Architekt - důchodce - autor sídliště Březinovy sady, žák profesora Rozehnala, který si váží osobnosti PhDr. F. Hoffmanna a Václava Havla
RUDÉ PRÁVO
zdenek gryc | 19.11.2024 17:53Doufám, že si na Západě pozorně pročtou novou ruskou jadernou doktrínu,
vzkázal Lavrov
Příběh od Echo24 • 1 hod. • Čtení na 1 min
Šéf diplomacie Lavrov.© Ruské ministerstvo zahraničí
Útoky, které ukrajinská armáda podnikla v ruské Brjanské oblasti s nasazením raket dodaných Spojenými státy, jasně dokládají, že Západ chce válku na Ukrajině eskalovat.
V úterý, kdy uplynulo 1000 dnů od začátku ruské invaze do sousední země, to podle agentury Reuters řekl ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov.
Ukrajinská média informovala o tom, že Ukrajina poprvé použila americké rakety ATACMS k útoku na arzenál v hloubi Ruska. Ruské ministerstvo obrany uvedlo, že šlo o útok americkými raketami v Brjanské oblasti sousedící s Ukrajinou.
Lavrov řekl, že doufá, že si politici na Západě pozorně pročtou novou ruskou jadernou doktrínu, kterou v úterý potvrdil prezident Vladimir Putin. Dokument rozšiřuje výčet možností, kdy Moskva může použít jaderné zbraně. Rusko podle Lavrova udělá všechno pro to, aby zabránilo jaderné válce. Dodal, že jaderné zbraně fungují jako nástroj odstrašení před atomovou válkou.
-----------------------------------------------------------------
Právě tady se upravovala, plnila ocelové barely,
které vzápětí putovaly do SSSR
RUDÉ PRÁVO
Jihlavského sochaře Jaroslava Šlezingera.
--------------------------
Rudá věž smrti.
Děsivé uranové peklo zabíjelo
ve jménu komunismu hrdiny,
umělce i mistry světa
Rudá věž smrti© Profimedia.cz/ČTK
Téma: Rozhovor Lukáš Hron 19. listopadu 2024 06:53
Občas to někde zazní:
komunistický režim nebyl zas tak špatný, tolik se toho lidem nedělo. Kdo to tvrdí, měl by se zajet podívat
do Vykmanova u Ostrova nad Ohří k zlopověstné Rudé věži smrti. Političtí vězni z přilehlého lágru L tady museli bez jakýchkoliv ochranných pomůcek třídit a drtit uran.
Většina z nich proto brzy zemřela.
O historii hrůzného místa pro CNN Prima NEWS vyprávěl Lubomír Modrovič, zdejší průvodce a znalec jáchymovských lágrů
Nejhorší místo ze všech. Konečná stanice.
Věž smrti.
Nic z toho není přehnané, když se mluví o zdánlivě nenápadné sedmipatrové stavbě z červených cihel, která se vypíná k nebi kousek za Ostrovem nad Ohří.
V jejích zdech docházelo v 50. letech k brutálnímu bezpráví,
které na nevinných politických vězních páchal komunistický režim.
Ano – ten režim, po němž se některým Čechům ve 21. století stýská.
Právě sem se svážela uranová ruda z celé země, především z nedalekých jáchymovských dolů. Právě tady se upravovala, plnila ocelové barely, které vzápětí putovaly do SSSR. Režimu nepohodlní muklové z tábora L (L jako likvidační) tu s ní pracovali bez sebemenších ochranných pomůcek.
Všudypřítomný radioaktivní prach dýchali i polykali. Neměli šanci, jak se mu vyhnout.
„Většina z nich proto také brzy zemřela. Ostatní to zpravidla dohnalo později,“ říká Lubomír Modrovič, znalec historie jáchymovských lágrů, kterými v letech 1949-61 prošlo zhruba 70 tisíc vězňů.
Třídila a drtila se tu uranová ruda. Způsobem, který jeden z muklů nazval „prachsprostým sovětským primitivismem“.
Co přesně se v Rudé věži smrti dělo?
Třídila a drtila se tu uranová ruda. Způsobem, který jeden z muklů nazval „prachsprostým sovětským primitivismem“. Každý z naplněných barelů musel vážit 85 kilogramů; než se v roce 1952 k jejich přesnému nadávkování začal používat elektrický třasák, čtyři chlapi do rudy bušili desetikilovými palicemi.
Zkuste si to představit: Neustále tady hučel velký drtič.
Rachotily i ty pomocné, rámusila síta.
Vedle strašného hluku ve vzduchu poletovalo nesmírné množství prachu z drcené uranové rudy.
Pamětníci vzpomínali, že nebylo vidět ani vlastní předpaženou ruku. Drtivá většina z muklů proto zemřela na rakovinu plic.
Ještě během věznění?
Někteří dříve, jiní později; většinou krátce po propuštění.
I ty, kteří se přece jen dožili vyššího věku, to nakonec dohnalo.
Máme svědectví, že když byla bedýnka s nákladem opravdu bohatá, citlivějším chlapům se samovolně spouštěla krev z nosu,
otékaly jim chámovody.
Většina vězňů měla po pár dnech práce přinejmenším vysokou horečku. Když byla napevno uzavřená okna, tak to s pomocí vzduchotechniky odváděli do hermetického sběrače jemného uranového prachu.
To byly betonové kobky, kde se prach usazoval.
Jednou poslali čistit tuto kobku uvězněného akademického
Čistil ji týden.
Načež onemocněl rakovinou,
velmi brzy zemřel.
A takových bylo!
Třeba nedávno blahořečený řeholník Ján Havlík kvůli uranu zemřel v pouhých 37 letech.
Byl odsouzen za velezradu jen proto, že nelegálně studoval bohosloví. Roku 1962 byl sice propuštěn, už o tři roky později však podlehl rakovině.