Tomáš Ďásek
Dlouhodobě působím v čestné funkci samozvaného okresního brouka Pytlíka. Všechno znám, nikdo si na mě nepřijde a ve všem mám jasno. V podstatě kdyby se mi z velkých měst nedělala kopřivka, mohl bych se celkem úspěšně ucházet o místo českého prezidenta. Do blogu JL jsem se po delší době opět rozhodl sem tam přispět proto, že je mi hodně smutno nad jeho úrovní, která je ale nakonec jenom odrazem současné české společnosti. Abych ale předešel dalším zbytečným krysoobojživelným válkám, nebudu zásadně nijak reagovat na případné diskuse pod mými blogy a předem děkuji čtenářům a případným diskutujícím za pochopení. Pokud snad někdo pocítí potřebu mi za mé internetové výkřiky osobně vynadat - a nebo prostě jenom tak napsat, těším se na Váš mail - tdasek(a)seznam.cz
Jede vláček, kolejáček
Tomáš Ďásek | 21.12.2013 01:14Je to asi tak půl roku, co jsem si na tomto blogu dovolil takovou malou subjektivní analýzu aktuální politické situace - v době, kdy prezident jmenoval Jiřího Rusnoka premiérem. Nikdo tehdy tomuto "projektu" nedával ani minimální šanci - ale já jsem si dovolil s tímto názorem poněkud polemizovat. Půlrok utekl a "demisní" vláda v poklidu vládne dál, přičemž její dny ještě zdaleka nejsou sečteny. Ač poměrně ješitný, rozhodně nejsem takový ten "já vám to říkal". Nemám z toho radost ani za mák, ale pouze se splnilo to, co bylo dopředu celkem jasné - tedy rozpočet je schválen a NIKDO z nových, ale ani starých stran za něj nenese odpovědnost. Bývalý ministr financí teď může neohroženě křičet, jak je to rozpočet špatný a rozmařilý - přičemž kdyby jej sestavoval on, patrně by se v jeho podání valuačně téměř nelišil. Všechny strany teď mohou říkat "my ne, to oni. My to schválit museli, protože jsme nechtěli naši zemi uvrhnout do rozpočtového provizoria". Mě osobně se velice líbí mediálně velmi propagovaná fráze hnutí ANO - "my až přijdeme na ministerstva, tak si nejprve uděláme audity a analýzy a pak najdeme možné úspory". Jaksi tím pomíjejí fakt, že státní rozpočet není nikterak tajný dokument a má k němu přístup prakticky každý. Už dávno si tedy mohli zanalyzovat rozpočty předešlé a navrhnout v jednotlivých výdajových kapitolách rezervy - třeba v rámci pozměňovacích návrhů při schvalování rozpočtu. Rozpočtové provizorium je sice věc nedobrá - ale nikterak životu nebezpečná a pokud se podíváme do historie evropských i světových erárních ekonomik, tak ani nijak neobvyklá. Ale jak se říká - kdo by si dělal do vlastního hnízda. Jakmile jednou nějaké portfeji zkrouhnete rozpočet, už jen velmi těžko se v dalším období zase nafukuje. A pokud mají do chlívku přijít noví ministři, nelze se jim z lidského hlediska divit, že chtějí mít co nejplnější krmítko... Zkusme se tedy zase jednou podívat na aktuální situaci střízlivě, bez emocí a bez mediální polevy. Formát budoucí vlády byl přece v podstatě dán už před volbami. Pan Babiš se rád stylizuje do role "obyčejného člověka" se selským rozumem a přímým jednáním. Ve skutečnosti je to ale stejně jako třeba Zeman velký prognostik a stratég. Jeho hlavní devizou je schopnost chladného a racionálního uvažování (což jsou kupodivu vlastnosti většiny miliardářů). Už před volbami mu bylo zcela jasné, že hraje především proti sociální demokracii. Věděl, že zklamaní bývalí voliči ODS budou hledat jinou alternativu a že prvoplánová levice to rozhodně nebude. Dokázal jim tedy nabídnout svoje vize a také se mu to podařilo, díky čemuž "urval" co se dalo. Hrál vabank. Buď se mu povede ČSSD společně s Úsvitem a lidovci zcela převálcovat (v což ale jistě nevěřil) a nebo se s ní bude muset spojit. Lidoveckou kartu přitom držel v ruce už dávno. Každý trochu pozornější analytik si jistě všiml, jak nebývalý prostor například dostávala KDU-ČSL v Babišově hlavním předvolebním médiu - týdeníku 5+2. Proč ? Že by placená reklama ? Hm... Budoucí spojenec byl tedy jasný. Zásadní třecí plochy mezi nimi jsou totiž jenom dvě - restituce a zemědělství. Pochopitelně ať si říká kdo chce co chce, zemědělství a jeho budoucí chod je pro Babiše jakožto majitele Agrofertu zcela zásadní věc. Restituce, které byly náramným předvolebním tahákem, ho ve skutečnosti vůbec nebolí - pozemky vracené církvi nejsou součástí jeho impéria a nějaké hrady či zámky ho zajímají asi tolik, jako hromadný úhyn tuleňů v severním moři. Zemědělství zase ale narozdíl od restitucí nezajímá "socdemáky". Nic moc z něj aktuálně nekouká (až na lesy a pozemkový fond - který mimochodem nevěřím, že by si nechali vzít). Velké kšefty, ze kterých může občas něco ukápnout, se dělají na dopravě, na vnitru, na obraně a ještě možná tak na zdravotnictví - i když tam už to zdaleka není to, co kdysi bývalo. Takže si navenek tak trochu prohodili role. Babiš řekl Sobotkovi něco ve smyslu "Ty, Bohušu, já nemůžu seděť na zemedělstve - tak očividnej stret zájmů by fakt asi ani ten nejtupější Jouda z Dolní Lhoty nezkousl. Vem si to za svý, daj tam někoho tvárnýho, komu budem moct radit a já ti za to případně zase pomožem s financema. Na zdanění nás velkejch zapomeň - to zase teda jakože prrr - ale daké ty registračné pokladny, alebo paušály pro těch pár ušmudlaných zedníků a automechaniků, o tom se klidně můžem někdy takhle v klidu u lahvinky pobaviť". Lidovci jsou pak zcela průhlední. Sice pár těch soudných má velké dilema, protože minulé tvrdé vykopnutí ze sněmovny je pořád ještě živé a neradi by podobný držkopád zažili znovu (což je scénář, k němuž účast ve vládě vždy zatraceně nebezpečně vede) - ale chuť moci je přece jen velmi lákavá a neodolatelná věc. Čekat další čtyři roky a plnit roli "klidné síly" v zodpovědné opozici sice může přinést výrazné posílení preferencí - ale pro některé je to moc dlouhé čekání. V opozičních lavicích můžete leda tak polykat sliny, ovšem do ničeho si nekousnete. Takoví ti Kasalové (který se mimochodem najednou po volbách zase zázračně odkudsi ze záhrobí vynořil) cítí jednu ze svých posledních šancí. Takže po menších obstrukcích samozřejmě celkem předvídatelně s gloriolou těžce vybojovaných ústupků ve vládě zasednou. Všechny tři strany si rozdělí svá teritoria a začnou s občasnými malými manželskými etudami tak nějak vládnout. O hlavním předvolebním taháku - totiž církevních restitucích - se pomaloučku a potichoučku přestane mluvit (všimněte si například, jak se tomuto tématu v posledních čtrnácti dnech lídr sociálních demokratů najednou úzkostlivě vyhýbá) a nakonec v klidu proběhnou dle dávno domluvených pravidel. Koneckonců je to jen dobře - protože se tak snad konečně jednou provždy udělá tlustá čára a tento letitý horký a rozbředlý brambor bez větších problémů vychladne. Lidovci výměnou za to trochu přimhouří oči v oblasti kvality potravin, těžebních limitů, zpracování dřeva a dalších potenciálních "zlatých slepiček". A veřejnost ? Té už se něco předhodí - třeba zlí a nenažraní solárníci. Nezatočí se s nimi tedy úplně (protože kupodivu celkem slušný kus koláče v oblasti solárních elektráren patří i členům soc-dem), ale pár exemplárních veřejných poprav možná proběhne. Jinak ovšem náš starý, čerstvě promazaný vláček bude vesele mašírovat dál - i když ho bude momentálně řídit zase nějaký jiný Standa a jízdenky teď bude pár zastávek cvakat místo dosavadní modré, průvodčí v oranžové uniformě. Všechno je tedy zdá se krásně nalajnované, výhybky nastavené a zbývá jen zapískat k odjezdu. Trošičku stranou mediálních hledáčků ale kupodivu zůstává fakt, že píšťalku má v kapse někdo úplně jiný. Už jen to, že Sobotka doposud nebyl prezidentem pověřen přímo sestavením vlakové soupravy, ale akorát mu vlastně bylo dovoleno, aby si ve svém volném čase na slepé koleji šiboval vagónky s vodňanskými kuřaty a knihami biblických příběhů - už jen to je hodně zajímavé. Starý lišák, který se směje novinářům, co ho vykreslují pouze jako senilního nabubřelého ožralu, svírá trumpetku pevně v ruce a foukne do ní teprve až sám bude chtít. Neexistuje ústavní síla, která by ho k tomu exekutivně donutila. Premiér v demisi Rusnok má sice od výpravčího už někdy hned zjara slíbené další vytopené kupé v bankovní radě ČNB - ale podle mě ještě zdaleka nemusí vstávat a sahat nahoru pro kufr. Ještě totiž na tom našem malinkatém nádražíčku možná všechna sranda neskončila...