Vše v normě Jak je to ale s koronavirem v Česku, na Slovensku, v Rakousku, v Číně či v Itálii doopravdy? Je něčím výjimečný? Jak si vede ve srovnání s běžnou chřipkou? A odkud se tak najednou vyloupl? Nechme promluvit tvrdá data. A fakta. Wolfgang Wodarg německý internista, praktik a pneumolog, tedy lékař zabývající se léčbou plicních onemocnění, a stipendista v oboru epidemiologie na renomované Univerzitě Johnse Hopkinse v Baltimoru měl dlouhá léta na starost dohled nad veřejným zdravím na severu Německa, neboť vedl Ústav pro veřejné zdraví ve Šlesvicku-Holštýnsku, které dohlíželo mimo jiné na chřipkové epidemie. A tak přesně ví, jak monitoring infekčních onemocnění dýchacích cest probíhá. „Jako lékař zodpovědný za veřejné zdraví jsem měl v popisu práce rozhodovat se, zda budou kvůli hrozícím epidemiím rušeny veřejné akce, nebo ne. To byl můj denní chléb. Jakmile odněkud bylo nahlášeno něco nového, ohrožujícího, díval jsem se, jak to bylo v podobných případech dříve. Máme zcela spolehlivý monitoring infekcí dýchacích cest, takže vždy okamžitě víme, jaká je ten daný rok silná chřipková vlna, jestli lidé umírají méně nebo více. Měli jsme natolik přesné týdenní statistiky, že jsme věděli, kolik lidí zemřelo kdekoli v Evropě a jak se onemocnění vyvíjí. Infekční vlna přichází každou zimu, ale letos je její průběh ještě mírnější než v minulých letech,“ vysvětluje expert. Jakmile například v Německu, v Česku, v Rakousku nebo v Itálii dostane někdo chřipku nebo jakékoli onemocnění, které má stejné symptomy, například koronavirus, lékař to okamžitě nahlásí, respektive zadá do systému. Tak se dá snadno vyhodnotit, zda se děje něco výjimečného, či nikoli. Ve statistice Euro Momo, která od roku 2009 propojuje data proudící z jednotlivých evropských zemí do přehledného grafu, jenž je aktualizován každý týden ve čtvrtek, lze pak snadno zachytit jakýkoli růst úmrtnosti, který by se vymykal normálu. Data lze navíc krásně porovnávat s předchozími obdobími. Pokud do statistiky Euro Momo https://www.euromomo.eu/ nahlédnete, zjistíte, že se v Evropě nedělo nic v 10. týdnu roku 2020, a neděje se nic výjimečného ani v týdnu jedenáctém. Lidé umírají v každé evropské zemi jako vždycky, a to ve všech věkových skupinách. Z tvrdých dat vyplývá jediné: Celkový počet infekcí dýchacích cest není vyšší než v minulých letech. Ano, vlna infekčních onemocnění přichází každý rok na přelomu zimy a jara – například v České republice probíhá na přelomu starého a nového roku epidemie chřipky, kterou se nakazilo loni 996 tisíc lidí. Virů, které tato onemocnění způsobují, je evidováno minimálně 15 druhů a koronavirus je celou dobu mezi nimi. Nový typ koronaviru (pokaždé je nový, jinak by nepřežil a nefungoval) má nyní u nás pro srovnání 833 lidí… Poznámka: Během soboty 21. 3., kdy byl tento článek publikován, se objevila na stránkách euromomo.eu pozoruhodná zpráva. Po zveřejnění statistik z 11. týdne letošního roku se začaly množit dotazy udivených lidí, jak je možné, že je statistika úmrtnosti nejnižší za poslední roky, když na nás chrlí média zprávy o smrtící pandemii. Vysvětlení? Prý nemusejí být data z postižených regionů správně zaznamenána na celonárodní úrovni. Druhý důvod je, že prý jsou v pravidelné týdenní statistice, která vznikla proto, aby bylo okamžitě patrné, zda nevzniká epidemie či pandemie, zaznamenávána data s několikatýdenním zpožděním (!). Pokud se ale podíváte na grafy, je jasné nejen to, že je letošní sezona chřipkově podprůměrná, ale ze srovnání s jednotlivými obdobími z minulých let, že křivka touto dobou v březnu pokaždé klesá a epidemie (či pandemie) jsou za svým vrcholem. Jak se praví na serveru chripka.cz: „V našem zeměpisném pásmu přichází chřipková epidemie v zimních měsících, nejčastěji mezi prosincem a dubnem.“ I kdyby byla hypoteticky data zakreslována do grafu se zpožděním, křivka by zničehonic zamířila oproti veškeré logice strmě nahoru poté, co několik týdnů klesala. Jinými slovy, křivka by musela náhle začít růst v době, kdy se otepluje a sezona epidemií končí. Názor nechť si každý udělá sám… Tak odkud se vzala celá ta panika, která zaplavila titulní stránky médií a ochromuje jednotlivé evropské země? „Jediné, co se změnilo, je, že se vybral jeden konkrétní virus, na který se začaly dělat testy,“ vysvětluje doktor Wodarg tento prostý trik. Běžně se totiž testy na chřipková onemocnění neprovádějí a nerozlišuje se, zda jde o klasický vir chřipky, nebo příbuzného koronaviru či jakéhokoli jiného viru, kterých je nepřeberné množství a neustále se mění. To je také jejich podstata. Navíc má každý z nás v sobě virů, v takzvaném spícím stavu, nespočet a záleží jen na síle imunity, zda se probudí, či nikoliv. I COVID-19 je obyčejný koronavirus. (Zde srovnání, jak je nebo není smrtící – //nepanikarzbytecne.online) Samozřejmě v nové podobě, protože viry neustále mutují. Jinak by nepřežily, člověk by nemohl onemocnět, protože by si vytvořil vůči nim odolnost, a tak by se nemoc nemohla šířit. SARS, který byl vytažen z klobouku pro účely celosvětové paniky v roce 2003, byl také „nový koronavirus“. Po něm to byl MERS, teď je to COVID-19. Tyto infekce se běžně házejí do jednoho chřipkového pytle, protože je průběh nemoci vždycky podobný. S výjimkou případů, kdy se hodí nějaký ten virus, ať už z politických, obchodních či ekonomických důvodů (popřípadě všech dohromady, jako u letošního koronaviru) povýšit na mimořádnou hrozbu. V médiích se dnes a denně objevují informace o tom, že se koronavirus COVID-19 nezvykle rychle šíří nebo se nějak výrazně liší od jiných virů z rodiny koronavirů a chřipek. Opravdu? „Jediné, co víme s určitostí, je, že se rychle rozšířilo testování a provádění měření. Ty viry mohly v Číně, potažmo v Itálii, už dávno být. Jen je dříve nikdo nehledal, a proto také nenašel. Ale když už tu paniku uměle někdo vytvořil, nemocnice a všichni ostatní se z ní snaží vymáčknout co nejvíc,“ glosuje starý německý praktik, který už se ve svém pokročilém věku nemusí bát, že ho někdo vyhodí z práce. Jako třeba hlavní hygieničku České republiky Evu Gottvaldovou, která si jako jediná z hlavounů dovolila říct, že jde o virus podobný chřipce a není vůbec žádný důvod k panice a obavám, proč by měl být v čemkoli nebezpečnější. „Občas mi přijde, že je to nadsazené,“ prohlásila s tím, že je rozruch v médiích zbytečný. A přišla o funkci… To, že jsou v Itálii přeplněné nemocnice, je sice fakt, důvod je ale jediný – panika. „Nikoho by ani nenapadlo jít s chřipkou do nemocnice. Tohle se děje jen proto, že se začal měřit a hledat koronavirus,“ uvádí věci na pravou míru doktor Wodarg a přidává další opomíjené skutečnosti. „V deníku Tagesspiel psali, že v Itálii bylo při vyšetření prvních 104 mrtvých pacientů zjištěno, že všichni měli kromě koronaviru minimálně dvě nebo tři těžké choroby, na které se normálně umírá. Na rozdíl od koronaviru. Ale tohle je přece naprosto normální u každé chřipky, nic zvláštního se neděje. Od 5 do 15 procent lidí s chřipkovým onemocněním má komplikace, které mohou vést ke smrti. Tak je to každý rok a koronavirus je úplně stejný. V Itálii testovali 50 000 lidí, a to číslo nakažených je také v normě. Lidé, kteří tam umřeli, by umřeli i na běžnou chřipku a na jakýkoli jiný virus. To nemá s koronavirem vůbec nic společného.“ Když se rozhlédneme po světě, je zřejmé, že je koronavirus sice globální záležitost, ale každá země ji řeší politicky jinak. V jedné zemi problémem není a lidi chodí normálně na fotbal, někde chodí lidé s rouškami, někde se provoz pouze omezuje, jinde zastavuje. Někde se panika tlumí, jinde naopak přiživuje. Mimochodem, věděli jste, že jenom v Německu umře 15 000 lidí ročně na infekční choroby, které chytnou při hospitalizaci v nemocnici? Zdroj: Chiffre

Vidlák píše: Bylo šíření nové infekční choroby vybráno jako dokonalý nástroj, jak restartovat celou světovou ekonomiku? Mimořádné události mají tendenci nabalovat se jedna na druhou jako sněhová koule. Přesně den poté, co česká vláda 10. března rozhodla o uzavření všech základních, středních a vysokých škol a zákazu konání akcí, kde je více než sto lidí, kvůli epidemii údajně smrtícího koronaviru, se v médiích objevila dosud nejpřesnější a nejpronikavější analýza toho, co se vlastně kolem nás v těchto týdnech a měsících děje. Nevypustili ji z úst žádní slovutní komentátoři, ekonomové ani vědci, strašící lidi, ale dva hokejisté z extraligového Hradce Králové. „Chápu, že se nějakým způsobem omezuje seskupování lidí. Na druhou stranu – obchoďáky jsou otevřené a protočí se tam tisíce lidí. Přeženu to, ale kdybychom si udělali led v nákupáku v Praze, zahrát si můžeme,“ podivil se před novináři útočník Radek Smoleňák v narážce na zdánlivou nelogičnost vyhlášených opatření proti koronaviru, který se v prosinci loňského roku objevil v Číně a odtud se začal šířit do více než 80 zemí světa. Na jedné straně totiž nemohou jít dítka do školy a sportovní fanoušci na hokej, na straně druhé byla (až na uzavření tamních restaurací a kin) otevřená obrovská nákupní centra, kam chodí ještě víc lidí. A i když vláda nakonec obchodní centra přece jen uzavřela a nechala otevřené jen super- a hypermarkety, uzavřela obchůdky, kam chodí pár lidí, i malé provozovny, ale nechala běžet velké průmyslové podniky, kam chodí lidí stovky a tisíce. Podle vědecké studie, která vycházela z pozorování 72 tisíc pacientů v Číně a která byla zveřejněna na stránkách China CDC Weekly, koronavirus, jenž způsobuje nemoc s názvem COVID-19, ze všeho nejvíc ohrožuje lidi starší či kardiaky. Ve více než 80 procentech případů jsou nakažení lidé starší 60 let a v polovině případů nad 70 roků, naopak dětem se jako zázrakem nákaza téměř úplně vyhýbá (jen asi 2 procenta nakažených); a u mladých a zdravých dospělých má pak celkově průběh podobný banálnímu nachlazení. „Normální koronaviry napadají děti i dospělé rovnoměrně, ale tenhle – ať už z jakéhokoliv důvodu – postihuje spíše dospělou populaci,“ říká americký pediatr a specialista na infekční nemoci z amerického Clevelandu Frank Esper. I přesto je jedním ze zásadních opatření proti koronaviru v Česku plošné uzavření základních, středních a vysokých škol. A to ve chvíli, kdy skončily jarní prázdniny a většina rodičů si nemůže jen tak vzít dovolenou. V těchto případech obvykle hlídají právě dědeček s babičkou, kteří mají být koronavirem ohroženi nejvíce. Na to konto přispěchal s radou vedoucí Ústavu epidemiologie a ochrany veřejného zdraví Lékařské fakulty Ostravské univerzity, známý epidemiolog Rastislav Maďar, který jen o několik dní dříve uklidňoval občany, že „léčba koronavirové infekce je podobná léčbě chřipky a mírné příznaky nepotřebují žádnou zásadní léčbu kromě domácí izolace a léčby příznaků“, přičemž chřipka je podle něj mnohem větší zabiják: „Nevím, zda bylo úplně dobré opatření zavírat základní školy, protože děti mohou mít bezpříznakový průběh, a přesto virus vylučovat. Za této situace nechceme, aby děti končily u prarodičů. Mám obavu, že velká část rodičů nemůže zůstat doma a že prarodiče budou sloužit jako hlídací alternativa, a to je směr putování viru, který nechceme.“ Maďar aby se v tom vyznal… A tak raději dejme slovo druhému hokejistovi, spoluhráči Radka Smoleňáka v Hradci Králové Petru Koukalovi, který se po vyhnání diváků ze stadionů a zákazu veřejných akcí na věc podíval svým možná jednoduchým, ale zdravým selským rozumem: „Na chřipku umře více lidí než na koronavirus. Člověk, když kouká na zprávy, tak se musí smát. Všude jenom slyšíte ,zákeřný virus‘ a vyvolávání paniky na všechny strany. Samozřejmě že to není sranda, zvlášť pro starší lidi, to si nebudeme nalhávat. Snad ale ti, co dělají tato rozhodnutí, vědí, co dělají.“ A právě u této poslední, nesmírně zajímavé věty, která padla pouhý den předtím, než Světová zdravotnická organizace (WHO) vyhlásila koronavirovou pandemii, stojí za to se zastavit. Jedním z nejviditelnějších důsledků koronaviru v Česku, na Slovensku, v Rakousku, v Itálii nebo v Číně je z mediální hysterie pramenící strach, který dokázal veřejnost v různých koutech světa vybudit k obrovským nákupním výkonům. Ty povzbudily světovou ekonomiku a nakoply velký byznys nebývalým způsobem; sotva dva měsíce od poslední nákupní horečky před Vánoci lidi neváhali utratit ještě daleko větší množství peněz v únoru a březnu, kdy jich obvykle po výdajích před koncem roku není nazbyt. S tím rozdílem, že to nebylo za elektroniku, hračky, kosmetiku či jiné dary k potěše těla i ducha, ale za špagety, konzervy a čističe, aby se předzásobili a připravili na očekávanou krizi, kterou má mít na svědomí jeden malý virus ve tvaru sluneční korony. Všímavý čtenář by si zde mohl položit jednu ještě důležitější a všetečnější otázku než obligátní „cui bono“ či „kdo na strachu druhých vydělal“, která ostatně provází každou podobnou událost. A sice: Jak je možné, když se ze dne na den mnohonásobně, a hlavně nečekaně zvýší poptávka po určitém druhu zboží, že super- a hypermarkety dokázaly tak rychle reagovat a neustále zásobovat, a tak prodat i čtrnáctkrát víc zboží než obvykle? Každý obchodník a výrobce vám řekne, že chce-li uspokojit výrazně zvýšenou poptávku, musí se na ni s dostatečným předstihem připravit. Neboli plánovat. Například před Vánoci. Když ale po rýži a konzervách začaly z obchodů ve velkém mizet i notebooky, aby mohli lidé, kteří po zavření škol musejí hlídat děti, pracovat aspoň z domova, mluvčí největšího internetového obchodu Alza.cz Patricie Šedivá (Alza stejně jako další eshopy nabízí například i poptávané respirátory na ochranu proti koronaviru FFP2, její konkurent Mall.cz vyprodal i respirátory nejvyšší ochranné kategorie FFP3 v ceně 4999 korun za 10 kusů) bezelstně přiznala: „Objednávky notebooků se sice výrazně zvedly, ale nemáme problém vyjít poptávce vstříc, protože jsme se předzásobili.“ Netřeba zdůrazňovat, že se notebooky stejně jako skoro všechno ostatní zboží vyrábí v Číně, kde byla koronavirem ochromena výroba nejcitelněji, a tím samozřejmě i dodávky zboží v čele s elektronikou do celého světa. Že by zázrak? Anebo snad tahle událost nebyla tak nečekaná, jak se všichni tváří, a řetězce i výrobci se na něco podobného stihli připravit, ještě předtím, než to vypuklo? Tedy, slovy hokejistovými, vědí opravdu ti, kteří podobná rozhodnutí činí, co dělají? Nebo dokonce co kdy udělat mají? Shodou okolností jsem se nedávno bavil s kamarádem Robertem, úspěšným byznysmenem a výjimečně inteligentním a schopným chlapíkem, který mi říkal, že do měsíce očekává jisté rozhřešení zdánlivě podivných událostí, jež se na nás od začátku roku valí v nečekané intenzitě. Přemýšlel o tom, co se stane onou pověstnou černou labutí, tedy zdánlivě nepředvídaným jevem a událostí s významným dopadem na život jedince či celé společnosti. Zdánlivě nepředvídatelným píši proto, že jsou obvykle tyto jevy nečekané pouze pro veřejnost, méně však pro ty, kteří stojí v pozadí světové politiky a ekonomiky a příchod těchto labutí usměrňují či přímo designují. Lhostejno, zda jde o 11. září 2001, kdy se týden před útoky sázelo na pokles akcií aerolinií či výrobců letadel, nebo finanční krizi v roce 2008, na které spousta velkých hráčů taktéž obrovsky vydělala. Ať tak či onak, privilegovanější skupiny lidí dokážou „nečekané“ události perfektně využít, finančně, sociálně i politicky. „Do konce března bude jasno,“ kýval Robert znepokojeně hlavou, „ale už je to v běhu a bude to stát za to.“ Také jsem tušil, že něco přijde, ale nečekal jsem, že to bude tak rychlé. A především tak velké. Domeček z karet Obraty řetězců či lékáren kvůli obavám z koronaviru v Česku vyletěly o desítky, stovky i tisíce procent nahoru – například lékárnám BENU vyrostl pouze v eshopu obrat o 800 procent. Mnozí obchodníci slavili krátce po sobě dokonce druhé Vánoce. Například co se týče dezinfekčních prostředků, tolik, kolik se jich nakoupilo od ledna do března, se obvykle vyprodá třeba za osm let, přičemž ceny takových antibakteriálních gelů na ruce vzrostly až trojnásobně. Znásobily se i prodané objemy mouky, těstovin, rýže či papírových kapesníčků, o respirátorech či rouškách ani nemluvě. To, že jde pro mnoho obchodníků o velmi výhodný byznys, je jedna věc, avšak zdaleka ne ta nejdůležitější. Jiní, menší obchodníci, například z cestovního ruchu nebo provozovatelé restaurací či drobní živnostníci, kteří nevlastní nadnárodní řetězce, naopak kvůli drakonickým zákazům shromažďování a cestování spláčou nad výdělkem. Jak ale ukázaly následující události od uzavření Itálie do karantény či drastická opatření v dalších zemích, koronavirus měl způsobit a způsobí mnohem hlubší, strukturálnější dopady na světovou ekonomiku, jejichž poslední fáze právě vrcholí. Gigantickými nákupy sice vystrašení lidé získali hodně základních surovin, ze kterých můžou několik týdnů vařit jednoduché večeře, ale také toho hodně ztratili. Někdo jim totiž z peněženek vyloudil pomocí sofistikovaných manipulačních metod desítky miliard korun, které jim teď, aniž by o tom mnozí věděli, budou bolestně chybět. Je to jako když vylákáte před stanicí metra od pár tisícovek lidí příspěvek na postižené děti, a místo pomoci dětem si koupíte mercedes. Všechny ty obrovské sumy peněz, které lidi nesmyslně utratili, samozřejmě nikam nezmizely a do kanálu neodtekly. Jen se přesunuly do poněkud povolanějších a chytřejších kapes, které s penězi dovedou zacházet mnohem rozumněji. Z toho, co se děje kolem nás, začíná být totiž zřejmé, že právě zprvu nenápadný koronavirus se stal oním dokonalým nástrojem, který poslouží k tomu, že se bude moci současný kapitalistický systém transformovat. Tak, aby mohl i nadále fungovat. A komu tím prospějete, co? Druhé straně? Koronavirus v Česku dělá divy… Aby se nezhroutil jako domeček z karet, musí se zkrátka posunout do nové, v moderní době dosud nepoznané fáze, která připomíná dávné, z historie dobře známé rozdělení společnosti na feudály a jejich nevolníky. Nejdůležitější podmínkou její realizace je totiž úplný a konečný přesun peněz od jedné, chudší části lidí směrem k té druhé, bohatší. Průběh „koronavirové krize“ nasvědčuje tomu, že se zde hraje mnohem vyšší a sofistikovanější hra s nedozírnými následky pro budoucnost lidstva a zejména té části světa, která byla až dosud považována za svobodnou. Pokud se laskavý čtenář stále domnívá, že jsou všechny ty manévry, které na planetě probíhají kvůli koronaviru v Číně, Rakousku, Itálii, na Slovensku, v Německu či v Česku, důsledkem strachu vlád jednotlivých zemí o zdraví jejich občanů, přičemž školy a země se uzavírají kvůli tomu, aby byli lidi v bezpečí, a poznamená něco ve smyslu, co jsou utracené miliardy oproti lidským životům, namítl bych mu, že naděje a optimismus jsou sice hezké věci, ale, při vší úctě, o lidské životy ani zdraví tady nikdy nešlo. A nejde o ně ani tentokrát. Položme si tak trochu řečnickou otázku: Jaká je šance, aby se lidé, kteří dění na této planetě řídí tak, jak ho řídí, dlouhé desítky let systematicky pracují proti občanům, zadlužují je lichvářskými úroky až po uši, házejí jim klacky pod nohy, schvalují nesmyslné zákony, vyvolávají válečné konflikty na Blízkém východě či v Africe, kde umírají miliony lidí, jen kvůli drancování nerostného bohatství, vyrábějí a prodávají otrávené chemické jídlo i léky, které neléčí, a zavádějí elektromobily a papírové tašky, které ničí planetu ještě víc než normální auta a igelitky, se najednou proměnili v ochránce lidu a dbali o jeho zdraví tak, že kvůli pár nemocným pozavírají školy i továrny a obětují celou (svoji) ekonomiku? Místo romantických představ o hrdinných vládcích, kteří nemají na srdci nic jiného než zdraví svých poddaných, bych se v následujících řádcích poohlédl trochu jiným směrem a popřemýšlel spíše o hlubších souvislostech současného dění. Ty sice zůstávaly až dosud skryty pod koronavirovým povrchem, ale s každým dalším a dalším opatřením nesměle vyvěrají na povrch. Majitelé Ve své loňské knize Zmrdztvýchvstání popsal psychoterapeut Petr Knotek s uměleckým jménem Pjér la Šé‘z úzkou skupinu lidí, kterou výstižně nazval Majitelé. Majitel je člen velmi úzké vrstvy takzvané elity, která sepostupně vydělila ze zbytku společnosti. Jde o ono pověstné jedno procento lidí, kteří vlastní téměř veškeré bohatství, jež lidstvo během svých dějin vytvořilo a nashromáždilo. Jsou to v podstatě majitelé tohoto světa. Kapitalisté. Dříve byly tyto společenské třídy viditelné, v podobě feudálů či králů, později se ale nižší vrstvy obyvatel emancipovaly a zlepšovaly se jejich životní podmínky. Lidem se to zalíbilo a chtěli se mít stále lépe, až podlehli mylné představě, že si jsou s bohatými rovni a že mohou mít stejně jako oni v životě (téměř) všechno. Jenže tady se Majitelům povedl husarský kousek. Geniálně se stáhli do pozadí a pro lidi vytvořili iluzi rovnosti, svobody a demokracie. Umožnili jim hojně nakupovat, žít v dosud nepoznaném luxusu a dojít k názoru, že jsou si s novodobými aristokraty rovni. Banky dokonce lidem, kteří si u nich vzali obzvláště velké a „levné“ půjčky (půjčíš si dva miliony, vracíš čtyři) vyčlenily stejné privátní bankéře, kteří se starají o skutečné boháče. Iluze rovnosti byla tak dokonalá, že by bylo hříchem jí nepropadnout. Od začátku to však mělo jeden pořádný háček – v případě chudých (v čele se střední třídou), kteří si začali hrát na bohaté, nabírat hypotéky a dopřávat si luxusní zboží a zahraniční dovolené, na které by jinak neměli, jde o život na dluh. S pořádně tučnými úroky. Mezi bohatými a chudými je jeden podstatný rozdíl. Bohatí totiž myslí úplně jinak – své vydělané peníze neutrácejí, ale investují do byznysů, které jim je vydělávají. Například by nikdy nevkládali úspory do různých podílových či spořicích fondů, které svým klientům v konečném důsledku NIKDY peníze nevydělají, ale vždycky seberou. Jasně, několik let burzy rostly, ale teď všechno spadlo a ti, co si spořili na důchod, mají kulové. Budou ještě rádi, když nebudou doplácet, nebo ve smlouvách stojí, že výnosy mohou být i záporné. Bohatí své peníze, které vydělávají obchodováním a podnikáním, nechávají v bance – banky jejich peníze totiž potřebují k tomu, aby z nich mohly vytvářet další peníze a ekonomika se nezadřela. Takové klienty si banky hýčkají a předcházejí. Zatímco chudí, kteří si naberou hypotéky a jiné půjčky, neinvestují do ničeho, co vydělá jim, ale všechny peníze utrácejí vkládají do věcí, které vydělávají bohatým. Vyházejí je za běžnou spotřebu a kupování věcí, které sice převážně nepotřebují, ale domnívají se, že když je budou mít, zařadí se tím mezi bohaté a úspěšné. Na tom, kdo je opravdu bohatý, to ale nepoznáte. Ten si klidně koupí kalhoty u Vietnamců, když se mu budou hodit, jindy zase investuje do kvalitních, ale užitečných věcí. Značka nehraje roli. Takový člověk je vychován tak, aby uměl zacházet s penězi, až je zdědí, a nerozfofroval je, jako to umí zbohatlíci. Bohatí jsou bohatými proto, že neutrácejí jako smyslů zbavení a nikdy by nekupovali věci, například nemovitosti v době, kdy jsou drahé. V té době oni naopak prodávají. Znají hodnotu věcí, a tak nikdy nepřeplácejí. Naproti tomu chudí, ponejvíce střední třída, nakupují přesně v okamžiku, kdy je to pro ně nejméně výhodné a kdy je k tomu bohatí přimějí. To je podstata kapitalismu. Majitelé, kteří přešli z výsluní a královských trůnů do ústraní, dali běžným lidem, jak se říká, čuchnout a nechali je uvěřit tomu, že jsou plnohodnotnými občany a mohou si vládnout sami. Svým způsobem to může být i pravda, protože existuje ještě jedna vrstva lidí, která pochopila pravidla hry, chová se rozumně a zodpovědně, a i v kapitalismu má možnost postavit se na vlastní nohy a nezadlužit se. Ten, kdo pochopil, jak kapitalismus funguje a jak je možné v něm prosperovat, může docílit v rámci systému ekonomické soběstačnosti, a dokonce i svobody. Mám na mysli třeba lidi, kteří vybudovali prosperující firmu a lidem nabízejí a vyrábějí to, co potřebují. Nebo co chtějí. Může mezi ně patřit klidně vesnický zmrzlinář. Mají sice větší odpovědnost než typičtí zaměstnanci, ale také větší manévrovací prostor – pokud se je zrovna stát nesnaží likvidovat, jako se to děje třeba dlouhodobě a teď po vyhlášení karantény kvůli koronaviru v Česku, kde chce všechno schramstnout jeden jediný člověk, anebo v Itálii, kde se vláda rozhodla dorazit Italy, kteří se i přes gigantickou zadluženost vlastní země měli stále až příliš dobře… Většina lidí, Čechy nevyjímaje, se nechala zlákat vidinou bezuzdné spotřeby založené na nakupování věcí na dluh, aniž by pochopila pravidla hry. Právě v naší zemi je snad s výjimkou Spojených států amerických největší finanční negramotnost na celém širém světě. A proto také naše ekonomika tak skvěle funguje – je založena na nezřízeném utrácení a zadlužování lidí, kteří si myslí, že jsou bohatí. Právě dvaceti- či třicetiletý dluh je ale nástroj, kterým si Majitelé zaháčkovali své nevolníky až do konce života. Možná i déle. Nejlepší nevolník je totiž ten, který si celou dobu myslí, že je svobodný. Do doby, než dojde na placení. A den účtování se mílovými kroky blíží… Pyramida moci Majitel je člověk, který vlastní banku. Stojí tedy na absolutním vrcholu mocenské pyramidy. Pod ním sedí jeho správci a pod nimi analytici, kteří vymýšlejí strategii a plánují šachovou partii s lidstvem tak, aby vydělali Majiteli ještě víc a ten je nenechal třeba zmizet. Až pod nimi jsou ředitelé bank a korporací, kteří tento plán pouze plní, stejně jako politici a jiní vykonavatelé vůle Majitele. Tak funguje hierarchie v pyramidě moci – jen Majitel ví všechno, protože má všechno dopředu perfektně spočítané. Ti, kdo jsou pod ním, znají vždy jen tu část agendy, kterou potřebují znát ke své práci. Každý šéf má zkrátka svého šéfa, až ti úplně nejvyšší šéfové mají nad sebou už jen Majitele. Ti, kteří z dálky vypadají jako Majitelé, jsou pouze jejich manažeři. Majitelů je ve skutečnosti jenom hrstka. Podle studie Švýcarského federálního technologického institutu v Curychu kompletně ovládají a řídí celou globální ekonomiku. Curyšský tým pracoval s databází analytické společnosti Orbis z roku 2007, v níž je nashromážděno 37 milionů společností a investorů z celého světa. Z této databáze pak vybral 43 060 nadnárodních společností a popsal vlastnické podíly, které je propojují. A následně vytvořil model, z nějž vyplynul počet společností, které kontrolují jiné prostřednictvím akcií a jejich výnosy, čímž zmapoval strukturu ekonomické moci. Tato struktura odhalila rozhodujících 1318 vzájemně vlastnicky propojených společností – každá z nich se dvěma nebo více firmami, průměrně s dvaceti. Po dalším výzkumu vlastnické sítě švýcarští odborníci zjistili, že většina těchto společností je propojena navíc ještě se „superskupinou“ 147 nadnárodních, ještě provázanějších korporací. Vše je ovládáno skrze finanční instituce, jako jsou například banky Barclays, JP Morgan Chase či Goldman Sachs. Právě tyto instituce vlastní Majitelé, které samozřejmě člověk nezná, znát nebude a ani by chtít znát neměl, je-li mu život milý. Nová doba Kdybych byl jeden z Majitelů, jejichž prioritou a smyslem života jsou peníze a moc a kteří lidi považují jen za prostředek ke splnění svých cílů, jakési figurky na šachovnici, udělal bych to úplně stejně. Vybral bych si k tomu nějaký virus běžné chřipky. Prasečí už tu byla, ptačí taky, tak co takhle netopýří? Skvělá volba. Po fiasku s uměle vytvořenými bublinami ptačí a prasečí chřipky by mi ale lidstvo obyčejnou netopýří chřipku už nezbaštilo. Ovšem koronavirus, vyšperkovaný jako COVID-19, to je panečku jiná písnička. Buď bych jej nechal vypustit, kdyby bylo třeba, nebo jen využil aktuální netopýří koronavirus rozšířený v populaci, a začal bych jej měřit a testovat právě v Číně. Největší současná potíž s Číňany je v tom, že jejich země díky tomu, že se stala továrnou světa, neuvěřitelně zbohatla. Obyčejným dělníkům vyrostly platy, a tím i hřebínky. A to na takovou úroveň, která začíná samotnou podstatu stability továrny světa, a tím i celé globální ekonomiky ohrožovat. Když se mají lidi moc dobře, nechce se jim už pracovat. Pořád by chtěli zvyšovat plat, stávkovat, a nakonec by je do práce nedostal nikdo ani párem volů. Čínští dělníci dokonce začali protestovat, že chtějí lepší pracovní podmínky a platy. Jenže někdo ty hadry a boty pro celý svět ušít musí, a to rychle, kvalitně a levně. A nač používat zbytečně hrubou sílu, když může stejně kvalitní práci odvést jeden neviditelný mikroorganismus? Majitelé mají vyděláno a těm dvou- či tříměsíční, ale ani delší výpadek žíly neroztrhá. Naopak – jednak vydělali obrovské peníze tím, že vyvolali paniku a lidi jim odevzdali stovky miliard ještě před začátkem krize tím, že vykoupili hypermarkety, a jednak svoje největší zisky teprve sklidí. Jak, když koronavirová pandemie nakazí celou světovou ekonomiku? Velice jednoduše. Po omezení výroby v Číně a výpadku továren mohou nespokojení dělníci, kteří pojali podezření, že by si zasloužili víc peněz a mohli se mít lépe, a mezitím si stejně jako lidé na Západě nabrali půjčky u HomeCreditu a spol., snadno přijít o práci. Co jim řeknou šéfové? Je přece krize, svět je v recesi, nejsou peníze, takže budete makat pěkně dál – ale s nižšími platy. Nelíbí se vám to? Vezmeme dalšího, který bude za práci vděčný. Tečka. Jednotlivá čísla Šifry si můžete objednat v tištěné i digitální formě v našem eshopu. Stejně jako předplatné. Poštovné a balné je zdarma. Stejný princip platí i globálně. Vyhlásíme pandemii sezonní (netopýří) chřipky, pardon koronaviru COVID-19, a každá vláda si to ve své zemi usměrní tak, jak bude potřebovat. (Například Velká Británie po vystoupení z EU „smrtící koronavirus“ téměř vůbec neřeší a vládní vědci tvrdí, že jde o nemoc, která si neliší od chřipky a u většiny lidí nemá vážný průběh.) Konečně budeme moct všechny ty skvěle placené manažery, úředníky, zaměstnance našich firem a další potížisty, kteří si chtějí ukrajovat z našeho bohatství a šplhat mezi nás, propustit. A pak samozřejmě s velkou pompou jako zachránci zase některé z nich najmout – ovšem za mnohem nižší plat, samozřejmě. Když lidi dostatečně vyděsíte, nejlepší na tom je, že jim to ani nebude vadit – budou ještě šťastní, že tu smrtící epidemii (obyčejné chřipky s vylepšeným názvem) přežili. Budeme jim moct prodloužit pracovní dobu, aby se nenudili, a samozřejmě jim zrušíme všechny benefity. Nebudou mít čas na nic jiného než na práci a konečně bude klid. Když se jim nebude chtít pracovat za našich podmínek, v řadě za nimi budou čekat další, kteří je rádi vystřídají. Ale oni budou chtít – budou totiž muset, protože mají hypotéky. Pro ekonomiku je to naprosto fantastická věc. Stačí nám totiž zvednout úrokové sazby u hypoték o několik procentních bodů a uvidíte, jak se budou snažit. Nejlepší na tom je, že třeba v České republice, na rozdíl od USA v roce 2008, jsme hypoteční smlouvy postavili tak, že i když přijdou lidé o domy a byty, dluh nejde za nemovitostí, ale za fyzickou osobou. Takže přijdou o nemovitost, ale platit budou dál. A ještě budou muset taky někde bydlet, takže budou muset dál platit i nájem. Komu? No přece nám. Protože až cena nemovitostí spadne na dno, my je za hubičku skoupíme zpátky a znovu prodáme nebo pronajmeme. Že prý nejsou byty? Vy jste neviděli ty stovky a tisíce prázdných bytů v Praze, které realitky vůbec nenabízely? Bublina brzy splaskne, ceny nemovitostí už budou natrvalo nízké (proto jsme celou dobu říkali, že budou vysoké), ale nikdo jiný než my a pár nezadlužených na ně nebudou mít peníze. Ale aby neřekli, že jsme nelidové, tak aby měli i na jídlo a další utrácení, které požene ekonomiku dál vzhůru, rozdáme jim další a další výhodné úvěry. To ekonomiku tak nakopne, že máme na sto let vystaráno. Tyhle výdělky z vykoupených supermarketů po celém světě díky „viru zabijáku“ jsou jen takový sladký předkrm. Zkrátka kdyby koronavirus neexistoval, museli bychom si ho stejně vytvořit. Vlastně moment, vždyť my jsme ho přece vytvořili. Stejně jako celý tenhle geniální systém. Pokud by Majitelé i jejich zadlužení nevolníci neuvažovali tak, jak uvažují, dal by se možná svět řídit i jinak. Lépe. Ale to už by nebyl kapitalismus… Zdroj: Chiffre

http://nepanikarzbytecne.online

Maso píše: První obětí koronaviru na území České republiky nebyl nikdo z lidí. První obětí Covidu-19 byl havlistický svět. Nemoc nás totiž donutila uvidět naši pravou podstatu a změnit naše chování… Americký vědec John Calhoun provedl ve druhé polovině 20. století několik experimentů věnujících se rozvoji populace. Místo lidí ve svém experimentu použil myši. Vytvořil pro ně ve své laboratoři naprosto dokonalé prostředí – absolutní bezpečí, ideální životní prostředí, neomezený přísun potravy a pití. Myši, které byly do tohoto „ekosystému“ umístěny, nejdříve vše pečlivě prozkoumaly, následně vybudovaly svá hnízda a začaly se explozivní rychlostí množit. Populace myší začala dosahovat obrovských rozměrů ve srovnání s původním počtem, jenž byl do dokonalého prostředí umístěn. Po explozivní fázi populačního růstu ale nastoupila druhá fáze – myši se přestaly množit. Početnost populace přestala růst. V této fázi se začaly objevovat myši, které jediné, o co se staraly, byla jejich vlastní krása, dokonalost jejich vlastního myšího „kožíšku“. Po období, kdy se myši přestaly rozmnožovat a začaly se starat pouze o svůj vlastní vzhled, o krásu svého vlastního kožichu, přišla poslední fáze: Vyhynutí celé populace! Celá myší populace vyhynula nehledě na to, že měla nadále k dispozici dokonalé životní prostředí. Experimenty Johna Calhouna byly použity pro výrazné zlepšení chápání lidské civilizace a populačního vývoje. Už v době provádění experimentu někteří vědci, jak slyšíme ve videu výše, hovořili o tom, že lidská civilizace dosáhla vrcholu svého populačního vývoje a bude následovat poslední fáze, jež bude stejná jako u myší – vymření civilizace Západu. S experimenty se pokračovalo. Úkolem bylo zjistit, jak zabránit poslední fázi úpadku populace (civilizace), tedy vymření. A řešení se skutečně našlo: Populaci bylo potřeba vystavit stresu tak, aby její členové mezi sebou byli přinuceni spolupracovat. To zajistilo jejich další přežití. Co pro nás udělal koronavirus Generace Evropanů, která zažila druhou světovou válku, po jejím skončení na územích svých států začala budovat prostředí hojnosti a bezpečí. V těchto podmínkách začala přicházet na svět generace „baby boomerů“. Tito lidé ve své dospělosti prostředí absolutního bezpečí a absolutního dostatku dotáhli téměř k dokonalosti. Jejich děti a jejich vnuci tak, na rozdíl od nich, přicházeli do prostředí totálně „vyčištěného“ od jakékoli nezbytnosti čelit nebezpečí, nedostatku či nepříjemnostem, neboť jejich předci prakticky všechny palčivé problémy společnosti odstranili. Výsledkem jsou mladí lidé, které jsme posledních 15-20 let hojně vídali na ulicích měst převážně „demokratického vyspělého Západu“, a v posledních deseti letech jsme je začali vídat ve větších počtech i u nás: okolo 20-30 let věku, svobodní, bezdětní, tetovaní, s „perfektním“ účesem, vytříbeně oblečeni s jedinou starostí, totiž stihnout si po práci dojít do posilovny zacvičit a večer „na kafčo (pivčo, vínko,…)“. Mladí lidé brblající nesmysly a zaklínadla o životě „child free“ (bez dětí), zato toužící po dokonalých fotografiích svého Já, které by bylo možné vystavit na obdiv ostatním na svém Instagramu a dalších sociálních sítích. Přeloženo do jazyka experimentu Johna Calhouna: západní společnost se dostala do stavu „horní úvratě“, kdy se mladí členové populace přestali rozmnožovat (život „child free“) a začali se starat pouze o krásu svého vlastního „kožíšku“. Dvaceti-třicetileté krásou svého těla posedlé (vousaté) tetované děti s iPhony v módním značkovém oblečení starající se jen o sebe a svoji vlastní unikátní jedinečnost by v budoucnu čekalo to samé, co myší populaci v experimentu Johna Calhouna – totální vyhynutí, a to nehledě na stav absolutního dostatku a dokonalého prostředí k životu (které poskytují zeměpisné šířky obývané Západem). V této situaci garantované civilizační katastrofy, k níž jsme nevyhnutelně spolu se Západem směřovali – na poplach bili pouze „staří“, mladí přes péči o dokonalost svého „kožíšku“ a svoji image na sociálních sítích vesměs nedělali nic – nám cestu zkřížil koronavirus… A přinutil nás spolupracovat! Koronavirus Západ a satelitní státy Západu, včetně Česka a Slovenska, vystřelil raketovou rychlostí z „konzumní letargie“ (slovy Petra Robejška) a donutil populace těchto zemí uvědomit si, co je skutečně důležité! Koronavirus nás v podmínkách objektivního ohrožení a objektivního nedostatku všeho, co je pro boj s ním a pro vítězství nad ním důležité, donutil spolupracovat a uvědomit si, že jsme jeden celek, jeden organismus. A ne pouze náhodný shluk osamělých satelitů plácajících se někde v prostoru. Shrnutí a závěry Calhoun si během pozorování myší při svém experimentu všiml ještě jednoho faktu. Jedinci, kteří se v dekadentní fázi myší civilizace starali pouze o krásu svého „kožíšku“, byli oproti předchozím generacím značně hloupější – o katastrofálním poklesu úrovně české vzdělanosti v období posledních 20 let mluví ve školství snad každý „starý kádr“, který ještě zažil socialistické časy a na rozdíl od mladých pedagogů má s čím srovnávat. Mnozí ze „starších“ lidí bili na poplach mnoho let, že mladá generace se svým způsobem života blíží nevyhnutelné katastrofě. Zaznívaly i hlasy o tom, že je potřeba, aby přišla válka, aby mladí lidé zjistili, co je v životě skutečně důležité a byli přinuceni vystoupit z logiky svého dosavadního bytí, která je vedla do propasti (k zániku populace a tím i konci civilizace). Jejich slova byla, soudím po právu, na pozadí obrazů dvou světových válek na evropském kontinentu, označována za cynismus. Válka nás ale přesto dostihla. Jiná válka – válka proti neviditelnému nepříteli, který zabíjí zákeřně naše nejvíce zranitelné – staré a nemocné. Západ, který v průběhu několika desetiletí od konce druhé světové války zvadl přesně podle vzoru experimentu Johna Calhouna, tedy čelí válce. Válce, v níž naštěstí nepadají bomby, nestřílí se na prahu našich domovů, válce, ve které čelíme nepříteli, který je reálný, ale není pro nás jako pro celek ani zdaleka tak nebezpečný, jako by byla jaderná válka mezi velmocemi, o níž mnozí ještě před několika měsíci hovořili. Čelíme válce, která nás již donutila semknout se a spolupracovat (celonárodní šití a rozdávání roušek, dobrovolnická pomoc s potravinami, shánění zdravotnického materiálu soukromými subjekty, hlídání dětí lékařů, …). Čelíme válce, která nás nutí si uvědomit, co je v životě skutečně důležité a nutí nás věnovat pozornost těm nejcennějším a nejzranitelnějším v naší společnosti, našim starším – našim rodičům a prarodičům, nositelům životních zkušeností a moudrosti. Těm, kteří ještě před několika týdny byli v západním ultraliberálním světě překážkou „v rozletu“ pro „perspektivní mladou generaci“ (rozuměj pro přestárlé svobodné bezdětné tetované (vousaté) nevzdělané děti se smartphony a největší starostí o jejich obraz na sociálních sítích). Hodně sil! Buďte zdraví! Noste roušku! Pečujte o sebe a všechny okolo sebe! Spolu to zvládneme! Zdroj: czcomsnews

Welcome to Llanfairpwllgwyngyllgogerychwyrndrobwyllllantysiliogogogoch https://youtu.be/_3b2F-bkAdM

https://blog.jihlavske-listy.cz/img/vautor46.jpg

https://www.google.com/search?tbs=simg:CAESswIJspDzhDVC8AkapwILELCMpwgaYgpgCAMSKLMZ9QG0GfcExQKMBZ0H9AT1BNQO7iTvJME67STCOqEu7CTDOo0u6j8aMKeBsCund5OHKtl-u-EH71nxsOiRcXfu2m0TQLXqZHie9J6w1YFUwpyqeg4Vt0YFQiAEDAsQjq7-CBoKCggIARIE_14JBHAwLEJ3twQkanwEKHAoJZ2VudGxlbWFu2qWI9gMLCgkvbS8wMTlwNXEKIgoOc2VuaW9yIGNpdGl6ZW7apYj2AwwKCi9tLzA0bjdnbWcKHQoKbW9ub2Nocm9tZdqliPYDCwoJL20vMDFtd2tmChsKCGxpbmUgYXJ02qWI9gMLCgkvbS8wOTE5cngKHwoMaWxsdXN0cmF0aW9u2qWI9gMLCgkvbS8wMWtyOGYM&q=gentleman&tbm=isch&sa=X&ved=2ahUKEwiiqLGt7rHoAhVRQxUIHU1kAD8Qsw56BAgEEAE&biw=1366&bih=657

>>> hovoří Zdeněk Gryc >>> http://jdem.cz/ffw892 ;-)

blade říká: Úterý, 24. 3. 2020 v 0:16 Koukejme co napadá Blade po půlnoci. Jak vidno není sám, má kolegu: 22. Berka říká: Středa, 22. 8. 2018 v 0:39 Dneska si herr Gryc zas užil kopírovací onanie, co ? Je tady docela zajímavá paralela – stejně jako si estébák dovolí řečnit o výročí okupace před českým rozhlasem, tak si to se stejnou chutí dovolí tady i budovatelský kolaborant z Jihlavy. Měli byste oba zalézt někam pod zem a vůbec se neodvažovat vystrkovat svoje narudlé a narychlo přebarvené rypáky. Teď v těch vedrech totiž máslo na hlavě strašně rychle taje… Masturbuj raději nad svejma zažloutlejma plánama ulice Antonína Zápotockého, za kterou jsi dostal a vděčně přijal čestné uznání plus prémie – a nebo možná nad legendárním výtiskem Jiskry ze dne 25.2.1975, kterou jsi tady dneska v té euforii úplně zapomněl vytáhnout, ty scvrklej pytlíčku smrdutý kolaborantský žluče… Omlouvám se ostatním za svůj půlnoční výlev, ale tyhle normalizační krysy, díky nimž se ty sračky táhly dalších dvacet let a který se vůbec opovažujou mluvit o nějakém pražském jaru, který přitom právě oni bez mrknutí oka spláchli do hajzlu, mi zvlášť dneska prostě nějak pijou krev. Karel Bernard, Královský vršek – Jihlava, ty anonymobijče.

NÁVRH: "Prosím pokusme se pana Gryce ignorovat." -------------------------------------- Svatopluk Beran říká: Středa, 4. 3. 2020 v 8:09 Prosím pokusme se pana Gryce ignorovat. Vím že ten návrh už tu byl víckrát, ale nikdy od všech dotažený. Jakákoliv diskuze se potom stočí vlastně nikam a následně i příspěvky ostatních postupně mizí 1. fotrák říká: Neděle, 22. 3. 2020 v 20:20 Prosím o obsáhlejší článek, v jakém vztahu je koronavirus k prof. Rozehnalovi. A nedal by se posmrtný točivý pohyb páně profesora využít k elnapájení Vaší klávesnice? Tímto se omlouvám všem, které jsem nabádal k nereakci, tehdy jsem ještě netušil, jak je to marný, marný, marný…….. --------------------------------------- Blade, už víme: "Tak, že v kostce za komunistů pro mne hovno zle." blade říká: Sobota, 24. 8. 2019 v 11:14 Tady je nějaký G-bloger opravdu tu du dum dum Při odvodu na vojnu jsem na dotaz kam chci jít, jsem řekl k Pohraniční stráži, protože k nějakým bigošům se mi nechtělo. Koukli do nějakých papírů, řekli maturitu má a po základním výcviku ve Volarech a Zadním Chodově jsem se jako veldr. objevil v tzv. prvním sledu na pohraniční rotě Černé jezero, prapor byl v Železné Rudě a brigáda v Sušicích. Tak, že v kostce za komunistů pro mne hovno zle. Nyní taktéž a nemám potřebu se nikde stranicky či jinak politicky angažovat Toliko k Rudým buňkám architekte! ---------------------------------------------------------- Politrug od PS áků "nemá potřebu". ----------------------------------------------------------- Fajn, ale tento blog se týká aktuálního problému: HOMO MATURUS Zdeněk Gryc | Pondělí, 23. 3. 2020 v 20:56 Převzato: „Pokud nebude k 1. červnu školní docházka na střední školy obnovena, bude maturitní vysvědčení vystaveno na základě studijních výsledků žáka z posledních tří vysvědčení. Zkrácení letních prázdnin kvůli dohnání výuky ministerstvo školství neplánuje.“ Něco, větička, slovíčko, či stanovisko k meritu blogu, by se u rytíře hvězdných Blade na aktuální pozemský problém MATURITA, BYLO ? NEBO - NE-BYLO ?

BYLO > to aby pan architekt viděl jaké to je, když nesmyslnou CTRL+C/V mánií začuňačuje jiné blogy. Ty některé výše od blade mohou být pro někoho docela zajímavé k aktuálnímu koranapišusu >>> i pro maturanty. https://twitter.com/zlondyna/status/1235077914091122688/photo/1

MATURANTI 1952 Do primy jsme byli přijímáni za asistence pánů s Hákenkrojcem, na rukávě. Maturovali jsme v modré svazácké košili s patřičným odznakem, v roce 1952 s prvním profesorem ekologie v CZ Otakarem Štěrbou. V jeho knihách jsou stanoviska + vzpomínky na školu i maturitu. Jsou obdobné jako u obou Zdeňků, architektů, dědků vnuka Honzy. Liší se pouze tím, jak se po domácku předělávala vlajka s Hákenkrojcem. Z našich vlajek ho šlo odpárat. Baueršímovi to neměli tak snadné, dočtete se o tom na: https://www.pribehynasichsousedu.cz/jihlava/jihlava-2019-2020/bauersima-zdenek/

Takhle mluví státník >>> i pro maturanty a pány architekty >>> https://youtu.be/PY-Wtk6TJFQ

1. blade říká: Úterý, 24. 3. 2020 v 11:45 Takhle mluví státník. . . ----------------------------------- Takhle mluví PS-ák. . . blade říká: Sobota, 24. 8. 2019 v 11:14 Tady je nějaký G-bloger opravdu tu du dum dum Při odvodu na vojnu jsem na dotaz kam chci jít, jsem řekl k Pohraniční stráži, protože k nějakým bigošům se mi nechtělo. Koukli do nějakých papírů, řekli maturitu má a po základním výcviku ve Volarech a Zadním Chodově jsem se jako veldr. objevil v tzv. prvním sledu na pohraniční rotě Černé jezero, prapor byl v Železné Rudě a brigáda v Sušicích. Tak, že v kostce za komunistů pro mne hovno zle. Nyní taktéž a nemám potřebu se nikde stranicky či jinak politicky angažovat Toliko k Rudým buňkám architekte!

:-) Ale to již ohraná pohádka. Něco jiného aktuálního nemáte?

blade říká: Sobota, 24. 8. 2019 v 11:14 "Při odvodu na vojnu jsem na dotaz kam chci jít, jsem řekl k Pohraniční stráži". --------------------------------------------------------------------------------------- Po pečlivém prokádrování celé rodiny, jak bylo pro službu na železné oponě železným zvykem, se "blade"osvědčil, stal se velitelem. Prostě to klaplo a trvá to dodnes. Dříve: velitel čety PS-áků Nyní - převzato: "Blade Runner s poetikou Temného rytíře?" viz. Ilustrační foto: Blade s pistolí, sou-družka s cigaretkou. Blade Runner je jedním z nejpůsobivějších filmů, jaké byly natočeny. Blade je jedním z nejpůsobivějších anonymů Jihlavských listů. ---------------------------- Člověka nepředěláš, jenom se ti vybarví... Karel Čapek

:-) Ale to je již ohraná pohádka jako ten Havel. Něco jiného aktuálnějšího nemáte? Jako důchodce máte nyní dostatek potravin, léků, mýdla, roušek, dezinfekce? Máte vše potřebné zajištěno? Nepotřebujete nějakou pomoc?

Pomoc? Dum dum!

Blade, přidám se k Vám, jako důchodce se cítím natolik svěží, abych potřebným pomohl logisticky, však na "vyšší" pomoc nemám.

Ale to je již ohraná pohádka jako ten Havel. NENÍ, STÁLE PLATÍ: „VÁCLAV HAVEL ZASLOUŽIL SE O STÁT “ je zákon. Václav Havel je nositelem státních vyznamenání řady zemí světa, mnoha cen za uměleckou tvorbu i občanské postoje a desítek čestných doktorátů.[46] 24. května 1997 obdržel na Pražském hradě jako první Čestnou medaili T.G. Masaryka za věrnost jeho odkazu a jeho uskutečňování od Masarykova demokratického hnutí, které v roce 1989 pomáhal založit. V roce 2003 byl Havlovi usnesením Senátu a Poslanecké sněmovny propůjčen Řád T. G. Masaryka a Řád Bílého lva I. třídy. Senát ve svém usnesení také schválil formulaci „Václav Havel zasloužil se o stát“ po vzoru zákona o zásluhách T. G. Masaryka.[47][48] Dne 19. prosince 2011 vláda ČR vypracovala návrh Zákona o zásluhách Václava Havla. Poslanci návrh zákona schválili 1. února 2012, senátoři 29. února 2012. Prezident Václav Klaus zákon podepsal 16. března 2012. ------------------------ DOBRÁ RADA PANA BERANA: "Prosím pokusme se pana Gryce ignorovat." Svatopluk Beran říká: Středa, 4. 3. 2020 v 8:09 Prosím pokusme se pana Gryce ignorovat. Vím že ten návrh už tu byl víckrát, ale nikdy od všech dotažený. Jakákoliv diskuze se potom stočí vlastně nikam a následně i příspěvky ostatních postupně mizí. ----------------------------------------------------------------- CO SE PROBŮH DĚLO DNES V NOCI S VELDR. v prvním sledu na pohraniční rotě Černé jezero, prapor v Železné Rudě a brigáda v Sušicích. blade říká: Úterý, 24. 3. 2020 v 0:16 blade říká: Úterý, 24. 3. 2020 v 0:40 blade říká: Úterý, 24. 3. 2020 v 0:42 blade říká: Úterý, 24. 3. 2020 v 1:09 blade říká: Úterý, 24. 3. 2020 v 1:29 blade říká: Úterý, 24. 3. 2020 v 1:32 blade říká: Úterý, 24. 3. 2020 v 1:34 blade říká: Úterý, 24. 3. 2020 v 1:45 JE ZAMILOVANÝ ? NEBO PŘIHŘÁTÝ ? Nebo je, jak píše jinde. . . 1. blade říká: Tady je nějaký G-bloger opravdu tu du dum dum. Asi ano, jde o to který, že ? KOUŘENÍ A NESPAVOST Z NENÁVISTI FAKT Š K O DÍ RECIPE: "Prosím pokusme se pana Gryce ignorovat"

Co se dělo >>> blade říká: Úterý, 24. 3. 2020 v 11:40 ... to aby pan architekt viděl jaké to je, když nesmyslnou CTRL+C/V mánií začuňačuje jiné blogy. >>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>> G-faber v hlavě má minimálně kolečko navíc a zvysoka mu kape na karbid vždyť je to pošuk hoďte na něj síť Je to blázen je to cvok... To prosím býval vzorem duševních elit teď s rozběhem mu šplouchá na maják zvysoka kašle na svůj šlechtický kredit prasklo mu v bedně už je to tak Je to blázen je to cvok... To že mu hrabe víc než nutno je přiznat s rozběhem mu šplouchá na maják nevědouc kálí i do hnízda zesnulého Vendelína se zcvoknul už je to tak. Je to blázen ve zlé moci již mu není pomoci. Furt zde hrozí blademu omíláním dum dumu >>> http://www.policejninoviny.cz/nova-munice-g2-r-i-p.html Raději prchám, běžím, kličkuju upřímně toho cvoka lituju ... ;-)

1. blade říká: Úterý, 24. 3. 2020 v 20:51 Co se dělo >>> blade říká: Úterý, 24. 3. 2020 v 11:40 … to aby pan architekt viděl jaké to je, když nesmyslnou CTRL+C/V mánií začuňačuje jiné blogy. ------------------------------------------------------- JAKÉ JINÉ? TENHLE BLOG: HOMO MATURUS napsal: Zdeněk Gryc | Pondělí, 23. 3. 2020 v 20:56 nesmyslnou CTRL+C/V mánií začuňačuje po 30 letch, od pádu CZ totality rytíř hvězdných válek - veldr. PS - blade, že? blade říká: Sobota, 24. 8. 2019 v 11:14 Tady je nějaký G-bloger opravdu tu du dum dum Při odvodu na vojnu jsem na dotaz kam chci jít, jsem řekl k Pohraniční stráži, protože k nějakým bigošům se mi nechtělo. Koukli do nějakých papírů, řekli maturitu má a po základním výcviku ve Volarech a Zadním Chodově jsem se jako veldr. objevil v tzv. prvním sledu na pohraniční rotě Černé jezero, prapor byl v Železné Rudě a brigáda v Sušicích. Tak, že v kostce za komunistů pro mne hovno zle. Nyní taktéž a nemám potřebu se nikde stranicky či jinak politicky angažovat Toliko k Rudým buňkám architekte! ------------------------------------------------------------------ PS-ák . . . PTP-pák Rozdíl ? viz. https://www.pribehynasichsousedu.cz/jihlava/jihlava-2019-2020/bauersima-zdenek/

1. blade říká: Úterý, 24. 3. 2020 v 17:18 Ale to je již ohraná pohádka jako ten Havel. Něco jiného aktuálnějšího nemáte? V TOM JE TEN ZAKOPANÝ PES: "Ty nechápeš, že dokud budeš prudit s Havlem nedáme ti pokoj?" ------------------------------------------------ XXXXX říká: Čtvrtek, 17. 12. 2015 v 21:27 ani to nečtu a jak jsem řek VŮL. Hele architekte mel si svou, já už to nebudu dál komentovat. Meleš, meleš a meleš ale vo hovně. Na tvý úvahy každej sere lidi mají narozdíl od tebe starosti jak existovat a ne jak prudit s havlem. „Faktem je , že to nejspíš dlouho nevydržíš. Díky Bohu. A kdybys to chtěl urychlit stačí skočit z šityparku s lanem kolem krku, jak to před léty předvedl jinej magor tvýho ražení.“ XXXXX říká: Sobota, 30. 1. 2016 v 13:34 Tak já myslel, že už je od tebe klid na věky a zas ne. Proč to tu vlastně visí? Ty nechápeš, že dokud budeš prudit nedáme ti pokoj? Celý Jihlavě (podle mě) je u prdele Gryc, Rozehnal a Havel. Lidi mají jiný starosti. Po většině existenční. Neříkám že si za to opět většinově nemůžou sami, ale kecy o nějakým Rozehnalovi koho to zajímá? Dobře, nakreslil jsi Březinky, komoušům pentagon, někde nějakej most, co já vím co ještě, dobrý všechno to stojí, lidi to užívají, tudíž tvé práci čest. Ale koho to kurva dneska zajímá? Venca říká: Čtvrtek, 6. 10. 2016 v 21:18 PIŠTOLY Zděnkovi ! S jedním nábojem.

23 komentářů k článku “HOMO MATURUS” RECIPE: „Prosím pokusme se pana Gryce ignorovat“

Vyčurat + pomodlit ZACHOVAT NOČNÍ KLID Nestačí ? 1. CO SE PROBŮH DĚLO DNES V NOCI S VELDR. v prvním sledu na pohraniční rotě Černé jezero, prapor v Železné Rudě a brigáda v Sušicích. blade říká: Úterý, 24. 3. 2020 v 0:16 blade říká: Úterý, 24. 3. 2020 v 0:40 blade říká: Úterý, 24. 3. 2020 v 0:42 blade říká: Úterý, 24. 3. 2020 v 1:09 blade říká: Úterý, 24. 3. 2020 v 1:29 blade říká: Úterý, 24. 3. 2020 v 1:32 blade říká: Úterý, 24. 3. 2020 v 1:34 blade říká: Úterý, 24. 3. 2020 v 1:45 JE ZAMILOVANÝ ? NEBO PŘIHŘÁTÝ ? ŽE BY PO 30 LETECH: třídní nenávist zhrzeného PS-áka kterému Havel přestříhal důležitost u ostnatého drátu?

G-faber prosím býval vzorem duševních elit teď s rozběhem mu šplouchá na maják zvysoka kašle na svůj šlechtický kredit prasklo mu v bedně už je to tak Je to blázen je to cvok… To že mu hrabe víc než nutno je přiznat s rozběhem mu šplouchá na maják se zcvoknul, je to opravdu ⇅ https://media.loupak.fun/soubory/obrazky/_vlastni/7_2012/d8a5cac03d810ac8bd6e418b6124daea.jpg {｡^◕‿◕^｡}

1. Je to blázen je to cvok… To že mu hrabe víc než nutno je přiznat s rozběhem mu šplouchá na maják se zcvoknul, je to opravdu ------------------------------------------------ "PRO VYROVNANOST ZÁJMU PS-áka o ARCHITEKTURU paměť a dějiny 2019/04 99 Ve dnech 20. a 21. listopadu 2019 se v Technickém muzeu v Brně uskutečnila konference Ochrana statni hranice a rok 1989 s podtitulem Bezpečnostni poměry v pohraniči v 80. letech. V návaznosti na předchozí akce z let 2011, 2013, 2015 a 2017 si organizátoři kladli za cíl představit období 80. let příspěvky historiků, archivářů, ale i těch, kteří se této problematice věnují soukromě. Zároveň chtěli téma pojednat z pohledu pracovníků muzeí, kteří při realizaci výstav a expozic v muzeích nebo v terénu pracují buď s objekty z té doby, nebo vytvářejí jejich repliky. Během dvou dní zaznělo 17 příspěvků. Referáty byly seskupeny do bloků, zpravidla po třech. Konferenci otevřel Tomáš Slavík z Archivu bezpečnostních složek Brno-Kanice sondou do problematiky přechodů státní hranice v úseku 15. brigády Pohraniční stráže (PS) České Budějovice v 80. letech. Autor na základě číselných podkladů poukázal na to, že osoby postupující ke státní hranici bývaly zpravidla zadržovány již v týlu pohraničních jednotek. Zároveň zdůraznil vysoký podíl občanů Německé demokratické republiky mezi zadrženými v závěru 80. let. Na činnost chovatelské stanice služebních psů Nový Žďár u Aše v 70. a 80. letech se zaměřil Jiří Rulc z Ministerstva vnitra ČR. Představil některé prvky výcviku štěňat a proměnu stanice, stavební i personální, kterou tato součást 5. brigády PS Cheb prodělala koncem 70. let. Blok uzavřel referát Romana Řezníčka, zástupce organizátora, tedy Technického muzea v Brně, o výstavním projektu Pad železne opony. Ten seznámil posluchače s počiny, které muzeum v tomto roce uskutečnilo. V prezentaci ukázal výstavbu repliky drátěného zátarasu z 50. let, která vznikla v Areálu čs. opevnění a železné opony v Šatově poblíž kopie signální stěny ze 70. let. Dále se zmínil o akcích s pohraničnickou tematikou pořádaných pro veřejnost Technickým muzeem u objektu v Šatově a také o přípravě výstavy Železna opona 1948–1989, která byla slavnostně otevřena 11. listopadu 2019. Tímto referátem první blok skončil, následná diskuse pak směřovala zejména ke služební kynologii. Po polední pauze následovaly bloky se zahraniční účastí. K tomu jen poznamenejme, že příspěvky prvního dne byly tlumočeny do němčiny, resp. do češtiny. Úvod obstaral Martin Pulec z Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu Služby kriminální policie a vyšetřování Praha s aktualizací počtů civilních osob usmrcených na čs. státních hranicích v letech 1945–1989. Vycházel především z denních hlášení Hlavní správy (Velitelství) PS. Konstatoval, že nově zjištěné případy připadají na vrub nových pramenů, jiné metodiky, ale i odhalení lidské chyby v původním výzkumu. Souhrnné počty obětí v období 1948–1989 se tak navyšují v řádu jednotek. O sociálních poměrech na dolnorakouské straně hranice s Československem ve vystoupení s názvem Leben mit der Grenze – 1989 pohovořil rakouský badatel Niklas Perzi (Zentrum für Migrationsforschung St. Pölten). Charakterizoval Weinviertel a Waldviertel po stránce ekonomické jako periferii využívanou státem k průmyslové výrobě, ovšem hůře placené, a jako oblast malých zemědělských podniků, které postupem doby zanikaly, neboť neměly zdroje na investice. Z toho vyplýval úbytek obyvatelstva. Je otázkou, do jaké míry se na tomto vývoji podepsalo i to, že městská centra, k nimž měl tento kraj dříve vazby (České Budějovice, Znojmo, Mikulov), skončila za železnou oponou… V 80. letech se pohled na tuto oblast změnil – stala se krajem, kam se jezdilo za odpočinkem. Oproti tomuto šířeji pojatému příspěvku se následující vystoupení týkalo jednoho konkrétního objektu. Soukromý badatel Reinhold Balk (Německo) se v referátu Das Phanomen der tschechoslowakischen „Betonplattenwege“ an der bayerischen Grenze in den 1980er Jahren věnoval panelovým cestám, které ovšem nevedly souběžně s hranicí nebo s drátěnými zátarasy jako jiné zpevněné komunikace vybudované Pohraniční stráží. Panelové cesty vycházely z účelových komunikací PS, ale směřovaly na státní hranici. Autor konstatoval, že tyto cesty byly v 80. letech budovány Československou lidovou armádou a končily 500 nebo i jen 50 metrů před československo- západoněmeckou hranicí. Nejednalo se prý o komunikace sloužící ke střežení hranice, nicméně jejich účelem si nebyl jist. Třetí blok začal opět „zahraničním“ referátem: Peter Mikle z Archivu Ústavu pamäti národa v Bratislavě porovnal plán 11. brigády PS Bratislava na rok 1989 s událostmi, které se tehdy opravdu staly. Rozebral hlavní úkoly součástí brigády i prostory, kde bylo očekáváno nejvíce pokusů o přechod státní hranice. Poté se soustředil zejména na události z léta a podzimu 1989, kdy došlo ke zvýšení počtu pokusů občanů Německé demokratické republiky, kteří se chtěli dostat do Maďarska a pak do západního Německa. Otázku, jak se stát pohraničníkem, se ve stejnojmenném příspěvku (Neprojdou? Jak se stat přislušnikem Pohranični straže v 80. letech) snažil zodpovědět soukromý badatel Jiří Juhás. Zabýval se povinnostmi, které mladému muži začaly odvodem k prezenční vojenské službě, pokračovaly předvojenským výcvikem přes přijímač u pohraniční brigády až k dalším formám výcviku na pohraničních rotách. Pohledu na československou hranici optikou východoněmecké Stasi se věnovala Eugenie Trützschler von Falkenstein (Technische Universität Ilmenau, Německo). Zmínila zachycování korespondence, kterou odesílali na Západ z Československa občané NDR, snahu zneprostupnit východoněmeckou stranu hranice s Československem a infiltrovat mládež cestující z NDR do Prahy spolupracovníky Stasi. Měl-li někdo velkou šanci přejít na Západ, byli to především lidé pracující v tehdejším hraničním pásmu, resp. za drátěnými zátarasy. V dobovém jazyce byly tyto události nazývány „zneužitím propustky“. Jeden z těchto případů se stal v Novohradských horách a referoval o něm soukromý badatel Luděk Kozlovský (Tzv. zneužiti propustky do hraničniho pisma A. K. dne 25. 3. 1981. Pohled pamětniků). Ačkoli případ sám byl na základě materiálů Archivu bezpečnostních složek již několikrát popsán, Kozlovský jej doplnil o další informace memoárové povahy pocházející od příbuzných hlavního aktéra tohoto příběhu Antonína Krejcara. Posledním příspěvkem prvního dne konference bylo vystoupení Reinholda Balka k rušení železné opony na přelomu let 1989/1990 (Der Eiserne Vorhang wird lochrig – Symbolische Grenzoffnungen an der bohmisch-– bayerischen Grenze 1989 und 1990). Dobovými fotografiemi dokumentoval jak slavnostní přestřižení „drátů“ u Rozvadova, tak i akce v dalších lokalitách, jako byly Lísková, Železná Ruda, Železná a Rybník-Schwarzach. Mnohé fotografie byly velmi emotivní a příspěvek tak byl i dobrým úvodem ke společenskému večeru v Technickém muzeu v Brně. Jeho součástí byla i prohlídka již zmiňované výstavy Železna opona 1948–1989, kterou účastníky konference provedl jeden z jejích autorů Roman Řezníček. Druhý den konference začal příspěvkem Jana Edla (Státní okresní archiv Tachov) o konci „železné opony“ v tomto okrese. Autor vyšel z materiálů Okresního národního výboru Tachov vztahujících se k pohraničí: zpravidla se zabývaly tím, jak rozvíjet tato periferní území. Dále zmínil navazování prvních kontaktů tachovských obcí přes hranice po listopadu 1989. Osudy příslušníka SNB, který v 80. letech působil na Znojemsku, se zabýval v sociologicky pojatém příspěvku Jan Zerbst z Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy. Vycházel především z výpovědí narátorů, mj. i tehdejších členů Občanského fóra ve Znojmě, které doplnil archivními prameny. Příspěvek popsal události jak listopadové, tak i krátce polistopadové v uvedeném městě. Cenné na něm bylo, že je nazíral i prostřednictvím interview s příslušníkem Veřejné bezpečnosti, který se jich aktivně účastnil. První blok druhého dne uzavřel archeologicky pojatým příspěvkem Michal Bureš z organizace Archeo Pro na téma Viditelnost v krajině jako důvod akcelerovaneho zaniku sidel v pohraniči po roce 1945. Na začátku jeho zkoumání byla úvaha, proč se po roce 1989 ještě nacházely v pohraničí některé vesnice v ruinách, zatímco jiné byly kompletně srovnány se zemí. Podle autora bylo jedním z kritérií, zda byly vidět ze zahraničí nebo z jiných sídel ve vnitrozemí. V tomto případě byly bourány přednostně. Svá tvrzení dokládal mapovými projekcemi, které zohledňovaly výškový profil terénu. Dva příspěvky posledního bloku konference byly věnovány jižní Moravě. Pavel Vaněk z Archivu bezpečnostních složek Brno-Kanice pohovořil o pokusech o přechod státní hranice v úseku 4. brigády PS Znojmo v roce 1989. Poukázal na převahu občanů Německé demokratické republiky v úspěšných pokusech, avšak také na to, že uprchlíků z NDR nebylo v létě na jižní Moravě tak velké množství jako na hranici s Maďarskem nebo např. na Chebsku. Soukromý badatel Vilém Fránek pak posluchačům přiblížil „sametové“ události na 4. brigádě PS ve Znojmě i působení prověrkových komisí v lednu 1990 (Znojemska brigada Pohranični straže v době revoluce). Aspektům vyšetřování incidentů na státních hranicích Úřadem dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu se věnoval Eduard Kočvara. Ozřejmil nejprve právní stránku těchto záležitostí (trestnost, (ne)promlčitelnost, trestní odpovědnost) a dobové zákonné normy. Poté se zabýval výsledky vyšetřování případů úmrtí na hranici z 80. let (např. František Faktor, Hartmut Tautz). Vedle přednesených příspěvků se konference nesla ve znamení výměny názorů a navázání kontaktů, ať už v oficiální rovině v jednacím sále nebo v méně formální o přestávkách. Pokud pohled na ochranu státní hranice v 80. letech z více perspektiv účastníky obohatil, splnila konference svůj účel. Stejně jako v předchozích letech pořadatelé předpokládají vydání konferenčního sborníku, který naváže na dříve vydané kolektivní monografie věnované 50. letům, druhé polovině 60. let a 70. letům 20. století. Pavel Vaněk Účastníci konference během prohlídky výstavy Železná opona 1948–1989 Foto: Martina Odehnalová

https://1wxquo5k85m19g17y1phgzm1-wpengine.netdna-ssl.com/wp-content/uploads/2013/03/delete_key.png