Dlouhodobě působím v čestné funkci samozvaného okresního brouka Pytlíka. Všechno znám, nikdo si na mě nepřijde a ve všem mám jasno. V podstatě kdyby se mi z velkých měst nedělala kopřivka, mohl bych se celkem úspěšně ucházet o místo českého prezidenta. Do blogu JL jsem se po delší době opět rozhodl sem tam přispět proto, že je mi hodně smutno nad jeho úrovní, která je ale nakonec jenom odrazem současné české společnosti. Abych ale předešel dalším zbytečným krysoobojživelným válkám, nebudu zásadně nijak reagovat na případné diskuse pod mými blogy a předem děkuji čtenářům a případným diskutujícím za pochopení. Pokud snad někdo pocítí potřebu mi za mé internetové výkřiky osobně vynadat - a nebo prostě jenom tak napsat, těším se na Váš mail - tdasek(a)seznam.cz
Tak jak to teda bylo ?
Tomáš Ďásek | 13.11.2013 22:37Poslední volby se nesly ve znamení špiónů. Hraběcí strejček s čírem se napasoval do role agenta 009 ve službách státu a ten hodný pán, co rozdával v metru koblihy, jím prý zase kdysi snad doopravdy byl. Pěkně nám to zavařil - protože teď nikdo neví, co s tím. K vládnutí totiž údajně potřebuje lustrační osvědčení a není úplně jisté, jestli mu ho někdo vystaví. V rádiu dneska říkali, že ho vlastně ani nepotřebuje, neboť prý vláda podle zákona není orgánem výkonné moci. Já nevím - školy nemám, ale větší hovadinu jsem snad ještě neslyšel. Kdo jiný, než vláda má výkonnou moc v rukách ? To už i výrok detektiva Bárty o tom, že oproti svému původnímu prohlášení si poslanecký mandát ponechá, neboť ŘADOVÝ POSLANEC není žádná vrcholová politická funkce, je jenom slabý odvar. O čem ale vlastně chci dneska psát - už několik let mě zaráží ten do nebe volající dvojí metr. I čtvrtstoletí po "převratu" je pořád vítaným zástupným viníkem čehokoliv "univerzální komunista" - jakási anonymní bytost, která když už ne přímo vraždila, tak alespoň mlátila lidi, špehovala je, kradla jim majetek, držela je za dráty a nutila je radostně roztáčet kola výroby za mrzký plat. Není to Franta Nováků, ani Pepa Svobodů, jsou to prostě jenom - komunisti. TAMTI ONI. Před rokem 1989 měla komunistická strana československa zhruba jeden milion členů. Jeden milion ! Kde se vzali a kam se poděli ? Bylo nás tehdy těch milionů asi patnáct - včetně nemluvňat, starců, vězňů a nesvéprávných. Minimálně každý patnáctý tedy byl komunista. Když se ale kohokoliv zeptáte, tak se svatosvatě zapřisáhne, že on ani nikdo z jeho rodiny u nich nikdy nebyl - naopak, nenáviděli je a vždy proti nim bojovali. Teorie pravděpodobnosti je ale neúprosná. Skoro každý z nás musí mít nějakého strýčka, bratrance, dědečka nebo tchýni, která U NICH byla (samozřejmě - já vím, že váš prastrýc Kryšpín sice ve straně byl, ale to bylo jenom proto, aby se děcka dostala na školu). Ovšem i tak - odečtěme onen milión komunistů (z nichž tedy o 99% dnes příbuzní či oni sami prohlašují, že to byli ti HODNÍ komunisti a nebo že tam byli jen z donucení) a zbyde nám 14 milionů. Čtrnáct milionů neohrožených a statečných antikomunistů, kteří je nenáviděli a bojovali proti nim, jak se dalo (například na ně hrozili prvomájovými mávátky a v hospodě o půlnoci je tepali sžíravými satirickými anekdotami). Mě nejde na rozum, jaktože to teda těch čtyřicet let vůbec vydrželo ? Někdo mi jistě pohotově odpoví, že hlavně díky represivním složkám a díky všudypřítomné StB. Jenomže...to je mi taky divné. Jak to sakryš ti estébáci dokázali ukočírovat, když naprostá většina jejich agenturní sítě byla vlastně jenom virtuální a vycucaná z prstu ? Vždyť se na to podívejte - jsou nějaké seznamy údajných agentů, ale když se kohokoliv z nich zeptáte, tak vám řekne, že o ničem neví a že tam byl neoprávněně. I soudy jim v tom dávají zapravdu. Paní Bohdalová, pan Skopeček, pan Kanyza - všechny si tam ti vykutálení estébáci zapsali jenom jako černé duše, aby dostali prémie. No uznejte sami - když totiž napíšete nadřízenému, že jste ulovili takovou Bohdalku, máte na vánoce jistou minimálně trojitou čokoládovou kolekci. A s tím Babišem je to stejné - ta holota styčný důstojník "náborář" s ním prý mluvil akorát jednou o jakýchsi hnojivech a hnedle si ho bez jeho vědomí zapsal jako agenta - prostě jen aby měl nějaké ty kladné body. Víte - jak jsem psal - je mi strašně divné, že ten režim, který tedy vlastně tvořila jenom hrstka zlých a krutých tyranů, co by se na prstech spočítali, dokázal tak dlouho na svých hliněných nohách tancovat a držet v okovech devadesátidevítiprocentní zbytek obyvatelstva. A hlavně je mi strašně divné, jak k tomu všemu ta naše legendární česká povaha přistupuje. Pokud byste o někom ze sousedů věděli, že pracoval třeba na ONV a nebo rovnou co já vím na krajské správě StB, budete si před ním uplivovat a do konce života toho špínu chlapa nepozdravíte. Ale člověka, který se s velkou pravděpodobností se státní bezpečností zapletl (a z titulu své práce asi ani jinak nemohl), klidně na ramenou vyneseme až do křesla ministra financí. Nadšeně tleskáme "znovuzrozenému" zpěvákovi Václavu Neckářovi, který si i po těžké mrtvici dokázal znovu vzpomenout na texty svých starých písní - ale v otázce své nevyvratitelné spolupráce s StB (krycí jméno "Bacil") si už prý bohužel na nic vzpomenout nedokáže. Starý bard Jarek Nohavica - i podle mého neoddiskutovatelně jeden z našich největších básníků a muzikantů (krycí jméno "Mirek") - stále spolehlivě vyprodává sály a stadiony. V porotách různých televizních soutěží zasedá a na koncertech ještě tu a tam svůj hit "Sametová" zpívá starý rocker Ondřej Hejma (krycí jméno "Rony"). Dole pod prkny, která znamenají svět, se můžeme smíchy potrhat, když má herec Josef Dvořák (krycí jméno "Komik") zrovna Pydlu v zádech. Nadšeně si necháváme podepisovat knihy od playboye Vladimíra Párala (krycí jméno "Slávek"). Sakra, vždyť jmény všech těch nejrůznějších zaručeně neoprávněně evidovaných celebrit bychom mohli popsat určitě pár obrazovek - Pepíček "Tulipán" Zíma, Valerie "Eva" Zawadská, Jiří "Faust" Suchý, Jan "Klaun" Přeučil, Ladislav "Mistr" Štaidl, Ladislav "Stožický" Smoljak, František "Hamlet" Němec, Zora "Alena" Jandová, Richard "Herec" Müller, MUDr. Jan "Pinel" Cimický, Alexander "Lexa" Hemala, Petr "Samorost" Ulrych... co jméno to člověk, který kdyby projevil přání s námi povečeřet, tak budeme v sedmém nebi a jeho dávné zakolísání zaznamenané v těch zatracených cibulkových seznamech hned omluvíme tím, že "kdoví jak to vlastně tenkrát bylo", nebo "taková byla doba" - či přinejmenším alespoň "no dobře, ale von prej nikoho nikdá neudal, von to s nima uměl"... Nezlobte se na mě - ale nemůžu to pochopit. Kdo je ve skutečnosti horší a zavrženíhodnější ? Člověk, který slouží totalitnímu režimu veřejně, třeba jako zaměstnanec - a nebo kamarád udavač, k němuž vzhlížíte proto, že něco umí, který vás plácá po ramenou, pije s vámi až do rána a po vystřízlivění začne potají psát hlášení ? Ve světle toho, co jsem tady napsal, mi připadá jakýsi lustrační zákon úplně zbytečný. Šanci vyrovnat se nějak důstojně s minulostí jsme totiž dávno propásli. Měli jsme hned na začátku konkrétně pojmenovat a alespoň morálně potrestat ty doopravdy zlé. Měli jsme tedy buď tu komunistickou stranu zakázat - když jsme byli všichni takoví neohrožení antikomunisté - a nebo jasně říci "Tak - a teď pojedeme zase pěkně od nuly". Času na to snad bylo dost. Teď to všechno sklízíme a na příkladu milého pana Babiše - Bureše vidíme, že císař je prostě neúprosně nahý. Nechci a ani bych se neodvážil být někomu soudcem. Jako dospělý jsem v té době nežil a vím houby, jak bych se zachoval a co všechno bych podepsal, kdyby si mě vzali do parády jeden hodný a jeden zlý estébák. Když už jsme se ale nedokázali vypořádat s konkrétními lidmi, nevymlouvejme se alespoň pořád dokola i dvacet čtyři let po listopadu na nějaké imaginární TAMTY. A hlavně - jak je psáno už v knize knih - shýbejme se prosím pro kamení jenom tehdy, když jsme si stoprocentně jisti, že sami nemáme za nehty ani ten nejmenší kousíček viny...