Ivo Strejček
Od roku 2004 poslanec Evropského parlamentu za ODS. Narozen 11. ledna 1962 v Novém Městě na Moravě. Vystudoval Pedagogickou fakultu UJEP v Brně. V letech 1996/97 byl tiskovým mluvčím předsedy vlády Václava Klause a vlády ČR. Od roku 1998 do roku 2010 byl členem Zastupitelstva města Žďáru nad Sázavou. V Evropském parlamentu působí v hospodářském a měnovém výboru a jako náhradník v zemědělském výboru. Je členem delegace Evropského parlamentu pro spolupráci s Čínou. Je ženatý a má dvě děti.
Federální Evropská unie hospodářský růst nepřinese
Ivo Strejček | 10.09.2013 09:46Vážený pane M., poslal jste mi dotaz, ve kterém se mě ptáte na důvody, proč jsem proti budoucímu federálnímu uspořádání Evropské unie, které – podle Vašeho názoru – by přispělo k ekonomickému rozvoji kontinentu. Děkuji Vám za něj, neboť toto téma považuji za zásadní, zdaleka svým významem a důsledky překračující běžné politické třenice. Nemyslím si, že ekonomický propad, růst nezaměstnanosti a snižující se míra blahobytu jsou zapříčiněny absencí centrálního plánování z Bruselu. Ekonomické zaostávání za rychle rostoucími centry světa způsobuje strnulost přeregulovaného prostředí v Evropské unii a extrémně drahý (proto selhávající) model evropského sociálního státu. Thomas Hobbes kdysi poznamenal, že „svoboda člověka a jeho jednání spočívají v nedostatečnosti zákonů“. Neměl tím na mysli nízkou kvalitu zákonů, myslel tím obecnější fakt – přemíra zákonů naše životy a rozhodování komplikují a zpomalují. Podstatnou příčinou ekonomického zaostávání EU za zbytkem světa je naše utkvělá touha vše svázat, kontrolovat a harmonizovat. Běžný život je naštěstí naopak jiný. Konkurence je založena na rozdílnosti. Dynamika vývoje je vždy určována soupeřením mezi odlišnostmi a soubojem variant. Federalizace Evropské unie znamená násilné sjednocování různorodostí, což nutně vyústí v další zaostávání. Federalizace, tedy koncentrace moci do jednoho centra, bude znamenat růst byrokratických nákladů. Již dnes se státy EU potýkají s vážnými finančními problémy a je sporné, zda budou schopny federální bruselskou administrativu hradit. Ta si ovšem jistě najde své vlastní finanční zdroje a prostřednictvím tzv. evropských daní (které zarámují již tak bohatou škálu daní národních) doplní svůj evropský rozpočet. Více daní ovšem znamená méně peněz do životadárného systému podnikatelských aktivit. Ovšem pozor, práci lidem nedává Evropa. Tu dávají firmy a vyšší zdanění je zpomalí nebo zničí. Evropská federální byrokracie zvýší náklady na svoji obsluhu, přičemž efektivita ovlivňování států na periferii bude vyžadovat další růst byrokracie v provinciích. Jednou z příčin zániku Římské říše byla právě tato skutečnost. Pokus federalizovat EU je skokový postup, ne vývojový. Ideovým východiskem je víra v nedotknutelnost jednotné evropské měny a z toho plynoucí neschopnost zvládnout dílčí krizi (Řecko). Federalisté se domnívají, že jednotná vláda v Bruselu, s jedním evropským ministrem financí a jedním evropským rozpočtem si direktivně s problematickými situacemi poradí. To je ale v prostředí, ve kterém neexistuje jednotný evropský národ, tedy ve kterém neexistuje jednotné veřejné mínění, iluzorní. Zprávy z řeckých ulic (a nejen z nich) jsou důkazem, že i lidé v těžce zkoušených zemích si nedají nic přikazovat od zahraničních autorit. Obávám se, že pokus skokově, bez vědomí voličů, federalizovat EU povede k posilování ekonomického nacionalismu, k nežádoucímu růstu podpory radikálních politických proudů a v důsledku k růstu ekonomické nejistoty, sociálního chaosu a strádání. Tlačit na federální politickou pilu znamená ohrozit zdravou myšlenku evropské ekonomické integrace. Menší, hbitější, národní a svobodně spolupracující subjekty mají větší šanci než dohody neschopná, a proto pomalá evropská federace.