Ivo Strejček
Od roku 2004 poslanec Evropského parlamentu za ODS. Narozen 11. ledna 1962 v Novém Městě na Moravě. Vystudoval Pedagogickou fakultu UJEP v Brně. V letech 1996/97 byl tiskovým mluvčím předsedy vlády Václava Klause a vlády ČR. Od roku 1998 do roku 2010 byl členem Zastupitelstva města Žďáru nad Sázavou. V Evropském parlamentu působí v hospodářském a měnovém výboru a jako náhradník v zemědělském výboru. Je členem delegace Evropského parlamentu pro spolupráci s Čínou. Je ženatý a má dvě děti.
Kam jdeme?
Ivo Strejček | 06.01.2014 13:26Nepočítám-li období nacistického Protektorátu a vypustím-li krátké období poválečné „košické“ republiky byla polistopadová republika v pořadí Pátou republikou. A proto nemohu jinak: vstup do nového roku 2014 bude, myslím, vstupem do období Šesté republiky. Jiné, nové, změněné. Jak hluboká to bude změna, uvidíme. Snad kritická ohlédnutí zpět, do Republiky páté (1989-2013), by nám mohla napovědět, kam v Šesté republice, s jejími tvůrci, hlasateli a nositeli, jdeme. Nabízí se nejprve otázka, co se v předčasných parlamentních volbách v říjnu 2013 vůbec stalo. Řekl bych, že nic. Výsledky předčasných voleb potvrdily pouze to, k čemu jsme v Čechách kráčeli po léta před tím. Zatímco se na podzim v předvolební kampani politické strany malicherně přely o to, kolik bude stát zubní plomba a zda se mají prvňáčci učit anglicky, polistopadová demokracie kolem nich se hroutila. Nikdo si toho nevšímal. Nikdo z vůdců tomu nevěnoval pozornost. Vůdců? Právě konec Páté republiky je charakterizován absencí vůdců. Žádná z významných politických stran vůdce neměla a každá z významných politických stran podlehla přesvědčení, že politik již není odpovědný svému voliči, ale má jej přednostně zajímat to, co o něm píší média. Nemá se zabývat tím, co konkrétního a praktického pro své voliče dělá, jak věrný je slibu, jenž dal prostřednictvím volebního programu a jak plní voličovy zájmy. Politik konce Páté republiky podlehl představě, že smyslem jeho práce je loudit a žebrat o vrtkavou a povrchní přízeň českých médií a podbízet se bezejmenným tvůrcům veřejného mínění. Slabost vůdců na sklonku druhé poloviny Páté republiky a jejich podřízenost mediálnímu vlivu se projevila jejich neschopností nastolovat skutečně vážná témata. Témata, která běžného člověka zajímají. Identifikovat je, vypracovat návrhy na jejich řešení, předstoupit před voliče s odvahou srozumitelně obhájit jejich význam a pokusit se získat pro jejich plnění politický mandát. Soubojem o přízeň voličů za každou cenu se politika záměrně a cíleně oprostila od vyhraněnosti svých ideových proudů. Důkazem politické rezignace na vše, co ztělesňovalo podstatu „polistopadové republiky“, byla nepochopitelná podpora přímé volby hlavy českého státu. Ano, přímo zvolený prezident nad hlavou parlamentní demokracie je viditelným signálem příchodu nového řádu. Ptejme se také, jak k dnešnímu stavu přispělo naše členství v Evropské unii. Jak přispěl k ideové vyprázdněnosti fakt, že většina českých zákonů se již píše v Bruselu. Jak neblahou roli sehrála evropská „politika nad politikou“, tvořená většinově nevolenými byrokraty, ve vlastním zájmu hlásajícími „politiku bez politických stran“. Zřejmě neoddiskutovatelnou (a já myslím smutnou) skutečností je však to, že pojem svoboda nabyl za těch dvacet let pro českého voliče jiný obsah, než jaký měl v polistopadových letech. Tehdy jsme svobodu chápali jako nedotknutelnost vlastního úsilí. Dnes, s příchodem Šesté republiky, je – obávám se – chápána jako „plechovka“, která má být naplněna spotřební svobodou nákupů v obřích nákupních centrech, svobodou zalyžovat si v zimě v Alpách a v létě odletět na pláže Kanárských ostrovů. Znovu a znovu se musím – s nostalgií – ohlížet do let minulých. Do let nespravedlivě opovrhované Páté republiky, abych s obavami a nedůvěrou vzhlížel k letům republiky nové – Šesté. Kráceno pro potřeby Jihlavských listů Vážení čtenáři, můj dnešní text je pro Jihlavské listy textem posledním. Jednostranným rozhodnutím vedení tohoto listu byla moje spolupráce s Jihlavskými listy ukončena. Respektuji toto rozhodnutí. Vážím si možnosti nabízet své názory na jejich stránkách od roku 2006 a děkuji jim za to. Děkuji však především vám, čtenářům, za přízeň i věrnost a přeji každému z vás vše dobré. S obhajobou mých názorů jistě nekončím. Můžete je i nadále najít na mé osobní stránce www.istrejcek.cz nebo na adrese Institutu Václava Klause www.institutvk.cz. S hlubokou, vážně míněnou úctou, a třeba někdy na shledanou.