Dobrovolní hasiči, obyčejní lidé jsou JEDNIČKY. To co se děje kolem dobrovolných hasičů především v malých obcích, kdy jsou morálním základem svou obětavostí i zapojováním dětí do sportovních činností, či zaštiťováním kulturních a společenských akcí, je příkladem všem. Klobouk dolů.

Do prdele Izrael/SIONISMUS. Měli jsme Německo a nacismus během 2. světové války. Máme tu USA a sionismus během 3. světové války. Loajalita k Americe a Izraeli je zrada lidstva.✌🏻🕊️☮️✨🌟 "Civilizaci nezničí zlí lidé; není nutné, aby lidé byli zlí, ale pouze bezpáteřní." -James Baldwin

Jak předseda českého senátu Vystrčil zajišťuje svou tolerancí a mlčením k českým mediím, či přímo podporou americké a židovské války ve východní Evropě a na Blízkém Východě jistotu desetitisíců mrtvol. Nezapomeňme též na presidentský puč pana Vystrčila, či podporu bývalého komunisty, studenta vojenského zpravodajce Varšavské smlouvy na presidenta České Republiky, Petra Pavla. To vše bude muset morálně na svých bedrech ve svém dalším životě pan Vystrčil a jeho strana ODS nést. Nevyřčený příběh klíčová role britských vojenských velitelů na Ukrajině https://blisty.cz/art/125340-nevyrceny-pribeh-klicove-role-britskych-vojenskych-velitelu-na-ukrajine.html Rozsah zapojení Spojeného království do jarní ofenzívy proti Rusku v roce 2023 zůstal z velké části skryt. Až dosud, píše Lara Brown . Blisty sdílet Na začátku léta 2023, kdy ukrajinská armáda zahájila svou dlouho očekávanou "jarní ofenzívu", nebylo kódové označení pro jeden zásadní postup pojmenováno po slavné ukrajinské postavě nebo místě, ale po britské politice. Osa "Wallace" odkazovala na Bena Wallace, tehdejšího ministra obrany, který hrál roli při získávání zbraní pro Ukrajinu v prvních dnech válek. Jeho podpora vedla k láskyplné přezdívce "muž, který zachránil Kyjev", podle jednoho ukrajinského vojenského zdroje. Zatímco neochvějná podpora Británie svému východoevropskému spojenci nebyla žádným tajemstvím, rozsah jejího zapojení a vlivu – stahování na poslední chvíli do Kyjeva, pomoc při vytváření bojových plánů a shromažďování životně důležitých informací o Rusech – zůstal z velké části skryt. Až dosud. Za zavřenými dveřmi Ukrajinci hovoří o britských vojenských velitelích jako o "mozcích" "protiputinovské" koalice, kterou tvoří Amerika, Velká Británie a desítky dalších podobně smýšlejících národů. Spojené království je známé tím, že má odvahu rozmístit vojáky uvnitř země, když to nikdo jiný neudělal, a jeho role ve válce je hlubší, než mnozí pozorovatelé mohou myslet. Nejdůležitější je, jak mohou The Times odhalit, že když Američané propagují "výkvět" svých zbraní a přesné údaje o zaměřování k jejich použití, byli britští vojenští velitelé v rámci operace Scorpius, kteří drželi obtížný vztah Washingtonu a Kyjeva pohromadě. V zákulisí Jen něco málo přes rok po začátku války administrativa prezidenta Bidena stále představovala bezchybnou, jednotnou frontu se svými ukrajinskými spojenci. Napětí v zákulisí však rostlo již několik měsíců a začátkem léta 2023 dosáhlo bodu, kdy hrozilo, že se vymkne kontrole. Ukrajina zahájila svou opožděnou ofenzívu – klíčový okamžik války, kdy Ukrajina, která překvapila svět tím, že v prvních dnech vytlačila Rusko od bran Kyjeva, viděla příležitost znovu získat půdu v ​​oblasti Donbasu a změnit dynamiku drsného bojiště. Ale nedařilo se se. Právě v tomto okamžiku admirál Sir Tony Radakin, státem vzdělaný chlapec z Oldhamu, a jeho dva "hlavní poručíci", generálporučík Sir Roly Walker a generálporučík Sir Charlie Stickland, upevnili respekt Ukrajinců i Američanů. Příběh tohoto klíčového okamžiku a role, kterou Británie hrála, však začíná asi o půl roku dříve. Prosinec 2022 23. prosince Radakin obdržel telefonát od svého amerického protějšku, generála Marka Milleyho, předsedy sboru náčelníků štábů. Byl to téměř rok po vypuknutí války av té době se Radakin, okouzlující optimista, a Milley, energický a nebojácný, dobře znali. Ukrajinci dali jasně najevo, že na nadcházejícím jaru 2023 chtějí přejít do ofenzívy proti Rusku, což bylo veřejností netrpělivě očekáváno jako "jarní ofenzíva". Jak Američané, tak Britové však měli pochybnosti, zda je Ukrajina připravena. "Bylo zřejmé, že to udělají," řekl jeden sloužící britský vojenský důstojník obeznámený s diskusemi, které se v té době odehrávaly. Takže logika byla "pokud to chceš udělat, tak to udělejme co nejsilnější". Během prosincového hovoru Milley řekl Radakinovi, že Američané se rozhodli, že podpoří ofenzívu a vrhnou za ni celou svou váhu. Leden 2023 V lednu, kdy se v německém Ramsteinu sešlo asi 50 zemí, aby se diskutovalo o vojenských potřebách Ukrajiny, americké ministerstvo obrany Lloyd Austin oznámil, že USA a další země NATO pošlo na Ukrajinu obrovský, rozsáhlý balík těžkých zbraní. "Ukazuje to našemu dlouhodobému odhodlání podporovat Ukrajinu proti nevyprovokované ruské agresi," řekl Austin na tiskové konferenci. Bylo to skončilo za jasný signál, že ve válce s Ruskem očekává eskalace. Bílý dům poté oznámil, že USA pošlou na Ukrajinu 31 tanků M1 Abrams, aby pomohly zatlačit ruské síly a zvrátily tak jejich dlouhodobou nervozitu z poskytování útočných obrněných vozidel Kyjevu. Británie by se stala první západní zemí, která poskytla první střely s plochou dráhou letu dlouhého doletu Storm Shadow, aby řekla svou šanci na úspěch, Britští vojáci byli tajně vysláni, aby vybavili ukrajinská letadla střelami a naučili vojáky, jak je používat. Nebylo to poprvé, co by byly britské jednotky nasazeny na zemi: Do Kyjeva již bylo vysláno několik desítek pravidelných britských vojáků, aby instruovali nové a vracející se vojenské rekruty ohledně používání NLAW, protitankových střel z Británie, které byly dodány v únoru 2022, kdy invaze teprve začínala. ačkoli byly britské výcvikové jednotky na Ukrajině nasazeny od roku 2015, byly nuceny se v únoru 2022 stáhnout kvůli obavám, že by Rusko mohlo zahájit útok. Protiofenzíva Nad protioenzíva měla být klíčovým okamžikem války. V koalici panoval pocit optimismu, že bitva bude poslední na Ukrajině a prezident Putin bude nucen uzavřít mír. Květen V týdnu před jejím začátkem se generál Sir Jim Hockenhull, šéf strategického velení a bývalý šéf obranné rozvědky, setkal s Kyrylem Budanovem, šéfem ukrajinské vojenské špionáže. Diskutovali o tom, jak by mohli spolupracovat na dosažení cílů odvetného boje – Hockenhull měl k dispozici vysoce citlivé vojenské prostředky. Dvojice se poprvé setkala asi v roce 2019. Hockenhull, který byl v roce 1986 povolán do zpravodajského sboru a jako nižší důstojník strávil svá raná léta soustředěním se na Rusko, rozpoznal potřebu začít kultivovat vztahy s Ukrajinci roky předtím, než začala totální válka. Byl v Berlíně, když v roce 1989 spadla zeď. Konflikt viděl již v létě 2021, kdy mu ostatní na ministerstvu obrany (MO) nevěřili. "Viděl potřebuji udělat vše, co bylo v našich silách, abychom je připravili na to, co přichází," řekl jeden vojenský zdroj a dodal, že Hockenhull byl s Wallacem nápomocen při zajišťování toho, aby Ukrajinci měli před invazí na místě NLAW. Zatímco Walker a Stickland byli schopni pomoci s plánováním, Hockenhull, operující ve stínu, přinesl na stůl zpravodajské informace o Rusech. "Potřebovali dostatek informací, aby byli efektivní v tom, co dělají. Potřebovali navíc proti početně silnějšímu protivníkovi," řekl zdroj. Ale Ukrajinci měli problém. Existoval plán, že veškerá výbava z USA, Velké Británie a dalších zemí dorazí do konce března. Ale z konce března se stal koncem dubna a pak koncem května. "Ukrajina stále čekala, až bude mít veškerou výstroj, stále jsme říkali, že musíte jít prostě, Rusko není silné. Musíte se jim postavit, máte dostatek vybavení," řekl britský vojenský zdroj. V té době se zbraně, které dostali pro protioenzivu, shodovaly s těmi, které byly k dispozici pro celou britskou armádu. Jak čas plynul, Rusové se chopili příležitosti a zakopali se. Červen Když Ukrajinci na začátku června konečně podnikli svůj krok, objevil se další problém. Radakin a jeho američtí protějšky tvrdili, že Ukrajina by měla sledovat strategii "vyhladovět, natáhnout a udeřit". Hladová část odkazovala na útoky na logistické uzly ve snaze omezit ruské dodávky a napínací část odkazovala na sondy a nakonec na několika osách, z nichž jedna byla pojmenována "Wallace". "NLAW, tanky, Storm Shadow, to vše se stalo tak brzy, jak se to stalo, kvůli Wallaceovi," řekl jeden představitel. Wallace byl zároveň pod nátlakem zevnitř ministerstva obrany a ministerstva zahraničí kvůli nervozitě, že poskytnutí stále těžších zbraní Ukrajiny by mohlo eskalovat napětí s Ruskem. Kreml řinčel jadernou šavlí av březnu prohlásil, že rozmístí taktické jaderné zbraně v Bělorusku – poprvé od rozpadu Sovětského svazu rozmístí jaderné zbraně mimo své hranice. Pro "úderný" prvek strategie bylo potřeba jednoho hlavního úsilí. Ukrajinci by měli shromáždit síly a palebnou sílu v jednom styčném bodě s nejlepší šancí na průlom, radili britští a američtí vojenští velitelé. Prezident Zelenskyj měl ale jiné představy. Byl přesvědčen generálem Oleksandrem Syrským, velitelem ukrajinských pozemních sil, aby se místo toho pokusil o strategii rozsévání zkáz na sever a co nejtvrdšího tlaku na jihovýchodě. Místo toho, aby prorazili na jihu (a přerušili pozemní most mezi Ruskem a okupovaným Krymem), Ukrajinci rozdělili svou bojovou sílu. Úder nikdy úplně nepřišel. Netrpělivý ohledně akce To Američany frustrovalo, stejně jako skutečnost, že ukrajinské síly na zemi postupovaly pomaleji, než USA požadovaly. "Američané byli netrpěliví. Dostali se do fáze, kdy měli své válečné hry a byl čas jít," řekl jeden bývalý vysoký zdroj z ministerstva obrany. Ukrajinci uvedli, že všichni, včetně Američanů a Britů, podcenili ruské překážky před sebou a fakta moderního bojiště. Cesta byla poseta ruskými nášlapnými minami a ti, kteří byli odstraněni, čelili další hrozbě výbuchu dronu nad jejich hlavami. Velitel ukrajinských ozbrojených sil, generál Valerij Zalužnyj, šéf Syrského, který měl na zdi své kanceláře fotografii Radakina, se zoufale snažil zvládnout krizi morálky. Za tímto účelem vysvětlil britským vojenským velitelům, vojákům, mnozí branci – spíše ve věku třiceti a čtyřiceti let než ve věku kolem dvaceti let – strávili na frontě pouze tři dny. Prvním byl den zabydlování. Druhý den měli postoupit o 200 až 300 metrů a třetí den se konsolidovat, připraveni předat postavení čerstvým jednotkám. Bylo to pomalé a únavné, mysleli si nejbližší spojenci Ukrajiny. Američané se divili, "co se to sakra děje" a naléhali na Ukrajince, aby "šli mnohem tvrdším tempem". Je to pochopitelné. Právě v tomto okamžiku se vztahy mezi Ukrajinci a Američany dostali na úplné dno. Miley a generál Christopher Cavoli, velitel americké armády v Evropě a Africe, byli ze Zalužného velmi frustrovaní. Zalužnyj byl zase frustrovaný tlakem z Ameriky. Při přerušení dlouho plánované dovolené Radakin řekl Wallaceovi, s nímž úzce spolupracoval, že se musí dostat na Ukrajinu, aby dal obě strany dohromady. Začínalo to být "příliš rozhárané", řekl mu Radakin. Plán byl takový, že si Radakin sedne se Zalužným, vyslechne Ukrajince a pokusí se vysvětlit svůj pohled Američanům prostřednictvím videohovoru z Kyjeva. Nastoupil do nočního vlaku ze sovětské éry z Polska do Kyjeva, aby si o tom osobně promluvil se Zalužným, který se později stal nejvyšším ukrajinským diplomatem v Británii a oblíbeným na nástupce Zelenského. Byla to neobvyklá válka, v níž Amerika operovala se silným vedením, ale na dálku, a zároveň poskytovala mimořádnou podporu, která daleko převyšovala podporu svých spojenců. nedávno od začátku byl Biden zpochybňován kvůli obavám, že Amerika se na Ukrajině angažuje více, než administrativa připouští, a že hrozí, že se stane proxy válkou, možná s jadernými důsledky. "[Tyto obavy] nejsou pravdivé," řekl prezident novinářům v dubnu 2022. "Ukazuje to zoufalství, které Rusko cítí kvůli svému ostudnému selhání." V únoru následujícího roku Austin na tiskové konferenci NATO prohlásil: "Nenecháme se zatáhnout do Putinovy ​​války, kterou si vybral." V nadcházejících měsících měli američtí šéfové začít s válečnými hrami jarní ofenzívy. Američané jezdili na Ukrajinu jen při vzácných příležitostech kvůli obavám, že by byli rádi za příliš zapojené do války, na rozdíl od britských vojenských velitelů, kteří dostali svobodu jet, kdykoli to bylo nutné. Někdy byly jejich návštěvy tak citlivé, že chodili v civilním oblečení. Ofenzíva šarmu Ve stejné době jako Radakinova tajná návštěva Walker, bývalý ředitel speciálních jednotek, které kdysi vyhodila do povětří bomba Talibanu, sám telefonoval svým americkým a ukrajinským přátelům. V té době byl zástupcem náčelníka štábu obrany a měl na starosti vojenskou strategii a operaci. Walker, který byl svými současníky nalezen za "velmi chytrého" byl mezi Ukrajinci velmi oblíbený. Jeden ukrajinský vojenský zdroj řekl, že byl "duchovním otcem" britských bojových nápadů a "inspirací" pro ty, se kterými se setkal. Jeden vysoký ukrajinský představitel označil bývalého gardistu za "generála v růžových kalhotách" poté, co se objevil na setkání v Kyjevě přesně v těchto šatech, k velkému pobavení Ukrajinců. Walker byl "věřící", řekl bývalý vysoce postavený zdroj z ministerstva obrany. "Byl absolutně jedním z nejlepších. On, stejně jako Wallace, věřil, že můžeme zatlačit Rusko, věřil, že Ukrajina bude bojovat a vydrží déle než tři týdny (na začátku války). Radakin byl stejný." Srpen Britská diplomacie obě strany znovu sblížila v polovině srpna se Radakin, Zalužnyj a Cavoli osobně setkali na polsko-ukrajinské hranici. Během pětihodinové diskuse probrali plány na protioenzivu a osnovy na zimu, stejně jako na následující rok. Bylo to znamení, že Američané v dohledné době nikam neodcházejí. S blížícími se Vánocemi, asi šest měsíců po letní protioenzivě, kyjevské síly tváří v tvář zakopanému ruskému odporu dosáhly malého jen pokroku. Válka zuřila dál. Postupem času Británie a Amerika uvolnily svá omezení ohledně toho, jak mohou být zbraně dlouhého doletu, jako je Storm Shadow, přichází proti cílům uvnitř Ruska. Nervové centrum pro západní dodávky zbraní na Ukrajinu bylo přesunuto z oprášeného podkroví v budově z 2. světové války ve Stuttgartu v jižním Německu do americké vojenské posádky ve Wiesbadenu. Zalužnyj, je nyní vyslán do Londýna, řekl, že Wiesbaden se stal "naší tajnou zbraní" při koordinaci s partnery na operačním plánování a identifikaci zdrojů nezbytných pro frontovou linii. Válečné hry mezi Brity a Američany pokračovaly a byly identifikovány potřeby dodávek, které byly sděleny do Londýna, Washingtonu a dalších evropských hlavních měst. Britští šéfové si kladli otázky, zda by plán útoku fungoval a zda by počty seděly pro určité ofenzívy. Radakin se ujal širší role, než jakou tradičně zastává náčelník generálního štábu, a vedl britské úsilí na Ukrajině napříč vládou. "Byl to on, kdo udržoval USA na své straně a udržoval Bidenovu administrativu v příklonu k Ukrajině," řekl kolega. Práce pokračovala. V srpnu 2024 Ukrajinci vyslali vojáky přes jihozápadní ruskou hranici, do Kurské oblasti, aniž by o tom informovali Ameriku nebo jiné spojence. Podle ukrajinského vojenského zdroje po americkém úniku v dubnu 2023 před protioenzivou panovaly obavy, že by se podrobnosti o plánovaném útoku mohly dostat do Moskvy. Na sociálních sítích byly odhaleny tajné dokumenty Pentagonu, které upozorňovaly na zoufalý nedostatek munice v ukrajinské armádě. Obě strany cítí, že úroveň důvěry klesla. Jít hlouběji Zpět na ministerstvu obrany, pod vedením Hockenhulla, byly vyslány týmy ze strategického velení, aby shromáždily poučení z Ukrajiny a informovaly o strategickém obranném přezkumu. "Ukrajina zaplatila za svou obranu strašlivou cenu, ale také nám poskytla okno do moderního válčení," řekl vojenský zdroj. Walker, který byl povýšen na náčelníka generálního štábu, si ponaučení, která se naučila během jara a léta 2023, odnesl do armády, kterou se snaží přeměnit ve smrtonosnější a agilnější sílu. Máme tři roky na to, abychom se na válku připravili, říká šéf armády Radakin, který by měl na podzim po čtyřech letech ve funkci odstoupit, se Zelenským se setkal asi desetkrát. Zelenskyj o něm vřele mluví jako o "admirálovi" a poznamenává, že není generálem, jako většina zahraničních šéfů, se kterými se setkává. Jejich poslední setkání se uskutečnilo v prezidentské kanceláři v Kyjevě minulý pátek, kdy Radakin, generálporučík Nick Perry, jeho šéf společných operací, a jejich francouzské protějšky představily svůj plán na "uklidňující síly" na Ukrajině v případě mírové dohody. Británie a Francie svolaly do Bruselu setkání "koalice ochotných" ministrů obrany, aby o těchto plánech diskutovaly s 50 zeměmi. John Healey, britský ministr obrany, uvedl: "Zatímco dnešní diskuse budou soukromé, naše plánování je skutečné a podstatné. Naše plány jsou dobře propracované." Jak se závazek Británie bránit Ukrajinu prohlubuje, někteří se obávají, kde cesta končí. John Foreman, bývalý vojenský atašé v Moskvě a Kyjevě, je nervózní z rýsující se vyhlídky na časově neomezený vojenský závazek vůči Ukrajině s "nejistou misí", která by mohla trvat více než deset let, stejně jako z dopadu, který by to mohlo mít na NATO. "Musíme mít v tomto jasno a nemůžeme se do toho nechat ukolébat emocemi. Je čas na skutečnou politickou jasnost," řekl Foreman. "Jaké je poslání? Pokud máme na zemi vojáky, kteří poskytují ujištění nebo odstrašení, co se stane, když se přiblíží rozpadne? Jaké je riziko pro naše vojáky a jejich pravidla boje? Pokud vojáci začnou umírat, co se stane dál? Existuje riziko, že se do konfliktu zapleteme, a nemyslím si, že toto riziko bylo skutečně objasněno britské veřejnosti." "Je snadné se zapojit do války, je těžší se z toho dostat." V pátek na setkání kontaktní skupiny pro obranu Ukrajiny v Bruselu – více než dva roky od setkání v Ramsteinu, kde Austin přislíbil rozsáhlou podporu – se Healey a jeho německý protějšek Boris Pistorius ujal vedení. Americký ministr obrany Pete Hegseth raději "zavolá" z USA, než aby cestoval do Evropy, aby o tom diskutoval, jak dále vyzbrojit Ukrajinu. Jeden britský představitel z toho obvinil "problémy s diářem", ačkoli jeho fyzická nepřítomnost byla považována za další známku toho, USA dělají krok zpět – zatímco Evropa se chystá jít ještě hlouběji.

CO VŠE SE JEŠTĚ MUSÍ STÁT, KOLIK MRTVOL JEŠTĚ BUDE PŘEDSEDA ČESKÉHO SENÁTU VYSTRČIL A DESOLÁTNÍ VLÁDA POD VEDENÍM ODS MUSET ZE SVÉHO PIEDESTALU AMERICKÉHO A BRUSELSKÉHO VAZALA PŘEHLÉDNOUT, NEŽ KONEČNĚ SKONČÍ NOVODOBÁ ČESKÁ TOLERANCE VÁLČENÍ, VRAŽDĚNÍ A PODPORA INICIÁTORŮ SVĚTOVÝCH GEOPOLITICKÝCH VÁLEK USA A IZRAELE. Gaza je polem zabíjení, kde jsou lidé podrobováni hladomoru. Jak dlouho to bude svět tolerovat? https://blisty.cz/art/125346-gaza-je-polem-zabijeni-kde-jsou-lide-podrobovani-hladomoru-jak-dlouho-to-bude-svet-tolerovat.html To, co se děje, je jednoduše vyhlazování celého jednoho obyvatelstva, píše Arwa Mahdawi Kde mám vůbec začít? V posledních týdnech, kdykoliv se pokusím napsat o Gaze, pokaždé, když se odhodlám napsat o jednom zvěrstvu, je spácháno jiné zvěrstvo. Palestinští novináři byli upáleni zaživa, děti zemřely zimou, zdravotníci byli popraveni a pohřbeni v masových hrobech, děti jsou zabíjeny ve spánku. Mezitím v USA a v Německu můžete za mluvení o mrtvých palestinských dětech skončit na seznamu deportovaných osob. Za argumentaci, že by se mělo dodržovat mezinárodní právo v oblasti lidských práv, vám hrozí, že vás seberou z ulice a zavřou do detenčního centra. Nevím, kde začít, a nevím, co v tuto chvíli vlastně zbývá říct. Po 18 měsících nekonečného krveprolití by mělo být každému jasné, že tohle není válka. Že to není sebeobrana. To, co se děje v Gaze, je jednoduše vyhlazování jednoho celého obyvatelstva. Uvedla to celá řada odborníků na genocidu. Respektované mezinárodní organizace jako Amnesty International dospěly k závěru, že Izrael páchá genocidu - a přesto to politici stále financují. Palestinci nejsou vyhlazováni jen bombami dodávanými USA. Zákeřnějším zabijákem jsou nyní nemoci a hlad. Dne 2. března - před více než měsícem - Izrael přerušil dodávky do Gazy ve snaze změnit podmínky dohody o příměří. Nazývat to „blokádou pomoci“, jak to obvykle dělají titulky novin, nevystihuje hrůzu toho, co se děje: nejde ani tak o „blokádu pomoci“, jako o záměrný hladomor. Gaza byla koneckonců proměněna v trosky; není to tak, že by v pásmu rostly potraviny, na které by se lidé mohli spolehnout. Analýza satelitních snímků, kterou v listopadu provedla OSN, zjistila, že od začátku této iterace války na tomto území bylo v Gaze zničeno nebo poškozeno více než 90 % dobytka a asi 70 % půdy určené k pěstování plodin. Jako válečná zbraň se používá také voda. Začátkem března, týden poté, co Izrael zastavil přísun jakýchkoli potravin a dalších humanitárních dodávek do Gazy, přerušil dodávky elektřiny do hlavní fungující odsolovací stanice v Gaze. Situace nyní nemůže být zoufalejší. „Gaza je polem zabíjení a civilisté jsou v nekonečné smyčce smrti,“ řekl v úterý generální tajemník OSN António Guterres. Izrael, povzbuzený Donaldem Trumpem a jeho vizemi o výstavbě hotelů a kasin na těchto vražedných polích, se už ani nesnaží své cíle skrývat. Chce zbavit Gazu Palestinců a anektovat Západní břeh Jordánu. A bude Palestince podrobovat hladomoru, zabíjet a terorizovat, dokud nebudou „dobrovolně“ souhlasit s hromadným odchodem někam, jako je Súdán nebo Somálsko - to je pár zemí, které USA a Izrael nedávno uvedly jako potenciální oblasti pro přesídlení. „Dohlédneme na celkovou bezpečnost v pásmu Gazy a umožníme realizaci Trumpova plánu dobrovolné migrace,“ prohlásil nedávno Benjamin Netanjahu. „To je ten plán. Netajíme se tím a jsme připraveni o něm kdykoli jednat.“ Místopředseda parlamentu Nissim Vaturi mezitím nedávno vystoupil v rádiu Kol BaRama a vyzval ke gazifikaci Západního břehu Jordánu. „Musíme oddělit děti a ženy a zabít dospělé v Gaze. Jsme příliš ohleduplní,“ řekl Vaturi. „Brzy proměníme Džanin [na Západním břehu] v Gazu,“ dodal. Mimochodem, pokud jste toto prohlášení viděli poprvé, je to proto, že o něm neinformovaly tytéž mainstreamové západní sdělovací prostředky, které věnovaly tisíce slov otázce, zda je výrok vysokoškolského studenta „od řeky k moři bude Palestina svobodná“ výzvou ke genocidě. I když, abychom byli spravedliví, kdyby západní média informovala o každém veřejném podněcování ke genocidě ze strany izraelských politiků a myšlenkových vůdců, nezbyl by prostor pro informování o čemkoli jiném. 'Píšu to ne proto, že bych doufala, že změním názor, ale proto, že jediná moc, kterou mám - jediná moc, kterou má mnoho z nás - je neustále zvedat hlas a říkat, že s tím nesouhlasíme. Zdá se, že namísto toho, aby tyto šokující výroky kritizovaly, určité složky médií by rády normalizovaly lidi, kteří je činí. Například minulý měsíc se bývalý izraelský ministr obrany Joav Gallant připojil k ADL na besedě u krbu v New Yorku s Biannou Golodrygovou ze CNN. Připomínám, že mezinárodní trestní soud vydal na Gallanta zatykač za válečné zločiny. Soud shledal „přesvědčivé důvody“ domnívat se, že Gallant a Netanjahu „nesou trestní odpovědnost za následující zločiny jako spolupachatelé za to, že se činů dopustili společně s dalšími osobami: válečný zločin vyhladovění jako způsob vedení války; a zločiny proti lidskosti v podobě vraždy, pronásledování a dalších nelidských činů“. Podotýkám, že CNN udělala o Gaze vynikající reportáže. Ale to, že si televize sedla ke komornímu „rozhovoru u krbu“ s Gallantem - zatímco palestinští novináři jsou upalováni zaživa - je otřesné. Obvykle, když píšu názorový článek, mám pocit, že se čtenářem vedu malý rozhovor. Ale já vlastně nevím, pro koho píšu tento článek. Pokud jste dočetli až sem, pak je velká šance, že už se mnou souhlasíte, že už jste zděšeni tím, co se děje, a že používáte svůj vlastní hlas, jak nejlépe umíte. A pokud v tuto chvíli nejste zdrceni, pak vás prostě není možné přesvědčit, abyste se o to zajímali. Napsal jsem spoustu komentářů, kde v podstatě jen prosím lidi - včetně některých svých kolegů ze západních médií -, aby se zajímali o utrpení Palestinců. Aby si uvědomili, že Palestinci jsou také lidé. Aby si uvědomili, že hladovění civilistů je válečný zločin, který by neměl být sanován pasivním hlasem a zastíracím jazykem. Pochopit, že nejde o nějakou vzdálenou zahraničněpolitickou záležitost: tato genocida je financována americkými daňovými poplatníky. Mezitím bezprecedentní pokusy o potlačení svobody slova v USA o Palestině z toho udělaly domácí problém. Už mě nebaví prosit lidi, aby se starali o Palestince. Nepíšu to proto, že bych doufala, že změním názor, ale proto, že jediná moc, kterou mám - jediná moc, kterou má mnoho z nás - je neustále zvyšovat hlas a říkat, že s tím nesouhlasíme. „Jednoho dne, až to bude bezpečné, až nebude osobní nevýhoda nazývat věc tím, čím je, až bude pozdě hnát někoho k odpovědnosti, budou všichni proti,“ napsal novinář Omar El Akkad. Až ten den přijde, nikdo nebude moci předstírat, že o tom nevěděl.