Tomáš Ďásek
Dlouhodobě působím v čestné funkci samozvaného okresního brouka Pytlíka. Všechno znám, nikdo si na mě nepřijde a ve všem mám jasno. V podstatě kdyby se mi z velkých měst nedělala kopřivka, mohl bych se celkem úspěšně ucházet o místo českého prezidenta. Do blogu JL jsem se po delší době opět rozhodl sem tam přispět proto, že je mi hodně smutno nad jeho úrovní, která je ale nakonec jenom odrazem současné české společnosti. Abych ale předešel dalším zbytečným krysoobojživelným válkám, nebudu zásadně nijak reagovat na případné diskuse pod mými blogy a předem děkuji čtenářům a případným diskutujícím za pochopení. Pokud snad někdo pocítí potřebu mi za mé internetové výkřiky osobně vynadat - a nebo prostě jenom tak napsat, těším se na Váš mail - tdasek(a)seznam.cz
Je libo větrník, nebo rakvičku ?
Tomáš Ďásek | 01.07.2008 11:04Protože se nám v našem milém kraji v nastalé okurkové sezóně celkem nic moc zajímavého neděje - kupodivu ani na komunálně-politické scéně, začínají se mnozí naši vyvolení pouštět do zasvěcených debat i o věcech, o nichž toho s prominutím zase až tak moc po odborné stránce nevědí. Příkladem může být bouře ve sklenici vody okolo větrných elektráren. A opět jde - jak se u naší politické elity sluší - o naprosto černobílý boj, bez jakéhokoliv náznaku kompromisu. Jedni jsou zarytými zastánci alternativních zdrojů, vyzdvihují čistotu energie získané z větru a vyhrožují, že pokud milých vrtulníčků nebude více, čeká nás záhy ekologická katastrofa, neboť příroda se nenechá drancovat donekonečna - nemluvě o tom, že milí evropští bařtipáni naprosto nekoncepčně rozhodli, že do roku toho a toho musí být "zelené" energie tolik a tolik. Ti druzí zase poukazují na ničení krajinného rázu a na podivní finanční aspekty kolem výstavby a provozu těchto obřích vrtulí na muří nožce... Nejsem opět zastáncem ani jedné skupiny. Pravda je určitě někde uprostřed. Vím, že jaderná energie je doposud nepřekonaná co se týče poměru "výkon / cena" a pozitiva výrazně převyšují nad negativy. Riziko havárie je tu vždy - percentuálně vyjádřeno je však ještě o něco nižší, než že zítra spadne do mého zahradního jezírka meteorit, nebo že mi někdejší přítel Jaroslav vrátí pět stovek, co mi dluží už deset let. Energie z větru, vody a slunce je zadarmo a je opravdu celkem "čistá", i když doposud je účinnost těchto zařízení velice malá a aby dokázaly nahradit například Dukovany, musely by větrníky stát v rozestupu deseti metrů podél celé dálnice D1 z Prahy až do Brna. Jenže - ať je to jak chce, každý začátek je těžký a jenom když se nějaká věc prosadí, může se dále rozvíjet. Vezměte se třeba fotoaparáty. Když jsem před asi deseti lety, kdy celuloid ještě pevně a naprosto neochvějně seděl v sedle světové daguerrotypie, viděl první digitální fotoaparát (bylo to Casio s tehdy úchvatným rozlišením 0,1 MPix), okukoval jsem ho jako nějakou věc z vesmíru. Zároveň jsem si ale myslel, že se to jenom tak neujme. No a vidíte - je to pár let a kde jsou foťáky na kinofilm dneska. Digitály je zcela převálcovaly. Stále se zlepšují, rostou jejich výkony, rozlišení, kvalita - a jenom proto, že je o ně zájem a lidé je kupují. Stejné je to podle mě s elektrárnami. Pouze pokud se jich bude stavět více a více, budou výrobci a vědci dohnáni k tomu, aby je neustále zlepšovali. Mnozí lidé se zlobí, že je alternativní energie dotovaná. Ale podle mě - proč ne ? Jasně, že všechno je o penězích. Pokud budou mít firmy zaručen celkem jistý zisk při výstavbě alternativních zdrojů, budou jistě chtít, aby to byl zisk co nejvyšší. A tudíž budou investovat do vývoje nových a účinnějších systémů. Však si vezměte i jednu konkrétní věc přímo z této oblasti - úsporné žárovky. Když začínaly, stály pětistovku a jejich světlo mělo barvu vhodnou tak do márnice. Dnes koupíte za pár desetikorun moderní úsporku s teplým světlem a dlouhou životností. Opět jen díky tomu, že došlo k jejich masovému rozšíření a tudíž se zlevnila výroba. Mě osobně se větrníky také nijak zvlášť nelíbí - občas vypadají opravdu monstrózně a nepřátelsky. Ale narozdíl třeba od Dukovan či Temelína se po skončení své životnosti myslím budou dát demontovat poměrně snadno. Jak vidíte, obojí má tedy svoje pro a proti - jako ostatně všechno. Myslím si ale, že v této svaté válce "zelených" s "ostatními" se zapomíná na jednu celkem důležitou věc. Proč se vlastně staví nové a nové zdroje elektrické energie ? Protože roste její spotřeba. Logicky - jak jde technický pokrok dopředu, naše domy se plní více či méně potřebnými spotřebiči. Před takovými třiceti lety měli naši rodiče ledničku, pračku, televizi a fén. O mikrovlnce, počítači, rychlovarné konvici, mrazáku, DVD přehrávači, satelitu, vodotryskovém čerpadle se nikomu ani nezdálo... Otázka je, jestli té energie opravdu tolik potřebujeme. Místo nadávání na jaderné i větrné elektrárny by možná stačilo, začít se chovat trochu méně rozežraně. Není to jen o zhasínání na záchodě. Je to třeba i o vypínání (či alespoň uspávání) počítače, nebo o tom, že každá televize na níž svítí kontrolka a která trpělivě v pohotovostním režimu čeká na pokyn vašeho dálkového ovládání, žere v tomto stavu ve dne v noci bez přestání třeba deset wattů, což se zdá sice zanedbatelné, ale za rok to udělá přes 100 kWh (tedy třeba pětistovku na inkasu). A přitom stačí jednoduše televizi vypínat (alespoň na noc) síťovým vypínačem. A když si spočítáte, kolik serepatiček v podobném režimu doma máte (DVD, video, Hifi věž, digitální hodiny na mikrovlnce, modem pro připojení k internetu, ovládání vrat garáže...) a které bez přestání užírají ze sítě svoje destiwatty, přičemž je skutečně používáte třeba jen pár minut denně, dojdete k obrovským penězům, které sice zbytečně, ale ve jménu "komfortu" bez mrknutí oka, platíte. Než se do sebe tedy zase pustíme, zkusme nejdříve začít u sebe. Ušetříme přírodu, ušetříme poměrně netušené množství peněz - a třeba si ušetříme i nervy nad podobnými diskusemi...