zdenek gryc

Architekt - důchodce - autor sídliště Březinovy sady, žák profesora Rozehnala, který si váží osobnosti PhDr. F. Hoffmanna a Václava Havla

RUSKÝ TEROR

Ukrajinský premiér

k ruskému nočnímu útoku:

"Ukrajina a její partneři

mohou zastavit

ruský teror".

Vydáno: 4.09.2024, 10:06

--------

Sovětský teror

Se sovětskými vojáky přijeli do Prahy též příslušníci tajné služby 

NKVD a vojenské kontrarozvědky Směrš,

a pustili se do zatýkání "bílých" - emigrantů, kteří utekli z Ruska po bolševické revoluci.

Do sovětských koncentračních táborů na Sibiři byly takto protiprávně odvlečeny stovky československých občanů,

mezi nimi i generál Sergej Vojcechovský.

Vrátila se jen malá část z nich.^[64]

Sověti také pořádali hon na vlasovce, které vraždili.^[65]

Na některých místech se rudoarmějci dopouštěli násilností

na domácím obyvatelstvu a dalších osobách.

Civilisty okrádali o hodinky a boty,

místy dokonce znásilňovali dívky.^[65]

1.června 1945 byl v Praze zatčen

Alexandr Petrovič Antipov

jednotkami sovětské vojenské kontrarozvědky SMERŠ 

za „členství v kontrarevoluční organizaci“.

Záznamy jeho výslechů umožňují upřesnit řadu událostí,

spojených s činností eurasijského hnutí.

Rozhodnutím

Zvláštní rady NKVD SSSR 

ze dne 20. října 1945

byl odsouzen k desetiletému pobytu ve výchovném pracovním táboře. Podle údajů MV SSSR zemřel brzo po odsouzení

v Butyrském vězení na zápal plic.

---------------

Alexandr Petrovič Antipov

* 10. 9. 1895 Petrohrad, † 18. 11. 1945 Moskva, SSSR

právník, publicista

Po maturitě na německém gymnáziu v Petrohradě (1914) začal studovat na Právnické fakultě Petrohradské univerzity. V r. 1916 absolvoval zrychlené kurzy pro důstojníky v elitním vojenském učilišti Pažeskij korpus v Petrohradě a poté jako praporčík polního dělostřelectva bojoval v první světové válce. V únoru 1918 byl zajat a internován v německém táboře pro zajaté ruské důstojníky ve východním Prusku. V říjnu 1918 byl propuštěn, odjel do Novočerkassku a vstoupil do Dobrovolnické armády.

Účastnil se bojů na Kavkaze v oblasti města Minerální Vody.

V listopadu r. 1920 byl se zbytkem Wrangelovy armády evakuován z Krymu na poloostrov Gallipoli.

Od prosince 1921 žil v Bulharsku, kde v Sofii absolvoval šestiměsíční obchodní kurzy Ministerstva obchodu.

Pracoval jako úředník pro korespondenci v angličtině a němčině pro tabákovou firmu Sultania.

V srpnu 1923 nelegálně přijel do Československa. Dostal povolení usadit se v Praze. Byl členem Gallipolského krajanského spolku. V r. 1927 dokončil studium na Ruské právnické fakultě v Praze. V letech 1928 – 1931 byl zaměstnán v pražské továrně na nákrčníky Siegmund Federer jako úředník pro cizojazyčnou korespondenci (francouzština, němčina).

Poté se několik let živil překlady a dával soukromé hodiny cizích jazyků (ovládal šest řečí).

Od 1. srpna 1939 do 2. června 1945 pracoval jako ruský korespondent a překladatel v pražské pobočce Škodových závodů.

V r. 1927 se stal členem euroasijského hnutí, v r. 1929 byl zvolen členem a tajemníkem výboru jeho pražské pobočky, počátkem třicátých let plnil povinnosti předsedy této pobočky.

Publikoval v euroasijském tisku – Novaja epocha a Jevrazijskije tětradi, přednášel na veřejných večerech a schůzích eurasijců.

1. června 1945 byl v Praze zatčen jednotkami sovětské vojenské kontrarozvědky SMERŠ za

„členství v kontrarevoluční organizaci“. Záznamy jeho výslechů umožňují upřesnit řadu událostí,

spojených s činností eurasijského hnutí.

Rozhodnutím

Zvláštní rady NKVD SSSR 

ze dne 20. října 1945

byl odsouzen k desetiletému pobytu ve výchovném pracovním táboře. Podle údajů MV SSSR zemřel brzo po odsouzení v Butyrském vězení na zápal plic.

28. února 1991 byl rozhodnutím Prokuratury SSSR rehabilitován.

Rodinní příslušníci

Otec: Petr Alexandrovič Antipov (tajný rada)

Matka: Marija Michajlovna

Manželka: 1. Marija Stěpanovna, rozená Voronina (překladatelka); 2. Jindřiška, rozená Kulhánková (9. 10. 1904, Praha – ?); manželství bylo uzavřeno  21. 12. 1935 v Praze)

Děti: Naděžda (16. 7. 1937, Praha); Alexandra (9. 8. 1942, Praha).

Dílo

viz Práce ruské, ukrajinské a běloruské emigrace vydané v Československu 1918 – 1945 (Bibliografie s biografickými údaji o autorech). D. 1, sv. 1. Bibliografii zpracovaly Zdeňka Rachůnková a Michaela Řeháková, biografická hesla zpracoval Jiří Vacek za spolupráce a redakce Z. Rachůnkové a M. Řehákové; úvod J. Vacek. Národní knihovna ČR, Praha 1996.

Adresa

Praha XII, Královské Vinohrady, Balbínova 13; Praha XIX, Bubeneč, Na Magistrále 29; Praha I, Staré Město, Konviktská 2.

Děti: Naděžda (16. 7. 1937, Praha);

Manželka profesora Baueršímy,

bratra Ing, arch. Zdeňka Baueršímy.

Ivo Bauersima

Ivo Bauersima (vlastním jménem Ivo Baueršíma 

17. září 1931, Jihlava, Československo)

je československo-švýcarský astronom a geodet.

Jeho výzkum se zaměřuje na základní astronomii 

a určování oběžných drah 

satelitů Země.

Život

[edit | edit source] Upravit zdroj]

Bauersima vystudoval Fakultu geodetickou Vysokého učení technického v Praze; Jeho hlavním předmětem byla geodetická astronomie.

Během svých studijních let v letech 1953 až 1956 pracoval jako asistent

na Astronomicko-geofyzikálním ústavu pod vedením Emila Buchara.

V letech 1956–1962 pracoval jako vedoucí astronomické skupiny

Československého ústavu geodetického a topografického,

nejprve na Laplaceových bodech československé geodetické soustavy pevných bodů, později na geodetické základní stanici Pecný v Ondřejově u Prahy v oboru určování astronomického času. V letech 1961 až 1968 pracoval jako vědecký asistent na Ústavu astronomie a geofyziky Vysokého učení technického v Praze. V roce 1966 složil kandidaturu v oborech Metodologie věd, Astronomická geodézie, Geofyzika a Matematické metody fyziky.

---------------

V roce 1968 se stal spoluzakladatelem KAN, 

jedné z nejvýznamnějších politických organizací Pražského jara.

Práce na jeho disertační práci byla přerušena v roce 1968 

invazí vojsk Varšavské smlouvy do Československa.

V srpnu 1968 emigroval spolu s manželkou Nadiou Antipovou

a synem do Švýcarska.

----------------

V letech 1968 až 1977 pracoval jako asistent na Astronomickém ústavu 

Univerzity v Bernu.

Výzkumná činnost v oblasti družicové geodézie (optické směrové a laserové pozorování vzdálenosti, teorie, příprava výzkumných záměrů a financování) a výuka v astrometrických stážích. Současně pracoval na své nové disertační práci 

On the Determination of an Inerciální vztažné soustavy.

V roce 1976 získal doktorát na Fakultě filozofie a přírodních věd Univerzity v Bernu. V roce 1978 byl Bauersima jmenován starším asistentem.

V roce 1981 se habilitoval (Venia docendi:

pro základy astronomie a dynamiky zemského tělesa).

Tématem habilitační práce byla Obecná diskuse o rotaci nerigidního modelu Země, 1980. Od roku 1981 přednášel na univerzitě v Bernu speciální přednášky v předmětech základní astronomie, mechanika kontinua, rovnovážné obrazce rotujících kapalin, globální geodynamika, astrometrie (včetně rádiové interferometrie) a družicová geodézie. V letech 1981 až 1988 pravidelně přednášel na Švýcarském federálním technologickém institutu v Curychu v oboru astronomické geodézie.

Od roku 1980 se stal členem geodetické komise Švýcarské akademie věd.

V letech 1976–1987 byl členem různých speciálních skupin 

Mezinárodní geodetické asociace.

V roce 1989 mu byla udělena mimořádná profesura na univerzitě v Bernu.

Jeho synem je spisovatel a režisér Igor Bauersima.

Dílo

[editovat | editovat zdroj] Upravit zdroj]

Bauersima je autorem a spoluautorem více než 30 vědeckých a technických textů

a řady studijních textů v oborech fundamentální astronomie, globální geodynamiky

a astronomické geodézie.

V publikační řadě Mitteilungen der Satellitenbeobachtungsstation Zimmerwald vyvinul rádiové interferometrické metody pro pozorování koherentních rádiových signálů satelitního systému GPS a jejich vyhodnocení pro geodetické a geodynamické účely mimo jiné pod řadovými čísly 7, 10, 12, 13, 15. Jako další aplikaci těchto pozorování v kombinaci s (relativními) astrometrickými pozorováními těchto družic a s rádiovými interferometrickými pozorováními kvasarů navrhl metodu směrového propojení katalogů hvězd a kvasarů (Mitteilungen der Satellitenbeobachtungsstation Zimmerwald. No. 13, p. 20). V roce 1995 byl na observatoři v Zimmerwaldu navržen nový satelitní laserový dalekohled, který měl tento úkol splnit.

Bauersima odešel do důchodu v roce 1996.

Uznání

[edit | edit source] Upravit zdroj]

Bauersima vytvořila teoretický základ pro geodynamické využití GPS v dnešní přesnosti. Jeho vzorce pro interferometrické metody pozorování rekonstruovaných nosičů rádiových signálů GPS umožnily dosáhnout rozlišení polohy 10 000krát vyššího, než jaké původně nabízela americká armáda; a to za podmínky, že se určí i dráhy družic GPS a parametry rotace Země. Za tímto účelem měla být společně vyhodnocována data z přijímacích stanic GPS po celé Zemi. To dalo vzniknout myšlence mezinárodní sítě GPS, která vedla k založení International GPS Service v Edinburghu v srpnu 1989. Vědecké a civilní využití radio-interferometrických pozorování GPS, jako je určování posunů tektonických desek, přílivu a odlivu a kolísání pólů, kontrola stability ropných plošin, zeměměřičství atd., nyní dosahuje přesnosti několika milimetrů.

Zásadní přínos společnosti Bauersima k využití GPS inspiroval vývoj observatoře Zimmerwald na švýcarskou základní stanici a vývoj softwaru Bernský GPS, který poskytuje nejpřesnější výpočetní modely pro oběžné dráhy družic GNSS a geodynamické parametry na světě. V současné době se používá ve více než 200 výzkumných ústavech.

Bauersima také iniciovala řadu výzkumných a průmyslových spoluprací,

zejména se společností Leica Geosystems a 

Federálním úřadem pro topografii (Swisstopo).

---------------------------------

Copilot, 11:43

Čeněk Janík přežil nacistické vězení

ve Wroclawi.

Po návratu do Rožnova byl odvlečen komandem NKVD

do ruských kasáren v Olomouci

a následně zařazen do transportu na Sibiř

Blog JL

Když v den sv.Tomáše 21. Prosince 1918

zdenek gryc | 16.12.2024 12:41

ČENĚK JANÍK

Rožnov pod Radhoštěm.

Poslední publikace:

TGM

 Richard Sobotka

Jak Rožnovjané

vítali v prosinci 1918

T.G. Masaryka

Po návratu z exilu

Osudy Masarykových soch 2015

Vydáno při příležitosti 165. Výročí narození

T. G. Masaryka a jako upomínka vlastenectví

Starých Rožnovjanů 

Sestavil Richard Sobotka

Foto a reprofoto Richard Sobotka

Rožnov pod Radhoštěm

2015   16 str.