Petr Klukan
Narozen 2. 4. 1961 v Jihlavě, je absolventem Přírodovědecké fakulty UJEP Brno. Od roku 1993 je šéfredaktorem Jihlavských listů. Mezi jeho největší záliby patří fotografování.
http://www.jihlavske-listy.cz
O žluté barvě, starostovi Dohnalovi, úřednících a ANO
Petr Klukan | 19.12.2014 11:54První skutečně pracovní zastupitelstva jsou v plném proudu. Na nich noví zastupitelé poprvé rozhodují a hlasují o záležitostech měst a obcí. Tento týden se zasedalo i v Jihlavě. Na jednání bylo nejvíce slyšet vítězné hnutí ANO. Je v opozici, a proto se nejvíc ptalo, připomínkovalo, někdy až jízlivě či uštěpačně. Jeho členové častokrát hlasovali ZDRŽEL JSEM SE, což je na tabuli promítnuto žlutou barvou. Kdo hlasuje ANO – jsem PRO, u něho se objeví zelená, kdo NE, je jeho políčko se jménem červené. Právě na to reagoval na konci zasedání náměstek Vratislav Výborný (ČSSD), když ocenil průběh jednání, ale též prohlásil, že bylo při hlasování na jeho vkus hodně žluté barvy – což je alibismus a v překladu může znamenat: „Neříkám tak ani tak, ale na má slova dojde.“ „Byl bych rád, kdybychom se rozhodovali ANO, NE. Až na výjimečné případy, kdy si nejsme jisti,“ řekl. Jak ale rozumně a smířlivě dodal, chápe, že tu je řada nových zastupitelů, která vše ještě nemůže znát. S tím souhlasil i zástupce ANO Radek Popelka. U řady materiálů prý neznali jejich historii, do budoucna chtějí „žlutit“ co nejméně. V této souvislosti je dobré připomenout stále platné dvacet let staré věty. Pronesl je v roce 1994 tehdejší starosta František Dohnal, když hodnotil své první volební období: „V roce 1991 jsem byl dost narychlo postaven před skutečnost, že nastoupím na radnici. Nevěděl jsem, do čeho jdu, a přiznávám, že mé představy byly mnohdy velmi jednoduché. Obecně bych řekl, že řešení mnohých záležitostí trvá mnohem déle, než bych předpokládal, má to ovšem i svoje příčiny. Které? Kritizovat věci, o kterých nic nevím, je jednoduché. Po seznámení se se všemi souvislostmi nutně zjišťujete, že řešení, která navrhujete, tak jednoduchá nejsou a mnohdy nejsou ani možná. Nakonec nevybíráte nejlepší řešení, ale řešení nejméně špatné. Dalším aspektem je komplikovanost, vyplývající z práce s lidmi. Mohu konstatovat, že s některými rozhodnutími rady a zastupitelstva osobně nesouhlasím, ale musím je respektovat, obhajovat a dodržovat. Novinkou pro mne byl i význam administrativního aparátu. Tohle je věc, kterou jsem si předtím vůbec neuvědomoval. Diktatura potřebuje minimální administrativu. Problém je předložen jednomu člověku, ten rozhodne, a tím to skončí. Aparát potřebuje jen na dohled, zda byl příkaz vykonán… V demokracii nerozhoduje jeden člověk, ale volené shromáždění, které musí být kontrolovatelné. To však znamená každý problém prozkoumat, písemně zpracovat, seznámit s ním každého člena voleného shromáždění, prodiskutovat ho na zasedání, pořídit o tom zápis a celý postup zdokumentovat a archivovat pro zpětnou kontrolu. Na to potřebujete lidi, čas a peníze.“ Těmi lidmi, které měl starosta Dohnal na mysli, jsou úředníci. Ti úředníci, na které si někteří noví zastupitelé začali v přímém internetovém přenosu vyskakovat a školit je. Pod slovem úředník si mnozí lidé představí líného člověka, který znepříjemňuje život „obyčejným“ občanům. Takové nesprávné klišé by neměli podporovat svým chováním k úředníkům právě politikové z ANO. Protože sami ví nejlépe, jak jsou významy slov politik či úředník pošpiněny nespravedlivými klišé. Proč by si jinak členové ANO od politiků sloganem „Nejsme jako politici, makáme“ distancovali?