Pacifisté - Habáni vyhnaní po bitvě na Bílé hoře. Ujímali se jich někteří šlechtici - knížata: 1/Majorátní sídlo rodu, Mikulov a především jeho zámek, bylo místem rodinné tradice, pýchou rodu. Až konec druhé světové války zničil tuto chloubu Dietrichsteinů rozsáhlým požárem, kterému padla za oběť hlavní zámecká budova s inventářem. Po vyhoření zámku se našlo hodně kachliček s jeho znakem: Dvěma vinařskými noži ve žluté barvě, okraj modrá, z r 1620 - kouzlo, tedy pro někoho, kdo měl vkus, což se šlechtě dost dařilo. 2/V nedaleké Brtnici Collalto. Story devastace zámku by měla být známa. Její publicita, také přispěla k vyhnání PhDr. F. Hoffmanna z Jihlavy. viz. H. články Jiskra 1968. Manfred a po něm jeho syn Oktavián Collalto si pro své bydlení vybrali Uherčice, které vybavili cennými obrazy z ostatních moravských sídel. Zámek Uherčice důkladně zdevastovali PS-áci, navštivte, je to poučné. V Jaroměřickém zámku, později i v první expozici na Roštejně v roce 1967, byla vystavena keramika místního toufara z jihlavského musea. Toufar se sem snad vrátil, jejich nadání se transformovalo do osobnosti místního malíře Toufara ? Osobnost: Alois Toufar Popis: Narozen 28. 4. 1919 v Brtnici (Jihlava), zemřel 17. 11. 1978 tamtéž. Malíř, pedagog, výtvarný teoretik, organizátor výstav nejenom v Jihlavě.

BITVA NA BÍLÉ HOŘE + PRÁVĚ DNES Koncert k pádu Berlínské zdi Dnes21:50 ČTart. Klavírista a dirigent Daniel Barenboim uvedl krátce po odstranění železné opony pro občany bývalé NDR koncert Berlínských filharmoniků z Beethovenova díla. Dnes uplynulo od této převratné dějinné události - pádu Berlínské zdi - 41 let. Hovoří A. Wedow, G. Teutsch, R. Watzel, B. Forck a další. TO JSOU TY HISTORICKÉ UDÁLOSTI MILNÍKY EVROPSKÝCH DĚJIN

Bitva na Bílé hoře definitivně potlačila povstání, při kterém se české stavy pokusily dosáhnout mimo jiné náboženské rovnoprávnosti mezi katolíky a protestanty. Nešlo o rovnoprávnost mezi katolíky a protestanty šlo o rozdělení moci a následně příjmů plynoucích z této moci. Nic nového pod sluncem od doby kdy si začal člověk uvědomovat, že se dá jakákoliv náboženská kultura lehce používat k osobnímu obohacování, omezeného počtu lidí.

Nic nového pod sluncem od doby kdy si začal člověk uvědomovat, že se dá jakákoliv náboženská kultura lehce používat k osobnímu obohacování, omezeného počtu lidí. ------------------------------------------------------------------------------------------ Nic nového pod sluncem od doby kdy si začal člověk uvědomovat, že se dá nejlé-cokoli, nejlépe politika i nacionalismus, jistě i náboženství lehce používat k osobnímu obohacování, omezeného počtu lidí. ZNEUŽÍT SE DÁ VŠE Od ohně, který lidstvu přinesl Prométeus, až ke kuchyňskému noži, chce to rozum, cit a slušnost: "Nedělej mi co nechceš, aby jiní dělali tobě" --------------------------------------------------------------------------------------------- BITVA NA BÍLÉ HOŘE "I když po Bílé hoře museli odejít, do dnešního dne vzpomínají na jižní Moravu jako na zemi svých počátků," Habáni (nebo také toufaři z něm. taufen "křtít") byly novokřtěnecké skupiny křesťanů žijící v komunitách na jižní Moravě a na Slovensku. Známá je dodnes habánská keramika nebo víno z habánských sklepů. Také Osobnost: Alois Toufar Popis: Narozen 28. 4. 1919 v Brtnici (Jihlava), zemřel 17. 11. 1978 tamtéž. Malíř, pedagog, výtvarný teoretik, organizátor výstav nejenom v Jihlavě. ---------------------------------------------------------------- Habáni mluvili německy. Moravská nekatolická šlechta je přijímala na svých panstvích, například Žerotínové, Kaňovští z Dubňan nebo páni ze Zástřizel. Demonstrovali tím jednak svoji suverenitu v otázkách náboženství a zároveň jim anabaptisté – habáni přinášeli pro svou pracovitost nemalé hospodářské zisky. Nedaří se mi zrovna najít proč novokřtěnci? Moje žena pediatrička, někdy přítomná na porodním sálu primářky Hromádkové, občas dost výjimečně, pověděla něco, co se tam událo. Třeba sestry po těžkém porodu se snažili dítě, než "eksne" pokřtít. To u Habánů nešlo, jejich hlavní odlišností bylo: Křest následoval až po chopení náboženské nauky a etiky. Asylu se jim dostalo až v Kanadě. TO JEDEM Z KAMÍNKŮ MÉ ÚCTY K DEMOKRACII /bohužel s přívlastkem "západní"/ Habáni z celého světa se sjedou do Hustopečí Hustopeče - Hlavní město habánů? Už brzy Hustopeče. Po čtyři dny, od 22. do 25. srpna, budou totiž právě Hustopeče hostit celosvětové setkání habánů, kteří žili na jihu Moravy v šestnáctém století. „Věhlas si vydobyli především svou řemeslností. Známá je habánská keramika nebo habánské sklepy. I když po Bílé hoře museli odejít, do dnešního dne vzpomínají na jižní Moravu jako na zemi svých počátků," uvedl pastor Apoštolské církve Karel Fridrich z organizačního výboru, který setkání připravuje. Potomci habánů jsou dnes rozesetí do mnoha zemí na několika kontinentech. U příležitosti 480. výročí příchodu jejich zakladatele Jakuba Huttera do Hustopečí se rozhodli uspořádat světové setkání právě v tomto městě. „Svou účast do dnešního dne potvrdili zástupci habánských komunit v Austrálii, Kanadě a USA. Z mnoha evropských zemí přijedou nejen potomci původních habánů, ale i jejich přátelé či lidé, kteří se touto tématikou zabývají," pokračoval hustopečský pastor. Velká habánská slavnost, kterou podpořilo i město Hustopeče, bude otevřená veřejnosti. Součástí programu je například koncert habánských písní. Návštěvníci budou mít také možnost ochutnat tradiční habánská jídla. V dosti těžkých rozpacích zírám na snahy organizací či firem na obřad a hrob "mrtvě narozeného" dítěte. Beran: "že se dá jakákoliv náboženská kultura lehce používat k osobnímu obohacování, omezeného počtu lidí."

omluva, dosti nešťastný překlep: TO JE JEDEN Z KAMÍNKŮ MÉ ÚCTY K DEMOKRACII /bohužel s přívlastkem - „západní“/

To u Habánů nešlo, jejich hlavní odlišností bylo: Křest následoval až po chopení náboženské nauky a etiky. Asylu se jim dostalo až v Kanadě. TO JEDEM Z KAMÍNKŮ MÉ ÚCTY K DEMOKRACII /bohužel s přívlastkem „západní“/ Podle skutečné historie jste si to opět pane Gryc tak trochu upravil něco pro jistotu vynechal. Tak aby to bylo kompletní bez vytržení historických faktů. V roce 1622 byli habáni ze země z náboženských důvodů v rámci protireformace vypovězeni, nebo přistoupili na náboženskou konverzi, kterou s dílčími úspěchy prováděli zejména jezuité. Exulanti museli bez majetku do jednoho měsíce Moravu opustit. Odcházejí na západní Slovensko (západ Horních Uher), do Sedmihradska, později do rumunského Valašska a na Ukrajinu. ŽE BY TEDY PRVOTNÍ EXULANTI VYUŽILI VÝCHODNÍ ,,DEMOKRACIE,,? HISTORIE SAMOZŘEJMĚ POKRAČUJE A AŽ NYNÍ DOCHÁZÍ K VÁMI UVEDENÝM ÚDAJŮ EMIGRACE DO SEVERNÍ AMERIKY, TO SE JIŽ OVŠEM TAKÉ PARALELNĚ V ČASE DOSTÁVÁME K TZV. MONROVĚ AMERICKÉ DOKTRÍNĚ, TO JE PRSAZOVÁNÍ HOSPODÁŘSKÉHO TERORISMU USA NA VÝSOSTNÝCH ÚZEMÍCH STÁTŮ JIŽNÍ AMERIKY ZA PODPORY AMERICKÉ ARMÁDY. V 80. letech 17. století bylo zrušeno společné vlastnictví a zbylí habánští řemeslníci pokračovali ve vlastních dílnách. Za vlády Marie Terezie (1740–1780) je pak na habány vyvíjen silný rekatolizační nátlak jezuitů, přičemž později došlo k jejich hromadné emigraci do (dnešních) USA a Kanady. TAK TEDY DOBA KDY ZÁPADNÍ DEMOKRACIE USA PŘIJÍMÁ HABÁNY A PŘITOM VOJENSKÝMI INTERVENCEMI TERORIZUJE ÚZEMÍ NEZÁVISLÝCH JIHOAMERICKÝCH STÁTŮ Z TISÍCI MRTVOLAMI DOMORODÝCH OBYVATEL A NASTOLOVÁNÍ DIKTÁTORŮ V TĚCHTO ZEMÍCH. https://www.databazeknih.cz/knihy/zadni-dvorek-ameriky-usa-a-latinska-amerika-od-monroeovy-doktriny-po-valku-s-terorem-68309 USA a Latinská Amerika od Monroeovy doktríny po válku s terorem. Spojené státy zasahují do záležitostí Latinské Ameriky už téměř dvě století. Jejich zásahy na obranu bohatých a mocných podkopávaly DEMOKRACII a brzdily hospodářský rozvoj. Kniha Zadní dvorek Ameriky vypráví dějiny těchto intervencí. Grace Livingstoneová je novinářka specializující se na problematiku Latinské Ameriky. Byla reportérkou Guardianu ve Venezuele, pracuje pro BBC World Service a je dopisovatelkou listů Observer, New Statesman a Tablet. Žánr Literatura naučná, Politologie, mezinárodní vztahy Vydáno 2011, Grimmus Orig. název America’s Backyard: The United States and Latin America from the Monroe docrine to the war on terror, 2009 komentář 2 03.03.2015 Není divu, že má český národ poněkud zmatek v pohledu na světové dění po komunistickém vymývání mozků. Vše, co nám bylo vštěpováno, jsme okamžitě zavrhli a své hodnocení obrátili naruby. K tomu přispěla ještě invaze v r. 1968, která záporný vztah k Rusku jako říši zla ještě umocnila. Nicméně platí, že sovy nejsou tím, čím se zdají. RF není SSSR a nedivím se, že se nechce stát "zadním dvorkem Ameriky". Vyplatí se proto tuto knihu pečlivě přečíst. A ačkoli jsem měl takový slabý pocit, že autorka fandí levicovým myšlenkám, nelze zpochybňovat fakta, která uvádí. Bezesporu užitečná publikace pro naše zmatené české duše. Druhý důležitý poznatek, který jsem při četbě učinil, je fakt, že se nevyplácí hodnotit z pozice levice-pravice. Jakkoliv se považuji za "pravičáka", jediné relevantní hodnocení může být učiněno jen z jedné pozice: z pozice pravdy. Neboť pravičáci lžou stejně jako levičáci, učiní-li svou pozici z hlediska ideologie. Takové vidění pak vědomě i nevědomě oklešťuje pravdu, jen aby si ideolog udržel tu svou. Ideologie je pak cesta k fanatismu. Tak tomu Livingstoneová nepodlehla.

TAKÉ PŘIDÁM NĚCO LYRIKY https://cs.wikipedia.org/wiki/United_Fruit_Company UNITED FRUIT COMPENY Když zazněly nebeské trouby, všeho bylo připraveno na zemi a Jehova rozdělil celý svět společnostem Coca-Cola s.r.o., Anaconda, Ford Motors a dalším firmám: United Fruit Company si ponechala nejšťavnatější díl, centrální pobřeží mé země, líbezný opasek Ameriky. Překřtila znovu svá území, na ,,Banánové republiky,, a nad spícími mrtvými, nad neklidnými hrdiny, ............................... ............................... Avšak mezitím padali do hlubin přístavů, nasycených cukrem, Indiáni pohřbení v mlžném oparu rozbřesku: jedno tělo se valí, jakýsi předmět beze jména, něco jako spadlé číslo, jako větev s odumřelým plodem, hozená do jámy na odpadky. Pablo Neruda - Velký zpěv -

zajímavé... ale k věci : Vyplatí se zajímat se o to, co se děje na Krymu, Ukrajině v Rusku a přilehlých státech. Vyplatí se ne číst, ale sledovat renomované agentury, zajímat se o studenty v Hongkongu. 17. listopad to byli studenti. Vyplatí se zajímat, co se tehdy stalo. Vzpomenout na nadšení národa. Blbou náladu dnes nedělá jenom Koronavir. Praktická ukázka: Dnes je středa 11.11.2020 svátek má Martin Kdosi poničil Klíče, památník demokracie -------------------------------------------------------------- USA - POLITICKÝ ASYL PŘED NACISTY KOMUNISTY Šiklová: nejlepší ilustrací je příběh, třeba Voskovce a Wericha. PO ROCE 1968 ODEŠLA PODSTATNÁ ČÁST INTELIGENCE Čeští profesoři z amerických universit nám vzkazují jak se chovat za koronaviru. Česko žádá o pomoc. Lékařské týmy vyšle Národní garda z Texasu a Nebrasky 21. října 2020 13:03, aktualizováno 17:05 Americká Národní garda z Texasu a Nebrasky by měla do Česka vyslat lékaře na pomoc se zvládáním koronavirové krize. Po jednání vlády to uvedl premiér Andrej Babiš. Čtyři sedmičlenné americké týmy by měly dorazit příští týden. PS. vývoj vakcíny jistě všichni sledujeme ----------------------------------------------------- PPS. „Svou účast do dnešního dne potvrdili zástupci habánských komunit v Austrálii, Kanadě a USA.

Svatopluk Beran říká: Středa, 11. 11. 2020 v 10:59 a Jehova rozdělil celý svět společnostem Coca-Cola s.r.o., Anaconda, ------------------------------------------------------------ Výrobci vodky v Rusku si brousí zuby na Medveděva Redakce MAM17. 12. 2007 Výrobci vodky vytáhli v Rusku do souboje o registraci nových značek, v nichž je nějakým způsobem použito jméno Dmitrije Medveděva. Toho prezident Vladimir Putin vybral za svého nástupce pro volby hlavy státu v březnu příštího roku. “Sotva Vladimir Putin oznámil jméno Dmitrij Medveděv, žádosti o registraci produktů se jménem případného prezidentova následníka se začaly jen hrnout,” napsal deník Vedomosti. Vládní agentura Rospatent již obdržela několik žádostí o registraci názvů nových druhů vodky, kupříkladu Car-Medvěd nebo Medvědka, napsal list. Jiná vodka aspiruje na pojmenování Voloďa a medvědi, přičemž Voloďa představuje zdrobnělinu Putinova křestního jména Vladimir. Vedomosti rovněž připomněly komerční úspěch vodky Putinka. Putin podpořil dvaačtyřicetiletého Dmitrije Medveděva jako svého nástupce v Kremlu. První místopředseda ruské vlády a vysoký představitel plynárenského gigantu Gazprom pak řekl, že chce, aby nynější prezident po volbách hlavy státu v březnu příštího roku převzal funkci předsedy ruské vlády. “Dokud bude v Rusku žít myšlenka spravedlivého cara, bude využívání jeho jména v názvu produktů výhodné a výnosné,” usoudil expert společnosti BrandLab Alexander Jeremko, kterého deník citoval. Své zkušenosti se jménem na štítku nejrůznějšího zboží, mimo jiné i vodky, měl jako první bývalý sovětský prezident Michail Gorbačov. Ten tomu učinil před čtyřmi lety přítrž a pojmy “Gorbačov” a “Gorbi” si nechal zaregistrovat jako ochrannou známku. ---------------------------------------------------------- Je v tom i kus ekonomie … Denik cz. 25.6.2018 Rusko zvyšuje věk odchodu do důchodu. Přes 40 procent mužů se ho nedožije ---------------------------------------------------------- Žánr Literatura naučná, Politologie, mezinárodní vztahy. --------------------------------------------------------- Zajímavé, ale co životní úroveň, bydlení, zdravotnictví s čímž souvisí VĚK DOŽITÍ

Americká národní garda je jedna z mnohých vojenských složek USA, která je používaná nejen při živelných katastrofách či při zásazích proti demonstracím. Nese si vedle kladných položek i položky záporné, například střelbu ostrými náboji do studentů v protestujícím Ohiu campusu. Americká Národní garda z Texasu a Nebrasky by měla do Česka vyslat lékaře na pomoc se zvládáním koronavirové krize. Po jednání vlády to uvedl premiér Andrej Babiš. Čtyři sedmičlenné americké týmy by měly dorazit příští týden. Masakr studentů na Kentské státní univerzitě v Ohiu https://cs.wikipedia.org/wiki/Masakr_student%C5%AF_na_Kentsk%C3%A9_st%C3%A1tn%C3%AD_univerzit%C4%9B_v_Ohiu

To už jsme tu jednou měli, ale můžeme to opakovat do nekonečna. Je v tom i kus ekonomie … Denik cz. 25.6.2018 Rusko zvyšuje věk odchodu do důchodu. Přes 40 procent mužů se ho nedožije ———————————————————- Žánr Literatura naučná, Politologie, mezinárodní vztahy. ——————————————————— Zajímavé, ale co životní úroveň, bydlení, zdravotnictví s čímž souvisí VĚK DOŽITÍ Tak jako USA vydělali jako jediní hospodářsky na 2SV, bez jediné znásilněné ženy či upáleného dítěte či jakéhokoliv osoby nějak postižené válkou na svém území, či rozvrácení vlastní ekonomiky. Tak Rusko bylo totálně zničeno a ekonomicky utopeno oproti USA, ve 2SV. Je dobré věci skutečně porovnávat rozumně. Ale ano souhlasím s vámi, že západ na vraždění dokáže vydělávat účinněji. Pokud začne být stejně účinný i východ a zatím to tak vypadá, protože se začal učit praktiky západu, tak to bude hodně špatné pro všechny.

Kvantita a kvalita? masových vražd Hitlera a Stalina + CZ ----------------------------------------------------------- Občané soudci, ve jménu našich národů, proti jejichž svobodě a štěstí zločinci povstali, ve jménu míru, proti němuž se hanebně spikli, žádám pro všechny obviněné trest smrti. Urválek během procesu s Rudolfem Slánským ZŮSTÁVELME DOMA A PODÍVEJME SE NA AUTENTICKÁ FOTO 1968 1989 PRÁVĚ DNES

Kvantita a kvalita? masových vražd Hitlera a Stalina + CZ ----------------------------------------------------------- Občané soudci, ve jménu našich národů, proti jejichž svobodě a štěstí zločinci povstali, ve jménu míru, proti němuž se hanebně spikli, žádám pro všechny obviněné trest smrti. Urválek během procesu s Rudolfem Slánským ZŮSTÁVELME DOMA A PODÍVEJME SE NA AUTENTICKÁ FOTO 1968 1989 PRÁVĚ DNES ------------------------------------------------------------------------ Je dobré věci skutečně porovnávat rozumně. Ale ano souhlasím s vámi, že západ na vraždění dokáže vydělávat účinněji. Pokud začne být stejně účinný i východ a zatím to tak vypadá, protože se začal učit praktiky západu, tak to bude hodně špatné pro všechny. ------------------------------------------------------------------------- "souhlasím s vámi" že západ na vraždění dokáže vydělávat účinněji. KDE A JAK JSTE NA TO PŘIŠEL? ------------------------------------------------------------------------ 1. Zdeněk Gryc říká: Středa, 8. 1. 2020 v 19:36 Jasně, už „čtenář“ na – psal co si myslím a pak chtěl na to téma diskutovat. Začínalo to zajímavě slovy… Vy si myslíte……?? Stejnej trik: "Ale ano souhlasím s vámi, že západ na vraždění dokáže vydělávat účinněji." V ČEM SOUHLASÍM S VÁMI TO NECHŤ NECHÁ NA VYJÁDŘENÍ Zdeňku Grycovi, který zdraví a těší se Na shledanou jinde než na tomto blogu, kde bych se rád, od světové politiky, vrátil do jeho záhlaví ALE URČITE DĚDEČEK OVLIVNIL JEHO VZDĚLÁNÍ: Hugo Vavrečka – ztělesnění diplomacie, soudnosti a rozvahy a 17 listopadu.

„souhlasím s vámi“ že západ na vraždění dokáže vydělávat účinněji. KDE A JAK JSTE NA TO PŘIŠEL? Čína - tam byl vojensky celý západní svět aby zničil hospodářsky nejsilnější nejsilnější zemi světa, Indočína - Francie, Alžír - Francie, Kongo - Belgie a dnes všechny světové nadnárodní společnosti potřebující Cotan na výrobu telefonů a počítačů, indiánské války - dokud amerika neukradla celou zemi domorodcům - ti nebyli svobodnými občany ani když už černoši právně byli americkými občany, ti totiž žádnou půdu nevlastnili tak nevadili a nevolili. Mezi lety 1898 až 1934 Kostarika 1x, Kuba 1998-1902, 1906-1909, 1912, 1917-1922, Dominikánská republika 1903, 1904, 1914, 1916-1924, Guatemala 1920, Haiti 1915-1934, Honduras 1903, 1907, 1911, 1912, 1919, 1924, 1925, Mexiko 1913, 1914, 1916-1917, 1918-1919, Nikaragua 1989, 1899, 1909-1910, 1912-1915, 1926-1933, Panama 1903-1914, 1921, 1925. Prakticky kdykoliv byly ve střední nebo jižní americe volby, tak jim sekundovaly americké válečné lodě a vždy dle potřeby řešili vše za použití výsadku armády. To jsou informace za pouhých 35 let ve Střední Americe na podporu hospodářských investic USA v tamních zemích. Nevšiml jsem si že by tyto investice amerických soukromníků kromě hromad mrtvol, měly nějaký hospodářský význam na zlepšení života tamních obyvatel. Na bohatnutí, prosperitu, důchody, kvalitu života, či dožití američanů určitě.

Jak si třeba myslíte pane Gryc, že přišli američané při jednom zabitém vojákovi při dobývání Plzně, k těm krabicím čokolády a kotlům kakaa, které rozdávali? No odsrali to země původu kakaových bobů. Těžko říci jesti měli podobné možnosti bolševické sověty za 2SV, když si akorát tak stačili sebrat flintu po padlém kamarádovi a zdrhat od svého zabitého dítěte zapálené chalupy a znásilněné ženy.

Klidně se do záhlaví můžeme někdy někde spolu vrátit, ale pokud si nejste schopen uvědomit, že naše dnešní bohatá ,,rádoby demokracie,, není postavená a i na dále myšlená v budoucnosti jinak než na utrpení nebo i jen omezování jiných, tak jak jste byl omezován například vy či vaši nejbližší přátelé, nehneme se stejně z místa.

Jak si třeba myslíte pane Gryc, že přišli američané při jednom zabitém vojákovi při dobývání Plzně, MASCH + PENICILIN Bratře Svatopluku, na znásilňování byla v Tetčicích, kde jsem to zažil jiná armáda. Po celý život jsme čekali na: Koncert k pádu Berlínské zdi 9. listopad21:50 Vyhledat na Seznam.cz Opakování 11.11./ČTart. Klavírista a dirigent Daniel Barenboim uvedl krátce po odstranění železné opony pro občany bývalé NDR koncert Berlínských filharmoniků z Beethovenova díla. Dnes uplynulo od této převratné dějinné události - pádu Berlínské zdi - 41 let. Hovoří A. Wedow, G. Teutsch, R. Watzel, B. Forck a další. Režie:E. Schulz

na znásilňování byla v Tetčicích, kde jsem to zažil jiná armáda. Na západě ve 2SV a v například i v Iiráku v dnešním čase to dělá zase jiná okupační armáda, ,,rádoby demokratická,, a pro jistotu ještě potom upálí celo rodinu.

Kakaové boby... Je pošmourno když vstanu tak můj pohled z okna je na a za střechy paneláků. Přesně nad nimi stáli pod Pístovem v roce 68 ruské tanky. Mizernou fotografii jsem poslal také do jihlavského archivu. Jihlavský rozhlas nás vyzval, abychom hlásili jejich pohyb. Manželka lékařka měla telefon, což neměl zdaleka každý. Několikrát jsem " brňák kabrňál", jak o mě psal, informoval svého přítele, redaktora Jiskry Milana Dvořáka, který v Ji rozhlase bral telefon. ------------------------------------------------------- Kakaové boby + darebák Kryštof Kolumbus a Hernán Cortés, 1. markýz del Valle de Oajaca (1485 – 2. prosince 1547), někdy také Hernando, Fernando Cortés nebo Fernán Cortés, ale i Cortez či Cortéz byl jedním z nejslavnějších španělských conquistadorů Ameriky. Při svém tažení v letech 1519-1521 vyvrátil Aztéckou říši a položil základy španělského koloniálního panství ve Střední Americe. 11.11.2020 Aktuality/Komentáře (0), autor: V jihlavském krematoriu stoupá od října počet žehů. Obvykle se jich za měsíc uskutečňuje 160 až 170, v prvních pěti pracovních listopadových dnech už bylo 105 žehů. Přibližně 90 procent zemřelých bylo pozitivních na nemoc covid-19, řekl mluvčí Služeb města Jihlavy Martin Málek. V Jihlavě je jediné krematorium na Vysočině. ----------------------------------------- Pošlu Vám mailem svůj soutěžní návrh, Snadno pochopíte že i na tu dobu to bylo moc. Podívejte se na řešení areálu ve tvaru kříže. Průhled zasklenou stěnou obřadní síně na skalku s křížem. První žeh, 16 kubíků plynu, do pecí z Teplochotechny Olomouc, pak už jenom vkládat další, úspora. . . Těším se na Váš názor, PS. Spalovnu odpadků, vyvolaná investice sídliště Bedřichov jsem nenavrhoval já, ale švagr, taky Zdeněk, ale Baueršíma. Dejme si pohov !

Vážení kolegové, 11. 11. byla na pylon od arch. Pragera před Federálním shromážděním, nyní Nové budově Národního muzea, umístěna bronzová plastika Plamen, podle původního návrhu V. Chlupáče. Protože nebylo možné autorské zvětšení z desetinového modelu do původně uvažované žuly, se kterou Chlupáč tak osobitě pracoval, byl zvolen bronz, do kterého sochu převedl A. Kašpar za účasti syna M. Chlupáče. Nyní je tedy dílo kompletní, zahalené a čeká na další krok, kterým bude již slavnostní představení veřejnosti v přímém přenosu ČT, 17. listopadu 2020 v 11:00, za komorní účasti ministra kultury, generálního ředitele Národního muzea a několika vybraných médií. O umístění plastiky vzniklé na pro umístění na pylon dedikovaný J. Palachovi se po více než 50 letech Zasloužilo Národní muzeu Zbyšek Stýblo

Sochař Zdeněk Macháček nedávno umřel, bylo mu 95 let. Sochař Zdeněk Macháček se narodil 16. srpna 1925 v Brně. Po maturitě na reálném gymnáziu studoval /1945-47/ zoologii a antropologii na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Školu však nesměl dokončit. V r. 1952 absolvoval Vyšší školu uměleckého průmyslu v Brně. Poté byl krátce zaměstnán a od roku 1961 se věnuje sochařství jako svobodnému povolání. Do roku 1971 působil v Brně, pak se stěhuje do Křížovic u Doubravníka, kde dosud žije a pracuje. V jeho tvorbě se opakují motivy zvířat, ženy i muže a vztahy mezi nimi. Stálou inspirací je nádherná příroda, která ho obklopuje a prožitky z ní. Nejčastějším sochařským materiálem je dřevo. Spolu s malířem Miroslavem Štolfou byl v r. 1962 mezi zakládajícími členy tvůrčí skupiny Parabola, je členem Horáckého klubu a Sdružení Q. S Rostislavem Magni byl zakladatelem mezinárodního sochařského sympozia Dřevěná plastika ve Žďáru nad Sázavou a podílí se na její organizaci. Z. Macháček uspořádal několik desítek samostatných výstav, účastnil se četných výstav kolektivních u nás i v cizině. Jeho díla jsou zastoupena v mnoha galeriích a muzeích doma i v zahraničí. Jeho plastiky zdobí nejen soukromá obydlí, ale i veřejné prostory České republiky, Slovenska, i Švédska. Nacházejí se také v mnohých architektonických interiérech – např. Plastiky zvířat v Pavilonu Anthropos Moravského zemského muzea v Brně – Pisárkách, Ptáci v areálu brněnského výstaviště. Jeho dřevěné plastiky jsou součástí dětských hřišť v Křížovicích, Praze – Kunraticích, v Blansku. “. „Sochařském“ proto, že muž galeristky Zdeněk Macháček je sochař Galerie z ruky se nachází v Křížovicích u Doubravníka, vysoko nad řekou Svratkou v nádherné krajině uprostřed lesa, nedaleko hradu Pernštejna. Výstavní prostory jsou v původní stodole. Ve spodní části galerie bývají autorské výstavy, obohacené při vernisáži asi hodinovým koncertem. V horní části galerie jsou vystaveny většinou obrazy autorů kmenových ale i nových. Galerie se orientuje na moderní umění, vystavuje a prodává obrazy, sochy, skleněné objekty, grafiky, šperky, hedvábné šátky, kabelky i keramiku. V červenci bývají venku – v sochařském amfiteátru – koncerty a různé hudební literární „podvečery“. „Sochařském“ proto, že muž galeristky Zdeněk Macháček je sochař a jeho dřevěné plastiky vtiskly tomuto kouzelnému místu neopakovatelný ráz. Celou sezónu je též přístupná jeho stálá expozice. V galerii si můžete dát i kávu nebo jiné nápoj, protože pro návštěvníky galerie je zde malé občerstvení. Stanislava Macháčková galeristka ----------------------------------------- Ještě jsem tady Zdeněk Macháček Premiéra: Pátek 19. 12. 2008 na ČT2 Tereza Brdečková hovoří s lidmi, kteří mají víc za sebou než před sebou. Režie Z. Tyc Sochař Zdeněk Macháček se po okupaci v roce 1968 rozhodl pro malou emigraci. Neopustil Československo, ale do značné míry veřejný život, z něhož byl beztak jako bezpartijní vypuzen. Jen výtvarníci vědí, jak obtížně se jim žilo, když nesměli být a zhusta ani nechtěli být členy normalizovaného svazu výtvarných umělců. Zdeněk Macháček se tedy stal robinzonem v Křížovicích, maličké obci na kraji Českomoravské vysočiny, která byla víceméně odsouzena k vylidnění a zániku. Z rozpadajícího stavení vybudoval útulný dům, ateliér, vedle domu malý lesní amfiteátr a jeho manželka zde vede úspěšnou a oblíbenou výtvarnou galerii. Z pololesní samoty se tak ovšem stalo místo oblíbených setkání muzikantů, výtvarníků i divadelníků. Zdeněk Macháček se narodil v roce 1925. Na důchod nemá ani pomyšlení a robinzonem se nakonec nestal. Jednomu nejvýznamnějších sochařů své generace se ale po tomto snu občas zase zasteskne. Ještě jsem tady Umělec neumírá, Žije ve svém díle . . .

Na blogu uveřejněnou zprávu o chystaném odhalení plastiky "připomínka na Jana Palacha" poslal arch. Stýblo. Poslední komentář blogu se nějak vytratil, takže doplněk od kolegy z Bloku: ------------------------- Posílám a zdravím S.Ž. Národní muzeum představilo dokončený Palachův pylon Před Novou bodovou Národního muzea se již řadu let vyjímá necelých 30 metrů vysoký ocelový pylon, který nebyl až doposud zcela dokončen. Nyní Národní muzeum tento pomník dokončilo a vdechlo mu tak původně zamýšlenou podobu. Celé dílo bylo slavnostně představeno veřejnosti 17. listopadu 2020, kdy si připomínáme znovunabytí svobody v naší zemi a stalo se tak nejen němým svědkem, ale i přímým účastníkem historických událostí, připomínkou oběti Jana Palacha a zároveň odčiněním ztráty tvůrčí svobody jeho autorů Karla Pragera a Miloslava Chlupáče. Palachův pylon je pomník památce Jana Palacha stojící u Nové budovy Národního muzea, bývalého sídla Federálního shromáždění v Praze. Tento ocelový pylon navrhl architekt Karel Prager v únoru roku 1968 při projektování komplexu Federálního shromáždění. Architekt Prager od počátku spolupracoval s nejlepšími výtvarníky té doby. Na formulování výtvarného konceptu se podílel jeden z nejvýznamnějších českých historiků a teoretiků umění Jiří Šetlík. Štíhlý ocelový pylon, který znázorňuje k nebi šlehající plamen, měl podle původního návrhu nést plastiku Miloslava Chlupáče nazvané Plamen. Dramatické události, které se odehrály v Československu během výstavby komplexu Federálního shromáždění (srpnová okupace země vojsky Varšavské smlouvy a zejména sebeupálení Jana Palacha v lednu 1969) přiměly autory pylonu ke spontánnímu rozhodnutí svoje dílo, stojící před hlavním slavnostním vstupem do komunistického parlamentu a pár desítek metrů od sebeupálení, věnovat památce Palachovy oběti. K dokončení realizace umístění plastiky na ocelový pylon však nakonec nedošlo. Po radikální změně politického kurzu, bylo stranickými orgány KSČ rozhodnuto o odstranění a neinstalování některých výtvarných děl připravovaných pro budovu Federálního shromáždění a o jejich nahrazení jinými. Zvažovala se dokonce i úplná likvidace pylonu samotného. K té nakonec nedošlo a architektem Pragerem vyhrazené místo v pylonu pro Chlupáčovu plastiku vyplnil dutý kamenný blok se státním znakem a dvěma větami z československé ústavy. Pozapomenutý a veřejně neznámý význam monumentu připomněl až v roce 2018 akademický sochař Antonín Kašpar, který ocelový pylon restauroval. Při restaurátorském průzkumu objevil v archivu Národního muzea dokumentaci na přístavbu a úpravy budovy Federálního shromáždění, kterou vypracoval Architektonický atelier GAMA v roce 1991 a výkresy podepsal tehdejší ředitel atelieru architekt Prager. V této dokumentaci se pylon již nazývá Palachův pylon a navrhuje se jeho rehabilitace. Karel Prager po Sametové revoluci napsal: „Pylon před budovou Federálního shromáždění a jeho kamenný blok nebyl dokončen vytesáním skulptury „Plamen“ sochaře Miloslava Chlupáče. Skici této plastiky byly uchovány a je ji třeba dokončit do sádrového modelu pro realizaci v žulovém bloku přímo na místě. Nápisy a státní znak náhradně osazený na kamenném bloku byl již odstraněn.“ K následné rehabilitaci však z neznámého důvodu nedošlo, autoři Palachova pylonu mezitím postupně zemřeli a na sádrovou skicu opět na dlouhá léta usedl prach. V čase Palachových nedožitých 70. narozenin, v němž projekt rehabilitace znovu spatřil světlo světa, se vedení Národního muzea rozhodlo původní záměr dokončit. Rok 2019, kdy si celá země připomněla 50 let od Palachovy živé pochodně a 30. výročí Sametové revoluce, byl pak ve znamení prvních jednání o rehabilitaci Palachova pylonu se zástupci dědiců obou autorů, restaurátorem, zástupci Národního památkového ústavu a Ministerstva kultury. Vzhledem k hmotnosti původně navrhovaného bloku a problematice jeho ukotvení na ocelový pylon bylo třeba provést realizaci v jiném materiálu, který se blíží autorské práci a výtvarným záměrům. Po konzultaci se zástupci nositelů autorských práv a zástupci Národního památkového ústavu byl zvolen jako finální materiál bronz. V témže roce byly zahájeny první práce na realizaci plastiky, kterou byl, na základě výsledku veřejné soutěže, pověřen akademický sochař Antonín Kašpar. "Připomínáme 31. výročí Sametové revoluce, Den boje za svobodu a demokracii, ale také památku všech hrdinů, kteří za naši svobodu a možnost žít naše životy v demokracii, obětovali životy své. Naše vlast a její obyvatelé právě prožívají nelehké časy. Přesto, a právě proto jsme se památník Jana Palacha, skromně a při dodržení všech platných protiepidemických pravidel za využití televizního přenosu a on-line technologií, rozhodli právě v dnešní den odhalit. Abychom tak vzdali čest všem, kteří se o naši svobodu v minulosti zasloužili, připomněli si její důležitost pro současnost a nezapomněli ji ochraňovat ani v budoucnosti," říká generální ředitel Národního muzea Michal Lukeš. Dokončené dílo bylo slavnostně představeno veřejnosti 17. listopadu 2020 v 11.00 hodin před Novou budovou Národního muzea. tisková zpráva -------------------------------- Stýblo nelhal, jak jsme se mohli včera po 11 hod. na ČT přesvědčit.

PRÁVĚ DNES Příběhy předmětů Dnes14:45 Vyhledat na Seznam.cz Když si v roce 1963 začínající lékař Jiří Koťátko koupil stařičké Bugatti 43, netušil, že právě vstupuje do velkého příběhu o lásce, smrti a rychlosti. Bugatku tehdy pořídil za čtvrtinu ceny nové škodovky a objížděl s ní přidělené lékařské obvody. Až časem vypátral, že jeho vůz patřil původně Elišce Junkové, největší ženské hvězdě automobilového sportu. Eliška vstoupila do světa závodění ve dvacátých letech po boku svého manžela, bankéře Čeňka Junka. Během 6 let od Bugattiho koupili osm závodních automobilů, patřili k jeho nejlepším zákazníkům a také k přátelům. Eliška Junková poznala zblízka i odvrácenou tvář svého sportu, když při Velké ceně Německa ztratila manžela. Na závodní trati se před jejíma očima zabil i rodinný přítel Jiří Kristián Lobkovic a smrt čekala v závodním voze i na Bugattiho syna Jeana, jehož obdiv k Elišce překračoval hranice přátelství. Eliška Junková byla velkou sportovní hvězdou, ale své zájmy neomezovala jen na automobilové závody. A tak mezi její přátele patřil stejně tak Enzo Ferrari jako básník Jaroslav Seifert. Po roce 1948 se musela stáhnout z veřejného života, protože nerozlučně patřila k obrazu první republik

Fotografie Elišky Jungové je na 2. stránce publikace: BYDLENÍ MODERNÍ ŽENY NA OSE PRAHA – BRNO Jak vypadalo bydlení moderní ženy ve 20. a 30. letech minulého století na Pražském hradě a jak v brněnském podhradí? Odpoví nová publikace Muzea města Brna nazvaná „Moderní žena. Osa Praha – Brno“. Připomeňme si příběhy dvou silných a odvážných žen. Alice Garrigue Masaryková, dcera prvního československého prezidenta, ovlivnila novodobou podobu interiérů na Pražském hradě. Anna Morávková Kancnýřová zase v Brně vydávala populární časopis Práce ženy. Obě výjimečné ženy spojuje jméno architekta a bytového designéra Jana Vaňka. Právě Jan Vaněk zařizoval v Praze ve vinohradské vile bratří Čapků slavný společenský pokoj, v němž se scházeli pátečníci. A v Brně Vaňkova firma Standard bytová společnost vyráběla nábytek pro vilu Tugendhat podle návrhů Miese van der Rohe a Lilly Reich. Nábytek z běžné produkce firmy si dokonce Mies van der Rohe vybral pro jeden z dětských pokojů, který nebyl vzhledem k věku chlapců zařízen drahým dýhovaným nábytkem. Vaněk jako jeden z prvních nabídl ženám účelné, praktické a přitom elegantní bytové zařízení. Jeho návrhy odhodily nevkusné dekorace, těžké závěsy a masivní kusy. S jeho křesly mohla žena pohnout jednou rukou, byt byl rázem prosvětlen sluncem a domácí práce jí usnadňovala technika. Vaněk prohlásil, že moderní člověk má bydlet v moderním obydlí – ženám takové prohlášení tehdy pomohlo zvedat hlavu a rovnat záda. „Dnešní žena musí být aktivní, musí vystupovati veřejně, a k tomu je třeba, aby přestala býti zakřiknuta starosvětskými muži a ženami, aby jak říkají Francouzi ‚ měla courage de son opinion‘. Netřeba si zakrývat skutečnost, že názory té ženy dnešní jsou kacířstvím, bojem proti předsudkům a bludům a předsudky a bludy se musí ubíjet.“ TGM Nová publikace čtenářům přiblíží podobu moderně koncipovaných interiérů soukromého bytu rodiny prezidenta T. G. Masaryka na Pražském hradě i podobu brněnského bytu Anny Morávkové Kancnýřové. Kniha je plná dobových fotografií a archivních materiálů. Připravil ji Jindřich Chatrný, vedoucí Oddělení dějin architektury Muzea města Brna, ve spolupráci s Martinem Halatou z Archivu Pražského hradu a Olgou Jeřábkovou z literární redakce Českého rozhlasu. Publikaci vydalo Muzeum města Brna s Archivem města Brna. Kniha „Moderní žena. Osa Praha – Brno“ je k zakoupení v prodejně suvenýrů na hradě Špilberku a na Nové radnici. https://www.spilberk.cz/bydleni-moderni-zeny-na-ose-praha-brno/ -------------------------------------------------- PhDr. Tomáš Baletka, ředitel státního okresního archivu Vsetín napsal 24. července 2019 předmluvu ke knize "Rozmarné hostince Valašské". Na stránce 365 této publikace je fotografie Čeňka Janíka. Jeho dcera Marie měla: Vůdčí list číslo 12. Okresní úřad Valašské Meziříčí. Marie Janíková nar. 1908 v Rožnově p. R. "jest na základě předloženého vysvědčení způsobilosti ve smyslu § 22 nařízení ministerstva vnitra ze dne 28 dubna 1910 říšského zákona číslo 81 oprávněn k samostatnému řízení osobních automobilů s motory výbušnými" Valašské Meziříčí dne 5. března 1930. Okresní hejtman: podpis nečitelný. Doklad, nesloužil Marii Janíkové pouze k tomu, aby se zachovala fotografie, která ukazuje dobové oblečení.

Tohle není z BLOGU, ale z BLOKU To byly krásné časy Po pěti hodinách, jednom Neurolu, naučení látky o pět kapitol zpět, a jedné dobře mířené facce, jsem naučila svého vnuka rovnice o jedné neznámé, jako když bičem mrská. Po zkušenostech s učením mých dětí (dokopaných terorem k vyššímu vzdělání), a následně mých vnuků, je mi líto, že jsem se nenarodila na malém ostrově, kdesi v Tichomoří, kde jedinou starostí by bylo sehnat si kus žvance, a spokojeně žít za šumění mořských vln a šustění větru v listech palmoví, zcela negramotná. Já už opravdu ve svých letech, kdy mám blíž do hrobu než do kolébky, nechci nikoho učit rovnice, gramatiku a bezobratlovce. Nejdříve své děti (mladá a silná), a teď jejich děti (stará a unavená). No, fuj! Kdo tohle vlastně naučil mě? Poslední "učitelská" zkušenost mě donutila přemýšlet, zda já, coby dítě školou povinné, jsem měla taky takové problémy, a jak moje vzdělávání vlastně probíhalo. V každém případě pro moje rodiče bezproblémově. Nepamatuji se, že by se některý z nich zúčastňoval "rodičovských schůzek", jak jsem k tomu byla nucena později já, jako zodpovědný rodič. Nevzpomínám si, že by za mé učitele musel někdo z rodičů suplovat a učit mě doma třeba ty pitomé rovnice. Skutečnost, že jsem nebyla zázračné dítě, které se nemuselo učit, měla dopady na moji maličkost v podobě několika výprasků (zásadně od mamičky, neb tatíček byl humanista). Byla přesvědčena, že dobře mířená facka podstatně urychlí výchovný proces. Mamička měla mušku lepší než Vilém Tell. Přes toto kruté zacházení nemám kupodivu dodnes pocit, že jsem byla týrané dítě. Naopak, není nic hezčího, než vzpomínky na mé dětství a mládí (když pominu vládu jedné zdivočelé strany). Přes odpor můj i komunistů, jsem prošla do života řádně vzdělána, ke spokojenosti rodičů i své (což jsem ocenila až mnohem později).)Tak jsem začala vzpomínat, jak to vlastně ve škole tenkrát bylo. Dost kantorů se zapsalo do mých vzpomínek asi až do mého exitu. Tak na příklad pár z nich: paní soudružka učitelka Válková vyučující nás češtinu stylem "Já vám to do těch palic natluču, i kdybyste to neměli přežít!". Věřím, že moji spolužáci dodnes umí vyjmenovaná slova, vzbuzeni uprostřed noci a úplně ožralí, "bflmpsvz" by vysypali bez zaváhání. Absence jejich znalostí znamenala automaticky z diktátu pět, i když vše ostatní bylo bezchybně a krasopisně napsané. Krasopis, ano takový předmět opravdu existoval, a paní soudružka učitelka měla na naše výkony veliké požadavky, co se tohoto předmětu týká. Když prohlásila, že můj písemný projev vypadá jako klínové písmo starých Egypťanů, a že si opíšu dvacetkrát "Píseň práce", abych si vypsala ruku, uronila jsem slzu. Namítla jsem, že by stačil jeden trest, proč mám psát zrovna "Píseň práce", že navrhuji třeba hymnu, že tohle mamička nerozdýchá. Neustoupila a já doma pilně psala, zatímco ostatní skotačili venku. Mamičce jsem se bála přiznat, že tuhle blbost píši za trest. Nebylo jinačího východiska, než drze lhát, že to píšu do zpěvu, pro kamarády, protože ve zpěvníku není a my ji musíme umět. Mamička, majíc o komunistech nevalné mínění uvěřila, že jsou tak pitomí. Já lhala a umírala strachy, že když kápnu božskou, tak mi navrch přidá opsat Shakespearův "Sen noci svatojánské", nebo Karafiátovy "Broučky". Měla obojí moc ráda. Na pani učitelku Broučkovou vzpomínáme s láskou. Nebila nás, neřvala, a když bylo volno, vyprávěla nám staré antické báje. My poslouchali, jak Zeus zahýbal Héře, jak Helena vzala roha s Paridem, a co z toho bylo za melu. Na její vyprávění jsme se těšili, jak malé děti na pohádky, a makali, aby nám zbyl čas na další příběh. Být to dnes, tak jsem dysgrafik, psala bych jako prase, a neuměla po 30 letech "Píseň práce" (což by byla děsná škoda, no uznejte!). O antice bych nevěděla zhola nic, a ptala bych se, kde to spává, co to žere. Pan soudruh učitel Klikar, matikář, přezdívaný Herodes, to bylo jiné kafe. Od šesté třídy do deváté jsme házeli korunky do kasičky svatému Antonínovi, ať nás příští rok má někdo jiný. Svatému Tondovi koupil farář nové šatičky, a my zase měli Herodese. Před jeho hodinou bylo o přestávkách ve třídě hrobové ticho. Zoufalci, kteří tušili, že ne vše ovládají, se snažili na poslední chvíli zachránit si kůži, a dohnat, co se dohnat v pěti minutách nedalo. Naivní troubové. Zelené manšestrové sako, s koženými záplatami na loktech, kalhoty barvy neurčité, obočí jako Brežněv a postava taky taková, vlasy ala Einstein. Impozantní postava vkráčela do třídy za hrobového ticha, my stáli v pozoru jak vojáci na buzerplace. Obrovská ruka mávla, někteří sedli do lavic, některým se podlomila kolena. Během dvaceti sekund napsal z hlavy na tabuli příklad, dlouhý jako Lovosice, a rovnítko. Třída strnula a upuštěný špendlík by vydal zvuk bomby. Vyvolal pět nešťastníků k tabuli, a už to jelo. Za rovnítkem se rozechvělé ruce snažily vypočítat příklad. První zaváhání, a ozvalo se "Pět, sednout!", "Pomalej, tři, sednout!", "Blbej, pět, sednout!", "Ještě blbější, pět!", "Kuba se nám překonal, čtyři, sednout!". Nejblbějšího, vyprovodil ze stupínku pořádným pohlavkem. Kuba je dnes, mimochodem, řádným profesorem fyziky na prestižní universitě v USA, a deset týraných studentů si vybralo po maturitách Matfyz. Můj oblíbený předmět, ať jsem studovala cokoliv, byl matika a mechanika. Dnes by pana soudruha učitele odsoudili a zavřeli, že by zčernal. Za všechny ty pohlavky, štulce a modřiny na rukou, co nám udělal dřevěným pravítkem. Holky tahal za vlasy a vyhazoval na hanbu, čumákem ke zdi k umyvadlu v rohu třídy. Prostála jsem tam něco hodin, a přesto mi nic z probírané látky neuniklo. Když mi řekl, že tak beznadějně blbou holku ještě neviděl, že ubozí rodiče určitě nevědí, co zplodili za dementa, a mnoho jiných pochval tohoto typu, tak doma ani muk. Mamička by řekla, že to tak bude, protože pan učitel má vždycky pravdu. A já vím, že nebýt jeho, neuměla bych matiku, a měla bych odborníky diagnostikovanou lehkou mozkovou dysfunkci a zvláštní péči ohledně mého vzdělávání. Námi milovaný učitel na chemii, zvaný Nuklid. Starý pán, který měl být už dvacet let v penzi. Kdysi vyučoval latinu, a protože komunista nějak nestíhal vyškolit během jednoho roku soudruhy dělníky na kantory, nechali ho učit chemii. Zásadně dával za jedna, a když už bylo opravdu zle, a někdo nevěděl, že H2O je voda, tak chytil nemilosrdně, bez slitování za dvě. Já k tomu přihodila (nevím jak) ještě H2SO4 a tím moje vědomosti o chemii končí. Na druhou stranu jsme díky němu, vedli zuřivé debaty, jestli je lepší zlo činiti nebo snášeti (Kubík dokonce zlomil Baxovi nos, když mu došly argumenty). Řešily se filozofické otázky tohoto světa, o smyslu bytí a nebytí. Platon a spol. To byla Nuklidova parketa a na ní nás naučil tancovat. Hyperaktivita, byla ovšem i tímto milovaným kantorem, přísně zakázána. Takovýto jedinec byl potupně vykazován ze třídy za dveře. Shrnuto a podtrženo: nás, chudinky, nikdo nikdy neuznal za nemocné dyslektiky, dysgrafiky, dysjánevímco, za postižené mozkovými dysfunkcemi, nebo hyperaktivní. My jsme byli prostě blbí, nebo neukáznění. Dostali jsme po čumáku, mnozí hned při projevu blbosti a nekázně ve škole, mnozí až doma, když matky, popřípadě otcové, přečetli poznámky nebo vysvědčení. A bylo vymalováno. Škola se s námi nemazlila a díky za to. Rodina nám dala mantinely i za to dík. A tak se stalo, že když můj milovaný vnuk, po pěti hodinách nechtěl pochopit, jak se počítají rovnice, a Neurol přestal působit, použila jsem onu starou metodu mojí mamičky a Herodesa. Trefila jsem se přesně, facka sedla a stal se zázrak: vzápětí jsme počítali zcela bezchybně jednu rovnici za druhou. Z matematiky máme za jedna. Že neumí jíst příborem, už nějak přežiju.

Dnes20:00 Vyhledat na Seznam.cz Celovečerní televizní dokument s využitím aktuálně nalezených audiovizuálních záznamů vypráví příběh vykonstruovaného politického procesu z listopadu 1952, příběh jeho obětí i strůjců. Na jeho konci bylo 11 popravených bývalých vysokých funkcionářů KSČ, straně oddaných komunistů, kteří před soudem na předem známé otázky žalobců a soudců mechanicky „recitovali“ naučená doznání a obvinění „spolupachatelů“, bývalých přátel a spolupracovníků. Hlavní dějovou linií je příběh Rudolfa Slánského, člověka oddaného komunistickému hnutí, straně, i přes únos jeho dcery v Moskvě v průběhu války, jenž se nikdy nevysvětlil. Slánský byl a zůstal obdivovatelem a přítelem Sovětského svazu, komunistických myšlenek a komunistické strany. Zapsal se do dějin jako podporovatel československé pomoci vznikajícímu státu Izrael, jako důsledný organizátor KSČ a nemilosrdný likvidátor opozice v Československu po roce 1945 a 1948. Spolu s Klementem Gottwaldem pozvali do Československa sovětské poradce, kterým dodali neformální autoritu až do té míry, že to byli oni, kteří určovali vývoj politických procesů, jež inscenovali. Rudolf Slánský, nejmocnější muž KSČ, se nakonec sám stal jejich obětí. ------------------------------------------------------------------------------ V roce 1952 na našem na gymnásium RG Židenice v Brně maturovali: včetně spolužáka Otakara Štěrby. Viz. Almanach 111 LET GYMNÁSIA KŘENOVÁ str. 192 Štěrba Otakar 152 IV. B (Židenice) první profesor ekologie, jmenovaný Václavem Havlem str. 177 III. C Rozehnal Bedřich 1922 kriminálník od ledna roku 1961, presidentův vězeň Antonín Josef Novotný (10. prosince 1904 Letňany[1] – 28. ledna 1975 Praha[2]) byl československý politik a funkcionář Komunistické strany Československa. V letech 1953–1968 zastával funkci prvního tajemníka KSČ. Kromě toho během let 1957 až 1968 úřadoval jako třetí československý komunistický prezident a zároveň šestý prezident od vzniku Československa.