A jeje už dlouho tu nebylo nic chytrýho. A jaký z toho má bejt poučení pane? Máme se všichni upálit na protest proti tomu, jak to tady řídí ta banda vašich modročernozelenejch soukmenovců? Mě vynechte. Kdybyste raději strašili mrtvýma na silnicích, nebo byste nás poučil o koncentrácích, nebo anebo o zbytečnejch mrtvejch domorodcích v Iráku, mimochodem jsem tam byl na výletu šest měsíců a účastnil se "osvobozování" vlastní kůži. A to co tu převedlo pár bláznů v osmašedesátým je spíš k smíchu. To vrazi Mašínové udělali proti komančům alespoň něco ikdyž...... Na rozdíl od demonstrace hlouposti těchhle šílenců. O to větší u dospělého muže. Smutné je, že ta vaše modrá banda se neustále snaží malovat na černo a myslíte si, že jsme všichni blbci. No dávejte pozor, abyste všichni neskončili v Jelením příkopu. Hádat se nebudu. Pro Simon, soumar, Svatopluk a ostatní pravidelní dopisovatelé. Zdar a sílu. Dám i na toto slavné výročí panáka.

Cyniku, co k tomu dodat, snad že Vaše uživatelské jméno mluví za Vás.

Takhle jednostraně vám to pane Vovsík VŮBEC NESLUŠÍ. Jste tak trochu Cynik se SMRTÍ obyčejných lidí pod taktovkou tvrdého komunismu nebo tvrdého byznisu, vy na straně nomezeního zisku, oni na starně neomezené vlády lidu. Ale tu už je váš úděl odéesáka, zrovna tak jako komunistů. Se svědomím si hlavu nelámete ani jeden. Na vlně moci vzniklé z podvodu a přetvářky si již pak užíváte tlaku poltického teroru na zbylou většinu národa. DOBROU CHUŤ a neberte si toho příliš, můžete si ucpat jícen a nebo vám ucpou střeva.

Pane Berane, jak můžete při oslovení napsat "... pane Vovsík." V ČR se skloňuje, tedy "... pane Vovsíku." To je děs... Dále jsem Vás chtěl poprosit, zda byste byl tak laskav a své názory vydal knižně. Myslím, že by takový "ucelený komplet" mohl velmi dobře posloužit pro studium duševních chorob. Ale k věci. Pokud by zde pan Vovsík napsal třeba že "svítí slunce", Vy skrze to stejně napadne pravicovou politiku. Co je špatného na tom, že zde přední představitel města připomněl výročí této události. V žádném případě si nemyslím, že je právě toto forma protestu proti zrůdnosti komunismu správná, ale souhlasím s tím, že je zapotřebí abychom si oběti komunismu připomínali. Určitě nechci se smrtí Evžena Plocka srovnávat třeba vraždu Milady Horákové, ale i Plocek je v podstatě obětí komunismu. Při tom Vašem alibistickém blábolení si asi ani neumíte představit zoufalství z bezmoci, které dokáže člověka k takovému činu dohnat. Rozhodně není správné páchat sebevraždu jakou nesouhlas s režimem, ale je třeba zdůraznit nechutnost režimu, který dokáže v člověku vyvolat tak silný pocit zoufalství. Pane Berane, strčte si ten svůj levicový alibismus … kam chcete. Pane Vovsíku, děkuji.

Pane Františku Václave díky za kritiku gramatiky. Nejste první. Jestli ale pro tohle se upálil pan Plocek a jestli pro tento typ demokracie je pan Vovsík a i pomocí jeho stranických kolegů nám sem přidou tihle světový ochránci, pak jakákoliv výpověď, i když oprávněná proti komunismu, nemá žádnou morální hodnotu z úst tohoto člověka, pokud i k výročím těchto zločinů mlčí. Komunista nebo odeesák, pro většinu lidí u nás žádnej přínos. A teď něco o pravicovém alibismu. 1945 Japonsko – na samém konci války svrhnou Spojené státy krátce po sobě dvě atomové bomby na Hirošimu a Nagasaki, města bez valného vojensko-strategického významu. Na místě zahyne několik desítek tisíc civilních obyvatel, další umírají postupně vlivem ozáření. Američané se tak zapíší do historie jako jediný národ na světě, který kdy použil jaderných zbraní. Jakkoli se chtěli vyhnout údajně horší variantě invaze na japonské ostrovy, hlavní důvod tohoto činu byl jiný: vyslat jasný signál Sovětskému svazu. Atomová demonstrace síly Washingtonu tak představuje významný impuls k nadcházejícímu velmocenskému soupeření, k zahájení Studené války. >>>>>>>>>>>>>>>>>> 1946 Panama – americká armáda otevírá tzv. School of the Americas (SOA), aby ,,zprofesionalizovala“ a ,,zmodernizovala“ armádní složky v Jižní Americe. Mezi její nejznámější absolventy patří bolivijský vojenský diktátor Hugo Suárez nebo panamský vojenský diktátor Manuel Noriega. V příručce této instituce, odtajněné Pentagonem v roce 1996, se hovoří od ,,eliminování potencionálních rivalů“ nebo o ,,neutralizaci“ lidí. Dnes se tato instituce nachází v Georgii a od roku 2001 nese název Western Hemisphere Institute for Security Cooperation. 1950 – 1953 Válka v Koreji – Zemřelo při ní na 1 milion Korejců, z 85% civilní obyvatelstvo. Bylo zničeno 80% průmyslových a civilních zařízení, ¾ všech vládních budov a polovina domovů. 1953 – 1979 Írán – Po znárodnění podílů British Petroleum íránským vůdcem Mohammadem Mossadekem začíná CIA s požehnáním prezidenta Eisenhowera připravovat puč. 19.srpna je Mossadek svržen a nastupuje autoritářská vláda USA podporovaného Mohammeda Rézy Páhlavího. Spolu s Páhlavím zřizuje CIA tajnou policii SAVAK. To začne být známa pro svou brutalitu a mučení vězňů. 1954 Guatemala – Prezident Eisenhower podporuje pravicový vojenský převrat, který svrhává vládu Jacobo Arbenze. Arbenz vyvlastnil 234 000 akrů půdy vlastněné Rockefeller’s United Fruit Copany. Puč provedly CIA vycvičené oddíly. Jak státní tajemník USA John Foster Dulles, tak jeho bratr, ředitel CIA, Allen Dulles, byli podílníky v United Fruit. 1958 Indonésie – USA vyzbrojily a vycvičily tisíce protivládních rebelů, na jejichž podporu dokonce bombardovaly indonéské území. Povstání ale bylo brzy potlačeno. Nejlidnatější muslimské zemi na světě, stojící u zrodu Hnutí nezúčastněných států věnoval Pentagon zvýšenou pozornost již předtím. Prezident Sukarno byl v očích Američanů příliš vstřícný vůči domácím komunistům i Východnímu bloku (Číně). CIA se snažila Sukarna zdiskreditovat, zvažovala i jeho zavraždění. V předvolební kampani v roce 1955 dala tajně milion dolarů centristické straně Masjuni, aby posílila její šance proti komunistům i Sukarnovým nacionalistům. 1959 Haiti – vojáci USA slouží jako vojenští poradci diktátorovi Francoisi Duvalier. Ten proslul zejména svými oddíly s mačetami, které byly nechvalně proslulé svou brutalitou. V roce 1960 pomáhají Spojené státy rozdrtit povstání proti Duvalierovi. Odhady obětí jeho panování se udávají kolem 30 000. 1960 Ekvádor – Jose Maria Velasco Ibarra je svržen CIA za nespolupráci při blokádě Kuby. Je nahrazen Carlosem Jiliem Arosemanem. I ten je zakrátko odstraněn a nastupuje vláda vojenské junty. Ta okamžitě sahá k omezení lidských práv, komunismus je prohlášen za nezákonný a volby v roce 1964 jsou zrušeny. Levicoví aktivisté se dostávají na seznam podezřelých CIA. 1960 Kuba – Prezident Eisenhower zmocňuje CIA, aby podnikla kroky k destabilizaci Kuby. Je sabotována výroba, zapalována pole s úrodou, potápěny rybářské a obchodní lodě. 17.dubna 1961 se v tzv. Zátoce sviní vyloďuje 1400 CIA vycvičených a vyzbrojených bojovníků. Během tří dní jsou všichni buď zabiti nebo zajati. Nadále pokračuje ekonomická blokáda. 1962 Brazílie – Vláda Joao Goularta za pomoci CIA svržena. Moci se ujímá generál Castelo Branco. Ten s pomocí CIA nechává poprvé v Jižní Americe vzniknout komanda smrti. 1963 – 1991 Irák - Převrat podporovaný CIA dostal stranu Baas včele se Saddámem Husajnem k moci. Američané jim také dodali jména ,,nepohodlných osob“, které byly novým režimem zmasakrovány. Tento režim netrval dlouho, protože jeho podpora v Iráku byla velice slabá. Ale v roce 1968 se konal nový převrat, který vrátil stranu Baas opět k moci a znovu za podpory CIA. Sovětský svaz dodával zásoby zbraní, které režim používal na potlačení Kurdů na severu Iráku. USA umožnili Pfaulderově společnosti zásobit Irák plány pro výrobu chemických zbraní. V roce 1979 byl Saddám formálním vládcem Iráku. V tomto roce propuklo lidové povstání, které svrhlo klíčového spojence USA v regionu, íránského šáha. To podpořilo západní mocnosti v jejich orientaci na Hussajnův režim. Podpora USA dodala Iráku odvahy k použití jedovatého plynu proti kurdskému obyvatelstvu města Halabža v roce 1988. 1964 Zaire – Za podpory CIA se moci chápe Mobutu Sese Seko. Dostává se mu štědré finanční a vojenské pomoci za volný přístup USA k nerostným zdrojům země. Ačkoliv jsou obyvatelé Zaire neuvěřitelně chudí, odhaduje se majetek Mobuta Sese Seka na 4 miliardy dolarů 1964 – 1975 Válka ve Vietnamu – Prezident Lyndon Johnson nařizuje ,,použít všechny nezbytné prostředky“ pro udržení pozic USA ve Vietnamu. V roce 1965 je nasazeno ve Vietnamu 20 000 a v roce 1968 už 54 000 amerických vojáků. Letectvo používá napalmové bomby. Umírají tisíce civilistů, řada z nich je umučena při výsleších, které mají dokázat jejich spoluprací z Vietkongem. Odhad mrtvých Vietnamců se pohybuje kolem 2 – 5,1 milionů. 1965 Dominikánská republika – Vojenská intervence USA má ochránit americké životy a majetek před lidovým povstáním. 28.dubna provádí invazi na 20 000 vojáků. Povstání je poraženo. Vojenské jednotky zůstávají v zemi celý jeden rok a odcházejí až po volbách, v nichž dohlédli na vítězství Joaquína Balaguera. Za jeho vlády dochází k represím a rozevírají se nůžky mezi chudými a bohatými. 1965 Indonésie – vojenský převrat armády proti Sukarnovu režimu. Následuje frontální útok na vlivnou indonéskou komunistickou stranu, se zhruba tři milióny členy třetí největší na světě. CIA spolupracovala s generály, aby zajistila, že komunisté budou v zemi zlikvidováni. Napomohla tak jednomu z nejhorších masakrů ve 20.století. Během asi čtyř měsíců zemřelo 250 000 až půl miliónu osob. CIA vytvořila detailní seznamy osob („shooting lists“), které předávala vraždící juntě. Na smrt tak vydala tisíce levicových aktivistů, od nejvyšších předáků až po řadové členy komunistické strany, odboráře, představitele ženských a mládežnických organizací. Americká vláda poskytla indonéské armádě i finanční prostředky, rádia usnadňující spojení, džípy, jež urychlovaly přesuny vojáků a množství lehkých zbraní. 1967 Řecko – Za pomoci CIA byla svržena vláda premiéra Papandrea. 21. dubna 1967 obsadili Atény pučisté vedení armádními důstojníky (předběhli krále, který se svými generály plánoval vlastní puč). Diktatura, zvaná „vláda černých plukovníků“, pošlapala demokracii úplně. Následoval zákaz opozice a odborů, rozsudky zvláštních soudů a obnovení internačních táborů, kam byli často bez sdělení obvinění umístěni nepohodlní lidé. V celé zemi bylo vyhlášeno stanné právo a zakázány všechny politické strany. Za první měsíc vlády ,,černých plukovníků“ bylo uvězněno a mučeno na 8 000 stoupenců levice. 1971 Bolívie – Za podpory letectva pomohla CIA zorganizovat vojenský puč. Ten svrhl levicového prezidenta Juana Torrese, který znárodnil rozsáhlé oblasti průmyslu, včetně toho ropného. Nahradil ho generál Hugo Banzer, student School of the Americas. Banzarův režim byl znám brutálními postupy proti sympatizantům levice. Nechal zavraždit 200 svých politických odpůrců a pozatýkat na 15 000 lidí během sedmi let. 1972 Uruguay – armáda s výcvikem a vybavením Spojených států svrhává Tupamoros (Národně osvobozenecké hnutí) a instaluje vojenskou vládu. Spojené státy se obávaly vítězství levice ve volbách a následků, které by to mohlo pro zbytek regionu mít. Vojenská diktatura trvala 11 let a má na svém účtu 1000 politických vězňů. Je to nejvíce na světě v přepočtu na obyvatele. 1973 Chile – Při puči je zabit demokraticky zvolený prezident Salvádor Allende. Děje se tak po třech letech, kdy CIA provádí na území Chile tajné operace a hospodářské sabotáže. K moci se dostává vojenská junta v čele s generálem Augusto Pinochetem. Ačkoliv je Pinochet zodpovědný za tisíce mučených nebo zmizelých Chilanů, dostává se mu podpory USA během celé doby jeho vlády (i po ní), která trvá až do roku 1990. 1979 Nikaragua – Během sandinistické revoluce je svržen Spojenými státy podporovaný diktátor Anastasios Somoza II. Sandinisté získávají širokou lidovou podporu díky výzvám k pozemkové reformě a vyřešení chudoby. Zbylí členové Národní gardy, Somozovy brutální tajné policie, zformují oddíly tzv. Contras. Ty vedou se Sandinisty guerillovou válku. Human Rights Watch viní Contras z: útoků na zdravotnická zařízení a vraždy zdravotnického personálu, únosy, mučení a popravování civilistů, znásilňování žen, zapalování obytných budov atd. Contras získávaly finanční zdroje z obchodu s kokainem. 1979 Afghánistán – CIA cvičí a financuje všechny skupiny, které jsou ochotny bojovat proti sovětské invazi. Jsou mezi nimi i mudžahedýni, jež se stanou páteří Talibanu. 1980 El Salvador – Místní arcibiskup Oscar Romeo apeluje na prezidenta Cartera, aby přestal financovat brutální pravicovou vládu vojenského diktátora Roberta D’Aubuissona. Arcibiskup byl zastřelen během bohoslužby. Brzy poté začne v El Salvadoru občanská válka. CIA a americká armáda poskytují vojenské vládě informace o rebelech. Začínají vznikat salvadorská komanda smrti. Do roku 1992 je zabito na 63 000 obyvatel El Salvadoru. 1980 Honduras – Spojené státy vytvářejí v Hondurasu základnu pro nikaragujské Contras. Z území Hondurasu jsou také podporovány komanda smrti na El Salvadoru. Vojenská pomoc Hondurasu je zvýšena z 16 milionů dolarů v roce 1978 na 231 milionů na začátku 80.let. V zemi začínají působit komanda smrti, která odstraňují nepohodlné disidenty. 1982 Guatemala – Generál Efrain Rios Montt, bývalý student School of the Americas, se za podpory USA ujímá moci. Po puči se začnou zvyšovat zásilky zbraní. Montt vyhlašuje výjimečný stav. Během prvních šesti měsíců jeho vlády je zmasakrováno 2 600 indiánů. Během 17 měsíců je zničeno na 400 indiánských vesnic. Při státní návštěvě prohlásí o Monttovi prezident Regan: ,,je naprosto oddaný demokracii.“ 1983 Grenada – Americká invaze svrhává vládu socialisty Maurice Bishopa. I přes tvrdé boje je místní odpor potlačen. Moci se ujímá proamerická vláda, která začne zabavovat knihy a zavádí censuru. Američtí vojáci jsou prohlášeni za ,,hrdiny republiky“. 1986 Libye – 14. dubna Spojené státy zahajují operaci El Dorado Canyon, jenž má Kaddáfího režim potrestat za podporu teroristů. V rámci operace jsou bombardovány vojenské cíle v blízkosti hlavního města Tripolis a přístavu Benghazi. Americký Air Force Association Journal hovoří o 37 zabitých a téměř 100 zraněných civilních obětech. Ještě předtím jsou potopeny minimálně dvě libyjské válečné lodě. Napětí ve vzájemných vztazích pokračuje: v lednu 1989 americké F-14 sestřelí nad Středozemním mořem dva libyjské bojové tryskáče. Opakuje se tak podobný incident z roku 1981. 1988 Írán – Americká válečná loď Vincennes vplula do íránských výsostných vod a zasáhla letadlo, které letělo do Dubaje. Na palubě zahynulo 290 civilistů. Válečná loď Vincennes pátrala v oblasti po íránských bojových plavidlech. Podle tvrzení námořnictva letadlo neletělo ve vyhrazeném koridoru a neodpovídalo na radiové varování. Časopis Newsweek ale zjistil, že letadlo se svého koridoru drželo a na případné varování odpovědět nemohlo, protože nepoužívá vojenské frekvence. 1989 Panama – Americká invaze svrhává diktátora Noriegu. Ten byl v 60. a 70. letech podporován CIA, umožňoval trénink nikaragujských Contras a poskytoval podporu dalším proamerickým silám v jiných zemích Jižní Ameriky. Jeho režim se podílel na obchodu s drogami. Noriega je postaven před zinscenovaný soud. Byl odsouzen na doživotí. To byl trest za jeho stále rostoucí nezávislost na Washingtonu. 1991 Irák – 16. ledna začala tzv. Operace pouštní bouře, která měla zamezit Iráku v okupování Kuvajtu. Jsou uvaleny ekonomické sankce, v jejichž důsledku umírá na 500 000 iráckých dětí. Magazín The New Yorker později odhalí, že mnoho mrtvých Iráčanů se stalo oběťmi amerických válečných zločinů pod velením generála Bary McCaffreye. 1992-95 Somálsko – občanská válka má za následek hladomor v zemi. USA z pověření OSN střežily dodávky humanitární pomoci. Clintonova administrativa rozšířila misi na post-konfliktní rekonstrukci, tzv. nation-building. Uzavřené příměří mezi znepřátelenými frakcemi ale netrvá dlouho. V červenci 1993 došlo k tragickému omylu, jenž sjednotil Somálce proti OSN. Jednotky vedené USA zaútočily na dům, kde se měli domlouvat „warlordi“, kde však místo nich zahynuly desítky kmenových stařešinů. Američtí vojáci se ještě pokusí zajmout představitele jedné z bojujících frakcí. Na odpor se postavili nejen milice, ale i obyvatelé Mogadišu – sestřelili dvě helikoptéry a obklíčili americké vojáky. Následné záchranné akce si vyžádaly život několika stovek až dvou tisíc Somálců – z velké části civilistů. Osmnáct amerických vojáků se zachránit nepodařilo, sedmdesát dalších odešlo se zraněním. Ještě téhož měsíce nařídil Clinton zastavení bojových operací a postupné stahování sil. Somálsko bylo v 80. letech americkým spojencem. USA podporovaly diktátorský režim Mohammad Siad Barreho, využívaly námořní a letecké základny ve městě Berbera a kontrolovaly tento strategicky důležitý přístav v blízkosti Adenského zálivu u Rudého moře, kudy je transportována část ropy z Perského zálivu. Americké ropné korporace (hlavně Conoco Inc.) měly z této doby uzavřené exkluzivní smlouvy na průzkum a těžbu v Somálsku, které si mezi sebou de facto rozparcelovaly. 1998 Irák – Začala Operace pouštní liška, série bombardování při které zahynulo na 2000 lidí. Operace se odehrávala v době, kdy prezident Clinton čelil skandálu s Monikou Lewinskou. 1998 Súdán – 20. srpna USA vybombardují farmaceutickou továrnu v hlavním městě Chartúmu. Továrna podle Američanů produkovala látky k výrobě chemických zbraní, byla vlastněná Usamou Bin Ládinem nebo súdánskou fundamentalistickou vládou a byla střežena armádou. Všechna tato tvrzení se ukázala záhy jako zcela nepravdivá. O tomto americkém blundru napsal později tehdejší německý velvyslanec v Súdánu Werner Daum v Harvard International Review: „Je těžké určit kolik lidí v této nešťastné africké zemi zemřelo následkem zničení továrny Al-Shifa, avšak několik desítek tisíc se zdá být rozumný odhad“. 1999 Kolumbie – Clintonova administrativa zahajuje tzv. Plán Columbia. Ničí plantáže koky pomocí chemikálií, která znemožňuje pěstování či konzumaci dalších plodin v zasažených oblastech. Farmářům jsou udělovány směšně nízké kompenzace a veškerý odpor je potlačován silou. 2001 Afghánistán – NATO pod vedení USA zahajuje útok na Afghánistán. Oficiální tvrzení je, že se zde skrývá Usama Bin Ládin, údajně zodpovědný za útoky z 11.září 2001. Lidská práva ani demokracie ale v Afghánistánu nepanují. Dodnes se bojuje na jihu země, proamerická vláda má kontrolu tak tak nad hlavním městem Kábul. Během leteckých útoků zahynulo na 5 000 civilistů a čísla stále narůstají. 2002 Venezuela – Nadnárodní korporace a venezuelští milionáři se za podpory USA snaží svrhnout demokraticky zvoleného Hugo Chaveze. Tato snaha naráží na lidový odpor a Chavez se po několika dnech vrací do úřadu. 2003 Irák – Zahájena Operace trvalá svoboda. Útok je veden pod záminkou zabránění Iráku ve výrobě zbraní hromadného ničení a spojení s teroristickou sítí Al-Kajda. Obojí se prokáže jako lež. Podle britského zdravotnického časopisu Lancet zemřelo v důsledku invaze o 655 000 lidí více. Zásluhu na tom má nedostatek čisté pitné vody, potravin, hygienických potřeb, rozvrat infrastruktury a masivní nárůst kriminality. Zemřelo 3 401 amerických vojáků. Náklady na válku se vyšplhaly na 505 miliard dolarů. Bush očekává dalších 100 miliard pro rok 2007 a 140 miliard pro rok 2008. Ve věznici Abu Graibh a Guantanámo byli a stále jsou mučeni a vyslýcháni vězni ,,podezřelí z terorismu“. >>>>>>>>>>>>>>> ? Írán – jsou vypracovány různé scénáře leteckého útoku vůči Teheránu. Vlivní současní američtí politici, poradci i politologové volají otevřeně po bombardování íránských cílů (Dick Cheney, Norman Podhoretz, Joshua Muravcik). Úřadující americký prezident George W. Bush hovoří v souvislosti s Íránem dokonce o třetí světové válce. Přestože poslední souhrnná zpráva amerických tajných služeb konstatuje, že Írán jaderné zbraně nevyvíjí již více jak pět let, Washington pokračuje v konfrontačním kursu. >>>>>>>>>>>>>>>

Vážený pane Berane, nejsem si zcela jisty, jestli jsme se myšlenkově vůbec potkali. Vaše bezesporu velmi obsáhlá reakce je myslím o něčem maličko jiném. Komunismus zničil životy nesčetnému množství lidí. Má mnoho obětí na životech, ale i na důstojnosti. Vždyť si zkuste představit, jak v době totality veřejně kritizujete režim (tak jak to činíte nyní). Nyní na to máte bezesporu právo. Nikdo Vám ho nesmí brát. V minulosti byste se však velmi pravděpodobně dostal do vážných problémů. Mnoho lidí za komunismu trpělo. Mnozí mlčeli, někteří proti režimu bojovali. Osobně si myslím, že pan Evžen Plocek ve svém boji zašel příliš daleko. K vynášení soudu nad touto událostí však zcela jistě nejsem oprávněn. Vedení města uctilo památku člověka, který symbolicky zemřel pro pravdu. Nejen že to považuji za projev slušnosti, ale i úcty. Dále už bych se musel opakovat (viz. můj předešlý příspěvek). K Vašemu pojetí pravicového alibismu. V podstatě Váš výčet událostí není argumentem. Já jsem kritizoval Váš levicový alibismus, přičemž Vy mi argumentujete výčtem událostí, které považujete za pravicový alibismus. Tedy svůj vlastní alibismus nevyvracíte, ale pouze ukazujete na jiné. Je to tedy role zloděje, který křičí "chyťte zloděje…" Promiňte mi prosím ten příměr… Vaše historické znalosti jsou bezesporu velké, takže byste asi bez větších obtíží dokázal sestavit i seznam prohřešků SSSR, Číny, Severní Korei, apod. Článek pana Vovsíka je ale o něčem úplně jiném. Možná tomu nebudete věřit, ale nejen že nejsem v ODS, ale nejsem ani nijak ortodoxním pravičákem. Na politice ODS i já vidím mnoho chyb a nedostatků, avšak stejně tak vidím i mnoho pozitivního. Zcela jistě nechci slepě obhajovat vše pravicové, tedy ani vedení Jihlavy. Na vlastní kůži však cítím, že nyní naše město směřuje správným směrem. Na závěr snad už jen jednu myšlenku. Při hodnocení současnosti nezapomínejme na minulost.

Pane Václave domníváte se že kapitalismus je bez teroru, že nemá též mnoho obětí na životech, o důstojnosti ani nemluvě. Viděl jste někdy aspoň čast černé knihy kapitalismu? V ničem si nezadá z černou knihou komunismu a mnohdy, to je čistě můj názor, ji i předčí. Víte svoboda slova je úžasná věc. Nevím proč se jí komunisti báli, pokud by s ní nakládaly jak nynější ODS, asi by zůstali u moci dodnes. Pokud jste si ale nevšiml, ODS převedla svobodu slova na akciový trh a směnila jí na hodnotu tržní ve stylu, říkej si co chceš já si tě stejně koupím. Mohu vás z více svých článků ve kterém odsuzuji teror pravice, dokázat že s terorem levice též nesouhlasím, církev nevyjímaje. Nyní je ale v módě poukazovat jenom na to co bylo za komunistů špatné, o tom že spoustě obyčejných lidí vrátili lidskou důstojnost, kterou osobní vlastnictví u některých velice movitých lidí zcela zašlapalo. Tuto aroganci pak v odvetě k lidské důstojnosti a hodnotám buržoazie zase naopak používali ti kteří chtěli vládnout tvrdou rukou dělníků, v domění že tím něco vyřeší. Pro mne jsou oba tyto typy lidí, pro svou bezcitnost nepřijatelné. Takže pokud se nynější ODS s panem Vovsíkem nese jenom na jednoduché vlně antikomunismu, bez ohledu co bude ze zbytkem národa a co s ním bylo před tím, a triskně mlčí k zvěrstvům, které iniciují ti, jež sem chce ODS, oproti třem čtvrtinám obyvatel tohoto státu pozvat, je to pro mne obyčejná politická agitka a pan Vovsík je člověk bez morálky. Souhlasím s vámi též v určitém směru, ale jen bych ho posunul ještě více do historie a řekl - při posuzování socialismu nezapomínejte co bylo před ním. Nemyslím si že musíte být členem ODS, pouze jsem jediný, i když je mi jasné že dnes to již není ta pravá statečnost, kdo zde na těchto stránkách pravidelnějším způsobem poukazuje na aroganci ODS a snaží se poukázat na skutečnosti, které vám běžný český dení tisk nepřinese. Tím se jaksi zviditelnuji, takže v protireakci se vždy někdo ukáže a oponuje. Což je samozřejmě v pořádku, protože i já pak mám možnost zpětně reagovat a tím poukázat na odlišné vidění světa, což se myslím dneska smí. Zbytek už necháme na lidech, ať si udělá názor každý sám.

Trošičku jsme se odchýlili od tématu, ne ? :) Já osobně PLNĚ souhlasím s panem Vovsíkem, že činy těchto lidí je třeba si připomínat. Dokonce ještě více - však jak je psáno výše, upálit se pokusilo 27 lidí, z nichž 6 zemřelo. Bohužel ti mimo Palacha, Plocka a Zajíce jsou "bezejmenní" - prakticky se o nich neví. Protože ale nemám rád černobílé vidění světa - rád bych "nakousl" trochu jinou věc... Představitelé jihlavské ODS při každé vhodné příležitosti zdůrazňují zločinnost komunistické myšlenky a v podstatě to vyznívá tak, že co komunista, to zločinec, barbar a zlý člověk. Avšak tady máme trošičku rozpor... Pan Plocek byl velmi přesvědčeným komunistou (i v době svého činu). Byl to tedy automaticky špatný člověk ? Jeho sice tragický, ale přitom opravdu hrdinský čin svědčí o naprostém opaku - o jeho vysokém morálním kreditu. V některých diskusích ohledně skupiny bratří Mašínů, které nyní hýbou internetem, se objevuje názor, že zavražděný pokladník či příslušník SNB "byli komunisti, takže si to v podstatě zasloužili a museli s tím počítat". Ale může někdo z nás zodpovědně říci, jak by se tito lidé zachovali třeba právě v roce 1968, kdyby se ho dožili ? Mezi řadovými komunisty bylo velké procento lidí, kteří té myšlence opravdu slepě a nezištně věřili - jako je tomu ostatně u každé ideologie. Každá se totiž dá bohužel zneužít. Zneužijí ji ale zase jen jednotliví lidé... Přestaňme tedy konečně soudit paušálně. Vznik ústavu pro dokumentaci zločinů komunismu vítám - každý zločin by měl být potrestán, byť by se tak mělo stát třeba po sto letech. Odhalujme a dokumentujme to, co se v padesátých letech skutečně dělo. Zveřejňujme jména soudců, ale i "obyčejných" sadistických bachařů. Odhalujme skutečnou pravdu o roce 1968 - jehož mnozí aktéři doposud žijí a těší se velmi dobrému zdraví. Nenechme národ zapomenout na to, jaký byl. Ale proboha, neomezujme se jenom na laciné projevy typu "všichni komunisti jsou svině", nebo "komunismus je zločinný systém". To by podle mě bylo krajně neuctivé a nespravedlivé k takovým lidem, jako byl právě pan Evžen Plocek.

No... a vidíte, já přece nesouhlasím. Nejrůznější ideologie a náboženství mě vždy velmi zajímaly a tak jsem je dlouho "studoval". Například fašismus je ideologie skutečně zrůdná již od svého počátku (zejména Nietzscheho teorie o nadčlověku a dvojí morálce, ale i Paretův vůdcovský princip, atd.) - Mussolinim a zejména pak Hitlerem, kterému se na ni podařilo mistrně naočkovat jeho antagonismus k židům). Těm, kteří dnes pochodují po Jihlavě v okovaných botách, bych doporučil, aby si doopravdy od začátku do konce přečetli Hitlerův Mein Kampf - člověk který je jen trochu inteligentní a soudný a zná dnešní dějinné souvislosti si již po pár desítek stránkách udělá na fašismus názor sám. Také jsem však procházel i ZÁKLADY komunismu, a bohužel tam při sebevětší vůli nic zločinného nenajdete, ať se to líbí komu chce. Nemluvím o tom, že se jedná o ideologii dosti naivní a s rodem homo sapiens zcela nerealizovatelnou - mluvím o podstatě (málokdo např. ví, že základy komunismu jako takového sahají až do antiky - například o Platónově ústavě, která obsahuje ryzí prvky komunismu snad nikdo nebude tvrdit, že by byla zločinnná). Zločinné byly až režimy, které tuto ideologii chtěly realizovat. O tom není sporu. Je to ale stejné, jako kdybyste řekl, že zločinné je křesťanství, protože nám upálili mistra Jana Husa (mimochodem - a to je opět na delší debatu, ideálně za dlouhých zimních večerů nad sklenkou vína - všemi posledními režimy tak opěvovaní husité ve své podstatě nebyli z dnešního pohledu nic jiného než společenstvo teroristů a kulturních barbarů). Komunismus v podání pánů Cabeta, Barmbyho, Owena či de Saint-Simona je pouze mírumilovné utopistické učení, které sice chce nastolit "ideální" světový řád, ale v žádném případě ne násilím. To až když se těchto myšlenek chopili Lenin, Stalin, Mao a podobní, "vybrousili" z toho ideologii, která se svými důsledky od zmíněného fašismu prakticky neliší... Takže si nemohu pomoci, ale věta "komunizmus je zločinný systém" opravdu neplatí. Já samozřejmě vím, jak jste to myslel ("praktický" komunismus 20.století a režimy jej uplatňující) - proto to zde píši jen na vysvětlenou a také proto, že vím, že mne kvůli tomu šmahem neoznačíte za zarytého kryptokomunistu... Ono je to totiž těžké - každá ideologie a každé náboženství je snadno zneužitelné, pokud se ho chytí ti "správní" lidé. Například kdo opravdu četl bibli (zejména starý zákon), hemžící se násilím, krví atd., nebo korán, který je sice také dost nesnášenlivý, ale ne zdaleka tak ortodoxně, jak se mezi laickou veřejností soudí, nestčí se divit, jak může být současná realita taková, jaká je... Ale to už jsem zase odbočil od původního tématu já, takže se všem čtenářům omlouvám. Abych se vrátil k tomu hlavnímu, rád bych zopakoval, že se plně ztotožňuji s tím, že čin pana Plocka a ostatních JE TŘEBA si připomínat a že je dobře, že se na ně nezapomíná. Byli to jedni z mála našich otců a dědů, kteří nechtěli být jen součástí mlčící (byť mnohdy nesouhlasící) šedivé většiny.

Dlouho jsem se nezúčastnil žádného diskusního tématu. Nemá to smysl. Jsou to dohady o ničem. Názory můžete mít jaké chcete a stejně se pravdy nedobabráte. Vedl jsem tady diskuzi o demokracii a že by se ODS měla stydět za to, že má demokracii v názvu. Potvrzuje to i Vovsík, který by nejraději vyhlůadil všechny,kteří nekopou v modrých barvách. Myslím si, že demokracie pohlíží na všechny strany demokrastickým pohledem. To znamená, že komunisti a jiní socialisti tady jsou a je potřeba je brát jako část obyvatelstva ,jinak smýšlející, než "Modrá šance". A na tom přece není nic nedemokratického. Na politické sféře chybí politická kultura. Nechybí jenom vládě,ale chybí i vládnoucím funkcionářům na nižších místech. A tak se Vovsík může ohánět svým antikomunismem a antisocialismem a nezmění nic na tom, že řada lidí chápe upálení Plocka poněkud jinak. Ono to taky trochu jinak bylo, než se snaží Vovsík popsat. Proto taky Plocek nemá takovou popularitu jakou má třeba Zajíc,či Palach. ODS však musí mít svého hrdinu a tím se nijak neliší od komunistů nebo církve. Zkrátka hrdinové jsou potřeba k matení veřejnosti i historie. Že Vovsíku!

Pane Ďásku napsal jste to přesně tak jak to cítím a jak to vidím i já. Dokážete být nad věcí, to je supr. Na vašem pohledu a pohledu pana Vovsíka je zcela, jasný rozdíl. On běžný politický aktivista svého vyznání a pro své vyznání ochotný terorizovat pomocí své strany ostatní, bez jakékoliv kritické sebereflexe do vlastních řada a to hlavně v oblasti násilí a podvodů, vy z názorem který komentuje historické skutečnosti tak jak proběhly a byly myšleny. Díky, domnívám se, že vaším článkem si nerozhodní občané uvědomí hloubku arogance a zaslepenosti, ne nepodobnou komunistické, kterou ODS zasívá do vědomí občanů.

Lery, souhlasím.

Celkem zajímavý článek, který v dnes běžně ovládaných mediích ODS nenajdeme. O čem se bavili Putin s Bushem? O radaru? Ne. O podmořském tunelu mezi USA a Ruskem Štěpán Kotrba Je Evropa zapadlou periferií euroasijského kontinentu? Pravděpodobně ano. Rozdílnost uvažování ruských, amerických a evropských politiků o významu věcí dokládá pravdivost teze o egocentričnosti politického prostoru. Centrum vidíme vždy tam, kde jsme my. Ale ono to není pravda, protože záleží na tom, zda takto centrum chápou všichni okolo nás. Říká se tomu politická krátkozrakost... Ilustrativní ukázkou evropské krátkozrakosti je námět diskuse mezi Putinem a Bushem v Soči, tak jak ho viděl internetový deník Gazeta.ru a britské The Times. Narozdíl od české ČTK či MfD. Propojení amerického kontinentu na Sibiř nejkratším směrem, železničním tunelem pod Beringovou úžinou mezi Kamčatkou a Aljaškou by se mohlo stát fantanskním nápadem spisovatele sci-fi. Kdyby to nebyl projekt, o kterém snil poslední ruský car Miluláš II., který ho už tehdy považoval za technicky uskutečnitelný a kdyby se o něm nedávno nebavili dva světoví státníci na vrcholné schůzce mezi čtyřma očima. Spolu s projekty výstavby infrastruktury mezi zeměmi Šanghajské organizace spolupráce by asi 100 kilometrů dlouhý tunel tvořil část páteřní železniční dopravy čínské, indické a ruské produkce do USA a amerického zboží do zemí ŠOS. Náklady na výstavbu odhadují Rusové na 60 mld USD, Američané na 65 mld USD, někteří američtí experti 95-120 mld USD. K celkovým investicím je třeba přičíst i investice do výstavby tratí na Kamčatku a na Aljašce, stejně jako výstavbu elektráren při tratích. Doba výstavby? 10-12 let. Projekt Velké Sibiře 2020. Už před rokem prezident Putin schválil strategii rozvoje ruské železnice do roku 2030. Její součástí je i výstavba odbočky z Transsibiřské magistrály na pobřeží Beringova průlivu... Ekonomickým zájmem velmocí, vzdálených od sebe jen 86 kilometrů, je přístup na nerostné bohatství Sibiře, přístup k technologické produkci USA a spotřební produkci Indie a Číny. Šanghajská organizace spolupráce je dítětem perestrojkové doby, kdy byly diskutovány problémy ohledně vzájemných hranic. Po rozpadu SSSR se tyto diskuse přenesly na uskupení států Čína plus Rusko, Kazachstán, Kyrgyzstán a Tádžikistán. Oteplování na Sibiři začalo odsunem vojsk ze společných hranic, pokračovalo společným cvičením ozbrojených sil , po nárůstu islámského separatismu a terorismu spolupráce ŠOS pokračovala zřízením společné protiteroristické struktury a to vedlo i k připojení Uzbekistánu. V tomtéž období Čína navrhla vytvoření zóny volného obchodu. Schůzka v roce 2005 v kazašské Astaně potvrdila Šanghajskou organizaci spolupráce jako bezpečnostní blok, loňská schůzka v Dušanbe přinesla institucionalizaci společných ekonomických zájmů. Společnou investiční banku a řadu infrastrukturních projektů, zejména stavbu silnic a železnic. ŠOS je dnes praktickou platformou pro koordinování kroků a posilování důvěry mezi odvěkými rivaly - Ruskem a Čínou. Společný trh o velikosti 2,6 miliard lidí z této organizace činí strategické světové společenství, které na rozdíl od NATO má plný přístup ke všem klíčovým surovinám i špičkovým technologiím a naprostou populační i územní převahu. 6. 10. 2007 V Dušanbe skončil summit SNS, zahájen byl summit Euroasijského ekonomického Rusko přináší vkladem velmocenskou roli, obrovské území doteď nikým neosídlené, obrovské zásoby nerostů, ropy a plynu, obrovské množství eur z prodeje ropy a plynu i inflačních dolarů, vyspělou technologii pozemních i kosmických zbraňových systémů, jaderný průmysl civilní, energetický i vojenský, obrovskou a stále částečně centralizovanou těžkou strojírenskou základnu, vědecká centra základního i aplikovaného výzkumu, infrastrukturu (dopravní tepny, ropovody), těsné ekonomické napojení na státy v regionu, integrační uskupení – (JevrAzES, ODKB), znalost světové politiky i znalost místní politiky, vycházející z multiregionální struktury bývalého Sovětského svazu. Rusko si nikdy nenechalo vnutit onen roztříštěný globální kapitalismus, ve kterém občan ztrácí pojem o tom, co je vlast a čí vlastně je. Nenechalo si rozkrást peníze za ropu a plyn bandou prozápadních oligarchů z dob opilého Jelcina. Nenechalo si vnutit roli země třetího světa, o které bude rozhodovat MMF a Světová banka. Čína přináší silný ekonomický potenciálpragamticky centrálně řízené ekonomiky, miliardu obyvatel, velký ekonomický růst, obrovské zásoby dolarů, významný potenciál Ujgurska (Sin-ť-jang), vyspělost počítačových technologií, nezávislých na amerických patentech, trpělivost obyvatel i vlád, nízkou cenu pracovní síly, precizní organizaci centrálního plánování Říše středu a vytrvalost v úsilí. Nenechala se nikdy pokořit a destruovat neuváženými koncepty "otevření se světu" Zůstala i v 21. století silnou zemí, kde politická moc po tragických zkušenostech Maovy kulturní revoluce jde ruku v ruce s poznáním, obezřetností a odpovědností. Írán přináší geografickou polohu, infrastrukturu (stavby silnic a přehrady v Tádžikistánu), pragmatickou zahraniční politiku (aktivní politika v rámci Organizace ekonomické spolupráce), strategické vztahy s Ruskem. Ropu a plyn důležité pro většinu Evropy, politický vliv v islámském světě. Indie spolu s Pákistánem pak přinášejí zájem o středoasijskou ropu a zemní plyn, zájem na účasti v integračních uskupeních (pozorovatelé ŠOS), vojenský zájem Indie (základna Ajní) a deziluzi z působení USA. Afghánistán je důležitý pouze z hlediska tranzitu zboží na jih. Turecko je periferií tohoto vztahu, stabilizující pouze západní hranice a bránící kurdským separatistům. Společná sovětská minulost potomků SSSR, ruská vojenské základny a strategické instalace, silný etatismus, autoritativnost místních vládců, klanovými strukturami dirigovaná ekonomika, klasické sociální vazby (mahallová struktura, džüzy, silné kmenové a klanové vazby), a asijská mentalita spolu se společnými kulturními kořeny (Čingischán – později Čagatajská říše, Bucharský emirát, Chivský chanát, Kokandský chanát, později Stalin) dělají přes dílčí problémy z tohoto středoasijského spojenectví spojenectví silný blok s neproniknutelnými strategickými úmysly. Střední Asie stála staletí mezi Východem a Západem. Nyní byla globalizací a agresivitou politiky USA donucena si vybrat. Vybrala si logicky to kulturně bližší. Asii. Cílem je postupná integrace, ne nepodobná projektu EU - vytvoření efektivní celní unie a posléze vytvoření jednotného hospodářského prostoru včetně volného pohybu osob, služeb a kapitálu. Ovšem asijsky pragmaticky - bez vměšování se do vnitřních záležitostí a zaplevelování vzájemných vztahů otázkami lidských práv a demokracie. Jde o business a přežití, ne o evangelické šíření pravdy a lásky. Spojené státy, které prohrály strategickou bitvu o přírodní zdroje s Putinem i Eurasijským ekonomickým společenstvím, které prohrály i lokální soupeření v rámci projektu GUUAM (Gruzie, Ukrajina, Uzbekistán, Ázerbájdžán, Moldavsko), se s tím chtě nechtě smiřují. Pozastavením uzbeckého členství ztratil tento spolek raison d'etre a cenu jako pro-americký diplomatický klín do vztahů s Ruskem. Barevné revoluce ztratily smysl, stejně jako rozeštvávání Čečny a Náhorního Karabachu. Tunel pod Beringovou úžinou je řešením, napřimujícím pokřivené a klikatě zprostředkovávané vztahy obou velmocí. Vytvářejícím znovu pohodlný bipolární svět. V zóně jeho výstavby a výstavby navazujících komunikací se nalézá 70% dosud nevytěžených ropných zásob Ruska, 30% zásob USA - a to je 25% zásob celého světa. Přežití ekonomik i globální stabilita je nejdůležitější. A to si dnes už uvědomují i americké elity, oslabené svou vlastní strategickou krátkozrakostí, protiamerickou nenávistí obyvatelstva mnoha postimperiálních satelitů, frustrovaným islámským terorismem a ekonomickým krachem americké ekonomiky, potácející se mezi permanentní defraudací a vyčerpávajícími válkami. Amerika uzbrojila sama sebe. Po dvaceti letech od vítězství Brzezinského doktríny a pádu Berlínské zdi. Dolary i moc nad bankrotem FEDu dnes drží Rusko a Čína. Evropa už ale dnes v tomto kuse nehraje žádnou roli. "Tady se není s kým bavit", jak se vyjádřil kdysi nad politickou roztříštěností EU jeden významný americký konzervativní politik. Aniž to kdo v Evropě zpozoroval, zvítězil strategický projekt новой восточной стратегии - "Берег России" . Evropa se stala pouze budoucím rekreačním územím budoucích středoasijských elit. Viděno těmito očima, je americká snaha o separatismus v Tibetu i válka v Afghánistánu a strategické partnerství s Pákistánem snahou oddělit Indii a Írán od komplexu Šanghajské organizace spolupráce a tím tuto organizaci odříznout i od přístupu k jižnímu oceánu a k Africe. Ďábel vždy vězí v detailu, loučil se Putin s Bushem v Soči. Myslíte si, že Bush věděl, o čem to Putin hovoří?

A je tu ještě jeden ne nezajímavý článek. Sice z 30.7. 2007, ale též jsou to informace které naše demokratická media jen tak nezveřejní. Kissingerovo ultimátum Putinovi Napsal Maurizio Blondet Pondělí, 30 červenec 2007 Několik hodin předtím, než Londýn oznámil vyhoštění čtyř ruských diplomatů a vlastně obvinil Moskvu, že nařídila vraždu Litviněnka, odehrála se významná událost. Henry Kissinger odletěl do Moskvy k důvěrným rozhovorům s Vladimírem Putinem. Prakticky se neví vůbec nic o tom, co si ti dva řekli; americká média jako celek zprávu cenzurovala a evropská je v tom jako vždy následovala. To v zásadě znamená, že setkání mělo pro centra skutečné moci v USA maximální význam, neboť právě tato centra kontrolují nebo vlastní média. Závažnost, kterou mocní přikládali tomuto setkání, potvrzuje i složení delegace doprovázející Kissingera do Moskvy. Byl v ní George Schultz, bývalý ministr zahraničních věcí USA za vlády Reagana, ale především velká šedá eminence, muž , který ve své osobě spojuje zvláštní moc politiků, byznysmenů a finančníků, starý člen skupiny finančníků, kteří pomáhali Stalinovu SSSR s finančí pomocí, prezident Advisory Council JP Morgan Chase, člen Hooverova Institutu a American Entreprise, ředitel společnosti Bechtel (nadnárodní společnost operující v oblasti infrastruktury pro ropný průmysl), jakož i člen Bohemia Grove, což je klub mocných tak výlučný, že Bilderberg připadá jako hřiště s volným vstupem. V 84 letech Schultz není člověkem, který cestuje rád, pokud to není absolutně nezbytné. V delegaci byl také Robert Rubin, bývalý ministr financí, dnes významná osobnost Citigroup a to poté, co byl jedním z představitelů New York Stock Exchange a Ford Motors. Byl zde též Thomas Graham jr., velvyslanec, zvláštní představitel pro otázky nešíření jaderných zbraní a kontroly zbrojení (tedy starý vyjednávač s SSSR z dob SALT), jakož i poradce advokátní kanceláře Morgan Lewis. V delegaci byl i David O´Reilly, prezident a výkonný ředitel Chevronu a také šéf banky JP Morgan. A konečně Sam Nunn, bývalý senátor, extrémně pravicový demokrat a spoluprezident Nuclear Threat Initiative (NTI), velký expert na strategické zbraně. Tedy impozantní skupina - staří vlci z dob studené války (nikdo z těchto výše uvedených Američanů se narodil po roce 1938), působící v nejvýznamnějších vrstvách skutečné ekonomické a politické moci, z vojensko-průmyslového komplexu, kteří se sešli, aby udělali dojem na „mladíka" Vladimíra. Téma jednání: „Rusko-USA: Pohled na budoucnost". Výsledky jednání? Jak lakonicky řekl H. Kissinger při odchodu (nezaznamenaném západními svobodnými médii): „Oceňujeme čas, který nám prezident Putin věnoval a otevřený způsob s jakým nám vyjádři svoje stanovisko". V diplomatickém žargonu, „otevřenost" znamená „absolutní rozdíl". Mohli mluvit o protiraketovém deštníku, který Bush rozmisťuje v Polsku a Česku. O Kosovu, proti jehož nezávislosti se Putin staví. Nebo snad o Iránu, kterému Moskva pomáhá při obohacování uranu. A nebo, a to je pravděpodobnější, o tom jak Gazprom vyhodil americké a anglické ropné společnosti z arktického naleziště Shtokman v Barentsově moři, aby se spojil s Totalem. Nebo o ropovodech, které Putin staví ze Střední Asie a které „likvidují" západní moc. Ať už bylo téma jakékoli, víme, že Putin byl „otevřený". Delegace se vrátila s jistotou, že „budoucnost" Ruska a Ameriky se neshoduje. Uplynulo méně jak 48 hodin a nová vláda Gordona Browna vyhostila čtyři ruské diplomaty z jejich ambasády v Londýně s prohlášením, že je to odveta za odmítnutí Moskvy vydat Andreje Lugového, kterého Angličané obviňují, že otrávil ex-agenta Alexandra Litviněnka poloniem 210. V téže chvíli mafiánský Boris Berezovský, kterému poskytli v Londýně politický asyl, veřejně v BBC obvinil Kreml, že nařídil atentát na jeho osobu a ten byl odhalen britskými zpravodajskými službami. Bylo to varování nedotknutelných: válka bez příměří. Britské rozhodnutí, zdá se, překvapilo Moskvu, už i proto, že tento čin nemá od dob studené války precedent. Londýn jedenadvacetkrát odmítl žádost Ruska o vydání Berezovského, známého a potvrzeného zločince (hledaného i v jiných zemích, mezi kterými je i Brazílie) a Achmeda Zakajeva, exponenta čečenských teroristů. „Pokud by Moskva použila stejné kriterium, britská ambasáda v Moskvě by měla o 80 diplomatů méně", řekl náměstek ministra zahraničních věcí A. Gruško. Ale to nestačí. Několik hodin poté britská média oznámila: „Stíhačky RAF vzlétly, aby zahnaly dva ruské strategické bombardéry, které mířily do britského vzdušného prostoru". Další bezprecedentní oznámení. Kde ale byly ruské bombardéry? V jaké vzdálenosti se nacházely od vzdušného prostoru Velké Británie „ke kterému" směřovaly? Kolikrát se takové incidenty staly v minulosti, aniž by o nich bylo informováno? Tentokrát to už není nějaké upozornění, ale jasná hrozba. Proč, to je snadno pochopitelné. Rusko má 6,6% potvrzených zásob ropy a 26% světových zásob plynu. Od května 2007 se stalo prvním vývozcem energií na světě, když předstihlo i Saudskou Arábii, jejíž zdroje vykazují pokles. Tenhle poklad musely americké společnosti pustit z hlavy, když v Moskvě Putin nahradil Jelcina. Putin buduje s Německem společný baltický plynovod a dodává 80% potřeby plynu. Podepsal se Sarkozym smlouvu, která přivedla Gazprom ke spojení s Totalem při využívání naleziště Shtokman. Buduje plynovody a ropovody, které přivedou energii do Turecka a na Balkán. Uzavřel dlouhodobé smlouvy s odběratelskými zeměmi o vzájemné zainteresovanosti, evidentně s cílem přerušit staré vazby z dob studené války, které stále pojí Evropu a USA. Navíc je to stavění aktivní překážky projektu nového NATO (a jeho trojských koní v Evropské unii J. Barrosy a J. Solany ) uchytit se za hranicí Černého moře. Tento projekt byl sepsán černé na bílém v dokumentu „The new Nort-Atlantic Strategy for the Black Sea region", připraveného jednou německou nadací s výstižným jménem Marshall Fund for the United States a předložený při posledním summitu NATO. V tomto dokumentu jsou Černé moře a Zakavkazí definovány jako „nová euroatlantická hranice zatížená konflikty zděděnými ze sovětské éry". Podle studie, tato oblast se zmrazenými konflikty se začíná rozvíjet na funkční agregát na „nové hranici expandujícího Západu". NATO (nebo také USA) vidí tedy tuto oblast jako „hranici" ve smyslu jakým byl americký Západ, tedy jako pohyblivou hranici. Je tomu tak, vždyť se v tomto dokumentu uvádí, že Ázerbajdžán a Gruzie společně poskytnou koridor pro unikátní dopravní transit energie z Kaspického moře do Evropy, stejně jako nenahraditelný koridor pro základny NATO a americké operace ve Střední Asii a na „širokém" Blízkém východě. Tedy nová pohyblivá hranice musí postupovat, když dobude a vypudí z dosaženého území nové rudokožce. V tomto smyslu je pochopitelný pokus o vyhlášení nezávislosti Kosova, blokovaný v Radě bezpečnosti Ruskem. Kosovo je předmostí k postsovětskému prostoru plnému „zmrazených konfliktů" a tedy využitelných pro vytváření nestability, pro hledání států-satelitů za účelem enormní balkanizace rozšířené od Jadranu po Kaspik. Jestliže Kosovo, dnes americká základna, se stane „nezávislým", zrodí se desítky „nezávislých státečků" stále více na východ, kde se vytvoří známý „koridor" tvořený státy - satelity, indiánskými rezervacemi a bantustany, které jako zásadní řešení hodnotí anglo-americká centra moci. A za další je to pochopitelné i proto, že imperiální hegemonie USA závisí od schopnosti kontrolovat světovou ekonomiku. A ta závisí od schopnosti vnucovat dolar jaké světovou rezervní měnu. Ve své době tato kvalita dolaru závisela na skutečnosti, že platby za ropu a plyn se prováděli v dolarech. Dolar stále slábne, ropa je stále vzácnější. Dvě třetiny zásob jsou pod Kaspickým mořem. Tedy imperativ pro mocné zastoupené v Kissingerově delegaci byl stanovit pevnou kontrolu na zásobami v Kaspickém moři. Nemohou dovolit, aby se jednoho dne ropa platila v jenech, eurech a juanech nebo dokonce v rublech. Byl by to multipolární svět, který si přeje Putin a G8. Tohle jel říci Kissinger a další do Moskvy a vyjádřili to zcela jednoznačně: použijeme každého prostředku, abychom získali Kaspik. Kdokoli se nám v tom pokusí zabránit, bude považován za „hlavního protivníka". Nebo řečeno rusky „glavny protivnik". A toto je imperiální politika, ne šílenství neokonzervativců, jejichž vykonavatelem je Busch Jr. On odejde, ale tato politika bude dovedena do konce příštím prezidentem USA, ať už to bude kdokoli, protože to bylo rozhodnuto v neměnných centrech moci. Pro ně je to literárně řečeno otázka života nebo smrti. Bude použit každý prostředek. Řízená nestabilita, hnutí za nezávislost vzniklá z ničeho, „barevné demokracie", obchody se zbraněmi, „islámské" atentáty, čečenské a kosovské, propaganda a psychologická válka, démonizace. Všechny prostředky. Až po hrozbu jadernou válkou Moskvě, skutečnému „darebáckému státu", který je třeba srazit.

Vážený panové a dámo, jde Vám a vlastní pohodlí, a zjevně máte v současné době finanční potíže. Jsou i jiné hodnoty nežli peníze, a tato doba umožňuje širokou škálu možností pro každého kdo chce, či má zájem. V minulosti to tak nebilo, ať se Vám to líbí nebo ne. Pane Berane, vaše příspěvky se nadají již číst, jednak jsou příliš dlouhé, jednak to nejsou vaše myšlenky, jednak způsob, kterým chcete diskutovat je nevěrohodný.

Vážený pánové z ODS, KDU-ČSL a strany Zelených. Nejsem pamětník roku 1968 ale podle dobového tisku, dokumentu z televize, rozhlasu a vyprávění pamětníku si většina národa nepřála vstup tehdejších spojeneckých sil Varšavské smlouvy na naše území a ani jejich další pobyt. Tehdy to však byla takzvaná doba nesvobody a veřejné mínění nikoho nemuselo zajímat. Dnes již prý žijeme skoro dvacet let ve svoboné demokratické společnosti kde si zase více jak 70% občanů nepřeje žádné cizí vojenské základny na našem území. Vládnoucí garnitůru to již ovšem vůbec nezajímá a chtějí si vše rozhodnout sami bez referenda. Prý lidé tomu nemohou dobře rozumět a nemají dostatek informací. Jak ale vysvětlit že lidé byli v roce 1968 lépe informováni a měli větší znalosti o zahraniční a bezpečnostní politice tehdejší doby. Před 40 lety měli lidé podle dnešní vládnocí garnitůry pravdu a dnes již ne. Víte svoboda slova je pěkná věc ale v dnešní době nemá podstatě žádný vliv. Demokracie je vláda lidu a na to by něměli současný vládci zapomínat. O demokracii nelze jenom vznešeně mluvit a psát ale praxí ji důsledně dodržovat. Víte možná kdyby dnes ožil J. Palach, J Zajíc a jihlavský rodák E. Plocek museli by zřejmě svůj tragický čin znovu zopakovat.

Jistě jste si všiml pane Simone, že sloh a gramatika nejsou moje silná stránka. Takže posílám myšlenky které nejsou moje, ale s kterými se plně stotožňuji. I pan Vovsík moudra která kolem sebe trousí sám nevymyslel, ale dalo mu je studium myšlenek, které jsou mu blízké a které vymyslel někdo druhý. Víte to je běžný postup u 99 procent lidí na celém světě. Začátek vaší odpovědi jsem nepochopil. Pokud se vám skutečnosti které předkládám zdají nevěrohodné, bude to buď s vaší inteligencí nahnuté a nebo si sundejte futrál z nosu, klapky z očí, či špunty z uší. Možná jste si nevšiml, ale včera už přišli hejtmani ODS za svou jedničkou s poníženou suplikou a plachým výrazem v očích s tím, že tak jak to vede to asi ve volbách nevyhrajou. Myslím si že pan Vovsík dobře ví kam to všechno spěje a že tak jak to dělá jeho vedení to není zrovna ten správný šálek pravicové kávy, ale jeho morální síla není ani zdaleka tak silná jako morálka komunisty Plocka a ze zbabělosti jen otevřít ústa proti své vrchnosti je pro něj ze strachu o své místo ve straně nemyslitelné.

I toto je ze stranické dílny pana Vovsíka. Ivan Langer: "Ten, kdo nesouhlasí s vládním záměrem, toho není důvod kamenovat nebo upalovat, toho je potřeba rovnou zastřelit" Výrok pronesený ve středu dopoledne při zasedání parlamentního Výboru pro bezpečnost při diskusi o "reformě zákona o zpravodajských službách". (Návrh na změny přednášel Mirek Topolánek: chce rozbít vojenskou zpravodajskou službu a sloučit ji s rozvědkou a s BIS a umístit pod své velení - ani komunisté se za totality nepokusili o takovou koncentraci moci.)

Pane Beran vy jste s těmi příspěvky jako svazák, který nosí politické aktuality, dělá agitku a politické školení mužstva. Běžte už s tím k šípku voni umíjou číst a naštěstí nejsou blbý.

Vážně se to nedá číst, Pane Berane, dnes kdo chce, či ho to zajímá - tak se dozví více nežli zde vnucujete! Chcete-li útočit na ODS, tak rozeberte proč tato politická strana vznikla a proč má toliko příznivců.

Co to tady tak vehementně řešíte? Mě spíš zarazilo to, že ten člověk měl syna. Nejsme si jist, že mu to pomohlo.

Pardon, omlouvám se asi jsem vlez do špatný místnosti, myslel, že je to taková ta debata ... no to je jedno. Tady jsou žřejmě samý inteligenti. Kdybyste si radši koupili něco dobrý ho a nezdravýho k jídlu, třeba by se Vám udělal lépe.

neco, dnes jsou v, a nejen v supermarketech napodobeniny potravin, to jste měl na mysli?

Pane Simone mohla vzniknout jenom jako tvrdá protiváha komunistům. Jiný význam ani prospěch nemá a pouze na této vlně žije. Bude existovat se svými 20 tisíci členy jako politická síla, jen tak dlouho dokud budou lidi ochotni tolerovat, to jak je dusí pouze na obyčejné protikomunistické kampani. Možná jste si toho nevšiml, ale převážné většině lidí se zajídá to jak snimi ODS nyní jedná, ale jdou po bývalých vládcích a za to jediné je většina občanů ochotna tolerovat. Ne proto dělají jako vláda pro tuhle republiku, ale pro oprávněnou nechuť k tomu co bylo před rokem 89.

OPRAVA Pane Simone mohla vzniknout jenom jako tvrdá protiváha komunistům. Jiný význam ani prospěch nemá a pouze na této vlně žije. Bude existovat se svými 20 tisíci členy jako politická síla, jen tak dlouho dokud budou lidi ochotni tolerovat, to jak je dusí pouze na obyčejné protikomunistické kampani. Možná jste si toho nevšiml, ale převážné většině lidí se zajídá to jak snimi ODS nyní jedná, ale jdou po bývalých vládcích a za to jediné je většina občanů ochotna tolerovat. Ne proto co dělají jako vláda pro tuhle republiku, ale pro jejich oprávněnou nechuť k tomu co bylo před rokem 89.

Já už vím koho mi připomínáte pane Beran. Redaktora Rudé vatry Jasánka. Jste stejně tupě zaměřen proti imperialistů a vrahům z Wall streetu :)) (potažmo panu Vovsíkovi, který se jako jediný komunální politik snaží komunikovat s občany). Nesložil jste nějakou údernickou báseň ? Třeba o těch co to s námi myslí upřímně, jsou čistí jako křišťálová studánka a pak si za "těžce vydělané" peníze koupí sídlo na Floridě ? Lidská blbost a živená závist je metlou lidstva.

Necháme to času daňový soumare, jsi stejně jako pan Vovsík pod tlakem toho co se tu dělo a to ti zcela zatemňuje vidět skutečnou realitu dnešní skutečnosti. Jistě máš pravdu v tom že jako jediný má odvahu při destrukci, kterou jeho strana provádí, komunikovat. Znamená to snad, že pokud ostatní se bojí, on je ten který nese ty správné hodnoty pro ostatní? Já si to nemyslím. Pouze se jen rve za svoje přesvědčení, to ale neznamená, že to je ten nejlepší přínos pro obyvatelstvo. Povíme si to tak za deset let. Za Klauze to byli jenom protikomunističtí zloději, teď si však protlačují coby menšina za pomoci zastupitelské demokracie, kterou znáslilňují, znásnili ji před volbama, i při ustavení vlády, svoje vidění světa. Tady nikdy nebude asociální Amerika, tohle je Evropa z hrůzou v historii prožitých válek. Pokud pojede ODS v tomhle rytmu a směru které Topolánek, Langer, Vondra, Julínek a vůbec celé vedení ODS vytyčilo, tak za pár let budou na procentní úrovni voličů komunistické strany. Pokud zde ovšem nezavedou pravicovou diktaturu, o kterou se hlavně Langer, který byl již jednou, coby ministr vnitra, odsouzený za vyzrazení tajných dokumentů, urputně snaží. Už dnes je zde cenzura deního tisku a nebo novináři zcela stratili svou důstojnost ke schopnosti pravdivě okomentovat probíhající skutečnosti a to jak doma tak i ve světě. Jak říkám, necháme to času ty jeden redaktore Jasánku z Rudé Vatry.

Modrá chátra. (vlastně vatra) Dušan Jasánek Daňový soumar, po netu bloumal, tak našel diskusi, tam samí soudruzi. Musí hned zakročit, diskusi pomočit! Našel si spojence, stejného šílence. Soumar a Simon věrní to nohsledi, po vzoru Vovsíka, leští si pytlíka. Hádat se nebudu. Pro Simon, soumar, Svatopluk a ostatní pravidelní dopisovatelé. Zdar a sílu. Dám i na toto slavné výročí ještě jednoho panáka.

Nevím, nevím … Jak by se na dnešní politickou situaci díval pan Evžen Plocka po 48 letech. Mimochodem si na jeho památku dnes taky dám - i na toto slavné výročí ještě jednoho panáka. V české republice máme dvě významné politické strany, Jedna poukazuje na realitu a druhá hledá jak by se zpátky dostala k moci. Přitom nejsou schopni se dohodnout na tom, jakou barvu má „HOVNO“

Simon. Tak to je první rozumný příspěvek. Klobouk snad to nebyla jen náhoda.

To jen proto že to bylo lidově řečeno, že?

Ne, protože to je naprostá pravda.

Ok.

Pro chytré k zasmání pro hloupé k zamyšlení http://zpravy.idnes.cz/neodolatelny-puvab-jiriho-paroubka-d65-/nazory.asp?c=A080413_185939_nazory_zra

Daňový soumare, nepředkládáš nic neznámého, takovýchto a podobných zpráv jsou naše media plná a můžeme je číst na každém kroku Domnívám se že tak asi 20 procent z těchto článků vypovídající skutečnost, zbytek jsou fabulace, které zpracovávají lidi tvé úrovně. Právě z ohledem na cenzuru kterou provádí většina našich výdělečných medii, snažím se já, aspoň tímto způsobem předložit skutečná fakta o ODS a její jednostrané a prolhané politice. O tom že zloději jsou na obou dvou stranách a mnohokrát spolu i spolupracují vůbec nepochybuji. Nejnovější bonbónek je udělování presidentských milostí, milostivým čestným předsedou ODS. Vůbec se netěším na to, až začneme potkávat v našich ulicích těžce duševně poškozeného a zcela zhrouceného pana Kratochvíla. Již vidím jak bude jezdit zřejmě na vozíku, z hlavou svěšenou a slinou u úst. To si skutešně nezasloužil. 3. Zdeňku Kratochvílovi prezident republiky milostí zastavil trestní stíhání vedená proti němu za trestné činy zneužívání informací v obchodním styku a další hospodářskou trestnou činnost. Prezident přihlédl k vážným zdravotním problémům pana Kratochvíla, pro které není schopen účastnit se trestního řízení. Z dvanácti udělených milostí, které dnes váš president udělil, se jich rovná polovina týká lidí kteří podváděli v podnikání. Takže podnikejte, rozkrádejte dokud je u vesla ODS, když vás nevyseká Sokol, president vám dá milost.

Je to sranda, co pane Simone? Stále hlavně lidé kolem ODS. Nyní ODS slovy primátora, před tím pan Výborný. Ten mi připadá jako závodník v triatlonu, který dnes běží svojí třetí část tohoto závodu v barvách ČSSD, když první si odplaval v barvách ODS a na kole se pro změnu projel v barvách dalších. Jaký je asi rozdíl mezi City Parkem a Priorem?

Pane Berane.Za dnešní dva články,máte bod.

Hmm . Pane Beran a za koho pak a s kým p. Kratochvíl tuneloval a kdo byl jako jediný osvobozen a nedostal vůbec žádný trest ? Jestli-pak to víte ? Určitě v tom měla prsty ODS :)). Vy jste pouze fanatický a zaslepený blázen. Takových oddaných fanatiků je na obou stranách politického spektra potřeba jako soli. Díky takovým slouhům a volům si potom politici můžou dělat co chtějí.

Daňovej, je jedno za koho byl odsouzenej, jistý je že má být buď blbej nebo seďet. Ani jedno však nyní neplatí. Míra toho na kolik v tom jedou další mi není známa. Ale tak jako vy ani já absolutně nevěřím tomu že v tom jel sám a od dalších ještě větších podvodů jsou už dopředu zproštěni. To hlavní mělo teprve přijít.

Vážení diskutující.Otevřel jsem článek od pana Vovsíka k výročí upálení Evžena Plocka.A docela jsem se vyděsil.Reakcí na tento článek jsem našel pár.Ale zato jsem si mohl přečíst o: 2.světové válce,válce v Korei,Mašínech,invazi USA tam či onam,rozpad SSSR,ODS a jeho členech, City Parku,kauza Kratochvíl,triatlonu Výborného atd.Vážení děs.Nebylo by rozumnější,se s tímto přesunout třeba na blog politika?Či si založit svůj a reagovat pouze na dný článek?

To máš jistě pravdu. Ale jak chceš diskutovat s člověkem který káže vodu, ale pije víno? Bavit se s ním u jeho pramenu vody, kde mluví jen své výmečné konzistenci a čistotě, když opilí v hospodě se chová tak jak sám u jiných odsuzuje.

Safra, to mě docela zajímá - pokud tomu rozumím dobře, tím kazatelem je myšlen autor příspěvku - tedy pan Vovsík. Asi jsem zaspal, nebo nečtu ten správný bulvár - ale je někde nějaký KONKRÉTNÍ příklad toho, jak se zrovna tento člověk zachoval nečestně či nekonzistentně ?

Nevidíte, že toto je původně určeno k zviditelnění p.Vovsíka? V té době jako dvouleté mimino si toho moc pamatovat nemůže. Jsem jen zvědav, jestli se bude v diskuzích zastávat Kratochvíla.

Vážený Toscano - jestli blog slouží ke zviditelnění - a proč ne? Na tom je něco špatného? Jinak nemám jediný důvod jakkoliv komentovat pana Kratochvíla - na to mám o celé situaci velmi málo informací. S panem Kratochvílem jsem se v životě sešel asi 3x a z poslední návštěvy u mne v kanceláři odcházel velmi rozhněván poté co neuspěl s žádostí o koupi pozemku (třeba to byl důsledek oné choroby). Radek Vovsík

Dobrý den pane Vovsíku.Sice se mi příčí diskutovat na téma Kratochvíl,pod článkem k výročí upálení E.P.ale jiná možnost není.No,ale proč píši?Přečetl jsem si Vaši reakci na článek pana Toscana.Je OK.Čili v pořádku,pokud by,,dle mého,, končil tečkou za 3x.To co pokračuje dál a vůbec to,co je napsáno v závorce,pokládám za dosti zbytečné a laciné.Víte,pokud by to napsal pan XX tak dobrý,ale veřejný činitel a 1.náměstek primátora?Od Vás bych něco podobného nečekal.Přeji ať se i nadále daří.av.

Všiml jste si pana Ďásek, že by se třeba pan Vovsík vyjádřil k pátému výročí napadení Iráku, na podstatě vylhané zprávy nynější vládou USA? Jaká je asi nyní jeho vazba k utrpení lidí v této zemi, kde je nyní přes statisíce mrtvol, pět milionů lidí bez střechy nad hlavou a rozvrácená infrastruktura země. Všiml jste si toho, že ba se pan Vovsík vyjádřil k těmto hrůzám. Na jedné straně mu mrtvoly vadí, pokud je ovšem plodí země jež je jím obdivovaná tak se nevyjádří. To je pro mně pít víno a hlásat vodu. To je podle mne křivý charakter k utrpení prostých lidí, kteří chtějí také důstojně žít, když už se na téhle planetě narodily.

Pane azvevit, než začnete znovu moralizovat? Co se představit, anonymita je fajn že? 1.náměstek primátora? Se snaží diskutovat a Vy, poučovat!!! O mě si myslete co chcete…..

Jo ještě azvevit , dne je již VEČER!!!!

Jo ještě, spojení na prvního náměstka primátora, JIHLAVY - tel.: 567 167 138, e-mail: radek.vovsik@jihlava-city.cz

Jo ještě, dobrou noc! Nevím jak by se díval dnes na Vás pan Evžen Plocka?

Vážený azvevite - máte pravdu. Měl jsem končit přesně tam, jak uvádíte. Tehdejší rozhovor s panem Kratochvílem, z jeho strany velmi agresivně vedený, však pro mne byl tak silným emocionálním zážitkem, že jsem to nezvládl. Radek Vovsík

Potvory sovětský nás přepadly a obsadily,ale ovšem zapomínáte na telefonické spojení Moskva - Washington 19.8.1968 a na dotaz L.I.Brežněva americkému prezidentovi L.Johnsonovi ohledně platnosti Postupimské dohody.Pročpak asi odpověděl soudruhovi generálnímu tajemníkovi KSSS prezident demokrat že : "Československo a Rumunsko jsou plně ve vaší sféře , o Jugoslávii bychom museli jednat." Že by něco tušil ? Nebo že by vzkazoval :"Vlítněte tam , ať se trochu zapomene na Vietnam ?"

Pokud je to pravda, je vidět že jsou tyto polemiky, rozhovry a názory důležité. Jsou důleižité hlavně proto aby nebyla již nikdy historie zneužívána a používána k oblbování lidí většinou pochybným, svévolným, politickým účelem, té které strany a následným zneužíváním obyvatelstva.

Svatopluku Berane, jste evidentně duševně nemocný člověk, nechte se léčit.....

Pane Vovsík, možná že dostanete další příležitost vzdát poctu demokracii a lidem, kteří bujují proti vládě jenž zcela ignoruje většinový názor lidu, činy které nejsou běžné v demokraciích, nýbrž v totalitních státech. Nynější vláda přistupuje naprosto totalitně k novému obsazení naší republiky cizí vojenskou mocností. Humanisté aktivní v boji proti radaru Jan Tamáš a Jan Bednář dnes zahájili časově neomezenou protestní hladovku proti plánovanému umístění vojenské základny USA na území ČR. Zde je prohlášení vydané během zahájení hladovky v úterý, 13.5.2008 v 11 hodin: Již téměř dva roky se řada členů a příznivců Humanistického hnutí věnuje nenásilnému boji proti umístění vojenské základny USA na území České republiky. Za toto období jsme vyzkoušeli téměř vše – od demonstrací, přes petici, mezinárodní konference, nejrůznější happeningy až po debaty v řadě evropských zemí i v samotných Spojených státech. Elektronickou petici proti radaru na adrese www.NechciRadar.cz podepsalo už přes 76 tisíc lidí. Podle posledního průzkumu agentury Median uveřejněného koncem minulého týdne je i nadále 65% Čechů proti radaru. Bohužel Česká vláda však i nadále nebere ohled na názor většiny obyvatel této země, pokračuje v jednáních a podpis smluv o opětovném pobytu cizích vojáků na našem území je na spadnutí. To vše přesto, že systém Národní raketové obrany USA má řadu kritiků jak mimo Spojené státy, tak i v USA samotných. Mezi odpůrci plánované vojenské základny jsou například i členové kongresu Spojených států. Zapojením do tohoto nebezpečného plánu současné odcházející vlády USA bychom nejen udělali z Česka terč, ale přispěli bychom tak ke zvýšení mezinárodního napětí v Evropě a potenciálně ke vzniku otevřeného mezinárodního konfliktu s Českou republikou v jeho středu. V této souvislosti se také již objevila kritická stanoviska některých zahraničních organizací hovořících dokonce o vojenské okupaci České republiky Spojenými státy. Problém plánované vojenské základny USA však pro nás není jen tématem mezinárodní bezpečnosti, vnímáme ho také jako téma demokracie. Jde o to, zda dopustíme, aby opět v naší zemi rozhodovala malá skupina vysokých politiků o většině obyvatel a v rozporu s tím, co si tito obyvatelé přejí. Tato situace nám bohužel až příliš připomíná poměry před rokem 1989 a tam se rozhodně nechceme vracet! Jak plánovaná výstavba vojenské základny USA na našem území, tak ohrožení demokracie v naší zemi nás vedou k rozhodnutí zahájit dnes časově neomezenou protestní hladovku. Jejím cílem je poukázat na nebezpečný trend vývoje v naší zemi v posledních dvou letech a zabránění menšině politiků v prosazení jejich plánu proti vůli většiny obyvatel. V hladovce budeme pokračovat do té doby, dokud nedostaneme jasný signál, že jednání o radaru budou ukončena, že o tomto tématu bude vyhlášeno celostátní referendum, nebo dokud nezačne probíhat skutečná otevřená demokratická diskuze na toto téma.

ČLEN REDAKCE AMERICKÉHO TÝDENÍKU - T H E N A T I O N A L -, Peter Rothberg píše o hladovce českých humanistů. Přečtěte si jeho článek zde » Jan Tamáš naplňuje odkaz Jana Palacha? 16.5.2008 - Jan Prokeš Nynější hladovka J.Tamáše proti americké základně v ČR může svádět v povrchní asociaci ke srovnávání s činem J.Palacha před čyřiceti lety. Nejde však jen o vnějškovou podobnost extrémního aktu. Mnohem vážnější a hlubší analogie se nabízejí v rámci aktuální debaty k osmičkovým výročím. Jde totiž o ideový a společenský odkaz Pražského jara, který se dnes ukazuje až překvapivě a znepokojivě aktuální. Jestliže byl tehdy vnější mocí za podpory domácí kolaborace zmařen největší spontánní vzmach české společnosti po roce 1918, bylo sebeobětování J.Palacha v lednu 1969 zoufalým gestem zmaru, jakousi symbolickou tragickou tečkou za celým obdobím, po které již jen následoval pád do hlubin normalizace. Dnes se nacházíme v podobné společenské situaci, jen kulisy tohoto dramatu jsou jiné v podobě odlišných historických a politických podmínek. Na jedné straně je tu vládnoucí garnitura, prosazující zřízení cizí vojenské základny na území státu proti vůli mlčící většiny obyvatelstva. Tento novodobý establišment obhajující své zájmy v propojení se zahraničním vojensko-průmyslovým komplexem v odtržení a uzavření vůči společnosti nápadně připomíná svými charakteristikami „normalizační“ garnituru. Snad jediný rozdíl mezi nimi je ve současné formální legitimitě parlamentní demokracie. Voliči jim dali mandát (ještě k tomu slabý) a tím bylo z pohledu dnes vládnoucích demokracii učiněno zadost. Teď už má vláda pocit , že si může dělat co chce, alespoň ještě dva roky. Avšak jeden zásadní rozdíl proti letům 1968-69 tu je. Jsme ve fázi, kdy je ještě možné tuto zvůli „mocných“ zastavit občanským odporem. Žádná cizí síla nepřijde vládě na pomoc (alespoň doufejme…). Přitom je zde stejný potenciál občanského vzdoru jako v r.1968, pouze utlumený dnešní „konzumní normalizací“ , kdy spousta lidí dává přednost hedonismu před vlastním názorem. A ti, kdo ho mají a který se liší od toho oficiálního, konformního, se zase obávají o postavení, existenci. Proto raději mlčí. Podobnost nynější „společenské smlouvy“ politiků s občany s tou komunistickou za „normalizace“, je děsivá, do očí bijící. Budete žít v dostatku (tehdy salámovém, dnes všeho druhu), a my vás za to necháme na pokoji. Když budete „zlobit“, ponesete následky. Tehdy vyhazov z práce,postih rodiny atd., dnes společenská diskreditace – označení za extrémisty,levičáky, komunisty apod... Když dnes čteme a slyšíme z úst nejvyšších politiků (premiér) prakticky stejné formulace a obraty, stejnou dikci jako před třiceti lety z Rudého práva,nyní jen s opačnými znaménky, jde mráz po zádech z toho, že historie se vrací. (1977 Rudé právo: Kdo je Václav Havel? 2008: MFD ,LN: Kdo platí odpůrce radaru? Topolánek:… odpůrci radaru útočí na naši civilizaci..) Tyto dehonestující, žlučovité útoky vládnoucí garnitury, "normalizačního" tisku proti jinak smýšlejícím jsou vedeny podle totalitního hesla „Kdo nejde s námi, jde proti nám“. Ale právě proto musíme tomuto zlu čelit a zabránit jeho šíření. Ne my se máme bát moci, ale moc se musí bát nás. A ona se bojí nebo je přinejmenším nervózní z toho, jak velká část veřejnosti s ní nesouhlasí, byť (zatím) mlčky. Tamášův čin může být zlehčován, ba zesměšňován (tak jak byl kdysi diskreditován nastupující normalizační klikou čin Palachův) , ale to nic neubere na jeho étosu, na síle jeho osobnosti. Těm, co mlčky sympatizují s odporem proti cizí vojenské přítomnosti, a jen nedostatek osobní odvahy jim brání ho otevřeně podpořit, nicméně posiluje jejich vnitřní přesvědčení o správnosti jejich názoru. Ukazuje se, že i v dnešní cynické, poživačné době, kdy je vše konání měřeno penězi a zájmy, se najdou lidé, kteří jsou schopni a ochotni obětovat své pohodlí,soukromí za jednání ve shodě se svým svědomím. Kdyby jen Tamášův postoj a stejně smýšlejících přispěl k tomu, aby ostatní začali vážně přemýšlet o jeho pohnutkách, pak naplnil svůj smysl. Nejde přece o samotný protest hladovkou – ve své podstatě jistě extrémní- ale současně varující a mobilizující nejen pro ty, které vážně znepokojuje současný stav světa a naší společnosti.

Pokud umíte pane Vovsík anglicky můžete si přečíst i toto. Radar strike Prague activists stage hunger protest against planned U.S. base By Staff Writer, The Prague Post May 14th, 2008 issue KURT VINION/THE PRAGUE POST Demonstrators Jan Bednář and Jan Tamáš started their strike May 13, with solidarity events being held Europe-wide. enlarge KURT VINION/THE PRAGUE POST Tamáš hopes that with the help of fellow activists the strike will last through June, when U.S. officials are expected to sign the treaty. enlarge About the protest Where: Bělehradská 12, Prague 2 When: The public can visit strike headquarters seven days a week, 10 a.m. to 8 p.m. For information and daily updates, check www.nonviolence.cz Humanist movement members Jan Tamáš and Jan Bednář are taking their protest of the planned U.S. radar base on Czech soil to a new level this week. After two years of anti-base activism that included numerous marches and an online petition, they are now staging a hunger strike to urge the government to stop radar base negotiations with the United States and to hold a public referendum on the issue. The strike, which started May 13, is being held at a Prague 2 headquarters, complete with anti-armament exhibits, free information pamphlets and a small living space. Tamáš, a Prague IT consultant, and Bednář, a graphic designer, are both members of the No Bases Initiative, and are staging the protest with the help of Humanist movement volunteers. During the strike they’ll be living onsite, posting daily Web updates and welcoming the public to stop by and discuss the issue. At the same time, solidarity strikes and other protest activities are being held by peace organizations in Turin, Milan, Rome, Berlin, Budapest and Copenhagen. Tamáš hopes the strike will last into June, when Czech and U.S. officials are expected to sign a treaty to build the radar base as an extension of the European missile-defense shield 90 miles southwest of Prague.On the eve of the hunger strike, The Prague Post stopped by headquarters to talk with Tamáš about his motivations for the protest, and what he hopes his personal sacrifice will achieve. The Prague Post: Why a hunger strike? Jan Tamáš: We felt it was necessary to do something other than what we’ve already tried. We’ve held peaceful protests, marches, started a petition, organized international conferences, and I’ve been traveling to the United States, Italy and France to talk about our struggles. We never thought the time was so crucial that we’d get involved in a hunger strike. But when a date was set to finalize the radar agreement, we realized that if things continue the way they’re going, this treaty would be signed. We take a lot of inspiration from past nonviolent leaders, like Mahatma Ghandi, so in our struggle it was almost natural that we consider a hunger strike as one of our tools.TPP: What do you hope the strike will accomplish? JT: That either the talks about the radar base are stopped, or that we receive a strong signal that there will be a referendum on the issue. We feel this situation is not only about the radar base anymore; it’s about democracy. If the majority of the people — roughly two-thirds of Czechs — oppose this project, and yet the government continues negotiations regardless of public opinion, there is a problem with democracy in our country. TPP: How have you been getting ready for the strike?JT: What we’ve heard from people who have done hunger strikes before is that it’s crucial to be in good mental condition. That means you should get rid of negative feelings toward other people and situations, and reconcile yourself with others and your past. So I’ve been trying to resolve some things in terms of personal issues. Also, in the past day or two, Jan and I have been getting ready physically by eating mostly fruits and vegetables to prepare the body for a reduced amount of food. Tuesday morning will be our last meal — just a light breakfast. TPP: And while you’re actually on the hunger strike, you’ll be taking … JT: Well, we’re discussing that. We think we will follow Ghandi’s example of a maximum of one glass of milk per day. But, apart from that, it will mostly be water, tea and orange juice, and Jan drinks coffee. TPP: Are you concerned for your safety? JT: Well, it’s a serious decision, and yes, I am concerned, sure. I am risking my life. TPP: And you feel this issue is worth that? JT: Yes. I actually feel it would be more incoherent to not do anything against this plan. Because in a lot of ways it reminds me of similar situations from the past where people have been silent to worsening circumstances. For example, when Hitler came to power, the situation in Germany worsened, and civil liberties were slowly removed, and the world community kept silent when Hitler decided to occupy us. That silence eventually turned into World War II, because people weren’t forward-looking enough to realize this path is not a good path, and that somebody should speak up. A few words with Jan Bednář Fellow hunger striker Jan Bednář also spoke to The Prague Post, with Tamáš acting as a translator. TPP: Why did you want to stage a hunger strike?Jan Bednář: Because the radar issue is a very dangerous situation. I’ve been involved in protests for two years and, in all this time, I haven’t seen a single sign from the government that they would create a true dialogue that should be part of a democracy. Instead of that, 70 percent of people who oppose the base aren’t heard. For me personally, it’s a difficult choice to start a hunger strike. Surely it is something very serious that could influence my health. But again, the situation is so serious I decided to start the hunger strike to bring attention to the danger. TPP: What concerns you about the strike?JB: I have no experience with hunger strikes, so I don’t know how my body will respond. I think that’s my biggest personal concern — that uncertainty, and the possibility that maybe my body will respond in a bad way. TPP: You must be glad you’re staging the strike together with Jan. JB: For sure, I feel bigger support because I’m not doing this alone. But, if I had to do it alone, I still would. can be reached at news@praguepost.com

A pokud máte zájem o to co se u nás v běžném tisku nedovíte, navrhuji vám též tyto vebové stránky. http://www.nenasili.cz/ To jen aby jste věděl, že také existují také jiné světy, jiná media, jiní lidé a jiné strany než JST VY a to vaše profláknuté ODS, která nyní jede v duchu ČÍM HŮŘ PRO OSTATNÍ, TÍM LÍP PRO NÁS.

Ještě něco pro pana Radka Vovsíka coby tvrdého zastánce a mírotvorce z ODS. Jaký je asi rozdíl mezi dvěma typy armád? Já se domnívám že jen ve výši žoldu. Tvrdé jádro komunistů tu potřebovalo ke kontrole státu vojska SSSR. Tvrdé jádro ODS tu potřebuje ke kontrole státu vojska USA. Dřív tu byla demokracie hodně slabá - skoro žádná, teď je prý již ta správná demokracie. Na co k ní potřebujete pane Vovsík cízí vojska? http://www.youtube.com/watch?v=jlO8aGEiErs&feature=related

Pane Vovsík coby zastánce USA, vysvětlete mi prosím rozdíl mezi STB a CIA, případně FBI.Podle mého mezi těmito službami žádný rozdíl není, možná ty americké mají o lidech ještě větší přehled a dovedou vykonstruovat cokoli, např. Afghanistán, Irák, Veitnam.

Dobrý den všem. Musím přiznat, že již dlouho jsem se takto nepobavila. Pana Berana je mi opravdu líto. Měl se narodit v úplně jinou dobu a na úplně jiné planetě. Tam snad by pro jeho zcela bezpředmětné názory měl někdo zájem. Připadá mi, že pan Beran tráví svůj veškerý (a jistě drahocenný čas) hledáním článků ve světovém i domácím tisku a pak je zde vnucuje veřejnosti a snaží se tak kompenzovat si svoji jinak nízkou inteligenci. Bohužel jsou jeho názory neucelené a proto nemůže být důstojným účastníkem těchto debat. Pane Berane, pokud jste již nevyhledal pomoc psychiatrické léčebny, učiňte tak co nejdříve, třeba Vám potom zbyde čas na Vaše blízké a Vaše koníčky místo toho abyste vysedával u klávesnice a datloval sem ty Vaše nesmysly. Věřím, že to nemyslíte zle, ale dostal jste se s tím Vaším poselstvím do úplně jiných sfér, než by se slušelo. I tak Vám přeji klidný spánek a štěstí při Vašem boji s dnešní civilizací. Hlavně se prosím neupalujte, abychom pak nemuseli uctívat Vaši památku. I když třeba by o Vás Hollywood natočil nějaký trhák a Vy byste se tak stal slavným mučedníkem, o to byste jistě stál. Nebo se mýlím?

Paní nebo slečno Martino, děkuji za výstižný článek k danému tématu. Nepochopil jsem sice jaké je vaše občanské přesvědčení k umístění jakýchkoliv cizích vojsk na našem území, ale pochopil jsem že se mám dostavit na vaši výzvu k psychiatrovi. Nemohla byste mi prosím zajistit konzultaci třeba u pana Skačániho? S jeho pomocí bych se možná vyhnul svému klinickému problému, vámi tak dobře stanovenému.

Plocek nemá takovou popularitu jakou má třeba Zajíc či Palach - především proto, že jakékoli informace o něm zatrhla StB, jíž je spamář Beran pracovníkem. Mrzí mě, že autor článku Radek Vovsík si nedal práci se získáním kvalitních informací, které jistě ze své funkce měl možnost získat. Třeba zrovna o tom Plockovu synovi (dopadu celé záležitosti na rodinu) jistě šlo napsat víc. Jinak souhlasím s tím, že oběti tzv. komunismu je třeba připomínat, ale nejen oběti, celý systém nadvlády komunistů, protože on se nám jinak vrátí.