Miloš Vystrčil

Narozen v roce 1960 v Dačicích, od narození žije v Telči. Na podzim roku 2010 zvolen senátorem obvodu 52 - Jihlava. Od roku 2020 je předsedou českého Senátu. www.vystrcil.cz

http://www.vystrcil.cz/

Zkušenost, paměť a schopnost se poučit

Začátek května je tradičně ve znamení pietních akcí a dalších připomenutí konce 2. světové války a událostí s válkou a jejími důsledky spojených. Jedna z nejčastějších otázek, která v různých vystoupeních nejen politiků, nýbrž také historiků, badatelů a stále ubývajících pamětníků zaznívá, je otázka schopnosti se z minulosti poučit. 

Obecně platí, že většina pietních akcí není sama o sobě pro veřejnost příliš zajímavá a zájmu zejména mladší generace se příliš netěší. Přitom právě předávání zkušeností a zachování historické paměti je jedním ze základních předpokladů pro zvýšení naší schopnosti neopakovat chyby z minulosti. 

V neděli jsem byl v Letech u Písku na tradičním pietním aktu, který se koná při příležitosti připomenutí všech obětí koncentračního tábora v Letech. Znovu jsem měl možnost v projevech, které zazněly, si poslechnout neuvěřitelně tragické osudy Romů, kteří byli do koncentračního tábora v Letech násilím deportováni. Cílem nacistické ideologie bylo postupné vyhlazení romského etnika jako podřadného a nežádoucího. Četba jmen dětí, které v koncentračním táboře Lety zemřely a jsou pohřbeny na veřejném pohřebišti v Mirovicích, ve mně vždy znovu a znovu vzbuzuje obtížně popsatelnou sžíravou úzkost.

Otevření Památníku holokaustu Romů a Sintů pro veřejnost, které proběhlo tuto neděli 12. 5. v Letech u Písku pro veřejnost, proto považuji za krok, který může napomoci tomu, abychom se mohli všichni podrobněji a se vší autenticitou seznámit nejen s holokaustem Židů, nýbrž také s holokaustem Romů a Sintů. 

Osobně považuji předávání ucelených a nezkreslených zkušeností mezi generacemi v dnešní době plné lákadel, slibů a populismu za jeden z vůbec nejobtížnějších, avšak zásadně důležitých společenských úkolů. 
Ať chceme nebo nechceme, bude vždy při tom mít hlavní roli rodina, případně lidé další zpravidla rodině nejbližší. 

Na škole, samosprávách a dalších institucích a spolcích apod. potom je, aby co možná nejlépe pečovaly o historickou paměť, poskytovaly dostatek pokud možno zajímavých a pravdivých podkladů, a tím pro předávání zkušeností vytvářely co možná nejlepší podmínky.
I z tohoto důvodu bych rád poděkoval všem, kteří se o zachování historické paměti v myslích a hlavách zejména naší mladé generace snaží.