Mojí babičce bude za týden devadesát let. Vlastně stejně jako královně Alžbětě II., která slavila za velké pozornosti celého království. Moje babička bude zjevně slavit v rodinném kruhu v Horkách u Želetavy, mezi čtyřmi syny, deseti vnoučaty a zatím čtrnácti pravnoučaty.

Když vypukla válka, bylo Alžbětě II. I mojí babičce třináct let. Alžběta studovala na Eton College, moje babička si vyzkoušela Baťovu školu ve Zlíně. Obě se vdávaly v roce 1947 a v roce 1948 se oběma narodil první syn. Zdraví krále Jiřího VI. se horšilo a od roku 1951 ho Alžběta často na veřejnosti zastupovala. Mojí babičce v červenci 1951 vrazil estébák při domovní prohlídce facku, zatímco dědeček byl ten okamžik už zatčený a jen shoda okolností ho zachránila. Ve vězení zůstal nakonec babiččin tchán a švagr na 20 a 21 let… V roce 1952 se Alžběta II. po smrti otce stala panovnicí. Babička byla už v té době vysídlená v Ploskovicích na severu Čech, aby si na statku odpracovala svoji „vinu“. Po návratu se několikrát s rodinou stěhovali. Syn královny Alžběty studoval prestižní britské školy, čtyři synové mojí babičky žádnou vysokou školu vystudovat nemohli, kádrové posudky byly silným zaklínadlem. Když přijely v roce 1968 tanky, byl její nestarší na vojně kdesi u Plzně a rodina trnula, co se bude dít. Nedělo se dalších 21 let nic. Královna Alžběta II. slavila v roce 1977 stříbrné výročí korunovace, mojí babičce se narodil v tom roce už druhý vnuk. Dalších dvanáct let trvalo, než se stalo „něco“. Pro Alžbětu II. byl počátek 90. let obdobím frustrace, problémů v panovnické rodině a narůstající kritiky systému monarchie. Pro mojí babičku to bylo období až naivní víry, že všechno bude poměrně rychle ve společnosti zase v pořádku. Moje babička měla vždycky vlastnost dívat se dopředu, neohlížet se. Královna Alžběta II. má stále svého prince Philipa, moji babičku už dědeček před 15 lety opustil. „Velké“ dějiny se jí přímo dotkly jen jednou a nebylo to nic hezkého. Tehdy se v létě 1951 zdálo, že se jí celý svět rozpadl. Až se teď v sobotu všichni sejdeme, bude nás odhadem kolem čtyřiceti – takže rozpad se za to více než půlstoletí nekonal. A to mě přes všechno vlastně naplňuje velkým optimismem. Bůh ochraňuj moji babičku.