom ako pracovník techniky Československého rozhlasu v Bratislave. Ide od opustenia (nie dobrovoľného) budovy rozhlasu na vtedajšom Leninovom (teraz a pred tým Jakubovom námestí), až po návrat začiatkom septembrových dní v súvislosti s augustovými udalostmi. Potom až po dávkach trávime „internacionálnu pomoc“ Sovietskeho zväzu a prospechárstvo „našich nosičov vodky“ ktorí ešte po „nežnej“ leštili (možno zameniť za prézent) v pohode červené jabĺčka na svojich haciendách... ----------------------------------------------- Rok 2024 a ja – pre bratránka Zdeňka Naši milí, tak nám dovolte oznámit v smutku, že naše Bábenka Jozefína už nás opustila. Asi před měsícem upadla a i když to vypadalo dobře, tak skryté následky se projevily. Srdečně Vás všechny zdravím. Za celou rodinu, Váš Petr. Parte naši Bábenky: Josefína Baníčová Sa s námi rozloučila dňa 27 února v 102 roků života. Rozlučka se uskuteční v domě smutku v Skalici dňa 4. Jula o 11:00. ------------------------------ To bude za pár minut.
  • Ing. arch. Zdeněk Gryc  | 04.07.2024 10:49  | Reagovat
    Dědeček Petra Janíka a Zdeňka Gryce Čeněk Janík RUD.PERNICKÝ: Dr.TOMÁŠ G.MASARYK Když v den sv. Tomáše 21. Prosince 1918 vjížděl slavnostně do Prahy první občan svobodného státu Dr. T. G. Masaryk, bylo mnoho uvítacích řečí, krásných proslovů a mezi nimi i srdečně zahovořil k panu presidentu prostý, tvrdý Valach, Masarykův volič z Valašska, Čeněk Janík. "Tatíčku náš milý, náš pane presidente! Došli jsme z chudobného horského kraje z Tvého volebního okresu, bychom tě přivítali. Jednou prý Valaši putovali o vánocích k božskému děťátku, aby uvítali vykupitele, my dnes o vánocích jdeme k Tobě, k druhému otci národa, po prvním Palackém, který se též narodil v našem kraji, abychom v Tobě uvítali našeho osvoboditele. Neměj za zlé, ale vem si první od nás v naší zlaté Praze chléb a sůl podle starého našeho zvyku. Tobě i nám pro štěstí!"

Přidat Komentář Vrátit se nahoru